Třetí zkouška: Aréna

Kirisaki

Had ještě chvíli sondoval, ale pak přišla studená sprcha, ještě než ho Hibiki přivolal zpět. Doslova a Hibiki poznal, že byl zlikvidován. Kirisaki už měl ohně asi plné zuby. Místo toho letělo mlhou několik kunaiů, které věděli o tom kde je cíl, tedy Hibiki, protože byl tak hodný a mluvením prozradil svojí pozicí. A i kdyby nemluvil a jen použil Kuchiyose, tak to pufnutí taky nadělalo nějaký kravál. A díky mlze neviděl Hibiki rukojeť těch kunaiů.

Hatake Hibiki

Inu, co v takovéhle situaci taky mohl dělat, že. Tak nějak k tomu moc nezbývá. Celé to záleží na tom, kdy si Hibiki konečně kunaiů všiml.
Pokud až ve chvíli, kdy se mu zabodly do těla, pak se s tím moc nedá dělat, než jen počítat všechno spoušť, co tak mohly nadělat.
Pokud chvilku předtím, ale ne dost na to, aby uhnul, mohl se alespoň pokusit zredukovat poškození na jednu hodně rozbodanou ruku.
Pokud delší dobu předtím, mohl se pokusit se kuaniům alespoň z větší části vyhnout. A to bylo tak nějak všechno, co se doopravdy dělat dalo.

Biscuit

V obláčku kouře, jak je to zvykem, se objevil náš starý známý ninken jménem Biscuit. Hibiki ho ani nepozdravil a už začal komandovat. Naštěstí Biscuit byl na takový přístup zvyklý, protože moc dobře věděl, že v akci není moc času na zbytečné pozdravy. No atak Biscuit začmuchal a řekl Hibikimu, že je ten ninja z Kiri pořád na tom samém místě, kde stál před tím, než vyvolal mlhu. Takže by Hibiki mohl snad mít dost času na to si kunaiů všimnout...ale já nejsem GM tohohle zápasu.

Hyuuga Hinami

Hinami pevně svírala své ruce, jak se za Hibikiho modlila. Ještě více je sevřela, když se na bojišti objevil kouř smíchaný s hustou mlhou. Týpek z Kiri se v tom musel umět hýbat mnohem lépe, než Hibiki, takže byl Hibiki zase v nevýhodě. Navíc Hinami neviděla, co se tam děje. Mohla by sice použít Byakugan, ale tím by se před svým zápasem částečně vyčerpala a nemohla by pak do toho dát úplně všechno. A tak jen doufala, že bude Hibiki-kun v pořádku.

Kirisaki

Hibiki měl poměrně štěstí, dokázal si spojit dvě a dvě a uhnout většině kunaiů. Jeden se mu tedy zabodl do stehna, ale s tím se muselo počítat. Problém byl, čeho si všiml. Od kunaie šel drát, který měl signalizovat, že kunai dopadl. A to, co se stalo pak, mohla vidět nejlépe asi Hinami a ostatní uživatelé Byakuganu. Věc, které si díky mlze nemohl Hibiki všimnout, na rukojeti byly výbušné lístky, které explodovali. A víme, jakou paseku tyhle věci mohly nadělat. A to bylo štěstí, že ho nezasáhly všechny ty kunaie.
Sušenka-haf stále cítil Kirisakiho na stejném místě.

Biscuit

Tenhle malý a statečný pejsek si všiml výbušných lístků jako první. Neměl však jak jinak zareagovat, než se po nich prostě vrhnout, ukousnout je a pokusit se co nejdál vzdálit od Hibikiho. Ten pes byl prostě hrdina. Ano byl, protože pak nastal výbuch.

Hatake Hibiki

Vlastně se toho stala spousta ještě předtím, než vůbec stačil reagovat. To, že dostal jednu ránu kunaiem, to nebylo nějaké překvapení. To, že se přiřítil Biscuit, aby kunai sebral, to už překvapení bylo.. a to, že po chvilince toho, co odběhl se ozval výbuch, to bylo obzvlášť překvapivé. Hibiki si přesně uvědomil, co se stalo jen, jak výbuch slyšel, a věděl, jak se věci mají. Jeho život byl zachráněn.. ale za jakou cenu.
Před očima se mu objevily mraky. Kdyby mohly zrudnout, už by to udělaly. Hibiki byl pořádně a patřičně nasrán. Úsměv se vytratil.
Pamatoval si na poslední informaci, co od Biscuita dostal. Je pořád tam, kde byl. Poslední z jeho hadů, co vytvořil na začátku se vydal tím směrem, aby tam soupeře ideálně našel a upálil, i když Hibiki věděl, že to tak jednoduché nebude, zvlášť, když i v té mlze had z ohně dost září.
On ale musel počítat s něčím jiným. Ten..výbuch.. se stal kousek od Hibikiho, ne na jeho pozici. A jestli to chápal dobře, tahle technika byla založená na zvuku, ne na tom, že by tam snad ten z Kiri viděl lépe. Nechal na zemi dva kunaie s drátky, a sám se opatrně přesunul kousek za ně. To v tu chvíli, kdy letěl ohnivý had, a Hibiki se postaral o to, aby jeho příchod byl slyšet. Had doslova skřípěl, syčel, jak jen to s ohněm šlo... ale hlavně to bylo proto, aby zamaskoval vlastní chůzi. Opatrně, koukajíc na dva kunaie na zemi, které obešel a byl tak metr od nich, když už běsnění hada skončilo.. hlasitě s kunaii pomocí drátků zacinkal jedním o druhý.

Kirisaki

Výbuch bylo jasné znamení. To, že se někoho zbavil. Ale to, že to byl pes netušil. A proto zvolil tu cestu, která se stala. Mlha rázem začala mizet, viditelnost se opět vracela k normálu a Kirisaki v rukou svíral svůj meč, který byl opět obalený chakrou. A první, co viděl, byl had, který se k němu řítil. Byl jemně překvapen, myslel si, že už vyhrál, ale ono očividně ne. O jednoho hada se postaral lehko, prostě proti němu mávl mečem a odrazil ho podobně jako ty předchozí, jeden nebyl takový problém jako osm. Problém byl, že teď sám neměl už moc možností. Chakrová čepel se prudce prodloužila a letěla přímo proti Hibikimu. Výhoda byla, že ten jí už viděl. Ale letěla dost rychle, přeci jen, s tím Kiri už uměl zacházet, takže jí mohl dle potřeb směrovat.
Jo, a po Sušenkovi zbyl jen kráter, pár chlupů, kus ucha a jeho napůl rozpadlá ninja čelenka.

Sonozaki Yumiko

Kirisaki použil hmlu... Hm, no to že ľudia z Hmlistej použivaj hlmu asi neni zas tak divné, ale teraz asi nastala najťažšia časť Hibikiho súboja... Yumiko dúfala že si proti tomuto pripravil nejakú taktiku, ale ťaźko povedať... bolo jasné že minimálne jeden z Hmlistej bude ovladať hmlu ale nebolo jasné kto, takže možno ani nepripravil. Každopádne Yumiko tak ako ostatní toho moc nevidela... akurát počula výbuch, ale to mohlo znamenať čokoľvek.
Vtedy sa hmla začala rozplývať... Obaja stále žili, čo bolo pozitívne... Každopádne Hibiki už nevyzeral že by mal takú výhodu ako predtým, čo pozitívne nebolo. Yumiko sa len tak mimovoľne pozrela na ten kráter... ale vtedy jej niečo udrelo do očí. Sú to... zvyšky...? pomyslela si a po celom tele sa jej začal rozlievať pocit absolutnej hrôzy. Opäť hodila pohľadom na Hibikiho a Kirisakiho, ale obaja vyzerali celí... otočila opäť oči na kráter a lepšie zaostrila. Čelenka Konohy. Krv. Nejaká časť tela... chlpy... Yumiko sa kompletne celá roztriasla, zbledla a na tvári mala výraz ktorý vyjadroval absolutny děs. B...Biscuit... dostala zo seba neprirodzene vysokým hlasom. Z očí sa jej začali tisnúť slzy. Čakala všeličo, ale toto vážne nie. Pred očami sa jej odohrávala jej posledná interakcia s Biscuitom... ako ho skoro pohladila ale na poslednú chvíľu sa stiahla. Ako sa vlastne vďaka nemu dostali cez druhú skúšku. Nie... toto nemôže byť pravda!! Už sa predsa raz hrdinne ukázal, keď sme si mysleli že je mŕtvy! Určite sa ukáže aj teraz... určite je len zranený a... a... odvolal sa ako normálny summon aby sa zachránil... Ale slzy ktoré jej tiekli z očí sa nezastavovali. Začala nekontrolovateľne vzlykať. Kolená sa jej triasli a mala pocit že sa neudrží na nohách.

Hatake Hibiki

Hibikimu tak nějak začalo být jedno, jaké přesně risky by tohle mohlo mít. Teď už jen chtěl toho zmetka dostat na kolena, aby zaplatil za to, co udělat chtěl, a co udělal. Díkybohu, nějaké taktické přemýšlení mu zbývalo i v ultra-naštvaném módu, akorát.. o dost riskantnější taktiky. Mnohem víc risku, a mnohem víc možné odměny.
A tak, když Kirisaki rozjel svoji mečprodlužovací techniku, pro Hibikiho mysl to znamenalo jedno. Když takhle útočí, nemůže tu hloupou věc použít jako štít.
Navíc, něco tak velkého se muselo ovládat jen těžce. I tak, na to se nedalo spoléhat. Jeho past byla k ničemu, když se Kirisaki rozhodl tu mlhu odvolat, ale mohl využít ty kunaie. Trhnul rukou, aby se na drátcích připevněné ostré kusy kovu rozletěly z druhé strany na Kirisakiho. Stejně tak levou rukou hodil několik shurikenů ze strany pravé. Sám vytáhl kunai, a rozeběhl se proti prodlužujícímu se meči, aby se mu pokusil uhnout a s kunaiem se mohl pokusit vykrýt i případný následný útok sečný. Buďto ten neřád odvolá útok a Hibiki bude moct vymyslet něco nového, a nebo.. dostane na soupeře nějaké poškození, ale za velkého risku, že se mu s kunaiem útok vykrýt nepodaří.

Kagami Hikumo

Stál tam tak za Taiyo a Yumiko a sledoval zápas. Hibiki si vedl poměrně dobře, jenže pak se objevila mlha a Hikumo už nic neviděl. Nezbývalo, než sledovat občasné záblesky a zvuky vycházející z mlhy. Pak se však ozval výbuch a mlha ustoupila. Hikumo zkontroloval pohledem oba soupeře a Hibikiho obzvlášť. Ten sice měl zraněnou nohu, ale ne od výbuchu. Hledal dál, dokud neuviděl menší kráter s čelenkou Konohy, chlupy a tak podobně. Hikumovi přejel mráz po zádech. Došlo mu, co se stalo. Hlas Yumiko mu to dokonce potvrdil. "Biscuite ne...." vypadlo z něj tiše a nevěřícně. S tím psem toho prožil tolika teď byl pryč. Po tomhle se v posmrtném životě nebude moci svému senseiovi podívat do očí. Snažil se uklidnit tím, že je třeba ten hafan v pořádku a nějak se zachránil. Třeba jen dělal stejný fígl jako Hikumo na prvním tréninku...třeba...a třeba taky ne. Všiml si, že Yumiko pláče a třese se. Nevím jak Taiyo, ale tipuju, že na tom byla podobně. Oběma z nich položil ruku na rameno, aby je zkusil trošku utěšit. "Určitě je v pořádku. Je to přeci Biscuit, ten tak snadno neumře..." pronesl k nim konejšivě. A vlastně i k sobě. Chtěl tomu také věřit.

Kirisaki

Kirisaki též vypadal, že by to nejraději ukončil. Protože i když si byl vědom, že nejspíše dostane nějaký další zásah, prudce trhl mečem do boku a seknout do Hibikiho. Vzhledem k povaze a velikosti chakra čepele byl kunai docela málo. Docela hodně málo a Hibiki by si to tedy měl odnést minimálně se sakra velkou sečnou ranou.
Bohužel, v tu chvíli už Kirisaki nemohl zablokovat všechny zbraně letící na něj, koupil to shurikeny do boku a z druhé strany ho škrábly kunaie. Krev z něj začínala taky vcelku nepříjemně crčet a vypadalo to, že jeho pohyby se čim dál více zpomalovali. Docela férovka, na to, že byl Kiriguy favorit.

Hatake Hibiki

Vypadalo to, že ať už vyhraje kdokoli, víc už toho přinejmenším dnes nestihne. Oba byli poměrně zmlácení, po aréně se musela nutně objevit nemalá a nejedna skvrna krve a všechno bylo pochopitelně horší a horší. Hibiki byl už do teď dost neopatrný a dělal riskantní pohyby, a rozhodl se v tom neskončit. Vzhledem k tomu, jak ho od ran bolelo tělo a jak málo chakry už dokázal naskládat, věděl, že tohle bude poslední jeho možnost.
Chytil čepel velkého soupeřova meče. Ten meč byl dost velký na to, aby to šlo s tím, že se poškrábe jen minimálně. Taky se mu k tomu, co chtěl udělat, vlastně stačilo jen dotknout.
Chakru už neměl na to, aby předvedl znovu Osm hadů. Naskládal ale poslední, co měl. Nestaral se už o to, aby ten oheň měl správný tvar - prostě udělal proud ohně, a po čepeli ho poslal na soupeře. Další věc, co se při tom tréninku vlastně naučil.
Pak odskočil, aby ho nemohl nepřítel přepůlit na dva. Věřil, že to udělal dost rychle, aby to nešlo. Už únavou necítil moc z těla, až na bolest úplně všude. Musel si kleknout na jedno koleno, aby nespadl úplně.

Kirisaki

Kirisaki věděl, že má problém, protože si nechal Hibikiho přijít až moc blízko k sobě. Dostal se až k originální zbrani, což byl problém, protože po ní mohl vyslat svůj oheň i když měl už jednu ruku nepoužitelnou. Kterej blbec ho učil techniku, která nepotřebovala pečetě, že? Kirisaki dostal pěkný fire, začal hořet, ale ještě z posledních sil trhl mečem a vyslal poslední dávku chakry do Hibikiho. Tomu se prosekl až někam k páteři a ještě k tomu mu roztříštil pár žeber. Nebyl vejpůl jako Zetsu, ale bylo to dost ošklivé. Hodně. Pak upadl do bezvědomí.

Uchiha Akitoshi

Akitoshi dopředu všechny varoval, že nenechá nikoho zemřít, ale že i tak může mít boj vážné následky. Kirisakiho zalil proud vody, aby ho zbavil ohně a pak se objevil u těch dvou. "Vítězem se stává, Hatake Hibiki!" pronesl a podíval se na mladého ninju, který byl sotva tak při vědomí. Jestli tohle bylo vítězství, těžko říct. Každopádně, pak zvedl levou ruku, kterou měl do teď pod pláštěm. V ruce držel Haf-Sušenku. Vypadalo to, že spal, i ucho měl celé. Jen čelenka byla v hajzlu.

Hibiki & Kirisaki >>> Ošetřovna

Hatake Hibiki

Inu, ne, že by si tu výhru neužil trochu víc, když by neměl většinu těla nefunkční.. ale pravda byla, že to, že vyhrál slyšel ještě jasně. Zvedl hlavu. Viděl Biscuita. Vypadal, že si nějak poradil, jako vždycky. Zachránil mu život, a až se Hibikimu vrátí schopnost mluvit, bude mu děkovat asi ještě dlouho. Podařilo se mu i mrknout na publikum. Asi většina vypadala spíš šokovaně. Dobře jim tak. Nečekali, že Hibiki předvede souboj. Nečekali, že by snad mohl i vyhrát. Neznali jeho jméno. Třeba si ho teď alespoň někdo pamatovat bude. Třeba se jméno "Hatake" vrátí do podvědomí vesnice.
Pak už padl na obě kolena, a i na zem. Ještě, než zavřel oči aby uklidnil bolest, viděl Hinami. Její souboj asi neuvidí. Bude jí držet palce.
Když zavřel oči, na tváři se mu rozlil lehký úsměv.

Hotoshi

Celou dobu se dival na souboj ohne proti vode. Myslel, ze se bude jednat o celkem jednostranny souboj, jako vsichni ostatni. Nicmene byl prekvapen vysledkem, podle zraneni mu to spis prislo jako velice skromna remiza bez zdarneho viteze. Pokusil se moc nedavat najevo emoce, prestoze slysel zaknucet nejenom partu soutezicich, ale take nekoho z rad mistru. Ohen pro jednou popalil mocnou vodu, to se kupudivu moc libilo. Co si o tom asi myslel sensei.

Hyuuga Hinami

Hinami se lekla toho výbuchu a bála se, že se něco Hibikimu stalo. Když zmizela mlha, oddychla si trošku, protože Hibiki vypadal relativně v pořádku. Nechápala, co je zač ta čelenka v kráteru, protože nevěděla, že Hibiki vyvolává psy...teda psa. Všimla si ale, že má Hibiki zraněnou nohu. Pak tam do sebe nějakou dobu řezali, což bylo děsivé a Hinami si musela rukama zakrýt obličej, aby se na to nemusela chvílemi dívat. Sem tam se ale dívala skrz prsty. A pak byl konec. Hinami měla o Hibiko hrozný strach, přeci jen mu ten obří meč projel půlkou těla. Byla sice ráda, že vyhrál, ale za jakou cenu, vždyť tam málem umřel. Už se chystala jít za ním na ošetřovnu, ale vzpomněla si, že teď bude mít zápas Rikuto a jak ho znala, skončí na té ošetřovně taky. A tak se rozhodla počkat až po Rikutově souboji.

Uchiha Itane

Itanemu přišel první zápas vskutku impozantní. Nebo aspoň by mu takový přišel, kdyby neviděl jen ty části, kde nebyl všude kouř a mlha. Ve zkratce, rozhodně ho zaujala ta ohnivá technika, co uměl Hibiki a taky mu přišel hodně zvláštní ten meč. Bude si o něm muset pokecat se senseiem, ale to až někdy jindy. Horší byl ten konec, oba soupeři vypadali, že ... byli dostatečně rozloženi. Snad bude Hibiki v pořádku, přál mu tu výhru, ale takovouhle cenu... no, to vypadalo hodně špatně. Snad mu medici pomohou.
Další měl být Rikuto, takže k němu Itane přišel a poplácal ho po rameni. "Tak se nám ukaž, držím palce," řekl bez jakéhokoliv špatného smýšlení. Přeci jen to byl jeho týmový kolega, tak proč by mu nepopřál, že.

Uchiha Akitoshi

Vypadalo to, že ruch na stadionu se utišil, pár jeho pomocníku dalo do pořádku hlinitý povrch arény, aby nikdo neměl nějaké speciální výhody a tak. Pak si odkašlal a pronesl nahlas: "Druhý zápas, Uzumaki Rikuto a Hozuki Engetsu! Nastupte," přikázal jim. Většina arény opět utichla.

Kageyama Rin

Konožák vyhrál. Rin se usmál. To bylo neuvěřitelné! Sice to bylo skoro za cenu vlastního života, ale porazil ho. Jeden ze tří byl dole. Rin zatnul pěst. Cítil se teď hodně dobře. Konoha 1 - Kiri 0. Později si toho Hatakeho bude muset najít a osobně mu pogratulovat. Rin se podíval na Rikuta a plácl ho po rameni. "Jdi mu to ukázat. Hodně štěstí, pitomče." Dovolil si jednu přátelskou provokaci a otočil se. "Budu tě sledovat. Ne že prohraješ." Pak vyrazil někam pryč.
Ve skutečnosti šel hledat Taiyō. Chtěl vědět, jestli je v pořádku. Přece jen, viděla právě sílu jednoho z těch tří z Kiri. Sama proti jednomu z nich bude. A taky sám potřeboval trochu zlepšit náladu. První zápas skončil. Po tomhle aktuálním jde on. A Hitoshi. Rin vzdychl. Snad to nijak nezmění jejich vztah.
Chvíli mu to trvalo, ale nakonec Taiyō našel. "Ahoj." pozdravil jí. "Oh, zdravím, sensei!" Pozdravil Hikumo-sensei. "Jak vám lítaj ptáci?" zeptal se, s lusknutím na senseiku ukázal a mrknul. Taky si všiml, že je tam ta stínová dívka s podivnýma očima. "Ahoj." Pozdravil jí taky, aby nevypadal jako hulvát. "Dobrý?" zeptal se a podíval sen a Taiyō.

Mizuko Taichi

Celou tu podívanou sledoval beze slova.
Jejich schopnosti byly úžasné. Mnohem, mnohem víc než měl umět normální genin.
Jestli bude takhle bojovat i jeho protivník, neměl by Tai šanci.
Začal zpochybňovat své rozhodnutí tady zůstat. Věděl do čeho jde, věděl že se chce naučit něco, co nemůže vystřelit a někoho tím překvapit. Ale opravdu si nebyl jistý, jestli by nestálo za to, počkat do zkoušek dalších.
Na konci boje sledoval jak odnáší skoro rozřízlého Hibiko. Téměř jako nepovedený kouzelnický trik. Z toho co věděl, tipoval že Hibiki bude hodně rád když zvládne druhé kolo sledovat a né se v něm účastnit. Ale poslední dobou se v Konoze dějí zvláštní věci tak kdo ví...

Sonozaki Yumiko

Yumiko sa celá triasla a z očí je tiekli slzy. Ucítila na ramene ruku senseia, ktorý sám vyzeral že je týmto otrasený... aj napriek tomu sa ich snažil utešiť. Trochu si tým znížil dickhead skóre u Yumiko, to sa muselo nechať. Yumiko si utrela slzy do rukáva a pozrela na senseia. J-jo... Však ten pes je lepší ninja ako ja, Taiyo a Hibiki dohromady, že? Haha... povedala a skúsila sa usmiať, ale hlas sa jej stále triasol a z očí sa jej stále tisli slzy, aj keď sa ich snažila zadržať. Jo... však nebolo nič isté. Nič nevideli. Biscuit už raz dokázal že dokáže prežiť vlastnú smrť... takže stále bola šanca že prežil!
Yumiko sa otočila späť na fight a uprene sa pozrela na Kiri ninju. Hibiki... poraz ho. Zabi ho for all I care. pomyslela si a stisla zábradlie ešte silnejšie, že jej až zbeleli hánky.
...
A nakoniec to celé dopadlo dobre. No, Hibiki nebol zrovna v moc dobrom stave, ale vyhral... a to bolo hlavné, nie? Určite ho medical ninjovia dajú nejak dohromady... Keď dokážu robiť hovadiny ako plastické operácie, tak toto určite zvládnu tiež. Ale Yumiko sa ešte viac uľavilo, keď uvidela že Biscuit je tiež živý... zranený ale živý. Na tvári sa jej objavil široký úsmev... Zase si ma naučil, že ťa nemám podceňovať, heh, Biscuit? povedala si pre seba potichu. I keď vedela, že to bolo skôr tým že ho zachránil Uchiha-san (ktovie jak), ale hlavné bolo že bol živý a ako-tak celý. Yumiko si zhlboka vydýchla. Vlastne to dopadlo celé dobre, Hibiki porazil silného oponenta a Biscuit prežil. Jo jo, všetko v poriadku...
Ďalší zápas bol evidentne nejaký ten ukričaný týpek proti ďalšiemu týpkovi z Kiri. Hm... no to som zvedavá či jeho schopnosti sú tak dobré ako jeho ego. pomyslela si. Ale úprimne povedané, aj keď o tomto človeku mala pochybnosti a pôsobil na ňu dojmom niekoho, s kým by si totálne nerozumela, tak stále dúfala že ninju z Kiri porazí. S tým ako ten predtým skoro zabil Biscuita (a Hibikiho I guess) priala všetkým z toho týmu len to najhoršie. Nehovoriac o tom, že pozabíjali bohvie koľko geninov v druhej skúške... ugh.
Vtedy k nim prišiel ale druhý ukričaný chlapec ktorý bol evidentne kamarát Taiyo (aspoň to tak Yumiko usúdila z toho že ju pozdravil prvú a jeho celkového výrazu). Pôsobilo to celkovo dojmom ako keby došiel za ňou a zbytok pozdravil skôr preto, lebo tam proste boli. Teda, najviac evidentné to bolo asi u Yumiko, keďže s ním nikdy predtým ani neprehovorila. A... ahoj... odzdravila nesmelo a odvrátila pohľad späť na arénu. Nevedela či sa má vzdialiť alebo čo... nechcela prekážať ich konverzácii. Ale potom by to vyzeralo že proti nemu niečo má (pravda že moc sympatický jej nebol s tým ako bol ukričaný) a koniec koncov, bol tam aj sensei. Takže tam ostala, ale nechala pohľad otočený do arény.

Taiyō Kurama

Celý zápas sledovala s velkým napětím. Jo! Ne! Jo! Ne! honilo se jí pořád hlavou. Rukama se držela za zábradlí, tak silně, až jí zbělaly klouby. "To ne!! hlesla potichu, když se Yumiko zmínila o pejskovi. Až potom si toho také pořádně všimla. Ani utěšování od senseie nepomohlo. Avšak v tu chvíli si uvědomila, že vlastně drtí zábradlí (tedy moc nedrtí, ale jistě chápete, jak to myslím). S obtížemi pustila zábradlí. Yumiko obejmout nemohla, to by jí vyřadila, ale sama Taiyō měla na krajíčku. Začala tedy nervózně chodit po tribuně, jak jen to šlo. Potřebovala se uklidnit. Občas nakoukla na zápas, ale pak zas dál chodila.
----
Ani si neumíte představit, jak Taiyō nadšením skákala, když uslyšela, že to Hibiki zvládl, že vyhrál. Avšak když se dostala zpět k zábradlí, úsměv jí strnul. Hibiki na tom nevypadal zrovna nejlépe. Naštěstí se už o něho někdo staral, tak si Taiyō mohla trochu oddechnout. Vydrž to Hibiki. říkala v duchu. Také jí zvedlo náladu, že pejsek byl celý. Tedy to byl ale pořádně napínavý zápas. Hibiki byl úžasný. Dokázal to.  
----
Taiyō stála zase opřená o zábradlí, nervózně čekala, jak bude probíhat další souboj. Zhluboka oddechovala. Začala se totiž třást. Začala si uvědomovat sílu ninjů z Kiri. Hibiki to dokázal, ale jen tak tak. Jakou mám asi tak šanci já. hroutila se v duchu. V tu chvíli přišel Rin. Rychle se pustila zábradlí a schovala ruce za sebe, aby nebylo vidět, jak se jí klepou ruce. "Ahoj Rine. Vypadáš jinak. Samozřejmě v dobrém smyslu." usmála se na něho. Když se jí zeptal na její stav, měla chvíli problém odpovědět. "Hmmm". pokrčila rameny. "Ale jo, dobrý. Držím se." odpověděla mu, ale bylo moc dobře poznat, že to není pravda. Dobře se rozhodně necítila.

Kagami Hikumo

Hikumo se na Yumiko pousmál. "Upřímně..ten pes je někde na úrovni zkušeného chuunina. Pokud ne víc, bůh ví, co ještě schovává z tajemství." pronesl k ní, aby jí uklidnil a vlastně ani nelhal. Biscuit měl dokonce více zkušeností než sám Hikumo. Když se pak ale Akitoshi vytasil se spícím Biscuitem, Hikumovi se viditelné ulevilo. Yumiko se dokonce usmála, nad čímž se musel zase pousmát Hikumo, protože se Yumiko moc často neusmívala...vlastně skoro vůbec. Za tohle bude muset svému bratrovi poděkovat. Pak měl jít na řadu někdo od Kenshina. Hikumo byl na to zvědavý. 
No a potom k nim přišel Rin. Hikumo už ho jednou viděl po druhé zkoušce, pamatoval si ho. Pamatoval si i to, že vyvolává kočky. "Hoj. Celkem dobře, jak ti běhaj kočky?" odvětil na jeho pozdrav a s úsměvem.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se usmál, když ho Itane poplácal po zádech. Pak se přidal i Rin a i ten ho poplácal po zádech a ještě si samozřejmě musel rýpnout. Rikuto stál, rukama pevně svíral zábradlí, trošku se třásl. Strach? Ani omylem, to ten šupák neznal!
Jooo..! U-Z-U-M-A-K-I Rikuto..! Sleduj Konoho..!!
Zakřičel celej nadšenej a seskočil dolů do arény. Vzhledem k tomu,že aréna ztichla během vyhlašování dalšího souboje, tak musel být Rikuto pořádně slyšet, jako vždycky. Postavil se naproti týpkovi z Kiri, na tváři měl odhodlaný úsměv. Ještě však chyběla jedna věc před tím, než se Rikuto pustí do bitvy jeho života. Rozhlédl se po davu a hledal svojí rodinu, slíbili že tu budou, tak tu přece musí být!

Uchiha Akitoshi

Vypadalo to, že další protivník byl horlivý. Tak horlivý, že si málem zlomil nohy, když prudce dopadl do arény. Ale co, jemu by to zase tolik nevadilo. Sranda byla, že ho následoval i jeho protivník. No, vypadalo to, že se v boji potkají podobné povahy. Aspoň podle zkoušejícího. Jakmile stáli naproti sobě, Akitoshi zvedl ruku a pak s ní opět mávl dolů s povelem: "Začněte!" Hned na to odskočil opět na kraj arény, odkud vše bedlivě sledoval. Druhý souboj mohl započít.

Hozuki Engetsu

Engetsu byl další Kiri-guy, oděn v černém, jen na noze pouzdro a u opasku taštička. Měl delší, téměř bílé vlasy, možná trochu míchnuté šedou. Jeho zuby vypadaly spíš jak žraločí, jak občas u šermířů bývalo. Docela sebevědomě se šklebil. Ve chvíli, kdy zkoušející zahájil zkoušku, chytil rukojeť svého meče - Kubikiribōchō a sekl. Jednoduchý, plynulý sek měl prostě odseknout Rikutovu hlavu od těla, jaképak s tím sra...prdění. Vypadalo to, že tenhle nebude tak rozmýšlivý a dopředu plánující jako jeho kolega předtím.

Uzumaki Rikuto

Rikuto sice koukal po rodičích, ale hned co dostal pokyn k boji, hodil ostražitý pohled na soupeře. Rikuto byl blázen, ale věděl, že toho šupáka nemůže podcenit. A ten hned zaútočil. Rikuto strávil celý trénink zlepšením svého taijutsu, takže mu takhle přímočarý pohyb nedělal větší problém. Prostě se přikrčil, během toho sáhl do kapes u kalhot, náhle už přikrčený hodil na zem kouřovou bombu, z druhé ruky zase výbušný lístek. Pak tedy uskočil.
Kai..!
Pravil a kouřová clona náhle vybouchla. Byl to spíš takový tah, jak ozkoušet protivníka, možná ho trochu naštvat. Rikuto na to chtěl jít takticky a toho šupáka pak nějak překvapit. A tak začal trochu jako slabej šupák.