Taichi trénink

Senju Aiko

"Jediná šance by byla odvést jeho pozornost, někde nahromadit dostatek chakry do dlaně a pak se k němu rychle dostat a použít to. Já to mohu udělat v jednom prostém pohybu, ale to je tím, že už přesně vím, co a jak..." usmála se a jakmile jsi dojedl propadl jsi se do dlouhého a sny nerušeného spánku.
Druhého dne ses probral až k obědu. Cítil ses asi nejlépe odpočinutý za ty tři týdny, co jsi trénoval. "Dobré ráno, ospalče," přivítala tě Aiko opět mezi živými. Pak ti na obličeji přistála ryba. "Tak, do práce," křikla a ukázala na stůl.

Mizuko Taichi

Využití tohohle by možná stálo za to, ale zatím byl rozhodnut, že to nebude zkoušet.
Dojedl a pak se tedy odporoučel do spánku.
Následujícího rána se opravdu cítil dobře. Nejlépe za poslední dobu. Sice zmeškal pár hodin času, ale stálo to za to.
Rybu, kterou mu hodila Aiko do obličeje chytil ještě předtím, než stihla dopadnout na zem a pak ji opatrně plácl na stůl.
Ohledání ryby a nalezení zranění pro něj byla už rutina a tak se do toho pustil bez dalšího zdržování.
Rybu otočil, nalezl ránu, ohledal ji jak je hluboká a jestli v ní náhodou něco není a pak k ní přiložil dlaně obou ruk. Po chvilce začaly zářit tlumeným zeleným světlem a Tai se pustil do opravování rány.
Vnitřní a hlubší zranění potřebovaly opravdu jemnou a opatrnou práci a proto si v této části dal pozor...

Senju Aiko

Trénink s rybou už vypadal obstojně, protože asi tak po dvou hodinách práce na ní se začala vesele mrskat, což byl signál, že bylo léčení dokončeno. "No, vypadá to, že rybu jsi již zvládl. Aspoň v této velikosti. Nemůžu ti sem hodit nic většího, na to tu není vybavení, ale myslím si, že zvládneš v pohodě vyléčit nějaké ty šrámy a podobně i na člověku. Jen tě varuji, pokud se budeš chtít pusti do něčeho velkého, ať je to zlomenina,, roztržený sval a podobně, musíš to zranění prověřit. Měsíc tréninku k tomuto opravdu nestačí, pokud budeš chtít, budu tě v budoucnu trénovat i nadále," pronesla Aiko s potěšeným úsměvem, když viděla, jak ti to pěkně šlo. Rybu pak vrátila do akvárka. "A dej si pozor, když budeš léčit své zranění, pokud to bude něco vážnějšího, mohl by si snadno ztratit kontrolu, rozumíš?" pronesla tentokrát vážným tónem.

Mizuko Taichi

Když s rybou skončil, poměrně na hlas vydechl.
Teď překonal čas, za který normálně stihl s rybou skončit. A teď to dokonce přežila!
Nenechával si narůst nějaký kohoutek pýchy, ale byl se svou prací spokojený.
Věděl, že je léčení hodně složité, ale věřil, že to za daný čas zvládl dobře, i když jen v takovém rozsahu.
To, že by se měl léčit sám s co nejvyšší opatrností chápal, takže když mu to Aiko řekl, jen pokýval.
"Byl bych rád, jestli bude po zkouškách čas," odpověděl ji s
úsměvem na nabídku.
Opřel se o stolek a ještě jednou vydechl, aby se připravil na to, co na něj Aiko určitě velice podle pošle.

Senju Aiko

"Určitě bude," odsouhlasila Aiko a sledovala jeho reakce. Bylo docela roztomilé, jak od ní očekával nějakou tu levárnu. V rámci tréninku by to bylo docela očekávané, ale nakonec jen zavrtěla hlavou a ukázala na svojí sochu u jezera. "Chtěl by ses s ní seznámit?" zeptala se zvědavě.

Mizuko Taichi

Pustil se stolečku a přešel k Aiko.
"Určitě!" odpověděl nadšeně.
Slimáci nejsou obecně moc oblíbený druh, ale slimák takhle velký je věc, kterou byste minimálně jednou za život vidět měli, když máte možnost.
Jo, není to zrovna moc argument, ale Tai toho nic moc konkrétního o schopnostech Katsuyu nevěděl. Jen to že umí rozdělit na další slimáky. To znamená víc slimáků. Slimáci...
Pak už Tai čekal, až Aiko udělá několik pečetí, které už viděl dělat Rina.

Senju Aiko

Aiko se usmála a kousla se do prstu tak, že si prokousla kůži. Pak přejela palcem po druhé dlani a udělala několik pečetí, načež uskočila do volného prostoru a zvolala: "Kuchiyose no Jutsu!" V tu chvíli se tam ojevil slimák velký asi jako dvoupatrový barák. Jako bílý slimák to nevypadalo zase tak hrozně. "Zdravím vás, Katsuyu-sama. Ráda bych vám někoho představila," pronesla vcelku zdvořile k slimák-paní. Ta se natočila směrem k Taichimu a pozorovala ho. "Chlap?" pronesl slimák nakonec.

Mizuko Taichi

Viděl slimáka vyzobrazeného z kamene a už ten mu připadal velký.
Na tohle civěl s pootevřenou pusou a hlavně s obrovským množství úcty.
Jediné co zvládl vyvolat Rin byla trochu větší kočka.
"Em... em..." zahuhlal potichu.
Nakonec se raději rozhodl zachovat jako Aiko a vyjádřit slimákovi respekt a úctu.
Tak se tedy uklonil.
"Dobrý den," řekl dostatečně zřetelně.
Dál je nechtěl rušit, protože Katsuyu se asi moc nelíbilo Taiovo pohlaví, tak je chtěl nechat ať si to vyřeší.

Senju Aiko

Aiko se rozesmála, když si všimla jak se Taichi tvářil. Muselo jí to přijít fakt komické. Katsuyu se taky trochu zasmála, což bylo ve skutečnosti dost děsivé. "Omlouvám se, mladíku, ale za posledních 100 let jsem se setkávala jen s medičkami," pronesla paní-stará-slimák a trochu se k Taichimu sklonila. "Tak pověz, nemučila tě Aiko moc?" zeptala se zvědavě a prohlížela si místo, kam byla přivolána. "Kde jsou ostatní?" zeptala se po chvilce, zatímco se dívala k sochám. Aiko na sucho polkla.

Mizuko Taichi

Když se zasměje něco tak velkého, tak to opravdu není komické.
A už vůbec né to, když se to k tobě nakloní.
Tai ale nehnul ani brvou. Byl odhodlaný ukázat paní slimákové, že první chlap kterého vidí po takové době není žádná máčka.
"Jen trochu, ale stálo to za to!" odpověděl s úsměvem a přitom se podíval i na Aiko.
A pak padla nepříjemná otázka. Nevěděl, jestli může Aiko do tak osobní věci moc povídat, ale naznal, že jí se o tom bude chtít mluvit ještě méně.
"Jsou...pryč..." řekl po chvíli smutně a v následném tichu se podíval na svoji mentorku. Opravdu doufal, že jí to nebude vadit, protože ona byla člověk, který by ho bez problému dokázal zakopat do země.

Senju Aiko

Paní slimáková se zase zasmála, ale vypadala jako velmi spokojený slimák. "To je dobře, jako lékařský ninja nesmíš být žádné Bčko," odsouhlasila postupy při tréninku Katsuyu. Její spokojenost přešla ve chvíli, kdy Taichi zmínil, že jsou pryč. "Všichni?" skoro se dalo říct, že až zalapala po dechu. Což byla velmi zvláštní představa. "Všichni ne, Saru zůstal," pronesla nakonec Aiko smutným tónem. "Uhm," řekla na to jen Katsuyu a raději se stočila zpět k Taiovi. Najednou se z ní začal kus... odlupovat. A vytvořilo to menšího slimáka, který začal lézt k Taiovi... a pak i na Taie.

Mizuko Taichi

Sice je neznal, ale za ty tři týdny se s nimi cítil trochu spjatý.
Používal jejich zařízení, znal vlastně už třetinu týmu.
Proto se cítil taky trochu smutně, ale určitě ani při nejmenším tak jako Aiko.
Malá paní slimáčková si ani nemusela dát moc práce s lezením, když se k němu blížila, což určitě nebyla supr závratná rychlost, sklonil se a natáhl jí ruku, aby mohla v klidu lézt.
Sliz neměl úplně v lásce, ale i tak ho to nějak lákalo. Přeci jen na Katsuyu muselo být něco speciálního a zatím mu nikdo neřekl co to je.

Senju Aiko

Popravdě, Katsuyu zase tolik slizu nevydávala. A kdyby vydávala, nejspíš by měl podobný efekt jako ta kyselina, co uměla plivat. A to už by tu Taichi moc nebyl. Každopádně, doplazila se až k některým zbývajícím modřinám. Cítil jsi, že na tebe působí hojivá chakra. "Tohle je důvod, proč je Katsuyu-sama tak cenným spojencem," oznámila Aiko, která sledovala, jak se kamarádíš s malou paní slimáček. "Inu, tak já zase půjdu, bylo dobré být zase tady. Doufám, že se ještě uvidíme," pronesla velká Katsuyu, ve chvíli, kdy doléčila veškeré zbytkové zranění na Taichim. "Uvidíme se," odpověděla Aiko a pak ve velkém puf slimák a malý slimák zmizely. "Inu, co na ní říkáš?" zeptala se Aiko zvědavě. Takové malé testování nebylo naškodu.

Mizuko Taichi

Sledoval, jak mu slimák doléčil zbytek zranění a už pochopil.
Katsuyu byla opravdu cená a z toho co zatím viděl i milá a slušná.
Ještě než zmizela, opět se jí uklonil a rozloučil se s ní.
Když odpoofovala, dovolil si tiché "Wow" a hned pokračoval dalším obdivným vyjádřením.
"Sugooi," vypadlo z něj. Moc navíc toho říct nechtěl. Opravdu byl ohromen. Jestli každá část Katsuyu-sama může léčit a jestli ty části mohou být i takhle malé...

Senju Aiko

Aiko se zasmála a prohrábla Taichimu vlasy, jako to dělají senseiové v anime, vytvořila mu ten správný rozcuch. "Zaujala tě, co? Stejně jako mě, když jsem jí prvně viděla," pronesla spokojeně. "Krom toho, co jsi viděl, tak sdílí všechny její části jedno vědomí. Takže to, co vidí jedna část, může druhá hned říct. Lze tak posílat zprávy z celého bojiště, když je komunikace senzibilů vyřazena," dodala ještě, protože léčení nebyla jediná vlastnost Katsuyu, která stála za vyjmenování. "Jediný problém je v tom, že léčivá chakra pochází od uživatele, takže jí nemůže přivolávat kde kdo," vysvětlila, proč vlastně paní slimáková není jediný používaný summon.
"Tak pojď, je na čase se zabalit, ráno se vracíme do vesnice. Saru se chce s vámi ještě sejít," vyzvala ho a vrátila se zpět k přístřešku, kde začala balit přebytečné stoly a vybavení do toho velkého svitku, co s sebou prvně táhla.

Mizuko Taichi

"To je fakt super..." pronesl ještě uneseně.
Chvíli hleděl na místo, kde Katsuyu zmizela a pak se otočil.
Na to, źe se zítra vrací jen kývl a pomohl Aiko balit věci. Pak se věnoval vlastním věcem.
Co asi ten skoro měsíc dělali ostatní... a co se naučili... určitě jen něco pro boj...

Senju Aiko

Toho večera jste si dali ještě naposledy rybu a zalehli jste brzy, neboť vás ještě druhý den čekala procházka do vesnice.
Když se Taichi probudil, první, co si uvědomil bylo, že zbýval jeden den do zkoušky. Poslední den, kdy se už mohl maximálně tak modlit. Aiko už byla vzhůru a udělala mu krupičnou kaši ke snídani. Zbytek jejích věcí měla zabalené. Konečně ženská, co se umí zapakovat včas. "Dobré ráno," uvítala tě s úsměvem. Pak tě nechala dobalit a nasnídat.
"Mimochodem, Taichi, byla bych ráda, kdyby si sem nikoho nevodil, ano?" požádala tě než zavelela k odchodu.

Mizuko Taichi

A tak se probudil.
Poslední den před zkouškami.
Od minulého týdne si ale ujasňoval, jak se k tomu postaví.
Jednoduše. Předvede co umí a nebude se zatěžovat, co se stane, kdyby prohrál.
Co se učil tady, nechtěl umět kvůli hodnosti ani kvůli počtu poražených soupeřů.
S těmito myšlenkami posnídal, dobalil se a nachystal se k dveřím k odchodu.
"Samozřejmě," přikývl jenom na žádost Aiko. Bylo to pochopitelné a asi by ho to samotného nenapadlo.
No a pak se tedy bok po boku vydali zpátky do vesnice a vstříc osudu!