Taichi trénink

Taichiho měsíční cesta.

Mizuko Taichi

Bylo poněkud složité vysvětlit mamce a prarodičům, že ihned musí na měsíc odejít.
To mu také zabralo nejvíc času z té hodiny.
Ale pak se skutečně, asi pět minut před koncem limitu, objevil u brány vesnice s né-úplně maxi batohem na zádech. Jeho obsahem bylo nějaké jídlo, nějaké oblečení, nějaké peníze a pár knih.
Jinak měl Tai svoji klasickou bojovou výbavu.
Sám nečekal, že bude v plné polní takhle brzo.
Rozhlédl se, jestli tam už Aiko není.

Senju Aiko

Obvykle se u ženský očekával kufr, dvě tašky, kabelka a podobně. No, Aiko měla batoh menší než Taichi a pod ním uvázaný větší svitek. A to asi bylo tak vše. Pak měla samozřejmě pouzdro na noze a klasickou zelenou vestu s plno kapsičkama, takže byla asi vybavená dostatečně. "Výborně, dal jsi mamince pusu na rozloučenou?" usmála se trochu děsivě na svého nového studenta.

Mizuko Taichi

"Zvládli jsme to i bez toho," odpověděl Aiko a usmál se na ni.
Docela ho zajímalo... no vlastně všechno. Teď ale hlavně proč opouští vesnici a kam to vlastně jdou.
Věřil, že mu to buď brzo řekne a jestli ne, tak to asi nepotřebuje vědět.
Co tam budou dělat si dokázal domyslet, spíš ale nevěděl jak to bude náročné a jak to bude probíhat.
Tolik neznámých se Taiovi moc nelíbilo, ale nechtěl být vlezlý a otravný.
"Já jsem tady vyřešil všechno co jsem potřeboval a mohu vyrazit," řekl ji.

Senju Aiko

"Dobrá, tedy pojďme. Míříme do hor, takže se připrav trochu na výšlap. Ale aspoň nám to dá trochu prostoru k mluvení," oznámila mu jejích primární cíl. Pak vyrazila a doufala, že jí půjde po boku.
Mlčela asi tak pět minut, ale pak se rozmluvila: "Tak povídej. Sám jsi se ještě nepředstavil, vím jen to, co mi řekl Saru. Ale chci to slyšet i od tebe." Bylo to docela logické, že takovéhle věci chtěla vědět. Přeci jen, mají spolu strávit budoucí měsíc, museli se trochu poznat.

Mizuko Taichi

Několika delšími kroky se zařadil vedle Aiko a vyslechl si její otázky.
Až teď mu došlo, že se jí nepředstavil a cítil se trochu jako debil. Takže takové je to být Rinem...
"Jmenuji se Mizuko Taichi ale raději jen Tai. Když bojuji spoléhám se na své zbraně, případně pěsti," začal se jí představovat. Tohle všechno ale asi věděla. Spíš ho nenapadlo, co by jí mohl říct dál.
"Nemám nějaký sen o tom, jak budu úžasný a silný, prostě bych byl jen rád, kdybych mohl pomáhat tam, kde je to třeba," pokračoval dál "to bude asi i jeden z důvodů, proč bych se rád vyznal ve zdravovědě."

Senju Aiko

Aiko poslouchala všechno, co řekl a mírně přikyvovala. Pak se opět ďábelsky usmála a natáhla ruku se zavřenou pěstí. "Neboj, až s tebou skončím, už nebudeš potřebovat ty zbraně," pronesla a pak se mírně zasmála. "Hmm, tvé důvody jsou dobré, myslím, že tě mohu učit. Víš, kdo bude tvůj protivník?" zeptala se, aby věděla, co by se mu mohlo hodit krom zlepšení jeho schopností. "A ještě mi řekni, jaké techniky tě Saru přesně naučil?" zeptala se dál poměrně zvědavě.

Mizuko Taichi

Na zmínku o zbraních se pouze usmál. Bylo by zajímavé se zbavit věcí, na které spoléhal nejvíce....
"Mým protivníkem má být člen týmu ze Suny, jménem... myslím Kaze..." řekl nejistě. Při vyhlašování se stalo tolik zajímavých věcí, že si to přesně nepamatoval.
"Bohužel jsem si nestihl zjistit nic bližšího," pokračoval dál už hlasem pevným.
"Se Sarutobi-senseiem jsme se zaměřili hlavně na manipulaci s chakrou než na přímé techniky. Sensei mě naučil používat mou futonovou chakru na zlepšování zbraní a také jsme cvičili Ōkashō," řekl dále.

Senju Aiko

"Hmm... Suna... tak to nemám šajna, co by mohl umět," řekla zamyšleně Aiko. Bylo vidět, že nad tím chvíli přemýšlela. Pak jn zavrtěla hlavou. Prostě ho bude muset naučit všeobecný postup v boji a bude to.
"Vidím, že Saru zvolil správný přístup. Asi nakonec nebude tak špatný v učení jak jsem si myslela. Manipulace s chakrou je naprostý základ, bez toho se dál nehneme. Ale jelikož už základ máš, urychlí to náš výcvik," řekla skoro až nadšeně. Vypadalo to, že byla ráda, že má méně práce než si představovala. "Ale nebudu ti lhát. Budeme muset tvojí chakru pořádně vyškolit, bude to spousta soustředění a jemné práce. Léčení je asi nejobtížnější disciplína v ninjutsu. Odpálit horu umí kde kdo, ale někomu zachránit život, to je jiná," vysvětlila ve zkratce. Cesta, po které jste šli začala postupně stoupat. V dohledu byly poměrně vysoké hory.

Mizuko Taichi

Zamyslel se na jejím podání obtížnosti v odpálení hory a zachraňování životů.
No za ten měsíc o tom určitě bude vědět víc a bude to umět posoudit z jiného úhlu.
"No nebyli jsme moc spokojeni s jeho výukovými metodami," přiznal.
"Ale i tak bychom to bez toho co nás naučil nezvládli..." vyřkl i druhou stranu mince.
Byla to pravda. Mohli být líp připravení, ale Saru se na ně mohl i vyprdnout.
"Doufám, že vás nezklamu," řekl jí jen na to, že to bude velice obtížné. Nechtěl by ji zklamat... ani naštvat... tahle dáma má celkem páru...
"Takže jste byla se senseiem v týmu? Kdo byl váš třetí?" zeptal se mile. Chvíli se chtěl ptát na věci o tréniku a léčení obecně, ale na tohle bude určitě čas až dorazí.

Senju Aiko

Pravda, Aiko mohla léčit stejně snadno jako zničit horu, ale ona byla trochu jiný level než ostatní ninjové. Každopádně, pak vypadala ještě víc zvědavěji. "Jeho metody? Jaké zvolil?" ptala se zvědavě. Bylo dobře, že to pak i trochu obhájil, takže se nemusela zatvářit zklamaně.
"No, o mě tolik nejde, ale myslím, že jsou další 3 lidi, které by si opravdu neměl," řekla s úsměvem. Jí to mohlo být prakticky fuk, i když by samozřejmě pošramotil její pověst a to nechtěla. Ale, nebyla tak důležitá jako jiní.
"No, technicky, vzato nás bylo šest. Byli jsme ANBU tým mnoho let. Genini jsme byli pouhý měsíc, pokud chceš jméno toho třetího, jmenoval se Mizuki. Byl to dobrý ninja," odpověděla mu, ale až po menší chvilce. Ve výrazu v tváři bylo jasně vidět, že mírně posmutnila. "Saru vám nic neřekl?" zeptala se po dalších okamžicích mlčení.

Mizuko Taichi

"Už poprvé když jsme se potkali se k nám nechoval moc pěkně. Možná měl špatný den, ale od tehdy se to s náma táhne. Přišlo mi, že se k nám choval jako k přítěži, kterou na něj někdo hodil..." prohlásil smutně.
"No naše výuka... pochopil bych nějaký souboj, při kterým by nám aspoň dal šanci a radil nám co a jak. Místo toho na nás skočil s několika klony. Mě například ukazoval..." vzpomněl si na falešné mrtvoly jeho rodiny a přátel "mrtvoly mých blízkých..."
Rozhodl se neptat dál jí na jejich kolegu. Evidentně tam byl nějaký smutný backstory, který by mu asi nechtěla říct. Možná časem...

Senju Aiko

Aiko poslouchala jeho zážitky, kdy se potkal se svým senseiem. Mírně pokývala hlavou a její výraz ve tváři byl neurčitý. "Takže vám nic neřekl," zhodnotila celý ten výklad nakonec a pokynula hlavou, aby přidali.
Z nějakého důvodu byla pak již zamlklá, cesta trvala ještě asi další tři hodiny, což bylo docela na prd, protože nebyla žádná zábava, ale Taichi jasně viděl, že nad něčím přemýšlí.
Nakonec tě zavedla do menšího údolí mezi skalami. Byl tam vybudovaný menší přístřešek s otevřenými bočnicemi, krb, menší jezero, které však nemělo žádný přítok a ani místo, odkud by vytékalo. Ale vzhledem k tomu, že váš sensei dokázal vytvořit z ničeho vodopád, tak to asi dávalo smysl. Nejzajímavější však bylo 6 soch, které byly kolem jezírka. Když si je Taichi prohlédl, mohl poznat tvář svého na výjevu opice a ninji, kočku a nějakého dalšího ninju s širokým úsměvem, slimáka a kunoichi, která byla podobná Aiko, chlapa mezi dvěma deskami, ninju s vránou na rameni a dívku s tyčí omotanou hadem.
Aiko zatím nemluvila, nechala tohle místo působit.

Mizuko Taichi

Obával se, že ji nějak rozrušil tím svým dotazem. Nechal ji ale raději být, aby to ještě nezhoršil.
A tak skutečně cesta ubíhala dost pomalu.
Byl ale překvapen, že dorazili tak rychle. Myslel si, že půjdou dál.
To místo bylo zvláštní. Působilo na něj velice klidným dojmem. A taky zde bylo určitě něco, co nedokaźal pochopit.
Něco nostalgického.
Postupně se přiblížil ke každé ze soch a podíval se na ně. Když došel ke třetí soše, otočil se a podíval se na Aiko a pak pokračoval ve své cestě.
Dle jeho nejlepšího odhadu to byl, dnes už zmiňovaný ANBU tým.
Museli si být blízcí, když si tady vybudovali takovou oázu klidu.
Trochu mu bylo líto toho pána se dvěma deskami. Neměl s sebou žádné zvířátko.
Po shlédnutí poslední sochy poodstoupil. Předtím opravdu nechtěl, ale když to tu viděl...
"Jestli budete chtít, rád si to vyslechnu," řekl jen. Ze začátku si myslel, že se mu s tím příběhem nebude chtít Aiko svěřovat. To, že ho přivedla sem mu tu myšlenku vyvrátilo...

Senju Aiko

Aiko se zatím usídlila pod přístřeškem, kde odložila batoh a sundala si i tu vestu. Nechala tohle místo působit na Taichiho, aby si sám udělal obrázek o tom, co ho vytvořilo za lidi.
"Přemýšlela jsem celou cestu až sem, jestli ti to mám říct. Takhle, jak jsi mluvil o tom tréninku, tak věc se má tak, že Saru nikdy učit nechtěl. Zasvětil svůj život ochraně vesnice, prakticky od mala. Já a několik dalších jsme ho následovali, vidíš je tam dole. Vybudovali jsme si toto místo, sloužilo jako naše  cvičiště. Byli jsme pod přímým velením Hokageho. Plnili jsme mise společně a dokázali se u toho i bavit. Byli jsme přátelé mnoho let," vysvětlila to, proč jsou tady. A až moc mluvila v minulém čase. "Věc se má tak. Saru odmalička dřel, aby ochránil své přátele a příbuzné, protože jeho rodiče zemřeli po jeho narození. Ale... při naší poslední misi se to vymstilo. A krom mě a jeho nikdo nepřežil," hlesla a zahleděla se směrem k jezírku. Bylo vidět, že i ona měla slzy v očích. Pak udělala pauzu, aby se nejspíš srovnala i ona sama.

Mizuko Taichi

Někde v koutku mysli čekal, že to dopadlo nějak tak, potom jak se chovala když to nakousl.
Nicméně i přes očekávání nebylo o nic lehčí si to vyslechnout.
Nedokázal si představit, že by najednou většina jeho blízkých přátel zemřela. Bylo to opravdu smutné.
Vysvětlovalo to také tu zapšklost, kterou Saru vypouštěl na tým 9.
"Je mi to moc líto," řekl zúčastněně. Věřil, že víc to komentoval nemusí. Nebylo by to ani vhodné. Když se někdo dostane do takové situace, potřebuje se s tím srovnat sám a neposlouchat někoho, kdo se ho snaží rozveselit.

Senju Aiko

Aiko kývla a pak se mírně usmála. "Takže možná z toho důvodu se k vám Saru chová s odstupem. Týden na to, co přišel o tým ho Hokage přidělil k vám. Myslel si, že mu to pomůže, ale to Saruovi moc nesedí. Ale řeknu ti tohle. Ať to dělá sebedivnějším způsobem, myslí jen na vaše dobro a chce vás připravit. Kdyby nechtěl a nevěřil vám, nenaučí vás nic. A co jsem slyšela, svěřil jednomu z vás něco, co patřilo Mizukimu, že?" pronesla a ukázala na sochu muže s kočkou.
"Dobře, vzpomínek asi bylo dost. Teď k tobě. Chci, aby si udeřil do támhle toho kamene," požádala ho a ukázala na balvan, co ležel nedaleko přístřešku.

Mizuko Taichi

Týden? To bylo sakra brzy.
Tohle kdyby Tai věděl...
"Jo... Rinovi..." řekl jen tiše. Moc jí nechtěl připomínat, že to byl ten co jí řekl opice. Ale jestli dal Saru ten svitek Rinovi... asi to s nimi opravdu myslel dobře, jen to absolutně neuměl dávat najevo.
Když Taiovi řekla, ať vrazí do šutru, sundal si batoh, položil ho na zem a přokřupl si klouby.
Ačkoliv si nebyl jistý, jaký by mělo do kamene smysl bouchat jen tak, raději se zeptal.
"Normálně nebo si mám pomoci?" měl pochopitelně na mysli chakru.
Až mu odpověděla, příslušným způsobem vrazil do kamene.

Senju Aiko

"Jo, tak Rinovi... to si těch koček moc dlouho neužije!" už zase měla ve tvářit ten pobavený a děsivý výraz. Zřejmě si vzpomněla, kdo byl Rin a jak jí nazval. Hups.
Když se Taichi zeptal, jestli si má pomoci, tak se jen zasmála. "To je jen na tobě, zvaž, co ti pomůže a co ne," odpověděla ti. Musel sis to vybrat. Pokud jsi to udělal správným způsobem, tak jsi do šutru samozřejmě udělal dolík, to ano. Pokud to udělal bez chakry, tak si jen odřel klouby.
Aiko se pak vyhoupla na nohy a usmála se. "Hmmm, jo, to vypadá, že chápeš základ, teď koukej," stoupla si vedle Taichiho a cvrnkla do kamene ukazovákem. Kámen se rozletěl na dvě půlky. "Vidíš rozdíl?" řekla jen tak.

Mizuko Taichi

Raději si vybral variantu s chakrou, přeci jen svoji ruku měl celkem rád a ještě ji v životě bude potřebovat.
Zeptal se spíše proto, jestli Aiko nechtěla aby se zranil a mohla mu ukázat něco jiného.
Se svým dolíkem byl relativně spokojený, ale spokojenost brzo vystřídala hanba, protože ona se šutru sotva dotkla a rozpůlila ho.
Chvíli se díval na dvě půlky kamene z dálky, pak hlavu přiblížil a podíval se na prasklinu z blízka.
"Vidět vidím..." řekl "ale spíš to nechápu. Vypadá to..." začal přemýšlet.
Chvíli mručel a mnul si bradu a pak začal mluvit.
"Jako první mě napadlo množství použité chakry, ale to by bylo moc jednoduché a potom by to zvládl každý druhý. Takže to bude ovládání, jenom fakt nevím co jste přesně udělala..."

Senju Aiko

"Ano, je to princip ovládání. Více méně tak mohu dosáhnout větší síly než kdokoliv, koho znám. A přitom když vím jak pracovat s tou chakrou, nevyčerpám se tak rychle. Musíš jí soustředit velmi precizně a pak jí v jeden okamžik uvolnit, tak jak potřebuješ. Takže, teď chci, aby jsi to zkoušel a znovu," vyzvala ho a ukázala na několik balvanů, které tu ležely.

Uplynul zhruba týden, týden, kdy Taichi zažil opravdovou bolest kloubů, protože ho Aiko prakticky celé dny nechávala mlátit do kamenů. Vždycky až večer mu zranění zahojila svojí léčivou technikou. Ona si zatím z toho svého svitku vyvolala lehátko a slunila se dole u jezírka v plavkách. Jo, drsný trénink... jak pro koho.
Sedmého dne tě už konečně neposlala mlátit do kamene. Dosáhl jsi bodu, kdy už byl kráter, který jsi vytvářel o dost větší a hlavně, vydržel jsi to provádět delší dobu. Teď si tě vzala k sobě k lehátku a usmála se na tebe. "Dobře, za první týden jsi poznal, že je to o velké snaze a soustředění. Teď, příjde ovšem to nejtěžší. Přeměna tvé chakry na hojivou, pokud jsi tedy připraven?" zeptala se tě, jestli jsi byl opravdu připraven na jednu z nejdůležitějších technik shinobi světa.

Mizuko Taichi

A tak uběhl týden. Tai pomalu ani nepochopil jak. Mlácení do kamenů by se mohlo zdát nudným ale... no bylo.
Velkou "pohonou jednotkou" byl ale viditelný pokrok. Jeho rány do kamenů nebyly tak neškodné jako předtím a sám si věřil, že by zvládl kosit stromy na první pokus.
Mírně ho otupovala mentální nenáročnost mlácení do kamenů a tak se pokoušel si po večerech číst jednu z knih co měl s sebou. Pokud se Aiko zajímala, dozvěděla se že je to poměrně obsáhlá kniha o lidském těle. Tai byl mladý a věci v knize byly složité. Navíc fyzický trénink ho také zdržoval, takže byl asi v její pětině.
A tak nějak jsme se dostali až do dnešního dne, kdy mu položila onu otázku.
"Víc připraven už být nemohu," odpověděl ji z úsměvem. Byl už trochu otrávený ze šikanování nerostů, ale tohle mu obrátilo náladu o 100 %.

Senju Aiko

Aiko si všimla Taichiho četby a docela jí to zaujalo. Měla předpokládat, že Taichi ještě nebude odborník na tyto věci. No, chyba, kterou bude muset napravit.
"Dobrá, bude to asi takto. Půl dne budeš trénovat kontrolu a použití chakry a půl dne budeš studovat tvojí knihu plus svitky, co ti časem dám. Nemůžeš léčit, když nevíš, co léčíš. Pojď," vyskočila z lehátka a zavedla tě vedle přístřešku. Vedle něj bylo několik stolků s připravenýma svitkama s různými pečetěmi. Něco jako Sakura a její ryba. K tomu taky bylo akvárko, kde bylo několik ryb potřebné velikosti. "Dobře, řekni mi, co víš o léčení za pomoci ninjutsu," vyzvala ho.
"A předem tě upozorňuji, že za pouhý měsíc budeš asi rád, že dáš dohromady nějaké ty pohmožděny a šrámy, vybral sis těžkou cestu," sdělila mu s úsměvem. Lékařský ninja se přeci jen cvičil dlouho.

Mizuko Taichi

Sledoval Aiko a zase pokyvoval na to, co mu říkala.
Takže si všimla jeho samostudia! Byl rád, že si vzal aspoň to, právě kvůli tomu, co řekla Aiko sama. Nebud léčit to co nezná.
"Ano to vím," odpověděl ji na jéjí zmínku o tom, že toho ze začátku moc nezvládne. Ale tak někde se zaćít musí.
"No... vím v podstatě jen to co jsem se sám dozvěděl... léčení by mělo zrychlovat...hmm..." začal trochu máchat rukama protože nemohl najít správné slova "přirozenou regeneraci těla. Ale protože se pouští chakra do jiného chakrového oběhu je to náročné na kontrolu..." splácal nakonec takovou všelijakou definici.

Senju Aiko

Byla by špatný ANBU, kdyby si nevšimla. Každopádně vypadalo to, že Taichi nějakou tu základní představu měl. "Ano, ta nějak. Více méně posilujeme léčeného vlastní chakrou a tím urychlíme samovolnou regeneraci jeho těla. Můžeme tak spojovat kosti i svaly mnohem rychleji. Samozřejmě, nemůže to být dokonalé, často i po vyléčení je potřeba danou končetinu zafixovat a nechat nějakou dobu hojit. Záleží na rozsahu léčitelových schopností. Právě proto začneš od mírných šrámů a podobně, které můžeme simulovat skrz tyto ryby a vhodnou přípravu. Není to tak, že by si je přiváděl k životu," ubezpečila ho s úsměvem a přešla k prvnímu samostatnému svitku. "Začneš tady. Je to upravený chakrový papír, budeš do něj vpouštět svojí chakru, kterou se pokusíš přepnout na léčebnou. Předpokládám, že to nějakou chvilku zabere. Základní rozdíl poznáš v tom, že tvá chakra nabere zelenou barvu," vysvětlila mu jeho první cvičení. (To s těma rybama jsem si vymyslel, aby to dávalo trochu víc smysl než to, že budeš přivádět sardinku z konzervy k životu.)