Taichi trénink

Mizuko Taichi

Byl spokojený, že jeho představa o léčení odpovídala celkem dost realitě.
Přišlo mu celkem jasné, že začne od těch nejlehčích zranění a že se možná časem dostane k těm složitějším.
Přistoupil tedy k nachystanému papíru a natáhl nad něj dlaně. Začal v nich hromadit svou chakru.
"Jak ji mám vlastně přepnout... jak to poznám... nebo mě ten papír teď bude vést?" zeptal se ještě Aiko.
Tohle mu opravdu nebylo jasné. Možná mu ten papír skutečně teď pomůže, přetransformuje to sám, aby si ošahal jak to funguje.

Senju Aiko

Aiko se zamyslela, vlastně to bylo jen instinktivní v rámci určité techniky, kterou medici používali. Nakonec ale dostala nápad. "Pomohu ti já. Polož obě ruce na ten svitek, přesně doprostřed," vyzvala ho nakonec a stoupla si za něj. Jakmile měl ruce na papíru, položila na ně ty své. "Vnímej mojí chakru," vyzvala ho a začala vypouštět svojí chakru skrz jeho ruce do papíru. Objevila se zelená záře a chakra šla prakticky přes Taichiho ruce, takže mohl vnímat, jak fungovala. Sice ne úplně dokonale, ale lépe to popsat nešlo. Snad to pobere.

Mizuko Taichi

Udělal to, co mu Aiko poradila.
Pak se postavila za něj a položila své ruce na jeho.
Jeho dlaně prostoupil zvláštní hřejivý pocit. Neuměl ho popsat.
Fakt ne. Možná to bylo tím, že to šlo přes osobu navíc.
"Jo... nevím co to je, ale zkusím to..." řekl po chvíli tišeji.
Pak se pokoušel začít vypouštět chakru ze svých vlastních dlaní, stejným způsobem jako to cítil před chvílí. Nečekal, že se mu to podaří na první pokus. Ani na druhý. Čekal, že se nějaký výsledek dostaví až za několik dní...

Senju Aiko

Jo, bylo to těžké, člověk to prostě musel cítit, protože manga to nikdy nevysvětlila. No, každopádně, před Taichim teď bylo několik dní tréninku vytrénování své chakry. Jo, trvalo to poměrně dlouho, plus k tomu studium obecného léčení a znalosti anatomie. Aiko mu vybrala pasáže, které se zabývali slabšími zraněními. Na složité operace bude potřebovat více času jindy, až po zkouškách.
Ale konečně, jednoho dne, se svitek rozzářil zeleně, což bylo znamení, že nejspíše přišel na to, jak by měla v teorii jeho chakra fungovat.
"Inu, to by šlo. Teď to horší, začneš to aplikovat. Podle toho, co jsi četl by si už měl vědět, jak přibližně opravit řeznou ránu. Tahle ryba to bude simulovat, pokud se ti to povede, měla by sebou zase začít kvedlat. Zkus to. Soustřeď se na zranění, vyhledej ho a uvidíš," pronesla a ukázala na další svitek na kterém ležela velká ryba. No, aspoň se už vědělo, co bude k večeři.

Mizuko Taichi

Trvalo to opravdu dost dlouho, pak se mu to ale podařilo.
Zvedl ruce ze svitku a chvíli si je prohlížel před obličejem. Tohle byl velký krok. Sice nevěděl, jestli s tím něco zvládne, mohl ale aspoň dělat zelenou lampičku.
Pak se začal věnovat rybě. Proč to má být sakra ryba...
Jako první ohledal stranu kterou viděl, pak rybu otočil a podíval se i z té druhé.
Snad tedy skutečně našel nějakou ránu. S hlubokým výdechem k ráně přiložil dlaně.
Držel je blízko u sebe a pak tedy začal. Věděl, že teď už příjde i na kontrolování množství použité chakry a proto neměl ještě vůbec cit. Pokusil se začít zvolna...

Senju Aiko

Aiko teď často stála u Taichiho a pozorovala, jak soustředil svojí chakru. Věděla, jak toto bylo nesmírně složité. A pro někoho, kdo byl geninem tak krátkou dobu to bylo docela hodně namáhavé. Ale i tak, nejprve to nešlo vůbec, byl jen ta lampička. Pak však dokázal pomalu přicházet na to jak chakru kontrolovat a zaměřovat tím správným směrem. Smutné bylo, že od toho dne měli k večeři rybu, rybu, kterou nedokázal "opravit". Jednoho večera, když zrovna Aiko dovařila a sedla si naproti Taichimu, započala zase debatu: "Není to tak snadné, že? Už chápeš, proč spousta ninjů raději ničí hory hrubou silou a velkými zářivými technikami než zachraňují životy?" mrkla na něj.

Mizuko Taichi

Vyčerpání, které na něj doléhalo ke konci dní se pomalu začalo měnit na jedno velké konstantní. Po zkouškách bude tak týden v kuse spát...
Snažil se, co to šlo, zkoušel i různé přístupy jak s chakrou manipulovat, ale postup byl stále očekávatelně pomalý. Nehodlal to ale vzdát...
Když se ho toho večera Aiko zeptala, zůstal chvíli civět do svého talíře.
"Věděl jsem že to nebude snadné. Ale ano, myslím že to chápu. Hodně lidí chce dosáhnout velikosti, ale nezáleží jim na prostředcích. Vyberou si raději rychlou cestu, méně komplikovanou a více sobeckou. Nehledí na ostatní a pomalu ani na následky svých jednání. Proto raději ničí a nezastavují se nad skutečnými problémy..."
Tohle byla jedna z těch nejmoudřejších a nejhlubších věcí, kterou dosud Tai kdy řekl. Alespoň mu to tak připadalo. Nebylo to nic světového, ale tahle myšlenka se mu líbila...
Po pár soustech se na jeho učitelku podíval a položil ji otázku.
"Co má vlastně po boku vaše socha tam dole?" zeptal se. Myslel tím slimáka, který tam stál vedle kamené Aiko.

Senju Aiko

Aiko si vyslechla jeho odpověď. Líbila se jí. Vypadalo to, že si byl skutečně vědom váhy lidského života a jak důležitou roli by v budoucím vývoji vesnice mohl hrát. Mediků bylo stále málo, ať se jejích počty snažili zvýšit sebevíc. To, že on u toho projevil samostatnou iniciativu bylo velmi obdivuhodné. Uznale tedy kývla.
"To, co je tam semnou je slimák Katsuyu. Je to jeden z legendárních sanninských summonů. Bohužel, nejsem tak silná, abych dokázala přivolat nějak velkou část. Ale můžu skrze ní posílat chakru a léčit," vysvětlila i když to vypadalo, že byla ze sebe sama zklamaná. "Někdy vás seznámím," řekla nakonec.

Mizuko Taichi

Na její odpověď hleděl poněkud překvapeně.
"Tohle že není velká část?" optal se trochu zaraženě.
Vždyť už tohle bylo tak 20x větší než slimák průměrné velikosti.
Maxi kočku nějak pochopil, ale slimák?
"Mě se tedy zdá dost velký!" řekl jí obdivně.
Pak se pustil do své večeře...

Senju Aiko

"Popravdě, to co je vyobrazeného je jen opravdu malý kousek. Její skutečné tělo je tak velké, že by možná zavalila celou Konohu. Myslím, že jí nikdo nikdy neviděl celou," přiznala Aiko ohledně velmi známého summona. "Její hlavní schopnost je dělit se a může fungovat i jako vysílačka. Je to trochu zvláštní pocit, ale člověk si zvykne," vysvětlovala s jistým respektem v hlase. Měla Katsuyu ráda, ale udržovala si respekt.
"Uvažoval jsi někdy nad tím, že by si sám přivolával nějaké zvíře?" zeptala se ho zvědavě, když tam tak jedli tu rybu.

Mizuko Taichi

Spokojeně dlabal rybu a při tom poslouchal Aiko.
Zavalila by celou Konohu... slimák... cože?
Byl z toho překvapený ještě víc než předtím a taky docela chápal, proč má Aiko k paní slimákové respekt.
Nedokázal si moc představit, jak to funguje jako vysílačka, ale muselo to být určitě strašně silné.
Polkl a zamyšleně se podíval někam vzhůru.
"Neuvažoval, ale musí být super umět si vyvolat společníka," řekl. Fakt to mohlo být kůl a mohl by se to někdy naučit.

Senju Aiko

"No, ono, je to trochu dvousečný meč. Je to další člen do týmu, ale zároveň je to další různorodá povaha se kterou musíš počítat. Nemluvě o tom, že spoustu summonů si musíš získat svými činy a ne slovy," zamyslela se nad možnosti Kuchiyose. Každopádně, jednou, v budoucnu, by mu zrovna ona mohla nabídnout přístup k jistému svitku.
"Řekni mi, máš vymyšlenou nějakou strategii jak budeš bojovat první den turnaje?" změnila úplně téma.

Mizuko Taichi

S dalším soustem se zamyslel nad novou položenou otázkou.
"Popravdě moc nevím," začal a zase se zasekl při konzumaci.
"Nejlepší bude asi pomalu vypozorovat schopnosti... hodit pár kunaiů a sledovat reakci... hrubá síla na to rozhodně stačit nebude..." řekl po chvíli.
"Budu mít asi problém se k nepříteli dostat, když funguji a bojuji spíše na blízko," dodal ještě.

Senju Aiko

Aiko poslouchala jeho nástřel strategie. Mírně se nad jeho "problémem" uchechtla. "Učil ses přeci Okasho, ne?" nadhodila mu možnost. "Pamatuješ, jak jsem první den rozštípla ten balvan? Jak myslíš, že jsem to udělala?" zeptala se ho z ničeho nic. Vypadalo to, že ti chtěla poradit i trochu víc než jen v oblasti léčení.

Mizuko Taichi

Před více než týden mu to už vysvětlovala. Předtím ale Tai neměl moc praxe a potřeboval si to zkoušet.
"Myslím, že hlavní bylo co nejrychlejší a nejpřesnější vypuštění chakry z prstu do toho kamene. Důležité určitě bylo i množství," odpověděl jí. Přeci jen jeho hlavní denní náplní bylo kontrolovat chakru a vypouštět ji ven, i když pro jiné účely.
"Řekl bych, že to, jak to mám udělat už vím, teď už to bude hlavně o tom získat ten potřebný cit," prohlásil dále. Nechtěl se nijak vytahovat, ale takhle to cítil.

Senju Aiko

Aiko přikývla. "Více méně jsem z chakry udělala jakési imaginární ostří, které prořízlo kámen. A to pouze její manipulací, takže zítra, krom tvého obvyklého tréninku si zkusíme ještě něco jiného," pronesla s úsměvem.
A jak řekla, tak se taky stalo, druhého dne tě probudila velmi brzy a byla v plné polní. "Vyzbroj se," hlesla k tobě a přihrála ti rýžovou kaši jako snídani. Pak se vzdálila od přístřešku, na druhou stanu jezera, kde byl rovný plac na trénink.
"Potřebuješ svého protivníka vyvést z míry, aby jsi se dokázal dostat až k němu. Jelikož nemáš moc velký repertoár, budeš muset zkombinovat vrhací zbraně a Okasho. Chci, aby jsi udeřil do země. Ale ne, aby si udělal díru, ale prasklinu pokud možno až ke mě. Asi takto," řekla a flákla do země jedním prstem. Směrem někam doprava se otevřela průrva, poměrně široká  a dlouhá. Samozřejmě s tím spojené se objevily i otřesy.

Mizuko Taichi

Večer ji ještě přikývl a šel brzo spát.
Dalšího dne udělal jak mu nakázala a brzo před ní stál, vyzbrojen svým klasickým arzenálem.
Chvíli hleděl obdivně na prasklinu, kterou udělala.
Nemyslel si, źe to půjde udělat bez dotonové manipulace.
Nakoncentroval tedy ve své ruce chakru a švihl jí do země. Většinou se nesnažil nějak kontrolovat kam ji vypouštěl a dělal dolík, teď se ale pokusil vypustit ji co v nejtenším proudu rovně před sebe.

Senju Aiko

Jo, byl to první pokus, takže Taichi nemohl přesně vědět jak na to, ale i tak se mu podařila vcelku rovná prasklina. Problém byl, že vedla jak dopředu, tak dozadu a on si tak likvidoval spíš půdu pod vlastními nohami. Naštěstí nebyla nijak moc velká, ale rozhodně to byla změna oproti prostému bouchnutí s nahromaděnou chakrou. Chtělo to cvik. Aiko se jen usmívala a nic neříkala. Docela jí zajímalo, jak si poradí.

Mizuko Taichi

No, oproti normálu to byla změna, ze které se dalo vycházet.
Příslušný tvar a efekt to mělo, teď záleželo opět na správném načasování a poměru síly.
Zadíval se do praskliny pod sebou, ale zjistil, že zas tak hluboká není. Jo bude to chtít praxi.
Úkrokem se posunul trochu stranou, aby měl do čeho praštit a zopakoval to, co udělal před chvílí.
"Ostří..." špitl potichu, když nahromadil chakru v ruce a než udeřil do země.

Senju Aiko

Aiko sledovala další pokus, který vypadal již nadějněji než ten předchozí. Samozřejmě to ještě nebylo to pravé ořechové, ale Taichi měl jisté nadání pro ovládání své chakry a po celý trénink to ještě víc zlepšoval svojí pílí. Druhý pokus byl spíše podobný kráteru na jednom místě s tím, že tvořil spíš jakýsi ovál směřující trochu vpřed. Už to vypadalo, že se to začalo bortit správným směrem.

Mizuko Taichi

Beze slova se zase posunul a připravil se na další pecku.
Ostří... ostří...
Napadlo ho, jestli by to nemohlo fungovat alespoň trochu jako nabíjení jeho zbraní chakrou.
Tam také nevypouští chakru nijak plošně ale směřuje ji do dálky a ostří jí.
Přes velké množství znalostí, které nabyl v několika posledních dnech, se pokusil vydolovat i těch několik zásad které používal při futonování svých saiů a když byl připravený, zkusil znova bouchnout zemi.

Senju Aiko

Myšlenka využít znalosti spojené s tréninkem fuutonu byla cesta správným směrem. Sice práce se surovou chakrou byla nejspíše složitější, ale i tak to pomohlo Taichimu konečně zaměřit pořádně směr. Už to nevybuchovalo všude kolem, ale začínalo se to cílit na jeden směr, rovně!
A tak uplynulo další čas. Zbýval poslední týden než měla začít třetí zkouška. Po jednoduchém tréninku s tvorbou kráteru přišel už trochu obtížnější a to boj se samotnou Aiko na pěsti. Tehdy Taichi pochopil, proč si měl vzít náhradní oblečení. Navíc, modřiny, které ti Aiko způsobila tě pak nutila ještě léčit si, takže to byla asi nejhorší fáze tréninku, protože ne vždycky bylo tvé léčení tak kvalitní, jak by sis přál. Ale přineslo to dobré výsledky
Byl zase večer, byl jsi docela zřízený a Aiko chystala večeři.

Mizuko Taichi

Zrovna skončil s pokusy zbavit se své poslední modřiny.
Stejně jako asi u třech předcházejících se mu podařilo jenom mírně změnit barvu z modro-fialové jen na tmavě-modrou.
Mírně zahučel. Na dnešní spánek se těšil, byl při nejmenším zasloužený.
Stále trávil večery tak, že si pročítal knihu, ale boje s Aiko ho vyčerpávali v mnohem více širším spektru tak většinou usnul zabořený ve své četbě.
Chvíli tupě sledoval jak Aiko vařila a pak ho něco z ničeho nic napadlo.
"Pro úspěsné léčení je nutný správný poměr chakry a jejího usměrnění ale co by se stalo, kdybych se do někoho pokusil vypustil nadbytečně velké množství chakry?" optal se ospale. Věděl, že při nedostatečném by se nestalo vůbec nic, ale o tomhle opačném extrému zatím nepřemýšlel...

Senju Aiko

Aiko dovařila, tentokrát to nebyla ryba, ale grilované vepřové. Jen maso, hodně masa! Tentokrát si nesedla naproti tobě, ale vedle tebe a zatímco si hůlkami v jedné ruce nabírala kousky ogrilovaného masa, druhou léčila Taiovi modřiny.
Jakmile jsi položil tuto otázku, ďábelsky se uculila. "Říkala jsem si, jestli se zeptáš," pronesla nejprve záludně, přemýšlela totiž, jestli to má ukázat přímo na něj nebo ne. Rozhodla se, že raději ne. "V případě vyslání nadbytečného impulzu do těla člověka je možné u něj navodit kóma. Původně jsem ti to nechtěla říkat, protože by tě to určitě napadlo použít v boji, ale varuji tě, pro tebe by bylo ještě dost nebezpečné předat takovou dávku chakry najednou, aniž by protivník nedokázal okamžitě zareagovat. Pro mne ovšem..." ďábelsky se uculila a dívala se na tebe.

Mizuko Taichi

Jen se na ni nervózně uchechtl.
Proč se na něj dívala tak ošklivě, vždyť byl přece hodný.
Určitě to bude chtít zkusit na něm!
Takže přetížení systému způsobí výpadek, zajímavé. Jistěže ho hned napadlo, jestli by se to nedalo využít při zkouškách. Pak to ale sám zavrhl a Aiko řekl.
"S tím jak je normální léčení složité bych si asi netroufl zkoušet to bez tréninku. Ještě bych někomu něco udělal..." dal si kousek grilovaného masa. Mmm dobrota...
Každopádně doufal, že jestli mu bude skutečně chtít ukázat jak to funguje, počká než dojí večeři.