Lesy kolem Konohy

Hibiki -> Opice se poškrábala na hlavě. "Myslíš, že jsem debil a že mě utáhneš na banán?" pronesla opice zcela vážným hlasem. "Chci banánové daiquiri," poručila si opice, ale seděla na tobě dál. Docela paradox. ANBU se zatím tlemil. "A Hibiki? Tak slabé jméno!" doplnila opice po chvilce.

Rin -> Originálnější způsob zachycení, jenže, co teď? Byl jsi v díře, nahoře čekal ten ANBU a ještě větší problém byl, že ten chrápot zezdola ustal. To něco se zjevně probudilo. Zabliklo tam světlo a uslyšel jsi zvláštní praskot a popotahování. Začal odtamtud stoupat tenký sloupec dýmu.

Taichi -> "Pomoc nepříteli," shrnul ANBU krátce a pak složil několik pečetí. Na Taichiho vyletěla obrovská ohnivá koule.

Hitoshi -> Ty jsi byl schovaný a měl prozatím klid. I to dunění z nedaleka přestalo.

Hatake Hibiki

No, nečekal, že by se opičák na banán doopravdy nalákat nechal.. A daiquiri nikdy dělat neuměl. Každopádně, opičákovi se podařilo trefit slabé Hibikiho místo.. I když takhle vzato, takových měl spousty.
"Hibiki není slabé jméno! Naopak!" oznámil suplivě a začervenal se.. Až byl už docela vzteky červený.
"Z tebe bude daiquiri, hnusnej opičáku!" zahučel už tak dost naštvaný Hibiki. Chtěl jen v klidu trénovat, a takhle ho rozpálit!
Bušil zespoda opičáka rukama, jak jen to šlo.

Mizuko Taichi

"Cože?!" vypadlo z něj, když ho tak sprostě obvinil.
Na nic jiného neměl moc času, protože pak začal chlap skládat pečetě.
"Sakra!" pomyslel si. Rychle uvolnil u pasu kunai a vší silou ho hodil skrz té ohnivé kouli. Doufal, že kunai hodil dost silně na to, aby ho ohnivá koule nevyvedla ze směru...
Sám Tai, podobně jako předtím, uskočil kotoulem bokem a přitom odepl dva saie a připravil se na následující útok...
Co to sakra bylo, jak se měl ubránit nějakému ANBU? Co to mlel o zradě?

Kageyama Rin

No, aspoň už nepadal. Neměnilo to nic na faktu, že byl tak trochu v háji. Zděšeně se podíval dolů, pak zase nahoru. Jednou rukou kunai pustil a tou druhou se držel co nejpevněji to šlo. Ale asi to nebylo úplně ideální. Kunai není dělaný na podobné situace. Rin nicméně co nejrychleji vytáhl svůj zakroucený nůž a zapíchl ho vedle kunaie. To by mohlo maličko pomoct. Pak se opatrně pokusil vytáhnout kunai a zapíchnout ho výš, aby pomalu lezl nahoru. To, že se dole ozývaly nějaké zvuky, co ustály, si ani neuvědomoval, protože byl v docela velkém šoku z pádu do propasti.

Hitoshi

Rozhodl jsme se přemístit ještě dál do dalšího křoví - mimo dosah toho, kde jsem působil předtím, byla šance, že na někoho nového narazím, ale zároveň budu mít stále výhodu já, protože jsem byl maskovanej. Už mě to vyčkávání přestávalo bavit, na mysl mi pořád přicházela myšlenka, že tu je někde náš bláznivej sensei a obtěžuje nás tady při tréningu. Byl jsem trochu paranoidní.

Hibiki -> Bušil si do opice a té se to zřejmě moc nelíbilo. Jelikož se zvedla a chytila tě za hlavu. Vytáhla si tě na nohy a tvojí hlavu držela před tou její. "Co jsi to říkal, spratku?!" zavrčela opice. "Z koho chceš dělat daiquiri?!" Bylo vidět, že i ANBU se přestal smát, protože to vypadalo, že jsi tu opici taky dopálil.

Taichi -> Kunai sice prošel skrz, ale ANBU ho snadno odrazil chráničem na paži. "Hmm... a teď nejdůležitější otázka. Nezapomněl jsi na něco?" zeptal se ho ANBU povýšeným hlasem, když spatřil, že je připravený bojovat. Vedle pána v masce se zhmotnili mrtvoly členů tvého týmu.

Rin -> Pokoušel jsi lézt nahoru, jo, šlo to, ale opravdu hodně pomalu. Když jsi popolezl asi tak o 5 metrů, dostal jsi zvláštní pocit, že na tebe někdo zírá a když jsi odvrátil zrak od skály, uviděl jsi nějakou opici, jak na tebe zírá. No, byla slušně velká. Tak 10 metrů na výšku a ten kráter docela ucpávala. "Ty mě budíš?" zeptala se a chytla tě za oblečení, aby si tě přinesla blíž k obličeji.

Hitoshi -> Prokličkoval jsi křovím až k místu, kde byl nějaký nový kráter do země. Na okraji stál pan ANBU a díval se dolů. Zatím o tobě nevěděl... asi.

Mizuko Taichi

Díval se na mrtvého Rina a Hitoshiho.
Ještě před chvílí si byl jistý, že to byly klony nebo iluze - oba dva je viděl před chvíli živé a zdravé, v nepřirozenou chvílí se před ním objevily těla další. I logicky mu to nedávalo smysl - přeci nikoho nezradil a proč by ho někdo chtěl takhle psychicky ničit, místo jednoduchého zabití...
To bylo ale před chvíli. Teď začal pochyboval. Proč to ten Anbu hrál dál... mohla by to být opravdu pravda? Nehodlal začít panikařit ale tohle bylo pro dítě při nejmenším složité...
Parkrát se zhluboka nadechl a pak nenápadně přitlačil svůj palec na čepel saie. Chtěl podruhé, tentokrát bolestí, zkusit jestli se nejedná o genjutsu.
Tyhle saie vytáhl z pouzder, tyhle už tupé nebyly a tak si na palci udělal malou řeznou ránu...

Kageyama Rin

Rin pomalu lezl nahoru. Paráda. Akorát musel vymyslet, jak se vypořádá s tím chlápkem s kočkou na ksichtě. S trochou štěstí si myslel, že to Rina zabilo, tak odešel. To by bylo asi nejideálnější. Co ale bude dělat až se vrátí do vesnice? Půjde za Hokagem a řekne mu, že se ho pokusil zabít ANBU? Co když to je nějaké spiknutí? Co když ho poslal sám Hokage? Dělo se snad na pozadí míru v alianci mezi velkými vesnicemi něco temného? Proč by ale útočil zrovna na Rina? V tu chvíli mu to došlo. Byl totální nikdo. Jen šupácký genin, co byl rád, že vůbec přežil jednu ze svých prvních velkých misí. Takže se nic takového nedělo. Teda, možná ano, ale netýkalo se to jeho. Bylo v tom něco jiného. Něco hodně podezřelého.
Z jeho myšlenek ho však vyrušilo to, že ho najednou chytila nějaká velká opice a přitáhla k sobě. Rin se dost lekl. "O kurva!" zaječel hlubokým (Akiovským) hlasem. Když si ho opice přitáhla k sobě, Rin na ní jen tupě hleděl. "Ty jsi ale držka! Teda! Chci říct. Já.. Probudil? Cože?" zachechtal se na konci výmluvně. Opice, huh? Rin začínal mít tušení, že mu pomalu dochází, co se tady asi děje.

Taichi -> Ani tento pokus nepředvedl to, že by se jednalo o genjutsu. Jen jsi měl o řeznou ranku víc. To asi nebylo to pravé ořechové, co pan ANBU myslel. "Už jsi skončil?" zeptal se ho lehce pohrdavým hlasem. Teď sis byl stoprocentně jistý, že to nebylo genjutsu. Ale mohlo to být cokoliv jiného.

Rin -> "Mluv slušně!" okřikla tě opice hned ze začátku. Pak tě prudce zvedla a vyhodila ven z kráteru. Najednou jsi volně letěl vzduchem. A přistání by mohlo být značně smrtelné. Opice se pak dostala ven z kráteru a zadívala se na ANBU pána. "Jo, je špatnej, jak jsi říkal," zahuhlala opice a vytáhla si dýmku, ze které předtím vycházel ten kouř. Oba se pak dívali, jak Rin dosáhl vrcholu a začal padat k zemi.

Kageyama Rin

Mluv slušně? Opravdu mu teď opice říkala, co má dělat? Opice?! Než stihl cokoliv namítnout, už letěl k nebi, vysoko nad stromy. Nebyla to úplně optimální situace. Ať se Rin v tom zmatku snažil vymyslet co nejlepší možné řešení situace, nešlo mu to moc dobře. Padák sebou neměl a žádné létání no jutsu neuměl. Jediné, co ho uklidňovalo, byl fakt, že mu už předtím došlo, že ten ANBU je nejspíš sensei. Před nějakou dobou zmiňoval, že byl v ANBU. V kanceláři Hokageho, než se vydali na misi. A navíc ta opice. To, že je dokáže přivolávat a kamarádí se s nima, ví už taky nějakou dobu. Bylo to jediné logické vysvětlení. S trochou štěstí svého studenta nenechá umřít. Pro jistotu ale Rin složil pečeť a soustředil všechnu svojí chakru do nohou. Pokud by mu sensei neměl pomoct, pokusí se před pádem nějak vybalancovat a dopadnout na nohy. Mohlo by ho to nezabít. Ale nohy by mu to zlámalo zcela určitě.

Mizuko Taichi

Nechal si ještě chvíli času na myšlení.
Rozhodl se, že bude věřit své úvaze. Musel. Teď si nemohl dovolit být rozrušen myšlenkami na to, že všichni které znal jsou mrtví. Prostě nemohl.
"Oba víme, že je to podvod,"řekl co nejjistějším hlasem, který zvládl. Ten nejjistější tón, který teď zvládl, byl spíš k smíchu - to věděl moc dobře sám Tai a musel to poznat i ten Anbu.
Tai rovněž věděl to, že jestli ho ten Anbu chce zabít, nedá mu to moc práce. Teď mu to chtěl už jen stížit...
Pak vzal od pasu další dva kunaie a hodil je po něm. Na to, že v ruce kromě toho držel své saie je hodil přesně a svižně - koneckonců to byla věc ve které byl opravdu dobrý. Jeden kunai byl obyčejný, na rukojeti toho druhého byl důsledně smotán výbušný lístek, takže nebyl tak dobře vidět jako když vlaje za letícím kunaiem.
Pak vystartoval směrem za svými kunaii. Doufal, že touto akcí sníží pozornost na kunaie a tak si Anbu nevšimne lístku...

Hatake Hibiki

"Já neumím dělat daiquiri!" odvětil naštvaně... a taky to konečně přiznal, mezitím co očima koukal jinam, když ho ten opičák takhle držel. Byl naštvaný. "Vždyť to není fér. Co je to za zvyk, jen tak takhle někoho zasednout?" stěžoval se a mával rukama, jak jen to šlo, ale už alespoň nemlátil opičáka samotného.
"A Hibiki není slabé jméno! Je to jméno, co vrátí důležitost klanu Hatake! Zapamatuj si ho, opičáku!" odvrátil ještě naštvaně, a naštvaně se na opičáka i zadíval, ale už mu alespoň věnoval ten pohled.

Hitoshi

Viděl jsem divadlo, které se dělo okolo ANBU a Rina. Bohužel pro něj jsem neměl žádný nápad jak ho zachránit, ani jak mu nějak pomoc. Navíc jsem si myslel, že když je tu někdo z ANBU, zřejmě jsem přišel, aby ho zachránil. Jestli to byl přestrojený nepřítel, pak měl Rin nejspíš smůlu. Já jsem pro jistotu vytvořil klona, kterého jsem ukryl v křoví, protože mě napadlo, že jestli je ten ANBU tak dobrej, jak se říká, tak o mně bude vědět. Pod klon v křoví jsem plácl výbušný lístek s tím, že tu bude čekat překvapení.

Hitoshi -> "A ty si fakt myslíš, že nerozeznám obyčejný klon od tebe?" ozvalo se za Hitoshim. Nehmotný klon byl k ničemu, když byl někdo trénovaný. Tady to chtělo aspoň Kage Bunshin. "Nemyslíš, že by si mu měl třeba pomoci?" pronesl ANBU, který byl stejný jako ten, co sledoval jak Rin padá dolů. U krku se ti objevil kunai. "Tak jdem k nim," dodal nakonec.

Rin -> Na pomoc ti nikdo nepřišel a soustředění chakry do nohou ti tady moc nepomohlo, protože by si nejspíš o obě přišel. ANBU dole si trochu povzdechl a velká opice v obláčku dýmu zmizela. "Kuchiyose no Jutsu! Enkōō: Enma!" hlesl ANBU už normálním hlasem vašeho senseie a vedle něj se objevila opice s čelenkou listové. Byla starší, ale vypadala drsně, i po takové době. "Ještě s nimi ztrácíš čas? Jsou marní," pronesla opice zkušeným hlasem. "Jako býval můj tým, pamatuješ," odpověděl Saru. Opičák si tedy povzdechl a tleskl rukama. "Henge: Kongōnyoi!" pronesl a změnil se na tyč, která se prodloužila až k Rinovi, pak z ní vyklouzla ruka a chytila ho. Pak se hůl zase zkrátila a ruka ho pustila na zadek. "Takže... to bychom měli," pronesl Saru a odtáhl si masku z obličeje.

Taichi -> "Ano, to víme," pronesl ANBU a mrtvoly tvých společníků se změnily zpět na obyčejné stínové klony ANBU. Ty taky zastavily vržené zbraně, tudíž výbušný lístek zlikvidoval jen ty. Mezitím se ANBU objevil za Taichim, popadl ho za límec a švihnul s ním obrovskou silou mezi stromy. Taichi dopadl před Rina, senseie v ANBU uniformě a starou opici.

Hibiki -> "Klanu Hatake? Znal jsem jednoho psa, který sloužil jednomu z Hatake klanu. Dobrý společník," zabrblala opice a konečně tě pustila. "A jak to chceš dokázat?" zeptala se zvědavě.

Hitoshi

Nemohl říct, že se nesnažil, jenom neměl zrovna nic lepšího, co by dokázal udělat. Pokrčil ramenama a bez jediného slova se řídil mužem v ANBU masce. Rinovi stejně neměl jak pomoc, tudíž nebylo potřeba se ani obhajovat.

Kageyama Rin

"Do pr..Sakra, vole, co to!" zaječel Rin, když ho ruka stáhla k zemi. Zem. Konečně. Rin si klekl na koleno a začal hlasitě dýchat. Ne že by nebyl zvyklý na trošku větší fyzickou zátěž, ale tohle byla trochu jiná liga. "Věděl jsem, že jste to vy," řekl a zvedl hlavu k senseiovi. "Tam máte celou zoo ne?" zeptal se a ukázal na opici s čelenkou listové.

Mizuko Taichi

Asi by se dostal i k nějakému tomu "sakra" a nebo jiným nadávkám, ale na spěšný výlet lesem se vydal celkem rychle.
Chtěl v letu něco udělat, ale přistání přišlo až moc brzy. Jediné co se mu podařilo bylo to, že se neprobodl vlastními zbraněmi... aspoň něco.
K několika škrábancům a pořezanému palci se připojilo pár nepěkných odřenin po rukou a obličeji.
Když se dal dohromady, rozhlédl se, schoval své saie a podíval se na senseie a teď už si dal dohromady, že to byl asi celou dobu on. A v tom v něm trochu bouchly saze...
"Co to mělo sakra být?! Hoho, hele tvoje mrtvá rodina a kamarádi no to je ve skutečnosti trénink haha. Co je to za stupidní přístup?! Nemůžete se aspoň chvíli chovat normálně a přestat s náma hrát tyhle přiblblé hry?! Je jasné že nás rád nemáte, já vás taky moc nežeru. Všichni tady ale víme, že zlepšit by se to mohlo, já bych byl i rád, ale nejdřív by to chtělo snahu a ochotu z vaší strany!"
Když to z něj vypadlo, zařval něco podobného "Argh" ušel pár kroků a vrazil pěstí do blízkého stromu.
Takže k řezné ráně, odřenině a dalším drbkám se přidaly odřeniny na kloubech. Pak se ke stromu otočil zády a svezl se po něm na zem. Měl toho dost. Mrzelo ho to, ale tohle prostě ne.

Hatake Hibiki

Opičák mohl dost možná mluvit o Kakashim, kdo ví. Byla to legenda klanu... a taky poslední jméno, které bylo doopravdy ještě známé. Po něm to šlo s klanem z kopce, na což všechno si Hibiki vzpomněl, tak se trochu uklidnil, ale naopak, zase trochu sklesl. Ale, proto tady přece byl! Proto byl shinobi!
"Ale to jsem měl přesně v plánu!" začal vysvětlovat, ještě než něco vysvětlil, "chtěl jsem sem jít trénovat, abych byl silný. Abych mohl předvést, že silný jsem! A můj klan!" Jeho klan, co měl všudevšudy jednoho žijícího člena, o kterém se vědělo. A toho rektla opice.

Sarutobi Saru

"Kdo jiný, být pravý ANBU, jsi už mrtvý," povzdechl si sensei a počkal si, až se mu tam tým shromáždí. Klony mezitím zmizely, ten u Rina byl pravý. Nakonec zmizel i ten starý opičák, který si už očividně tyhle týmové debaty už několikrát zažil a nemusel je během století poslouchat znovu.
Saru si pak vyslechl výbuch Taichiho. Trochu nečekané, ale aspoň trochu emoční. "Hra? Kdyby to bylo doopravdy, jste již mrtví. Ale tohle cvičení bylo o něčem trochu jiném. Chtěl jsem vidět, jestli se v případě nouze jste schopní postarat o víc jak sebe. Měli jste přehled, co zbytek týmu? Věděli jste, že jste blízko sebe! Ty jsi poznal, že to nejsou doopravdy oni, ale v tu chvíli už mohli být taktéž mrtví. Hitoshi raději zalezl do keře. Sice dobré pro schování, ale o svém týmu jsi věděl kulové. Rin začal urážkami na Hokageho a tak dostal okamžitě přes prsty," udělal sensei takový menší výčet chyb. Pak se nadechl. "Chtěl jsem vědět, zdali máte na to být chuuniny a vést vlastní tým. Dřív jste mi spolupráci předvedli a jí na vás začínal být hrdý, ale dneska to moc nešlo, že?" spražil je přísným pohledem a sedl si na blízký pařez. Pak vytáhl tři papíry a ruku s nimi natáhl směrem k nim. Byli to přihlášky na Chuuninské zkoušky. "A upozorňuji, že jako chuuninové můžete stát proti horším věcem jak ANBU," dodal.

Hibiki -> Opice najednou zmizela a před tebou stál ten ANBU, se sundanou maskou. Byl to Saru, ten který tě před lety vídal v klanu Sarutobi a často s tebou cvičil. "Jo a proto nám stále oxiduješ na cvičišti, co?" usmál se na tebe. "Jak to jde?" položil přátelskou otázku.

Kageyama Rin

Vzdychl. Nechtělo se mu přiznávat, že to maličko podělal, tak radši prostě mlčel. Vyslechl si všechno, co měl sensei na srdci a nějak to přečkal. V jeho slovech ale něco pravdy bylo. Hlavně o tom, že předtím dokázali spolupracovat. Bylo to snad tím, že věděli, že nejsou ve skutečném nebezpečí? Nic z toho, co se tu dělo, nedávalo smysl, takže bylo jednodušší představit si, že je to součást nějakého hloupého tréninku. Nebyli ve skutečném ohrožení života. Kdyby ano, nejspíš by to vypadalo jinak. Pak jim sensei podal přihlášky. Rin se podíval na Taichiho, potom na Hitoshiho, a nakonec zase na senseie. "Naučte nás něco, sensei." Řekl takovým nenápadně prosebným tónem. Pokud měli jít na chuninské zkoušky, museli zesílit.

Mizuko Taichi

Tohohle chlapa nechápal. Ani při nejmenším. Nevěděl, čeho chce svým jednáním dosáhnout, nevěděl proč se k nim nemůže chovat normálně, nevěděl... možná by bylo jednoduší vyjmenovat věci, které věděl, ale to je asi jedno.
Na věcech které řekl pŕedtím by ale nic neměnil. To co řekl byla pravda. Později asi bude litovat toho konfrontačního tónu, ale tohle navíc smíchané s tím co mu ukazoval na něj dobře nezapůsobilo.
Zdravější rukou si vylovil obvaz a začal si ho motat kolem té zraněnější.
Při tom zvedl oči a pohlédl na senseie, co řekne na Rinovu žádost...

Hatake Hibiki

Inu, opičák byl pryč. Skoro i škoda...nakonec, nebyl vyloženě zlý. každopádně, Hibiki na něj rychle zapomněl, protože se na scéně objevila jiná postava.. dokonce jemu známá. Jeho útočník se ukázal býti Sarutobi Saru - starý známý z klanu, ve kterém žil. Bylo příjemné ho vidět, a najednou Hibiki ani nebyl překvapený přístupem.
"Saru!" zahučel a usmál se.
"No, vlastně moc dobře ne... sám jsi to viděl." pronesl, trochu zahanbeně. Ať se snažil, jak se snažil, on vždycky postupoval dost pomalu..

Hitoshi

Tak nějak se samovolně potvrdilo, že náš potrhlý sensei opět zpunktoval přepadení našeho týmu, čímž přerušil náš tréning. Vlastně mě to už ani nepřekvapovalo, za vším špatným byl vždycky náš sensei. Nikdy jsme neměli tolik problému jako od doby, kdy nás vychovával. No, to by bylo vážně skvělý... Pronesl jsem ironicky na rinovu žádost.

Sarutobi Saru

"Naučit? Jo, to by možná chtělo," povzdechl si, když se ozval Rin. Aspoň si tentokrát nespustil hubu na špacír. Docela pozitivní pokrok. "Jenže, co vás mám naučit?" pohlédl na ně opět docela vážně. Jo a vyjímečně nebyl ve svém spacím módu. "Není to, že zamnou příjdete s prosíkem. Já mám potřebné znalosti, to ano, ale musí to pocházet z vás a musíte to myslet vážně. Jak možnost zlepšení sebe, tak vaší budoucnost!" promluvil ještě. Ale možná by se mohl nakonec smilovat. Tak nějak čekal trochu vážnosti.

Hibiki -> "Nebylo to zase tak strašný, jen ještě nemáš moc, co kombinovat. Jedna technika? Směšný, v tvém věku už jsem metal tři podstaty," zasmál se Saru, ale nijak mu to nevyčítal. Jen ať roste postupně. "Kde máš zbytek týmu? Neměl by vás Hikumo trénovat? Nebo je zase na cestě života?" zasmál se Sarutobi a posadil se na zem do tureckého sedu. "Tak povídej, jaký máš tým?"

Kageyama Rin

"Ve vesnici je spousta talentovaných geninů," řekl Rin. "Ať už jsou to členové jednotlivých vážených rodin nebo ne." Jeho tón byl maličko vážnější než normálně. Nebylo to úplně zvykem. Pravda byla taková, že už ho nebavilo být neustále překvapen. Chtěl se připravit na neočekávané a být schopný takové situaci čelit. "Pokud máme uspět v Chuninských zkouškách," zvedl papír, který jim předtím dal sensei. "Budeme potřebovat zesílit. A nejen jako jednotlivci, ale jako tým. A to platí i pro vás, sensei," otočil se na Sarutobiho. "Nejsme nejbystřejší a rozhodně nepatříme k lidem, kteří by se dali považovat za něčí vzory. Ve skutečnosti jsme jen tři dementi, kteří náhodou skončili ve stejném týmu," zasmál se. "Chápu to, že je jednoduché, koukat na nás jako na ztracené případy a předstírat, že to přejde a za chvíli to poserem natolik, že se nás zbavíte. Možná to tak bude. Ale do té doby," nadechl se. "Dejte nám šanci. Pomozte nám zesílit," stlačil dlaň v pěst. "A my vám na oplátku zkusíme dát tým. Skutečný tým."