Cvičiště týmu 7

Taiyō Kurama

"Děkuji." usmála se Taiyō na žábu, která jí asi povzbuzovala.
Taiyō nemusela ani chodit moc daleko a našla říčku, tak trochu chtěla jít mnohem dál, protože na cvičišti to vypadalo dost nebezpečně, ale nakonec u říčky zatím zůstala, aby měla svůj dnešní úkol už za sebou. Ze zadního vaku vytáhla ne kunaie, ale deset senbonů a ukázala je žábě. "Ještě s nimi tak úplně neumím, ale mám za to, že je tohle dobrá příležitost se s nimi naučit." řekla jí a sobě vlastně taky. Žábu raději zatím položila na zem vedle sebe, aby jí nějak nezranila.
Chtěla se zaměřit právě na motýli, protože nelítají zas tak rychle. Mouchy by neměla šanci trefit, aspoň teď ještě ne. Připravila se tedy do správné pozici, zaměřila se na jednoho motýla a švih... hodila po něm první senbon. Vedle... Taiyō si povzdechla. Hold byl to první pokus. No nic. Zkusila další... a potom další.... a další... a pořád to nějak nešlo. Vypotřebovala všechny senbony, takže si musela hozené senbony dojít sesbírat, aby to mohla zkusit znova. Postupně je tedy sesbírala, zase se vrátila k žábě a zkusila to znovu. Házet senbony bylo něco úplně jiného než házet kunaie, tedy Taiyō to tak aspoň přišlo. "Možná to potrvá o chvíli déle." omluvila se směrem k žábě a pokračovala ve střílení na motýli.

Uchiha Itane

Byla pravda, že na maximálce ještě nikdy Itane nebyl, takže tu sílu trochu podcenil. Možná dobře, že neudeřil do té žáby. Na jejích vraždění tu byla už Taiyo. Každopádně, sensei mohl pocítit mražení v zádech, jelikož se jiskření ozvalo najednou za ním. "Snad... o mě nemáte... strach, senseii," oddechoval Itane ztěžka, zatímco klesl na kolena. Kolem něj ještě byla blesková aura, ale teď nebyla tak stabilní jako předtím. Jeho vlasy navíc poklesly, takže bylo poznat, že už do toho nepálil tolik chakry a síly jako předtím. Místo toho aktivoval sharingan a díval se na své ruce. Snažil se lépe stabilizovat svojí chakru, tím, že se jí chopí i vizuálně. "A jinak jo... nechtěl jsem to napálit do té vaší žáby, nevěděl jsem, co by to s ní udělalo," odpověděl, zatímco se jeho dech už trochu zklidnil. "Rikuto je hyperaktivní, to je pravda. A taky strašnej retard. Ale má něco, co mě nutí ho brát jako člena svého týmu," usmál se, doufajíc, že se tohle Rikuto nikdy nedozví.

Taiyo
Žába sledovala, jak tam Taiyo háže senbony po motýlech a netrefuje se. Pak si je dokonce musela jít posbírat, což muselo být poměrně těžké. Hledat jehly v trávě. Ale našla je. Vyplašila si tak však ty motýly. Když se pak vracela zpět k žábě, kus nad žábou prolétala moucha. Než však Taiyo stihla udělat cokoliv, vystřelila žába svůj dlouhý jazyk, trefila jím mouchu a zase ho rychle svinula do tlamy, kde mouchu spolkla. Mezitím se na  své místo vrátili i motýli. A tak Taiyo mohla zase házet. A taky že házela. Sice jí to moc nešlo, protože senbony pro ní byly nová věc, ale nakonec se jí povedlo jednoho, takového pěkného modrého, trefit, ani nevěděla jak. Žába zvesela kvákla. Skoro jakoby Taiyo říkala 'Dobrá práce.'


Itane
Ať už Kaen cítil mražení v zádech nebo ne, jednoduše se na Itaneho otočil. "Kdo by mi pak koupil večeři, kdyby se ti něco stalo, skrčku." odvětil mu s úšklebkem na tváři. 
"Gamu patří k druhu žab, které svou tlustou kůží vylučují jedovatou lepkavou gumovitou substanci. Je to jako guma. Takže ta elektřina by mu neublížila..." pak se zamyslel, prohlédl si Itaneho a pak i Gamua. "Myslím, že by ho to o kus posunulo, možná by i přepadl, ale jinak by se mu nic vážného nestalo..." pronesl a poplácal žábu po noze. A přilepil se. Hlavně, že to tu teď vysvětloval a pak udělá takovouhle blbost. Zatvářil se na okamžik překvapeně, to jak mu došlo, že je to, na co šáhl, vlastně jedovatý. Odtrhl od žáby ruky a druhou rukou zašátral ve své brašně, ze které vytáhl jakési pilulky a jednu hned spolkl. Pak si šel umýt do řeky tu ulepenou ruku. Mezitím Itane mluvil o Rikutovi. "To zní jako on. Je to ale hodný kluk. Jen by mohl občas trochu zpomalit a víc myslet...a taky mít větší sebevědomí, co se rodiny týče..." pověděl a poslední část si řekl jen tiše pro sebe. Oklepal si ruce a otřel si je o kalhoty, při čemž se otočil na Itaneho. "Už máš vybitý baterky?" zeptal se ho.

Taiyō Kurama

Taiyō svou přípravu ohledně senbonu opravdu podcenila. Své senbony hledala opravdu dlouho a ještě k tomu si vyplašila motyli. Tohle jí opravdu nevyšlo, ale pořád to nechtěla vzdát. Vlastně ani nemohla. Kdyby to vzdala, tak by nikdy nic nedokázala. Vrátila se na své místo a opět chtěla začít střílet, když v tom jí žába ukázala ukázkové chycení mouchy. Ještě, že se ta žába uměla o sebe postarat. Kdyby měla s jídlem čekat na Taiyō, tak chudák by umřela hlady. Taiyō se na žábu usmála a opět začala střílet. Musím si příště ty senbony označit říkala si Taiyō v duchu. Mohla by je zkusit zkombinovat s dráty, to by se jí hned lépe hledali. No nic, střílela dál. Už to zase vypadalo, že se vůbec netrefí, ale nakonec se to povedlo. "Jo!" zajásala Taiyō a veselá koukla na žábu. I ona měla radost. Tahle trefa Taiyō povzbudila, takže hned jak zasaženého motýla uložila do boxu, tak s nově získanou energií opět pokračovala v házení senbonu na motýly.

Uchiha Itane

Itane se uchechtl. Tenhle borec myslel jen na sebe, jak se tak zdálo. Možná proto ho ve vesnici nechtěli už několik let. I když on teda tvrdil, že tu jen nebyl, no. Ale rozhodně si vyslechl to, co mu chtěl říct o té žábě. Jakmile se sensei přilepil, nasadil Itane takový ten pohled: "To jako vážně?" a rezignovaně povzdechl. "Takže jste jen chtěl, abych se o tu žábu otrávil, skvěle," procedil mezi zuby, zatímco se sensei myl a fetoval protijed. "Jo, myšlení mu moc nejde, to je pravda," odsouhlasil Itane reakce na Rikuta, zatímco ustálil zbytek chakry kolem svého těla. Vybitý ještě nebyl, ale rozhodně nemohl předvést to, co udělal předtím. A ani nemohl už aktivovat Chidori. Mah, co teď? Byl žalostně slabý, oproti většině svých přímých příbuzných. "Ještě... můžu... ale na lep vám neskočím," ušklíbl se Itane a dál jiskřil. Popravdě, přemýšlel nad tím, že by flákl senseie, ale kdyby mu třeba omylem zlomil čelist, tak by ho už asi moc nenaučil.

Itane
"Dal bych ti protijed. Tahám ho s sebou víc než dost." odvětil na Itaneho cedení mezi zuby. K Rikutovi se už nevyjadřoval. Místo toho sledoval Itaneho, který pořád zářil jak vánoční stromeček. Nad Itaneho poznámkou a ušklíbnutí jen protočil očima. "Tak prašti třeba do země...nebo tu energii přesuň do kunaie a hoď ho do vzduchu. S trochou štěstí trefíš něco ke svačině." pronesl Kaen. 

Taiyo
Motýl měl propíchnuté křídlo. Ještě tedy žil, avšak létat už nikdy nebude...což bylo vlastně jedno, když ho Gamataro nakonec stejně sežere. Tak jako tak Taiyo házela dál po motýlech a dokázala po větší dávce snažení trefit ještě další čtyři. Jenže...další už tam nebyli! Co teď? Možná hledat jinde a nebo zapojit zlomky. Pětina motýlů plus čtyři pětiny něčeho jiného by třeba prošlo...ale kdo ví... Bylo na Taiyo, jak bude postupovat dál.

Taiyō Kurama

Taiyō zajásala, když trefila posledního motýla. Dalo jí to opravdu hodně zabrat, ale cítila na sobě lehké zlepšení. I tyto trefené motýli uklidila do boxu, ale ať počítala, jak počítala, nebylo jich dost a jiné motýli už neviděla. Pro jistotu motýli spočítala znovu. Hmmm.... pořád jich bylo málo. Koukla směrem na žábu. "Bohužel jich mám málo. Ale přemýšlela jsem o mravencích, ty snad jen tak nedojdou." řekla směrem k žábě. Počkala, zda to odsouhlasí a popřípadě vyskočí Taiyō opět na rameno. No a pak se Taiyō vydala se všemi svými věcmi směrem do lesa, aby našla nějaké mraveniště a mohla lovit mravence.

Uchiha Itane

Itane to stejnak nechtěl riskovat... i když měl ten maník protijed. Místo toho mu navrhl další metody možného vybití. Prý sestřelit svačinu... ten chlápek byl fakt divnej! Jak ho měl brát vážně? Ale tak dobrá, nakonec vzal do ruky kunai a soustředil Raitonovou chakru do něj. Akumuloval velké množství chakry, stejně jako když směroval Chidori do dlaně. Teď tak rozšiřoval sílu i do vlastní zbrani. Pak to prostě jebl do nějakého stromu s tím, že krátce na to zhasl i on sám. Z očí mu zmizel i Sharingan. Jo, teď měl poměrně vybité baterie.

Taiyo
Žába kvákla na souhlas, aby dala Taiyo najevo, že klidně může jít chytat mravence. Pak jí vyskočila na rameno a nechala se nést směrem do lesa. Tam bylo docela dost živo. Ptáci si tam zpívali, někde byly slyšet i cikády. V dálce Taiyo dokonce zahlédla mihnout se jelena. Po pár desítkách minut, Taiyo našla to, co hledala. Velké mraveniště plné červených mravenců.


Itane
Strom to prorazilo a ten se skácel k zemi, až vyplašil všechny ptáky....ne, vlastně ne....ty vyplašil už před tím. Itane si vybil baterky, až mu zhasl i sharingan. Kaen pokýval hlavou, jakože je to správně. 
"Tak...teď si vem kunai a zkus ho napustit chakrou." pronesl, jakoby to byla ta nejjednodušší věc na světě. Sám si sedl na zem do tureckého sedu a začal si tam tak trošku meditovat.

Taiyō Kurama

Taiyō se na chvíli musela zastavit, aby nerušeně mohla pozorovat tu krásnou přírodu okolo sebe. Támhle ptáček, tam zase nějaká cikada. Moment.... to v dálce byl jelen? Úžasné.
Po nějaké době tedy Taiyō konečně našla mravence. Plné mraveniště mravencu. "Jsou červení. Ty budou asi pěkně kousat." konstatovala Taiyō. Vzala žábu z ramene a položila jí dál od mraveniště. "Pro tvou bezpečnost." vysvětlila žábě a sama šla k tomu mraveništi. Cestou si ze země vzala klacek. Vybrala si jednoho mravence dál od mraveniště, klepla do něho klackem a polomrtveho ho strčila do boxu. Takhle se snažila pokračovat co nejdéle. Avšak každou chvíli čekala zákeřny proti útok od mravencu.

Uchiha Itane

To si dělal srandu, ne? Teď tu právě vybil svoje baterie a měl znovu napustit zbraň chakrou? Co byl? Natsu? Aby přivolal svojí magickou energii z dalšího dne... mah, špatné universum. I tak, přišlo mu to nemožný. Kdyby použil více ze své, už tak neexistující, chakry, tak to nejspíše odpadne. Ale on tu byl učitel. Sice netušil jak na ženské, ale o chakře nejspíše něco věděl. Tak Itane chytil kunai oběma rukama a začal se soustředit, jako kdyby měl chakru naplno. Stejný automatický postup při naplňování chakry, jako ho to kdysi učil Hikumo.

Taiyo
Taiyo nebyla hloupá a moc dobře věděla, že červení mravenci koušou. Žába jí z bezpečné vzdálenosti sledovala. A to už se Taiyo dala do díla a praštila mravenečka klackem. Pak ho šoupla do krabičky a pokračovala dál. Jenže...ani mravenci nebyli hloupí. Jakmile viděli stín způsobený klackem, rozutíkali se jiným směrem. Někteří mravenci dokonce utvořili jakési oddíly a ty se začaly shromažďovat kolem Taiyo. Hledali cestu, kudy se na ní dostat. Mezitím Taiyo těch mravenců chytla asi pět. 

Itane
Itane byl vyšťavený no. I tak se po něm ale chtělo další používání chakry. A nedělal si srandu. Když chlapeček nechtěl meditovat, musí překonávat vlastní limity. No a tak se Itane snažil a snažil. Nejprve to nic nedělalo. Po nějaké době, to trochu problesklo chakrou a zase to zhaslo. Ale vypadalo to,ž e byl Itane na správné cestě.

Uzumaki Ichiro

Už to byl nějaký ten pátek co byl ve vesnici. Byl zde spokojený, avšak sem tam se mu stýskalo po domově, ale říkal si, že to zvládne. Jeho myšlenky vždy něco rozptýlilo. Nyní to byla informace o tom, že do vesnice přišel někdo známý z jejich klanu. Uzumaki Kaen, jeden ze Sanninů. Slyšel o něm kde co, ale chtěl si udělat svůj obrázek o tom člověku. Věřil, že je silný. O tom ani vteřinku nepochyboval, avšak o jeho povaze a chování si chtěl udělat obrázek on sám. To byl vlastně důvod, proč byl nyní na cestě na cvičiště. Jeho opatrovatelka - žena blízká jeho matce a ta, u které žije, tak ta mu pověděla kde ho může najít. No, nakonec si všiml v dálce něčeho většího - žáby. Ihned věděl, že jde správným směrem. Pomalu se přiblížil a pohlédl na žábu, muže a chlapce asi jeho věku. Chvilku je tak pozoroval a pak se poklonil na pozdrav všem třem. "Dobré odpoledne." Pověděl a pozoroval je. Všiml si, že ten chlapec se zřejmě snaží něco nového naučit, jenže vypadal dost vyčerpaně.

Uchiha Itane

Kolem kunaie se problesklo, což bylo pozitivní znamení. Sice nevěděl jak a kde se to bralo, ale soustředil se ještě víc. Potřeboval víc chakry k dispozici, aby mohl své techniky provádět vícekrát. Zároveň se pokusil opět nahodit sharingan. Jeho používání nestálo skoro žádnou chakru a mohl tak sledovat, jak silný tok chakry byl momentálně schopný vytvořit. To by mu taky pomohlo.
Z jeho soustředění ho vyrušil až pozdrav. Někdo se k nim dostavil. Kdo to byl? Od pohledu ho nepoznával, snad ani v akademii ho neviděl. Nejspíše se minuli. A jelikož mu jeho vzhled nic neříkal, vrátil se zpět k soustředění na svojí chakru.

Uzumaki Kaen

Žába si tam odpočívala a slunila se. Kaen si tam v klídku meditoval. Itaneho si skoro ani nevšímal. Jen po něm občas mrkl, jestli mu tam neodpadl. Toho zajiskření si taky všiml, ale nic na to neříkal. Itane se snažil dál. I zapnutí sharinganu mu trvalo dlouho, než se mu to povedlo, ale vždycky, když to zajiskřilo, tak se zase vypl. Tok, chakry, který viděl, byl opravdu slabý.
No a pak se objevil nějaký další kluk. Kaen se na něj podíval. Jako první si všiml jeho různobarevných očí. Někoho mu připomínal. "Yo, chlapče. Potřebuješ něco?" zeptal se ho rudovlasý ninja.

Uzumaki Ichiro

Přikývl na toho chlapce. Vyrušil ho, ale nijak se mu nevěnoval. Popravdě, ani on ho ještě neviděl, nebo snad možná...ne, neviděl. To byl plus pro něj, alespoň se může dát do řeči s tím, za kým přišel. Pak zvedl pohled. Uzumaki Kaen. Popis seděl perfektně. Rudovlasý single ninja. "Hledal jsem vás. Uzumaki Kaen že? Jeden ze Sanninů." Pověděl spíše pro jistotu, už věděl, že je to on. Ještě si ho tak pečlivě prohlédl a poté i tu žábu. Potom se podíval zpátky na Kaena. "Mé jméno je Uzumaki Ichiro, avšak nepocházím z vesnice. Přišel jsem sem před nějakou dobou, takže se neznáme." Pověděl tak pro srovnání situace, aby věděl, kdo je, co je zač a že není odsud. Jeho pohled opět zamířil k tomu chlapci. "Ruším?" Zeptal se tak a sledoval toho chlapce, jak se soustředí.

Uchiha Itane

Itaneho trochu štvalo, že se mu sharingan vypínal. Sakra, byl tady Uchihou, tak mu ty oči prostě budou fungovat, nadával sám na sebe a soustředil chakru jak do kunaie, tak do očí. Už to nebyl jen trénink, ale osobní boj sám se sebou. Nemohl tu moc trapčit, musel zesílit.
Jeho koncentraci narušilo až představení neznámého chlapce. Moment... další Uzumaki? To snad ne. Ti retardi tu někde museli mít hnízdo! Třeba v jejích části vesnice, žejo. Prosím, ať není jak Rikuto a Kaen, ať není jak ti dva! modlil se už raději dopředu. Pak to trochu rozdýchal a raději se vrátil k tréninku. Určitě to bude v pořádku!

Uzumaki Kaen

Kaen se zatvářil překvapeně, když mu klučina řekl, že ho hledal. Proč ho dneska hledali pořád nějaké děti a ne třeba krásné roztomilé slečny? "Jo, to jsem já." odpověděl mu. Klučina se mu následně představil jako další Uzumaki a dokonce z mimo Konohy. Kaen si začínal dávat dvě a dvě dohromady ohledně toho, kdo tenhle kluk je. "Vůbec ne. Tohle ještě nějakou dobu potrvá...Proč jsi mě hledal?" odpověděl mu na to, jestli ruší a podíval se při tom na snažícího se Itaneho. Zároveň se ho i zeptal na důvod jeho příchodu.
Itanemu to tam zatím občasně problesklo. Dokonce to na jednu chvilku vydržel celých deset sekund i se zapnutým sharinganem...pak se mu zase vypl. Hold ždímal ze sebe kapičky chakry...bylo těžké jí rozdělovat na dvě části.

Uzumaki Ichiro

Přikývl si, když mu odsouhlasil, že je to on. Následně též pohlédl na toho chlapce. "Myslím, že nejsem sám, kdo za váma přišel ohledně pomoci a rady. Chtěl bych se stát silnějším." Pověděl a sledoval toho kluka. Viděl jak se snaží. "Zatím moc toho neumím, jen pár technik. Myslel jsem, že nějaká rada od Sannina by byla užitečná" Pověděl a pohlédl na něj. Trošku se usmál. "A taky jsem vás chtěl poznat. Hodně se o vás mluví. Dokonce i v mé vesnici jsem často slyšel vaše jméno. Sice mluvili o pronásledování sem tam nějakých dívek, ale to byla určitě lež." Pověděl tak klidně a celkem i mile.

Uchiha Itane

Itane se soustředil na svojí práci, aspoň teda do chvíle, kdy ten nově příchozí nezmínil pronásledování dívek. A že to byla lež... v tu chvíli se neudržel a vyprskl smíchy. Už to neudržel. Legendární Sannin a pronásleduje ženský kamkoliv vleze. Ideální. "Pardón," omluvil se spíše ironicky, když se mu povedlo se uklidnit.
Pak raději zavřel oči a začal se soustředit na svojí chakru. Pátral po zdroji, který jim pomohl přežít na poslední misi, snažil se uvolnit více chakry, kterou měl k dispozici a rozzářit kunai v ruce pravým nefalšovaným chidori. Dvě použití mu v boji nestačily, ne proti silnějším protivníkům. A s Taiyo si slíbili, že zesílí... takže musel!

Taiyō Kurama

Taiyō toho měla spíše hodně načteno. Když dřív byla v nemocnici každou chvíli, tak se tam nedalo dělat nic lepšího, než číst knížky, ať už byly o čemkoliv.
Zprvu šel lov na mravence dobře, ale o chvíli později i mravenci přišli s plánem jak k obraně, tak i k útoku. Taiyō to donutilo k ústupu. Uskočila několik kroků stranou do bezpečnější vzdálenosti. Taiyō se podívala na poloprázdný box. Byl to smutný pohled.
Taiyō se posadila u jednoho stromu. Je pravda, že v lese si mohla vybírat, ale posadila se k tomu nejbližšímu. Box mrskla vedle sebe. Kolena si přitáhla k sobě, opřela si o ně ruce a do rukou zabořila hlavu. Byli jí vidět jen oči. Levé žluté a pravé červené. Tohle je k ničemu. Já jsem k ničemu. Takhle se nedá nic jiného naučit. Vždy mě budou muset zachraňovat. Tohle je hloupý trénink. Proč to musím dělat.... rozčilovala se v duchu, proto ta změna barvy oka. Nemá to žádný účinek. Skoro můžu dojít koupit brouky do zvěrimexi a bude to mít stejný účinek..... A proč to vlastně neudělat? dál si říkala v duchu. Byla z toho opravdu otrávená.
Pokud se však na ní přišla podívat žába, tak se na ní usmála tak, jak to umí jen Taiyō. "Jen odpočívám. Hikumo-sensei mě to naučil. Nic se nemá přehánět." řekla jí a pak se zase smutně podívala stranou.

Uzumaki Kaen
No a Kaen uslyšel tu stejnou písničku jako předtím. Zase někdo chtěl být silnějším a proto hledali jeho. Nevěděl, jestli být poctěný, že ho vyhledávají kvůli jeho síle a nebo otrávený z toho, že ho hledaj děti, co chtěj učit. Překvapilo a potěšilo ho ale, že se v chlapcově vesnici o něm hodně mluví. Pak však narazil na pronásledování dívek. "Já nikoho nepronásleduju..." hájil se a probodl smějícího se Itaneho pohledem. "Soustřeď se radši na svůj kunai..." pronesl k němu. Pak se vrátil zpět k Ichirovi. "No a máš nějakou představu, co bys chtěl umět. Nebo nějakou otázku...?" zeptal se ho.
Mezitím se Itanemu na okamžik povedlo rozzářit kunai svým chidori. 


Taiyo
Taiyo tam tedy tak seděla na zemi a v duchu se vztekala. Žába se za ní opravdu přišla podíval a s kváknutím naklonila hlavu na stranu. Vypadala, že má o Taiyo starost. Na slova Taiyo znovu kvákla. No a když se Taiyo podívala stranou, tak uviděl něco...co asi nečekala...a upřímně nevím, jak se Taiyo vyzná v broucích, ale...to co tam uviděla, byl tesařík. Seděl tam tak na kmenu stromu a dělal bůh ví co. Taiyo jakožto chytrá holka si mohla spočítat, že s pětinou motýlů a polovinou mravenců by jí třtina tesaříků, což je jeden tesařík, stačil na splnění úkolu....

Taiyō Kurama

Taiyō koukala stranou, naštvaná, smutná... sama nevěděla. Myslela, že kouká do blba, ale koukala přímo na nějakého brouka. Až moc výrazně připomínal tesaříka. Ale moment... on to i byl tesařík. Koukala na něho, tesařík dělal bůh ví co, oba dělali jako že nic. Teď nebo nikdy. pomyslela si Taiyō a vystartovala z místa. Rychle jako žába skočila po broukovi, aby ho chytla do dlaně a hodila do krabičky. Gamatara se musela celkem bavit.
Pokud se Taiyō podařilo chytit tesaříka a hodit ho do krabičky, vítězně krabičku ukázala žábě. "Myslíš, že to projde jako splněno?" zeptala se opět s úsměvem na tváři, tentokrát opravdovým.

Uchiha Itane

Jak se rychle rozesmál, tak rychle se stáhl a dělal to, co mu přikázal dokonalý Uzumaki. Kašel, kašel. No, soustředil se prostě na kunai. Konečně dostal jeho kunai tu správnou jiskru, teď by ještě měl tu chakru udržet po dostatečně dlouhou dobu, aby to vůbec mohl použít. Soustředil se, tak jako když trénoval chidori poprvé. Nejprve použil surovou chakru, pak jí přidal Raitonovou podstatu a nakonec jí zesílil do jednoho plynulého bleskového ostří.

Uzumaki Ichiro

Pohlédl opět na toho chlapce a na Keana. Ti dva měli mezi sebou opravdu přátelský vztah. Jenže při jeho otázce se zamyslel. No takhle dopředu to ještě nedomyslel. Popravdě ani netušil, že ho opravdu najde. Rozhlédl se tak po cvičišti. "No. Neumím taijutsu a skoro žádné ninjutsu, krom technik z akademie a genjutsu už vůbec ne." Pověděl tak s úplným klidem i když se zdálo, že je úplně k ničemu a měl by se dobrovolně vzdát svého života jako shinobi. Pohlédl pak na něj. "Prozatím umím jen jednu techniku, ale chci se zaměřit na pečetě a bariéry." Pověděl a díval se na něj. "Jenže...na to je třeba opravdu skvělá kontrola chakry a to je pro mě ten problém. " Povzdychl si tak. "Yep, takže to by byla asi má otázka. Neporadil by jste mi, jak lépe získat kontrolu nad svou chakrou? " Pověděl, ale už se na něj nedíval a sledoval toho kluka. Zřejmě i toho učil, jak lépe manipulovat ve svou chakrou.