Sídlo klanu Uzumaki

[ichiro_jmeno]

Měnil tempo, sem tam zpomaloval...ale to to neznamenalo, že ho šetřil..jelikož nekončil a pokračoval. Držel se na nohou co nejvíc mohl, vyhýbat se, konecentrovat, vyhýbat, koncentrovat. Tak jednoduché, ale nyní se mu to zdálo jako nadlidský úděl. Nevěděl, jak dlouho to trvalo...ale cítil, jak mu nohy vypovídají službu, dokonce i reflexy. Zpomaloval a on to věděl. Skončilo to a on padl na kolena...ale držel se. Nespadl hubou do prachu. Chytil se rukama o zem a zhluboka dýchal. Jeho tělo po chvilce vyplo a svalil se na bok. V hlavě měl tolik myšlenek...třeba co nyní udělá s jeho tělem? Pokud zklamal, tak si na něm pochutnají hladoví krabové někde ve stoce.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryu[/npc_name]

Kokuryu s neutrálním výrazem přešel k tomu odpadlíkovi a mírně do něj šťouchl špičkou sandálu. Zkouška životnosti evidentně. Ono, zakopat to někde, tak by aspoň neměl tolik problémů, ale evidentně ještě Ichiro žil.
[rec=kokuryu]"Ty to budeš mít na zkouškách hodně těžký,"[/rec] pravil skoro otráveně. Ale v jeho hlase bylo ještě něco, něco skrytého, co jsi momentálně nedokázal rozpoznat. Možná tenhle fosilní dědek měl ještě zbytky nějakých emocí? A nebo si s tebou jen hrál?
[rec=kokuryu]"Nezvládneš ani vytvořit základní pole, které by si mohl použít. A že jsi na to měl hodně prostoru," [/rec]pravil pohrdavějším tónem.

[ichiro_jmeno]

Vnímal to. Jeho víčka se zachvěla a otevřel oči. Poslouchal jeho slova. Pomalu se posadil a zapřel se rukama o zem. Pohlédl před sebe. [rec=ichiro]"I tak mě to nepřinutí skončit...naopak. Snažit se víc."[/rec] Zamumlal tiše a vyčerpaně. Něco zachytil v jeho hlasu...ale netušil, co to je. Každopádně byl naprosto zničený, takže to rychle vypustil z hlavy. Nad tím prostorem se chtěl jen ušklíbnout, ale neměl na to moc sílu. [rec=ichiro]"I tak mi to pomohlo....nyní to vnímám jinak než tehdy...umět se soustředit v pohybu je opravdu těžké, ale na bojišti užitečné....každá chvilka kdy zastavím, tak v ten momemnt mám terč na zádech."[/rec] Pověděl pomalu a zvedl pohled k němu. Pohlédl na něj svýma zvláštníma očima. Musel odpočívat...ale jeho pohled se spíše ptal, kdy a jak budou pokračovat.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryu[/npc_name]

Letmý úsměv bylo to jediné, co jsi dostal na to, že jsi se nehodlal vzdát. Vypadá to, že v tobě bylo přeci jen dost Uzumakiovské krve. Pak poodešel a sedl si na lavičku, která byla nedaleko. Ty jsi měl nejspíše povoleno se doplazit k jeho nohám.
[rec=kokuryu]"Příliš se fixuješ na tu jednu techniku. Potřebuješ něco rychlého a účinného, čímž dokážeš protivníka zdržet než jí dokončíš. Napadá tě něco? Většina Uzumaki má svůj vlastní styl tvoření techniky, hlavně když jde o bariery. Pečetící techniky mají podobný základ, ale též je upravujeme svým představám. A co hůř, není nás už tolik, co by razili čisté umění jako dřív..."[/rec] řekl toho asi nejvíc, co ti řekl za poslední rok.

[ichiro_jmeno]

Pomalu se dostal nějak šouravě k té lavici, aby slyšel vše, co mu chtěl říct. Opřel se o lavičku a poslouchal. Tohle mu matka nikdy neřekla...že má každý mít svůj styl, svoují bariéru. Zamyslel se. Vážně ho to nikdy nenapadlo.[rec=ichiro]"Napadlo mě jednou...když jsem viděl někoho utíkat. Vyvolat několik menších bariér a tím zachytit jeho nohu. Jenže na to je třeba rychlost, předpovídavost a zkušenosti."[/rec] Pověděl a zamyslel se. [rec=ichiro]"Zdržet."[/rec] Pověděl a stále byl tak zamyšlenej. [rec=ichiro]"Ze začátku něco jednodušího. Pro zmatení, zpomalení nebo úplné zastavení."[/rec] Pověděl a opřel se a pohlédl k obloze.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryu[/npc_name]

Kokuryuu si viditelně povzdechl. S tímhle to bude mít ještě opravdu těžké. Obvykle nebyl člověk, který by sršil radami a nápovědami, ale tady je značně tlačil čas. [rec=kokuryu]"Výborně, pochopil jsi další smysl předchozího cvičení. Být mladší, tak ti zatleskám,"[/rec] dodal ironicky a docela se držel, aby mu nešlápl na hlavu. [rec=kokuryu]"S tvými možnostmi zaměřováním bych takové plošné vyvolávání barier zatím vynechal. Soustřeď se na něco, co můžeš použít proti jednomu protivníkovi. Víc pochybuji, že zvládneš. Bude se ti to hodit v aréně, pokud se do ní dostaneš. A v normálním boji aspoň podpoříš svůj tým,"[/rec] pokračoval a zvedl levou ruku do vzduchu, zatímco pravou složil několik jednoručních pečetí. Před ním se poskládala zeď ze stříbřité chakry. Při bližší analýze bylo poznat, že to není celistvá bariera, ale že byla složena z mnoha menších. [rec=kokuryu]"Když to někomu postavíš takto do obličeje... tak na to stihne zareagovat. Překvap mě,"[/rec] pronesl chladně a nechal mu prostor na přemýšlení.

[ichiro_jmeno]

Byl vyčerpán a ještě po něm chtěl přemýšlet. Wtf? Si snad myslí, že mu v žilách koluje RedBull? Avšak nic nekomentoval a jen radši poslouchal. Říct nějakou narážku nyní znamenalo to, že by se na něj mohl vykašlat. To rozhodně nechtěl, ne teď a celkově o to nestál. Podpora týmu a popřípadě něco, co by pomohlo jemu samotnému....a? A jo, je to jednoduší pro jeho schopnosti. Opřel se tak a pokud dovolil, posadil se vedle něj. Pohlédl na bariéru, co vyvolal a dal hlavu do strany. [rec=ichiro]"Přece nebudu idiot a nedám to hned před něj, ale třeba nad něj. Když se mi podaří udělat průhlednější bariéra o něco, snadno se skryje ve slunci, jelikož dívat se proti slunci na oblohu je více méně nemožné něco spatřit nad sebou a to samé v lese. Jsou zde chvíle, kdy je snadno odhalitelná, jenže málo kdy se dívá nepřítel nahoru."[/rec] Zamumlal a pohlédl na něj, jestli je to to, co chtěl slyšet.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryu[/npc_name]

V Kokuryuově tváři se objevil aspoň mírný náznak překvapení. Jo, překvapilo ho, že jsi uměl uvažovat trochu použitelným směrem. Pokrčil rameny a přijal tvojí výzvu. [rec=kokuryu]"Dobře. Udělej barieru, která připlácne některou z těch tréninkových figurín k zemi. Pak nebudeš za idiota,"[/rec] řekl odměřeným chladným hlasem. Ještě by mu mohl dát přednášku o vhodné volbě slov před staršími, ale to si nechával na později. Teď měl evidentně Ichiro jedinou chvilku na to zazářit. Tak snad to nepojebe.

[ichiro_jmeno]

Jo. Okej. V tomhle stavu vymyslet a kompletně stvořit bariéru. Použitelnou bariéru. Pohlédl na figuríny, co tam byly. Hm. Pomalu se postavil a udělal několik kroků vpřed, ale nechtěl jít tak moc blízko, aby to nebylo moc jednoduché. Složil ruce do jednoduché pečetě, která mu pomáhala soustředit chakru. Zvedl pohled k místu, kde ji chtěl vytvořit a to bylo přímo nad jednou z figurín. Než se začal soustředit na shromažďování chakry, vizuálně si představil to, co měl nyní stvořit. Plochou bariéru, která by byla natolik silná, aby přitlačila nebo srazila protivníkam - nyní figurínu k zemi. Čtvercová bariéra tenčího typu, ale silná. Nejasné barvy, nejlépe bezbarvá, aby se dobře skryla, kdyby bylo třeba. Nadýchl se. Nyní začal shromažďovat nějakou tu chakru, co měl v sobě. Rozproudit tok chakry a začal se soustředit na ten bod na který koukal. Soustředil chakru tak, aby se bariéra tvořila od středu a rozpínala se do šířky. Přitom se snažil nějak stabilizovat šířku, aby byla stejná a nerozpadávala se. Poslední byla velikost celkově. Když bude moc velká, rozpadne se. Když příliš malá, nemusí se trefit a nebo to nesplní to, co se po něm chce. Soustředil se na jistý balanc. Nyní mu šlo o všechno. Povede se mu to? To se dozvíme v další epizodě.

[ichiro_jmeno]

Únava...ta únava. Jenže kdyby to teď vzal...kdyby to teď skončil, byl by slaboch. Byl Uzumaki a to ho hnalo víc, než nějaký cíl či sen. Stát se členem Uzumaki klanu, aby ho i Kokuryuu uznával. Cítil tu poslední část síly, co měl a viděl, jak se něco málo formovalo. Nesmělo ho to ovládnout a snažil se dál...jenže pak padla tma, jeho tělo zesláblo a on ani nic nevnímal. Přepnul své tělo přes hranici a to si samo řeklo, že je toho na něj až moc. Pomalu otevřel oči. Všiml si modré bariéry. Pomalu se posadil a rozhlédl se. Dle okolí typnul, že byl mimo...zřejmě jeden celý den?...sakra...poslední co si pamatoval..ano! trénoval s... rozhlédl se. Kokuryuu už zde nebyl. Nedivil se, neměl čas tu stát po celý den a noc, aby ho hlídal. Pohlédl na deku. Tak proto mu nebyla zima. Pomalu přehodil nohy z lavičky a protáhl si ruce. Odpočinek mu pomohl...ale ještě cítil menší slabost. Vážně šel až moc přes hranice. Jenže musel trénovat...začít co nejdřív. Pomalu se postavil a začal se mírně protahovat, aby se rozhýbal. Přitom se sem tam ohlédl, jestli nezahlédne nějaké známky pohybu, jestli ho třeba někdo nepozoruje.

[ichiro_jmeno]

Zamrkal nad tím názvem. Nebyl překvapený...možná trošku. Usmál se. Jak jinak, musí trénovat a Kokuryu věděl jak na to, aby nevynechal jediný kousek okamžiku. Pomalu přišel k té bariéře a nedotýkal se! Jen ji prohlížil, jak je stavěná, jestli nemá nějaké slabé body. Vylezl si i na tu lavičku a pohlédl, jestli náhodou nemá nějakou slabinu z horní části. Zkusil zavřít oči a spojit ruce do pečetě, aby mu pomáhalo se lípe soustředit. Natáhl ruce tak, aby byl jen kousek od té bariéry. Začal do rukou soustředit chakru. Když se mu to podařilo, tak jen trošku ruce přiblížil a pokusil se po menších dávkách vpouštět chakru do té bariéry, aby zkusil narušit její strukturu.

[ichiro_jmeno]

Prohlížel si tu bariéru. Hm. Střed by měl být nejslabší. Ucukl rukou, když cítil, jak bariéra se stává silnější. Zlomit ji silou? Ale to nebylo to, co se po něm chtělo. Zlomit silou ji mohl každý...to nebylo to, co se po něm chtělo. Či? Opět k tomu namířil rukou. Chtěl ji zlomit chakrou...nalézt slabý bod a tím narušit celou stavbu. Nyní neměl v plánu pouštět chakru dovnitř té bariéra, ale jakoby formovat chakru na bariéře a tím tlačit na bariéru a zkusit ji destabilizovat. Doufal, že tohle bylo to, co se po něm chce.

[ichiro_jmeno]

Zavřel oči. Vzpoměl si na původní trénink, formování během utíkání. Nyní to však bylo jiné, jednoduší. Nyní mohl se v klidu soustředit na tvar. Nehledal nic složitého, klasická kostka, kterou začne rovnoměrně zvětšovat. Dával pozor, aby se nikde nenarušila její síla, jelikož to bylo to, co mělo zlomit tu bariéru, před kterou nyní stál. Zhluboka dýchal. Teď nebo nikdy. A zkusil posunout ruku a tím začal tlačit svou bariérou na tu druhou.

[ichiro_jmeno]

Lehce se usmál a tlačil víc. Všiml si i prasklin, ale jeho technika se zlomila... musel to udělat lépe a pevněji. Byl nyní odpočatý...kdyby nebyl...co by dělal? Zřejmě by ani si nešel odpočinout a zkoušel by to, dokud by mohl. V tomhle byl tvrdohlavý...navíc nyní našel svůj cíl - něco, co ho hnalo o něco více dopředu, než kdy jindy. Vydýchl si a sledoval, jak se ta druhá bariéra začíná hojit. Neměl moc času. Zhluboka se nadýchl...zavřel oči. Tehdy během tréninku ho učil formovat jistou bariéru ze vzduchu...nyní měl v plánu to samé, ale místo ve vzduchu ji zhmotnit před rukou. V hlavě si začal představovat přesný vzhled. Začal si představovat tvary, šířku a všechno a během toho začal soustředit chakru do rukou. Snažil se držet tu tenkou hranici mezi tvrdostí a pevností. Jakmile něco naruší, zničí se. Pokud se mu to jakž takž začalo dařit, tak zatlačil tu bariéru na tu druhou, ale během toho pustil do té své mnohem víc chakry, aby zpevnil předek a zároveň celou bariéru, aby se hned pod tím tlakem nerozpadla jako ta předtím.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryuu[/npc_name]

Ichirovi to zabralo ještě tři pokusy, ale nakonec se mu podařilo barieru prolomit natolik, že mohl bezpečně vyskočit. Během toho již od domu scházel Kokuryuu, evidentně celou dobu věděl v jaké fázi jeho "žák" je. Jen co došel, luskl prsty a zbytky jeho bariery zmizely.
[rec=kokuryu]"Poučil jsi se?"[/rec] zeptal se stejným tónem jako předchozího dne. Inu, chybělo ještě tak 50 let na to, aby měl někoho z mladých rád. Pak složil několik pečetí a tleskl. Následně pozvolna začal dávat ruce od sebe a mezi nimi se objevovalo zářivé světlo, které vycházelo z úzké, chakrou tvořené, tyče. Po chvíli byla dlouhá stejně jako byl Kokuryuu vysoký. Měla zlatavou barvu. Tu pak protočil v ruce a jako kopí hodil po Ichirovi. Starej Uzumaki hold nechtěl ztrácet čas.

[ichiro_jmeno]

Pomalu proskočil a ještě se ohlédl za bariérou. Podařilo se mu dostat ven, což bylo super. Jenže uslyšel lusknutí a bariéra před ním se rozpadla. Ohlédl se. Před ním nemohl být nikdo jiný, než jeho nový učitel. Uctivě se poklonil a následně přikývl. [rec=ichiro]"Ano Kokuryuu-Dono"[/rec] Pověděl. Tušil o čem mluví. Nedotýkat se bariéry, o které neví, co je...a znát hranici, kdy je vyčerpaný a jeho tělo to nezvládne. Odpadnutí takhle na bojišti by znamenalo konec pro něj a možná pro ty, co by ho šli zachránit. Sledoval jeho pečetě a pak to jak to protočil v ruce. Ihned ucouvl. Právě včas, jelikož sledoval pozici jeho tělo. Připravoval se to hodit. Bariéru by nestačil vyvolat a i kdyby se mu to povedlo, to chakrové kopí by se mohlo dostat skrz ni...a on byl na druhý straně té bariéry. Pauza skončilo. Hurá do akce. Skrčil se a uskočil od toho kopí. Pamatoval si moc dobře, co se měl učit. Bariéra z nebe. Krátce se ohlédl, jestli v tom kopí není nějaký fígl typu, vrátí se a bodne ho to do zad. Potom se srovnal a další odskokem se snažil dostat z jeho boku. Zkontroloval, jestli měl u sebe své kunaie - pokud jo, jeden rychkle vytáhl a hodil ho po něm. Musel nyní ho zabavit...než zkusí aktivovat tu techniku...ale otázka byla, či mu to dovolí.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryuu[/npc_name]

Svoje vybavení Ichiro měl, takže nebyl problém, aby nějaké kunaie použil. Kokuryuu si to sice bral spíš jako urážku, ale to už byl jeho boj. Ichiro se snažil vůbec trochu fungovat. Během toho měl však vytvořené už další kopí, kterým srazil kunai stranou. To dalo jasnou odpověď, že kopí reaguje i na hmotné předměty. Kokuryu ho pak opět hodil po Ichirovi. Evidentně chtěl machrovat a nesnížil se k použití obyčejných kunaiů. Co si budeme povídat, velké světelné kopí ze zlaté chakry vypadaly přeci jen víc badass a on na to tu chakru měl. Ale o blokování tvé techniky se zatím nijak nepokusil. Už možná proto, že ti trvalo docela dlouho ještě shromáždit dostatek chakry a zformovat jí.

[ichiro_jmeno]

Zkousl ret....no tohle byl problém. Jelikož se jeho protivník nedržel na uždě a útočil vším, co se dalo. Samo o sobě to zjistil tím, jak odpinknul ten jeho kunai. Takže boj...kde on bude ten zraněnej. Super! Takže se snažit neskončit jako jednohubka na zlatém kopí. Easy! Začal se cítit v nebezpečí...jeho tep se zvýšil a tím i celkově adrenalin, takže se mu mohlo dařit o něco lépe s technikou. Jelikož tenhle boj začal brát o něco vážněji než kdy předtím. Soustřeď se! Rozhodl se pro menší kombinaci, i když to bude asi naprostá blbost. Jak se dostal do bezpečné vzdálenosti, na chvíli se přikrčil za jeden keř. Jednoduchá pečeť a z jedné strany keře vyběhl jednoduchý Bushin, i když tušil, že to bude zbytečné. Popravdě během bushinu položil dva lístky na zem. To se odehrálo během několika vteřin. Vyběhl z druhé strany a položil jeden lístek. Odskočil a položil druhý lístek. Složil pečeť a začal se soustředit na sběr chakry. Ovšem během toho sledoval svého nepřítele. Jakmile uviděl náznak, že hodí to kopí jeho směrem, tak přerušil soustředění chakry a automaticky aktivoval bariéru z lístků, co měl. Jelikož tam nebylo nic chakrového, tak si to bralo jeho chakru, ale spoléhal na to, že to kopí je chakrové a proto by měl být více méně v bezpečí.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryuu[/npc_name]

Kokuryu se ani nějak nenamáhal, aby se hýbal. Pouze sledoval taktiky svého mladého položáka. Trochu se uchcechtl, když z poza keře vyběhl obyčejný klon. I Ichirovi muselo být jasný, že poznal, že to je jen klon. Na to měl moc zkušené oko, aby něco takového nepoznal. Mezitím vytvořil další kopí a hodil ho po Ichirovi. Letělo směrem na barieru, pak se však stočilo a zabodlo přímo před jeden z lístků. Ale nedotýkalo se ho. Nějaká chyba? Nebo úmysl. Děda na to jen zívl, evidentně se začínal nudit. [rec=kokuryu]"Děláš spoustu zbytečných pohybů,"[/rec] řekl suše.

[ichiro_jmeno]

Takže jeho kopí se zabodlo před a všechen plán byl ta tam. Super! Jenže on se nevzdal. Ihned se dal do pohybu a umístil na keř jeden papírek a ihned šel k druhému rohu. Vytáhl druhý papírek, který měl na dlani a společně s těma na zemi + jedním na keři uzavřel další čtverec. Menší, takže bude postupovat rychleji...ale aktivovat to z téhle polohy pro něj bude daleko složitější. S tím papírkem co měl na dlani a pomocí další ruky složil pečeť a začal se soustředit na rychlou aktivaci směrem vpřed, aby pokryla nejen kopí, ale zamířila směrem k němu. Doufal, že ho tímhle aspoň nějak překvapí.