Okolí Sunagakure

[taiyo_jmeno]

[myslenky=taiyo]Dost sil na to, aby nás vyhrabal... Ouuuu..... To zní opravdu... riskantně.[/myslenky] říkala si v duchu Taiyo, ale jelikož nepřišla s žádným jiným nápadem, tak byla zticha a jen přikyvovala. Zamyšleně si prohlížela okolí a vymýšlela nějaké plány C a D, když v tom z jedné z chodeb vybafla jedna ženská. Taiyo několikrát zamrkala, ale hned k ženské přiskočila, objala jí kolem ramen a začala jí nenápadně postrkovat ven. [rec=taiyo]"Hele..... my dostali své úkoly a ty máš své."[/rec] Taiyo se snažila mluvit v klidu a pak zaměřila svůj pohled na její sbírku pout. [rec=taiyo]"Hmmmm.... nemělo tohle být už dávno na svém místě.... hmmmm?"[/rec] zkusila dostat ženu do trapné situace, aby si další otázky už nechala pro sebe a raději se starala o své věci.

[taiyo_jmeno]

Taiyo zalitovala, že se přeměnila zrovna na tohohle chlapa. Vůbec nechápala, co to může být za chlapa (stejně tak jak chlapy nechápou ženy). [myslenky=taiyo]To jsem se přeměnila na jediného slušňáka v celé bandě?[/myslenky] nadávala v duchu mezitím co se držela za bolavou nohu. Hned okamžik na to si uvědomila, že její krytí bylo odkryto. Honem vyskočila na bolavou a zdravou nohu a otočila se směrem k ženské a kuchařovi. Ti samotní byli dost v šoku, takže prozatím měli otevřenou pusu, ale překvapením. [rec=taiyo]"HA!"[/rec] vykřikla Taiyo, aby na sebe upozornila a chytla tak oba do genjutsu, což by ani jeden nemuseli čekat. Takže to co oni viděli bylo to, jak je obmotávají fazolové lusky a zabraňují jim mluvit. Taiyo musela pracovat co nejrychleji, každou chvilku se mohl objevit někdo další. Kuchtíkovi vzala z ruky vál a s velkým rozmachem nejdříve praštila do hlavy kuchtíka a hned na to i tu ženu. Pak se už konečně otočila na Gina. [rec=taiyo]"Honem. Musíme to odpálit. Každou chvilku se to mohou objevit další. Tyhle tu necháme."[/rec] řekla honem.

[taiyo_jmeno]

Taiyo jen ledabyle pokrčila rameny. [rec=taiyo]"Náhodou peču výborné koláče."[/rec] dodala vítězoslavně. Pak si však musela zakrýt rukama obličej, aby prach z výbuchu měla v očích a v puse.
Pohled na zasypaný východ Taiyo trochu znervóznil a dusající ninjové tomu také moc nepomohli. [myslenky=taiyo]Né, klid. To zvládneme."[/myslenky] říkala si v duchu. V tom však Gin pronesl, že mají problém. Taiyo se na něho podívala a chtěla se zeptat, co se děje, ale nemusela. [myslenky=taiyo]M...masivní.[/myslenky] chtěla to říct i nahlas, ale proběhlo jí to jen hlavou. Nemohla mluvit. Trhavým pohybem otočila hlavou směrem do díry, kde úplně dole zahlédla nějakého chlápka v modrém. Měl něco přes oko, možná pásku a povzbuzoval tam zbytek můžu. Byla strašně vystrašená, ale zároveň věděla, že tu nemůžou zůstat.
[rec=taiyo]"Co nejvíce skryj svou přítomnost."[/rec] sotva slyšitelně šeptla Ginovi. Hlas jí zrazoval. Čapla ho za ruku a zatáhla do jednoho z tunelů, kde sice také zněli hlasy, ale z velké dálky. Taiyo teď v hlavě znělo jen to, že se pro teď musejí schovat.
Jak probíhali chodbou, tak v jednu chvíli se hlasy ninju už hodně přibližovaly. Taiyo se zastavila a rozhlížela se kolem sebe, když v tom zahlédla nějaký temný otvor, možná nedokončená chodba. I s Ginem tam zalítla, aby se aspoň na chvilku schovali. Taiyo se hrozně klepala a špatně se jí dýchalo. Pravou rukou si přikryla ústa i nos. Bála se, že její dýchání je moc hlasité a mohlo by prozradit jejich pozici.

[npc_name=gin]Mitsuki Gin[/npc_name]

Gin se nad poznámkou nad koláči usmál. [rec=gin]"Nechám se pozvat,"[/rec] řekl provokativně. Asi poslední povzbudivé slova, které měl, neboť pak začalo peklo. Dokonce musel uklidnit svůj senzibilní smysl, nebo by ho to odfouklo bůh ví kam.
Normálně by mu nevadilo, že by s ní byl někam zatažen, ale tohle nebyla zrovna nejlepší situace na takovéto věci. Drželi se v jedné části jeskyně, kde nebylo příliš světla. Slyšeli přitom dusot kroků okolo. Pak se ozvaly padající kameny. Vypadalo to, že někdo prolomil východ, který vyhodili do povětří. Už to vypadalo, že snad ninjové vyběhnou napovrch, když v tom se v ústí chodby ozvaly kroky a objevila modravá záře. "Vylezte, myslíte, že necítím vaší chakru?" byl to ten samý hlas, co předtím vykřikl venku.
[rec=gin]"Zůstaň zamnou,"[/rec] řekl Gin a vyšel váhavě dopředu. Jeho pohled směřoval na toho muže s jedním okem. Měl teď sundanou svojí helmu a vypadal o něco klidněji, ale jeho chakra pořád řádila.

Prostor se však kolem Taiyo najednou zastavil a najednou sledovala vlastní tělo zezadu. [rec=sarada]"Vypadá to, že vás budu muset opět tahat z maléru,"[/rec] pronesla osoba vedle tebe. Opět tam stála Sarada. Vypadalo to, že stres a adrenalin jí dokázal vytáhnout z tvého podvědomí. Nevypadala zrovna nadšeně. [rec=sarada]"Proč jsme tady?"[/rec] zeptala se.

[taiyo_jmeno]

Taiyo stále přerývaně dýchala a stále si držela ruku před pusou, aby co nejvíce utlumila zvyky. Zároveň se snažila poslouchat, co se děje na chodbě, ale moc jí to nešlo. Když promluvil chlap s modrou září, tak Taiyo úplně ztuhla.
Taiyo nechápala, kde Gin vzal tu sílu, aby vyšel ven. Chtěla mu říct, ať to nedělá, ale furt měla přes pusu danou svou ruku, takže maximálně něco zahuhlala. Taiyo se snažila sebrat se a něco dělat. Vždyť se za ní musí Gin stydět. Už už se odhodlala, když v tom koukala na svoje záda.......[myslenky=taiyo]Jakože Cože?[/myslenky].... Jak zaslechla známý hlas, tak se za tím hlasem otočila. [rec=taiyo]"Sarada-sama..."[/rec] řekla nadšeně, ale pak si uvědomila, v jaké se ocitla situaci....[rec=taiyo]".....odpusťte mi. Opět jsem to nezvládla."[/rec] řekla dost sklesle. Byla to pravda.[rec=taiyo]"Jedná se o misi. Prověření podezřelého doupěte banditů. Podle popisu mise, nic extra složitého, ale už zabezpečení okolí nás mělo varovat, neboli skrytá soustava drátů a velmi vražedná loutka."[/rec] Taiyo se snažila poskytnout co nejvíce informací.

Bylo štěstí, že se čas takto zastavil, jinak už mohlo být klidně po vás. Taiyo vlastně mohla přemýšlet, proč to vlastně Gin dělal. Proč se dobrovolně vrhl dopředu? Jaká mohla být odpověď?
To teď bylo vedlejší, Sarada si vyslechla to, co jsi jí vypověděla. Už posledně zmiňovala, že neměla dost síly, aby tu takto mohla být navždy, takže tahle komunikace evidentně úplně nezapadala do jejich plánů. Ale to teď bylo vedlejší. [rec=sarada]"Vidím, že se průzkumné mise od mých časů dost zhoršily,"[/rec] řekla nejprve kriticky, zatímco obešla pravé tělo Taiyo a pohlédla sharinganem na maníka před Ginem.
[rec=sarada]"Jak chcete utéct? Vlezli jste do nejhorší možné uličky,"[/rec] řekla kupodivu klidným hlasem. [rec=sarada]"Nemá tu žádné zálohy, ale ani jeden z vás na něj nestačí. Ne v současném stavu. Ani jeden z nich,"[/rec] řekla zatímco ukázala na Gina a pak se otočila zpět k Taiyo. [rec=sarada]"Ani ty. A já jsem mrtvola tvořená tvojí silou. Co navrhuješ, abychom udělali?"[/rec] zeptala se zvědavě. Proč jen měli Uchihové ve zvyku všechny nejprve vyškolit než jim pomohou?

[taiyo_jmeno]

Jestli se Gin vrhl dopředu jen proto, aby udělal dojem, tak to byla pěkná blbost. Takové rozhodnutí ho může zabít a dojem bude tatam, ale ohledně tohohle mu Taiyo vynadá později.
Chudák Taiyo hned dostala sprdunk. [myslenky=taiyo]Ano, vybrala jsem tuhle uličku, ale náhodou na ty ostatní blbce to zabralo. Proto tento modrásek nemá zálohy.[/myslenky] remcala si v duchu pro sebe, ale pochybovala, že by jí to pomohlo, kdyby to řekla nahlas.
[myslenky=taiyo]Ach... to, že ani já na něho nestačím přeci vím. Vždyť jsem slabá ženská s iluzí připomínající schopnosti..... Občas si říkám, že jsem se měla narodit s jinými schopnosti. S takovými, které by byly více užitečné..... a celkově lepší.[/myslenky] mumlala si v duchu, zatímco dělala, že přemýšlí na odpovědí na otázku od Sarady.
[myslenky=taiyo]Jak to mám asi tušit?[/myslenky] pokrčila rameny a konečně promluvila nahlas: [rec=taiyo]"Asi ho nějak oblafnout... ehmm... využít jeho sílu proti jemu samému."[/rec] Netušila, jestli to byla odpověď, kterou Sarada chtěla slyšet a ani jak by to měla Taiyo provést.
Možná bude mít nějakou úchylku, kterou půjde využít proti němu.

[npc_name=sarada]Uchiha Sarada[/npc_name]

[rec=sarada]"Můžeš mluvit klidně nahlas, jsem uvnitř tvé hlavy. Myslíš, že nevnímám tvé myšlenky?"[/rec] zeptala se Sarada neutrálním tónem. Přišlo jí to skoro směšné, však v ní mohla částečně číst jak v otevřené knize. A i tak si vyslechla její smýšlení.
[rec=sarada]"Lepší schopnosti by si chtěla? Máš takovou sílu, kterou si ani nedokážeš představit. Jen jí nemáš pod kontrolou,"[/rec] řekl zničeho nic, když si přečetla tvojí další myšlenku. [rec=sarada]"Myslíš, že technika, kterou jsem ti pomáhala odhalit posledně je ta poslední? Je to začátek,"[/rec] pronesla vážným tónem.
[rec=sarada]"Obávám se, že vás dokáže srazit jen uvolněním vlastní chakry. Tak silnou bleskovou chakru jsem neviděla ani u Raikageho. Obávám se, že bude pekelně rychlý. Tentokrát vám pomohu já... ale bude to za určitou cenu. Kterou budeš muset zaplatit ty,"[/rec] pokračovala vážným tónem, zatímco se zastavení času v hlavě Taiyo začínalo trhat. [rec=sarada]"Projdeš si peklem. A na konci toho si budeš muset vybrat,"[/rec] pokračovala Sarada, aniž by to nějak více vysvětlila.

[taiyo_jmeno]

Taiyo si neuvědomovala, že je Sarada vlastně v její hlavě. Brala jí jako.... no normální osobu. Teď jak nad tím přemýšlela, tak to opravdu znělo divně. [myslenky=taiyo]Sakra.[/myslenky] [rec=taiyo]"Teda... sakra."[/rec] opravila se.
Taiyo se musela stydět. Ona sama svoje schopnosti považuje za slabé oproti ostatním, ale Sarada o její síle mluví tak krásně. Taiyo to vždy dodá novou energii s tím, že by někdy přeci jenom mohla pomoci lidem před padouchy a nespravedlností na tomto světě.
To, že tenhle modrásek má silnější bleskovou chakru jak Raikage moc Taiyo nepomohlo. Dostali se do pěkně velkého průšvihu, o kterém nikdo netušil, nebo tušil, ale nikdo jim o tom neřekl a jen čekali, jestli se vrátí nebo ne.
Taiyo se podívala na Saradu s očima plnýma naděje, že jim pomůže. No... ano .....čekala, že tam bude nějaké ale, ale tohle ale znělo hodně krutě. Když Sarada zmínila, že to bude za určitou cenu, tak Taiyo zabloudila pohledem na své černé nehty a linky na ruce. V tom si všimla, jak se čas začíná pomalu rozbíhat. Už neměla moc času na rozmýšlení. Opět to bylo rozhodování pod tlakem. Sarada hrozila peklem, ale co by jí čekalo jinak? Zajetí? Mučení? Pomalá smrt? Jaký je v tom rozdíl oproti peklu? Ale co to vybírání na konci? [rec=taiyo]"Co když si vyberu špatně?"[/rec] zeptala se. Hodně se toho obávala. Přesto věděla, že bude souhlasit.

[npc_name=sarada]Uchiha Sarada[/npc_name]

Jo, bylo to trochu matoucí. Přeci jen se běžně nestávalo, aby měl někoho, kdo byl X let mrtvý v hlavě jako pomocnou berličku. Ale už to tak bylo. A Taiyo se s tím musela sžít. Aspoň do té doby než jí Sarada neopustí. Co všechno zapříčinilo jejich náhodné setkání tehdy na cestě z Kirigakure. Sarada jí nikdy neuměla dát na výběr mezi něčím jiným než životem a smrtí. Docela teatrální.
[rec=sarada]"Když si vybereš špatně? Prohraješ. A staneš se tím, proti čemu bojuješ,"[/rec] řekla Sarada prostě, zatímco bylo vidět, jak maníka s páskou před oko začala obalovat elektrická chakra.
[rec=sarada]"Chce tě ochránit, ale nezvládne to,"[/rec] řekla ještě Sarada a ukázala na Gina, který začal též uvolňovat poměrně velké množství chakry.

[taiyo_jmeno]

[rec=taiyo]"Hmmm.... Jak....prosté."[/rec] připustila Taiyo. Samozřejmě věděla, že Sarada má pravdu.
Avšak sledovat ten zpomalený pohyb chakry jak toho modráska, tak i Gina bylo něco neuvěřitelného. Teď však Taiyo musela řešit něco jiného. [rec=taiyo]"Tak ať to stojí za to."[/rec] řekla nakonec. Moc přesvědčivě to neznělo, ale Sarada si mohla být jistá, že jí jde o záchranu Gina.

[npc_name=sarada]Uchiha Sarada[/npc_name]

Sarada pokývala hlavou a přešla k opravdovému tělu Taiyo. [rec=sarada]"Dej mu tak na tři týdny sbohem,"[/rec] řekla ještě a pak se její tělo sloučilo s tím Taiyným. To začalo zářit Saradinou chakrou a v očích se jí objevil její Mangenkyou Sharingan. Ještě než se celý svět rozpohyboval do normální rychlosti, Taiyo-Sarada došla k Ginovi a položila mu ruku na rameno. Pak se prostor kolem nich začal zakřivovat, zatímco před týpkem s elektřinou se objevila obrovská koule ohně. Potom se objevilo bílé světlo a všechno bylo pryč. A Taiyno vědomí taktéž...

Pokračování v Taiyina cesta I.

[taiyo_jmeno]

Taiyo jen překvapeně zamrkala. Tři týdny... bude mimo své tělo opravdové tři týdny? Tak nějak si myslela, že to bude takový ten imaginární čas a přitom v reálu bude mimo tak 5 minut... jako většinou.
Sledovat Saradu v akci bylo něco úžasného i když to bylo jen na krátký moment.... pak to udělalo puf....

----------> Taiyina cesta I.

[ranzi_jmeno]

Objavila som sa na púšti. Uvedomila som si to asi dve sekundy na to, ako som sa reálne.. objavila. Predsa len som nečakala nejaký "teleport". Bola som si celkom istá, že som ani za toho boha netuśila, čo sa vlastne stalo.
[rec=ranzi]"Oh ahoj!"[/rec] Zamávala som spokojne Daijimu a Gorikimu, ktorí tu stáli so mnou. Vyzerali minimálne tak zmätene, ako som sa ja cítila. Ale asi som mala lepší coping mechanizmus. Skôr než som stihla z úst vypustiť niečo ďalšie, tak sa tu objavila cca desiatka shinobi. Na chvíľku mi začalo lepiť, no po tom som si uvedomila že títo pravdepodobne nebudú nepriatelia. [rec=ranzi]♫.. Oh.. ahoj ♫[/rec], pozdravila som aj ich so širokým śumevom na tvári. Yep a po tom prišiel kohút. Teda jeho projektív? Pri slovách o tom, ako nás zachránili od masakru som v žalúdku pocítila motýlikov. Nie pre to, že by som mu ich žrala ale skôr, som sa nepovažovala ako niekto, kto by potreboval zachrániť. No to mohlo byť len mojim egom.

To ale utrpelo v momente, keď už to vyzeralo tak že sa vydáme na cestu. Keď v tom.. v rýchlosti som sa prikrčila k zemi. V podstate som sa na ňu hodila, aby mi hlavu neustrelil nejaký blbý senbon.
[rec=ranzi]"Dame.."[/rec] Zamrmlala som si popod nos, hneď po tom, ako som ho vynorila z piesku. Bábky.. Sunagakurské bábky. To znamenalo že tu niekde museli byť aj bábkary? Keďže ich tu bolo viac a spolu s mojimi novými spojencami tu aspoň pre mňa nastal príliš veľký rozruch na to, aby som sa cítila komfortne v uhýbaní či odrážaní zablúdených senbonov, tak som len s výdychom aktivovala Senjatsu no Yoroi, a moje telo v podstate vzplanulo zlatistou chakrou.
[rec=ranzi]"Použite ma ako štít, ak bude treba.." [/rec]Povedala som smerom k dvom "bývalým účastníkom" skúšok celkom confident v schopnosti ignorovať väčšinu fyzických útokov, ktoré by na mňa vedeli bábky použiť. Aspoň.. zatiaľ. Nevedela som či mám čakať na rozkazy, alebo nie... ono predsa len mať tu trinásť shinobi ktorí by boli každý sám za seba, by bolo viac neefektívne než by som si bola ochotná pripustiť.

[ranzi_jmeno]

Trocha krivo som sa pri celej situácií pousmiala. Nebola v tom však radosť skôr.. isté pohŕdanie?
[rec=ranzi]"Nikto sa nepýta žiadne otázky hm?"[/rec] Zahundrala som si popod nos a kútikom oka som sa pozrela na Daijiho, ktorý sa za mňa naozaj kryl. Odpustila som si poznámku o tom, že som to povedala skôr aby som znela cool ale čo sa s tým dá narobiť.

Vyrazila oproti mne bábka vyzerajúca ako múmia, s dvoma šabľami ktoré trčali z jej rúk. Snažila som sa odhadnúť odkiaľ mu môže tak niekto ovládať. Nemala som žiaden sharingan ani nič podobné, takže som chakrové vlákna nevidela no.. možno som ich vďaka môjmu Yoroi viem chytiť? Kto vie.. Od múmie som sa nechala trafiť. V podstate som len pred sebou prekrížila ruky a ako ma zasiahla jedna, ako aj druhá šabľa, jednou rukou som sa ju snažila zachytiť za pseudo rameno a trhnúť s ňou k zemi, zatiaľ čo druhou som skôr "hrabla" po vzduchu v oblasti za jej hlavou. Ak by sa mi naozaj chakrové vlákno chytiť podarilo, snažila by som sa využiť chakrou posilnenú silu na to, aby som vláknom k sebe trhla a kto vie, možno tak prekvapila bábkara ? Ak by bol dosť pomalý a nestihol vlákna pretrhnúť...
[rec=ranzi]"Toto nie je fight ktorý môžeme vyhrať."[/rec] Predhodila som pomerne spokojne smerom za seba, kde sa krčil Daiji.
[rec=ranzi]"Navrhla by som útek smerom na západ jak nám ukázala tá sliepka."[/rec] Dodala som, zatiaľ čo som sa snažila spraviť ten hókus-pokus s bábkou.

[ranzi_jmeno]

[rec=ranzi]"Trhni si nohou aj s tvojim vykrípleným výrobcom!!" [/rec]Zamrmlala som si popod nos naštvane, keď moja snaha o nejaké odstránenie bábky cez charkvoé nite boli kde tam. A tak som ju len prichytila za už spomínané bábkové rameno a mrdla ňou o do piesku, ešte do nej pre istotu aj dupla.
[rec=ranzi]"Ay! Goriki! Zameraj sa na západ! Zdrháme!"[/rec] Zavelila som jeho smerom a poukázala na západ.
[rec=ranzi]"Gaiji, raz cestu pred nami, postarám sa ti o chrbát chop chop."[/rec] Kývla som mu a následne tak aj mienila učiniť. Len som pri tom stále udržovala moju Yoroi techniku, aspoň teda kým nám stále hrozil šiškebab.

[ranzi_jmeno]

Nejakým spôsobom sa nám podarilo sformovať ako takú skupinu, ktorou sme dokázali preraziť oblasť pôsobenia bábok. A akonáhle som sa ocitla mimo ohrozenia prípadných útokov - aspoň podľa môjho vlastného úsudku, tak som deaktivovala moju techniku a zlatistá chakra v ten moment prestala ochraňovať moje telo.
[rec=ranzi]"Uff.."[/rec] Rukou som si pretrela čelo, pozerajúc sa po okolí. Všade samý piesok.
[rec=ranzi]"Neznášam piesok.. neznášam slnko.. neznášam púšť.." [/rec]Zamrmlala som si trojicu vecí, ktoré sa na mojom liste vecí ktoré nemám rada najviac na svete, vyšplhali za pomerne krátky čas naozaj veľmi vysoko. Nemala som zo sebou dokonca ani vodu, alebo vlastne hocičo.
[rec=ranzi]"Myslíte si že to je miesto kam máme ísť, alebo miesto ktorému sa treba vyhnúť?" [/rec]Spýtala som sa okolitých po novom "kolegov".

[npc_name=goriki]Goriki[/npc_name][npc_name=daiji]Daiji[/npc_name]

Pár ninjů padlo při ústupu, ale bylo vás tu teď asi dvanáct. Většina byla k smrti vyčerpaná, jen Goriki a Daiji s Ranzi ještě drželi krok. Dokonce i přikyvovali na tvé nesnášenlivé mrmlání. [rec=daiji]"Doufal jsem, že dostaneme nějakou odměnu, když se k nim připojíme, ne takového čouda,"[/rec] mrmlal Daiji, zatímco Goriki se raději soustředil na oázu, která byla možná jejich cílem či nikoliv. [rec=goriki]"Půjdeme to prověřit,"[/rec] navrhl a kývl k Daijimu a Ranzi. Nemělo smysl tahat nikoho dalšího. Vy jste byli účastníci zkoušek, ti prověření, co už pouští prošli. Ostatní přenesení vypadali ještě jako nižší level než jste byli vy.
Pokud jste to odsouhlasili, vyšli jste tedy vpřed. Oáza se blížila a vypadalo to, že nikdo nebyl v dohledu. Do tváře se vám přitom opřel vlhký vzduch, vypadalo to, že se osvěžení vskutku blížilo.

[ranzi_jmeno]

Pokrupala som si prstami, na čo som sa snažila - aj keď neúspešne - vybrať spoza nechtov už spomínaný piesok.
[rec=ranzi]"Hmpf.. Minimálne som nečakala, že nás prenesú rovno doprostred bojovej zóny."[/rec] Zahundrala som súhlasne smerom k Daijimu.[rec=ranzi] "Alebo že nás unesú tak nejak celkovo, hah."[/rec] Zasmiala som sa zas a keď už som si z tých prstov nevedela vyhrabať piesok, tak som sa aspoň poškrabala v nose a skúsila to tam.. s len o niečo málo lepším výsledkom. Prikývla som na návrh Gorikiho, a vydala som sa oskautovať oázu spolu s nimi.

Držala som sa prevažne pri zemi. Predsa len sme nemali tak veľa priestoru k úkrytu. Takto z diaľky to vyzeralo tak, že sa v nej nikto nenachádza a ako sme sa priblížili, tak sa mi do tváre dokonca oprel ten blažený pocit.
[rec=ranzi]"Oh budha áno.." [/rec]Zamrmlala som si popod nos a na chvíľku som si dovolila privrieť oči. No hneď na to som sa tľapla po lícach.
[rec=ranzi]"Okay, toto nie je skúška takže nečakám že tam budú nejaké pasce. No aj tak by som asi šla prvá.. a ak sa niečo poserie, tak tomu nakopem riť."[/rec] Tľapla som si zavretou päsťou do dlane a spokojne som si prikývla.
[rec=ranzi]"Čo vy na to? Budete môj back-up? Gaiji, Doriki?"[/rec] Prehovorila som k Daijimu a Dorikimu.