Okolí Sunagakure

[hitoshi_jmeno]

Celé to tady pro něj nebylo příjemné. Oproti úrodným lesům v Konoze, nebo proti deštivému počasí v Amegakure, tohle byl přesný opak. Pro někoho, kdo přirozeně tíhne k vodě, to nebylo příjemné prostředí. Cestou pozoroval v okolí různé skalky a skály, jako kdyby čekal, že je tady někdo přepadne. Všudypřítomný písek ho doslova rozčiloval, ale věděl, že si musí rychle zvyknout. Občas kouknul na Kabu, jestli jejich skautský vedoucí nemá žádný problém s jejich pohybem. Jakmile se objevila velká zeď před Sunou, cítil Hitoshi podivný záchvěv adrenalinu. Jako kdyby neviděl majestátnější zeď, a to už viděl sochy v Konoze!

[ichiro_jmeno]

Bylo to zvláštní...ucítil ostřejší první sluneční paprsky, než byl zvyklí. POmalu odtáhl hlavu a zvedl pohled. Večer toho tolik neviděl, ale nyní s vycházejícím sluncem - měl šanci si prohlédnout to okolí. Lesy a louky, co se měnily v holou pustinu plné písků, kamenů a více nohé havětě. Opět se mu povedlo vstát mezi prvníma s tím. Narovnal se a tiše se protáhl. Rozhlédl se po ostatních. Pak šel kousek od tábora a sledoval tu poušť. Nebyl na to zvyklí - nelíbilo se mu to ani za mák. Viděl jen ..poušť...co by dělal bez stromů, v jejich stínu mohl odpočívat a každý den si mohl vybrat jiný...bylo znát, že to není jeho domov - nebyl na toho místo zvyklí.
Poté když se lidé začali nějak probouzet, ohlédl se ještě na posled po lesích, které ještě mohl vidět. Vzal si všechny své věci. Přidal se následně k Ashi a Moriovy. Kdyby náhodou vedli nějaký rozhovor, tak by chtěl být u toho. Potom vyrazily do pouště...vážně se mu zdejší místo nelíbilo. Rozhlížel se. [rec=ichiro]"Nové prostředí. Domácím to bude hrát do karet, ale my se musíme co nejdřívě adaptovat..možná taky jedna z našich zkoušek."[/rec] Pronesl k těm dvoum a rozhlížel se.
Poté přicházeli k vesnici. No neměli moc času si to prohlédnout, jelikož si od nich vzali všechny nepotřebné věci...už to začalo...heh. Chytil Ashi a Moria za ramena a kývl na ně. Ashi to sice nemohla vidět, ale to chytnutí za rameno mohla vzít - jak plánoval jako přátelské gesto.

[rikuto_jmeno]

Rikuto pozoroval všechno okolo s otevřenou pusou. Což ho nakonec dovedlo k hodně dobrému nápadu, protože měl bryz otevřenou pusu plnou písku. Vytáhl kunai a uřízl se rukáv na pravé ruce, ten následně kunaií trochu poupravil a přivázal si ho jako roušku před pusu. Nemělo by mu to bránit v dýchání a navíc měl nyní čistá ústa bez písku a prachu. Rikuto nyní děkoval svým bílým vlasům, které nepřitahovaly tolik slunce. Na druhou stranu měl trošku problém se svojí poměrně bledou pletí. To však řešil opalovací krém, který měl v batůžku. Maminka ho přeci pořádně vybavila! Rikuto si začal uvědomovat, že zde to nebude pouze o hlídání se před jinými týmy..zde bude velký problém i ohledně přežití v takových podmínkách. Na druhou stranu byl rád že neovládá suiton, protože to bude pro uživatele těchto technik poměrně náročnější než v Konoze.
[rikuto_rec]Kluci z Kiri si tu jen tak nezaplavou..[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto s úsměvem a nastavil pěst směrem k Rinovi. Věděl, že z toho bude mít taky radost.

[rintaro_jmeno]

Kapitán Rintardo si to dopředu pěkně šikovně naplánoval. Bylo mu jasné, že když se zkoušky budou odehrávat ve vesnici, která měla v názvu písek, tak tam asi trochu písku bude. No a nemýlil se! Proto ho ještě o to víc potěšilo, že si sebou zabalil náhradní oblečení, které bylo do podobných podmínek mnohem lepší. Měl kolem krku šálu, kterou si mohl natáhnout přes obličej, kdyby bylo potřeba a díky rozepínatelnému tričku mu nebylo takové teplo, které by musel trpět, kdyby si na sobě nechal svůj modrý kabát.
Co se týkalo jeho pocitů, bylo to přesně takové, jaké čekal. Pusté a plné písku. Nebyl zklamaný. Necítil se ohledně toho nijak špatně. Vizuálně se mu to samozřejmě nelíbilo, ale to bylo asi hodně o zvyku.
Rikutova poznámka mu navíc ještě zlepšila náladu. Pěstí si s nim přiťukl, a pak si stejně jako jeho bělovlasý kolega zakryl půlku obličeje šálou.

[ashi_jmeno]

Keď u konečne dorazili, Ashi sa zase tak nadšene netvárila. Rodina ju upozorňovala, že Suna bude pre ňu trochu nudné miesto, pretože tu zase toľko pachov nebolo. Zase, na druhú stranu, ľahšie aspoň nájde tie veci, ktoré nejaké pachy majú. Aj tak, trošku sa jej tu ťažšie dýchalo, preto bola rada za rúšku, ktorú nosila okolo krku, aby si ju prípadne mohla nasadiť na nos a ústa.
Teraz to však ešte nepoužila, zatiaľ sa len rozhliadala okolo seba a snažila sa identifikovať niečo nové. Sem-tam začula niečo, čo nemohla identifikovať, takže trhla hlavou vždy pri novom zvuku a hneď nasadila zaujatý pohľad. Zohla sa aj k zemi a prešla párkrát rukou po nej. Taká suchá a piesok.. hodne piesku. To bude zvláštne. Nebude počuť kroky. No, možno priamo vo vesnici bude pevná zem. To by bolo divné, keby stále chodili po piesku. Pokrčila ramenami, však je to len prvý dojem, uvidí sa, čo príde ďalej.
Otočila sa potom na Ichira a usmiala sa. [rec=ashi]"To zvládneme,"[/rec] pokývala hlavou a potom udrela päsťou do vzduchu. [rec=ashi]"Ninjovia z Konohy dorazili!"[/rec] zazubila sa a nadšene zvýskla.

[morio_jmeno]

Pomalu se probouzel společně s prvními paprsky ranního slunce. Měl to štěstí, že si vybral korunu stromu, takže ho hned po ránu nezačalo pražit sluníčko, které zřejmě bude vnímat o to víc, když se budou nacházet na rozpáleném písku. Seskočil dolů a začal se připojovat k ostatním ranním ptáčatům. První co před sebou uviděl byla poušť a za ní... poušť a nějaké skály hodně v dáli. Měl z toho poměrně rozličné pocity, protože se jednalo o otevřenou plochu, takže kdyby na ně někdo chtěl zaútočit a nebo se prostě někdo k nim přibližoval, okamžitě by si toho všimli, ale zase na druhou stranu tohle nebylo prostředí, kde by mohl plně využít potenciál svého luku. Všichni by věděli, odkud na ně letí šíp. Ale pokud se bude chtít stát zdatným lučišníkem, musí tuto překážku pokořit a vyjít z ní jako vítěz. Co to znamenalo? Zprvu, stát se Chuuninem.
[rec=morio]Přesně, je jedno kde jsme, dokážeme, že se umíme s čímkoliv poprat,[/rec] řekl na zvýšení morálky, tak aby to slyšeli všichni. Nakonec daroval písku odhodlaný úsměv. Všiml si, že druhý tým - Rin a Rikuto hlavně - začali s přípravou na cestu. Jeden si hodil nový hábit a druhý si ho rovnou upravil. Morio mohl udělat totéž, protože díky jednomu velice zkušenému a významnému kreslíři a hráči měl Morio na sobě jakýsi pláštík střihnutý se šálou, takže si jednoduše mohl zakrýt ústa a nos, aby nevdechl písek během cesty.

[ranzi_jmeno]

Prebrala som sa z naozaj divného snu. Teda, bola to takmer nočná mora. No ešte do ďalšej som sa prebudila. Vytrepala som sa z piesku s dosť dezorientovaným pohľadom na svet. Bola som na púšti. Očividne som včera mlela z posledného a ani som si nevedela spomenúť, že sme značnú časť cesty prešli po piesku. Dalo sa uvažovať, či aj moje zaspanie bolo zaspaním, alebo skôr odpadnutím. To by vysvetlilo tú stratu pamäti.
[rec=ranzi]"Toto je celkom trápne hej.." [/rec]Zamrmlala som si skôr pre seba, nikto si to nemusel všímať. Niekedy som takéto myšlienkové pochody proste mala. 
No.. a čoskoro sme sa z nova vydali na cestu. Priamo do dediny, ktorá sa už nenachádzala tak ďaleko. Aspoň som v to dúfala. Moja reakcia bola celkom jednoduchá.. ap ravdepodobne mi navodila množstvo ďalśích nepriateľov. Vlastne to bola len jednoduchá otázka.[rec=ranzi] "A tomuto akože hovoria jedná z veľkých shinobi dedín?"[/rec] Typická Ranzi. Robí si kamarátov všade tam, kde jej ústa doprevádzajú jej kroky.

[taiyo_jmeno]

[myslenky=taiyo]Mělo mi to být hned jasné. Nikdy to není tak lehké. Nikdy to neskončí jen u doručení dopisu.[/myslenky] říkala si v duchu, ale co by tak mohla namítat. Je chunin a navíc tu misi dobrovolně přijala. Takže Taiyo jen mlčky seděla a snažila si zapamatovat co nejvíce detailů ohledně doplňkové mise. Taiyo musela uznat, že jestřáb byl opravdu nádherný. [rec=taiyo]"Doufám, že jeho služeb nebudeme muset využít."[/rec] blábolila si pro sebe Taiyo, když pozorovala jestřába.
Taiyo se v poušti cítila, jako když se každým okamžikem víc a víc scvrkává do sebe. Ten krém, který používá Kazekage musí být fakt něco extra.... No nic... Taiyo se vrátila do reality a začala se soustředit na doplňkovou misi. [rec=taiyo]"Takže kudy? Tudy?"[/rec] energeticky se zeptala Gina a ukázala jedním z mnoha směru, který vedl... pouští.

[npc_name=gin]Mitsuki Gin[/npc_name]

Gin taky nebyl z téhle mise zrovna nadšený. Jakoby nestačilo, že musel doprovázet své retardované spolužáky na zkoušky do vesnice obklopené pískem, ale ještě k tomu tu musel jít vykuchávat skupinu, která ho vůbec nemohla ohrozit, neboť byla stovky kilometrů vzdálená. Ale chápal pohnutky Kage, bylo lepší využít společnou sílu, pokud měl mír přetrvat. Ale proč s nimi nešel někdo ze Suny? Odpověď byla jasná, ale PP by se nelíbila.
[rec=gin]"Copak jsem..."[/rec] gpska v tomhle světě nebyla (aspoň naší verzi), ale chápal kam tím mířila. [rec=gin]"Zkusím někoho vycítit,"[/rec] řekl nakonec a zastavil se. Zabodl svůj meč do písku a obklopil ho chakrou. Pak zavřel oči a začal se soustředit. Stál bez hnutí asi pět minut, jeden by možná i řekl, že usnul, pak však oči otevřel a trochu se zamračil. [rec=gin]"Slabá chakrová stopa vede tudy,"[/rec] řekl a ukázal směrem na jihozápad, což bylo prostě dál do pouště. V dálce se však mihlo pár palem, asi dobrý bod kde začít.
A tak začala únavná cesta, naštěstí, pokud tedy Taiyo chtěla, byla jí ještě ve vesnici dána možnost půjčit si nějaké šátky a a podobné věci na přikrytí úst a hlavy. Nedaleko oázy bylo již jasně rozpoznat, že z ní stoupal tenký bílý dým. A pokud tam právě nezvolili papeže, tak to prostě jen znamenalo, že tam někdo byl.

[taiyo_jmeno]

Taiyo nechtěla Gina využít jako GPSku. Spíš měla na mysli, jak je Kazekage instruovala ohledně lokace, tak jestli si Gin něco zapamatoval, ale je pravda, že tenhle způsob byl víc efektivní. [rec=taiyo]"Děkuji."[/rec] poděkovala Taiyo.
Taiyo samozřejmě využila možnost dovybavení. Hlavně oblečení. Ne jen, že si půjčila šátky přes obličej a na hlavu, tak i háv, který je typický pro Sunagakure, takže háv písečné barvy, který jim lépe pomůže se popřípadě i skrýt. Vše brala dvakrát. Pro sebe i pro Gina.
Čím víc se blížili k místu oázy, tím byla Taiyo ostražitější. Posledních pár metrů se plížila, aby neprozradila svou polohu, ale přitom aby co nejlépe viděla, co se děje v oáze.

[npc_name=gin]Mitsuki Gin[/npc_name]

Gin oblečení samozřejmě přijal, byl to skvělý nápad. Zaprvé to nevypadalo tak nápadně na těch širých lánech pouště a taky se v tom dalo pohybovat o něco líp, díky tomu, že písek a slunce nenapadalo přímo jejich kůži.
Když se dvojice dostala dostatečně blízko, bylo vidět, že u oázy bylo několik pouštních/beduínských stanů a dokonce několik velbloudů. Už tu fakt chyběla je nějaká pyramida. A co víc, vypadalo to, že tam byl i nějaký velký vstup kamsi do podzemí, neboť tam byla dost velká průrva do země.
[rec=gin]"Vypadá to, že Hokage měl správné informace,"[/rec] zašeptal Gin, který se teď maximálně soustředil na své senzibilní schopnosti. [rec=gin]"Cítím tam velký počet chakra zdrojů, rozhodně to nejsou nějací vesničani. Jsou to ninjové," [/rec]prohlásil, zatímco se zavřenýma očima a hlavou téměř u země skenoval okolí. Jenže... Taiyo v tu chvíli dostala i dost blbý pocit v zátylku. A to, co tam čekalo... no, kdo ví...

[taiyo_jmeno]

Pozorně si prohlížela okolí. Dělalo jí starosti, že nikoho neviděla někde pochodovat, nebo na hlídce. [myslenky=taiyo]Kde jsou? Měli by přece hlídat ne?[/myslenky] říkala si v duchu a přitom se mračila. Ten velký vstup do země vypadal dosti podezřele, tam jistě budou něco nebezpečného schovávat.
[rec=taiyo]"Někdy bych si přála, aby Hokage neměl vždy pravdu."[/rec] řekla si spíše tichounce pro sebe. [rec=taiyo]"Velký počet? Odhadem kolik?"[/rec] zeptala se Taiyo pro informaci a přitom furt hledala nějaké stráže. V tom však dostala dost blbý pocit v zátylku. Promnula si svůj zátylek, ale bylo to, jako když jí přeběhne mráz po zádech. V tu chvíli jí něco přimělo se pomalu, ale opravdu pomalu otočit a podívat se za sebe. V tu chvíli se jí naskytl pohled na loutku vystupující z písku, se čtyřmi pažemi zakončené bodáky. [rec=taiyo]"Ehmm.... Gine?!?"[/rec] koukla směrem na Gina, ale v tom okamžiku loutka se čtyřmi pažemi zaútočila na místo, kde oba leželi. Loutka nebyla přímo u nich, takže Taiyo jen tak tak stihla odkopnout Gina na stranu a sama se odkutálet stranou.

[npc_name=gin]Mitsuki Gin[/npc_name]

[rec=gin]"Cítím na povrchu deset lidí a uvnitř to nedokážu přesně určit,"[/rec] oznámil v pevném soustředění, když v tom dostal kopanec a odkutálel se stranou. To bolelo, řekl pouze v mysli a otevřel oči, tak, aby viděl, že teď mezi nimi ležela loutka. A to mohlo znamenat sakra malér.
[rec=gin]"Hej, obranná loutka něco zachytila!"[/rec] ozvalo se zatím z oázy. Směrem ke Ginovi a Taiyo vyrazila skupina dvou vysokých mužů zahalených v pláštích, že vlastně vypadali identicky jako vy.
Pozici Taiyo a Gina kryla písečná duna, ale tak do minuty měli být u vás. Gin rychle hodil dva kunaie po loutce, hledajíc její slabé místa, aby jí dokázal rychle vyřadit z provozu. A když ne to, tak aspoň upoutat její pozornost, aby jí mohla vyřadit Taiyo.

[taiyo_jmeno]

[myslenky=taiyo]To ne....[/myslenky] bědovala Taiyo v duchu. [myslenky=taiyo]....buď nás dostane loutka, nebo hlídka, která je tu coby dub.[/myslenky] To by byl tedy rychlý konec jejich mise. To se nesmí stát.
Loutka se nejdříve otočila na Taiyo, ale po tom co po ní Gin hodil dva kunaie, tak se loutka zaměřila na Gina. Tím jak se zaměřila na Gina, tak odhalila soustavu lanek, díky kterým se pohybovala a kterých si Taiyo předtím nevšimla. Skluzem po písku se dostala co nejblíže loutky a také lanek. Přitom vytáhla kunai a během skluzu se snažila co nejvíce lanek přesekat, aby se loutky nemohla hýbat.
Pokud se jí to povedlo, rychle se zase vyškrábala na nohy a dívala se směrem na duny, ze kterých se každou chvíli měla vynořit hlídka. [rec=taiyo]"Zkusím je chytit do genjutsu. Připrav se."[/rec] špitla směrem k Ginovi. Musela se pekelně soustředit, aby zvládla chytit oba dva strážné do genjutsu. Zvlášť, když chtěla použít složitější genjutsu, takže strážní by měli vidět, jak loutka probodává Gina i Taiyo.

[npc_name=gin]Mitsuki Gin[/npc_name]

Loutka byla vedená pomoci lanek k jednomu bodu a nebyl u nich snížen průtok chakry, aby byly okem neviditelné, takže je Taiyo dokázala rychle přesekat. Tím však loutkař, který tuhle past umístil věděl, že loutka byla z nějakého důvodu deaktivována. Muselo se tedy jednat rychle. Gin už se chystal použít Nuibari, aby probodal hlídce nohy a poslal jí k zemi, když v tom dívka vedle něj zmínila genjutsu. Ani na chvíli neváhal a kývl. Její genjutsu poznal zblízka a věřil jim.
Oba ninjové se tak dostali do genjutsu, ale ani Taiyo si nemohla být jistá jak dlouho v něm vydrží. Ale dalo jim to dost prostoru, aby oba zašli za dunu, za kterou se do teď pár vyslanců schovával. [rec=gin]"Já pravého, ty levého,"[/rec] řekl Gin rychle, načež po ninjovi skočil a svalil ho k zemi tak, že mu jednou rukou zatlačil hlavu do písku, aby nemohl křičet a zbytkem těla mu přitiskl horní končetiny. Volnou rukou přitom sáhl pro kunai.

[taiyo_jmeno]

Taiyo bylo jasné, že Gin by s nimi byl hotový raz dva, ale Taiyo chtěla, aby hlídka zašla za dunu a nebyla vidět pro ostatní a také chtěla mít jistotu, že nevyhlásí poplach.
Taiyo se v genjutsu stále zlepšovala, ale byla pravda, že většinou trénovala proti jednomu protivníkovi. Takže i když se jí povedlo chytit oba dva strážné do genjutsu, nebyla si jistá, jak dlouho je takhle zvládne udržet. Na druhou stranu zas okolí nebylo tak těžké napodobit.... písek.... písek..... písek.
Taiyo toho svého levého oběhla zezadu. Kopla ho do kolen, aby k němu měla lepší přístup. Mezitím mu do pusy rychle narvala kus šátku a chytla ho do kravaty, aby ho přidusila. Teď, když se mohla soustředit jen na jednoho člověka, tak ho přinutila, aby viděl, že má svázené ruce a nemůže se tudíž bráti tomu přidušení.

[npc_name=gin]Mitsuki Gin[/npc_name]

Gin svého protivníka uzemnil a kunai mu přiložil k hrdlu, bylo vidět, že se třásl a váhal. Rozkazy však byly jasné, měli protivníka zlikvidovat a pokud měli jen ve dvou zvládnout celou základnu, nemohli tu každého omračovat a nějak svazovat. To by ani drát u Nuibari nedal. Takže se nakonec nadechl a vykonal to, co bylo potřeba. Písek začal nasakovat krví.
[rec=gin]"Já věděl, že sem nemám chodit,"[/rec] hlesl si spíše pro sebe než pro Taiyo a zvedl se. Na chvíli se podíval na svojí kolegyni, ale nakonec raději svůj pohled odtrhl. Nemusel to vidět.
Místo toho vykoukl z pozadu duny a sledoval dění v oáze. Vypadalo to, že po hlídce už začínala sháňka. Pohybovalo se tam teď asi sedm dalších ninjů, všichni byli ozbrojení a nenesli znak žádné vesnice. Nakonec provedl henge na toho, kterého právě zabil.

[taiyo_jmeno]

Protivník, kterého měla Taiyo zneškodnit, pomalu slábl, až nakonec přidušením omdlel. V tu chvíli byla na sebe hrdá, že tichounce zneškodnila protivníka, ale nezabila. Když však koukla směrem k Ginovi, její nadšení se pomalu vytratilo. [myslenky=taiyo]Zabil ho..... To musím zabít i já toho svého? Já... já.... já ještě nikoho před tím nezabila. A... a navíc.... co o nich víme. Možná se kage plete. Možná mají všichni špatné informace a my bychom je tu teď měli jen tak pozabíjet? ... Ale co když mé rozhodní nezabít ho bude špatné a mou vinnou se něco stane Ginovi.[/myslenky] Taiyo v hlavně vířilo mnoho myšlenek, ale nemohla si vybrat, která je ta správná. Taiyo nechala spadnout přidušeného protivníka, který byl v mrákotách a co nejrychleji mu svázala ruce a nohy k tělu a do pusy mu nacpala roubík tak, aby ho nemohl vyplivnout. [rec=taiyo]"Nezvládnu to."[/rec] špitla nakonec. Takhle bezmocného ho prostě zabít nechtěla. Asi toho časem bude litovat, jak už to tak bývá. Hned na to také provedla henge a proměnila se ve svého protivníka. Museli se co nejrychleji jakože přidat zpět k hlídce.

[npc_name=gin]Mitsuki Gin[/npc_name]

Gin sledoval Taiyo a nijak se na ní nezlobil. Pokýval hlavou a tiše hlesl: [rec=gin]"To je v pořádku, příležitostí nejspíše bude ještě dost. Snad to bude dobré."[/rec] Zněl v tomto případě poměrně nerozhodně, neboť věděl, že si tak nechají obří bezpečnostní riziko, ale nedokázal někomu přikázat, aby zabíjel. To, že měli nějaké rozkazy... ti, co je vydali tu teď nebyli, takže smůla.

Postup v Henge mohl být kdykoliv odhalen, přeci jen to byla velmi obyčejná technika. [rec=gin]"Vše v pořádku, u loutky bylo to pár velkých škorpionů,"[/rec] oznámil Gin někomu, kdo vypadal jako velitel té skupinky. Taiyo si mezitím mohla všimnout, že většina těch mužů vypadala jako ostřílení bojovníci. Na odkrytých částech těla měly samé jizvy. Bylo tam pár stanů, do kterých však nebylo vidět, z jednoho se však ozýval ženský pláč. Toho si všiml i Gin, ale nehnul ani brvou.
"Ohlašte se dole, ať pošlou někoho odpočinutého," oznámil nakonec velitel a mávl rukou ke kráteru, který byl vstupem někam do země.

Mezitím však přistoupil nějaký muž k přeměněné Taiyo a poměrně silně jí udeřil do ramene. Snad to neporušilo Henge. "Hej, dlužíš mi furt ty prachy! Kde jsou!" řekl hrubián.

[taiyo_jmeno]

Taiyo hrozně hryzalo svědomí, ale teď to prostě dokázala. [rec=taiyo]"Děkuji."[/rec] poděkovala za Ginovu podporu a že po ní nechce, aby protivníka okamžitě zabila. [myslenky=taiyo]Prosím, ať se nic nepokazí, nebo aspoň né tolik.[/myslenky] říkala si pro sebe a koukla přitom na nebe, hledajíc tam někde vysoko podporu.

Taiyo se snažila tvářit, jako kdyby tohle všechno měla na háku a že je také ostřílená bojovnice.... tedy teď vlastně bojovník. [myslenky=taiyo]Hmmm... tihle už asi něco zažili. Možná žoldnéři."[/myslenky] říkala si v duchu, když si své okolí snažila nenápadně prohlédnout. Na oznámená od velitele jen kývla hlavou. Ty stany chtěla hrozně moc prozkoumat, ale udržela si profesionální kamennou tvář.[myslenky=taiyo]Ne. Pokud se prozradím, tak vše jen zkazím a možná je tím tak odsoudím k jisté smrti. Takhle mohou mít aspoň naději.[/myslenky] snažila se odůvodnit své nic nedělání.

Taiyo už chtěla vyrazit ke kráteru, když v tom dostala herdu do ramene. Bolelo to, ale vyjeknutí jen trpce polkla. Teď se nemohla nechat vyvést z míry a soustředění. Taiyo neměla úplně možnost sledovat svůj odraz ať už v zrcadle, nebo ve vodě, takže s jistotou nemohla říci, že by se Henge neporušilo. Byla si ovšem celkem jistá, že vše je tak má být. Teď bylo jen zapotřebí vymyslet trefnou odpověď. [rec=taiyo]"Vodpal!!! Už jednou jsem ti říkal, že až po výplatě."[/rec] odpověděla rychle mužským hlasem, který předtím zaslechla z tábora.

[npc_name=gin]Mitsuki Gin[/npc_name]

Gin rozhodně litoval toho, že tuhle misi přijali. Už jen od pohledu by tady byla potřeba skupina třiceti ninjů, aby to bezpečně zpacifikovali. O něco méně, kdyby to chtěli prachsprostě vyvraždit, ale pořád takhle ve dvou se dokázali sotva infiltrovat. A na to zrovna nebyli ti praví. Henge se dalo lehce prohlédnout, nemluvě o tom, že když pořádně neznali cíle do kterých se měnili, tak nedokázali ani zkopírovat žádně hlasy. Taiyo se tak nemohla divit, že hned jak otevřela pusu, tak se na ní tem maník divně zadíval. "Dneska nějakej drsnej, ne?" řekl překvapeně, ale odkráčel raději někam do pryč. Gin si nenápadně oddechl.

Dobře, to by byla vrchní hlídka, následoval sestup do nižších "pater" pouště. Pod nepřirozeně vytvořeným stropem se skrývalo něco na způsob venkovního dolu, postupně spirálovitě vytvářené patra, kde byly vytvořeny průchody někam dál. Rozhodně to nebylo přirozeně vytvořené. Vypadalo to spíš jako doopravdy připravovaná základna pro mnohem víc lidí, než tam bylo teď. Jen tak od oka se dalo spatřit asi třicet lidí, kteří byli na nižších patrech. A čert ví kolik jich mohlo být v bočních chodbách.
[rec=gin]"Nemůžu použít senzibilní schopnosti, když jsem v Henge,"[/rec] špitl Gin, zatímco počkal až nikdo nebude v dohledu a začal u vstupu rozmisťovat výbušné lístky.

[taiyo_jmeno]

Taiyo si nesmírně oddechla. Tohle bylo o chlup. [myslenky=taiyo]Co tu sakra dělám?[/myslenky] řekla si pro sebe a podívala se na Gina, aby zjistila, co on na to. Podle všeho si také oddechl.
Musí být víc ostražitá a opatrná. Inu tohle snad bylo za nimi a Taiyo vyrazila za Ginem do podzemí.
V podzemí to bylo obrovské a to Taiyo odhadovala, že vidí pouze čtvrtinu. [rec=taiyo]"Obávám se, že ani tak bys to celé nedokázal prohledat."[/rec] špitla Ginovi zpátky a dál okukovala okolí. [rec=taiyo]"Vidím přibližně třicet lidí a to jenom v hlavní chodbě, pak je tu spoustu místností, do kterých nevidím.... Tohle je fakt špatný. Musíme zjistit, co se tady děje. Co plánují."[/rec] špitala dál a otočila se na Gina. [rec=taiyo]"Tohle není zrovna moc nenápadné."[/rec] dodala, když pozorovala, jak Gin rozmisťuje výbušné lístky.

[npc_name=gin]Mitsuki Gin[/npc_name]

Gin zavrtěl hlavou. [rec=gin]"Plánuji to odpálit hned jak budeme dál, abychom upoutali jejich pozornost. Zároveň připravíme ještě o kousek dál menší past, kterou spustíme až se tam nahrne více lidí,"[/rec] řekl Gin tichým hlasem a vydal se o kousek níž tunelem, kde začal rozmisťovat poslední své lístky. [rec=gin]"Je to sice riskantní, ale věřím, že ty boční tunely by to měly ustát. A já bych měl v nejhorším případě mít dost sil, abych nás vyhrabal,"[/rec] řekl už trochu více nejistým tónem.
Pak se vydal zase cestou dolů, přičemž se snažil dohlédnout na "dno". Pohybovalo se tam minimálně sedm lidí a uprostřed stál někdo, kdo jen štěkal rozkazy. Ty však nebyly slyšet. [rec=gin]"Předpokládám, že jejich vůdce si budeme muset nechat na konec,"[/rec] řekl Gin zamyšleně a sledoval nejbližší chodby, zdali z nich nikdo neměl vyjít. Bohužel, vyšel. Byla to žena, sotva od dva roky starší jak vy. Nesla zrovna sbírku pout a znuděně u toho zívala. Samozřejmě vás okamžitě zmerčila a nejistě se na vás zadívala. "Co tu děláte?" zeptala se a pohlédl na Taiyo v přeměněné podobě.