Cesta Slimáka

Hyuuga Hinami

Hinami poslouchala slimáčici. Na otázku ohledně značky přikývla. Všimla si jí. "Má jí." dodala i slovně. Poté jí Katsuyu-sama vysvětlila co to vlastně je. Pečeť. Hinami zvědavě poslouchala. "Oh..." vypadlo z ní. Znělo to zajímavě. 
No a pak se slimáčice posunula, něco zatykadlovala a na mrtvole se objevil svitek. Obří svitek. Hinai na to překvapeně koukala. Svitek se rozložil a ona uviděla jména. Ty poslední znala. Úplně posledním jménem ta bylo jméno její shisho. Hinami se podívala na ten svitek, pak na Katsuyu-sama. Čekala, jestli jí k tomu řekne něco víc. O tomhle už sice něco četla a také jí o tom říkal strýček Kenshin. Byl to svitek na Kuchiyose. Znamenalo to snad, že dostala svolení přivolávat Katsuyu-sama? Vážně si to zasloužila? "Vážně můžu?" zeptala se. No a pokud jo, tak pak Hinami tedy vytáhla kunai a dala se do podepisování.

Hatake Hibiki

"Nemůžu posoudit, ale asi děkuju." poznamenal s lehkým úsměvem Hibii. Kakashiho pochopitelně nikdy v životě nepotkal. Slyšel jen příběhy, a i těch bylo málo a dost mlžené. "Jo, to jo. Zas tolik Hokage ještě nebylo.. není těžký si zapamatovat všechny." poznamenal prostě Hibiki. Ona to byla pravda. Bylo to pár jmen, ne jako debilní Přemyslovci na trůnu v Českých zemích, kdo si má pamatovat takovej bs, kašel kašel.
No. Pak přišla další otázka. Hibiki tohle bral líp, než asi většina lidí ve stejné situaci. "Já mýho otce skoro ani nepoznal. umřel, když jsem sotva vnímal. Takže ne, nevím nic." vysvětlil prostě. Nijak ho ta otázka nesrazila ani neurazila, prostě se tak stalo. Lidé umírají. A i když by ho Hibiki hrozně rád poznal lépe.. co se dalo dělat, tohle nevrátí.

Hyūga Hinami

Katsuyu-sama jí řekla, že jí dává možnost to podepsat, ale naučit jí to bude muset někdo jiný. Někdo, kdo už něco vyvolávat umí. Například Shisho...nebo strýček Kenshin...nebo Hibiki-kun. Hinami přikývla, že chápe, a pak tedy svitek podepsala. 
No a pak si všimla, že pejsci září. Co se to dělo? Tělo bylo skoro kompletní. Konečně se dozvědí, čí tělo to je.

Hatake Hibiki

"Takovej je život." pronesl jen na Pakkunovu soustrast, a znělo to překvapivě mile. Naštěstí ve své smůle nebyl Hibiki sám a ujali se ho alespoň částečně Sarutobi.
"Ostří. Dobře. Jen jak najdu čas, tak se dám do hledání." slíbil Hibiki předtím, než pejsci čli full Godmode a svítili jim tam. Slíbil to ale ani ne tolik pejskovi, jako spíš hlavně sám sobě. Odkaz jeho rodiny byl rpo něj mnohem důležitější, než přiznával. A tohle by mu mohlo přinést alepsoň částečný klid, a ukojit alespoň částečně zvědavost.

Hyūga Hinami

Zbýval už jen obličej a vlasy toho těla. Najednou pejsci pufnuli. Hinami se trošku lekla. Katsuyu-sama tam však zůstala. Ta poté ukázala na ni s tím, že poslední krok je vyléčení její nerozvážnosti. V tu chvíli si Hinami vzpomněla na tu nákazu. A taky jí došlo, že jí brzy dojde čas. "Um." 
Následně řekla, že je čas podívat se do zrcadla. No...Hinami měla v brašničce zrcátko...ale tohle asi slimáčice nemyslela. Hinami se zamyslela. Co tím asi myslela? Pohled jí padl na ta těla. To bylo asi to nejbližší zrcadlu, co to bylo. Přesunula se k tomu, co vypadalo jako ona a začala ho zkoumat.

Hatake Hibiki

No, pejsci pufli do pryč. Hibikiho to docela vzalo, protože koneckonců to tam pořád držel chakrou, jak jen uměl. A tak z toho zavrávoral a musel trochu roztáhnout ruce, aby získal zpátky rovnováhu. Byl dost vysílený.
Každopádně, Slimáčice jim řekla, že prý mají koukat do zrcadla. No, Hibiki nikde žádné kolem neviděl, a stejně tak ho nenapadlo nic jiného, než také koukat na svoje tělo tam vedle. Protože... well. Byl to on. Nějak.
A tak se tedy taky, stejně jako Hinami, přesunul sám k sobě. To, jak vypadá on, ale věděl. Spíš ho zajímalo, kdo bude to poslední tělo. Takže nenápadně pokukoval tam.

Hyuuga Hinami

Hinami se podívala na své mrtvé já. Náhle ucítila, jak ta nemoc mizí. Zároveň také viděla jakousi černou energii. Proudila z jejího těla do toho mrtvého. Hinami došlo, že to se asi přenáší ta nemoc z jejího těla na to mrtvé. To proto cítí, že mizí.
Trochu sebou cukla leknutím, když se její mrtvé tělo pohnulo a položilo ruku na to dospělé tělo. 
Než se nadála letěla vzduchem, jelikož jí odhodil nějaký výbuch. Když se Hinami zvedala ze země, uviděla v dýmu po výbuchu silnou chakru. Následně i obrys těla, jak osoba vycházela z dýmu. Když vyšel...Hinami ho poznala. Jeho obličej byl vytesán ve skále. "Rokudaime..." vydechla překvapeně. Pak se podívala na Hibikiho. Pro něj to bylo setkání s pradědečkem, kterého nikdy neviděl.
Hinami dost děsilo to, že mají pech. Co je čeká teď?

Hatake Hibiki

No. Hibiki dostal nějakou free chakru. Nijak nic proti tomu neměl, to taky pomohlo, že. Každopádně, ještě než stihl ěnco říct, jeho mrtvé já se pohnulo, stejně tak jako to Hinamino. Hibiki koukal i na Hinami, a vypadalo to, že se zbavila svojí nemoci. To bylo v tu chvíli to nejdůležitější.
No, pak něco bouchlo, a když se Hibiki zvedal, poznal člověka, co stál před ním. Tedy. On to asi člověk moc nebyl. Tyhle celé zkoušky byly pěkně divné. Ale určitě tam teď před ním stál, ať už byl cokoli.
"Praděda." oznámil překvapeně, když ho viděl. Říkal, že prý mají pech. Diskutabilní, vzheldem k tomu, že se dostali až sem. "Neměl bys být v klídku mrtvý?" zeptal se Hibiki prostě.

Kageyama Rin

Tohle byl strašnej kopanec do koulí. Nestihl se ani zamračit na Taiyo za to, co se dozvěděl od Itaneho, ani odpovědět Hinami na její pozdrav a už byl zase někde v zemi Oz. Rin měl pocit, že tohle místo už někdy viděl, ale nemohl si vzpomenout na nic konkrétního. Začal se rozhlížet po okolí. "Hej, držko, vypadá to, že jsme zase někde jinde-" řekl Uchihovi. Jenže když se otočil, neviděl Uchihu. Místo toho tam byla Hinami. Rin na ní chvíli civěl, potom zamrkal. "Uh, ahoj." Ok, nebylo to zrovna úplně nejpřátelštější pozdravení, ale nebylo to proto, že by na Hinami chtěl být nějak nepříjemný. Jen byl zmatený z celé téhle výměny a nebyl si úplně jistý, jak odpovědět na "Rin-kun," po tom, co jí omylem nazval držkou. Nikdo mu tam neříkal. "Jak to de?" zeptal se jako by vůbec poslední hodiny netrávili tím, že tu bojovali o holý život. "To nebylo na tebe. Myslel jsem, že je tu se mnou Itane."

Hyuuga Hinami

Než se nadála či stihla prohodit pár slov s ostatními, zase pocítila ten divný pocit, jak jí něco vcucává. Poté se ocitla kdesi v lese. Nepoznávala to tady. Rozhlédla se kolem. Před tím většinou našli něco zvláštního, co je navedlo dál. Nejzvláštnější však byla osoba stojící poblíž. Hinami to dost překvapilo. Ještě víc, když jí ta osoba pak řekla držko. Podle jeho překvapeného výrazu, když jí uviděl,  a toho nejistého ahoj, jí ale došlo, že to nebylo na ní. "A-ahoj..." odvětila mu. Z tohohle všeho byla dost nejistá. Nikdy vlastně s Rinem sama nebyla...popravdě se s ním vlastně skoro vůbec neznala. Navíc pořád nevěděla, jestli jí z nesnáší nebo ne.
"Mám starost o ostatní. Rokudaime říkal, že je čas některým říci navždy sbohem...a na tom monumentu byly naše jména..." pověděla Hinami na to, jak to jde. 
Když jí řekl, že to před tím nebylo na ní, jen chápavě přikývla.

Kageyama Rin

"Hee? Jak jako navždy?" Zeptal se trochu tupě. "Jakože někdo umře?" No ještě to tak. To by byla třešnička na dortu k tomu všemu, co se tady dělo. Nestačilo snad, že se museli mrzačit? Rin nehodlal umřít pro vesnici v jejím aktuálním stavu. Tohle totiž nebyla jeho vesnice.
"Vážně si chceš dělat starost z něčeho, co řekl mrtvej chlápek?" zeptal se Rin Hinami. "Možná že to byl hokage a kdoví co, ale to bylo kdysi. Teď nám do toho nemá vůbec co kecat. Nešel jsem sem proto, abych tady umřel." Složil ruce na hrudníku a povzdychl si. "Říkáš, že jsi viděla monument s našimi jmény? Já jsem viděl sochy měnící se na lidi, lidi rozpadající se na prach. Dřevěnýho ptáka, kterej ožil a mluvící ještěrku. Nevěř všemu, co vidíš." Zkusil nějaká povzbudivá slova.

Hyūga Hinami

"Já..já nevím. Možná. Doufam ale, že ne..." odvětila. Sama pořádně nevěděla, co to znamená. Jen měla strach o ostatní. Obzvlášť potom, jak blízko smrti byla během poslední zkoušky.
Rin se jí pak zeptal, jestli si chce delat starosti z něčeho, co řekl mrtvý chlápek. Um. Kdyby tak Rin věděl, kolik mrtvych lidí už Hinami potkala...
"Já musela poskládat vlastní mrtvolu, abych neumřela." pověděla na to, co všechno už Rin viděl. "Ale máš pravdu...třeba nás to mělo jen vystrašit." dodala pak a lehce se pousmála.

Kageyama Rin

Jak jako skládat vlastní mrtvolu? Nebyl si úplně jistý, jestli je to něco, na co chce znát odpověď. No, a pak se tam zase objevil ten maskovaný chlápek. Šestý hokage. Nejdřív jim řekl, že jsou šupáci nebo co, a pak k nim hodil dva kunaie. Řekl, že to není hra a jeden z nich musí umřít. Rin se nadechl.
"Wow. Tak takhle to teda je?" zeptal se Hatakeho. "Nestačí, že mladí ninjové umírají na chuninských zkouškách. Ještě musíme umírat kvůli jejich tajným misím, které si nejsou schopní splnit sami?" Sebral ze země kunai a podíval se na Hinami. "Nevím jak ty," řekl a zamračil se na Kakashiho. "Ale já na to říkám - nasrat. Nebudu zabíjet nikoho, kvůli vesnici, která se ke svým ninjům chová takhle." Hodil kunai zpátky po Kakashim. "Co jsi sakra za hokageho?" zavrčel. "Jste všichni stejní."

[hinami_jmeno]

Rin už jí k tomu nic neřekl, protože se najednou objevil Rokudaime. Zhmotnil se tam z listí. Poté jim řekl, že úroveň akademie se od jeho dob zhoršila. A hned na to před ně hodil kunaie a řekl, že jeden musí zemřít. Nečekané a také zvláštně povědomé. Hinami z toho už začínala být otrávená. Nejprve ji donutili praštit Taiyo, pak malém umřela na nějaký ninja mor a musela stavět mrtvoly včetně té svojí. A teď se tu měli pozabíjet? Proč tohle místo bylo tak zvrácený? Popravdě by zrovna asi radši umřela na ten mor.
Rin se mezitím pustil slovně do Rokudaimeho a hodil po něm i onen kunai. Hinami to sledovala. Zároveň se jí i vybavila otázka, kterou s Hibikim dostali v minulé zkoušce. 
"Poslední otázka. A chci, abyste odpověděli oba současně. Jste na misi a víte, že pokud jednoho z vás neobětujete tak neuspějete vůbec. Kdo z vás dvou to bude?" 
"Ani jeden."
"Z nás ani jeden."
Tehdy to byla správná odpověď. Kdyby to teď mělo být jinak...nedávalo by to smysl. Ne, že by tohle místo smysl dávalo. 
"Není to hra, abyste splnili misi, jeden musí zemřít!"
Hinami náhle něco trklo. Podívala se na Rokudaimeho. Jeho mrtvolu také stavěla. Myšlenka, která ji napadla ji částečně uklidnila a zároveň dost vyděsila. 
[rec=hinami]"Nikdy neřekl "jeden z vás"."[/rec] vydechla a během toho ji přeběhl mráz po zádech. Neříkala to ani tak Rinovi...spíš jen řekla nahlas to, co jí zrovna došlo. Takové přemýšlení nahlas. Rin to ale slyšet mohl.

[rintaro_jmeno]

Rin to možná nepochopil tak, jak Kakashi chtěl, ale to ho nezajímalo. Pochopil to po svém. Tohle byla jeho první velká interakce s někým, kdo nosil titul hokage. A v jeho očích to byl momentálně stejný zmetek, jako ten živý, co tam teď seděl.
Rin byl zmatený kluk, který ve vesnici viděl víc zla, než mimo ní. Celou dobu se to v něm všechno hromadilo, ale nikdy neměl nikoho, na kom by si to mohl vybít. Jenže teď před ním stál někdo, jehož hlava byla vytesaná na kameni za vesnicí a doslova jim řekl, že někdo z nich musí zemřít. V tom vzteku mu úplně nedošlo, co říkala Hinami.
"Ty mě budeš ignorovat, hokage?!" zakřičel na Kakashiho hlubokým hlasem. Švihl levou rukou za sebe a vytvořil v ní Rasengan. Potom se rozběhl na Kakashiho, vyskočil a pokusil se mu narvat zářící kouli do obličeje. "RASENGAN!" zakřičel správně po Narutovsku.

[hinami_jmeno]

Hinami chápala, že je Rin naštvaný. Tyhle zkoušky byly vážně zvrácený a nutili je dělat divné a ošklivé věci. Přišlo jí ale, že za Rinovým vztekem je i něco navíc. Jen nevěděla co. Proč vůbec říkal, že jsou všichni hokage stejní? Udělal mu snad jejich přítomný hokage něco? Hinami nevěděla a nechtěla v tom šťourat. 
Rokudaime se na ni zaměřil a...to byl úsměv na jeho tváři? Znamenalo to snad, že byla na správné cestě? Zeptal se jí, co to znamená. Hinami už se nadechovala, že mu odpoví, když Rin zakřičel a vyvolal tu svojí podivnou kouli. Nechtěl snad... a to už se rozeběhl a vyskočil. [hinami_rec]"Počkej!" [/hinami_rec]houkla na něj, i když po zkušenostech s Rikutem jí bylo jasné, že je to naprosto zbytečné.

[rintaro_jmeno]

Ten chlap použil nějakou techniku, kvůli které ním Rin prostě proletěl a práskl sebou na zem, do které pravděpodobně udeřil rasenganem. Rin si klekl, zhluboka se nadechl a s výkřikem práskl pěstí do země.
Kakashi ho tam potom začal poučovat nebo co. Samozřejmě, že používal nebezpečnou techniku. Musel. Pokud by všechno dělal tak, aby byl v bezpečí, nikdy by nemohl dojít tam, kam chtěl.
Kakashi ho tam potom přečetl jako otevřenou knihu. Rin si nebyl úplně jistý tím, jak by mu na to měl odpovědět. Neměl žádnou chytrou poznámku. Prostě se jenom zlobil. "Ne," hlesl.
Kakashi tam potom začal mluvit i o Hinami. Bylo to takové zajímavé shrnutí. Sám o ní moc nevěděl, ale měl pocit, že po tom, co teď Kakashi řekl, jí zná možná víc, jak Itaneho, se kterým strávil posledních pár hodin. Nevěděl, jak se má cítit ohledně toho, že teď znala jeho postoj k vesnici. Kakashi to naštěstí úplně neupřesnil, takže neznala všechny detaily, ale rozhodně věděla víc, než jiní.