Super důležitá S+ mise

Uzumaki Rikuto

Pokud šlo o souboj, tak se Rikutovi nemuselo říkat dvakrát. Bouchl dlaněmi o sebe.
Doton: Domu..!
Zakřičel a obě ruce mu až po předloktí zakrylo dotonové brnění. Rikuto neměl v úmyslu zatím odhalit svojí největší zbraň, hodlal si to nechat pro moment překvapení. Jediné si Rikuto uvědomoval, jedná se o tajnou S misi. Budou muset těmhle klučinům zavřít pusu, jakýmkoliv způsobem. A rikuto si uvědomoval i druhou věc, musí je zaměstnat, aby Rin použil svojí techniku. Věděl co Rin chystá, sám to na vlastní kůži zažil. Svojí maximální rychlostí skočil k ninjovi s červenými vlasy a začal ho zasypávat jednou ranou za druhou.

Co jsou zač?! Chycení do pasti v zemi a chtějí bojovat?! Co je to za sebevědomé týpky?!! Sharingan! Cítil jsem, jak jeho pěsti lítají okolo mého obličeje, avšak bylo více než lehké se jim vyhnout. Poryvy větru zesílily s intenzitou jeho mlácení, pravda byla taková, že jsem viděl všechno!

Černovlasý muž byl vskutku nějaký Uchiha, sice žádná extra třída vzhledem k tomu, že se Rikutovi vyhýbal s patřičnou neohrabaností patřící k jeho věku, ale bylo to tak. Po několika rikutových pokusech uskočil zpátky k tlustému parťákovi. Tohle jsem nečekal... Sykl nakonec trochu potupně.

Taiyō Kurama

Rikuto se do souboje pustil opravdu s vervou. Ten černovlasý ale vždy dokázal uhnout. No a pak to Taiyō konečně zahlédla. Byl to Uchiha. Však jo - z Konohy a ještě k tomu černovlasý - to byla velká pravděpodobnost. Přesto před ním nemohla použít žádné genjutsu. Jistě by ho prokoukl, takže když tak se o tohohle bude muset postarat Rikuto, nebo Rin. To byla jedna taková starost, ta druhá se motala okolo třetího člena, který se tu zatím neukázal. Hmmmmmmm.

"Nechte nás jít!" řekla dost výrazně Taiyō. Snad nebyli dost tupý na to, aby přehodnotili svou situaci. Taiyō byla připravená se bránit. Byla připravená bránit celý svůj tým.

Kageyama Rin

Vypadalo to, že si ho tu nikdo moc nevšímal. To bylo docela výhodné. Využil toho, že černovlasý ninja si všímá Rikuta a rozběhl se do strany. Udržoval si dostatečný odstup. A to až od chvíle, než ten Uchiha uskočil. V tu chvíli Rin rychle vyrazil, dostal se za oba dva nepřátele a práskl s rasenganem do země pod nimi a odskočil pryč. Neměl v úmyslu nikoho nijak vážně zranit. I tak to ale mohlo nadělat docela neplechu. Chtěl jim ukázat sílu, kterou disponují. Aby věděli, s čím si začali. "Příště už neminu." Řekl, když dopadl na zem.

Oba stáli připravení, avšak ani jeden nerozuměl tomu, jak rasengan funguje, natož, že by mohl napáchat takovou paseku. Když Rin rasenganem uhodil do země, vytvořil se silný kráter a spousta dřeva a betonu odletěla směrem ke dvojici, vznesl se prach a po chvilce bylo cítit, že něco není v pořádku. Ze shora začaly padat nejdříve prkna a pak následně i celkem velké traverzy. Dvojice toho využila a se štěstím utekla ke dveřím, které za sebou velmi rychle zabouchla. Jediné světlo bylo to nahoře. Jak utéci?

Uzumaki Rikuto

Rikuto si toho všiml.
Sharingan..
Pomyslel si. Normálně by měl ninja panikařit, když uvidí tuhle odpornou věc v očích svého soupeře. Ale Rikuto to bral jako svojí výhodu, disponoval něčím, co ani sharingan nepřečte. Už chtěl pokračovat, ale Rintard se rozhodl, že je tady všechny pohřbí zaživa.
Měl si zabít je, ne nás..!
Zakřičel Rikuto na Rina a zvedl hlavu ke světlu nahoru. Zřejmě jediná cesta, jenže dostanou se nahoru i ostatní, nebo má jednat za celý tým?
Zamnou..!
Zakřičel a rozeběhl se ke zdi, která vypadala nejvíce stabilně. Vyskočil, během letu mu z obou dlaní vylezly vřetenní kosti, které se zapíchly do věže. A v těch taky zůstaly. Od těch se Rikuto odrazil opět výš a znovu do toho místa zarazil dvě kosti. A takto pokračoval až nahoru.

Taiyō Kurama

Taiyō začala zjišťovat, že jí to genjutsu je stále více a více k ničemu. Zvlášť v situaci, kdy se na ní a její kamarády řítí strop a ona to nedokáže nijak zastavit, natož odsuď uprchnout. Umět tak takhle něco .... něco. problesklo jí hlavou, když se kryla před věcmi, které začali padat. Naštěstí Rikuto rychle zareagovat. Taiyō tedy za ním spěchala ke zdi. Paráda, tvoří žebřík. byla její první reakce štěstí, kterou ani ne za pár sekund vystřídalo znechucení. "Tak na to nesáhnu." kroutila hlavou i při tom obrovském nebezpečí okolo sebe. Štítila se Rikutových kostí.

Kageyama Rin

Nebyl čas. Rin uskočil před kusem sutin, rozběhl se přímo k Taiyo, chytil jí kolem pasu, přitáhl k sobě a začal vybíhat po kostech, které Rikuto nechal ve zdi. Bylo to dost těžké. Udržet si takhle nějakou rovnováhu. Taiyo nebyla těžká, ale i tak to nebylo úplně lehké. Pomáhal si u toho levou rukou, kterou měl volnou. Byli takhle ale o dost pomalejší, než Rikuto.

Nakonec se to ukázalo jako brilantní nápad. Žebřík z kostí vám posloužil velmi dobře a to i přestože Rin vlastně musel šplhat s dvojtou váhou. Když jste se dostali nahoru, byli jste opět v uvítací místnosti, z které padaly trámy a trosky dolů do pasti. Celá budova se rozpadala a tak jste museli vyjít ven, kde vás oslnilo slunce. Jediné co bylo slyšet, byla pomalu se hroutící věž.

Uzumaki Rikuto

A vše se podařilo! Všichni tři se dostali úspěšně ven. Rikuto se zastavil a podíval se na ty dva, jeho doton armor na ruce se pomalu rozdrolil.
Co to sakra bylo?
Zeptal se, jako by ti dva o tom měli vědět něco víc. Někdo je právě nalákal do věže a pak je nechal takhle lehce uniknout? To přece vůbec nedávalo smysl, navíc právě prozradili, že jsou shinobi. Rikuto se na ty dva chvíli mlčky díval, než začal opět mluvit.
Myslím..že je musíme najít. Prozradili jsme se, máme tajnou S+ misi..
Vypadlo z něj nakonec. Lépe řečeno Rikuto řekl, že ty další shinobi musí umlčet jakýmkoliv způsobem.

Taiyō Kurama

Taiyō změnila svou barvu. Místo své krásné obvyklé barvy byla najednou ve tváři celá červená. Asi s tím mělo něco společného to, že jí Rin chytil kolem pasu. Strašně se začala stydět, že jí Rin musí vynést až nahoru a navíc i když Taiyō nebyla zas tak těžká, pár kilo přeci jenom vážila. Někteří by řekli, že to už není možné, ale Taiyō to dokázala. Zrudla ještě více. "Děkuji." špitala pořád dokola a dokola.
Rin jí tedy vytáhl až úplně nahoru, kde se rychle museli dostat ven z budovy na slunce. Taiyō musela chvíli mžourat, než si oči zase zvykli na světlo. Pak si začala nervózně upravovat své oblečení, přeci jenom ještě byla červená. Takže se snažila nahrnou co nejvíce vlasů do obličeje a zároveň odlákat pozornost na ruce, aby si toho nikdo nevšiml. "Řekla bych, že nejvíc toho prozradili oni sami. O nás nic neví." oponovala Rikutovi. Nechtělo se jí zrovna běhat v tomhle počasí a hledat 3 ninji z Konohy, zvlášť když je může najít až se vrátí z mise zpět do Konohy a zpráskat je.

Kageyama Rin

Sice Taiyo vytáhl nahoru, ale neměnilo to nic na faktu, že to byl on, kdo na ně shodil celou tu věž. Chvíli se na celou tu paseku koukal. Věděl, že je rasengan silná technika, ale že to dokázalo něco takového. Muselo to být postaveno dost lajdácky.
Toho, že se Taiyo červenala si nijak nevšímal. Nebyl důvod něco takového řešit, když už si o tomhle promluvili. Navíc teď přemýšlel nad tím, jestli to ti ninjové přežili nebo ne. Doufal, že jo. Nechtěl nikomu ublížit.
Zhluboka se nadechl a otočil se na svoje týmové parťáky. "Ups."

Věž se mezitím zhroutila jako domeček karet. Prach stoupal vzhůru k nebi a vytvářel viditelný oblak, který musel být vidět na míle daleko. Pravda byla taková, že to vypadalo, že jste tam byli zavření nějakou chvíli. Slunko již postoupilo a zdálo se, že je na cestě k západu. Za vámi byla cedule ukazující směr k Vesnici skryté v jehličí. vaší rychlostí by jste tam mohli dorazit do západu slunce. Zvedal se vítr.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se na chvilku ohlédl, vypadalo to, jako by přemýšlel. Nakonec pohlédl zpět na svoje týmové parťáky.
Tak dobře, ale musíme být opatrnější..
Pravil, jako by byl ten nejzodpovědnější člověk na zemi, což určitě nebyl. Nebyl ani nejzodpovědnější v Konoze, nebo vůbec v domě Uzumaki, což je co říct. Nebyl vlastně ani nejzodpovědnější v rodinně a to každý znal jeho otce. Každopádně se nakonec podíval vážně na své parťáky.
A kudy teď?
Zeptal se zcela vážným tónem.

Taiyō Kurama

"Hmmm." musela se pousmát nad tím "Ups". Věž zmizela během pár vteřin. Na začátek dobré skóre. Tým 13 - jedna, věž - nula. říkala si v duchu. Pak se podívala směrem k Rikutovy, který začal přemýšlet. Pffuuu. To říká ten pravý. dodala, ale jen v duchu. Nechtěla na něho být zlá, přeci jenom je dostal z té díry. "Jo, jo. Opatrnější." začala přikyvovat, jako kdyby to říkala malým dětem. "Vzala bych to asi podle cedule." odpověděla na otázku a názorně i na ceduli ukázala.

Kageyama Rin

"Hlavně pryč." Řekl celkem naléhavým hlasem. Pořád se ale ještě díval směrem k věži. Doufal, že jsou ti kluci v pohodě. Sice je tam chtěli věznit, ale svou lekci dostali. Nezasloužili si za to nutně umřít. Podíval se na svoji levou ruku a pak zase na trosky. "Soustřeď se." Řekl si v duchu, otočil se a podle toho, co řekla Taiyo, vyrazil dopředu. Museli se hýbat rychle. Pád té věže mohl přilákat nechtěnou pozornost.

Vydali jste se tedy nakonec po cestě, která vás měla dovést do Vesnice skryté v jehličí. Nečekaně se po chvilce začal les měnit v jehličnatý, spolu se zvedajícím se větrem to byla naprosto ideální procházka - jenže vy jste spěchali. Slunce pomalu začínalo zapadat a vy jste měli štěstí. Před vámi se z čistajasna objevilo několik domků - následně už byla vidět celá vesnice. Byla skryta hluboko v lese. Mezi několika stromy se tyčila velká dřevěná bouda s věžičkou na vrchu - zřejmě kancelář zdejšího vůdce vesnice.

Taiyō Kurama

Hurá, před nimi se objevila vesnice. A podle těch jehličnanů to jistě byla i ta správná vesnice. No výborně. Takže do vesnice jsme dorazili, to je plus. Bohužel jsme cestou museli použít naše techniky, to je zase mínus... Hmmmm to jde. Jsme na nule. počítala si Taiyō cestou do vesnice. Pak koukla na kluky. "Vše by nám měl vysvětlit zástupce pro diplomatické styky. Zřejmě ho najdeme asi v kanceláři vůdce vesnice.... Asi." navrhla, kam by asi měli jít.

Uzumaki Rikuto

Rikuto nevěděl, jak si..fuck it, budu jí říkat Tayio, i když Rikuto zapomněl její jméno, zjistila, že jsme ve správné vesnici. Musela být fakt dobrá! Každopádně, pak si tak jako povídala se sebou, nebo naopak doufala, že jí kluci odpoví a její domněnku potvrdí. Rikuto zvedl ruce, jako by na něj někdo mířil zbraní.
Na mě nekoukej, já ani nevím co tu děláme..
Pravil, aby se ho neptala na tak zbytečně těžký otázky. Od toho je tady přece ona, Rikuto ukáže své kvality zase až když jim poteče do bot. Možná i kvůli němu, i když posledně to bylo kvůli Rinovi a to si Rikuto furt pamatoval. Rikuto x Rin, 1:0!