Super důležitá S+ mise

Po návratu do Konohy došlo k několika málo přerozdělením a nový tým pod označením 13, což bylo číslo, které na nic nepoukazovalo, musel velice rychle reagovat na hokageho urgentní žádost. V dopise stálo:

Tímto vysílám nově vzniklý tým 13 na misi ranku S z důvodu časové naléhavosti a nedostatku zdrojů. Tým se vydá druhého rána do Jižních lesů, kde bude pátrat po předešlém týmu 13, který se zde zmizel před třemi týdny. V návaznosti na to se tým dostaví do Vesnice skryté v jehličí, kde jim vše vysvětlí zástupce pro diplomatické styky Oimikado Magasawa. Tým po celou dobu mise až do Vesnice skryté v jehličí nesmí používat žádné techniky za předpokladu, že by se nejednalo o situaci, která členy ohrožuje na životě.

Jedná se o přísně tajnou misi, která má prioritu Skryté Listové. Mějte na vědomí, že JAKÁKOLIV hloupost vás může stát vaši hodnost, v horším případě život.

Hokageho podpis.

Děj se odehrává brzo ráno před branou z Listové vesnice.

Kageyama Rin

Rin byl ráno probuzen tím, že mu matka donesla nějaký dopis do postele nebo co to vlastně bylo. Rin na to pořádně ani neviděl, ale když si všiml písmena S, tak vyletěl jako by ho někdo střelil brokovnicí do zadnice. Začal na sebe házet oblečení. Potřeboval ale obě ruce, takže dopis od hokageho narval do huby a držel ho mezi zubama, když na sebe natahoval kalhoty. Samozřejmě mu podjela noha a třiskl sebou o zem. Nehodlal se tím ale nechat zastavit. Natáhl na sebe kalhoty, překulil se na břicho a postavil se.
"Kue mám fu pifomou bunfu?" rozhlížel se s papírem v puse. Jo, támhle! Přeskočil postel na druhou stranu pokoje a oblékl si i vršek.
Když procházel kolem nočního stolku, sebral z něj výbavu a připnul jí k pasu. Potom z huby vytáhl list a znovu si ho pořádně přečetl. Tým 13? Huh? No dobře.

Když odcházel z domu, sebral ze stolu nějaký kus buchty nebo co to zase máma upekla a vyrazil k bráně. Zajímalo ho, kdo bude součástí tohoto týmu. Přišlo mu to jako celkem blbost, ale když to řekl Hokage! Navíc to byla mise týmu S! Samozřejmě, že na to potřeboval ty největší drsňáky, co mohl sehnat.

Taiyō Kurama

Taiyō už brzo ráno stála před branou z Listové vesnice. Do jejich klanu chodí pošta a zvlášť ta důležitá velmi rychle. Jak se jednou pošťák zpozdí, tak ...... no prostě ho postihne trochu halucinogenní trest.... no ale takže Taiyō si mohla v klidu přečíst dopis. Dostatečně se připravit a v klidu vyrazit.
To že byli nový 13 tým se jí moc nezamlouvalo. Očividně 13 pro předešlý tým nebyla moc šťastná. A to chudák Taiyō ještě ani nevěděla, kdo jí v novém týmu čeká. Jen kdyby to tušila.

Kageyama Rin

No, stalo se něco naprosto nevídaného. Rin byl u brány jako první. Tedy, aspoň doufal. Chodilo tu docela hodně lidí. I v těchto ranních hodinách. Konoha byla přece jen důležitým bodem i v obchodní oblasti, což způsobovalo docela velký ruch nehledě na čas.
Tak nějak ale doufal, že tihle lidi nejsou z týmu 13. Věřil tomu, že tam bude Tai. A Saru-sensei. Dávalo by to perfektní smysl. Na druhou stranu by pak ale nedávalo moc smysl to jméno. Teda číslovka. Proč by jí měnili? Vrtalo mu to hlavou.
Z toho, že přemýšlel jen na jednou věcí, se začal nudit, a tak začal nohou kreslit nějaké obrazce v písku. Snažil se nakreslit vysmátého smajlíka, ale šlápl mu mezi oči a vypadalo to teď jako by měl tři. To ale nebyl ten největší problém. Ten ale nastal ve stejnou chvíli jako to třetí oko smajlíka. Rin se totiž podíval na svoje nohy a uvědomil si, že se v tom spěchu nepřezul. Měl na sobě svoje růžové crocsy.
"Uhm." Chvíli na ně hleděl. Potom si přiložil dlaň k čelu a povzdychl si. "Sakra."
V tom uslyšel nějaké blížící se kroky, a tak zvedl hlavu. Trochu překvapeně vykulil oči, když uviděl Taiyo. Co o ní věděl naposledy, tak mu poslala nějaký dopis na rozloučenou, protože šla na misi mimo vesnici, kde byla celkem dlouho. Už ani nevěděl, jak dlouho. Sám ztratil docela pojem o čase kvůli svému intenzivnímu tréninku. Byl ale dost rád, že jí vidí. "Em. Taiyo?" dokázal ze sebe dostat překvapeně. "Ahoj." Víc by ho snad dokázalo překvapit už jen, kdyby se tu najednou ukázal Hitoshi.

Taiyō Kurama

V klidu si šla. Přemýšlela nad tou hloupou třináctkou. Taky nad tím, že co se vrátila, tak už jí zase vyhánějí na nějakou misi. Sice důležitou misi typu S, ale misi. Člověk nemá ani chvilku pro sebe, pro své blízké a důležité osoby. V tom jí z myšlenek vytrhla jedna z těch důležitých osob. "Rine!" vykřikla nadšeně Taiyō a radostí ho objala. Dlouho ho přeci neviděla. Samozřejmě ho po chvilce pustila. "Tak ráda tě vidím. Jak jsi se vůbec měl? Co si dělal?" začala Taiyō střílet otázky jednu za druhou, ale pak se trochu zarazila. "Počkat, že ty jdeš na tu misi typu S. Tým 13?! hlas měla najednou vážný.

Uzumaki Rikuto

Rikuto v klidu vstal, celý rozespalý sešel do prvního patra, aby usedl s rodinou ke snídani. Otec ovšem ležel vyvalený se spokojeným úsměvem na tváři, zatímco matka seděla u okna a u čela si držela mokrý kapesník. Rikuto se otočil na otce.
Hej. Zase si nenakoupil co?
Zeptal se vážným hlasem. Otec pouze s úsměvem zakýval hlavou. Rikuto se otočil na matku, která najednou stále po jeho boku, v pěsti držela mokrý kapesník, z kterého tekla najednou pěkným proudem voda. Najednou spustila jak tajfun a otce zasypala spousty ne zrovna lichotivým slov. Do toho všeho dění se najednou otevřely dveře a vešla dívka s červenými vlasy.
Tetičko..!
Zvolal Rikuto a sprintem běžel ke své tetičce, aby jí pomohl s taškou, kterou držela v náručí, proto šly vidět jen ty červené vlasy. Brýlatá tetička Rikuta objala, poté si založila ruku na bok a s vyčítavým pohledem sledovala Rikutova otce.
Zase jsi neřekl že přijdu i s nákupem co? Ty a tvoje šprýmy..
Pravila teta, zakroutila hlavou. Poté však ledabyle mávla rukou a objala se i se zbytkem rodiny. Takhle všichni zasedli spokojeně ke snídani. Když už dojedli a Rikutova matka ještě dělala čaj, zvedl se Rikutův otec od stolu a v ruce držel dopis.
Když už jsme u těch šprýmů. Tady ti přišel dopis, ale je špatně adresovaný. Otevřel jsem ho a jedná se o misi třídy S. Nevšiml jsem si, že bys byl vůbec chunnin, natož jounin aby si plnil mise třídy S. Ani peněz si nedostal za žádnou misi zrovna hodně. Takže po čaji padej za Hokagem a vysvětli, že ten dopis nepatří tobě..
Pravil otec. Rikuto vystřelil od stolu a rychle vyškubl dopis otci z ruky. Přeletěl ho očima, zrudnul a se zatnutými zuby se podíval na otce.
Že ty si ho nedočetl?!
Zakřičel Rikuto a popadl svůj baťůžek, do kterého začal házet všechno jídlo, co se mu dostalo pod ruku. Otec jen bez zájmu pokrčil rameny.
Píšou, že se jedná o výjimečnou situaci, proto posílají mě. Přijdu teď kvůli tobě pozdě..!
Křičel Rikuto během toho, co se nemohl dostat do své bundy. Nakonec si jí nechal navlečenou jen na jedné ruce, nebyl čas. Batůžek držel v druhé ruce a sprintem vyběhl na místo setkání. Jak Rin, tak Taiyo, mohli tedy vidět rozcuchaného bělovlasého kluka, který křičel na celou ulici, ať mu uhnou z cesty, že běží na super důležitou misi.

Kageyama Rin

Rin už se chtěl ptát, jak bylo na misi, jenže najednou dostal objetí a několik otázek. "No. Trénoval. Hodně." Odpověděl popravdě. Ani nad tím nemusel moc dlouho přemýšlet.
"Tým 13. Jo. S mise. To jsem já. He." Odpověděl a přikývl. Neměl ani pořádně čas na to, aby zpracoval svoje myšlenky a už se na ně z dálky řítila katastrofa jménem Uzumaki Rikuto. Hned jak si ho Rin všiml, zkřivil se mu úsměv na tváři.
Nenechal Rikuta ale proběhnout, když je míjel, chytil ho za límec. Chtěl ho zastavit a přitáhnout zpátky, protože mu došlo, co se tady děje. Tohle byl ten tým 13. Jenže Rikuto byl hyperaktivní nezastavitelná jaderná hlavice, která byla na cestě za svým cílem a Rin na to nebyl připravený. Místo toho, aby ho zastavil, tak ztratil balanc a letěl vzduchem kus za Rikutem. Pravděpodobně skončil na zemi. Na Rikutovi.

Taiyō Kurama

Jo! Půjdu s Rinem na misi. To bude super! jásala v duchu Taiyō. Byla nadšena. Na tváři úsměv, který ovšem pomalu mizel, když zahlédla bělovlasého kluka. "To ne.." špitla. No a pak se to seběhlo trochu moc rychle. "Ehhmmm... snažila se něco říct, ale nešlo to. Spíš to nemělo cenu. Raději o krok ustoupila stranou a dělala, jako že tam není.

Uzumaki Rikuto

Rikuto si běžel v klidu, no.."v klidu", dál, když v tom ho něco popadlo. Všechno se seběhlo moc rychle, takže Rikuto začal vnímat až když ležel pod nějakým šupákem. No a když se Rikuto pořádně rozkoukal, tak zjistil, že vlastně leží pod samotným králem všech šupáků.
Rine, na mazlení není vhodná doba..!
Pravil Rikuto rýpavým tónem a začal ze sebe sundavat Rina. Vlastně si ještě ani nevšiml Taiyo, i když Rikuto byl takový šupák, že mu zřejmě ani za těch pár let na škole nedošlo, že je Taiyo jeho spolužačka.

Na nebi se objevil letící ptát, který pouze zaskřehotal něco výrazně podobnému "Ahou ahou" a byl v čudu. Cesta na vás čekala a nebyla zrovna krátká, dokonce byla možná plná nástrah.

Kageyama Rin

"Cože?! Co to meleš?! zakřičel na Rikuta a začal se červenat. Už se ho chystal zeptat, jestli chce zase dostat na držku, ale pak mu došlo, že to naposledy byla spíš remíza a oba skončili v kalužích krve, tak radši nic neříkal. Začal se zvedat, narovnal se a protáhl si záda. Byla to taková netradiční rozcvička po ránu - nechat sebou házet Rikutem.
Rin se podíval na Taiyo, potom na Rikuta a zasmál se. "Je mi to líto, Taiyo, ale asi jsme ti zůstali na krku my dva." Řekl a podal Rikutovi ruku.
"Nevypadá to, že by se k nám měl přidat nějaký jounin a vzhledem k tomu, že tu máš nejvyšší hodnost, tak si troufnu říct, že jsi velitelka týmu." Řekl a pobaveně se usmál.

Taiyō Kurama

"No jo, už to tak vypadá." usmála se Taiyō a sledovala, jak se sbírají ze země. Opravdu je měla na krku.
Děsilo jí, že ještě nikde okolo neviděla žádného jounina, nebo nějakého zkušeného velitele. Přeci nemůžou jen oni sami vyrazit na S-misi. "Cože?" vyhrkla ze zamyšlení. "Ooooouuu." došlo jí, co Rin říkal. "Velitelka?..... Ooouuuu.... Pokud s tím oba souhlasíte, tak budu velitekla." co jiného na to říct. "Vyrazíme?"zeptala se, aby se tedy pohnuli z místa.

Uzumaki Rikuto

Rikuto vstal, tedy Rin mu spíš pomohl na nohy, a oklepal se. Poté několikrát přeskočil pohledem z Rina na Tayio.
Hmm..
Pravil se zamyšleným pohledem. Ta holka mu byla povědomá. Rikuto kolem ní začal obcházet s rukou položenou na bradě a zamyšleným výrazem na tváři.
Já tě odněkud znám..
Pravil a dělal další dlouhé Hmmmm.
Aha..!
Vykřikl a zvedl vítězoslavně prst do vzduchu.
Neprodala si mi včera nudle?
Zeptal se s vážným výrazem na tváři. Nevtipkoval, opravdu byl takový pako. Poté, když už to tedy měli vyřešené, tedy aspoň Rikuto to tak bral, on se přeci nemýlil, ještě loktem šťouchnul do Rina.
Beztak se ti to líbilo..
Pravil se smíchem a poplácal Rina po zádech. Očividně Rikuto Tayio jako velitelku uznával, proto poslechl a vyrazil. Nebylo nad čím přemýšlet.

Kageyama Rin

Ano. Rikuto jako velitelku uznával někoho, o kom si myslel, že mu včera prodal nudle. Rin složil hlavu do dlaně a povzdychl si. Na to, že se mu to líbilo ani nehodlal reagovat. Potom jen prostě zakroutil hlavou a zasmál se. Asi by se Rikutovi neměl smát, vzhledem k tomu, že sám totálně failnul a měl na nohách tohle - KLIK.
"Vyrazíme." Souhlasil s Taiyo. Počkal, až sama vyrazí, a pak šli tedy za Rikutem.

Rin ještě jednou vytáhl ten dopis se zadáním mise. "Píše se tu, že bychom neměli používat žádné techniky. Možná nechtějí, aby nikdo nezjistil, že jsme ninjové? Pokud se máme tvářit jako obyčejní civilisté, tak by asi nebylo úplně od věci, abyste schovali svoje čelenky." Řekl Rin. Nechtěl ale podkopávat vedení Taiyo. "Pokud s tím teda souhlasíš." Řekl a mile se usmál.

Taiyō Kurama

"Uffff.... to bude dlouhá mise." povzdechla si Taiyō ohledně poznámky od Rikuta. Vypadal na úplný pako, nemělo cenu mu něco vymlouvat. Spíš aby vůbec poslouchal nějaké ty rozkazy.
No ale to už vyrazili na cestu. "Oh, jo. Málem bych na to zapomněla. Děkuji za připomenutí." přikývla směrem k Rinovi. Nebýt Rina, tak už hned ze začátku by pokazila celou misi. Musí se začít soustředit. Ale to je tak náročné ... "Máš pravdu. Sundáme si čelenky a hlavně o téhle misi nesmíme mluvit." zamyslela se Taiyō. "Také raději spálíme ty dopisy, ať není vůbec žádný důkaz. Jméno Oimikado Magasawa si dokážeme zapamatovat. Dopis stejně neslouží jako žádný dokument, který bychom měli předat. Ale kdyby ho našel někdo kdo nemá, tak by naše mise už nebyla....... tajná." dodala ještě a začala si sundávat čelenku, kterou strčila hluboko do batohu.
"Rikuto?! Schovej svou čelenku!" houkla na Rikuta.

Cesta ubíhala velice rychle, velmi brzo jste se vynořili z klasického lesa, který obklopoval Konohu a dostali jste se na okraj polí. Momentálně v nich byla nově vysázená kukuřice., která se tyčila do značné výšky. Nutno poznamenat, že bylo velké teplo a vy jste se museli pohybovat po velmi prašné cestě, takže jste měli na jazyku značnou suchou pachuť.

Rikuto si všiml, že nad kukuřičnými poli se tyčí dřevěná věž v japonském stylu, na které byl umístěný kohout, který se točil dle směru větru.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se zastavil a začal souhlasně pokyvovat hlavou, když Rin mluvil o tom, že by si měli sundat čelenky.
Jo jo, to jsem přesně chtěl říct..
Pravil se založenýma rukama na prsou. Pak však začala velitelka zase mluvit. Vypadlo z ní nějaké jméno, které prý bude snadné si zapamatovat. Nad tím se Rikuto musel zamyslet, zřejmě měla natrénovat pamět z vracení drobných, když byl nějaký velký nátlak v restauraci. Jo, tím to určitě bude. Jak se tak zamyslel, tak mu nedošlo, že šel vlastně napřed. Zastavilo ho až varování od velitelky.
Jo, jasně. Jen jsem tě zkoušel, si dobrá!
Pravil Rikuto a ukázal na Tayio palec na pravé ruce. Poté si sundal čelenku a hodil ji hluboko do svého batůžku. Zároveň vyndal i dopis. Poté si hodil opět batůžek přes záda a ejhle! Kohout na věžičce.
Hehe..
Zasmál se Rikuto a začal ukazovat na toho kohouta.
Nikdy jsem nepochopil, proč zrovna kohout..
Pravil se zamyšleným tónem.

Kageyama Rin

Taiyo měla hodně dobré nápady. "Já si to jméno rozhodně nezapamatuju. Nemám na to hlavu. Ale pokud si ho budeš pamatovat, tak je rozhodně můžem spálit." Přikývl hlavou.

No a tak pokračovali v cestě, která jim podle všeho utíkala docela rychle. Rin přemýšlel nad spoustou věcí. Kdyby mělo dojít na boj, jak by to asi vypadalo? Se svým týmem, kde byl Tai a Hitoshi, byl docela dost sehraný. Měli několik taktik, které mohli využit v různých situacích. Tady jim dost hrálo do karet, že se každý specializoval na něco jiného. Rikuto byl vynikající v taijutsu, Taiyo naopak v genjutsu. No a Rin byl zase přes ninjutsu.
Taky přemýšlel nad tím, co by měl říct Taiyo, protože měl pocit, že by jí něco říct měl, ale z nějakého důvodu se dost styděl. Připadal si nesvůj. Pořád jí vnímal stejně jako předtím, ale už se dokázal vyrovnat s Hitoshiho odchodem a nebyl tolik psychicky zraněný. Ten předchozí stav mu dovoloval, aby byl víc otevřený a méně se styděl. Navíc se trochu bál toho, že jak byla dlouho pryč, její pohled na něj se změnil.

Když se konečně vzpamatoval z těchto myšlenek, uvědomil si, že už nejsou v lese. Tam to teda bylo rozhodně příjemnější. Prostředím. I vůní.
Rikuto najednou na něco upozornil. Rin zvedl hlavu, aby se na to podíval. "Huh." Nikdy tady v této lokaci nebyl, takže nevěděl, jestli tu něco takového má být nebo ne. Podíval se nejdřív na Rikuta, potom na Taiyo. Jak budou postupovat?

Taiyō Kurama

"Já si to jméno zapamatuji." uchlácholila kluky. Vypadali bezradně a to se jednalo jen o jedno jméno. Co teprve až je potká něco .... ehhmmm třeba horšího. No raději to nepřivolávat.
A tak šli. Cesta ubíhala rychle. A ubíhala potichu. No takhle - Rin nemluvil a Rikuto zas mluvil pořád. Když už se konečně Taiyō odhodlala na Rina promluvil, zas do toho skočil Rikuto.
I Taiyō koukla směrem na kohouta. "V batohu mám když tak mapu, ale měla by to být správná cesta." tedy aspoň doufala. Zatím z batohu vyndala vodu. V hrdle měla velmi suchu, a tak se napila a pak vodu nabídla i ostatním. "Ještě bych kousek ušla, pak si odpočineme." tak napůl navrhla a napůl rozkázala. Ať si to přeberou, ale Taiyō se to tady moc nelíbilo. Přes kukuřici nebylo nic vidět. Mohlo se tu skrývat cokoliv. Musí být opatrná a ve střehu.

Uzumaki Rikuto

Ona umí číst i v mapě? Asi i roznášela..zajímavé..
Pomyslel si Rikuto s lehce nadzvednutým pravým obočím. Ta holka ho nepřestane překvapovat. On vlastně, jediná holka s kterou kdy přišel do styku byla Hinami a tu nikdy neviděl rozkazovat a podobně. Né, že by Hinami nebyla šikovná, jen prostě byla jiná holka. Poté mu Tayio nabídla vodu, Rikuto měl sice sucho v puse, ale vodu s úsměvem odmítl. Ještě by chytil nějaký bacil nebo něco! Rikuto sáhl do kapsy a vytáhl džusík, do kterého jen zarazil slámku a začal srkat. Přeci nebude pít vodu, když má u sebe každý den v každé kapse jedno pitíčko!
Já myslím, že můžeme jít až do setmění. Přeci jen, nejdeme nějakým super tempem, občerstvit se člověk může za chůze..
Pravil Rikuto, i když hlavní důvod byl ten, že Rikuto se už nemohl dočkat toho, co je čeká. Byla to super S mise a Rikuto se chtěl předvést!
Jo a kdyby se někdo ptal..za jakým účelem vůbec cestujeme?
Zeptal se Rikuto v pauze mezi pitím.

Kageyama Rin

Rin s úsměvem přijal vodu a napil se. Měl v puse taky dost sucho, takže to s radostí uvítal. "Děkuju." Vrátil Taiyo láhev a podíval se na Rikuta. "Třeba bychom mohli říct, že jsi náš duševně nemocný kamarád a doprovázíme tě někam, kde se o tebe budou starat." Píchnul si do Rikuta a provokativně se ušklíbl.
"Nicméně je to docela dobrá otázka. Na druhou stranu pochybuju, že by se někdo zajímal o to, kam jdeme. Teda, nevím proč by se o to vůbec někdo zajímal, ale asi by bylo dobrý něco vymyslet."
Samozřejmě dál pokračoval v cestě tak jak oba jeho týmoví parťáci navrhovali.
"Chtěl jsem se zeptat. Myslíte si, že je tohle trvalý? Že zůstaneme jako tým?" zeptal se. Bylo mu líto, že tu s ním není Tai, ale na druhou stranu tu byla Taiyo. Mohl by s ní trávit víc času. A Rikuto byl taky jeho kamarád. Neměl nejmenší důvod si stěžovat.

Mapa vás vedla okolo věže, takže jste si ji mohli prohlédnout. Před vchodem stály dva panáčci oblečení do japonských brnění, vypadaly jako figurína nějakých samurajů. Do toho všeho začínal foukat studených vítr.

Taiyō Kurama

Taiyō se musela usmát. "To, že je duševně nemocný, to nám uvěří. Ale asi by jim bylo divné, že ho necháme jen tak pobíhat." smála se. Po chvilce si odkašlala, aby se tedy přestala smát. "Co prostě říct, že jdeme za mým strýcem, který pořádá oslavou svých narozenin. Jednoduchá věc." pokrčila Taiyō rameny. Občas to nejednodušší, může být to nejlepší.
Samozřejmě celou cestu pokračovali v chůzi dál. "Těžko říct, jestli tenhle tým zůstane. V tom dopise to znělo tak divně - pátrat po předešlém týmu 13 - jako kdyby je rovnou odepsali." přemýšlela Taiyō nahlas. Mezitím koukala na tu věž, když šli kolem. Moc se jí líbily ty figuríny ve stylu samurajů. Takový styl měla vždy ráda. Ale ten studený vítr byl hodně nepříjemný. Stejně, nejdříve strašné teplo a teď ten studený vítr.

Uzumaki Naruto

A Rikuto schytal za svou chytrou otázku několik nejapných poznámek. Nějak je přešel, byl už zvyklej přeci jen. Poté Taiyo navrhla nějakou tu lež, kdyby Rikuto před chvíli neslyšel ony poznámky, tak si právě teď píše na předloktí: "Strýc naší velitelky má narozeniny".
Hmm..
Dostal ze sebe Rikuto a ukazováček pravé ruky si přiložil na rty. Párkrát přešel pohledem z Tayio na Rina.
Nevím, ale asi by mi to nevadilo. Všechno lepší než Uchiha..i ty Rine.
Pravil Rikuto s provokativním mrknutím. Poté ho však ovál studený vítr. Rikuto se zastavil a strčil trochu do Rina, aby na sebe upozornil.
Taky ti to připomnělo ten pocit, kdy vstaneš ve tři ráno a jdeš do kuchyně otevřít ledničku? Přesně takhle podobně mě to vždycky ofoukne..
Pravil vážným hlasem a upřeně zíral na věž. Měl takový zvláštní pocit, že za tím studeným větrem stojí ona.
..mám z toho hlad..
Doplnil ještě smutným tónem.

Rin měl pocit, ze by se měl do veze podívat. Vypadala dost nebezpečné a nebezpečné stavby přece přitahují nukeniny. Co kdyby tam náhodou přespaval Hitoshi? To by ho Rin musel jít samozřejmě zachranit. Rikuto měl zase pocit, ze je vez podobné architektury jako byly ruiny Uzumaki chrámu a tudíž by se tam mohly nacházet nějaké ztracené techniky a on chtěl přeci zesílit, takže se tam potřeboval nutně podívat. Taiyo jako jediná žádné takové pocity nesdílela, vlastně ji to připadalo jako strašidelné stará vez.