Třetí zkouška: Ošetřovna

Hyuuga Hinami

Hinami přikývla. "Já vím. Navíc zná většinu mých technik. Ale...za ten měsíc jsem se naučila techniku přesně proti němu. Stačí, když ho chytím. Jenže Itane-kun je rychlý, takže to bude složité." podělila se s těma dvěma o svůj tajný plán, i když jim vlastně neřekla přesně o co se jedná.
Rikuto jí tam začal povídat něco o tom, že ho nepochopí. Hibiki mu to vrátil. "Víš...myslím, že chápu. Víš...mám staršího bratra, který na co sáhne, to zvládne dokonale. Když se stal genninem, říkalo se o něm, že je nejsilnější gennin z Konohy. Vlastně i teď je dost uznávaným ninjou v Konoze. Otec je na něj velmi hrdý a tak...no a pak jsem tu já...nejsem tak dobrá jako on a otec mi to dává jasně najevo. Prý jsem zklamáním a věčně musím poslouchat, jak v mém věku Onii-chan zvládl tohle rychleji a lépe a jak z něj už touhle dobou byl dávno chuunin. Hehe..." pronesla a dívala se při tom na špičky svých bot. Tohle bylo poprvé, co tohle někomu vyprávěla a nebyl to strýček, vlastně ani ten nevěděl vše. "Mým snem je, ukázat svému otci, že nejsem zklamáním. Že i já můžu být skvělou kunoichi, na kterou může být hrdý. A i když se mi to zatím nedaří, nevzdávám to a snažím se dál." pronesla Hinami odhodlaně a podívala se na Rikuta. "Ani ty by ses neměl vzdávat, Rikuto-kun. To k tobě vůbec nesedí. Ukaž klanu Uzumaki, že na tebe můžou být hrdí." řekla mu ještě a usmála se na něj. Mezitím doktorka zatrhla Hibikimu vidět její zápas. "To je v pořádku, Hibiki-kun. Hlavně se uzdrav, to je nejdůležitější. Pak ti o svém souboji povyprávím." řekla mu s úsměvem.

Uzumaki Rikuto

A Hibiki asi celému problému nerozuměl a ještě Rikuta více vyprovokoval.
Tohle nen...!
Rikuto zvýšil rychle hlas, ale opět ho zabolelo celé tělo, tak se zhluboka nadechl a vydechl.
Tohle není o mé zraněné pýše. Neznáš mě a navíc jsem nemluvil na tebe, nemáš právo rozhodovat o tom, kdo jsem..
Zavrčel směrem k Hibikimu, ale pak se rozpovídala Hinami. Rikuto úplně koukal, že mu Hinami, tedy jim, Hinami svěřil tenhle svůj osobní příběh.
Jsi skvělá kunoichi Hinami a já věřím, že zítra Itaneho porazíš..myslím, že si našemu týmu ukázala, jak moc si talentovaná už první den, kdy si lusknutím prstu začala chodit po vodě..
Pravil Rikuto. Pak se zhluboka nadechl a vydechl.
Jak už vám asi došlo, nejsem Uzumaki. Jsem z klanu Kaguya, který už prakticky vymřel. Byl to klan plný bojechtivých idiotů, kteří napadli Kirigakure a všichni umřeli..tedy..moje matka se zachránila a když už jsem jako dítě začal projevovat svoje kekkei genkai, tak začala panikařit. Chtěla mě dostat pryč z Kirigakure a tam se objevil můj nynější otec, který se mě o přes všechno nebezpečí ujal a prohlásil mě za svého syna. Měl jsem mu sloužit jako zbraň, která dostane klan Uzumaki zpět na výsluní. To je vlastně jediný důvod, proč jsem se stal shinobim, vše kvůli klanu Uzumaki. Chtěl jsem jejich jméno hlásat do světa a vrátit tak klanu Uzumaki to, že mi dali domov. A že zachránili mé matce život, neměla by šanci přežít, kdyby kdokoliv s křivým úmyslem zjistil, že přežil někdo z klanu Kaguya. Tohle byla první velká zkouška k tomu, abych se sám ujistil, že to dokážu a že se na mě můžou spolehnout a neprošel jsem. Jsem jim tedy k ničemu a nemám jim jak vrátit jejich ochotu a lásku..
Rozpovídal se během toho, co zase doloval nějakou tu záděru na ruce.

Senju Aiko

Aiko se zamračila nad Hibikim. "Máš dvě možnosti. Za hodinu začneš dělat první kroky, ale další tři týdny se budeš léčit. Nebo budeš v klidu a já tě dokážu dát dohromady do dalšího kola, aby si vůbec zvládl stát, ano?" pronesla ta žena rázně a přešla k Hibikimu o něco blíž. "Pokud volíš první možnost, jdu okamžitě za Akitoshim," pronesla výhružně.
Mezitím taktně poslouchala debatu ostatních. Klan Kaguya, zajímavé a všechno to další bylo sice moc hezký, ale nicméně se ti dva/čtyři skoro zabili navzájem. A to nebyla zrovna vlastnost, která se hledala u Chuuninů. "Chodit po vodě lusknutím prstu?" zeptala se zvědavě.
Mezitím donesli na ošetřovnu Hitoshiho, ke kterému se přesunula. Tady nebylo zase tolik práce, takže se do toho pustila manuálně a Hitoshi by se mohl během chvíle probudit.

Hatake Hibiki

Zavrčel na doktorku, ale co mu zbývalo. Fakt se chtěl na Hinami podívat, a takhle se mu to bez Byakuganu asi fakt nepovede. Skoro by tu bolest i prubnul, ale to, že by ho šla prásknout, to pro něj bylo to hlavní. Když už se do toho boje tak opřel teď, chtěl pokračovat.
Každopádně, pak si mohl nečekaně vyslechnout dva srdcervoucí životní příběhy. Jak už to ale bývávalo. Každý takovýhle příběh takový byl, každý člověk žil život, který kdyby se sepsal, pravděpodobně by byl hoden čtení od alespoň někoho. Musel ale syknout na Rikutův příběh. Podíval se na s ostrým pohledem. Tohle vzdávání už slyšel. A už takový nebyl. A neměl takový přece být ani Rikuto.
"Jen breč. Tím, že to vzdáš, jim všechnu tu ochotu a lásku zaplatíš." pronesl s klidným hlasem, ale ošklivým pohledem. Neměl, co by řekl k příběhu Hinami. Pochopitelně si ho poslechl a pochopitelně mu přišel zajímavý, ale to neznamenalo, že by byla nutnost to komentovat. I když se mu líbila tak moc jako se mu líbila, vlastně neznal celý rozsah jejích schopností, a i když věřil, že jsou vysoko nad jeho, neměl to dokázané. Přikývl, jak mu Hinami slíbila, že mu o tom povypráví. Byl zvědavý.
Jo, a jeho vlastní příběh a sny jim neřekl. Ne, že by mu to dělalo problém, ale, nikdo se ho neptal, koneckonců, a tohle nebylo o něm.. i když neměl příběh až tak nepodobný těmahle dvěma.

Hyuuga Hinami

Hinami si vyslechla Rikutův příběh. Nebyl úplně růžový. Ale tak, kdo měl ve světě ninjů růžové dětství, že jo. "Baka." zamumlala, avšak Rikuto to slyšel."Jestli jim to chceš vrátit, tak příště neprohraj. A pokud prohraješ znovu, tak vyhraj přespříště. To, co tu říkáš opravdu zní, jako by jsi to vzdal. Sám jsi říkal, že se nikdy nevzdáš....chtěl jsi být hogake, i to prostě zahodíš kvůli jednomu prohranému boji?" pronesla k němu. Pak se Aiko zeptala na to chození po vodě. Hinami se na ní podívala. "Já..zvládla jsem to na druhý pokus..." vysoukala ze sebe poměrně potichu, ale zkušená kunoichi jako Aiko jí musela slyšet. Hinami se nerada něčím chlubila, proto jí bylo trochu nepříjemné to tu říkat.

Uzumaki Rikuto

Rikuto pokračoval v tom co dělal, tedy ve škrábání kůže kolem nehtů. K Hibikimu se Rikuto nevyjadřoval, neměl mu na to co říct. V hlavě se mu tedy na moment objevila představa toho, jak ho škrtí na vlastních střevech, ale po nějaké chvilce tuto myšlenku opustil. Hinami si tak potichu zamumlala baka, ale Rikuto to samozřejmě slyšel. Mrzelo ho, co si o něm Hinami myslela, že ho nepochopila, ale nevěděl co víc už k celé té situaci říct.
Hinami-chan..
Dostal ze sebe, aby si získal její pozornost.
..nikdy jsem neřekl, že něco vzdávám, to není můj styl..jen na tu celou věc budu muset jít jinak a představovat se pouze už jen jako Rikuto..časem si požádám o odpuštění a snad budu někdy v budoucnu hoden jména Uzumaki..
Pravil a zavřel oči. Pociťoval na sobě účinky léčicího jutsu, opravdu se cítil mnohem lépe než po souboji.
Kdy mě pustíte? Jinak je zbytečně skromná, na druhý pokus už chodila, skákala, sedala..jako profík..
Pravil směrem k vedoucí a lehce se uchechtl. Pak zavřel oči a odpočíval. V hlavě furt viděl svůj souboj s tím chlápkem z Kiri, snažil se najít jakoukoliv chybu co udělal, chybu která mohla rozhodnout zápas. Užíral se tím.

Senju Aiko

Ach, tyhle dojemné příběhy o selhání měla Aiko tak hrozně ráda. Ironicky vzala kapesníček a podala ho Rikutovi. "Sakra, co vy víte o životě ninji, to mi teda povězte?" zeptala se těch třech přímo. Právě se nechali málem zabít kvůli povýšení a kvůli blbé show! Aiko nad tím jen vrtěla hlavou. Dobře, ona v jejích věku už začínala pracovat pro ANBU, ale tak...
"Hmm, zajímavé. Docela talent na ovládání chakry," pronesla nad vychvalováním Hinami, které tu prováděl Rikuto.
"Kdy tě pustím? Asi až budu mít jistotu, že nepojdeš po pár krocích," pronesla a plácla ho poměrně silně do zad, protože Katsuyu raději její ruce uhnula. Teď měl Rikuto důvod plakat. Mezitím se ve vedlejším akvárku formoval zpátky ninja v Kiri a na další lehátka donesli Suna dvojku, které se však věnoval nějaký medik přímo ze Suny, který tu Aiko vypomáhal.

Hatake Hibiki

Takže se bál jít domů. Bylo jedno, čeho nebo proč se bál, pro Hibikiho bylo důležité, že se bál. "Zbabělec." napadlo ho hned, ale nahlas to neřekl, vykašlal se na to. Mluvit s Rikutem bylo asi tak efektivní, jako mluvit do kbelíku štěrku. Taky jste mohli povídat cokoli, a vrátit se vám mohla maximálně tak vaše ozvěna, akorát v debilnějším podání.
A tak se rozhodl, že nebude nic ani říkat. S trochu otráveným výrazem se díval do stropu. Pochopitelně poslouchal, obzvlášť Hinami.. ale ta stejně nemluvila na něj, takže si tohle mohl dovolit.

Hyuuga Hinami

Hinami na Rikutova slova už nic neřekla, došlo jí, že to nemá cenu. Ten blbec byl až moc tvrdohlavý. Povzdychla si nad tím.  Na slova Aiko ohledně života ninjů, se zadívala na své špičky bot. Aiko měla pravdu, teprve nedávno vylezli z akademie a celkově to byli ještě šupáci. A pak jí dalo by se říci pochválila ovládání chakry, jelikož jí tam Rikuto vychvaloval. "Je pravda..že ovládání chakry mi jde nejlépe..." pronesla pak zase poměrně tiše. Při tom trošku zčervenala, opravdu se nerada chlubila nebo byla vychvalována. Sama věděla, že je taky ještě šupák. No...pak přinesli ty dva ze Suny. Hinami se začínala bát, jak asi dopadne její souboj s Itanem...určitě tu pak bude ležet s nimi.

Uzumak Rikuto

Chtěl tý debilní ošetřovatelce třeba odpovědět, ale ona ho ještě plácla do zad. Protože to je přesně práce léčitele, mlátit zraněné do jejich ran. Rikuto zrudl, ano bolelo to, ale tu bolest prostě nevnímal přes ten vztek, kterej ho pomalu naplňoval. Znova zatnul pěsti a opravdu zle se podíval na tu léčitelku. Rikuto věděl, že se zpod toho slimáka nedostane, ale určitě si to bude pamatovat. A ještě více ho to utvrdilo ve všech jeho myšlenkách. Rozhodl se. Ale teď nebyl správný čas. V momentální situaci bylo nejlepší to všechno vytrpět. Prostě zatnul zuby, uhnul od všech pohledem, zavřel oči a ležel.

Senju Aiko

Všichni mlčeli, želé v akvárku se jen smálo a Aiko bylo blbě. Z nich. Brečí tu, že nedal zkoušku. Byly snad důležitější věci! A zavrhnout kvůli tomu své rodinné jméno i když jen adoptivní. To byl tak debilní přístup, až to bolelo. Nevěděla jestli má brečet nebo se smát, ale tady by nejspíš nepomohlo nic. Ani ten kapesníček. Místo toho se soustředila, aby je brzy dala dohromady.
"Nejlépe? By se možná někdy v budoucnu dalo využít," pronesla Aiko zamyšleně k Hinami. Vždycky chtěla experimentovat na někom z Hyuuga klanu.
"Takže... mladej," podívala se na Rikuta a pokračovala: "Kdo jsi?"

Hyuuga Hinami


"Využít?" pronesla překvapeně a stejně překvapeně se na Aiko podívala, když řekla, že by se její ovládání chakry dalo v budoucnu nějak využít. Jak jen to myslela? Co s Hinami plánovala. Hinami nevěděla, jestli se má bát nebo být poctěna. Rikuto byl uraženej a Hibiki byl zticha. Co tohle sakra bylo za situaci? V tom do místnosti vběhl...vlk? Hinami se ho trochu lekla, než si všimla čelenky Konohy. Měl jí kolem krku a další měl v tlamě. Přišel k Biscuitovi a podával mu jí. 

Biscuit

Všiml si příchozího vlka. "Kibo-san?" pronesl překvapeně. Nečekal ho tady. Pak mu podával čelenku, co měl v tlamě. "To je...Hikumova čelenka po Kakashim?" zeptal se ho zaraženě a Kiba přikývl. Biscuit vypadal, že se asi rozbrečí..všichni na něj byli tak hodní...No a jen o chvilku později přišel i sám Hikumo.

Kagami Hikumo

Donesl Yumiko na ošetřovnu, po cestě jí opatrně píchl protijed od Mitarashiho a snad i přestala brečet. Na ošetřovně uviděl Aiko. Znal jí. Nebyli sice úplně kamarádi, ale znal jí. "Hoj, Aiko. Už je to doba." pronesl k ní. Mezitím položil Yumiko na volné lůžko a nechal nějakého medika, aby jí ošetřil. Ještě pořád se nemohla moc hýbat. Pak se podíval na Hibikiho. "Tak co ty? Jak jsi na tom?" zeptal se ho pobaveně. Chtěl jen odlehčit situaci, protože to, že Hibikimu z vnitřností lezly slimáci moc hezký nebylo. No a v tom po něm skočil Biscuit se slzami v očích křičící jeho jméno a děkování. "Whoaa!!" vypadlo z Hikuma překvapeně.

Senju Aiko

"Jo, vesnice potřebuje stále někoho, kdo by uměl léčit," řekla Aiko zkráceně, když jí tam naběhl... vlk? To jako fakt? Tohle sakra byla nemocniční oblast. Jako jo, nechala tu Sušenku, protože by mohl podpořit Hibikiho, ale další zvířátko už bylo značně problematické. "Hikumo, prosím, nechávej si své mazlíčky doma, ano?" požádala příchozího senseie, který jí donesl další práci. "Tak jo, koho to tu máme?" zeptala se. Tentokrát byla ráda, že to byla jen jedna pacientka a přešla k ní. "Poraněná ruka, něco dalšího?" začala hledat zranění, zatímco položila Yumiko dlaň na čelo. Ta se slabě zeleně rozzářila. "Už nejsi u ANBU, jo?" pronesla k Hikumovi.

Hatake Hibiki

Došel i jeho sensei. Tím se to vlastně stávalo tak trochu zajímavějším. To, co na tom nebylo příjemné bylo to, že nesl Yumiko v náručí. A jak ji znal, to mohlo znamenat jen jednu věc.. že ji nic jiného nezbývalo. Takže musela prohrát. Hibiki se na ní starostlivě podíval.. teď už ten strop nebyl tak zajímavý.
"Jo.. už ani moc neumírám." pronesl s lehkým úsměvem. Pořád to tu vypadalo jak mezi depkařemi kvůli Rikutovi, a přitom Hibiki, co měl možná nejvíc ošklivé rány, byl vlastně vítěz svého kola. Ale hej, pravda, že Kirisaki se ještě neozval. In his face. "..Koukal jste?" zeptal se ještě senseie jen tak mimochodem. Čekal spíš, že dostane vynadáno, ale hej..vyhrál.
Jeho pohled ale měla i Yumiko... "Co se stalo? Bude v pořádku?" zeptal se trochu starostlivě. Jo, on jí nezajímal, ale byla to jeho spolubojovnice a kamarádka, za těch pár měsíců spolupráce.

Sonozaki Yumiko

Hikumo ju položil na posteľ. Uvedomila si že je na ošetrovni. Nejaká žena, ktorú nepoznala, ju tam začala ošetrovať. A Yumiko na ňu len pozerala s neprirodzene moc otvorenými očami. Občas jej cuklo okom a občas jej vytiekla slza, ale inak neprerušovala svoj uprený pohľad na Aiko a skoro ani nežmurkala.
Popravde, to že tam bol Hibiki poriadne nevnímala. Áno, bola si vedomá toho, že tam bol, ale akosi jej to ani nedochádzalo. Jednoducho povedané, vyzerala ako keby bola v nejakom šoku. A mimo Hibikiho, senseia a Aiko okolie ani nevnímala.

Hyuuga Hinami

Hinami se doslova rozzářila, když Aiko řekla technicky vzato to, že by jí naučila léčit. Hinami vždy chtěla umět léčit. No a jak se tam objevil vlk a měl dojemnou chvíli s Biscuitem, nad kterou se musela Hinami pousmát, tak po něm přišel i sensei Hibikiho týmu a Itaneho strýček. A měl v náručí zraněnou Yumiko-chan! "Proboha, Yumiko-chan!" vydechla naprosto v šoku. Vypadala...no..jako pokousaná od hadů...Hinami neměla ráda hady. Bylo jí Yumiko líto. Doufala, že jí dá Aiko do pořádku. 


Kagami Hikumo

"Promiň, nečekal jsem, že půjdu chvíli za ním." pronesl na slova Aiko ohledně vlka a odvolal ho. 
"Jistě, že koukal. Vedl sis skvěle, jen bych ocenil, kdyby ses příště tolik nezmrzačil, ano?" odvětil na Hibikiho slova a ušklíbl se na něj. Sama Aiko se pak přišla podívat na Yumiko. "Pokousali jí jedovatí hadi, po cestě sem jsem jí vpíchl protijed. Ještě je paralyzovaná." informoval Aiko o stavu Yumiko a zároveň tím odpověděl částečně i na Hibikiho otázku...
"U víc jak rok ne. Slyšel jsem, co se stalo. Je mi to líto." odpověděl jí a zároveň i vlastně popřál upřímnou soustrast. Při tom jak mluvil od sebe lehce odstrkoval uslzeného Biscuita, co mu chtěl olízat obličej.

Senju Aiko

Aiko přikývla a mezitím se na Yumiko doplazil slimák. Neleže na ní na celé, pouze přes ruce a trup. Hlava a nohy byly volné. Cítila mírnou úlevu a už jí to tak nebolelo. "Protijed zabírá," oznámila Aiko krátce, aby Hikuma ujistila, že už je mimo nebezpečí. Ale i tak si vzala od Yumiko vzorek krve k analýze. Co Aiko zaujalo byly její oči. Určitě to nebyl Sharinan, ten znala osobně a ani Byakugan. Divné.
"Jo... díky," odpověděla krátce Hikumovi. Na tohle téma teď neměl moc čas a prostor. "Jo, v pořádku bude, dřív než ty," ubezpečila Hibikiho ohledně stavu Yumiko.

Uzumaki Rikuto

A ošetřující se Rikuta zeptala, kdo je. Rikuto měl chuť jí ignorovat, ale zároveň byl odhodlanej jí ukázat, že vše co řekl, myslel seriózně.
Rikuto..
Odpověděl naštvaným tónem. Pak dorazil nějaký pes a sensei s tou holkou, která chodila s Rikutem do ročníku, i když Rikuto vůbec nevěděl, že tam nějaká taková holka chodí.

Hatake Hibiki

To, že jí pokousali hadi vůbec neznělo příjemně, a Hibiki se na Yumiko starostlivě podíval. Pravda ale byla, že pokud je v klidu sensei, asi by měl být v klidu taky, a ani Aiko nevypadala nějak příšerně rozrušená.. takže asi dobré.
"Musel jsem přeci trochu riskovat.. byl jsem ve všech nevýhodách.. a budu znova." pronesl neodevzdaně. Jeho další souboj měl být proti tomu kbelíku, co tu s nimi byl taky. To bylo skoro až komické, ale Hibiki přesně věděl, že to bude nebezpečné.
"Jen dobře... hlavně, že v pořádku bude." oddechl si ještě. Třeba by ho mohla i zajít na druhé kolo podpořit? Snad! Teď někdy asi musela bojovat Taiyo.. Hibiki jí držel palce, i když o tom nevěděla. Určitě si poradí.

Sonozaki Yumiko

Yumiko nijak zvlášt nereagovala, ani keď na ňu vyliezol slimák. Pozrela sa naňho tým svojim nezdravo vyzerajúcim pohľadom... žmurkla... a potom obrátila pohľad do stropu. Počula ako Hibiki hovori niečo o svojom ďalšom zápase. Hah... jo. On actually postúpil. pomyslela si. Ale na tvári mala stále ten istý výraz, akurát jej stislo srdce takže vydýchla hlasnejšie. Ale inak tam proste ležala skoro ako mŕtvola.

Hyuuga Hinami

Hinami nějakou dobu sledovala Aiko při léčení a snažila se něco málo pochytit, pak si ale uvědomila, že za chvíli půjde na řadu ona a zároveň si vzpomněla na to, co chtěla ještě před začátkem boje udělat. A tak si tam ještě na chvíli sedla, vytáhla si z brašničky obvazy a obvázala si obě ruce a obě lýtka. Nevěděla sice, jestli jí to nějak pomůže, ale zároveň by jí ani nemělo uškodit. Na vázání obvazů už měla naštěstí skill z dob trénování s jejím otcem, kdy nebylo nezvyklé, když si zranila ruce nebo něco jiného. Když byla hotová, točila se ještě k Hibikimu a Rikutovi. "Já..ráda bych tu s vámi ještě byla, ale blíží se mi souboj, takže...bych měla už jít. Hlavně se uzdravte, až to skončí, zase se tu potkáme." pronesla k nim a usmála se na ně. Pak se prostě otočila a vydala se zpět na tribunu.


Kagami Hikumo

Na Aiko kývl, pak se podíval na svého svěřence. "Upřímně...nemyslím si. Podle mě máš velkou šanci na výhru...tak...70 procent plus mínus." pronesl k němu a poté se zadíval na Yumiko. Ten její pohled se mu nezdál. Chápal, že je v šoku a tak podobně...ale tenhle pohled byl spíš vyděšený a totálně zoufalý, tak nějak připomínal panický záchvat. Hikuma upřímně bolelo, když jí takhle viděl. Vlastně by to bolelo kde koho s aspoň špetkou lidskosti. "Yumiko? Co se děje? Vypadáš vyděšeně. Je to tou prohrou nebo se něčeho bojíš? Bojíš se své rodiny? Že tě potrestají nebo tak něco?" ptal se jí postupně starostlivě, ale zároveň ne moc nahlas, aby to neslyšeli všichni v místnosti.

Uzumaki Rikuto

Rikuto měl zavřené oči, takže neviděl, že si Hinami váže obvazy. No a tak ležel se zavřenýma očima a chtěl už odsud vypadnout. Pak Hinami řekla, že by tu s nimi ještě ráda byla, ale že musí jít. Její souboj byl na řadě. Rikuto se otočil na tu debilní ženskou, co je léčila.
Myslím, že jsem dost zdravej na to, abych ležel na tribuně a koukal na souboj, nemyslíte..?
Zeptal se dost nepříjemným tónem. Rikuto byl Rikuto a ničilo ho ležet tady někde v ošetřovně a nic nedělat. Navíc chtěl vidět, jak Itane dostane na prdel.

Senju Aiko

Aiko uzavřela krvácení, které měla Yumiko. Teď tu byla ta problematičtější část, které si všiml i Hikumo. Aiko poslouchala, jak k ní mluvil. "Z jaké je rodiny?" zeptala se s určitým zájmem v hlasu. Proč by jí měli trestat? Vždyť se dostala až do třetí zkoušky. Medička jí opět položila ruku na čelo a přemýšlela. "Buď jí jed blokl nervy, ale na to to nevypadá. Nebo to má psychické," uzavřela tuto situaci naklonila se velmi blízko k obličeji Yumiko, že se skoro svým nosem dotkla jejího. "Přestaň kulit oči a raději mi řekni, jak se jmenuješ," řekla trochu zostra.
Ještě předtím, když Rikuto řekl jen své jméno, Aiko zavrtěla hlavou a řekla: "Připomeňte mi pak někdo, abych řekla jeho senseiovi, aby ho nakopal, děkuji!" Kdyby ho nakopala ona, už by ho nezachránilo ani jeho Kekkei Genkai. "A ne, nikam nepůjdeš, rozhodnutí doktora," řekla zkráceně. Nenechá někoho, kdo si odpálil záda jen tak běhat po stadionu.

Uzumaki Rikuto

A doktorka byla furt stejně debilní. Rikuto nebyl překvapenej, prostě jen zase zavřel oči a zůstal ležet.
Hodně štěstí Hinami..
Pravil ještě potichu směrem k Hinami, tedy ještě než odešla. Opravdu jí fandil, možná né tolik kvůli tomu, že neměl rád Itaneho, ale hlavně jí nechtěl vidět zde na ošetřovně. Že on v tý aréně radši neumřel, bylo by to snesitelnější než takhle babka.

Hatake Hibiki

"Udělej všechno pro to, abychom se tady potkat nemuseli, Hinami." pronesl pobaveně. Určitě bude rád, když ještě přijde, ale.. když přijde svojí volbou, a ne kvůli nějakému ošklivému zranění. To už by taková sranda nebyla ani trochu. "Hodně štěstí. Budu ti fandit." pronesl ještě po odcházející Hinami. Bude.
Každopádně, ještě musel něco odvětit senseiovi. "Vsadím se, že támhleten kýbl si to nemyslí." pronesl pobaveně. Zajímalo ho, jestli to Kiri vezme jako urážku, i když nijak moc provokovat nechtěl.. i tak to nebylo tak moc na škodu. A pak se sensei dal na mluvení s Yumiko, a protože jí znal tak jak jí znal, nechtěl do toho zasahovat. Dělal, že tam není.