Taiyō
Ohnivá koule bylo opravdu náročné genjutsu a Taiyō trvalo týden se ho tak nějak naučit. Pak následoval týden taijutsu. To byla asi ta nejhorší část celého tréninku, na který se vůbec netěšila. Taiyō ze začátku skoro vůbec nestačila reagovat a tak dostávala pěkně na frak. Samozřejmě jí sensei nezranil, no a těch pár modřin se nepočítá. Většinou se povedlo Taiyō si je udělat sama sobě, když upadla, jak se jí zamotaly nohy do sebe při snaze o úhyb. Ale den po dnu v týdnu se zlepšovala. Na konci týdne se dokázala útoku vyhnout i bez zamotání nohou a jakékoliv další modřiny. Sensei byl prostě machr, že to s Taiyō takhle zvládl. Jak trénovala, ani si nevšimla, jak čas okolo ní letěl. Tolik se do toho tréninku zažrala, tedy až na poslední část, že měsíc utekl jako voda. "Hhhh? To už je měsíc pryč? Ale vždyť jsme teprve nedávno začali... a....a...... ještě se toho musím spoustu naučit." začala Taiyō překvapeně koktat, ale pak jen smutně vzdychla. Čas bohužel vrátit neumí. Jaká škoda. "Děkuji Vám za všechno. Za techniky, které jste mě naučil a za rady, které jste mi poskytl. Bez Vás bych neměla nejmenší šanci." pronesla s úsměvem k senseiovi. "Dám do toho vše." dodala ještě. Pak se ale bohužel neubránila citům a na chvilku objala senseie. Co když to byl jejich poslední rozhovor. Musela se pořádně rozloučit.