Třída

Kyoya

Po třiceti minutách leštění byla jeho čelenka tak úžasně přeleštěná, že by se dala používat jako zrcadlo. Celou tu dobu měl pocit, že by měl něco říct, ale nechtěl udělat na ostatní špatnej dojem, takže nakonec jen leštil.
Nakonec se ale přeci jen dočkali a jejich sensei přišel do místnosti. Vypadal zvláštně, ale zřejmě to byl drsoň, přece jenom to byl jounin a to muselo znamenat, že bude fakt drsnej. Jeho výmluvu přijal bez výhrad, proč by jim sensei lhal? "Ahoj Hikumo-sensei." pozdravil. "Já jsem Aoshima Kyoya... a uhm... " řekl a zasekl se na chviličku. "Já mám rád fůru věcí... a nemám rád... uhm... brokolici?" řekl. Byl velice optimistický člověk, takže netušil, co by měl nemít rád. "A sen? uhm... no... já myslím, že bych chtěl ukázat svejm strejdům, že dokážu bejt silnej ninja i bez toho, aby mi celá jejich rodina vymejvala mozek..." řekl s naprostou upřímností.

Hatake Hibiki

No, on mezitím ryl lehce svým kunaiem cosi do lavice. Byl to jen malý obrázek něco, co by snad mohlo velmi vzdáleně připomínat psa, i když nebyl Hibiki žádným velkým artistou. Už bylo jasné, že bude v týmu právě s těmito dvěma, a vlastně byl celkem spokojen - neměl tam Uzumakiho.
Každopádně, po nějaké době přeci jen sensei přišel. Hibiki byl trochu nervózní, ale na tenhle den se hlavně těšil, tak vlastně ani nebyl naštvaný.
Zasekl se na jménech lidí, se kterými je v týmu. Nevěděl, že Yumiko byla Sonozaki. No, teď už to věděl, a dobré vědět. Ne, že by to nějak změnilo jeho pohled na ní, spíš to považoval za zajímavé.
Kyoya se dal do představování první, a Hibiki byl jasně odhodlán, že půjde jako druhý.
"Zdravím." pronesl první slušně, když Kyoya domluvil, a pak se dostal ke vlastnímu popisu.
"Moje jméno je Hatake Hibiki. Mám rád trénink, techniky, svoje přátele a zesilování. Nemám rád poflakování, hloupost a věci, kvůli kterým se naštvu." dodal. Bylo hodně věcí, co ho dokázalo naštvat, proto ani nejmenoval.
"A mým snem je získat slávu a důležitost pro vlastní jméno - vrátit Hatake na nohy." dokončil svoje představení, s už trochu vážnějším tónem. Pak se ale znovu usmál.

Sonozaki Yumiko

Počúvala predstavenia ich spolužiakov. Ich mená si ako-tak pamätala, takže to pre ňu nebolo nič nové. Takže obaja chcú byť jednoducho silní, preto, aby si niečo dokázali. Hm. Celkom klišé. Ale tak to je asi cieľom väčšiny ninjov. pomyslela si. Sama stále netušila čo také má vlastne povedať. Každopádne už na nej bol rad a čím dlhšie by zdržovala, tým horšie by to bolo.
Um... ehm... ja som... Sonozaki Yumiko. povedala potichu a pousmiala sa. Chcela sa pozerať na senseia, ale nakoniec sa pozerala na tabuľu ktorá bola za ním. Mám ráda... um... sladkosti a nemám rada... um... Zamyslela sa. "Svoju rodinu" by bola pravdivá odpoveď. Popravde, mohla povedať veľa vecí, napríklad "Fakt že ma nútia byť ninjom, to že mi voperovali tieto oči, to že nemám žiadnu vlastnú vôľu.", ale keby to teraz povedala, tak by to narobilo viac škody než užitku. A tak rýchlo preskočila k ďalšej odpovedi.
Mojím snom je stať sa silným ninjom. povedala s úsmevom na tvári. Bola to... skoro pravda, chcela to od nej jej rodina, takže v jej lži bol aspoň kus pravdy, takže sa dala ľahšie vysloviť. Keďže nikto nehovoril o svojich koníčkoch, tak ani ona o nich nehovorila, a úprimne ani nevedela aké by mala spomenúť, keďže vždy jednoducho robila to, čo po nej chcela jej rodina. A tak dúfala že jej odpoveď senseiovi stačí a čakala na jeho reakciu trochu nervózne. Predsa len, to čo tu práve narozprávala nebola tak celkom pravda.

Hikumo-sensei

Sensei trpělivě čekal, až se všichni představí. Vždy, když jeden z nich mluvil, díval se přímo na něj a pozorně poslouchal. Po představení Kyoyi, na něj kývl, že mu děkuje a podíval se na dalšího, co začal mluvit. To samé udělal i po Hibikiho představení. Avšak po představení Yumiko se asi tak na sekundu lehounce zamračil. Bylo možné, že jí prokoukl? Hned se ale zase usmál a kývl. "Zajímavé." shrnul to a souhlasně pokýval hlavou. "Máte nějaké otázky vy na mě? Nebo na sebe navzájem?" zeptal se jich ještě a na každého zvlášť se na chvíli podíval.

Hatake Hibiki

Poslouchal pochopitelně všechno, a trochu se zasekl, když Yumiko neřekla, co nemá ráda, ale rozhodl se, že ji nebude nijak napomínat nebo přerušovat. Poznal, že se asi necítí nejlépe v nějaké větší společnosti. Tady ale budou muset být tým, a tak Hibiki nechtěl zbytečně někoho naštvat.
"A co jsou vaše oblíbené, neoblíbené věci a sny, sensei?" zeptal se, opřel si ruce o kolena a dal si bradu do dlaní. Taky se chtěl dozvědět něco o člověku, kdo je teď má učit, vést a možná se i jednou stát jejich přítelem a spolubojovníkem na rovné půdě.. tedy, tak to viděl Hibiki. Vždycky si věřil, že jednou zvládne nějaké věci.. jeho výhoda byla v tom, že věděl, že pro to bude muset hodně dřít, a že byl ochotný to podstoupit.

Sonozaki Yumiko

Ugh... Yumiko si všimla ľahkú zmenu v senseiovom výraze, ale keď sa zase usmial, tak sa naňho ona usmiala tiež, ako keby sa nič nedialo. Nič som mu nepovedala... Nie... určite to nebude riešiť. Určite nepôjde za mojou rodinou a nebude sa im stažovať. Určite nie. ... Prosím, nie. Ruky sa jej začali mierne triasť, keď si pomyslela, čo by sa dialo, keby narobila svojej rodine problémy. Zhlboka sa nadýchla a vydýchla, aby sa ukľudnila a prestali sa jej triasť ruky.
Žiadne otázky nemala, tak sa iba pozrela na svojich týmových partnerov, že čo oni povedia. A zaujímalo ju, čo budú robiť po tomto predstavovaní sa. Proste ich pošle domov? Nejak sa jej nezdalo že by to bolo tak ľahké. Možno budeme mať nejaký tréning alebo niečo podobné? uvažovala.

Kyoya

Kyoya se začal smát. "Já si myslím, že tohle bude všechno fungovat skvěle." řekl. Nebyla to sice otázka, ale spíše takové ujištění. Nebyl přece jediný důvod na světě, proč by jako tým nemohli fungovat bezvadně. "Měl bych jeden dotaz. Jste takovej ten sensei, co je cool a v pohodě? Nebo ten, co nechává svoje studenty každé ráno čekat 3 hodiny na tréninkovém místě než tam přijde a pak jen zavrčí?" zeptal se narovinu. Radši by cool senseie, ale ten drsnej by mohl být zase lepší na nějakej trénink. Bylo to dilema...

Hikumo-sensei

Čekal, co z jeho studentů vypadne za otázky. Hibiki se zeptal jako první. Tu otázku sice tak nějak čekal, ale nepřipravil si na ní odpověď. "Hmm...mám rád dost věcí, vy mezi ně nepatříte. Stejně tak spoustu věcí rád nemám. A pokud jde o můj sen...no..to se uvidí po prvním tréninku." řekl nakonec.
Jako další se zeptal Kyoya. "To je moc dobrá otázka, na kterou jistě zjistíte brzy odpověď. Ale řekl bych, že od obou něco." odpověděl mu. "Takže...ještě někdo nějaké otázky nebo můžeme pokračovat dál v programu?" zeptal se těch tří.

Hatake Hibiki

"Hmm." pronesl jen, když slyšel senseiovu odpověď. Nebyl z ní šťastný, ba ani s ní nebyl spokojený, ale co mu zbývalo, než prozatím držet hubu a krok.. pravdou ale bylo, že se na chvilku trochu zamračil.
"Ne, pak už nic." odpověděl pak tedy, aby alespoň nějak odpověděl. On už snad ani víc vědět nechtěl, mohl klidně jít dál.. a nebo si vyslechnout otázky jeho spoluvtýmovníků. Sám si konečně přestal hrát s kunaiem v ruce a zandal zbraň zpátky na svoje místo. Byl připraven pokračovat.

Sonozaki Yumiko

Háá... to bolo kruté... pomyslela si a stiekla jej po hlavne kvapka, keď počula ako sensei povedal že ich nemá rád.
Každopádne žiadne otázky nemala, tak len pokrútila hlavou na znak "ne" a čakala, čo sensei povie ďalej.

Kyoya

"To od vás vůbec nebylo pěkně, sensei... my jsme celkem milí lidé..." řekl Kyoya vyčítavým hlasem. Byla ale trochu smutný z toho, že o nich sensei mluvil takhle. Ale co se dalo dělat. Ten sensei byl možná prostě takový, nebo si na něco hrál? Kdo mohl tušit. "Nene, nemám žádné otázky asi..." odpověděl a čekal, co bude dál

Hikumo-sensei

Hikumo tyhle reakce dost čekal. Taky proto to řekl takhle. Podíval se na Kyoyu. "Děláte jako bych řekl, že vás nesnáším." pronesl sensei. Povzdychl si. Nebude je tak moc trápit. "Řeknu to jinak. Neznám vás, takže o vás nemůžu říct, že vás mám rád. A jelikož nemáte žádné otázky, tak si vemte věci a pojďte za mnou. Ukážete mi, co ve vás je." řekl s úsměvem a pomalu se vydal ven.

Hatake Hibiki

Vypadalo to, že tenhle sensei bude, takzvaně - "hráč". Hibiki se musel pousmát tomu, co na ně hodil, protože to vlastně bylo poměrně dobré. Taky to vypadalo, že sensei bude muž akce, protože je rovnou chtěl poslat ven do nějaké štramády. A to bylo také velmi dobře pro Hibikiho, protože jak už sám řekl, jestli něco nesnáší, tak je to poflakování. Možná mu tenhle člověk přecijen nakonec sedne.
"Tedy pojďme!" zahučel natěšeně, přeskočil lavici a dal se energeticky ven. Už se nemohl dočkat.

Sonozaki Yumiko

Nepovedal že nás neznáša, ale stále to bolo hrubé. pomyslela si Yumiko a urazene sa senseia pozrela. Ale nebola vyslovene urazená, skôr chcela aby sa cítil previnilo. Každopádne, keď počula že evidentne idú hneď na tréning, tak na chrbte ucítila studený pot. Asi sa tomu... ninjovaniu nevyhnem... huh... pomyslela si to, čo už dávno aj tak vedela. A tak si ešte naposledy vzdychla a vydala sa za senseiom.

[ranzi_jmeno]

Narozdiel od klasických zlodejov, ja ako mních som mala svoje spôsoby, ako nabrať pomerne slušnú sumu peňazí bez toho, aby to bolo.. napríklad nelegálne. Napríklad už len stáť a hrkať zvonom s transparentom zobrazujúcim ohnivý chrám, bol jeden veľmi dobrý spôsob. Kto by neprispel? Mnísi žili v podstate len s príspevkov ktoré sa takýmto spôsobom zbierali. Samozrejme naraziť na nejakého iného, hneď by ma prekukol a začala by sa naháňačka ale.. tak nejak som si nemyslela, že tu na druhého narazím. A tak som si vesele štrngala zvoncom a prihovárala som sa druhým ľuďom.. ako sa hovorilo, šírila som slová mieru, pokory a všetkých takých tých somarín, patriacich hlavne pre senilné, alebo veľmi mladé uši. Ak by to nevyšlo, plánovala som si dokonca vyrobiť aj odpustky!

[ranzi_jmeno]

Bolo to hrozné.. v podstate žiadne drobné, len nejaké štuple od flašky, ktoré som každému úspešne hodila späť do hlavy. Sakra práca.. decká.. blbé.. Mrmlala som si popod nos, no dostatočne ticho na to, aby to nebolo počuť. V tom som ale započula, ako ma oslovil pomerne starší hlas. V momente som zaregistrovala Kunai a to bola taká tá posledná kvapka.. viac menej.
[rec=ranzi]"VY! Naničhodný nevychovaný kretén! Takto sa správa k mníške z chrámu ohňa?"[/rec] Vykríkla som, dobre že som pokladnićku s almužnami, ktorá bola prádna, nehodila jemu priamo do hlavy. 
[rec=ranzi]"A ešte na mňa aj vyťahuje kunai? Haaa? Dúfam že ti nejaký Hyuuga vopchá Juuken do zadku!" [/rec]Dodala som. Áno, vedela som o bojovom štýle klanu Hyuuga. Vedela som o hlavným bojových štýloch všetkých známych klanov v Konohagakure no sato. Bola to moja práca..

[ranzi_jmeno]

Do oka som dostala tik ... [rec=ranzi]"Žebral?" [/rec]sykla som ostro a až som sa.. diabolsky usmiala. 
[rec=ranzi]"Hahaha naozaj chcem vidieť tvár hlavného mnícha, keď mu poviem, ako niekto sväté vyberanie almužien nazval žobraním." [/rec]Až som si takmer utrela slzu. Ruky som založila na hruď a len som sa na muža až ľútostne pozrela. Ako keby som ľutovala to, že kami-sama nikdy nespasí jeho dušu a on nebude schopný sa reinkarnovať. Damm muselo to byť na nič, byť na jeho mieste.
[rec=ranzi]"Prečo by som mala? Zodpovedám sa len jednej autorite."[/rec] Poukázala som prstom niekam hore do neurčita.

[ranzi_jmeno]

Prevrátila som očami. No nesnažila som sa mu nejak zabrániť v tom, ma niekam odvliecť. To by som ešte skončila znova bohvie kde.. keďže svet sa proti mne spykol a chudák Ranzi vlastne bola úplne nesvojprávna. Aspoň som teda videla, ako si ohnivých mníchov cenili... starý páprda ma zas klamal chrapľavec jeden. [rec=ranzi]"Bodaj by mu vrany nasrali do čaju.."[/rec] Zamrmlala som otrávene, no neboli to slová určené k tomu učiteľovi, ktorý ma no.. bohvie kam viedol.
/presun?)

[ranzi_jmeno]

Sedela som na zadku a tak nejak.. mi to prišlo tak, že musí byť chudák Hokage naozaj chudobný, keď má tak skromnú kanceláriu. Ani ma nenapadlo, že by sa mohol ten dospelák pomýliť, alebo sa rozmyslieť. Až keď povedal niečo o vedúcom akadémie, zvedavo som sa na neho pozrela.
[rec=ranzi]"Naniii? Ja mám akadémiu za sebou! Tú u nás sakra práca. Ak mi nedá almužnu alebo dango.. naplujem mu do topánok..."[/rec] Mrmlala som si popod nos. Nebol to taký ten klasický výbuch, ktorý by počula celá akadémia. Sotva to počul ten, čo na mňa dával pozor. 
No nakoniec ten niekto prišiel. Zažmúrila som očami a skosila som ho veľmi, veľmi nepríjemným a vypoćítavým pohľadom.
[rec=ranzi]"Predstavila som sa?"[/rec] Spýtala som sa začudovane. Jemu určite nie, to by som si pamätala. No možno o mne dal páprda-mních predsa len vedieť?

[npc_name]Sanada Takahiro[/npc_name]

Chlápek se na Ranzi stále díval. Její nepříjemný a vypočítavý pohled ho nechával chladným. "Nepředstavila...Z Chrámu Ohně přišla zpráva o tvém příchodu." vysvětlil muž, odkud zná její jméno. Asi všechno na ní křičelo slovo Chrám. "Mám tě prý provést po vesnici, seznámit tě s tím, jak to tu chodí, a zařídit potřebné kroky pro to, aby z tebe mohl být plnohodnotný Konožský Genin..." řekl jí a vstal od svého stolu. Vzal si z něj nějakou složku. "Nějaké otázky, než vyrazíme?" zeptal se jí.