Třída

Ren-sensei

Zdálo se, že Ren Itaneho slyšel, protože se na něj zamračil.
"Itane! Stejně tu všichni nejsou! Nedočkavost je jeden z nejhorších chyb shinobiho!" zahulákal přes celou místnost, s obočím povytaženým. Jo. Byl to pořád Ren-sensei.
Pak ukázal energeticky na Uzumakiho obličej. "Rikuto! Ty, ty máš otázku!" zahulákal, a pak ruku zase položil podél těla. "Ptej se!" pronesl najednou v klidu, s úsměvem.

Hatake Hibiki

Něco mu bylo pošeptáno z jedné strany, a on přikývl. Pak si hlasitě oddechl. Snad ani nechtěl vědět, co z Uzumakiho vypadne, ale co už. Byl hlavně zatraceně nedočkavý, až uvidí ty senseie, až konečně zjistí s kým bude v jakém týmu.. jo, nedočkavý byl jak pes před večeří. Ale teď měl otrávený výraz.. protože mluvil Uzumaki. Tak dělal, že nedává pozor, a mrkal na nějakou spolužačku na druhé straně třídy.

Uzumaki Rikuto

A sensei opět dokázal, jak moc je super, když totálně odpálkoval hnusného Uchihu a dal slovo nejlepšímu z celé třídy, Rikutovy.
"Díky sensei..!"
Pravil dost nahlas Rikuto. Problém byl v tom, že ani neměl moc extra otázek, jen chtěl upoutat pozornost. Začal si tedy trochu nervózně přesedávat na židli.
"Nó.."
Vypadlo z něj a lehce se poškrábal na tváři. Už to vypadalo, že tu skončí, ale síla Uzumaki ho podržela!
"Kdy dostaneme čelenky? Kdy přijdou senseiové? Jaký jsou? Je nějaký jounin Uzumaki? Kdo odmaturoval nejlépe? Kdy naposledy se zde vytíralo, mám ohledně toho vážné pochybnosti? Jakou vlastně máte hodnost? Kdo byl nejsilnější shinobi a co musím udělat, abych ho překonal? Kdo je nyní největší mistr na taijutsu ve vesnici? Bude válka?"
Vychrlil přímo smršť otázek, skoro jak Eminem.

Hyuuga Hinami

Itane do toho vstoupil, než sensei stačil odpovědět a dostal za to vynadáno. No a pak, když Rikuto dostal slovo, tak se zasekl. Hinami si v duchu povzdychla a trpělivě čekala na jeho otázky. No a že jich nakonec nebylo málo. Ty první dvě věci jí také zajímali. Za to ten zbytek jí byl jedno. Akorát tedy doufala, že válka nebude. Ona chtěla světový mír a ne nějakou válku. No a tak čekali na senseiovy odpovědi.

Uchiha Itane

"Já vás varoval," povzdechl si, když ho učitel zastavil s tím, že je příliš netrpělivý. On nebyl netrpělivý, vyjímečně, on jen chtěl zastavit příval toho, co přišlo v zápětí. Samozřejmě, že měl ten trotl spoustu nepotřebných otázek. A k tomu i několik divných. Válka? On opravdu chtěl válku? To, že chtěl být nejlepší... dobře, kdo by nechtěl být nejlepší, ale nemusel by to vytahovat pokaždé, kdy dal sensei na možnost volné otázky. No, tohle ať si Ren-sensei vyžere sám.

Hatake Hibiki

Jeho obličej potkal vršek lavice. Neumřel, ale v tu chvíli si přál, aby snad mohl. Uzumaki. Dělal velkou čest svému jménu, alespoň v tomhle věku.. a Hibiki snad ani nechtěl vědět, co začne sensei odpovídat, tak zatím rozjel konverzaci se slečnou v lavici za ním.

Ren-sensei

"Uh." začal, podrbal se, zamyslel se, a protentokrát drzého Uchihu neokřikl.. proč asi. Každopádně, pak se zatvářil kysele, pak otráveně, a pak se jal odpovídat: "Čelenky jste dostali po zkouškách, takže jestli jsi ji už ztratil, tak.." zatvářil se vážně, ale pokračoval, a zvyšoval rychlost dávání odpovědí, "Senseiové už tu budou, oni se vám představí, žádný jounin není Uzumaki, nejlépe odmaturovala Mariko, vytíralo se tu před pár minutami tvým chlebem, jsem chuunin, nejsilnějších shinobi bylo víc, je to o názoru a budeš muset někde vytáhnout zázrak, abys je dohnal, největší mistr v taijutsu ve vesnici by mohl být náš Hokage-sama, a..." už chtěl začít mluvit o válce, ale dveře se otevřeli. Dovnitř vstoupili tři lidé, vypadající jako zkušení ninjové. Dva muži, jedna žena.
"Jste tu dřív." poznamenal sensei.
"Byli jsme nedočkaví. Zbytek dojde na čas." odpověděl mu vysoký muž s Byakuganem. Hinami ho pochopitelně hned poznala.
"Tohle jsou jedni z těch jouninů, co vás povedou. Nara Shikachi, Kimura Manami a Hyuuga Kenshin."
"Yo." pronesl Kenshin s úsměvem a zamával na třídu.

Sonozaki Yumiko

Počúvala konverzáciu medzi Rikutom a Senseiom a keď počula Rikutove otázky, tak si otrávene povzdychla. Fajn, je rozhodnuté, tento človek prvý týždeň umrie. pomyslela si a po hlave jej stiekla veľká anime kvapka.
Sensei to ale zobral profesionálne a odpovedal na (skoro) všetky otázky, ktoré Rikuto položil. Yumiko senseiovi dala pomyslené kudos.
Každopádne jej pozornosť, asi ako všetkých ostatných, zaujali prichádzajúci senseiovia. Hm... vyzerajú... um... ako ninjovia. pomyslela si, i keď uprimne nevedela čo vlastne čakala. Okrem toho že dvaja z nich pochádzali z klanov, o ktorých počula, si o nich nedokázala vytvoriť nejakú silnú mienku. A tak na nich len ďalej pozerala spolu so zbytkom triedy. Traja senseiovia... to nie je dosť na všetkých čo tu sú. Však aj Ren-sensei povedal že sú to "jedni" z tých čo nás povedú. Hm... kde je ale ten zvyšok? prebehlo jej hlavou. Takže nebolo isté, či vôbec skončí u jedného z týchto troch. Ale nakoniec to bolo asi jedno, keďže ani jedného senseia nepoznala a nevedela, čo má od nich čakať.

Hyuuga Hinami

Hinami obdivovala, že Ren-sensei odpověděl na všechny Rikutovy otázky. Tedy až na tu o válce, protože v tu dobu do místnosti vešli tři osoby. Jednu z nich Hinami dokonce znala. Ren-sensei s nimi prohodil jednu větu a pak je představil. Na Kenshinův pozdrav a zamávání, se Hinami pousmála a krátce mu nenápadně mávla nazpátek. No jo no...oblíbený strýček.Snad mu jeho tým nebude přidělávat moc starostí. zadoufala v duchu

Uzumaki Rikuto

Poslouchal senseiovi odpovědi, než se dostal k tomu, že by se musel stát zázrak aby se dostal na úroveň nejlepšiich shinobi.
"Ha! Na to jsem čekal! Na tu možnost, že vám to za pár let budu moct připomenout!"
Pravil opět odhodlaně, dokud nevstoupili do místnosti jouninové. Rikuto se posadil zpátky na zadek a koukal na ně. Hyuga, no furt lepší než Uchiha, ale stejně nechtěl do jeho týmu. Ještě aby skončil v týmu s nějakým Uchihou a pod Hyuga jouninem, to by se asi zbláznil. Každopádně se prozatím rozhodl, že vydrží nějakou chvíli potichu se svou svačinkou, ze které už moc nezůstalo.

Kyoya

Kyoya vběhl do třídy. V cestě mu sice stála parta senseiů u dveří, ale tím si hlavu nelámal. Byl celkem obratný a nedělalo mu problémy mezi nimi protancovat bez větších problémů. "S dovolením, pardon... jen vteřinku..." mlel u toho, zatímco se propletl do třídy. Nechtěl moc rušit, tak jen mávnul na třídu a usmál se, zatímco se začal proplétat ke svému místu. Měl jen 5 minut zpoždění, to ještě bylo v rámci toho být "cool pozdě". Nebyla to úplně jeho vina, že přišel pozdě, byl moc nadšenej z toho, aby si hlídal čas...

Uchiha Itane

Proč... já... tohle... musím... furt... poslouchat, skoro až mlátil hlavou do stolu, když Sensei přeříkával všechny ty věci Rikutovi. Ztrácel vůli k životu. Tohle bylo naprosto... maaaah. Naštěstí pak vtrhli dovnitř i Jounini. A on mohl zase řezat hlavou do stolu. Strejda tam samozřejmě nebyl. Byl na odstřel. Pokaždé, když mu slíbil, že mu bude povídat zážitky z mise, přišel o 3 hodiny později, protože se ztratil na cestě životem. Naštěstí pak do třídy vběhl ještě další student, snad už dneska poslední...

Ren-sensei

A zbytek byl doopravdy za dveřmi. Už totiž došli i poslední, co chyběli.. a naštěstí nikdo o nic nepřišel, až na Uzumakiho podlahovou svačinu.
A tak do třídy vešli tři další senseiové. Pozorní žáci si mohli všimnout, že ještě jeden někde kdesi chybí. Každopádně, Ren-sensei představil i ty tři nově příchozí. Jeden z nich byl Sarutobi, jedna Akimichi, a jeden z nějaké neznámé rodiny. Opět dva muži a jedna žena - ale jejich jména... jakoby se ztratila v šumu, co po jejich nástupu nastal.
"A tak je čas rozdělit týmy! Věřím, že senseiové už dostali listy se jmény, koho budou vést, nechám to teda už na nich. Jsem rád, že jsem vás mohl učit. Hodně štěstí!" pronesl sensei znovu energeticky, a pak se pomalu otočil a odešel... rychle, aby skryl slzu padající mu z tváře.

A zbytek vzali senseiové! Kimura Manami začala, a pronesla dvě náhodná jména vašich spolužáků a jedno Maričino. Mariko se nesměle usmívala.
A pak konečně přišel čas na Kenshin-senseie!
"Taakže." pronesl, jakoby dramaticky předčítal loterii.. ale nepředčítal. Bylo vidět, že už ta jména znal, musel se je naučit předtím.
"Pod moje velení spadají.." pokračoval, a každé slovo dělal delším a delším. Bavilo ho to, viditelně.
"Uchiha Itane. Uzumaki Rikuto."
pak přeci jen nedokázal držet vážný výraz, a lehce se usmál.
"A Hyuuga Hinami. Sejdeme se venku, těším se na naši spolupráci." pronesl, ale ještě zůstal na místě. Chtěl vidět reakce svých nových žáků.. a taky, ti jouninové, co s ním přišli byli z většiny také jeho přátelé, takže ho i zajímalo, jak na tom budou oni.
Na tváři mu už ten úsměv ale zůstal.

Hatake Hibiki

Seděl napjat na kraji židle, pak si ale musel poměrně zklamaně vydechnout. "Hmm, škoda. Tenhle Hyuuga vypadá jako zatím nejlepší." pronesl trochu otráveně a potichu, ale pak se vrátil k poslouchání.

Další z jouninů začal předčítat další jména..

Hyuuga Hinami

Seděla tam na svém místě a nervózně si pod lavicí držela vlastní ruce. Zbytek senseiů totiž už také dorazil...akorát tedy, jak Hinami počítala, jeden furt chyběl. Ren-sensei jim řekl poslední slova a odešel. Pak to začalo. Jako první si žena jménem Kimura Manami vybrala svůj tým a pak přišel na řadu strýček Kenshin. Hinami se pomodlila, aby dostal nějaký dobrý tým. Itane...to by i tak nějak čekala, byl to přeci nadaný Uchiha....Rikuto...no tak to potěš pán bůh...ti dva se přizabijou...a pak se strýček pousmál a řekl její jméno. Hinami vykulila oči, otevřela pusu a zmateně se rozhlédla kolem, jestli se jen nepřeslechla. To, jak na ní spolužáci koukali jí ale napovídalo, že se nepřeslechla. "Heee???" vypadlo z ní tiše ale překvapeně... Tohle vážně nečekala. Ale byla ráda. Strýčka měla ráda.

Sonozaki Yumiko

Do triedy prišiel nejaký jej spolužiak neskoro, ale nevenovala tomu veľmi pozornosť, lebo hneď za ním došli ďalší traja senseiovia. Hmm... 6... 21... jeden chýba. No, ale veď snáď dojde. pomyslela si. Ren-sensei sa rozlúčil a odišiel... bohužiaľ, ona jeho emotívny stav nezdieľala, lebo ho poznala sotva dva mesiace.
Senseiovia začali konečne čítať mená študentov, ktorí k nim boli pridelení, a tak Yumiko pozorne počúvala, aby jej neuniklo ku komu patrí. Keď prvá senseika povedala Marikino meno, tak Yumiko na ňu zamávala a pousmiala sa... Trocha ju mrzelo že s ňou nie je v týme, keďže ona bola jedna z mála s ktorou prehodila aspoň pár slov, ale potom tú myšlienku potlačila späť do hĺbky mysle a naďalej počúvala. Nič zaujímavé sa nedialo, okrem toho že jej trochu odľahlo že nebude mať v týme toho človeka, čo konzumuje jedlo z podlahy.

Uchiha Itane

Důvod žít... jo, toho měl právě Itane fakt nedostatek. Opravdu... Rikuto? No, co se dalo dělat. Rivalita byla fajn. Praděda měl taky Uzumaki rivala a ten rival byl prý cool. I Hokage a tak. Třeba se taky vyklube. Ale v momentálním stádiu... proč sakra on?! No, ještěže měl v týmu Hinami, ta to trochu zachraňovala. Začal to rozdýchávat, zachoval klid... teď už. Nějak to půjde, nějak to půjde. Snad bude sensei dobrej a ukočíruje to. Přestal tedy mlátit hlavou do stolu a zvedl se pomalu ze židle. Měli jít ven. Pěkně v klidu, jen jít ven. A tak tedy poslechl. Brečet bude až doma...

Kyoya

Už to všechno začínalo. Kyoya se rychle posadil a rukávem přeleštil čelenku, kterou měl obvázanou kolem nohy. Někteří senseiové si začali vyvolávat své týmy, ale on prozatím nic. Srdce mu vyskočilo až do krku, zatímco čekal, až konečně zaslechne své jméno. Rozhlížel se kolem spolužáků, kteří pořád zůstávali kolem a přemýšlel, které by do týmu asi chtěl a které spíš ne. Ale on vlastně proti nikomu nic neměl. Tajně ale doufal, že jeho parťáci budou správně drsní, aby ho jejich konkurence tlačila nahoru.

Uzumaki Rikuto

A tak sensei začal číst jejich jména. Tedy Hyuuga sensei. Prvně přečetl Uchihu, takže Rikuto strašně moc doufal, že nevyhlásí jeho. Ruce měl v pěst a...vyhlásili jeho. V tu chvíli se ozvala rána, to jak si Rikuto chtěl dát ránu o stůl. Bohužel na stole měl boxík s jídlem, který čelem rozbil. V tu chvíli se ozvalo hlasité Au a další rána, to když se Rikuto svalil ze židle na zem.
"Au, au, au..!"
Opakoval furt dokola během toho, co si držel bolavé čelo. Byl v takovém klubíčku a furt se přetáčel z jednoho boku na druhý. Takže Rikuto vlastně ani neslyšel, kdo je jeho třetí parťák do týmu.

Kenshin-sensei

No, a tak bylo vyhlášeno. Hinami vypadala překvapeně, s čímž byl Kenshin spokojen. Byl rád, že bude mít v týmu někoho už od začátku známého, dělá to všechno jednodušší. To, co nevypadalo, že bude jednodušší byl Uzumaki. Praštil se do hlavy o nějaký svůj boxík, a už tam ležel. Kenshin se na něj podíval trochu překvapeně.. ale tak, třeba to byl jen těkavý chlapec, nervózní,. Určitě to bude brzy v pořádku...
..snad. Alespoň Uchiha ale vypadal, že má v hlavě trochu rozumu, a dal se ven. Kenshin se pomalu přesunul za Uzumakim.
"Pojď, Rikuto." pronesl milým hlasem, a nastavil mu ruku, aby mu pomohl se zvednout. Chvilku předtím ještě mrknul na Hinami. Byl čas jít.

A mezitím, co se tam Rikuto převaloval, další senseiové mluvili a říkali svá jména. Mariko ještě s úsměvem zamávala Yumiko, než se sama odebrala za svým týmem.

Hatake Hibiki
Ale mezi těmi jmény pořád nebylo jméno Hibikiho, což ho tak trochu deprimovalo. Už zbývalo jen šest lidí, co mělo být řečeno, a jeden sensei. Hibiki se pořádně rozhlédl, kdo všechno ještě zbýval. S dvěma z nich už v týmu bude určitě. Zbývali lidé, které ze třídy až tolik neznal, včetně té dívky, co přišla teprve nedávno a nevypadala zrovna nadšená životem. Hibiki si jí všiml už dříve. Věřil, že bude schopná, když zvládla zkoušky po tak krátké době - třeba by byla velmi dobrou spolubojovnicí..
No, jeho jméno pořád nikde, poslední sensei nikde, a ten předposlední si dával se jmény načas. A tak Hibiki položil hlavu na lavici. Byl napjatý.

Hyuuga Hinami

Ještě chvíli seděla v šoku. Jejím senseiem bude její strýc. Pořád tomu nemohla uvěřit. Itane se vydal ven jako první a strýček Kenshin...tedy Kenshin-sensei pomáhal Rikutovi vstát, aby se i on vydal ven. Před tím ale ještě mrkl právě na Hinami. Ta tedy vstala ze židle a trochu nejistě kráčela za svým novým senseiem a pak následně ven, kde už byl Itane.

Uzumaki Rikuto

Ještě chvilku se převaloval, než dorazil sensei až k němu a nastavil mu ruku. Normálně by si Rikuto nechal pomoct, ale teď chtěl dokázat, že to dokáže sám, že je silný! A tak tedy vyskočil na nohy s odhodlaným výrazem. Během toho výskoku mu z kapsy vypadla jeh ninja čelenka. Hodil n aní oko jako oh, tady jsi ty můj starý příteli. Čelenku tedy sebral a uvázal si jí na čelo a mrknul na senseie, následně se vydal ke dveřím. Ve dveřích se však ještě otočil na zbytek třídy.
U-Z-U-M-A-K-I Rikuto, pamatujte si toto jméno..! Čaues..!
Zakřičel a vyběhl za třídy za Itanem a...ehm..holkou co mu pomáhala sbírat jídlo? Moc jí neznal, vlastně pomalu ani nevěděl, že s ním chodila do třídy. Ale tak, aspoň se nebude plést do cesty.

Kyoya

Kyoya si oddechl, když Rikuto vypadl z místnosti. Sice s ním bývala ve třídě legrace, ale byl zbytečně hlučný. Zůstávalo jich ve třídě už jen pár. Jeden sensei se ale někde flákal a Kyoya měl ten dojem, že to určitě bude ten jejich. Ale z té lepší stránky to znamenalo, že tu mohl odpočívat o trochu déle. Teď jen chvíle napětí než se dozví, s kým v tom týmu bude. Celou dobu si třel rukávem čelenku na noze, jako kdyby na jejím lesku záviselo, do jakého týmu se dostane. Byl nervozní...

Kenshin-sensei

"Nepochybně budou." pomyslel si Kenshin s lehkým úsměvem, když se i Uzumaki vysápal ze třídy. No, byl i čas pro něj, aby odešel. Ještě se pozdravil s těmi jouniny, se kterými původně přišel, a pak se i on vydal ven, vstříc novým dobrodružstvím.

A mezitím byl řečen i předposlední tým. Nezařazení už byli jen tři - Hibiki, Yumiko a Kyoya.

Hatake Hibiki

Zůstal sedět, ale mrkl na ty oba, co ještě zbývali. Třída byla ještě pořád plná lidí, ale všichni už tam běhali se svými týmy. Takže, tohle bude jeho týmem. Tichá neznámá dívka, a Kyoya, o kterém taky nevěděl skoro nic. Takže to bude určitě zajímavé. Na oba dva zbývající se usmál, a ukázal jim palec nahoru. I jim to muselo být jasné, že jsou poslední, co zbývají.

Sonozaki Yumiko

Vyzeralo to, že v tom týme s Hyuuga-senseiom bude mať Hinami určite srandu... Sensei je jej príbuzný, a Uzumaki s Uchihom sa neznášajú... alebo majú sebadeštruktívne sklony, keď obaja trieskaju hlavami do stola.
Každopádne, potom ostali už len dva týmy. A nakoniec... už len posledný, nezaradený tým. Yumiko zažmurkala, keď všetci ostatní odišli a oni ostali poslední... Možno... možno sme boli priliš špatní a nebudeme musieť byť ninjovia! Jo! pomyslela si a srdce jej poskočilo od radosti. I keď tušila, že je to asi falošná nádej. Už len preto, že jej rodina by nedovolila, aby z tohto tak ľahko vykĺzla. Smutne si povzdychla a pozrela na tých ostatných dvoch. Ani s jedným sa skoro nepoznala, čo bolo relativne pochopiteľné. Takže netušila čo si má myslieť... Hibiki pôsobil ako niekto otvorený a hlučný, čo jej nebolo zrovna blízke... A Kyoyu veľmi nepoznala, ale z diaľky jej prišiel ako ďalší normálny človek. No... mohlo to asi byť horšie. pomyslela si, pousmiala sa a nesmelo na oboch zamávala. Čo si asi oni myslia o mne, huh? Budú ma brať ako "Tú bohatú dcéru rodiny Sonozaki" ako všetci? Pravdepodobne... No... čo už, som na to relatívne zvyknutá.

Kyoya

A nakonec tu zůstali jen 3 bez týmu... a žádný sensei. Kyoya se poškrábal na hlavě, protože netušil trochu co dělat. Rozhlédl se a podíval se po těch, kdo s ním měli být v týmu. Toho jednoho znal ze třídy, ale nikdy se s ním nějak výrazněji nebavil. A další byla ta zvláštní zakřiklá holčina, kterou neznal skoro vůbec, ale momentálně na něj trochu nesměle mávala, takže se mile usmál a zamával zpátky. Tohle možná bude nakonec celkem fajn tým. Proč by nebyl...

Poté, co si předposlední sensei, neboli poslední sensei v místnosti, co neměl tým, vybral svůj tým, všichni odešli. Jediní, kdo v místnosti zbyli, jste byli vy - Hibiki, Yumiko a Kyoya, což vám jasně napovídalo, že jste tým. No a tak jste tam seděli a čekali. Asi tak po půl hodině se otevřeli dveře a dovnitř nakoukla blonďatá hlava s černýma očima. Když vás uviděl, na tváři se mu objevil lehký náznak potěšení a vešel dovnitř. Byl to dost vysoký muž s dlouhými blond vlasy(Jeho obrázek jste již jistě viděli). "Páni. Už jsem myslel, že jste šli domů. Pomáhal jsem jedné babičce s nákupem. Opravdu by měli postavit ještě jeden Konoflaund, aby ta babča nemusela chodit přes celou Konohu..." pronesl a přešel před učitelský stůl, při čemž z kapsy vytáhl jakýsi papírek. Jak tak stál před stolem čelem k vám, sedl si na kraj toho stolu a pravou nohou si o něj opřel. "Takže. Mé jméno je Kagami Hikumo, pro vás Hikumo-sensei. V mém týmu je...Hatake Hibiki....Sonozaki Yumiko...a Aoshima Kyoya. Tipuju, že jste to vy tři." pronesl, takže jste oficiálně věděli, že jste tým. "Pro začátek bychom mohli začít s představováním. Stačí jen vaše jméno, oblíbené věci, neoblíbené věci, sny, koníčky..." shrnul, co po vás chce a střídavě se na vás díval. Na tváři měl lehký milý úsměv.

Sonozaki Yumiko

Mala položenú hlavu na rukách, ktoré mala položené na lavici a pozerala sa do blba. Nevedela ako by mala začať nejakú konverzáciu, takže medzi nimi trvalo trápne ticho. Už ani nevedela na čo má myslieť, jediné čo jej zaplavovalo hlavu, bola nuda.
Zrazu sa ale otvorili dvere a ona skoro vyskočila z lavice. Zažmurkala prekvapene na ich senseia... ktorý hovoril niečo o tom že pomáhal babičke z nákupom a preto prišiel neskoro. Znelo to veľmi... vznešene... Takže mu to odpustila. I keď mala pochybnosti o tom či hovorí pravdu.
Sensei na nich ale zrazu vychrlil milion infromacii a chvíľu jej trvalo, než to všetko spracovala... Um... jo... chce aby sme sa predstavili... jo... došlo jej a v hrudi začala cítiť paniku, keďže predstavovanie nečakala a netušila, čo takého by mala o sebe vlastne povedať. A tak nechala tých druhých dvoch nech hovoria, a dúfala že za ten čas niečo vymyslí.