Třída

Třída v Akademii v Konohagakure, kde se vyučovalo v historii spouta žáků, sposuta se tam učí dnes, a spousta také snad ještě učit bude. Právě ve třídě, jako je takováhle, začínají ty nejdivočejší, nejzajímavější a nejvyprávěnější příběhy, které po světě kolují, a i tahle je připravena zase jednou dát světu nový příběhový materiál.

Vzhledem je to třída jako každá jiná je - Jsou tam lavice, židle, senseiův stůl, většinou i sensei. Ale naprosto nic zvláštního. Prostě třída.

A v té prostě třídě právě teď byl sraz po zkouškách, které konečně určily nové Geniny. Právě zde se dnes měli seběhnout, aby mohli být rozřazeni do týmů a stát se doopravdy plnohodnotnými shinobi. Času ještě ale bylo dost, a zatím třída zela prázdnotou..

Uchiha Itane

Zkoušky za nimi! Co více si přát! Itane dorazil do třídy mezi prvními. Docela se těšil na to, že povýší. Akademie už mu neměla, co nabídnout a hlavně, Geninské mise mu mohli otevřít svět! Nečekal tedy nic moc velkého, přeci jen... on a jeho spolužáci byli neskuteční šupáci, co uměli kulový, ale i tak, byli mladí, plni ideálů a energie.
Snad jejích sensei nebude nějaký magor, to by nedělalo dobrotu nebo tak. Každopádně, zamířil naposledy na svoje místo, kde vždycky sedával. Pěkně u okna. Občas se tak dalo rychle zdrhat, když byla třeba samovýuka. Ach, z tohohle budou brzy jen vzpomínky. Teď tu byla otázka... kdo bude v jeho trojici?

Sonozaki Yumiko

Došla do triedy medzi prvými. "Huh... Tak a je to tu." pomyslela si a obzrela sa po triede. Potom rýchlo prešla na svoje miesto, ktoré bolo vzadu triedy a sadla si. "Dnes ma zaradia do týmu s niektorými z týchto ľudí a stanú sa z nás oficálne... Ninjovia." Povzdychla si a jej nálada klesla. Nebolo uníku. Naozaj z nej bude ninja, tak ako si to priala jej rodina. Bude v týme s niekým koho prakticky nepozná. A bude s nimi musieť pracovať ako jedno telo. "Ako to bude prebiehať? Čo ma vlastne čaká?" premýšľala a popri tom pozerala do steny, nijak nevnímajúc čo sa v triede deje.

Hyuuga Hinami

Hinami se pomalým krokem dostala ke dveřím své již brzy bývalé třídy. Zkoušky měla za sebou a dnes se z ní měl stát genin. Zároveň taky měla být přiřazena do týmu k dalším dvěma lidem. A to byl právě ten kámen úrazu. Hinami se honilo hlavou, jak bude ty zbylé dva jen zdržovat a jak bude na obtíž. To už se zase projevovalo její nízké sebevědomí. Nemohla však za těm dveřmi stát celý den a tak se zhluboka nadechla a vešla dovnitř. Tam už byl Itane a také Yumiko, se kterou se moc neznala. "Ohayo, Yumiko-chan, Itane-kun." pozdravila je a poté si šla sednout na své místo. V duchu doufala, že její týmový parťáci  sensei budou dobří lidé.

Třída se začínala plnit známými tvářemi, spíš ale pomalu než rychle, a pořád vypadala tak nějak prázdně proti tomu, jak vypadala normálně.

Hatake Hibiki

Tak, a byl tu ten den. Konečně se taky dostal do téhle fáze, a bude ninjou pravým, a nejen slovem.. protože to, že je to přece ninja, říkal už dlouho. Dneska už to bude pravda.
No, ve třídě první nebyl, ale ani nepotřeboval být, upřímně. Vypadalo to tam stejně, jako vždycky, stejní lidé, jako vždycky, a přesto... bylo to asi naposledy. Kdyby se tak moc netěšil, musel by snad potlačit i slzu.
Ale těšil se moc, a bylo to vidět na jeho úsměvu, když do třídy nastoupil.
"Yoo, všichni! Ten den je tu!" pronesl, zubíc se na všechny strany.
"Ani jsem nemoh' spát! Zajímalo by mě, s kým budu!" vytáhl na plnou hubu i to, o čem pravděpodobně všichni přítomní přemýšleli.

Uchiha Itane

"Yo, Hinami-chan," usmál se Itane na svojí spolužačku, která ho pozdravila. Ta by mohla být do týmu cool, pěkně zkombinovat jejích oční techniky a nikdo by je neporazil. A pak už by jim chyběl jen nějaký klaun. No, ať to bude kdokoliv, snad s nimi bude Itane vycházet. Naštěstí jejích třída nebyla tak špatná.
Pak do třídy vtrhl i Hibiki, s úsměvem na tváři jako vždy. Mávl mu též na pozdrav a mírně pokrčil rameny. Hibiki opravdu nebyl jediný, koho to zajímalo. "Osobně jsem tedy spíš zvědav na senseie, snad to nebude žádné budižkničemu," pronesl jakoby v odpověď. A pokud jo... spadne na něj kámen.

Sonozaki Yumiko

Pozerala do steny, keď začula svoje meno. Skoro vystrelila zo stoličky a rýchlo sa obzrela po triede.
"Um... jo... ahoj." odpovedala potichu. "Sakra, takéto šoky..." pomyslela si. Nemala proti Hinami nič, akurát nečakala že na ňu teraz bude niekto hovoriť, takže ju to hrozne prekvapilo.
Príchod Hibikiho hneď triedu trochu oživil... Yumiko ale nevedela ako má reagovať na niekoho, kto takto vykrikuje po celej triede, a tak radšej nereagovala vôbec. "No jo... s kým budem..." povedala si potichu pre seba a zase sa pozrela do svojej steny. "Záleží na tom? Všetkých tu tak nejak nepoznám podobne... Takže je to asi jedno. Ale... ... rada by som bola s niekym kto by bol na mňa dobrý." pomyslela si. Ale potom sa trpklo usmiala. Aj keby na ňu niekto bol dobrý, tak by to nezmenilo tú situáciu, v ktorej teraz je. "Takže hej... je to jedno." povzdychla si.

Uzumaki Rikuto

Rikuto vešel do třídy jak jinak, než s randálem. Vlítl totiž do dveří s tím, že nestíhá a bohužel si vysypal boxík se svačinou, který si vzal sebou, kdyby náhodou museli čekat na senseie.
Né, co jsem komu udělal..!
Pronesl tónem jako by se mu právě stala nejhorší věc v jeho životě. Padl na kolena a začal sbírat kousky nakrájeného ovoce, sýru a nějakých salámů. A tak tam klečel na kolenou, furt povídal o zom, jak má zkaženej život a dával kousky jídla zpátky do boxíku. No žvatlání je špatné slovo, spíše dost nahlas provolávál něco ve smyslu proč já atd..

Hyuuga Hinami

Hinami seděla na svém místě a dívala se z okna, občas koukla, co dělají ostatní. Mezitím přicházeli další a další lidé a Hinami je zdravila. "Ohayo, Hibiki-kun." pozdravila i Hibikiho. "To by mě taky zajímalo." špitla si tiše pro sebe, když Hibiki pronesl tu otázku, kterou si všichni kladli. Když přišel Rikuto, byl ve třídě ještě větší kravál, protože tam nadával, když si vysypal oběd. Hinami vstala ze svého místa a šla mu pomoci to sesbírat. Snažila se na to sahat, co nejméně, aby se pak nemusel štítit to jíst.

Uchiha Itane

Vše vycházelo v pohodě, ve třídě klid, nezávazné pozdravy, naděje a tak... a pak bum, vtrhl dovnitř Uzumaki. Nebo spíš... jeho jídlo a za ním on. Itane si povzdechl. Tohle se opakovalo pokolikáté? Jako jo, bylo to vtipné a tak, ale zároveň trochu smutné. Bylo k udivení, že ten klučina zvládl zkoušky. Možná mu to šlo líp jak nošení jídla. Ale pokud by měl být na nějaké misi, tak nenosí nic důležitého. Hinami mu to šla pomoc posbírat. Měla asi více týmového ducha.
"Tak co, budem se sázet na týmy? Kdo s kým?" nadhodil jen tak po třídě. Mohla by to být dobrá hra na to, jak je kdo velký šupák ve štěstí.

Hatake Hibiki

"Huahahahahaaa.. ehm...hehehe." snažil se Hibiki upřímně se nevysmát Uzumakimu, ale prostě mu to zrovna moc nešlo, a trocha toho smíchu z mladého Shinobi přeci jen vypadlo.
"Tihihihi." dochechtal se konečně, když ze země sebral poslední kousek sýra, co tam ještě zbýval, a podal ho mladému Uzumakimu, aby se teda jako neřeklo. On na něj nechtěl ani trochu být zlý, ale Uzumaki byl šikovný asi tak moc, jako průměrný ninja se zavázanýma oběma očima, rukama a nohama. Nebo, alespoň to tak vypadalo.
"Já právě myslím, že senseiové budou siiiilní." dodal k tomu, co pronesl Itane, a velmi dobře u toho roztáhl rukama na gesto toho, co si myslel. A vážně si to myslel. Byli to přeci jouninové!

Uzumaki Rikuto

Musel se hodně držet, aby tomu vytlemenému klukovi nedal jednu pořádnou na čuňu. Ale udržel se! A dokonce neprohodil ani žádnou nevhodnou poznámku.
Jou, díky ti..
Pravil s pořádným úsměvem a lehce plácl Hinami po zádech. Poté pořádně uchopil svůj boxík a ujistil se, že je opravdu zavřený. Byl! A tak se rozeběhl k nějakému svému stolu zhruba uprostřed třídy. Měl odsud dobrý rozhled a to on poteřboval, jelikož nedokázal udržet pozornost a tak furt koukal po všem okolo. Zde otevřel svůj boxík a vyndal první kousek sýru, držel ho před obličejem a zíral na něj, jestli na něm není nějaký borčus. Možná trošku byl, ale..snědl ho.

Sonozaki Yumiko

Jej pesimistické zamyslenie vyrušil príchod Rikuta, ktorému sa podarilo vysypať kompletne celý obed na zem. Yumiko sa na to zhrozene pozrela a v duchu sa pomodlila sa obed, ktorý doslúžil svojmu účelu. Potom sa ale pousmiala, pretože musela uznať že fakt, že tento človek je ninja, jej dáva nejaké nádeje, že to čo ju čaká nebude tak hrozné... Alebo tento človek umrie prvý týždeň. Povzdychla si a radšej to neriešila.
Akurát fakt dúfala že to vyhodí. Ten obed mu spadol na podlahu kde denne prešlo 20 ľudí. Pevne dúfala že nebude tak hrozný, aby to jedol. Nikto by nemohol byť ta... on to fakt jedol. Zmraštila tvár a odvrátila zrak.
Potom ale počula Itaneho otázku, ktorá bola mierená na celú triedu. Hibiki mu hneď odpovedal, i keď Yumiko prišlo že jeho odpoveď bola trochu odveci. Každopádne späť k Itaneho otázke... Keďže v triede prakticky nikoho dobre nepoznala, tak aj keby sa chcela zapojiť, nevedela čo povedať, aby to nevyznelo trápne. A tak len sama pre seba pokrčila ramenami a pozrela sa opäť do steny, tentokrát aj preto, aby nemusela pozerať ako Rikuto konzumuje hnusné baktérie zo zeme. Ale počúvala čo sa deje aspoň o niečo pozornejšie ako predtým.

Hyuuga Hinami

Pomáhala Rikutovi sbírat jeho svačinu ze země. Měla to hold v povaze, pomáhat ostatním. "Nemáš zač." odvětila na jeho poděkování Hinami a oplatila mu úsměv, nebyl tak široký jako ten jeho, ale byl milý a přátelský. Když všechno sesbírali, Rikuto si boxík pořádně zavřel a vydal se na své místo. Hinami si o kalhoty otřela ruce a vydala se také na své místo.Seděla až v zadní řadě, aby nikomu nepřekážela. Tentokrát se ale nevrátila k zírání z okna. Místo toho sledovala debatu Hibikiho a Itaneho ohledně senseiů. Pokud si správně pamatovala, její strýček byl také jedním ze senseiů. Co, když jejím senseiem bude on...jo, to by bylo fajn. Ale to se přeci nestane, ne? Takové štěstí přeci neměla.

Uchiha Itane

Hibiki dostal záchvat. Jo, to se taky dalo docela očekávat. Bylo to dost úsměvné, to byla pravda. Prostě Uzumaki, talent na srandu už od dob dávných. Když tu tak všichni točili o tom, kdo by mohl být sensei, i Itane měl jistou představu, kdo by mohl být jedním z nich. Stejně jako u Hinami, tak i jeho strýc měl být sensei. Nebo to aspoň rodiče nějak zmiňovali nebo tak něco. Ale pochyboval, že ho bude mít zrovna on. Ale bylo by to fajn. Aspoň by ho někdo naučil se Sharinganem konečně.
No, vypadalo to, že nikdo nechtěl sázet. Smutné, mohl něco vyhrát. Ale asi to nedopadne. Ale kdyby měl osobně složit týmy... dal by holku do každého týmu a dva kluky k nim! Ale to složil jen ty, co byli zatím přítomní a to sem určitě došlo ještě několik random NPC.

Ano, pár dalších rand.. eh, spolužáků, došlo nepochybně. "Ohayo, Yumiko-chan!" ozvala se dokonce lehkým hláskem jedna ze spolužaček, co vedle Yumiko seděla celou tu dobu v akademii. Jmenovala se Mariko, a většinou taky patřila mezi ty milé, ale tiché.

Hibiki

Uzumaki sebral svých pár sýrů a stáhl se cítit se trapně do svojí lavice. A nebo se možná ani trapně necítil, vlastně vypadal, že mu to je docela jedno. Dobře pro něj.
"To musí být něco, být takovej jounin." pronesl trochu zasněně, mezitím co se konečně sám začal přesouvat kamsi k místu, kde sedíval normálně, vedle dalších random spolužáků.

Začal se konečně přibližovat ten čas, kdy to všechno mělo přijít, a většina lidí už byla na svém místě. Napětí ve třídě se naprosto viditelně, a cítitelně, stupňovalo.

A Hibiki měl úsměv tak široký, jako měl předtím. Chvilku se bavil právě s jedním z těch generických kolem, pak ale vrátil hlas třídě.
"Doma říkali, že letošní senseiové jsou i lidé z velkých klanů! Prý máme štěstí!" konečně prohučel, proč si byl tím vším tak jistý, když tak triumfálně přišel. Hodil očkem po Hinami, takže asi věděl o Kenshinovi. Nebylo to doopravdy pro zasvěcené takové tajemství, a to, že členové klanu Sarutobi, u kterých Hibiki žil, bylo překvapením snad ještě menším... po Itanem ale nehodil nic. Buďto to nevěděl, nebo se mu nelíbil, a nebo ho nemohl najít.

Hyuuga Hinami

Poslouchala debatu Hibikiho a Itaneho a občasně se podívala po ostatních ve třídě. Chtěla mít přehled, co se děje a zároveň nevypadat, že na ty dva furt zírá. Pak prohodila pár vět se spolužáky, co seděli vedle ní a chtěli se s ní bavit.  Pak se ozval Hibiki s tím, že letošní senseiové jsou i z velkých klanů. Při tom Hinami postřehla, jak se na ní dívá. A jeho větu potvrdila přikývnutím. Tak nějak jí došlo, že tím Hibiki naznačoval, že ví o strýčkovi Kenshinovi. Hinami se pak podívala na Itaneho. Ten byl přeci také z velkého klanu, že by i nějaký jeho příbuzný byl mezi senseiema?

Sonozaki Yumiko

Nič zaujímavé sa nedialo, až dokým hlas veďla nej nepovedal jej meno. Strhla sa, nevšimla si totiž že vedľa nej niekto vôbec sedí, ale od jej infarktu ju zachránilo to, keď uvidela že je to len Mariko. Totálne si nevšimla že tam je, keďže uprene pozerala do steny a pri tom sa snažila vnimať konverzáciu Hibikiho s ostatnými, i keď pre ňu nebola moc zaujímavá.
"Oh... um... eh... Ohayo.. Mariko-chan..." zamumlala skoro nezrozumiteľne. Zaujímalo ju, či od nej Mariko niečo chce, alebo to bol len pozdrav, ale nevedela ako tú otázku sformulovať bez toho, aby neznela neslušne, tak len počkala, čo Mariko povie. Mariko bola jedna z tých, s ktorou Yumiko občas prehodila pár slov, ale nepovažovala ju za kamarátku, to by bolo moc silné slovo. Ale aj tak ju potešilo, keď sa jej občas niekto aj prihovoril, keďže sa to často nestávalo.

Uzumaki Rikuto

A tak seděl a papal, byl moc rád, že si tu svačinku připravil. Ještě, že přemýšlel doprpedu, narozdíl tady od ostatních. Poté slyšel něco o tom, že senseiové jsou z velkých klanů, to hned Rikuto zbystřil. Zvedl hlavu od své svačinky a pohlédl dolů na toho docela hlasitého kluka.
Neslyšel jsem o tom, že mezi senseiema je někdo z klanu Uzumaki..
Zakřičel dolů na toho kluka s velkým úsměvem. No jo no, Rikuto nebyl klasicky informován a klasicky zaslechl jen úryvky rozhovoru a stejně se musel přidat nějakou hloupou otázkou.

Uchiha Itane

"Z Uchihů tam minimálně jeden sensei je," odsouhlasil přítomnost velkých klanů mezi senseiemi pro tento ročník, když už to tam všichni probírali. To, že chyběl Uzumaki... nedivil se. Pohled mu pak padl na Hinami, která se řadila k jednomu z těch větších klanů. Třeba taky znala nějakého budoucího Senseie. Třeba mu i připadne do týmu. Ale netušil, jestli je vhodné mít příbuzenský vztah přímo v týmu.
"Ale... už by se někdo mohl dostavit," povzdechl si, když se třída již značně naplnila. Bylo tu pár překvapení, pár jasných favoritů na genina a tak.

Mariko zamrkala s úsměvem, ale pak se odvrátila na některou z jejích kamarádek na druhé straně. Asi chtěla jen pozdravit, i tak to znělo mile.
V té chvíli přišel do třídy i Ren-sensei. Byl učitelem celé třídy celou tou dobou, a tak jste jeho milý, aktivní obličej hned poznali. Ne všichni ještě byli přítomni, ale vypadalo to, že sensei přišel do třídy dnes dřív.
"Ohayo, děcka! Dneska je TEN DEN! Nějaké otázky, než se na všechno vrhneme? Může to být vaše POSLEDNÍ šance se starého senseie něco zeptat, heh-heh!" zahučel na energetické notě, s jasným důrazem na některá slova, a s rukama v bok si spokojeně prohlédl celou třídu.

Hatake Hibiki

Viděl pokývnutí Hinami, a slyšel Itaneho, takže spokojeně pokývl hlavou na souhlas toho všeho. Sedělo to s informacemi, co měl z domu. "Jo.. taky jsem o žádném Uzumaki neslyšel, eh." pronesl na odpověď Rikutovi, a nenápadně se zachechtal, jiné poznámky si ale nechal pro sebe.
Už to vypadalo, že chce rozjet ještě nějakou debatu, ale v tu chvíli přišel sensei. Hibiki se jen něco zachechtal a pošeptal něco sousedovi vedle něj, který se zachechtal také.

Uzumaki Rikuto

A ten kluk se zase jen smál. A Rikuto si domyslel, že se zřejmě směje jemu a klanu Uzumaki, což Rikuto nesl opravdu hodně špatně.
"Uvidíme, jak se budeš smát bez zubů.."
Řekl si spíš jen tak potichu pro sebe. Přitom měl opravdu odhodlaný výraz ve tváři. Možná má šteští, možná se mu podařilo objevit svého rivala a to dříve, než očekával. Takovým tempem bude nejlepší Uzumaki v historii!
"Já mám otázku, já..já..!"
Začal křičet s levou zvednutou rukou, v pravé držel kus jablka, který si strčil do pusy a pokračoval v křičení.

Hyuuga Hinami

Itane její myšlenky potvrdil. Takže mezi senseie patřil i nějaký Uchiha. Do toho se ozval Rikuto, že o nikom z Uzumaki klanu neslyšel. To vlastně ani Hinami, ale kdo ví. Třeba bude vést nějaký z těch random NPC týmů nějaký Uzumaki. Ona sama byla velice napjatá z toho, co se dnes bude dít. Už to chtěla mít za sebou. Tiše si povzdychla. V tom do třídy vešel Ren-sensei. Stejný jako vždy, ale pro ně to bylo naposledy, co se tu takhle sešli. Vždyť ale bylo ještě brzy. Ještě tu spousta lidí nebyla. Divila se Hinami. Když se sensei zeptal na otázky, Hinami se zamyslela. Avšak jí žádná nenapadala. Za to Rikuto se začal hlásit. Co z něj asi vypadne.

Sonozaki Yumiko

"Oh... um... tak... jo." zamumlala Yumiko keď sa Mariko odvrátila. "Nemala som si robiť zbytočné nádeje. Ale tak... pozdravila ma, to je tiež milé. Jo. Mala by som byť rada. Som rada." presviedčala sa vnútorne Yumiko. Ale nemohla potlačiť sklamanie. Aspoň chvíľku dúfala že sa s ňou niekto bude baviť. I keď bola rada že jej dávaju všetci pokoj. Bol to zvláštny paradox. Ale potlačila tieto temné myšlienky, keď prišiel sensei.
Na senseiovu otázku neodpovedala. Netušila, čo by sa mala spýtať, a aj keby hej, tak pýtať sa niečo pred celou triedou bolo vždy celkom nervydrásajúce. A tak nechala veciam voľný priebeh, a pozerala ďalej ticho na senseia.

Uchiha Itane

No, měli trochu šajna o tom, že by někdo z velkých rodů mohl být učitel, ale to bylo tak všechno. Mohli si ještě povídat, ale přerušil je jejích... no, teď už vlastně ex-sensei. Itane ho samozřejmě pozdravil, tak jako vždycky. Ale byl opravdu nedočkavý, aby zjistil, s kým bude v týmu. A Uzumaki už měl otázku. "Nemůžeš otázky odložit? Chceme vědět týmy," pronesl tlumeným hlasem směrem k Rikutovi. Jako jo, byli děti, křičeli a tak, ale nemuseli to zase přehánět, žejo. Navíc, všichni chtěli slyšet rozdělení, ne šílené otázky!