Cesty Země Řek

[hitoshi_jmeno]

Chvíli se zamyslel nad tím, co říkal Rikuto. [hitoshi_rec]Podle mě je to tak, jak jsme se učili v akademii. Okolo Konohy je kulová bariéra, kterou hlídá tým ninjů specializující se na bariéry. Naši, ale i cizí chakru zaznamenají, proto i Haru bude detekována[/hitoshi_rec]. A v tom lepším případě ji sestřelí jak nejmenované letadlo. Dostat se do Konohy bylo prostě těžké.[hitoshi_rec] Ale do Země Ohně by se dalo dostat, tam by bariéra být neměla, pouze stráže.[/hitoshi_rec] Prohodil při pohledu na ztrácející se Haru. Pak se zamyslel ještě nad tím, jestli někoho potkal a musel bohužel konstatovat, že nic neví. Byl tu velmi dobře schovaný a k jeho překvapení ho prostě nikdo nenašel. Měl možná i trochu štěstí.

[rikuto_jmeno]

Rikuto se podíval na Hitoshiho s výrazem, který mu jasně říkal odpověď, aniž by jí musel říkat nahlas. Musel si přeci sám moc dobře pamatovat Rikuta na akademii a jeho prolézání s odřenýma ušima. Vlastně i chakru se naučil pořádně ovládat až díky senseiovi Kenshinovi, do té doby se uměl prostě jen mlátit. Občas se sám divil, jak tu akademii dokončil.
[rikuto_rec]Dobrá, měli by jsme se teda vypravit tam. Napadá tě nějaké místo v Zemi Ohně, kde by jsme mohli být relativně v bezpečí?[/rikuto_rec]
Věděl, že v Zemi Ohně s jejich reputací nebude žádné místo, kde budou úplně v bezpečí. Navíc nevěděl, jestli je on sám v bezpečí před Hitoshim. Třeba je to celé jen divadlo a jednoho dne se prostě rozhodne pomstít a ještě si vyzvednout odměnu za jeho hlavu. Hitoshiho, kterého si pamatoval z jeskyně, by něco takového určitě minimálně napadlo. Teď mu přišel jako někdo dost jinej, ale stoprocentní důvěru v něj furt neměl.

[hitoshi_jmeno]

Chvíli zase přemýšlel, Rikuto mu tady pokládal jednu otázku za druhou. Pak však velmi rychle prozřel a zvolil jiný styl přemýšlení. [hitoshi_rec]Nikde nebude bezpečí, ale ta správná otázka je, kde je bezpečí před námi. [/hitoshi_rec]Ukázal na něj palcem, jako kdyby stopoval. [hitoshi_rec]Viděl jsem tě v akci a určitě ses neflákal, když budeme dobře bojovat, žádná hlídka v Zemi Ohně nás nezastaví. Před tím tenhle svět vypadal pro nás jinak a byli jsme žrádlo, ale podívej se, co pár magorů s maskou provedlo. Země Ohně je možná nebezpečné místo, ale my jsme to nebezpečí.[/hitoshi_rec] Vysoukal ze sebe při pohledu na Rikuta, protože už tu s ním nestálo to dítě, které se honilo za titulem Hokage, ale stál tu s ním chlap jak hora, který se asi nebude zdráhat použít sílu. Hitoshi samozřejmě nemohl vědět, jestli trénovat, ale pokud trénoval alespoň z části jako on, tak neměl pochybnosti o jejich schopnostech.

[rikuto_jmeno]

Hitoshi tím tak trochu nakousl pro Rikuta citlivé téma. On nevěděl, že nemohli dva roky používat chakru, nepoužíval svoje schopnosti ze svého přesvědčení. A draze na to doplatil.
[rikuto_rec]Něco málo jsem se naučil, ale tak žhavý to nebude. Nějakou dobu jsem prostě nemohl..[/rikuto_rec]
Odpověděl pohledem, za kterým se skrývalo hodně bolesti. Věděl, že má furt hromadu prostoru kam svoje schopnosti může posunout.
[rikuto_rec]Proč mi vlastně chceš pomoct? [/rikuto_rec]
Napadla ho další důležitá otázka. Potřeboval vědět, jestli Hitoshiho motivace nebyla čistě jenom nějaká akce a možnost k chladnokrevnému zabíjení. Nechtěl opakovat chyby z minulosti.

[hitoshi_jmeno]

Hitoshi hlavně spoléhal na to, že se změnilo jejich myšlení. Především po těch všech bojích, kterými prošli během toho všeho, co se dělo. [hitoshi_rec]Tak jak vidíš, můj kšeft s ledem zrovna není úplně nejlepší nápad. [/hitoshi_rec]Pak se na chvíli odmlčel, protože musel s pravdou ven a to se mu vážně nechtělo. [hitoshi_rec]Pravda je taková, že se tu spíš schovávám před tím, co se děje ve světe, ale dřív nebo později mě tu někdo nebo něco najde. Před osudem se nemůžeš skrýt, vždycky si tě najde.[/hitoshi_rec] Pak mu hlavou problesklo vše co se stalo od doby, co z Konohy utekl a že to už byla nějaká chvíle. To jak utíkal ANBU, tak jak musel zabíjet v deštné, jak utíkal před Raikagem, to jak se snažili zachránit Rina. [hitoshi_rec]Bude lepší jít zpět do světa a zjistit, co mě tam čeká a jestli pomůžu jednomu člověku s jeho snem, tak to stále bude dobrodružství, které stojí podniknout.[/hitoshi_rec] Uědomoval si moc dobře, že jeho život byl v osudí tím, že opustí relativně bezpečné okolí. Ale něco, nějaký síla mu říkala, že by měl jít.

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Hm, nenapadlo tě z toho třeba dělat zmrzlinu?[/rikuto_rec]
Okomentoval jeho byznys s ledem. To byla první věc, kterí Rikuta napadla, když viděl Hitoshiho prodávat led. Nějakou dobu bylo těžké se kvůli této myšlence soustředit, navíc když pak Hitoshi vytáhl knedlíčky. To už byl úplně konec, ale nějakým zázrakem to zvládl.
[rikuto_rec]Dobrá odpověď. Jde vidět, že ses tu fakt nudil a měl hodně času na to přemýšlet.[/rikuto_rec]
Poprvé se na Rikutově obličeji objevilo na moment něco, co připomínalo úsměv. Byl to ale jen krátký okamžik. Pak si totiž vzpomněl na všechny překážky, které před sebou měli.
[rikuto_rec]I kdyby jsme byli dost silní a získali Konohu silou, tak je jen otázka času, než někdo udělá něco podobného nám. Dva nebudeme dost silní a naše reputace je na větším bodu mrazu, než čeho jsou schopné dosáhnout tvoje schopnosti. Získat na naší stranu ale lidi jako jsou třeba Uzumaki Kaen a další..[/rikuto_rec]
Předhodil Hitoshimu další věci k přemýšlení. Kaen, momentálně nežilo moc lidí, kterým by věřil víc. Byl pro něj jako takovej starší brácha, teď už poslední brácha. Zase to píchnutí na hrudníku, když si vzpomněl na tu fialovou držku.

[hitoshi_jmeno]

Měl co dělat, aby se nerozesmál. Dělat zmrzlinu ho vážně nenepadlo, přitom to bylo velmi primitivní a nejspíš by to zvládl. Nakonec se teda udržel a pouze se usmál na svojí blbostí. Pak se tedy vrátili k tomu, co dělat s Konohou. [hitoshi_rec]Jestli víš, kde je hledat, tak vzhůru do toho.[/hitoshi_rec] Řekl bez ostychu, přestože vzhledem k tomu, jak dlouho byli pryč, tak nejspíš nikdo nevěděl nic.[hitoshi_rec] Když budeme mít štěstí, tak třeba potkáme na hlídce Itaneho.[/hitoshi_rec] Zazubil se nad něčím, co se mu jevilo dost pravděpodobné. Pravděpodobné taky bylo, že je chytí Saru-sensei a ukáže jim, kde má kanec piču.

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]To nevím, naposledy jsem ho viděl před třemi lety. [/rikuto_rec]
Odpověděl Hitoshimu na hledání Kaena. I když žil v Konoze, tak bylo těžké Kaena najít, žil si prostě po svém a objevoval se jak se mu zachtělo.
[rikuto_rec]Takže jsem furt na stejném bodu a to je nedostatek informací. A pro ně musíme jít blíže k zdroji, takže Země Ohně?[/rikuto_rec]
Vypadalo to, že bez toho se prostě nikam neposunou. Připomínka Itaneho taky nebyla úplně nejlepší, zatím se Hitoshi uměl trefovat do terče.
[rikuto_rec]I to je možné a musíme být připraveni na všechno. Přeci jen byl součástí ANBU.[/rikuto_rec]
Odpověděl a přemýšlel nad tím, jak by se zachoval kdyby našli Itaneho. I když se jako člověk snažil posunout dál a nechtěl se topit v minulosti, tak mu stále nebyl schopný odpustit co udělal. Napadnout svého kamaráda, který byl navíc zraněnej a ne v úplně nejlepším psychickém rozložení, se prostě nedá jen tak zapomenout.

[hitoshi_jmeno]

On vlastně Hitoshi neveděl, jakým mají s Itanem teď vztah. Pravda byla, že pokud někdo byl věrnej Konoze, byl to nejspíš on. Teda pokud nějaká Konoha vůbec je, ale o tom se mu mluvt moc nechtělo. Přeci jenom Rikuto vypadal vážně smutně většinu času a Hitoshi si začínal uvědomovat, že by možná měl lépe volit slova. Kdykoliv totiž mluvil o někom známém, Rikuto potemněl jak zfouklá svíčka.[hitoshi_rec] Joo, pojďme do Země Ohně, pojďme zpátky domu.[/hitoshi_rec] Odpověděl mu Hitoshi, která mezitím nechal rozmrzit většinu ledu, takže tu teď byly pouze sudy s vodou. [hitoshi_rec]Musíš mi vyprávět o tom, jak ti rostou ty tvoje kosti... [/hitoshi_rec]Začal plácat jakékoliv hlouposti ohledně jeho schopností, jen aby ho odrazil od chmurných myšlenek na svoje bývalé kamarády. Pomalu se ztráceli na obzoru vesnice.

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Domů se zřejmě nějakou dobu nepodíváme, ale už jen místní lesy trochu ten pocit domova přinesou. Tak pojďme. Myslím, že máme oba dost zkušeností s životem venku a zásoby si obstarat zvládneme kdekoliv.[/rikuto_rec]
Odpověděl Hitoshimu a udělal takové první kroky od stánku. Jenže nevěděl kam jít, proto rychle zpomalil aby ho Hitoshi mohl dojít a pak ho tak nenápadně nechal vést je.
[rikuto_rec]No, naučil jsem se pár fakt nechutných triků, ale užitečných triků. Něco ti pak můžu ukázat, až budeme v lese. No a umím si vytáhnout páteř, to bylo fakt nechutný i pro mě. Růst kostí mě nebolí, ale stejně je to zvláštní pocit, když cítíš jak se ti oddělí na moment žebra. A to jsem si myslel, že už mě v tomhle nic nepřekvapí.[/rikuto_rec]
Rozpovídal se trochu více o svých schopnostech. Hitoshi se přeci jen trefil a jakmile se neřešil nikdo z minulosti, Rikuto trochu více připomínal své staré já.

>>>> Skrýš Akatsuki #1

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"Když mluvíš na něj, mluvíš na mě,"[/rec] vysvětlil ve zkratce. [rec=rintaro]"A navíc si myslím, že Hinami možná bude muset dávat pozor na mě, protože jsem si tímhle rozpůlil chakru."[/rec] Dvakrát se pěstí lehce bouchl do hrudníku. Byl to zvláštní pocit.
[rec=rintaro]"Vím, že je to asi dost matoucí, ale stejně jako teď vnímám tebe, tak vnímám i Hinami. Jsem jen překvapenej tím, že je to mnohem snadnější, než posledně. Asi mám nějakej chytřejší mozek nebo co!"[/rec] Možná to bylo tím, že za tu dobu sám zesílil v mnoha ohledech a jedním z nich byla bezpochyb i jeho mysl.
[rec=rintaro]"Ale neboj, neznamená to, že jsem úplně neschopnej. Tebe bych pořád porazil,"[/rec] drcnul do Rikuta ramenem. Potom přišla chvilka ticha, protože Rin zvažoval, jestli se má zeptat nebo ne. Kolem Rikuta a Itaneho byla totiž taková hodně zvláštní a awkward aura.
[rec=rintaro]"O čem jste s Itanem mluvili prosimtě?"[/rec] Neodolal a nakonec se na toho obrovského slona uprostřed pokoje zeptal.

[rikuto_jmeno]

Chytil svého kamaráda kolem ramen a rukou, kterou ho držel ho na rameni navíc ještě hladil. Měl u toho takovou starostlivou mimiku, jakoby pomáhal devadesátileté babče.
[rikuto_rec]Nojooo, vypadá to, že já budu muset dávat pozor na tebe. Trošku se ti to v té hlavě z té techniky motá, co? Nebo si mezi sebe rozdělíte i IQ?[/rikuto_rec]
Rýpnul si s uchechtnutím ještě předtím, než svého kamaráda zase pustil. Tenhle čas byl jako náplast na Rikutovo srdíčko.
[rikuto_rec]Jasně, že Hinami bude dávat pozor na tebe, tak jsem to i myslel. Ty chytřejší mozku..[/rikuto_rec]
Obrátil Rinovo vlastní tvrzení proti němu.
[rikuto_rec]Chytřejší mozek, ty si dement.[/rikuto_rec]
Neudržel se a vyprskl smíchy, nějakou dobu se nahlas smál. Poznámku o souboji nějak nekomentoval, jenom vrátil Rinovi úder do ramene. Jeho velkej úsměv z tváře ale zmizel s další otázkou.
[rikuto_rec]No ani mi o tom nemluv, dlouho jsem někomu nechtěl dát ránu do držky jako včera jemu.[/rikuto_rec]
Bouchl si pěstí do otevřené dlaně druhé ruky s přísným výrazem na tváři.
[rikuto_rec]Pamatuješ na Gamarektu? Prej si s ním uzavíral nějakou..dohodu?[/rikuto_rec]
Zeptal se tak jako, že by mu o té dohodě mohl taky říct.

[rintaro_jmeno]

Musel se pořádně zamyslet nad tím, co Rikuto říkal, než vyrazili na cestu, ale jediné, co slyšel, byly kroky jeho druhého já na cestě do přístavního města. V tom sevření se mu zamotala hlava, než se trochu sebral a vymanil se. [rec=rintaro]"Ajo,"[/rec] uvědomil se a upravil si oblečení, které mu tady Rikuto rozhodil svým pochybným vystupováním.
[rec=rintaro]"Bylo mi jasný, že je to docela vážný, ale až tak jo?"[/rec] Nebudem si nic, začátky Akatsuki by byly asi ideálnější bez nějakých vážných vnitřních konfliktů. Pokud měli nějak efektivně bojovat se Senkokyuu, tak nemůžou bojovat mezi sebou. Tohle si však zatím nechával pro sebe.
[rec=rintaro]"Asi takhle vysokej?"[/rec] ukázal někam do nebe. [rec=rintaro]"Zelenej, trochu opuchlej. Bradavice?"[/rec] S otázkou si promnul bradu. [rec=rintaro]"Jo, myslím, že si ho pamatuju."[/rec] Samozřejmě, že si ho pamatoval. Však Gamarekta mu pravděpodobně zachránil život při útěku ze Země Temnoty.
[rec=rintaro]"Měl konflikt s vesnici, kterou postavili nad jeho jeskyní. Vyjednal jsem příměří."[/rec] Nebyl to žádný velký čin hodný oslav, ale byla to první věc, kterou Rin udělal v roli vůdce země. Byl na to hrdý.
[rec=rintaro]"Co s ním?"[/rec] zeptal se na pokračování Rikutova příběhu.

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Mohlo to být horší, nebýt Hoshi.[/rikuto_rec]
Potvrdil Rinova slova o tom, že je to vážný. Ten mu pak začal perfektně popisovat Gamarektu, musel si ho pamatovat. A tak na jeho slova přikývl, to byl takovej ten moment kdy zrovna humor svého kamaráda moc nechápal. Rin mu pak vysvětlil hodně jednoduše jejich dohodu a potvrdil tím Rikutovi, že se se starým žabákem dalo normálně bavit.
[rikuto_rec]Znáš mě, umím bejt držka. Poslali mě s ním mluvit a to, že jsem Uzumaki tomu úplně nepřidalo. Ohnal se po mně mečem, nic s čím bych si neporadil nebo si tím neprošlo už pár mých kamarádů někdy dřív, než jsme se stali kamarádi. Znáš to, někdy jsem přece jen na ranu. No, každopádně..[/rikuto_rec]
Rikuto během povídání dost chaoticky gestikuloval rukama a na jeho tváři se měnilo hodně emocí.
[rikuto_rec]..bylo tam i dost šavlozubých tygrů a někteří jedinci z naší skupinky se hned dali do jejich zabíjení. Nevím čím si prošli, že se při menším náznaku nebezpečí hned uchýlili k tomu. Na poslední chvíli jsem si všiml šípu letícího na Gamarektu, neměl jsem už jak ho zastavit a tak jsem mu nastavil moje rameno posílené o dotonovou techniku. Kdybych to neudělal, tak bych přišel o ruku. A nebýt na místě Hoshi, tak jsem o ní přišel i tak.[/rikuto_rec]
Sáhl si rukou do výstřihu a stáhl si triko tak, aby ukázal velkou jizvu na svém rameni. Jen další do sbírky.
[rikuto_rec]Nikdy mě nic nebolelo víc. Ramenní kloub jsem měl na kusy a v ráně jsem měl kusy hrotu z něčeho divnýho. Kus střely prošel a Gamarektu stejně zranil.[/rikuto_rec]
Rikuto se oklepal při vzpomínce na tohle konkrétní zranění. Nebál se skoro ničeho, ale když si vzpomněl na tu bolest, tak měl husinu snad aj na zadku.
[rikuto_rec]Hoshi se nějak postarala o mojí ránu, abych byl schopnej aspoň cestovat a zastavila Gamarektovo krvácení. Měl jsem čerstvě podepsanou Žabí smlouvu od Kaena, nemohl jsem ho hned takhle zklamat. Jo, bylo ve mně určitě víc emocí než mělo, ale sotva jsme přišli do cizí země a hned jsme kolem sebe nechali krvavou spoušť. Přitom kvůli takové blbosti..[/rikuto_rec]
Zatnul v naštvání pěsti rukou.
[rikuto_rec]Chtěl jsem to nějak odčinit, vyléčit Gamarektu a třeba se postarat o těla. Potom už si pamatuju jen elekrujícího Itaneho a tmu. Probudil jsem se v Hoshi klíně a ostatní byli pryč. Jsem jí hrozně moc dlužnej..[/rikuto_rec]
Pohlédl smutně do země, zase měl pocit jako by měl srdce omotané na několikrát nití, která se více a více utahovala. Co mohl udělat jinak, aby s ním tady teď Hoshi mohla být? Ne, takové otázky nemají cenu. Co může udělat, aby její smrt nebyla zbytečná?

[rintaro_jmeno]

Rin si v tichosti vyslechl Rikutův příběh o tom, co se stalo na začátku jejich cesty v Zemi Temnoty. Znělo to jako nepříjemná situace, kterou zavinila jakási neschopnost spolupráce mezi různými pohledy na svět. Když už se konkrétně mluvilo o Rikutovi a Itanem, tak minimálně tihle dva byli z jiného těsta. Rikuto měl svoje ideály a už od mala si stanovil cestu, po které půjde až do svého cíle. Měl svoje neporušitelné hodnoty, což sám zažil na vlastní kůži, když se pokusil ublížit někomu, koho se Rikuto rozhodl chránit za každou cenu. Po tom všem, co o Hoshi řekl, to dávalo smysl. A když krví podepsal kontrakt se žábami, neexistovala šance, že s žábou bude bojovat.
Na druhou stranu Itane byl hodně efektivní shinobi. Rin upřímně nevěděl, jestli má Uchiha nějaký vlastní sen, ale viděl ho v akci a díky tomu o něm měl docela dobrý obrázek. Během několika uplynulých let se navíc stal členem ANBU, což je pravděpodobně ta nejvíc zřejmá kombinace v existenci. Itane je ninja, který se co nejrychleji pokusí překonat překážku, aby se mohlo jít dál a dle slov Rikuta se jim do cesty postavil Gamarekta. Jistě, byli tam další lidé, ale Rin měl pocit, že Rikutův hněv je převážně směřovaný na Uchihu.
[rec=rintaro]"Díky, Rikuto,"[/rec] řekl nakonec. [rec=rintaro]"Zachránil jsi život mého prvního spojence a dost možná i mě. Když jsem utíkal ze země, byl to právě Gamarekta, kdo mi pomohl dostat se pryč."[/rec] Možná to nebylo to, co chtěl Rikuto slyšet a očekával něco jako, že Itane a ostatní jsou hrozní hajzlové nebo tak něco, ale Rin tam nebyl a měl jen svědectví jednoho člověka. A nebylo to o tom, že by Rikutovi nevěřil, ale pohled jedince může být zkreslený jeho vlastními emocemi. Bylo mu líto, že tam vznikl takový spor a nedokázali ho vyřešit diplomaticky, ale nemohl s tím nic udělat.
[rec=rintaro]"Říkal jsi šíp, jo? Moriova technika?"[/rec] chtěl se ujistit. [rec=rintaro]"Jsem překvapenej, že ti to dalo takovou bídu. Viděl jsem co všechno dokážeš vydržet, takže to muselo být fakt něco."[/rec] Jizva vypadala hrozivě a bude to připomínka na celý život.
[rec=rintaro]"Hele, nevím. Nebudu tu nikoho obhajovat a nezměním, co se mezi váma stalo. Nemůžu váš spor vyřešit. Pokud ti to pomůže, tak můžu říct, že je Itane hajzl, že je Morio hajzl a že jsou vlastně všichni hajzli, ale ve skutečnosti to tak myslet nemůžu. Stalo se to a je to na houby, ale jedinej člověk, kterej celou věc může nějakým způsobem dovést do konce jsi ty. Máš problém s tím, co se v té jeskyni stalo, protože kromě toho, že zaútočili na žábu a tygry, tak podle tvých slov zaútočili na to, kým jsi."[/rec] Strčil ruce do kapes kabátu a na moment se zahleděl někam do mraků, než se zase podíval na Rikuta. [rec=rintaro]"Když mi řekli, že jsem najednou pán země, smál jsem se. Přišlo mi to jako naprostá blbost, víš? Byl jsem pro ně cizí, byl jsem děcko a ničemu jsem nerozuměl. Jak jsem já mohl rozhodovat o tom, co má být pro ostatní dobré a co ne? Jak má někdo žít? Postupem času jsem ale došel k jakémusi uvědomění, že moje slovo má skutečnou váhu a můžu věci změnit. A znáš mě, chci pomáhat lidem a vytvořit pro ně lepší budoucnost. Taková moc je ale nebezpečná věc a i s dobrými úmysly můžeš způsobit špatné věci."[/rec] Jeho tváří projela vlna smutku. [rec=rintaro]"Sám jsem několikrát popřel sám sebe. Musel jsem obyčejné lidi nutit narukovat do armády, vybírat daně od těch, kteří pořádně neměli ani na to, aby nakrmili svoje děti."[/rec] Rin se zasmál, ale takovým hodně bolestivým způsobem, ze kterého bylo jasné, že se jen snaží zamaskovat nával negativních emocí. [rec=rintaro]"Jednou-jednou jsem to odpustil, protože jsem si myslel, že to mají být peníze pro mě, ale potom se to doslechli ve vedlejší vesnici, kde byla situace o něco lepší a chtěli, abych se k nim choval stejně. Tak jsem to udělal. To se pak rozneslo dál a dál a moje naivní já s tím nemělo problém, jenže pár měsíců na to najednou nebylo z čeho platit dělníky, pekaře nebo právě ty vojáky, které jsem předtím nutil narukovat."[/rec] Rezignovaným způsobem pokrčil rameny. [rec=rintaro]"Lidé dost možná umřeli kvůli mýmu naivnímu rozhodnutí...Děláme chyby, Rikuto. Někdy ty chyby děláme v závisloti na tom, že se jim právě snažíme vyhnout.[/rec] Bylo jen na Rikutovi, jak si Rinova slova přebere nebo jestli se jimi nějak nechá ovlivnit.

[rikuto_jmeno]

Rikuto si vyslechl Rinova slova bez přerušování, měl během toho zamyšlený výraz a fakt se soustředil, aby mu ze slov jeho nejlepšího přítele nic neuniklo. Přinutilo ho to znovu přemýšlet nad všemi těmi událostmi a jak se na ně díval. Nechtěl po Rinovi slyšet nic o tom, že je Itane nebo Morio hajzl. Kvůli tomu s ním tohle neřešil. Sám vnímal, že má sebou Rin své vlastní těžké břemeno a že si oba prošli mnoha zkouškami a konflikty, které je zformovaly do lidí, kterými jsou dnes. Přesto měl pocit, že zrovna se svým přítelem je nejblíž svému mladšímu bezstarostnému já.
[rikuto_rec]Nešlo asi tolik o samotnou techniku jako o materiál, ze kterého byl vyrobený ten hrot. Ta bolest byla až nepřirozená.[/rikuto_rec]
Vyjádřil se k tomu, jak dostal bídu. I on věděl o tom, že toho vydrží dost a proto byl v onen moment dost v šoku nejen ze samotné bolesti. Přikývl na slova o tom, že Itane nezaútočil na něj, ale na to, kým Rikuto byl. Jo, mohl se o tom s Itanem hádat několik hodin a stejně by pravděpodobně nedošli k tomu, k čemu Rin došel hned po prvním vyslechnutí.
[rikuto_rec]Přesně tak! Přeci i způsob jakým osvobodíme svět od Senkokotů je důležitej a už to je nějakej začátek formování světa, za kterej bojujeme a umíráme. Jsem připravenej, nikdy jsem nebyl víc připravenej, a on o mně začne hned první den ještě pochybovat. Vždycky byl takovej. Už od prvního dne jako Tým 6, byl pan dokonalej Uchiha, mistr-světa-vím-všechno-vole-vomeleta. Ale o tom jsem vždycky věděl a zvládl se přes to dostat a spolupracovat s ním, ale nenechám si vyčítat záchranu života Gamarekty a házení dalších ztrát na životech na moje triko. I kdybych o tu ruku přišel a Gamarektu to zachránilo, tak to udělam znova. To víš. Tak proč se za to mám cítít blbě?![/rikuto_rec]
Vyjádřil se ještě k jejich incidentu s Itanem. Pak přišlo na řadu mnohem vážnější téma, kterému Rikuto doufal, že se vyvyruje. Byla to totiž věc, která i v něm vyvolávala pochybnosti a to přímo pochybnosti k jeho největšímu životnímu snu. A po Rinových slovech to bylo ještě horší, protože mu předhodil přímo konkrétní situace, které si dodnes neuměl ani představit. Nutit narukovat lidi do armády, brát peníze lidem, kteří sotva přežívali a další složitá rozhodnutí. No už se viděl, jak by při něčem takovém reagoval. Jak by se pokusil sám nahradit celou armádu svojí silou, šel sehnat peníze i do života ohrožující situací a pravděpodobně už nikdy v životě nespal z toho všeho stresu. Při těchto představách na sucho polknul.
[rikuto_rec]Nenechám můj konflikt s Itanem ohrozit společnou věc pro kterou všichni bojujeme a dokud budu dejchat, tak se nevzdám a půjdu si za tím, ale nedokážu to sám. To o čem jsi teď mluvil, nemám šanci něco takového zvládnout. Nemám na to hlavu ani srdce, i kdybych věděl že je něco takového potřeba udělat, tak to zkusím nějak udělat sám a ještě víc to pokazím. Klidně si stoupnu na bránu Konohy a budu jí bránit před čímkoliv co přijde, ale to fakt není všechno co Konoha potřebuje. Potřebuje člověka jako jsi ty, někoho s mocí a možností rozhodovat za lidi, ale se svědomím a pocitem zodpovědnosti za svoje rozhodnutí. U tebe se můžu vždycky spolehnout, že životy lidí u tebe budou v žebříčku priorit na prvním místě u všeho. A taky vím, že mi vždycky řekneš pohled na věc takový jaký je a ne to, co chci slyšet. I kdybych se měl sebevíc naštvat. Jo, jsem zase klasicky sobeckej, protože nevím, co od života chceš a žádost ode mě je něco jiného než žádost někde od nějakého Aoi z Vesnice Hornídolní. Ale tvoje nová technika nám taky hraje docela do karet. No, k věci. Až dosáhneme svého cíle, budeš tam se mnou? Budeš moje pravá ruka?[/rikuto_rec]
Pokopl kamínek na cestě před nimi a pohledem sledoval kam skáče. Nemohl se podívat na svého kamaráda, dokud se mu nedostane odpovědi. Moc dobře si totiž uvědomoval, jak sobecké to od něj byl a tak se styděl sám za sebe.

[rintaro_jmeno]

Nepřirozená bolest? To se hodně těžko chápalo, protože Rin moc fyzické bolesti na rozdíl od Rikuta nezažil. Když to však prohlásil tady specialista na roztrhané tělo, muselo se jednat skutečně o něco neobvyklého.
[rec=rintaro]"V tomhle se možná vaše pohledy rozchází. Tobě záleží na tom, jakým způsobem osvobodíme svět od Senkokyuu, ale Itanemu jde hlavně o to, aby se nám to podařilo za každou cenu."[/rec] Možná Itanemu nezáleželo na tom, že po cestě ztratí to, co ho dělalo tím, kým byl. Rikuto si to chtěl zachovat. Těžko se soudilo, jestli má někdo z nich pravdu, tak černobíle to totiž nebylo. Jednalo se prostě o dva rozdílné typy vnímání jejich situace.
[rec=rintaro]"Chtěl, aby ses cítil blbě?"[/rec] zeptal se trochu nevěřícně. [rec=rintaro]"Neznám ho tolik jako ty, ale když se naše techniky střetly..."[/rec] Zastavil se jak slovy, tak i pohybem. Nastavil před sebe ruce a začal s nimi plácat o sebe. [rec=rintaro]"Rasengan a Chidori. Když se napřímo srazí, stane se taková strašně divná věc. Oba nás to dostane do takového prázdného světa, kde neexistuje nic jinýho a dokážeme se vzájemně vnímat na takový skoro až nadlidský úrovni. Díky tomu mám pocit, že mám docela dobrej přehled o tom, co je Uchiha zač. A není podle mě někdo, kdo by tě chtěl úmyslně shazovat. Jestli něco, tak si myslím, že jen prostě nechápe to, jakým způsobem celou věc vnímáš."[/rec] Pokusil se trochu obhájit Itaneho, což Rikuto možná neocenil. Také ale bylo možné, že se v Itanem skutečně mýlí.
No a potom přišela další část Rikutova proslovu. Rin si pro sebe trochu povzdychl, protože spousta Rikutových slovíček tam vyzdvihovala jeho vůdcovství a zkušenosti, což mu přišlo trochu mimo. [rec=rintaro]"Můj sen se nikdy nezměnil, Rikuto. Chci vytvořit svět, kterej je bezpečnej pro nový generace. A pořád k němu chci směřovat, ale mám předtím jednu důležitou zastávku. Nemůžu ti nic slíbit, dokud je Kinko naživu. Já vím, že jsi Yoko neznal, ale posledních pár let byla celým mým světem. Nedokážu nad ničím jiným přemýšlet. Potřebuju ji pomstít."[/rec] Cítil se trochu provinile, že mu rovnou neslíbil všechno, co si Rikuto přál. [rec=rintaro]"Neřekl jsem ti to nejhorší. Ona Kinko ... Ona ji nezabila. Ne tradičně. Má takovou techniku, které moc nerozumím, ale díky ní se udržuje naživu už stovky let. Myslím, že Yoko prostě vymazala a přemístila se do jejího těla."[/rec] Už jen z toho, že to vyslovil takhle nahlas, se mu udělalo zle. Jen představa, že se jednou bude muset postavit slepici, která je v těle člověka, na kterém mu strašně moc záleží. [rec=rintaro]"Zeptej se mě znovu, až tohle všechno skončí, jo?"[/rec]

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Jít přes mrtvoly, je to pak záchrana světa? Jak se lišíme od nich? Co jsem slyšel, tak taky chtějí lepší svět a spousty lidí tomu věří i kvůli tomu, že se jim lepší život dostal. Ale na úkor něčeho a tohle mi tím dost smrdí.[/rikuto_rec]
Řekl svůj pohled na věc. Kdo by byl řekl, že je Rikuto schopnej nějakých takových myšlenek. No obhajobu Itaneho neposlouchal úplně rád, ale věděl, že to Rin myslí jen s nejlepšími úmysly. Jenom měl pocit, že znal Itaneho trošku jinak a nebo bral Itane prostě Rikuta trochu jinak. Občas přemýšlel, jestli vůbec nastal moment, kdy se od Itaneho cítil respektovanej.
[rikuto_rec]To zní divně, jeden by čekal, že to prostě vybouchne a oba spadnete otevřený na zem s orgány válejícími se okolo vás.[/rikuto_rec]
Odpověděl s vážnou tváří, jako by to byla úplně jasná věc, než se tomu sám zasmál. Vyhnul se tak nějaké vážné odpovědi k Itanemu a ani se k tomu nehodlal vracet. Rin mu sice rozuměl jako málokdo, ale tohle nemohl pochopit asi nikdo jinej kromě Rikuta. Přesunuli se tedy k dalšímu tématu, který si Rikuto s vážným výrazem vyslechl celý bez přerušování. Rin mu dal svojí odpověď, i když si myslel, že nedal a tak Rikutovi nezbývalo nic jiného, než se krátce pousmát. Pak ale zvážněl.
[rikuto_rec]Kinko, zastavíme jí. Patří k nim a my se nezastavíme, dokud nezastavíme posledního z nich. I kdyby k nim nepatřila, tak to co dělá je hrozný a někdo jí musí zastavit. Budeš mít možnost pomstít svojí kamarádku, nějak tě k ní dostanu.[/rikuto_rec]
Ujistil Rina, že Kinko spravedlnosti neunikne. Podle toho jak Rin mluvil o Yoko, tak to musel udělat. Uvnitř sebe cítil určitě vůči Yoko nějaký dluh, protože s ní trávil každý den a v hlavě teď musí mít otázky typu co by, kdyby. Nepřítel co dostal Yoko byl přímo před jejich nosem, ani si neuměl představit kolik momentů, které mohl udělat jinak, Rin v hlavě měl.
[rikuto_rec]Yoko, jaká byla?[/rikuto_rec]
Věděl, že to bylo hodně citlivé téma, ale už ho nakousnuli a naopak připomenout si hezké vzpomínky mohlo zachránit to pochmurno, do kterého zabrousili.

[rintaro_jmeno]

Rinův výraz se po slovech Rikuta změnil. Měl pravdu. Jistěže měl pravdu, ale Rin ve své zuřivosti zapomněl a přijal to, že důležité bylo vyhrát za každou cenu. V téhle konkrétní diskuzi to maskoval slovy "Itaneho pohled," ale pravdou bylo, že tak chvíli smýšlel i on sám. Chtěl tak moc pomstít Yoko, že byl ochotný zavřít obě oči a jít budoucnosti slepě naproti. Jak by se na něj ale dívali ti, které ztratil právě vlivem maskované skupiny? Byli by rádi, že je pomstil a nebo by ho nepoznali, protože se při bitvě s monstrem sám jedním stal? Bylo to smutné, ale své rodiče viděl jako takový ideální obrázek toho, jak milující mamka s taťkou vypadají, ale skutečnost byla taková, že o nich vlastně nic moc nevěděl. Neznal jejich motivace, nevěděl, proč se vůbec stali ninji. Mrzelo ho to a sevřel se mu z toho celý hrudník, protože věděl, že s nimi tuhle dospělou diskuzi nikdy mít nebude. Znali ho jen jako nevinné mimino, jako dítě, které svět vidělo růžovýma očima. Jako puberťáka, který rebeloval proti všem a všemu a měl proříznutou držku, ale nikdy nepoznali muže, který se z něj stal. Nikdy nepoznali Kageyamu Rintara, který byl připravený osvobodit svět od zbytečné bolesti, aby se rodiče jako oni nemuseli bát o svoje děti. Nikdy nepoznali jejich syna, který sám v cizím světě udělal krok kupředu a ujal se role vůdce. Bylo mu z toho moc smutno.
A co Yoko? Byl by pro ní pořád stejný Rin, kdyby se snížil na úroveň Senkokyuu? Těžko říct, protože ona sama Kinko dost silně uctívala. Věděla vždycky, jaká je její role v životě? Byla s tím smířená? Tak či onak měl Rin pocit, že měl na vývoj jejího života dost velký vliv a na konci byla Yoko víc sama sebou, než jen pouhou schránkou pro Kinko. A to mu dávalo důvěru v to, že by nechtěla, aby byl jako oni. Chtěla by, aby byl Rin, jakého poznala.
Bylo to hodně myšlenek bez vyřčeného slova, ale Rin byl rád, že ho k tomu Rikuto svými slovy donutil. Potřeboval to. Musel se srovnat.
Na poznámku o orgánech se uchechtl. Jo, to znělo jako realističtější scénář. [rec=rintaro]"Sám jsem tomu nikdy moc nerozuměl."[/rec] Přiznal.
[rec=rintaro]"Vzala mi Yoko a hrozně moc ji chci porazit, ale chci, abys věděl, že můj vztah s ní je hodně komplikovanej,"[/rec] odvětil na Rikutova slova o Kinko. [rec=rintaro]"Ona...Hodně mi pomohla. Když jsem přišel do Země Temnoty, chtěl jsem ji zničit, protože z dřívějška jsem ji nedokázal vidět jako nic jiného než jako zlou ženskou s maskou slepice, která po mně chtěla, ať zabiju svého učitele. Pak jsem ji viděl jako mrchu, která mi vzala kamaráda z týmu a vymyla mu hlavu."[/rec] Nadechl se a zatnul levou pěst. [rec=rintaro]"Jenže tahle mrcha mě toho hrozně moc naučila. Pomohla mi s věcma, kterým jsem nerozuměl a často mě při vedení navedla na správnou cestu. Jo, nechala mě vykoupat se v chybách a nikdy se nechovala zrovna hezky, ale nemění to nic na tom, že bez její pomoci bych nebyl tam, kde jsem teď. Ať už schopnostma nebo mentálně."[/rec] Nemluvilo se mu o tom dobře, protože chtěl Kinko vážně vidět jenom jako zlou překážku, kterou musí zničit. [rec=rintaro]"Je to hodně osobní, chápeš? Já vím, že je Senkokyuu, ale před chvílí jsi mi připomněl, za čím bych měl stát. A Kinko je moje učitelka podobně jako Saru-sensei. Cítím se zrazenej. Hrozně moc."[/rec] To byla jedna věc. Druhá věc byla, že teď měla tělo Yoko a pokud si před ním někdy sundá masku...Co bude pak? Bude Rin schopný pokračovat nebo se na místě zhroutí? Bude schopen sledovat, jak jeho kamarádi ničí tělo někoho, na kom mu tak moc záleží?
Rikuto se pak zeptal přímo na Yoko, což Rinovi v téhle situaci moc nepomáhalo, ale nechtěl ho odpálkovat. [rec=rintaro]"Byla hodná. Hodně zvědavá. Na první pohled nesmělá, ale když se rozpovídala, tak bylo jasné, že to bylo jen kvůli jejímu statusu. Ona Yoko byla služebná. Měla být moje služebná, ale znáš mě, na takový věci nehraju. Od začátku jsem jí říkal, že jsem ochotnej přistoupit maximálně na pomocnici, ale jsme si rovni."[/rec] Na moment se odmlčel. Nebylo lehké o ní mluvit. [rec=rintaro]"Nebyl to profesionální vztah. Oba dvě jsme to věděli už po pár týdnech. Na veřejnosti se ke mně chovala jako k pánovi země, protože to tak prostě muselo být, ale když jsme byli sami, byli jsme prostě jen Yoko a Rin. Byli jsme kamarádi. Se vším, co k tomu patří. Mohl jsem se jí svěřit a když bylo všechno na nic, našel jsem v ní útěchu."[/rec] Pěst, kterou předtím sevřel, zase otevřel a uvolnil. Vzpomínka na Yoko uklidnila jeho nervy. [rec=rintaro]"Měla ráda kytky a nosila je ve vlasech. Víš jak jsme předtím říkal, že jsem ji naučil rasengan? Ono pro ní bylo těžké ho vytvářet stejným způsobem jako já, takže si musela vymyslet svůj vlastní a ten právě nabral formu kytky. Dokázala ale udržet i rasengan, pokud jsem jí s tím pomohl. A hodilo se to, protože i přesto, že měla být jen obyčejná služebnice, dokázala dobře bojovat. Hodně jsme spolu trénovali."[/rec] Konečně se podíval na Rikuta. [rec=rintaro]"Jsem si jistej tím, že bys jí měl rád." [/rec] Víc toho k Yoko asi říkat nechtěl. Možná by v takové situaci bylo fér zeptat se na Hoshi, ale všechno tohle povídání Rina přivedlo do takového stavu, že by asi víc emocí nezvládl. Navíc teď byli na misi a museli se soustředit na svůj cíl.
[rec=rintaro]"Byl jsi někdy v téhle zemi? Osobně nemám moc dobrou představu, kde začít a jít naslepo nezní jako moc dobrá taktika."[/rec] Obrátil konverzaci směrem k cíli jejich skupiny.

[rikuto_jmeno]

Byl držka a málokdy věděl, kdy zavřít hubu. Když ale viděl emoce v pohledu svého přítele, tak i on pochopil, že bude lepší být ticho a nechat ho se svými myšlenkami. Znal Rina jako nikoho, ale i tak byli několik let bez sebe a každý si prošel jinými věci a tak jeho slova mohli mít ještě jinou váhu, než jim chtěl dát. Vůbec se ale nezlobil, že se jeho kamarád nad těmi slovy zamyslel, sám měl totiž občas pochybnosti jestli tenhle pohled na svět nemá prostě jenom on. Tyhle slabší chvilky zaháněl vzpomínkami na příběhy o sedmém Hokage, které mu vyprávěli doma jako dítěti před spaním. A teď měl další motivaci, mladší sestřičku pro kterou chtěl zařídit ten nejlepší možnej svět, do kterého bude vyrůstat. Pak se jejich téma přemístilo ke Kinko, tady měl Rikuto na celou věc zase trochu jiný pohled. Z toho co Rin říkal vlastně moc nerozuměl tomu, jak může někoho takového brát jako svého učitele a mít k ní sebemenší špetku respektu. Tady to celé stálo zase na Rikutově povaze a na tom, jak přistupoval k lidem on.
[rikuto_rec]Neznám jí a nevím, čím vším sis prošel. Ale seš si jistej, že nepomáhala skrz tebe jenom sama sobě a jejich organizaci? Nepotřebovali prostě někoho oficiálního, za koho se schovat? Třeba tě nějakou dobu sledovali, zkoumali a přesně věděli, jak tě donutit spolupracovat. Zodpovědnost za životy lidí, kterou na tebe přehodili. Saru-sensei by se bez rozmyslu postavil do cesty útoku letícího tvým směrem, co taková Kinko? Přijde mi to k němu trochu nefér, víš..takhle je srovnávat.[/rikuto_rec]
Přeci jen Saru-senseie taky nějakou chvíli znal a přišel mu jako fakt super ninja a ještě lepší člověk. A z vyprávění o Kinko fakt takové pocity neměl. Hlavně si díky tomu Rikuto začal víc a víc uvědomovat sílu a nebezpečí, proti kterému stojí. Byl si docela jistej, že kdyby Kinko neudělala chybu s Yoko, tak se tu nyní s Rinem nebaví, protože by dál vedl Zemi Temnoty. Proč zrovna Rin? Mají nějaké páky i na další lidi z jejich nově vzniklých Akatsuki a jak moc námahy by bylo potřeba vynaložit k tomu, aby na svojí stranu dostali třeba někoho jako byl Hitoshi? Přeci jen málem dostali Rina, člověk o kterém by nikdy nepochyboval. Ani na moment ho nenapadlo něco vyčítat svému kamarádovi, Senkokoti to měli fakt dobře vymyšlené. Jen možná bylo potřeba aby slyšel i pohled třetí nezúčastněné strany na celou věc a zkusil se na to podívat i trochu jinak. Přeci jen s dost věcmi co mu Kinko pomohla, před něj sama hodila. Jak se mu Rin rozpovídal o Yoko, tak mu jeho myšlenku o jeho setrvání ještě potvrdil.
[rikuto_rec]Moc mě mrzí, že jsme neměli možnost se poznat. Zní to, že by mezi nás fakt zapadla. Taky to zní, že furt minimálně část jí přebývá v tobě a dokud si to budeš střežit a půjdeš si za tím, bude s tebou.[/rikuto_rec]
Lehce se usmál na svého kamaráda po tom, co mu dal jednu ze svých rad jak se vyrovnat se ztrátou. I on to bral tak, že je část Hoshi a jejích snů a cílů furt s ním, protože nebýt Hoshi tak tu není on. Ani se neptal, jestli ještě není šance Yoko zachránit, protože kdyby byla, tak není šance aby se o to Rin nepokusil. Proto ho touhle otázkou nechtěl ani zbytečně zatěžkávat. Nojo, mise. Měl by se mít na pozoru a trochu víc vnímat okolí.
[rikuto_rec]Vůbec. Navíc bych tudy mohl klidně projít před týdnem a stejně to tu nepoznat. Bylo od nich docela odvážný poslat zrovna nás dva pro takový důležitý věci. Budeme muset mezi lidi, jinak pláště neseženeme. A lidi chodí po cestě a cesty někam vedou.[/rikuto_rec]
Vzpomněl si na bingo knížku a svůj obličej a rukama si začal upravovat delší vlasy, aby jich měl více před obličejem a zakryl tak znamení na čele. Kapucu bohužel neměl, tak si bude muset zatím vystačit nějak takhle.

[rintaro_jmeno]

Takhle z vyprávění bylo jednoduché držet se své strany a vidět tu druhou černě, ale Rikuto tam nebyl. [rec=rintaro]"Pravděpodobně mě jen využívala, ale ve výsledku jsem chtěl využít i já ji. Byl to pro mě jedinej způsob, jak pomáhat lidem. I když to takhle asi nezní moc dobře."[/rec] vrátil se ještě ke Kinko pointu jejich diskuze. [rec=rintaro]"Nemělo to být srovnání se Saru-senseiem. Vím, že jsou jejich hodnoty úplně někde jinde. Spíš jsem tím chtěl podtrhnout fakt, že mě toho hodně naučila. Ať už k tomu byly důvody jakékoliv."[/rec] Nechtěl, aby si Rikuto myslel, že tady nějakým způsobem uráží svého senseie.
Jak už ale Rin sám řekl, asi by bylo fajn, kdyby se zaměřili na to, co je před nimi, ale Rikuto tomu svými slovy moc nepomohl. Rin se mohl jen zasmát. [rec=rintaro]"To je pravda co?"[/rec] Pobavila ho poznámka ohledně toho, že poslali právě je dva. [rec=rintaro]"Králové improvizace. Na něco přijdeme. Když jsme navíc zvládli velkou část zkoušek s Ranzi, dokážeme i tohle."[/rec] Pokusil se naladit náladu na nějakou pozitivnější notu. [rec=rintaro]"Minimálně si můžeme užívat krásy okolí, dokud nenarazíme na něco, co nás nějak nasměruje. Nikdy v životě jsem na jednom místě neviděl tolik řek."[/rec] Vzhledem k tomu, kde byli, to asi dávalo smysl. Jestli něco, tak lidé, kteří pojmenovali jednotlivé země se v devadesáti procentech docela trefili. Kromě tedy Země Temnoty, protože tam zase tolik temnoty nebylo... Rin samozřejmě věděl, že se to nejmenuje podle toho, jak to tam vypadá, ale podle klanu, který vládl, ale i tak mu to připadalo celkem vtipné.
[rec=rintaro]"Ah, dobře, Hinami,"[/rec] řekl najednou z ničeho nic, jako by na něco odpovídal. Popravdě se to nedělo tak moc, jako dřív, což bylo rozhodně fajn, protože konverzace by s větším výskytem tohoto mentálního glitche pravděpodobně nebyly tak jednoduché.
[rec=rintaro]"Rikuto, řekl ti Itane něco k Senkokyuu?"[/rec] zeptal se bělovlase, který si tam právě maskoval znaky na čele. [rec=rintaro]"Hinami nám v jeskyni předala několik klíčových informací po tom, co jsi za ním odešel."[/rec] Vzhledem k tomu, že to Rikuto vůbec nezmínil, si Rin tak nějak dokázal vyvodit, že na to asi řeč nepřišla. Nejspíš mluvili jen o tom, co se mezi nimi stalo a tím to i skončilo. [rec=rintaro]"Řekla nám, že členů hlavní skupiny Senkokyuu je pravděpodobně dvanáct, protože každý z nich reprezentuje jednu část zvěrokruhu."[/rec] Pokrčil rameny. [rec=rintaro]"Což je za mě mnohem víc, než jsem původně čekal a když to spojíš s faktem, že mají podporu strašně moc lidí a pravděpodobně mají nějaký další klíčový jedince, kteří třeba stojí za jednotlivýma maskama, naše vyhlídky nevypadaj zrovna dobře."[/rec] Nechtěl působit moc depressed, ale potřebovali nějakou další výhru. I malou. To by morálce rozhodně pomohlo. Ne že by jejich shledání a porážka krystalový koní držky nebyla výhra, ale nevyřadili ji z provozu, což znamenalo, že bude zpátky.
[rec=rintaro]"To ale není všechno. Neříká se mi to snadno, ale nebudu chodit kolem horký kaše. Uzumaki Kokuryuu je Tygr. Hinami to viděla na vlastní oči."[/rec] Jejich vztah nebyl moc blízký. To už Rin pochytil z toho, jak se k sobě chovali na cestě do Suny, ale pořád byli ze stejného klanu a Rikuto vyrůstal v Kokuryuuově blízkosti.

[rikuto_jmeno]

Rikuto už se ke Kinko nijak nevyjadřoval, věděl jak to jeho kamarád myslel, ale v tomhle byli prostě nastavení jinak. Na druhou stranu, Rikuto by pravděpodobně na Rinový pozici kvůli tomu nepřežil a proto svého kamaráda chápal, jen to neznamenalo, že by se prostě v jeho kůži zachoval jinak a to taky neznamenalo, že se jeho kamarád zachoval špatně.
[rikuto_rec]Hehe, pokaždé když jsem něco plánoval, tak to dopadlo ještě hůř. U mě prostě většinou tělo ví co dělat dřív, než hlava.[/rikuto_rec]
Odsouhlasil, že jsou králově imrovizace. Na jména byl dement, ale jméno Ranzi mu stejně zůstalo zavrtané v paměti a při pomyšlení na jejich průchod druhou zkouškou se mu na moment nehezky pokřivil obličej. Ten mu ale zase srovnala zmínka o Hinami, kdy Rikuto vystřelil jak surikata a začal se rozhlížet kolem sebe. Bohužel mu za chvíli došlo, co se děje. On prostě jen zapomněl, že Rin momentálně fungoval na dvou místech a měl tak vlastně díky tomu přehled o Hinami.
[rikuto_rec]Vypadají lépe, než jaké jsme měli, ne? [/rikuto_rec]
Pravil s úsměvem, když mu Rin oznámil jak je těch maskounů pravděpodobně dvanáct, skrz zvířata ve zvěrokruhu. Dvanáct zvířat bylo hodně, určitě větší počet zvířat než kdy Rikuto vařil a tudíž i větší počet zvířat, než zvládl vyjmenovat.
[rikuto_rec]Ještě včera jsme nevěděli nic. Každej maskoun mohl být jen pomocníček někoho ještě silnějšího, teď máme aspoň trochu představu o tom, co stojí před námi! Víme, že existuje nějaká hranice a my se jen musíme dostat přes ní.[/rikuto_rec]
Dostal ze sebe odhodlaně. Tady se krásně projevoval Rikutův charakter a jednoduchej pohled na svět. Navíc tohle všechno byly super důležité informace. Vlastně všechny informace o Senkokotech byly super důelžité, protože jich moc neměly. Pak ale Rin Rikuta dostal tak moc, že úplně zamrzl na místě a jeho odhodlaný výraz z tváře hodně rychle zmizel.
[rikuto_rec]Ko-Kokuryuu je Tygr? Uzumaki Kokuryuu?[/rikuto_rec]
Dostal ze sebe něvěřícně jako by snad znal víc Kokuryuu. Jo, byl to starej plesnivej otravnej děděk, kterej Rikuta nesnášel od dětství kvůli tomu, že nebyl Uzumaki. Žádnej jinej důvod k nenávisti mu nedal. Teda, jakmile Rikuto věděl, že jeho přítomnost dědka štve, tak dělal kolikrát ještě větší vylomeniny, ale před samotným dědkem si vždycky připadal, jako by mu někdo šlapal na hrudník a držel pod krkem, jak těžko ze sebe dostával odpovědi. Tušilo jeho tělo celou dobu, že je ten prašivej děděk větší hajzl, než se prezentoval? A co kostěnný meč, který nechal na hranicích? Co Oslice, která je viděla a měla tak možnost o nich předat zprávu. Přeci jen měli všichni dost specifické schopnosti a nebylo tak těžké je identifikovat.
[rikuto_rec]Kotori-chan.[/rikuto_rec]
Dostal ze sebe jak v transu, zatnul obě pěsti, zíral před sebe do země a bojoval očividně s hodně myšlenkami. Jenže co mohl dělat? Nedokáže se dostat do Konohy, aby se ujistil o bezpečí svých rodičů a sestřiky. Nebyl schopnej je odsud ani dostat. A co když byli ve finále víc v bezpečí tam? Ale co když na sebe upozornil a Kokuryuu je využije proti němu? Co měl dělat?!

[rintaro_jmeno]

Nechal Rikutovi tichý moment, aby se mohl srovnat s informací, kterou právě dostal. Rin si nedokázal představit, že by týpek s maskou tygra byl někdo, kdo se celý život pohyboval kolem něj. Co se teď Rikutovi honilo hlavou? Nadává si, že to měl poznat? Rin doufal, že ne, protože i kdyby to věděl, tak by to nic nezměnilo. Žádný informační náskok by je neudělal silnější, než byli teď a ani teď nebyli dost silní na to, aby Senkokyuu mohli individuálně čelit, což bylo na nic, protože pokud měli nějak efektivně fungovat, museli se dělit na skupiny.
[rec=rintaro]"Kdo je Kotori-chan?"[/rec] zeptal se nakonec opatrně. Netušil, kdo to byl nebo odkud tohoto člověka Rikuto znal, ale vzpomněl si na něj v asociaci s Kokuryuuem.
[rec=rintaro]"Hele, tabule!"[/rec] zvolal nadšeně, když u rozcestí zahlédl první dávku informací. Když se u ni s Rikutem zastavili, pečlivě si ji prostudoval. Zamyšleně si promnul bradu a očima přejížděl z jedné lokace na druhou.
[rec=rintaro]"Můžeme rovnou vletět do města, ale nevíme, jak moc má tuhle oblast Senkokyuu v hrsti. Je to taková ta typická situace, kde vysoký riziko vyrovnává odměnu a jsem si jistej tím, že pokud půjdeme rovnou tam, tak najdeme něco z toho, co hledáme."[/rec] Rozhodně měl pocit, že je větší šance narazit na krejčovství ve městě než ve vesnici. Taky tam byla spousta různých obchodníků a dalších věcí, o kterých třeba ani nevěděli, že by se jim mohly hodit. [rec=rintaro]"Opatrnější postup by byla tahle vesnice,"[/rec] ťuknul prstem do patřičné lokace na mapě. [rec=rintaro]"Myslím si, že by to mohl být docela dobrý zdroj informací o okolí. Tedy asi záleží na tom, jak moc uzavřená komunita to je. Rovnou ale řeknu, že si nemyslím si, že je velká šance, že s námi budou chtít dělat nějaké obchody. Pokud si farmaří, tak hlavně pro sebe a pravděpodobně něco prodávají tady ve městě. Neměli bychom si tedy dělat nějaké nerealistické iluze, protože momentálně nejsme v pozici, abychom jim dávali nějakou lukrativní nabídku, která pro ně bude výhodnější než to, co už mají."[/rec] Byl to samozřejmě jenom odhad. Možná byla vesnička super bohatá na suroviny a měli toho dost i na to, aby přistoupili na nějakou chabou nabídku. Taky byla možnost, že je ve městě obrovská konkurence a neprodává se tolik, jak by si přáli a tím pádem by se na něčem domluvit dalo. [rec=rintaro]"Teoreticky by to ale nemuselo být o penězích."[/rec] Prohodil ještě jednu eventualitu, ale zatím to dál nerozváděl. [rec=rintaro]"Myslím si, že bychom měli navštívit vesnici jako první. Co myslíš?"[/rec] Zeptal se ještě na Rikutův názor. Rin třeba vůbec nezmínil tu třetí lokaci a Rikuto měl určitě svoje vlastní názory na to, jak by mohl vypadat jejich postup.