Cesty Země Řek

Prostory, které si lépe popíšeme později.

[rikuto_jmeno]

Neměl nejmenší tušení v jaké zemi se objevil, jen věděl, že je to pro něj země cizí. Jako jeden z úkolů si tedy zadal obstarat mapu. I kdyby byl daleko od Konohy, tak si z toho nějak nedělal těžkou hlavu. Oddaloval tak odhalení osudu jeho adoptivních rodičů a přidával si čas na trénink, který potřeboval jako sůl. Jeho pozornosti nemohla uniknout nástěnka, na které se nacházela i jeho stará fotka. Bylo tedy rozhodnuto, byl oficiálně nukeninem. A taky se tím ubezpečil, že je tato země v přímém kontaktu se zemí Ohně. K té se nyní hrdě nehlásil, čelenku měl schovanou ve svém batohu. Naskytl se tak pohled na jeho klanové tetování, které měl na čele a které si na štěstí jen tak nikdo nespojí. Fotku na nástěnce nechal viset, byla pořízena ještě před zásahem puberty a vzhledem k tomu, že jeho zasáhlo už i dospívání, tak byla fotka vlastně spíš matoucí. Za ty roky v divočině mu navíc i pěkně narostly vlasy, další bonus k maskování.
[rikuto_rec]Tak jo. Mapa, čerstvé zásoby a můžu vyrazit.[/rikuto_rec]
Připomněl sám sobě pořadí úkolů a sáhnul do kapsy pro svojí starou peněženku. Peníze z jeho domoviny mu byli v Meianu k ničemu, ale tady by snad neměl mít problém s jejich uplatněním. Rozhlédl se tedy, jestli neuvidí nějaké vhodné obchody a stánky.

-> nic nenasvědčovalo tomu, že by tu někde byl někdo, kdo by tě sledoval. Co však bylo zvláštní bylo to ticho, které se zde nacházelo. Jako kdyby se tu život dokonce zpomalil a všechno mělo velmi všední flow. Idilická utopie, jako kdyby tu snad nedošla žádná zpráva o tom, co se děje ve světě. Při tvém hledání po obchodu si však zpozoroval sovu, která seděla na jednom z trhových stánků. Upřeně se na tebe dívala žlutýma očkama a zároveň si sem tam upravila peří. Zvláštní však bylo to, že tahle sova byla sněžná a její bílá barva doslova svítila. Co dělá taková sova v místě, kde je velmi teplo?

[rikuto_jmeno]

Ticho Rikutovi ani tak zvláštní nepřišlo, protože přeci jen už nějakou chvíli cestoval sám a navíc s myšlenkami které měl, vlastně už ticho ani neznal. To tedy nijak nepostřehl, ale co určitě postřehl byla sova. Posledních několik let trávil v divočině a měl možnost nahlédnout do nejedné země a tak si byl dost jistej, že mu sem sova nesedí. Jako první varianta ho napadlo, že se jedná o něčího mazlíčka. V každé vesnici bylo pár jedinců co nevědělo co s penězi a exotičtí mazlíčci byla často jedna z možností, jak peníze utratit. Určitě nebude na škodu si ale informaci nenápadně sám ověřit. Navíc jestli se jednalo o sovu majitele stánku, tak byla šance, že bude mít i jiné zboží z různých koutů světa. A nebo třeba jen mapy, podle kterých pro zboží jezdí. A tak si to ke stánku se sovou zamířil.
[rikuto_rec]Zdravím, mohu nahlédnout?[/rikuto_rec]
Dostal ze sebe, když se přiblížil ke stánku. Nemluvil na nikoho konkrétního, však on se majitel stánku určitě sám rychle ozve.

[hitoshi_jmeno]

Stánek vypadal velmi zchátrale, některé podpory byly dokonce polámané a některé části plachty byly zase děravé nebo poloroztrhané. Když jsi přicházel blíž, tak jsi vypozoroval, že jsou tam káďě a sudy. V některých si pomalu plavaly velké kvádry ledu. Nedávalo smysl, aby v takovém podnebí tu mohl plavat led bez toho, aniž by rozpustil. Sova si seděla vesele na na jednom ze zavřených sudů a stále tě pozorovala, jako kdyby si tě měřila. Pokud si byl pozorný, mohl si všimnout, že má na noze malý kovový náramek. Pokud ses podíval ještě blíž, mohl si vidět, že je tam symbol Konohy, který je tak strašně malý, že by si ho téměř nikdo nevšiml. To, že je to summon, sis uvědomoval velmi dobře tak či tak. V rozvalených sudech si spatřoval postavu, která na nich pokojně spala.

[rikuto_jmeno]

Když se přiblížil ke stánku, tak začal čím dál více pochybovat, jestli tam vůbec nějaké zboží je. Samotnej led v kádi mu nepřipomněl jeho starého známého. Když si ale všiml u sovy miniaturního znaku Konohy a přesvědčil se, že je to summon, jeho starej kolega mu na mysl vyskočil. I kdyby se nejednalo o něj, tak se najednou musel mít na pozoru. Někdo přímo z Konohy měl určitě větší šanci ho poznat. A jak se tak rozhlížel, našel zřejmě i majitele stánku. A i po tolika letech moc dobře věděl, o koho jde. Byl si moc dobře vědom toho, že k tomuhle shledání jednou dojde. Jen ho neočekával tak brzo a neměl nejmenší tušení, jakým směrem se to vyvine.
[rikuto_rec]Yo.[/rikuto_rec]
Hejknul směrem na spícího Hitoshiho. Stál tam klidně s neutrálním výrazem na tváři a čekal na Hitoshiho reakci po probuzení.

[hitoshi_jmeno]

Na Rikutovo zvolání sova dvakrát houkla a dvěma rychlými mávnutími se dostala na rikutovo rameno. Nebyla těký, ale cítil si její drápky na tvé rameni. Neuměl si číst výraz zvířat, ale něco ti říkalo, že kdyby neměla zobák, tak by se usmívala. Hitoshi byl v polovičním limbu, ale už si navykl na to, co zdejší lidi chtějí. [hitoshi_rec]Kilo ledu není tak drahé a jeho využití je opravdu velké. Zdejší saké smíchané s ledem dokáže zázraky a přidá chuti naprosto kouzelné zážitky. [/hitoshi_rec]Odříkal zpaměti svůj slogan, kterým se snažil nalákat zdejší vyšší šlechtu na něco, co v zdejších krajích nemohou sehnat. Trochu ho překvapilo, že jeho společník není v obvyklé poloze a nespí dál na sudu, ale byl moc ospalý na to, aby ho to zajímalo.

[rikuto_jmeno]

Vypadalo to, že je dohromady svedla jenom nějaká náhoda a že tu Hitoshi nebyl úmyslně kvůli Rikutovi. Ba naopak se zdálo, že byl tady v místní zemi mnohem delší dobu než Rikuto a zřídil si i nějakou živnost. Ke zvířatům měl dobrý vztah a nějaké drápky v rameni ani nevnímal. Rozhodl se tedy pro velky krok, sáhl do jedné ze svých kapes a po chvilce šustění vytáhl kousek sušeného masa, který přiblížil k zobáku sovy.
[rikuto_rec]To je něco co se nezměnilo, alkohol furt není nic pro mě..[/rikuto_rec]
Odpověděl klidně během toho, co pozoroval svou na svém rameni a čekal, jestli si od něj nabídne sváču. Bylo mu jasné, že ho Hitoshi zatím nepoznal, byla to však jen otázka probuzení. Ale stejně klidnej by zůstal, i kdyby ho poznal rovnou.

[hitoshi_jmeno]

Vypadalo to, že sova je dost friendly a nabídkou nepohrdla. Sušené maso si zobákem upravila a jednoduchým nadhozem si ho hodila správně do zobáku, aby ho následně mohla strávit. Její šťastné zahoukání bylo slyšet v okolí, protože jinak zde bylo absolutní ticho a klídek. Spokojeně pojedla a pak sebevědomě pohladila Rikuta křídlem po hlavě jako správný summon. Hitoshi měl sice zavřené oči, ale hlas mu přišel povědomí. Sice už nebyly děti, ale jsou věci, které se moc nezmění a jeho podvědomí mu napovídalo. [hitoshi_rec]Moje sova obvykle lidi spíš zastraší. Kvůli čemu má takovou radost?[/hitoshi_rec] Hlesl, aniž by se musel dívat dál. [hitoshi_rec]Nejspíš nebudete chtít koupit můj led, že?[/hitoshi_rec] Zeptal se řečnicky a začal se soukat pomalu na nohy, aby si mohl nově příchozího konečně prohlédnout.

[rikuto_jmeno]

Sotva byla přátelštější než čekal a po tom co si nabídla kus masa dokonce i Rikuta pohladila po hlavě. I když šlo jen o slabou interakci se summonem, tak ho to furt alespoň trochu zahřálo na srdíčku. Sova byla asi vyvolána jako hlídač, protože Hitoshi se probouzel už nějakou dobu a tak by zřejmě nebylo úplně těžké si během toho kousek ledu nabídnout.
[rikuto_rec]Jestli nemáš v nabídce i něco jiného krom ledu, tak ti asi kšeft neudělám.[/rikuto_rec]
Odpověděl a opatrně se jednou rukou opřel o konstrukci stánku, tak mohl nahlédnout na Hitoshiho trochu lépe. Věděl, že mu bude stačit jeden pohled a bude moc dobře vědět s kým jedná. Zrovna Hitoshi byl jeden z těch, kteří Rikuta už viděli s novým tetováním a to bylo nyní volně viditelné na jeho čele.

[hitoshi_jmeno]

Byl to on! Hitoshi sice původně váhal, protože uteklo příliš času od toho všeho, co se stalo. Konoha, zvířecí masky, tajuplný starý ostrov, kde nefungovala chakra. To vše nyní vypadalo jako dalěká historie, trochu jako Galaktická republika, možná ještě před ní. [hitoshi_rec]A co takhle staré přetelství?[/hitoshi_rec] Otázal se, když ho konečně viděl. Rikuto viděl pár zlatých očí, které jasně zářily v útrobách stánku, jako kdyby viděl někoho z pouštního lidu. Na Hitoshim by nepoznal, že je top ninja, měl na sobě dlouhé kimono, které mu zakrývalo ruce, vypadal spíš jako nějaký poustevník. [hitoshi_rec]Vypadá to, že si tě Haru oblíbila. Což je super, protože většinu lidí většinou uvězní v genjutsu, pokud rozpozná, že mají chakru.[/hitoshi_rec] Vlastně Haru byla jeho nejcenější summon, který mu kdykoliv rád poradil. Díky ní se dokázal přetransformovat z nestabilního puberťáka na reformovaného mladíka.

[rikuto_jmeno]

Nikdy si nebyl jistej, jestli s Hitoshim vůbec byli přátelé. Často si v minulosti kladl otázku, jestli prostě jen neměli dost podobné cíle a to je nutilo ke spolupráci. Cestovali spolu docela dlouho, takže se přeci jen trochu poznali. Přišlo pak hořské zklamání ze Žabí jeskyně, ale i nad tím později přemýšlel a i když to úplně neschvaloval, trochu pochopení pro zabij nebo buď zabit měl. Jen to podle Rikuta taková situace nebyla, byli silnější než banda nějakých šavlozubých tygrů. Jestli se něco naučil za poslední dny, měsíce a roky, tak to bylo netopit se více v minulosti. Bohužel se staly věci, které nemůže změnit. I kdyby sebevíc chtěl. Možná ale Hitoshi nevěděl, jak Rin zemřel a proto to celé bral spíš jako takové nostalgické shledání? Na jeho otázku tedy odpověděl tak, že se přestal opírat a nově volnou ruku mu s úsměvem podal, aby ho mohl chytit za předloktí a klidně si tak i pomoct ze sudů.
[rikuto_rec]Zvířata mě z nějakého důvodu vždycky brala. Kde to vůbec jsme? Vypadá to, že máš o tomhle místě zaručeně víc informací než já.[/rikuto_rec]

[hitoshi_jmeno]

Byl vlastně rád, že se tu někdo jako Rikuto objevil. Už tu byl příliš dlouho a častěji než na ninjutsu myslel na to, jak si tu užívat volnost. Ale všeho příliš umí škodit a Hitoshi věděl, že jeho místo je trochu někde jinde. Byl vlatně zázrak, že se tu neobjevilo žádné ANBU, nebo ninjové, kteří by hledali podle bingo knížky. Byl si celkem jistý, že je někde na předních stranách s tím, jak dlouho už utíká. Chytil rikutovo ruku a postavil se opět na nohy, ne že by mu spaní v sudech nějak vadilo. [hitoshi_rec]Tohle je Země Řek, je tu vážně hodně řek, jak by řekl jeden Řek. [/hitoshi_rec]Zavtipkoval, ale zároveň musel uznat, že to bylo nejlepší místo pro jeho odpočinek a tréning.[hitoshi_rec] Je to tu kousek do Země Ohně i do Země Větru. [/hitoshi_rec] Vlastně dokonce znal cestu, protože už si tu spousta obchodníčků kopovala led a mířila do další země, samozřejmě nikdo moc nechápal, že ten led vždycky roztaje chvíli potom, co zmizí od Hitoshiho.

[rikuto_jmeno]

Vtípek nějak přešel, nebyl úplně v náladě na vtipkování. Na to bylo furt hodně brzo a neměl v životě moc věcí k radosti. Nebo minimálně o nich nevěděl. Osud rodiču mu byl cizí, nejlepší kamarád byl mrtvej a co ostatní? Na Itaneho byl naštvanej, o Hinami neslyšel roky a jestli správně předpokládá, že žije furt ve vesnici, tak má Rikuta za nukenina.
[rikuto_rec]Jak moc kousek? Byl jsi se podívat..doma?[/rikuto_rec]
Zeptal se po kratší odmlce. Úplně nevěděl, jestli může Konohu nazývat domovem. Jakože, on sám by teď neměl, ale přesto bude. A u Hitoshiho to bylo přeci jen ještě složitější. Ale přeci jen Rikuta zajímala i Hitoshiho reakce právě na toto slovo.

[hitoshi_jmeno]

Neměl tu vzdálenost změřenou a popravdě se ani před tím nezamýšlel, jak moc daleko do Konohy to je. Vlastně původně chtěl být co nejdál a nakonec zůstal mezi dvěma velkýma vesnicema. Ale tak říkalo se, že pod svícnem je vždy největší tma a na to on sázel. [hitoshi_rec]Upřímně? Není to daleko a přemýšlel jsem nad tím, že bych navštívil domov. Ale pravda je taková, že je to extrémně nebezpečné. Já už jsem nukenin nějakou chvíli a vím, jak moc je to těžký se vůbec dostat blízko k vesnici. Ostatně po tom, co se dělo ve světě je ostraha ještě daleko pečlivější a bedlivější než kdy dřív. [/hitoshi_rec] Řekl zamyšleně při vzpomínce, jak ho při úteku lovila parta ANBU a jak se musel další rok vyhýbat armádě z Konohy. Nebýt toho, že existoval Kaba, nejspíš by nepřežil. Podíval se na Rikuta se vší vážností, protože tohle vážné bylo. [hitoshi_rec]Můžou tě zabít, i když budeš mít dobré úmysly.[/hitoshi_rec] A pak se najednou zašklebil, jako kdyby o nic nešlo. [hitoshi_rec]Ale kdyby si chtěl, rád s tebou něco podniknu. Už se tu schovávám příliš dlouho a mám pocit, že na mě venku čeká nějaké dobrodružství[/hitoshi_rec]. Vlastně z Hitoshiho celou dobu sálala taková zvláštní pohoda a chill vibe.

[rikuto_jmeno]

Poslouchal Hitoshiho, tohle byly z většiny důležité informace. A důležité bylo i samotné Hitoshiho chování, opravdu se Rikutovi zdálo, že dospěl a neměl z něj takovej ten zvláštní pocit nepředvídatelnosti.
[rikuto_rec]Takže jak jsem si myslel, musím být ještě silnější.[/rikuto_rec]
Tahle odpověď směřovala spíš jemu samotnému, než Hitoshimu. Pokud i Hitoshi vyvodil, že je to nebezpečné, tak je to fakt nebezpečné. Přeci jen infiltrace byla docela Hitoshiho doména a i tak se k tomu neodvážil. Před dnešním dnem by ho určitě nenapadlo zvažovat pomoc Hitoshiho, ale tenhle krátký moment ho donutil tuto možnost reálně zvažovat. Z jeho všech spolužáků má určitě nejvíce zkušeností z přímé akce a jeho schopnosti z dálky skvěle doplňují Rikuta. A problém, který s ním Rikuto měl, se možná časem prostě vyřešil. Ale furt je brzy o něčem takovém rozhodovat, nemůže se nechat tak brzy unést.
[rikuto_rec]Můžeš mi říct více o tom, co se za poslední roky stalo ve světě? A máš nějaké informace přímo z Konohy?[/rikuto_rec]
Na jazyk mu padaly další otázky, ale musel postupně.

[hitoshi_jmeno]

Něco málo věděl, ale byly to často spíš takové povídačky, které se mu tady donesly. [hitoshi_rec]To je těžký říct, co se stalo doopravdy a co jsou povídačky. Tady je to vážně hodně skrýtá vesnice a občas tu pouze procházejí obchodníci.[/hitoshi_rec] Vysvětlil mu, přestože on sám byl vlastně rád, že se sem toho tolik nedostalo. Pokud svět zažíval krušné chvíle, tak tady to vypadalo jako v Hobitíně a zlo se sem ještě nedostalo. [hitoshi_rec]Naši omaskovaní přítelé ze zvířecího útulku nejspíš pokračují s jejich plánem. Některé velké vesnice jsou pod jejich kontrolou, o Konoze toho vážně moc nevím. Nejlepší je zjistit informace přímo u zdroje.[/hitoshi_rec] Vysvětlil mu při vzpomínce toho, co se stalo. Svět byl teď vážně nestabilní a možná i blízko velké změny a dost záleželo na tom, kdo udává tempo. Hrozila velká válka? Možná. Mohli to nějak zjistit? Možná.

[rikuto_jmeno]

Poslouchal Hitoshiho a už v hlavě během jejich rozhovoru formoval nějaký plán. Takže ověření informací bylo těžké a nejlepší bude se jít přímo přesvědčit osobně. Což se trochu komplikovalo, vzhledem k tomu že jsou nukeninové.
[rikuto_rec]Musím se dostat do Konohy.[/rikuto_rec]
Dostal ze sebe najednou a s vážným výrazem se podíval na Hitoshiho. Musel vědět, co se u nich doma děje. Musel vědět, co se stalo s jeho rodičem a co se obecně stalo s jeho domovem. Byl si moc dobře vědom toho, že není ve fázi kdy by byl schopný sám se situací něco dělat, ale potřeboval aspoň vyhodnotit tu situaci.
[rikuto_rec]Moc dlouho jsme si tohle všechno nechali líbit a zbytečně dlouho hromada nevinných lidí trpěla. Musíme si vzít Konohu zpět.[/rikuto_rec]
Procedil skrz zatnuté zuby. Ještě furt se nevyrovnal s tím, že vzal život svému nejlepšímu kamarádovi. V hlavě mu furt vyskakovaly myšlenky, že za to vlastně mohla ta organizace. Oni unesli Rina a donutili ho věřit jejich lžím. Nějaká jeho část mu říkala, že Rina vlastně osvobodil. Jeho nejlepší kamarád by přece nezvedl ani prst levé ruky pro někoho jako jsou oni. Vlastně nic moc jiného nyní neměl, než nějaké plané naděje a pocitu pomsty.

[hitoshi_jmeno]

Chvíli hleděl na Rikuta dost zamyšleně. Dostat se do Konohy bylo těžké už před tím, když byl někdo nukenin. Čekalo tam na ně pěkné sousto ANBU týmů a různých stráží, které více než kdy před tím, byly připraveni chytat kohokoliv, kdo se jen o vlásek mohl přiblížit k maskované organizaci. Ale nebylo tohle přesně něco, co Hitoshi chtěl? Vlastně poslední půl rok nepřemýšlel vůbec nad ničím složitým, prostě si ráno vyčistil zuby, prodával led a trénoval. Večer měl většinou domluvený karty ve zdejší krčmě a když byla potřeba, tak chodil farmářům pomocí Suitonu zalévat pole. Byl to vážně jednoduchý život, na který by si jeden zvyknul. [hitoshi_rec]Tááák v první řadě - vzít si Konohu zpět je velkolepá myšlenka, ale jak ji budeme realizovat? [/hitoshi_rec] Zeptal se tázavě a opět si sednul na jeden ze sudů, aby ho nějaký odpověď třeba neskolila. [hitoshi_rec]Nejsem moc věštec, ale Konoha je stále nejspíš nejsilnější ninja vesnice a pořád je podle mě nejlépe střežená. Neber si to špatně, ale už jsem vedl jeden chrabný ústup před Raikagem a trochu v tom mám zkušenosti. [/hitoshi_rec] Uchechl se při vzpomínce toho, jak musel padat ze skály, aby si s Kabou vůbec stihl zachránit život. Vlastně tahle mise byla ještě jedna z těch povedenějších. [hitoshi_rec]Ale jestli je to pozvánka na to, aby jsme se společně nějak dostali do Konohy a mám ti krýt záda, tak bych jen rád znal nějaký plán. Prostě jak si to tak nějak představuješ. Protože pokud jde o mě, já mile rád pomůžu příštímu Hokage se dostat zpátky domu. Spíš jen nechci, aby to dopadlo jako minule, ale aby ti to tentokrát vyšlo a nerozešli jsme se ve zlém.[/hitoshi_rec] Řekl dost upřímně, což pro něj dříve nebylo vůbec obvyklé. Vlastně už dokázal být celkem upřímný sám k sobě a tak to nejspíš dokázal i k lidem jako Rikuto. Vytáhl špejli s rýžovými kuličkami, které byly polité nějakou velmi sladkou omáčkou a začal se ládovat v očekávání, že mu Rikuto vysvětlí jeho plán.

[rikuto_jmeno]

A Hitoshi začal pokládat dobré otázky.
[rikuto_rec]Aaah..[/rikuto_rec]
Dostal ze sebe Rikuto, lehce se u toho vytahal za vlasy a taky se posadil na nějaký nejbližší sud. Proč muselo být všechno tak složité. Proč prostě nestačilo někomu nakopat zadek za to, že byl vůl a znepříjemňoval ostatním život. Jenže přijít jen tak do Konohy a začít se mlátit s Hokagem, tak na sobě za chvíli mají ANBU a několik nina jednotek. Brali by to jako ochranu vesnice, on by jim to nemohl dávat za zlé a nemohl by někomu takovému ublížit.
[rikuto_rec]Máš pravdu. Zase nepřemýšlím..[/rikuto_rec]
Procedil skrz zuby, jako by byl naštvanej sám na sebe. Uvědomoval si svoje kvality a zrovna plánování mezi ně nepatřilo. I v souboji se řídil prostě instinktem. Prsty párkrát zabouchal do sudu, na kterém seděl a zíral během toho do prázdna před sebou.
[rikuto_rec]Vzít někomu život mi nikdy nebude dělat radost, ale chápu jak svět funguje. Každej jeden jedinec se zvířecí maskou na obličeji může za víc než jen jeden zmařenej život. Nehodlám se proti nim držet zpátky a ani tebe bych k něčemu takovému nenutil.[/rikuto_rec]
Odpověděl a podíval se při tom dost vážně na Hitoshiho. Přeci jen tohle byla velká změna proti tomu, jak byl nastavený co se posledně viděli.
[rikuto_rec]Každopádně bez informací z Konohy se dále nedostaneme. Začal bych tedy asi prvně s tím, jak se k takovým informacím vůbec můžeme dostat?[/rikuto_rec]
Na rozdíl od Rikuta, který byl vlastně docela sobec a svoje rozhodnutí vztahoval na celou skupinu, se nyní Rikuto ptal Hitoshiho na schválení. Jak už jsem psal, Rikuto si uvědomoval, že toto byla spíš Hitoshiho parketa a tak by měl o postupu rozhodovat spíše on.

[hitoshi_jmeno]

Usilovně poslouchat Rikuta a mezitím spořádal všechny rýžové kuličky. Ta chuť mu možná přišla až příliš sladká, jako kdyby cucal nějaké žvákačky. Možná měl radši volit zelenou, která by nejspíš měla melounovou příchuť? Kdoví. Pak začal Rikuto mluvit o sbírání informací a to už bylo něco, k čemu dokázal Hitoshi něco málo říct. [hitoshi_rec]Tak jestli to chceme dělat dobře, tak by bylo dobré zajmout někoho z Konohy a pomocí genjutsu zjistit jeho informace.[/hitoshi_rec] Přitom ukázal na sovu, která si to zase přicupitala na jednom ze sudů. [hitoshi_rec]Já sice takovou schopnost nemám, ale tady Haru je velmi dobrá. [/hitoshi_rec]Přitom malá sovička zahoukala takovým klasickým pisklavým houkáním, které tyto sovy mají. Sice to bylo roztomilé, ale velmi nahlas. [hitoshi_rec]Když se nám podaří najít samostatnou stráž, pomocí genjutsu zjistíme informace a zase ji můžeme nechat jít a vše bude v nejlepší pořádku.[/hitoshi_rec] Vysvětlil mu jeho plán, který by nejspíš zrealizoval i Kaba pokud by byl s nimi. Akorát Kaba by nejspíš použil pěsti a vítr. [hitoshi_rec]Pokud nás však najdou dřív ANBU, budeme se muset probojovat.[/hitoshi_rec] Řekl velmi vážně, protože si nedokázal představit, že neporadí ANBU, když po nich půjdou. Nejspíš to bude all in battle.

[rikuto_jmeno]

Poslouchal Hitoshiho plán. Neměl problém s tím někoho unést a pomocí genjutsu z něj získat informace. Ale přišlo mu docela nebezpečné přiblížit se ke Konoze a ještě unášet strážného.
[rikuto_rec]Pokud je situace ve světě horší než byla, tak bude vesnice určitě více hlídaná a zaručeně se nám nepodaří dostat ke strážci, který by byl osamocený. Budou minimálně po dvojicích, čekal bych spíš trojice. Navíc budou skupiny blízko sebe, bude skoro nemožné nějakou vypnout a neupozornit skupiny v okolí. Když už by jsme si dávali tu starost s tím se dostat k vesnici, tak bych věděl o lepším zdroji informací. Snad.[/rikuto_rec]
Nebyl si jistý, jestli by jim jejich bývalá kamarádka pomohla. Ale byl si jistý, že by minimálně Rikuta nechala opět volně odejít.
[rikuto_rec]Nějaký takový plán by byl jednodušší s odchytem někoho mimo Konohu, třeba při misi. Nebude mít nejspíš ty nejčerstvější informace, ale nemuseli by jsme se přibližovat k vesnici.[/rikuto_rec]
Namítl trošku upravenou variantu plánu. Co se týkalo výslechu, tak se vším souhlasil. Osobně by se nejradši vydal do Konohy a to nejen kvůli tomu, aby se ujistil o zdraví a bezpečí jeho rodiny a kamarádky, ale uvědomoval si jak nebezpečné by to bylo.

[hitoshi_jmeno]

Zamyšleně poslouchal a musel uznat, že by to byl lepší nápad. Ale to jak to chce Rikuto udělat, respektive kde narazit na někoho na misi, mu zůstávalo záhadno skryté. [hitoshi_rec]Dobrý nápad, když někoho takového najdeme, bude to určitě lepší. [/hitoshi_rec] Řekl nakonec a opět vstal, aby mohl dojít k Haru, která si to vesele ťapkala na sudu. Pomalu ji pohladit a následně ji nechal vylézt na jeho ruku jako zkušený ornitolog. Rychlým máchnutím ruky ji pomohl se odrazit tak, aby mohla letět. [hitoshi_rec]Zkusí hledat nějaké ninji v okolí, ještě nějaké jiné nápady, jak někoho najít? [/hitoshi_rec] Zeptal se tázavě, protože mu přišlo, že Rikuto má ještě něco na mysli.

[rikuto_jmeno]

Koukal na sovu, kterou Hitoshi jako zkušený sokolník vyslal na misi. To mu vnuklo další nápad. Tahle sova vypadala jako fakt užitečná věc.
[rikuto_rec]A nemohla by nějaké informace z Konohy získat přímo ona? Nebo tam někomu předat vzkaz?[/rikuto_rec]
Poukázal na sovu, která už se ztrácela v dálce. On by přeci jen možnost využít svého summona neměl, velké žáby by si asi všimli. A v ten moment ho napadlo, co vlastně dělá takový Kaen? A jestli stále věří, že je Rikuto Rikuto.
[rikuto_rec]Co vlastně ostatní, se kterými jsi cestoval v Meianu? Víš, kde se nachází?[/rikuto_rec]