Trénink Ranzi

[ranzi_jmeno]

Úprimne.. pokúsiť sa ma vytiahnuť z postele pred 9:00  bolo niečo, čo sa jednoducho nestalo. Ostalo mi len dúfať, že "sensei" nevie kde bývam. No a tak približne o pol jedenástej som s nie moc veľkým elánom otvorila dvere do jednej z menších arén / priestorov, kde mala započať môj tréning. Najprv som len nakukla, či tu vôbec Aiko ešte bola. Bola som.. no dosť viditeľne rozospatá. Dokonca som si zabudla dať na oko aj jednu z mojich "gáz" a tak som boli kruhy vidieť pod oboma. Tvár som mala sklesnutú a čo krok, to zívnutie.
[rec=ranzi]"Uh.. asi tu už nie je .. deň voľna?" [/rec]Zamrmlala som si pri sebe, zatiaľ čo som si malíčkom začala loviť v nose nejaký zaschnutý chrcheľ, ktorý som následne odpinkkla na zem. No pre istotu som nakukla ešte hlbšie do vnútrajška arény. Nechcela som predsa prísť o "deň tréningu".

[npc_name=aiko]Senju Aiko[/npc_name]

Aiko už o Ranzi něco málo věděla z vyprávění, ale nečekala, že to bude až tak špatný. A jestli nebylo něco moudré, tak srát těhulku v posledním tažení. Takže se tak náhodou stalo, že jakmile vkročila Ranzi na cvičiště, tak se vchod za ní zřítil a uvěznil jí uvnitř místnosti. Aiko stála kousek vedle, jeden prst položený na zdi, kterou vedla úzká prasklina až ke vchodu.
[rec=aiko]"Jdeš pozdě, spratku," [/rec]zavrčela agresivně, načež vystartovala proti Ranzi. Žádné další slova, pouze pravačka obalená chakrou a velmi nasraný výraz. I neznalci jako byla mladá mniška muselo být jasný, že pokud to touhle pěstí schytá, může se rozloučit s jakýmkoliv dalším dnem. Jo, někdy se dochvilnost cenila životem.

[ranzi_jmeno]

Pozrela som sa za chrbát, kde sa no.. zrútil vchod. Nevedel som teda ako sa k mojej terajšej senseike pristupovali ostatný genini, ale .. ja som proste bola iná. A aj teraz celý tento fakt a jej prístup so mnou úrpimne ani nepohli. Cítila som sa ako doma, hlavný mních ma tiež neustále mlátil.
[rec=ranzi]"Ey ey.." [/rec]Rokročila som sa a na jej slová som sa len ľahkou smiala. Nestihla som ale odpovedať a na poslednú chvíľu som sa snažila uskočiť na stranu. Dopadla som najprv na jednu z rúk a ak Aiko bola nejaký super senzibil, mohla pocítiť, že teraz využívam chakru, ktorou som napustila zem predo mnou.. až sa mi do nej zaborili prsty..

[npc_name=aiko]Senju Aiko[/npc_name]

Co si budeme, Aiko byla normálně trochu ostřejší a ty hormony a tak, no prostě kdo by jí teď asi tak dokázal pochopit. Medička sice nebyla senzibil, ale věděla, co zhruba za techniky Ranzi ovládala. [rec=aiko]"To nebude fungovat,"[/rec] uchechtla se, když si všimla jak se Ranzi snaží chytit podlahu. [rec=aiko]"Jestli jsi mě chtěla zastavit, měla jsi použít tu lepší techniku,"[/rec] řekla o něco klidnějším hlasem Aiko a zastavila svůj útok, avšak chakra kolem ruky jí zůstala.

[ranzi_jmeno]

[rec=ranzi]"To nemusí byť tak úplne pravda úprimne.." [/rec]Zamrmlala som, ako keby som nebodaj mala iný plán, než zastaviť jej prípadný ďalśí úder kamennou stenou. Čo som aj mala, no vysvetľovať jej ho teraz by moc nedávalo zmysel. Nom a tak som sa len postavila. Z očí mi stieklo zopár sĺz a byť lepší herec, tak by mi Aiko aj mohla uveriť v tom, že to bolo od nejakej radosti alebo smiechu. No bola medik, videla ako "opatrne" som po tomto úhybnom manévry balancovala. No a keďže som nebola rambo..
[rec=ranzi]"Yo ehm.. sensei.. môžme si na nejaký čas.. odpustiť tieto fyzické veci? Moje rebrá ma zabijú fakt že hej." [/rec]Spojila som ruky do takého Ďakovného gesta, ktoré by poniektorý shinobi vedeli nazvať aj ručnou pečaťou pre kabom-techniky a zľahka som sklonila hlavu.

[npc_name=aiko]Senju Aiko[/npc_name]

Aiko se teď na Ranzi jen usmívala a čekala, že jí dá vyžrat její útok. U jednooké bylo bohužel možné naprosto cokoliv takže očekávala i to, že tu najednou vybuchne celá podlaha. Co jí však zaujalo, byl způsob pohybu. Vypadalo to, že se Ranzi šetřila. [rec=aiko]"Žebra?"[/rec] nadhodila, zatímco její druhou ruku obalila chakra zelená, udělala několik kroků k dívce a položila jí ruku na bok. Teď to mohlo klidně bouchnout, byla by to docela sranda.
[rec=aiko]"Lehni si, dáme je dokupy," [/rec]řekla nakonec.

[ranzi_jmeno]

Aj by som utrúsila nejakú drzú poznámku, keď sa tak ku mne priblížila s rukou obalenou zelenou chakrou. Zelená bola predsa len škaredá farba. No.. necitila som z nej žiadne ďalšie "shenanigans". No a tak som prikývla a jak mi ruku priložila na bok, tak mi po chrbte poskákali zimomriavky. No následne to bolo všetko v cajku. Nič nevybuchlo.
[rec=ranzi]"Uhm sensei?" [/rec]Zamrmlala som začiatok otázky, zetiaľ čo som si len podľa pokynov ľahla a natočila som hlavu niekam na stranu. Prvý krát som sa poriadne rozhliadla po miestnosti. Videla som sochu toho budhu ktorý no.. prinášal spomienky. Nepekné, škaredé.. z chrámu ma vyhodili minimálne rovnako tak, ako som odtiaľ sama uśla. Len som k tomu mala aj papiere.
[rec=ranzi]"Prečo ste vlastne tu? Teda.. nič v zlom, ale pochybujem že máte šajnu o mníškych technikách.. ostatne ani starý páprdi o nich moc nevedia heh.. a očividne nemáte Senzoku Sai." [/rec]Spýtala som sa jej. Úprimne som netuśila, ako by mi mala v pláne pomôcť. Samozrejme som mala v hlave nejaký plán na samoštúdium...[rec=ranzi] "Úprimne mám celkom predstavu čo chcem robiť, na čo sa zamerať a tak.. Mám v hlave zopár nápadov ktoré som síce zatiaľ ešte neskúšala, ale hej, tri týždne je dlhá doba."[/rec] Uškrnula som sa. Nemohla som si pomôcť. Liečenie bolo fajn.. ale úprimne mi tu Aiko prišla ako koleso na viac.

[npc_name=aiko]Senju Aiko[/npc_name]

Jakmile byla Ranzi na zemi, pustila se Aiko do spojování žeber. Nebylo to dvakrát příjemné, nepoužila žádné tlumící prostředky, ale byl to nejrychlejší způsob jak donutit tělo k hojení. A co víc, Ranzi jí naštvala, takže jediná narkóza by byla pořádná pěsťovka do hlavy. A to by jí pak lepila dohromady ještě lebku. A na to nebyl čas. Týden by trvalo než by se jí dala kebule do pořádku. No... do pořádku... to bylo v Ranzině případě asi silné slovo.
[rec=aiko]"Proč jsem tady? Evidentně na tebe musí dávat pozor někdo s pevnými nervy. A sice neznám mnišské techniky, ale narozdíl od většiny volných shinobi umím precizně pracovat s chakrou... a taky tě můžu vyzkoušet v boji,"[/rec] uchechtla se Aiko na její otázku. Bylo jí jasné, že by se Ranzi raději zavrtala někde samotná, zmlátila půlku Suny a naučila se něco životu nebezpečného. No, měla smůlu.
[rec=aiko]"Tak to vyklop, co tam máš?"[/rec] nadhodila.

[ranzi_jmeno]

Moja tvár počas liečenia striedala všetky farby dúhy. Hlavne také tie v okolí zelenej, modrej, fialovej a dokonca aj žltej.. takže hej v podstate všetky. [rec=ranzi]"Oh ale no ták.."[/rec] Zamrmlala som. Nemala som rada, keď na mňa evidentne niekto dáva pozor.
[rec=ranzi]"Ja by som sa len zavrela do izby.. ako myška, nikto by o mne nevedel, sľubujem.." [/rec]Pohľad som zo sochy budhu obrátila na senseiku a sladko som sa na ňu usmiala. No to čo by som v tejto zamknutej izbe ako "myška" robila, som zabudla spomenúť.
[rec=ranzi]
"Nom.. Tu a To."[/rec] Pokrčila som ramenami.[rec=ranzi] "Úprimne neviem, ako to vysvetliť slovami chmmm.. koľko sa to ešte bude liečiť?"[/rec] nedočkavo som zavrtela hlavou a jednou z rúk som začala vyklopkávať do dlážky melódiu, ktorá ma práve napadla.

[npc_name=aiko]Senju Aiko[/npc_name]
[rec=aiko]
"Jo, to ti tady každý věří,"[/rec] uchechtla se Aiko, když Ranzi řekla, že by byla jako myška. [rec=aiko]"Už jsme dostali předčasné reporty od zkoušejících,"[/rec] dodala ještě a při tom sladkém úsměvu měla Aiko mírné cukání v pěstí a koutku. A že by to byl přímý odpal do buddhy.
Aiko asi po půl hodině dokončila léčení, Ranzi se teď rozhodně lépe dýchalo. [rec=aiko]"Když nedokážeš popsat vlastní techniku, tak jak se jí chceš naučit?"[/rec] řekla Aiko pohrdavě. Vypadalo to, že Ranziin přístup jí příliš nežrala, respektive jí kompletně sral i když to dívce evidentně dělalo dobře.
[rec=aiko]"Takže. Co vlastně chceš na zkouškách? Co je tvojí motivací. Proč to prostě nevzdáš?"[/rec] zeptala se Aiko, když odstoupila od Ranzi.

[ranzi_jmeno]

Pokrčila by som ramenami, neležať na zemi. takto som si len odfrkla.[rec=ranzi] "Nie je moja chyba, že nerozumejú svojim vlastným pravidlám." [/rec]Ak už sa vás nikto iný nezastane, spravte to sami. Ostatne nefungovať takto, tak by som mala celkom depresívny život. A úprimne som bola presvedčená že prvú skúšku proste nedomysleli, keďže som bola "potrestaná" za niečo, čo jednoducho .. no nechcelo sa mi nad tým teraz ani rozmýšľať.

[rec=ranzi]"Chmm chmmm.."[/rec] Pomaly som sa posadila a rukou som si nahmatala rebrá, ktoré boli.. úplne v poriadku. To bolo prekvapenie. A toto prekvapenie mi bolo vidieť aj v pohľade na Aiko.
[rec=ranzi]"Whoa.. ste dobrá.. koľko geninov ste prizabili, než ste sa ich naučili takto zlepiť ľudí dokopy?"[/rec] Spýtala som sa jej otázku, ktorá mohla bolieť už len z toho dôvodu, ako úprimne znela. Bola v nej taká.. detská nevinná úprimnosť. Len som už nebola tak úplne dieťa. Nad jej otázkou o mojej technike som len pokrčila ramenom. [rec=ranzi]"Vtipné ako ten svet funguje, nie?" [/rec]Po tom som sa len postavila a trocha nezaujato som sa pozrela na zavalený východ. Vyzeralo to tak, že tu som na chvíľku uväznená. To bola škoda, nie že by sa mi sensei nepozdávala, ale nepozdávala. Cítila som z nej takú tú typickú dospelácku potrebu do všetkého pchať nos a spravidla neveriť a nebrať ani trocha vážne nikoho, kto bol mladší a neskúsenejší než oni samy.
[rec=ranzi]"Ja? Chcem vidieť ich tváre.. keď si uvedomia, že svet nie je gombička." [/rec]Usmiala som sa, po asi dvoch dňoch som sa konečne rozhodla poriadne ponaťahovať bez toho, aby ma seklo v boku alebo aby ma neskrútilo od bolesti.
[rec=ranzi]"Heh.. ale úprimne." [/rec]Na sensei som vykúzlila ďalší úsmev. Tento krát to bol ten typ, pri ktorom bolo jednému jasné, že sa na neho usmieva nejaký záškodník. "Proste sa rada mlátim." Naznačila som rukami neurčité gesto. Bola to jednoduchá odpoveď, no úprimná. Jedným prstom som poukázala na "bordel", ktorý za sebou sensei zanechala.
[rec=ranzi]"Ak ma chcete niečo naučiť.. prečo nie udrieť, ako vy? Vyzerá to ako sranda. A nič v zlom ale nežeriem vám, že to je vaša normálna fyzická sila. Ako ste to spravili?" [/rec]

[npc_name=aiko]Senju Aiko[/npc_name]

Pravidla nijak nesoudila, neznala detaily, dostala pouze pokyny a těmi se tedy nezatěžovala. Co jí však zaujalo víc byl přístup, který měla Ranzi k jejímu vyléčení. [rec=aiko]"Dej si pozor, pořád budou slabší než plně zdravá, ale nemělo by ti to dělat problém se hýbat. A do zkoušky by měly být zase v plné síle," [/rec]řekla Aiko nejprve, zatímco se zvedla a nachvíli odvrátila. [rec=aiko]"Pod rukami mi prošlo desítky, možná stovky lidí. A ne každý přežil,"[/rec] řekla docela smutným hlasem. Ranzina slova vyvolávaly nepříjemné vzpomínky. Ale Aiko byla Aiko, takže se po chvíli ohlédla a pohrozila pěstí. [rec=aiko]"Tak mě neštvi nebo budeš další na pokraji smrti,"[/rec] řekla s andělským úsměvem. Sice byla medik, ale neměla problém ani s tím, aby někomu ublížila.
[rec=aiko]"Ty fakt nejsi typická mniška,"[/rec] zasmála se Aiko nad pojetím Ranzi. Jestli se chtěla mlátit, tak k tomu tady měla skvělou příležitost. V Konoze nebyl nikdo, kdo by měl lepší pěst než vedoucí medička. [rec=aiko]"Správně. Jsem medik. Mé ruce jsou určené k léčení. Ale jemná práce s chakrou mi dovoluje dělat i jiné radosti,"[/rec] řekla s pobaveným úšklebkem, zatímco jedním prstem udeřila do podlahy a ta začala praskat do všech směrů. [rec=aiko]"Je to jednoduché, pro někoho kdo strávil několik desítek let tréninkem. A upřímně, narozdíl od mé učitelky, mé léčitelské schopnosti nejsou tak dobré. Ta demoliční část mi šla vždy líp. Ale ty prý umíš taky solidně mlátit chakra pěstí. Ukaž mi to tady na cvaldovi,[/rec]" řekla a ukázala na Buddhu.

[ranzi_jmeno]

Videla som, že jej moje slová priniesli istý discomfort. Ten typ, ktorý ma úprimne mrzel. Ústa sa mi spojili do jednotlivej čiary. Medici boli niekto, koho som hlboko rešpektovala.. no a tak som len spojila ruky k sebe a ospravedlňujúco som sklopila hlavu.
[rec=ranzi]"Ospravedlňujem sa sensei, úprimne... Nespomeniem to po druhý krát." [/rec]Dodala som jednoducho a na jej radu som len prikývla. Neplánovala som sa prílIš "namáhať", ak mi to teda pani doktorka predpísala. Aj tak som ale bola rada, že som sa mohla aspoň zhlboka nadýchnuť.
[rec=ranzi]"Ja som fakt nikdy nemala na výber."[/rec] Poznamenala som pomerne sucho na jej poznámku o tom, že nie som typická mníška. [rec=ranzi]"A mníchov je viacero. Vždy som ašpirovala na to, byť bojovým mníchom. Čo sa mi teraz aj splnilo." [/rec]Uškrnula som sa a len som si vrazila päsťou do otvorenej dlane.
[rec=ranzi]"Yoshh !" [/rec]Aj keď v tom som si uvedomila, že mám vlastne mlátiť do budhy.. no a trocha otrávene som sa na Aiko pozrela.
[rec=ranzi]"Ste krutá sensei.. nútiť vašu nevinnú mníšku zbiť budhu.." [/rec]Dodala som so značnou dávkou sarkazmu, no skôr než by si to stihla rozmyslieť a vybrať mi iný terč, tak si mohla všimnúť, ako som ruky "nespojila" do pomerne univerzálnej pečate a okolo mňa sa objavila podobizňa budhu, s niekoľko desiatkami rúk v rôznych polohách, ktoré mu trčali z chrbta. No a tak som do sochy udrela. Bol to len jeden solídny úder, do ktorého som dala pomerne dosť.. "agresivity". Rozhodne niečo, čo by dokázalo nepozorného shinobiho poslať k zemi. Ten typ, schopný lámať kosti a prebíjať stenami.

[npc_name=aiko]Senju Aiko[/npc_name]

Na moment se na tváři Aiko objevilo překvapení. Vypadalo to, že Ranzi nebyla jen ta mrcha, za kterou jí zatím všichni měli. To těhulku docela potěšilo a vypadalo to, že by tu mohla vzniknout alespoň částečná spolupráce. Sice byla zvyklá na to, že práce medika byla složitá, ale nikdy neměla moc ráda vzpomínky na své neúspěchy, které jí ve výsledku pomáhaly zdokonalit schopnosti v léčení.
[rec=aiko]"No, teď jsi shinobi. Protivník tě neušetří jen proto, že jsi vyrůstala v chrámu. Takže se tvá záliba v mlácení bude hodit,"[/rec] uchechtla se Aiko, zatímco pozorovala dívčino odhodlání. Nad další poznámkou se dokonce zasmála. [rec=aiko]"Mám krutý smysl pro humor a ještě krutější pro násilí. Tak ho flákni, ať nemusíme zrušit celý tenhle barák,"[/rec] řekla povzbudivě zatímco sledovala použití oné techniky. Buddha se docela zatřásl a chvíli to vypadalo, že se prostě překulí na bok, ale ustál to. Prevít odolná.
[rec=aiko]"Vydrž tak,"[/rec] řekla Aiko a přešla blíž k Ranzi, aby si prohlédla ony chakrové paže. Bylo jí jasné, že to muselo vysávat chakry jako blázen. [rec=aiko]"Zajímavé,"[/rec] řekla zatímco se dotkla oné chakry rukou, která byla obalená její chakrou. "Je tohle tvá přirozená chakra nebo jí musíš přetvořit?" zeptala se zvědavě.

[ranzi_jmeno]

Sústredila som pohľad na mnícha, ako keby ma naštvalo že nespadol. Čo ma aj naštvalo sakra, chcela som s ním minimálne preraziť stenu! Až som rozmýšľala, či sensei náhodou nenavštívila chrám an eukradla poniektorých z tamajších budhov. To boli tiež odolné veci.
[rec=ranzi]"Hmm.." [/rec]Zaznela pomerne neutrálna reakcia a následne aj ľahké zaškrípanie zubov. Dobre že som budhovy nezačala nadávať.

[rec=ranzi]"Záleží od toho, čo myslíte prirodzenou chakrou." [/rec]Odvetila som jej celkom úprimne. [rec=ranzi]"Ja ju využívam prirodzene.. je to ako reflex. No nie je to kekkei genkai. Nenarodila som sa s ňou, mnísi ju získajú až v chráme. Ako? No.. to je tajomstvo s ktorým som neni ochotná sa podeliť."[/rec] Mohla som byť hajzel aký som len chcela byť. Ale Hijutsu bolo stále Hijutsu. A navyše som celému tomu procesu, ktorým som si prešla počas posledných dlhých rokov, sama moc nerozumela. Stále som si ale bola vedomá, že som jej príliš neodpovedala. [rec=ranzi]"Povedzme že nemusím myslieť pri tom, ako ju využívam."[/rec] Dodala som zas neutrálne. Mohla byť prirodzená, nemusela.. moja odpoveď by sedela na obe.

[npc_name=aiko]Senju Aiko[/npc_name]

Aiko si vyslechla velmi krátkou a nedetailní přednášku o schopnostech vytvářet tuto zvláštní chakru, zatímco jí sama analyzovala. [rec=aiko]"Upřímně, příjde mi zbytečné tě učit mojí techniku, když by si na podobném principu mohla využít to, co už máš,"[/rec] řekla klidným hlasem, zatímco odtáhla pohled od těch pěstí. [rec=aiko]"Navíc by to zabralo i méně času,"[/rec] dodala.
[rec=aiko]"Mohlo by to být poměrně jednoduché, soustřeď svojí chakru do pěsti a zkus vytvořit... jen tu ruku kolem té své,"[/rec] nadhodila Aiko jako možnost toho, s čím by mohli pracovat. [rec=aiko]"Ostatně, pak ti řeknu jak to zesílit, aby to mohlo udělat třeba..."[/rec] zamyšleně se podívala na Buddhu. No, byl tu čistě kvůli tréninku, takže jí ho nijak líto nebylo. Prostě se napřáhla a pravou rukou do něj flákla, až vytvořila dolík v jeho velkém břiše. [rec=aiko]"A teď si vem, co to udělá s kostmi protivníka,"[/rec] usmála se odhodlaně.

[ranzi_jmeno]

Bolo vidieť, že sme mali zo senseikou pomerne iné názory v tom, čo je pre niekoho zbytočné a čo pre niekoho zbytočné nie je. Jej ukážka síce bola pekná a všetko ale.. nebolo to "ono". V podstate po mne chcela, aby som spravila niečo čo jednoducho nemali s mojou pôvodnou technikou nič spoločné, až na senzoku chakru. Vytvoriť tú päsť okolo mojej ruky? Tá technika bola viac menej nehmotná kým som sa nerozhodla do niekoho udrieť! No celú túto moju vnútornú krízu som prešla s mlčaním, so skríženými rukami a poklepávaním nohy na zem.
[rec=ranzi]"Yeah ehm, nie." [/rec]Odvetila som jednoducho. Ani som sa nesnažila byť drzá, nech už to znelo akokoľvek.
[rec=ranzi]"Radšej by som sa dala na tú dlhšiu trasu, s konkrétnou.. vašou technikou."[/rec] Dodala som, čím som v podstate úplne zamedzila nejakému pokusu o vytvorenie tu niečoho, čo by sa hralo na "originál".

[npc_name=aiko]Senju Aiko[/npc_name]

Aiko překvapilo, že jí Ranzi zastavila už v zárodku jejího vymýšlení nové techniky, která by byla pro Ranzi mnohem jednodušší na naučení. Bylo to snad poprvé, co si někdo nevybral středně těžkou cestu, ale chtěl hned tu nejsložitější. Přejela si tedy rukou pro bradě a pokývala hlavou. [rec=aiko]"Fajn. Tak začneme. Vynechám všechny medické prvky, ale i tak se připrav, že tvé ovládání chakry dostane pořádně zahulit. No... tak od začátku. Koncentruj chakru do své ruky. Napumpuj jí, co to půjde," [/rec]řekla prostě, zatímco její pravačku opět obalila modravá chakra.[rec=aiko] "A potom až to uděláš, tak flákni do zdi,"[/rec] řekla prostě. Evidentně toto cvičiště bylo vytvořeno, aby bylo pořádně zdemolováno. Prostě něco ve stylu Konohy. Velké bum a bác.

[ranzi_jmeno]

Bola som rada, že to už ďalej nekomentovala, respektívne že sa ma nesnažila presvedčiť o niečom inom. Pošúchala som sa teda na nose a Aiko dostala som sa do stavu úplného sústredenia.. teda, v rámci možností.. v rámci možností u mňa. No čo, niekto sa vie zároveň špárať v uchu a zároveň sa úplne sústrediť.
[rec=ranzi]"Om.. je to niečo ako .." [/rec]Čupla som si k zemi a prstom som na nej opísala malý kruh. [rec=ranzi]".. ako keď chodíme po stene?" [/rec]Spýtala som sa nakoniec. Ostatne, aj tam som koncentroavla chakru do chodidiel.
[rec=ranzi]"Môžete mi to ukázať ešte raz? Aj s úderom?"[/rec] Možno jej to prišlo otravné, ale hej.. bola som skôr ten teoretik v týchto veciach. Dumala som nad nimi pol dňa a zrazu "bam" a bolo. Tak som sa naučila aj moju prvú techniku v chráme.

[npc_name=aiko]Senju Aiko[/npc_name]

Aiko se zamyslela nad pojetím, které si Ranzi vybrala. [rec=aiko]"Minimálně, co se koncentrace chakry týče tak ano,"[/rec] řekla nakonec. [rec=aiko]"Koncentruj tak chakru do své ruky. Je to podobné, jako když používáme chakru k tomu, abychom doskočili dál nebo byli rychlejší. Jen tentokrát máš tu chakru pod kontrolou a neděláš to spontánně,"[/rec] pokračovala v pokusu o definici toho jak na to. Ale když Ranzi chtěla ukázku, tak měla mít ukázku. Těhulka se napřáhla a už to vypadalo, že flákne do zdi plnou svojí silou, pak však zpomalila a raději do zdi jen ťukla. I to stačilo, aby se po ní rozeběhly praskliny a kusy jí odpadly. Za zdí byla naštěstí ... další zeď! A ta navíc nebyla dřevěná, ale hliněná. To vypadalo značně nadějně. Asi se počítalo s tím, že se tu bude hodně demolovat.

[ranzi_jmeno]

Prehltla som nejakú krivú poznámku o niečom, čo som si nakoniec radšej nechala pre seba a pomaly som prikývla. Aj ja som vedela, kedy bolo lepšie nekomentovať učiteľské schopnosti senseia, a ešte k tomu niekoho ako Aiko ktorá bola buď veľmi tlstá alebo veľmi tehotná. Nom a tak som sa teda pozerala na to, ako spravila techniku druhý krát. Bola som potichu, môj pohľad pozorný no so žiadnom známkou obrovského očakávania alebo údivu. Bol až trocha sklenený, ako keby som sa pozerala "skrz" Aiko a nie na ňu. Celkom ma potešilo, keď ukázala že technika nemá za potrebné flákať do steny z celej sily. To znamenalo že išlo skôr o "chakru" ako takú. Aspoň.. som si to myslela.
[rec=ranzi]"Okay.." [/rec]Pokrčila som nakoniec ramenom a len som sa zas postavila k Budhovi. Prehltla som nával ďalších myšlienok a len som k budhovi natrčila zavretú päsť. Nahromadiť chakru nebol až taký problém, predsa len ako už Aiko spomínala, bolo to niečo, čo som robila spontánne keď som behala po stenách alebo vode. No tento krát som sa na to musela sústrediť. Musela som jej použiť "viac". Nechcela som po budhovy vyliezť, chcela som ho rozdrtiť. Ako keď sa mi pri tréningu, ako ja každému inému, podarilo nohou zaboriť do stromu.
[rec=ranzi]"Bam.."[/rec] Šepla som si takmer v duchu a takmer popod nos, ale len takmer. Päsťou som ťukla do budhu v momnte, keď sa mi zdalo, že som v nej mala nakoncentrovanej dosť chakry k tomu, aby.. no aby som ho posunula? Mala som tú chakru pri tom uvoľniť? Alebo si ju držať v ruke? To som nevedela a tak som ju zatiaľ len držala v ruke.

[npc_name=aiko]Senju Aiko[/npc_name]

Ano, celé to bylo o tom si narvat ruku chakrou a pak to uvolnit... hups, to Aiko vlastně neřekla, takže Ranzin první pokus byl vlastně o tom, že se snažila přeboostit svojí ruku chakrou a pak neškodně praštila do té sochy. Jenže to neudělalo zrovna žádný zázrak. [rec=aiko]"Jo, to jsem vlastně neřekla,"[/rec] řekla Aiko s mírným úšklebkem, zatímco si Ranzi otloukla ruku. [rec=aiko]"Musíš tu chakru uvolnit do svého cíle. To je právě ten rozdíl mezi hrubou silou a touhle technikou. Proto se jí učí medikové, protože jsou schopní uvolňovat chakru v přesném množství a ve správnou chvíli. Inu... dáme se do toho,"[/rec] dovysvětlila asi ten nejdůležitější krok. Se stane, inu, byla medik, ne učitel jednookých mlátiček. Tohle byl až pokročilý level výcviku.
Každopádně, i tak dala Ranzi nějaké další rady, jak poznat, že je chakra ve vhodném rozprostření, kdy jí uvolnit a v jakém množství. Zabralo to dobrých 8 dní, ale na konci toho osmého už zanechávala Ranzi v buddhovi solidní dolíky od svých úderů. A že to bylo železo. Teď před ní stála jiná zkouška. Měla fláknout do zdi. Inu... změna musela být.

[ranzi_jmeno]

Povedať, že som sa príliš s Aiko nerozprávala, by bola poľahčujúca okolnosť. Čo deň, to som bola viac a viac uzavretá do seba, pozerajúc a reagujúc na okolité podnety a na vysvetľovanie Aiko, ale zaručene som nebola dobrým spoločníkom na piatočný rozhovor pri čaji. Už v tretí deň som s Aiko prehodila iba dve zmysluplné vety, aspoň z mojej strany. Piaty by Aiko vedela spočítať moje slová na svojich prstoch.. Siedmy som sa ponorila do úplného ticha, obmedzujú sa len na neverbálnu komunikáciu.. no a ôsmy uź aj môj pohľad vyzeral dosť prázdny. Bola som bledá.. a v mojej tvári bol napätý výraz plný zahanbenia a hnevu. Plameň hnevu, ktorý sa mi na tvári zrkadlil, pripomínal malú kováčsku vyhňu. Rozpálenú v podstate do biela. Aj ja som bola bledá.. ako keby ma miestne slnko úplne ignorovalo.

Pomaly som zložila ruku, ktorá som mala obviazanú v od krvi zaflákanej bandáži. Ostatne hnev prešiel k frustrácií a neraz sa stalo, že som do budhu udrela "fyzicky", z tichej zúrivosti .. a to zanechalo stopy. Aj to však Aiko stačilo k tomu, aby predo mňa postavila novú skúšku.. stenu. Ja som zas len ticho prikývla, nijak špecificky. Nebola v tom rezignácia ani zúfalstvo, aj keď ja som si len mohla domýšľať, pre čo predo mňa postavila práve túto skúšku.. išiel môj progres príliš pomaly? Pre to predo mňa postavila niečo ľahšie? alebo mi chcela ukázať aký to má dopad na stenu? Premerala som si ju a v hlave mi začala poletovať spomienka na tu blbú stenu pravidiel v prvej skúške, ktorá mi "nalomila" rebrá. Aj keď to bol len slabý pocit zadosťučinenia, ak som použila dosť mojej predstavivosti...
Nenastalo žiadne dlhé sústredenie. Na to som už strávila týmto.. "tu" príliš dlhý čas. Spravila som rýchlil pár krokov ku stene, niekto by to mohol nazvať aj behom. Namiesto toho aby som pred ňou zabrzdila, som sa napriahla a posledných osem dní útrap, spolu so značnou dávkou chakry, som presmerovala do môjho úderu.

[npc_name=aiko]Senju Aiko[/npc_name]

Osm dní, tolik utrpení a ticha, které se tu nahromadilo bylo rozbito jednou mocnou ranou do zdi, která konečně začala rozpraskávat do všech stran a Ranzi snadno prošla skrz. Aiko se konečně trochu usmála, neb to vypadalo, že dívka konečně našla svůj princip použití. Bylo to složitější bez obsáhlého medického výcviku, ale dokázala to načasovat dle potřeby. Za zdí však čekala další zeď. Tentokrát hliněná a už podle odhadu mnohem silnější než tahle. [rec=aiko]"Tak, pokračujem,"[/rec] pobídla dívku její učitelka, zatímco za ní jednou rukou zvedla do vzduchu celého železného buddhu. Asi rozcvička pro těhulky. Nebo se chystala na něco víc? By bylo blbý.
Ranzi konečně znala správný pocit jak techniku použít, teď už by nemělo být o moc složitější se do toho víc opřít.