Trénink Ichiro

[ichiro_jmeno]

Nadále se už to nijak nezdržovalo. Věděl co ho následuje - navíc po tom, co mu bylo oznámeno, že se má dostavit brzy ráno, tak měl pocit že ho šálí sluch...ale ne. Více méně neotálel. Jakmile se dostal na ubytovnu, popřál všem hodně úspěchu na tréninku a více méně i dobrou noc. Jako první si sehnal čisté - voňavé oblečení a vrhnul se do koupele. Vydrhnul se pořádně. Jeho staré oblečení zřejmě spálil. Když měl chvilku klidu, sednul si na zem, rozprostřel kolem sebe lístky, kunaie a všechno co měl u sebe a prohlížel si to. Nechal se takhle rozestavěné a jen si zalezl do postele a usnul překvapivě rychle.
Ráno se probudil něco před čtvrtou. Rozsvítil tlumeně lampu a oblékl se. Vzal si vše co potřeboval a vypravil se do ulic, směr jeho trénovací oblast - hurá na popravu. I když By si člověk řekl, že tu bude takhle brzy mrtvo, ale více méně nebylo. Neměl však čas se nad tím zamýšlet a ani se nikde nezastavoval a prostě šel na cvičiště. Přemýšlel o tom, co o čeká a hlavně....o jakou techniku by mohl požádat...pro boj 1vs1 musím mít něco, co ho může ochránit ale i zaútočit, jenže ho nic nenapadalo.
Došel tam a nic..celkem holé cvičiště. Bylo asi za patnáct minut pět, chtěl zde být dřív. Prohlížel si okolí. Nikde nic...chm. Prozatím se rozhodl počkat. Posadil se na stranu do tureckého sedu, zavřel oči a začal soustředit chakru, aby se nějak rozpumpoval na nadcházející celý - tvrdý den.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryu[/npc_name]

Kokuryu dorazil přesně v pět. Řekl v pět a jeho slovo platilo. Vypadal nevrle, tak jako vždycky, ale aspoň mu Ichiro zatím nedal důvod k naštvání tím, že by přišel pozdě.
[rec=kokuryu]"Prý ses moc nepředvedl,"[/rec] řekl Kokuryu chladně, zatímco došel až k Ichirovi. [rec=kokuryu]"Máme nějaké reporty. No, nevidím to slibně,"[/rec] dodal s pokrčením ramen.[rec=kokuryu] "A v boji jeden na jednoho budeš k ničemu. Takže mi řekni... má smysl s tebou ztrácet můj drahocenný čas? Mám se ti pomoc nebo budeš jen rozmazlený spratek, co bude mrhat mým časem? Můj čas je i čas našeho klanu. Takže, co s ním hodláš udělat?"[/rec] pokračoval svým obvyklým nepříjemným tónem. Vypadalo to, že něco dává Ichirovi vyžrat a to dost okázale, ale co to asi tak bylo?

[ichiro_jmeno]

Soustředil se na soustředění a na vše kolem, aby byl tak nějak připraven ze sebe vydat nějaký výkon. Jenže jakmile Kokuryu dorazil, všechna veselá a klidná atmosféra zmizela. No, nezačal ani se slovy "dobré ráno" ale ihned z ostra. Mm, vlastně ani nic jiného nečekal. Sám věděl, že nebyl zrovna moc užitečný co se týkalo boje. S jeho dovednostmi a schopnostmi byl spíše kotva a to si utvrzoval po celou dobu. Ale nepřerušoval ho a nechal ho domluvit. Pustil se do něj celkem dost, ale neřekl věci co by sám netušil. Postavil se a přemýšlel o tom, co by měl říct. Zvedl pohled. [rec=ichiro]"Tato zkouška mi ukázala co jsem věděl a přesto zdůraznila mé nedostatky na které si musím dávat pozor."[/rec] Dostal ze sebe nějak to, co chtěl jako první. [rec=ichiro]"Rozhodně nemám v plánu připravit vás o váš drahocenný čas a tudíž čas našeho klanu."[/rec] Pokusil se nějak narovnat aby to vypadalo co nejlépe a lehce se poklonil. [rec=ichiro]"Prosím trénujte me Kokuryu-Dono. Slibuji že váš čas nebude zbytečný a že ukážu náš klan Uzumaki v co nejlepším světle."[/rec] Pověděl s vážným tónem, jelikož to tak opravdu myslel.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryu[/npc_name]

Jo, zrovna veselou a pozitivní náladou tenhle mrzoutský Uzumaki nevířil. Šel kolem něj chlad a mocná chakra, která jasně dokazovala, kdo tu měl tu dominanci. [rec=kokuryu]"Fajn. Dám ti šanci, ale doporučuji ti, aby si jí nepromarnil. Začneme. Oběma nám je jasné, že v momentálním stavu jsi naprosto marný proti jednomu protivníkovi, co se na tebe bude celou dobu soustředit. Nedokážeš dostatečně rychle rozmístit lístky, pokud ho nezaměstnáš natolik, aby ti sám vlezl do pasti. Můžeš se bránit pomoci průměrného taijutsu, které ti znemožní přípravy technik. Technika z posledně ti sice otevírá o trochu víc možností, ale stále to není žádná sláva. Máš nějaký vlastní nápad, co by si s tím chtěl udělat?"[/rec] zeptal se Kokuryu, zatímco na tebe upíral pohled. Žádné vodění za ručičku se tu konat nemělo. Asi jediné štěstí bylo, že nezačal šermovat rukama a neposlal na tebe desítku svých technik.

[ichiro_jmeno]

Přemýšlel nad jeho slovy. [rec=ichiro]"Něco jako bariéra nebo něco podobného? Ale něco co mohu vytvořit rychle....aby mě to mohlo chránit a popřípadě znejistit nepřítele nebo na chvíli zastavit. Tehdy by se dal využít nějak čas."[/rec] Vychrlil ze sebe. [rec=ichiro]"Takže nejlépe něco s bariérou co by mi pomohlo se bránit ale i útočit. Chm."[/rec] Začal přemýšlet. [rec=ichiro]"Velká bariéra by byla k ničemu, trvalo by dlouho ji vytvořit a zbytečně by spotřebovala hodně chakry a navíc by byla zbytečná pro jednoho člověka...a nyní musím přijít s něčím do boje jeden na jednoho."[/rec] Mluvil stále...spíše to vypadalo, že pustil své myšlenky z hlavy a prostě jen mluvil. [rec=ichiro]"Takže něco na tělo, co by mi mohlo nejlépe ne tolik zabraňovat v pohybu a byla by o něco jednoduší manipulace?"[/rec] Dokončil myšlenku a zamrkal. Úplně zapomněl na to, že kde je a s kým je. Netušil jestli na to jde dobře a narovnal se.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryu[/npc_name]

Kokuryu poslouchal jak mu tu Ichiro chrlil jednu myšlenku za druhou, ale vyjímečně ho nepřerušoval s tím, že mlel nesmysly. On to zase tak velký nesmysl nebyl, ale otázkou bylo, zdali to vůbec bylo v Ichirových schopnostech. Starý Uzumaki si přejel po vousech a když klučina domluvil, pouze pokrčil rameny.
[rec=kokuryu]"Kdyby sis to nejdřív promyslel a až potom to řekl, možná by to neznělo tak hloupě,"[/rec] byla první slova, které mu k tomu řekl. [rec=kokuryu]"Takže znovu a líp. A vyjadřuj se jako Uzumaki. Chceš se naučit osobní barieru, která však nebude statická, ale bude řekněme obtékat tvé tělo a chránit ho. Ano nebo ne?"[/rec] položil první důležitou otázku, zatímco ve velké rychlosti složil pár pečetí. Za ním se zhmotnila chakrová silueta jeho samotného. Tu pak obalila odlišně zbarvená chakra.

[ichiro_jmeno]

Přikývl s tím, že měl pravdu. Přemýšlel nad tím už minulí den, ale až nyní se to snažil dát do slov, takže to muselo znít opravdu chaoticky. Pohlédl do země s tím, že se snažil spojit myšlenky a nějak se přetvořit. Mmm, co bude asi výsledek - avšak stále ho poslouchal. Zvedl hlavu a opět přikvýl. [rec=ichiro]"Ano. S možností pohybu s tím, že budu moct kontrolovat její tvrdost. Když se budu muset přesunout trošku do strany, udělat z ní jen něco měkké - jako oblek, ale když přijde do útoku - jednoduše se zastavit a aktivovat techniku."[/rec] Pověděl a zvedl ruku. Snažil se představit, jak by to vypadalo. [rec=ichiro]"A šlo by to použít i na ochranu mých přátel."[/rec] Dopověděl a na rychlo zavřel oči. [rec=ichiro]"Jenže tím padá ochrana proti některým elementům, ale to je důvod proč potřebuji něco s mobilitou."[/rec] Pověděl a jeho pohled zamířil na siluetu. Postavil se a prohlížel si tu siluetu. [rec=ichiro]"Ano ano, něco takového. Mmm, ta barva pomalu vypadá jako negativní chakra, nebo to je jen něco co existuje v knihách?"[/rec] Zeptal se sledoval siluetu a chakru...tohle bylo něco, co si představoval.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryuu[/npc_name]

Kokuryuu sledoval Ichira, který se dál svým způsobem snažil přetlumočit svojí představu. Pomalu to začínalo dávat smysl, ale starý mistr už jen podle pohledu nebyl úplně spokojený. [rec=kokuryu]"Starosti o ostatní si nech na jindy, teď ti nepomohou a ani ty jim. Časem se možná naučíš předat svojí chakru na ostatní, ale teď to nedáš i kdyby ses rozkrájel. Takže potřebuješ neutrální chakrovou barieru, co ochrání tebe a částečně půjde využít i k polapení protivníka. Tedy budeš muset měnit hustotu chakry dle situace. No... a jak to chceš zvládnout?"[/rec] zeptal se s pohrdavým úšklebkem.
[rec=kokuryu]"Negativní chakra?"[/rec] zeptal se s jistou jiskrou v hlase. Na čtvrt sekundy se zdál být překvapený. "Na něco takového si taky nech zajít chuť. Ale... možná se o ní jednou pobavíme," řekl klidným hlasem, zatímco se silueta spojila s jeho hlavním tělem. [rec=kokuryu]"Udeř mě,"[/rec] řekl dál klidným a nepříjemným hlasem.

[ichiro_jmeno]

Jen rychle přikyvoval, ale překvapila ho částečně reakce na negativní chakru. Věděl, že nyní se ptát víc na toto téma rozhodně neměl. Nyní by to bylo bráno jako špatná věc a on se musel soustředit na tuto techniku co to jen šlo - i když mu to stále vrtalo hlavou. Možná Uzumaki klan má nějaké zkušenosti s negativní chakrou - k sakru, zastavit tyto myšlenky a soustředit se na akci. dostal rozkaz - udeřit. Bez váhání udělal pár kroků v před a udeřil do místa na hrudi. Nepoužil svou plnou sílu - jen poloviční. Pokud ho čekalo to, co si myslel, tak by se mohl poranit na ruce a to by ho dost zdrželo.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryuu[/npc_name]

Kokuryuu sledoval Ichirovo počínání a musel si trochu povzdechnout, když do toho nedal hoch ani plnou sílu. Jakmile pěst dopadla, zastavila se o barieru. Chvíli se nic nedělo a pak ho odhodila znásobená síla jeho vlastního úderu doplněná o Kokuryuovu chakru. [rec=kokuryu]"Nápady sice máš. Ale jinak jsi v boji naprostý tragéd,"[/rec] pravil děda Uzumaki a udělal několik kroků vpřed, aby zvedl Ichira ze země... svojí pravou rukou za jeho hlavu. [rec=kokuryu]"Tak zaprvé, ať chceš dělat cokoliv kolem svého těla, tak nejdřív musíš dostat chakru ze svého líného těla ven. Většina ninjů to sotva zvládá z rukou a nohou. Ty jí chceš všude. Tak makej,"[/rec] řekl velmi krutým tónem a pohodil tě stranou. Evidentně ta jeho bariera neposilovala jen obranu, ale i sílu jeho vlastního těla.

[ichiro_jmeno]

[rec=ichiro]""[/rec]
Mno, moc nad tím nestačíl přemýšlet - a proletěl se. Zaslechl sice něco, ale nebyl si jist s těmy slovy. Avšak krom toho, že ještě chvilku letěl vzduchem, tak mu docvaklo, že to nebyla zkouška jak je silná bariéra, ale aby sám něco zkusil. Hádat se s ním nemělo cenu, byl tu kvůli trénování a ne kvůli dohadům. Tak ho holt pochopil blbě, co se dá dělat. Musí to zkousnout. I když věděl, že tohle bude tvrdé, byl rád že zrovna ten člověk před ním byl jeho učitel. S jeho pomocí vstal a oprášil se trošku a zvedl hlavu. Mno, měl pravdu. On ji potřeboval všude. Věděl, že jako uživatel pečetí a bariér musí mít excelentní manipulaci s chakrou. Jen polkl a přikývl. [rec=ichiro]"Jistě! Podobný omyl se už nestanne Kokuryuu-Donno."[/rec] Pověděl a letěl znova. Jeho nohy skončily na zemi a tak se přibrzdil pár metrů od něj. [rec=ichiro]"Soustředit...chakra...chakra."[/rec] Mluvil tiše a pohlédl na své ruce. Dostal nápad, jak začít. Umět vložit chakru do rukou a nohou se učili jako mladší. Teď si nebyl jist, jestli se po něm chce opět udeřit a nebo ukázat, jak daleko je schopný jít. Začal soustředit chakru do rukou, jako v začátcích. Pustil tam trošku víc chakry než chtěl původně, ale to ihned zkrotil. [rec=ichiro]"Základ...pokrýt chakrou mé tělo."[/rec] Pověděl si tiše. Cítil jak mu jde do rukou chakra a v jakých místech. Zkusil se soustředit nyní jiným směrem, na menší body - kousek nad místem, kde cítil, že mu proudí chakra nyní a zkoušel to pronikání chakry přemístit o něco víc....základ byly ruce.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryuu[/npc_name]

[rec=kokuryu]"Vnímej jak proudí chakra tvým tělem. Ze začátku to půjde stuha, ale jak postupně začneš vnímat víceré tenketsu, tak se bude uvolňoval líp. Primárně to sice půjde z noh a rukou, ale tohle bude technika, kterou budeš muset aktivovat rychle,"[/rec] řekl přísným hlasem, ale vypadalo to, že tentokrát se rozhodl i udílet rady.
Byla pravda, že pro většinu ninjů tohle bylo až příliš složité, když na to nebyli přizpůsobeni, například Byakuganem, nebo jinou vrozenou schopností. Ale pokud se chtěl Ichiro bránit útokům, potřeboval pokrýt i slepé body, které nemohl chránit jen rukou nebo nohou.
Ze začátku to šlo samozřejmě složitě. Ono jednou věcí bylo chakru využívat pro techniky, jinou věcí bylo jí vyvolat a udržet. Takže se an to muselo jít prostě postupně. Nejprve ruce, pak nohy. Bylo to vlastně jako lezení po stromech, jen s mnohem více chakrou. Muselo se to doslova přepálit, aby se stala viditelnou. A to bylo zezačátku i dost náročné na Ichirův chakra systém. A taky to nebylo hned, trvalo to více než týden. Kokuryuu to samozřejmě neviděl rád, ale neměl moc způsobů jak by mu v tomhle mohl pomoci. Tohle bylo na něm. On musel svojí vůlí ovládat svojí chakru. A bylo to náročné.
Ale jak šel čas, postupně šlo aktivovat i některé další tenketsu, až se pomalu začalo obalovat celé Ichirovo tělo tmavou chakrou, které generovala tato technika. Nebylo to úplně příjemné, aspoň ze začátku, ale chakra stoupala z Ichirova těla ven. Problém byl, že tato technika spalovala obrovské množství chakry a tak bylo jasné, že nešlo o dlouhodobou záležitost. Důležité bylo též načasování, ale to budou trénovat později. Teď musel vrstvu zesílit natolik, aby s ní mohl pracovat pro další účely.

[ichiro_jmeno]

[rec=ichiro]""[/rec]
Nešlo to tak rychle, jak si představoval, ale postupoval. Během noci a času, kdy si mohl odpočinout - experimentoval a zkoušel jak daleko může nechat chakru postoupit a hlavně si zvyknout na ten pocit. Když chakru ztratil z kontroly, tak se to buď vytratilo nebo začal cítit silný nepříjemný tlačivý pocit na místech, kde byla chakra. Vždy se to snažil dostat pod kontrolu, ale i tak to byl zvláštní pocit. Cítil tu chakru na sobě - ale trošku jinak. Avšak nyní to bral jako výhodu - věděl, kde je ještě nezakryté místo a kam se musí soustředit víc a nechat upustit víc chakry z určitého bodu. Bylo to dost složité - tím myslím trénování po nocích. Nástup byl každé ráno na pátou a on musel být jako rybička. Každé zpomalení - by znamenalo ztrátu času a okrádání času právě Uzumaki klanu, jak Kokuryuu poznamenal. A přesto se snažil ze všech sil - a každé ráno být o něco lepší. Neskákal tam jak tajtrdlík a nekřičel něco jako - Hele! Jak moc jsem pokročil. By naopak, byl potichu a snažil se rozvést tuto techniku jak věděl do té doby a ještě o něco víc. Vždy si na trénink nosil nějaké jídlo nebo pilulky na obnovení a i když jen trochu chakry, tak mu to pomáhalo udrřovat tempo.
Podařilo se mu obalit celé tělo - jenže to byl tepvre začátek. Jedno ráno - ještě před pátou, se mu povedlo obalit celé jeho tělo tmavou chakrou, ale cítil jak to spotřebovává větší množství chakry. Držel to takhle chvíli a nechal to ustoupit. Další krok - vrstva. Pohlédl na ruce a začal se soustředit na ně...vyvolat chakrovou ochranu jen na ně. Musel si uvědomit, jak silnou bariéru potřebuje a jaký je to pocit. Jakmile by to zkusil hned na celé tělo, asi by to s ním švihlo hned na místě abyl by bez chakry. Pomalu přidávat chakru od prstů po loket. Snažil se stabilizovat silnější vrstvu a zpevňovat ji. Překřížil ruce před sebe...a stabilizoval a soustředil se...ale jak to odzkouší? V ten moment si všiml, jak na něj Kokuryuu-Donno kouká a polk si na prázdno.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryuu[/npc_name]

Kokuryuu opravdu Ichira sledoval celou dobu a byť jím možná pohrdal, tak tu byl přeci jen od toho, aby ho vytrénoval. Pravda, za své roky potkal i talentovanější Uzumaki, avšak ti tu teď nebyli. Místo toho tu měl Ichira. Přistěhovalce do vesnice, nedomrlého mladíčka, co si myslel, že v knihách najde tajemství na všechno. Jenže pravda byla, že se nic nesmělo přehánět. Musel znalosti kombinovat se zkušenostmi a to mu dával děda docela dost najevo.
[rec=kokuryu]"Snažíš se zkoncentrovat chakru do menší plochy?"[/rec] zeptal se tě poměrně klidným hlasem Kokuryuu. [rec=kokuryu]"A posílit její sílu?"[/rec] pokračoval.

[ichiro_jmeno]

[rec=ichiro]""[/rec]
Sledoval ho a přikývl. [rec=ichiro]"Snažím se pro teď stabilizovat určitou brstvu na mých rukách a vnímat, jaký je to pocit mít ruce pokryté vrstvou, jakou potřebuji. Mohlo by mi to ušetřit nějaký ten čas - když se naučím vnímat ten pocit. Další krok je stabilizovat to na správné úrovni a udržet to....ale."[/rec] Polkl a stále ho sledoval...musel to odzkoušet přímo v boji a v útoku, nevěděl jak silnou bariéru potřebuje a jaký je to pocit, když ucítí náhlý náraz do bariéry. [rec=ichiro]"Mohl bych poprosit o hození něčeho po mě? Potřebuju zjistit, jak silnou vrstvu ochrany potřebuju a popřípadě měnit její hustotu....a hlavně míst jistotu, že se bariéra při setkání s větší silou nepřeruší."[/rec] Pověděl jistým tónem. Nechtěl ho urazit, ale zato nechtěl znít jako úplný slaboch.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryu[/npc_name]

Kokuryu poslouchal, už to bylo záhodno, naštěstí do toho zatím nekecal. Když však zmínil hození, vytáhl z rukávu kunai, přehodil ho do druhé ruky a bezeslova ho po Ichirovi mrskl. Samozřejmě že nemířil přímo na ruku, mířil mu na hlavu, jen ať se chlapec prostě snaží. To však nebylo všechno, co měl Kokuryu v záloze. Než se Ichiro nadál, letělo po něm dalších pět shurikenů a dokonce něco jako dělová koule. Rozhodně to vypadalo jak kdyby usiloval o tvůj život.

[ichiro_jmeno]

[rec=ichiro]""[/rec]
Dostalo se mu odpovědi v podobě nečekaného útoku. Proč to jenom tušil? A navíc nebylo mířeno na jeho ruce, ale na hlavu. Nyní se prostě nedokázal soustředit na nic jiného, než na chakru v jeho těle a následně letící předmět proti němu. Dával ruce výš, aby si ochránil hlavu, ale v jeho zorném poli se ukázaly další předměty a jeden z nich o něco větší, než čekal. Naštěstí všechno letělo všechno jedním směrem a Kokuryu nemohl ovládat ty předměty, aby změnily směr - aspoň v to doufal. Už od začátku věděl, že mu jen ruce nebudou stačit - a od prvního pohledu věděl, že nejvíc si musí dávat pozor na tu dělovou kouly. Očekává se po něm se vyhnout? Ne...požádal o zkoušku jeho bariéry a její pevnosti -takže se musel snažit. Shurikeny mířily na jeho slabá místa, zatímco koule prostě letěla na něj. Polk a přikývl si. Hurá do toho. Natáhl ruku před sebe, aby tím zablokoval ten první letící kunai. Trošku se bál - jelikož se jednalo o ostrý nástroj a chtěl nechat kunai narazit do jeho jedné dlaně. Mezitím začal formovat chakru do jeho těla. Pokryl body kam směřovaly ty shurikeny - a ještě o něco víc. Snažil se to udělal narychlo, takže sem tam byla chakra nedstabilní, ale vnímal pocit chakry na rukách a snažil se dostat co nejblíž ke stejnému pocitu na částech svého těla. Cítil každý náraz - nepořezalo ho to, ale cítil sílu nárazu. Sikl si trošku, jelikož věděl, že se tam objevý modřina....musí více zpěvnit chakru, aby se dokázal bránit i síle úderu. Jak proti němu letěla dělová koule, natáhl obě dvě ruce v okamžiku a pustil do obou dlaní více chakry. Tady u toho musel zastavit i sílu úderu. Zpevnit a zesílit vrstvu. Pomalu pohlcovat náraz do chakry, aby nedostal přímí šok. Koule dopadla na zem. I když pohltil většinu nárazu, bolely ho ruce. Mírně oddechoval, jestli nedokázal ještě rychle a hlavněš šetrně použít chakru. [rec=ichiro]"Pokračujte prosím."[/rec] Pronesl a díval se před sebe. Musel se zlepšit v rychlosti a přizpůsobit se síle, rychlosti a ostrosti.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryuu[/npc_name]

Ano, bylo to na úrovni neprůstřelné vesty. Projektilové zbraně sice neprošly skrz, ale jejich kinetickou energii to zatím tolik netlumilo. Ale aspoň nebyl z Ichira jehelníček. Horší už byla ta koule. Ta neměla bodat, ta měla ničit cokoliv, co jí přišlo do cesty. Otázka byla, kde jí asi tak Kokuryuu vytáhl. Nebo jesti si pro jistotu tahal v hábitu celé dělo? No, to nikdo netušil, ale nebylo nic lepšího jak se potrénovat v tlumení takové síly. A čert ví, co po něm budou házet protivníci na zkouškách.
A takto Ichirův trénink pokračoval další dny. S postupem času se začalo pole působnosti rozšiřovat, ale s tím i přicházelo rychlejší vyčerpání. Zároveň bylo potřeba v některých případech potřeba lépe směrovat chakru, pokud byl vržen větší předmět. A že jich měl Kokuryuu v zásobě dost. Nejvíc si tu pomáhal Dotonem, kdy vytvářel různě velké kusy skal, které po Ichirovi házel.
Pár dní před koncem tréninku si nakonec i Kokuryuu sedl únavou na cvičišti do tureckého sedu a ukázal na místo před sebou, aby si Ichiro kecnul na prdel.
[rec=kokuryu]"Takže mladej. První krok je za tebou. Cítíš se líp?"[/rec] zeptal se ho docela krutě.

[ichiro_jmeno]
[rec=ichiro]""[/rec]
Celé cvičení bylo opravdu namáhavé. Každý den si odnesl novou modřinu a nejen jednu. Někdy se mu dařilo zpevnit a pokrýt tělo, ale někdy neuhlídal sílu úderu. Věděl, že na tom musí mnohem víc zapracovat...ale cítil, že na to nemá už moc času. Upřímně, ztratil kompletně pojem o čase. Věnoval se jen tréninku i v myšlenkách a tomu, jak neumřít během trénování. Na ubytovně pak meditoval a regeneroval co nejvíce chakry, co mohl aby byl schopný plného tréninku na další den.
Jednoho dne se Kokuryuu-Dono posadil a on se na něj jen zmateně díval. Byl unavený? Ne...to se mu muselo jen zdát, ale sám Ichiro byl docela vyčerpaný z toho každodenního zápřahu jen s minimum přestávkama. Posadila se naproti němu, když ukázal. Mno, jeho tón se nezměnil. Jen přikývl. [rec=ichiro]"Ano, ale jak říkáte, je to jen první krok. Zbytek je jen na mě, jak budu využívat tuto techniku a naučit se ji lépe ovládat, abych byl užitečný pro svůj tým a uměl se ochránit v souboji jeden na jednoho. Má cesta bude ještě dlouhá."[/rec] Pověděl a poklonil se v tureckém sedu. [rec=ichiro]"Děkuji vám za váš čas."[/rec] Pověděl a polkl....rozhodl se to zkusit. [rec=ichiro]"A budu se těšit na náš další trénink."[/rec] Pověděl stále se skloněnou hlavou.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryu[/npc_name]

Kokuryuu si Ichira vážně prohlížel a čekal na jeho odpověď. Mladík o něco zesílil, za tu dobu co tu trénovali. Byť se jednalo o prostou obrannou techniku, mohl by na ní stavět v budoucnu. A navíc díky koncentraci chakry byla i poměrně odolná.
[rec=kokuryu]"No, ještě se ukáže, jestli můj promrhaný čas k něčemu bude,"[/rec] řekl přísně, ale vyjímečně nezavrhl možnost dalšího tréninku. Evidentně to, že Ichiro zdolal jednu barierovou techniku v tak krátkém čase mu dodalo naději, že přeci jen většina členů jejich klanu nebyla jen banda povalečů.
Raději však nedával moc prostoru na otázky, neboť si byl stoprocentně jistý, že Ichiro by v první sekundě vychrlil tak tisíc dotazů a další dva tisíce by si do minuty domyslel. Takže už stačilo jen nechat Aiko, aby Ichira doléčila a mohlo se na zkoušky.