Odkaz Sanninů - Společná cesta

Kageyama Rin

"Co znamená...Být hokage?" Před očima měl pořád tu scénu, které byl právě svědkem. Sedmý v jejich věku, který nasadil svůj vlastní život v sázku, aby zachránil někoho, kdo v něj nevěřil. Mohlo ho to stát všechno. Ale on to udělal. A nevzdal se. A dokázal tím změnit srdce někoho, kdo o žádnou změnu vlastně ani nestál. Někoho, pro koho vesnice a životy lidí v ní, neměly skoro žádnou hodnotu. Takové odhodlání musí být nezlomné. Co ale člověka zocelí natolik, aby si šel za svým a nikdy nesešel z cesty? Co z Uzumaki Naruta udělalo toho muže, který se pak stal sedmým hokagem?

Přimhouřil oči a podíval se na svoji levou ruku, ve které předtím tvořil rasengan. "Riskovat svůj život za ostatní a věřit v ně?" Rin cítil, jak se mu rozbušilo srdce. V břiše cítil takové zvláštní, skoro až nepříjemné sevření.
Po dlouhé době na něj přišlo něco, čeho se skutečně bál. Skutečná nejistota. Je možné, že by svým odhodláním dokázal taky někoho změnit? Že by to vlastně všechno šlo vyřešit úplně jinak? Byl na něco takového dost silný?

Ruka se mu začala lehce třást, a tak jí sevřel v pěst a pravačkou se chytil za zápěstí, které pevně sevřel. Palcem si levou ruku trochu promasíroval, a pak je obě dvě schoval do kapes kalhot. Pohledem pořád šmátral někde po zemi, takže si ani nevšiml toho, že se tam objevily Taiyo s Hinami.

Zatím Rin došel k jednomu závěru. Bude si s někým muset promluvit.

Uzumaki Rikuto

Rikuto koukal na celou tu scénu. Sedmý byl jeho idol, ale nikdy neslyšel o tom, že málem zemřel při bránění nějaké babči. Každopádně Rikutovi se potvrdilo, z jakého důvodu chce být jako Sedmý. Nikdy se nevzdával, i když byl na pokraji sil, tak bojoval pro svoje přesvědčení. Rikuto se spokojeně usmál, trochu ho mrzelo, že Sedmého nikdy nepotkal, kéž by se narodil do jeho doby!
Nikdo v tebe nevěřil a ty si jim to všem nandal..
Pravil spokojeně Rikuto sám pro sebe, když sledoval mladého Sedmého. Rikuto si vzpomněl na svoji prohru na zkouškách, kdy vypadl hned po prvním souboji, co tak hloupě prohrál. Tehdy se chtěl vzdát, jenže to by musel celý život chodit pod tou kamennou hlavou Sedmého a studem by se propadl. Zavázal se osobním slibem, že bude velebit jméno Uzumaki a to taky dokáže! Rikuto trochu záviděl, že Rin ovládá techniku Sedmého, on se nikdy nebude moct schopnostmi přiblížit k Sedmému. Celkově, ani podobností technik, ale sdílel s ním houževnatost a dokonce i jméno...Uzumaki.
I já jim to nandám..!
Pravil nakonec Rikuto odhodlaně a pozvedl pravou ruku se zvednutým palcem. Poté přišlo jenom bílé světlo a oni leželi na kamenité půdě.

Jeden by řekl, že je to super čas na svačinku, ale Rikuto musel momentálně vstřebávat všechny informace, které teď viděl. Takže vytáhl z kapsy jen čokoládovou tyčinku. Sotva si kousl, tak vedle něj padla Hinami a Tayio.
Hin..
Vykřikl Rikuto, ale poté se zastavil. Jak, že se jmenovala ta druhá holka? Nemohl přece zakřičet Hinami a ty druhá holko, nebo něco takového, to by bylo blbé i na něho.
..holky..!
Zakřičel Rikuto a rozešel se k nim, z batůžku vyndal flašku s vodou. Ano, i on měl v tašce jednu malou flašku vody. Otevřel jí a podal ji holkám.
Jste v pohodě?
Zeptal se mile a pokud byla potřeba, tak jim pomohl na nohy.

Taiyō Kurama

Konečně se Taiyō rozjasnilo. Stála na nějaké kamenité půdě a někdo na ní zakřičel, tedy ne úplně na ní, ale někdo zvolal holky. Když konečně správně zaostřila, tak zjistila, že to byl ten... no ten.....ehmmm.... jo Rikuto. Taiyō pak zahlédla i Rina. "Jo. Myslím, že v pohodě. Děkuji. A co vy dva?" poděkovala, ale vodu nechtěla. Zároveň se také zeptala na stav těch dvou. To že jí bolela ruka a noha a vlastně celé tělo úplně nezmiňovala.
Znovu se několikrát rozhlédla kolem sebe. Opravdu jsme teď prožili to, co jsme prožili? Opravdu jsem dočasná žačka Sarady? Nezdálo se mi to všechno? zapřemýšlela chvíli.
Pak se znovu několikrát rozhlédla. "Hibiki a Itane tu ještě nejsou?" nahodila otázku do prostoru. Tak přeci jenom jsme něco museli prožít. zhodnotila Taiyō nakonec.

Hyuuga Hinami

Hinami poslouchala Aiko a její rady do budoucna. Poté jí takhle ta neskutečná Aiko požádala o něco, o co jí požádala i ta pravá. "Hai!" odsouhlasila to Hinami. No a pak vše zčernalo a když znovu otevřela oči, byla někde kdoví kde. Za to ale uslyšela známý hlas. Otočila se za ním a uviděla Rikuta a kousek za ním i Rina. 
"Rikuto-kun..." vydechla trochu překvapeně a zároveň i úlevou, že je v pořádku. A nejenom on. Na Rikutovu otázku přikývla. Také by se zeptala, jak jsou na tom oni, ale zeptala se Taiyo. 
Tahle čtveřice zatím byla v pohodě. Ale... no a na to, na co se chtěla zeptat, se zeptala najednou Taiyo.


No a jen asi o dvě minuty později se tam najednou objevila i poslední dvojice.

Hatake Hibiki

Hibiki jen s úsměvem přikývl na své učitele, když ti je spokojeně poslali dál. Hibiki zajímalo, co měla znamenat psolední část. Všechno předtím jasně chápal, chápal, co jim to mělo říct.. ale ta poslední část byla dost nejistá. Určitě tam někdo, kdo dělal všechny ty kontrapce a úkoly, nepřichystal právě jejich učitele. Byla to stará bezpečnostní opatření.. no, ale co se dalo dělat.
Každopádně, teď se mu naskytl mnohem příjemnější pohled. Všichni jeho spolužáci, co se vydali na cestu taky! Nemusel dlouho koukat, jestli jsou fakt všichni - koneckonců, byli jen čtyři, mimo něj a Itaneho. "Pěkně zdravím." pronesl s lehkým úsměvem, když se tam teda objevil. Byl rád, že je všechny vidí... nezapomněl tedy na to, že vlastně při zkouškách jednou technikcy i umřel, ale kvůli tomu tady před ostatními pochmurný nebude. Nemusí to nikdo vědět.

Uchiha Itane

Vypadá to, že dostali svolení pokračovat dál. Raději se neptal jak mohl někdo vytvořit tak věrnou iluzi jejích učitelů. Kdyby se totiž zeptal, chtěl by to totiž nejspíše také umět. A něco takového pro něj rozhodně zatím nebylo. Musel se spokojit s tím, co měl.
"Yo," pronesl k ostatním, když se u nich objevili. Evidentně všichni žili a to bylo dobré znamení. Pokud to tedy nebyly věrné napodobeniny. Rikuto zase žral, takže... možná to byl fakt ten pravý. "Všichni v pohodě?" zeptal se. Protože pokud byl nějaký čas na ošetření, tak to bylo nejspíše teď.

Protože pak se začaly dít zase nějaké šílené věci. Respektive, v černé prostoru před vámi se objevili tři postavy. Jeden babo-chlap s hadíma očima, bělovlasý stařík s velkým svitkem na zádech a blondýnka s velkými přednostmi. "Viděli jste počátek, uvidíte průběh, ale konec nespatříte. Taková je cesta našich dědiců, takový je náš odkaz," pronesli všichni svorně. Momentálně byli asi nejsehranější v celém životě.
Pak začali odcházet. Za tím bělovlasým šel mladý blonďák v oranžové větrovce, za tím hadem šel černovlasý kluk, který po vás stihl šlehnout velmi chladným pohledem a za blondýnkou cupitala růžovovlasá dívka.
Krátce na to se celé scéna změnila. Objevili jste se na velkém bojišti, kde leželo spousta mrtvých, zraněných a tak podobně. Zároveň tam bylo několik osob, které vám přišli povědomé. Byli to příslušníci některých klanů z Listové. Vepředu na jednom šutru stál blonďatý kluk a vedle něj ten černovlasý mladík. Oba byli vyšší, vyzrálejší. Kousek za nimi stála i růžovovlasá dívka. "Teď by sis měla odpočinout, Sakuro-chan. Jdeme, Sasuke!" pronesl ten blonďák. Dívka s tím však evidentně nesouhlasila. Vyskočila k nim.
"Sakuro-chan?" "Myslíš, že jsem jen nějaká slabá chudinka, co s vámi nemůže držet krok? Myslíš, že Tsunade-sama jako jediná z tří Legendárních Sanninů nedokáže dostatečně vycvičit svého žáka? Stejně jako ty patřím do týmu Sedm a vycvičil mě člen Legendárních Sanninů." "Hmm.. Yosha! Tým sedm konečně zpět! Jdeme... Sakuro-chan, Sasuke!" "Jasně," "Jo!" odsouhlasil tento tým. Taiyo a Hinami mohli poznat, že Sakura nebyla už ta, co se považovala za slabou. Naruto měl respekt ostatních přátel a Sasuke se rozhodl spolupracovat s ostatními. Ale co víc. Za nimi stáli ti další. Jejích spolužáci a přátelé. "Už je to pěkně dlouho, co se naše třída takto sešla, co?" pronesl jeden kluk z klanu Akimichi. Upřímně... necítili jste se teď podobně?
Následoval krátký přehled boje proti nepřátelům, kteří pro vás byli velmi nevýrazní, nepoznávali jste ani jejích tvar. Nejspíše byli nepodstatní. Ale dostali se opět do situace, kdy stáli vedle sebe a skládali pečetě. "Kuchiyose no Jutsu!" vykřikli svorně.
"A někdy teď... právě nastupuje nová trojka!" ozval se zpoza vás Orochimarův hlas. Pak se vyvalila vlna bílého dýmu. Před vámi se objevil obrovský slimák, obří žába a obří had - Katsuyu, Gamakichi a Aoda. Koukali na vás...

Všechno až do teď vypadalo spíš jako nějaké představení, když v tom druhá generace Sanninů zmizela a zůstali jen summoni. "Beru si tyhle dva," pronesla Katsuyu-sama a Hibikiho a Hinami obalila její zmenšená podoba >>> Cesta slimáka
"Já tyhle!" vykřikl Gamakichi a omotal Rikuta a Taiyo jazykem. >>> Cesta Žáby
"A vy jste moji!" zasyčel Aoda a omotal svým tělem Rina a Itaneho. >>> Cesta Hada
A tak jste se nachvíli zase viděli všichni, no.

Hatake Hibiki

No.. všechno se událo velmi rychle, ale najednou se stalo, že stáli díky nějaké podivné schopnosti někde úplně jinde. Ale ono to bylo celé podivné, takže co se dalo dělat. Každopádně, Kakashi tam byl s nimi i nadále. To bylo něco, co pochopitelně Hibikiho vcelku zajímalo. A náhodou i věděl odpověď alespoň na tuhle otázku. "Pomník padlých z Konohy. Sensei nás sem vzal." odpověděl prostě, čekajíc, co vlastně tohle všechno znamená.

Hyuuga Hinami

Hinami jen stačila překvapením vykulit oči, když jim Kakashi ukázal svůj sharingan, který byl jiný, než ten Itaneho. A pak jí něco vcuclo. Byl to dost nepříjemný pocit. 
Než se ale nadála, stála na loučce u pomníku. Tohle místo vzala. Jednou jí sem vzal strýček. "Jsou na něm vytesána jména všech, kteří padli pro ochranu Konohy..." doplnila Hibikiho slova.

Hatake Hibiki

Hibiki nevěděl, a tak prostě pokrčil rameny. Pak se vydal blíž k tomu pomníku, aby to zjisitl. Rychle očima přejel jména. Znal některé z nich? Asi skoro určitě, někteří z nich byly legendy.

Hyūga Hinami

Rokudaime se jich zeptal, jestli některá jména na něm znají. Hinami si jedno pamatovala. "Hyūga Neji. Bratranec mé prababičky." pověděla Hinami. Pak jí ale došlo, že to tak bylo na tom pravém pomníku...bůh ví ale, jak je to tady. Došla proto také blíž, aby se podívala na ta jména.

Hatake Hibiki

Hibiki si přečetl poslední jména. Upřímně, něco takového tak trochu čekal..respektive, nebyl překvapen. Pokrčil rameny. "Mám pocit, že to už je dneska potřetí, co vidím svoji smrt." poznamenal prostě, když si to dočetl. Viděl svoje mrtvé tělo, sám se rozhodl umřít pro Itaneho, a teď tady. "Kdokoli dělal tyhle zkoušky měl perverzní radost ze strašení dětí." dodal k tomu pak. Byl z toho vcelku otráven. Chápal potřebu takových zkoušek, ale...

Hyuuga Hinami

Hinami došla blíž a pročítala jména...když se dostala k těm posledním...popravdě nevěděla, co si myslet. Jakoby nestačilo, že ještě před chvílí viděla svojí mrtvolu...teď ještě měla jméno vytesané do náhrobku. 
Jedno na tom ale bylo pozitivní...očividně zemřou pro svou vesnici...pro její obyvatele...jinak by ta jména nebyla zrovna na TOMHLE náhrobku. I tak ale Hinami nechtěla zemřít. Měla přeci úkol! Udržet všechny naživu. Nemohli skončit vytesaní do náhrobku.
"Znám ta jména..." pronesla Hinami.

Uchiha Itane

Itane se spolu s Rinem promotal Kamuiem až někam zpět do Konohy. Nebo to tam tak vypadalo. Hikumo ho sem občas brával. Každopádně, tedy. Za Hiduem se z časoprostoru vyřítili tohle dva. Fakt musel zjistit, co bylo tohle za oči. Tyhle divný sharingany poslední dobou viděl nějak často. A nebylo fér, že nevěděl, co to je!
"Ah, zdravím," stihl pozdravit Hinami a Hibikiho. Plus zase Kakashiho. Jmen si samozřejmě nevšímal, kdyby jo, tak je nezdraví, ale spíš už jim někde kope hrob.

Hatake Kakashi

Kakashi se ani nenamáhal otočit, když se ti dva objevili. Vždyť je sem vlastně poslal, tak proč by se snažil. Jen dodal. "Ah, tak to už nám chybí jen..." Jen co to dořekl, tak se za vámi zase začal motat prostor a z něj by měl vypadnout Rikuto a Taiyo.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se ani nenadál, ani nezjistil, kdo si dá jeho výtečný ramen, a najednou byl zase někde jinde. A jako vždy, musel se objevit někde v náhodném prostoru a spadnout na zadek.
Proč zase..!
Zanadával Rikuto a bouchl naštvaně pěstí do země. Už ho unavovalo furt někam přeskakovat. Poté se však rozhlédl a zjistil, že je kolem něj banda šupáků. Jako vždy vyskočil na nohy a pomohl na nohy i Tayio. Přeci jen, sdíleli spolu kuchyni, co je víc.
Zdar bando..!
Pravil Rikuto s velkým úsměvem na tváři.

Kageyama Rin

Dokázal ze sebe dostat jen jedno velké a hlasité - "HUH!" Najednou už nebyli v jeskyni s divným maskovaným chlapem, co byl podle všeho jeden z ksichtů na skále. Teď byli jinde. Vypadalo to jako vesnice? Konečně byli venku? Podle všeho tam nebyli sami. Byl tam Hibiki s Hinami a o chvíli později se připojil i Rikuto s Taiyo. Vypadalo to, že jsou všichni v pořádku. To bylo dobře.

Hatake Hibiki

No. Když se nad tím člověk zamyslí, Kakashi byl někdo, s kým by si Hibiki chtěl nejvíc popovídat, a Hinami byla někdo, s kým by Hibiki nejraději trávil čas. A tak byl vlastně tak trochu zklamaný, když se z éteru nawarpovali první Rin s Itanem, a pak ještě i Rikuto s Taiyo. Všichni byly naživu, takže alespoň to Hibikimu přebilo to původní zklamání. Byl rád, že všechny vidí... snad bude čas na nějaké zjišťování později.
"Yo. Rád vás vidím v pořádku." poznamenal klidně Hibiki s lehkým mávnutím na pozdrav.

Taiyō Kurama

Taiyō ani nemrkla a už byli s Rikutem zase úplně jinde. Štěstí pro toho, kdo nemusel jíst ten ramen. Jistě by nedopadl dobře.
Rikutovi poděkovala za pomoc a pak pozdravila ostatní. "Ahoj." Pak ještě dodala směrem k Hibikimu: "Jo. Stále žijeme." usmála se. Taiyō by skoro až řekla, že na všech obličejích viděla vyčerpané výrazy. Jistě si zažívali podobně krušné chvíle.
Tohle vlastně už bylo podruhé, co se nakonec zase všichni sešli na jednom místě. Jestli pak je zase něco rozdělí, nebo tentokrát půjdou spolu? Taiyō by celkově ocenila konec těchto hádanek a úkolů.

Hyuuga Hinami

Hinami se dívala na ten pomník, když v tom za sebou uslyšela Itaneho. Otočila se a všimla si, že tam opravdu Itane stojí a spolu s ním i Rin. "Itane-kun...Rine-kun..." vypadlo z ní překvapeně. Pak se trochu zarazila...může vůbec Rinovi říkat Rine? Nemá mu říkat Rintaro? Nikdy s ním pořádně nemluvila, tak nevěděla, jak s ním mluvit. Mohla na něj vůbec mluvit? Naštěstí to nemusela řešit příliš dlouho, jelikož se objevili i Rikuto s Taiyo. "Rikuto-kun...Taiyo-chan..." vypadlo z ní podobně jako před tím. Viditelně si oddychla. "Díky bohu..."
Všichni vypadali v pořádku a to bylo hlavní.

Uchiha Itane

Itane přejel pohledem přítomné. Vypadalo to, že zatím byli všichni v plném počtu. Takže ani Rikuto nic nepodělal. A to bylo fakt divný. Byl si jistý, že všichni budou mít naprosto super historky o tom, jak byli jejích předchůdci nesmyslně OP a jaké divné úkoly jim zadali. Jenže podle výrazu Kakashiho asi moc prostoru na povídání nebude.

Hatake Kakashi

Ano, šestý Hokage se rozhodně netvářil tak, že by si s vámi chtěl momentálně vyměňovat historky. A že jich rozhodně neměl málo. "Viděli jste, části příběhů mých žáků, splnili jste jejích úkoly, které měli dokázat, že jste na stejné cestě jako oni. Celou cestu jsem vás pozoroval a... musím říct, že před sebou máte ještě dlouhou cestu, abyste se vůbec mohli nazývat Shinobi. Já jsem poslední, kdo otestuje vaše schopnosti. Ale jak jsem již některým řekl... mé zkoušky rozhodně nejsou jednoduché," pronesl vážným tónem. Hned na to se mu v očích objevil jeho mangenkyou sharingan. "Čas říct některým navždy sbohem," řekl ještě, načež následoval krátký okamžik se rozloučit, neboť vás opět pohltil ten vír, co předtím.

>>> Cesta Žáby {Rikuto a Hibiki}
>>> Cesta Slimáka {Hinami a Rin}
>>> Cesta Hada {Itane a Taiyo}

Všichni jste se opět objevili před tím pomníkem. U něj stál Kakashi, ale z jeho nohou se už pomalu začali odlupovat drobné lístky. Evidentně jeho časový limit pomalu vyprchával. Všichni jste teď stáli pěkně vedle, vypadali jste skoro jako skupina přátel a kolegů.
"Poslouchejte," řekl ještě šestý Hokage. "Svět ninjů není jednoduchý, je obtížný a svazují ho mnohá pravidla. A ti kdo je porušují, jsou nazýváni odpadem..." řekl asi nejvážnějším tónem, co jste tu od něj slyšeli. "Ale... pokud si nevážíte svých kamarádů, tak jste horší než odpad. Toto jsem naučil své studenty a oni to nyní měli naučit vás. Bez toho byste tímto místem neprošli," pokračoval stejným typem hlasu a někde ve skrytu duše doufal, že jste to pochopili.
"Nyní si jděte pro vaší odměnu. Ovšem... dejte si pozor, aby vás její moc nespálila," varoval vás ještě, zatímco se většina jeho těla rozletěla jako mrak listí do okolí. Vás z posledních sil poslal ještě jednou onou vývrtkou pryč...

Objevili jste se ve velkém sále, po jehož stranách se rozhořely pochodně. Sál byl dlouhý dobrých 100 metrů a na jeho konci stály tři sochy, které držely podstavec. Byla to Sakura, Naruto a Sasuke. Na podstavci ležel poměrně velký svitek. Vypadalo to, že si ho prostě můžete vzít a jít. Jenže, to bychom nesměli být v anime světě. Zatím šlo všechno relativně dobře, logicky jste mohli splnit všechny zkoušky a to dokonce téměř bez boje. Jenže, jak už někteří zjistili, zdejší svět, který se naoko zdál naprosto v míru se opět obracel k boji a nepřátelství... v tu chvíli něco prasklo.
Ne jen obrazně, ale doslova. Kousek před tím podstavcem se objevila prasklina v časoprostoru, která se začala zvětšovat. Z ní před vás dopadl vysoký muž. Měl na sobě černé brnění, podobné těm, co se nosily za Sengoku Jidai s několika zlacenými znaky. Ale to nejpodstatnější, na obličeji měl masku. Masku tygra. Nejprve vám zatleskal. "Dobrá práce. Jednomu z vás opravdu děkuji za pomoc. Ale celkově... bez vás bychom se sem nikdy nedostali," skoro se vám až vysmál. Mluvil velmi chladným hlasem a bylo vidět, že měl opravdu radost.

[itane_jmeno]

Poslouchal Kakashiho poslední slova. Byla pravda, že o svých spolužácích teď zjistil něco víc. Nejspíše by s většinou dokázal už libovolně spolupracovat a i se s nimi bavit. Zároveň to byli obyvatelé jedné vesnice, takže by je chtěl i chránit. Možná jim přeci jen tahle zkouška něco dala. Naštěstí se u toho nedíval na Rikuta, protože pak by mu možná na chvilku i blesklo hlavou, že to bylo všechno vlastně k ničemu.
Pak Kakashi oznámil, že je konec. Že si můžou vzít to, pro co přišli a odejít. To znělo jako skvělé zakončení dne! Jenže to by se to hned v zápětí nesmělo posrat. Objevila se další časoprostorová technika. A spolu s ní...
[itane_rec]"Raiton: Kaiten Tachikata"[/itane_rec] vykřikl prakticky ve chvíli, kdy ten cápek domluvil a sekl katanou před sebe. Z ní se uvolnila Raitonová vlna, která letěla přímo na něj. [itane_rec]"Zabiju tě..."[/itane_rec] procedil mezi zuby. A ano, momentálně šla veškerá Kakashiho ponaučení stranou. Stál před ním vrah! Pak se bez váhání vrhl vpřed.

Taiyo -> Ve chvíli kdy se objevila prasklina v časoprostoru a objevil se tobě známý záporák, začala jsi cítit neuvěřitelný tlak ve tvém červeném oku. Kdyby měl někdo čas se na tebe podívat, všiml by si, že se ti v něm objevil obraz MS Sarady. Tobě se pak zamotala hlava a omdlela jsi.
"Čas trénovat," uslyšela jsi a když jsi znovu otevřela oči, vznášela jsi se v prázdném prostoru. Naproti tobě stála Sarada, tentokrát bez náznaků Edo Tensei.

[hibiki_jmeno]

A tak si Hibiki vyslechl poslední slova svého předka. Nebylo to vůbec daleko tomu, co říkal i předtím, a Hibiki chápal, že asi celkově o tom byly tyto zkoušky.. což je zajímavé, vzhledem k tomu, že si šli pro nějakou sílu. Pokud teda na svitku nebylo napsáno "jediná doopravdová síla je síla přátelství", nebo něco podobného.. to by bylo mrzuté, i když i tak Hibiki věděl, že si snad každý něco odnesl. On určitě ano.. ne tak o spolupráci, protože on se nebál spolupracovat i předtím, ale taky o svojí vlastní cestě, do které se bude muset vydat.
Teď už to vypadalo, že všechno bude hezké, ale.... nikdy nic nebylo tak jednoduché, a před nimi se objevil nějaký šupák. Vzal to tam časoprostorovou technikou, a tak Hibiki klidně věřil, že on už zkouška není. A ještě víc podle jeho slov. A Itane vypadal, že ho asi znal, nebo něco takového, protože na něj hnedka vlétl. Hibiki nevěděl, co se děje, ale chápal, že to bude nepřítel. Klekl si na koleno, a připravil si ruce na skládání pečetí. Nebude teď při prvním Itaneho výpadu doplňovat žádnou svojí technikou, ale počká, co umí soupeř a dá pozor. Do nejhoršího něco udělá, aby případně vytáhnul někoho svého ze srajdy, ale pro teď se rozhodl vyčkávat a něco zjistit o nepříteli.