Rodinné setkání I.

Kagami-Uchiha Hikumo

Mladý Uzumaki ho připravil o pár zářezů na pažbu. Jinými slovy z Hikuma nebyl o nic větší vrah než ped tímhle útokem. Hikumo si nestěžoval a hlavně pochopil, jak to Kaito myslel, když říkal, že se do přímého boje nehodí.
Hikumo na něj kývl, jak to kolegové v boji dělávají. No a pak si vyslechl jeho slova o minimálně deseti nepřátel, kteří mířili k bráně. Silnějších ninjů. O dost silnějších než tihle. Jaj. 
Ta brána byla velká. Velká jak kdyby tím měli procházet bijuu nebo něco jiného velkého. No a do té brány někdo pouštěl chakru. Chakru, co mu byla povědomá. Míchala se do toho ale ještě nějaká, takže si nemohl vzpomenout. 
No...bylo tam vážně deset lidí. Z toho u 4 nedokázal Sharinganem vykoukat nic. To ho trochu děsilo. Neměl rád překvapení. Hlavně ne nepřátelská překvapení. 
"Ty tu velíš." odvětil Soře. Za svůj život se už naučil, že ženám se neodmlouvá.

Kagami-Uchiha Hikumo

Sora se tam usmívala, jakoby jí tohle bavilo. On se teda moc nebavil. Boj na život a na smrt neměla být zábava. To, že její summon by jí zabil, kdyby ho znovu přivolala, nechal raději být. Sám měl taky jednoho, co by ho klidně odpravil, kdyby ho přivolal. Proto ho radši nevolal vůbec, pokud nešlo vážně do tuhého. Když se zeptala, jestli mu může věřit, Hikumo souhlasně přikývl. Přeci jen byl tak trochu její strejda.
No a najednou Sora vyrazila na ty maníky sama. WTF? Zcvokla se? Taky mu aspoň mohla říct, co chce dělat a ne rovnou vyrazit jak nějaký Rikuto, kterého Hikumo ani neznal. Upřímně něco takového by čekal spíš od Kaita jakožto Uzumakiho ale od Sory....WTF. No a když už je řeč o Kaitovi, ten doběhl k Hikumovi a očividně si o Sořině plánu myslel to samé. Nejradši by nahodil facepalm, ale na to teď nebyl čas. Hikumo se rozeběhl. Avšak neběžel za Sorou, vzal to trochu oklikou, rychleji, než dívka, aby upoutal pozornost tím, co udělá na sebe a nevšimli si tak Sory.
Složil pečeť hada. "Raiton: Gaian!" zvolal a poslal na ty maníky několik paprsků. Ano, neposlal jeden velký, ale několik menších.

Kagami-Uchiha Hikumo

Well...nastalo tam doslova peklo na zemi. Všude samý oheň a horko po výbuchu ohnivé koule. Hikumo se upřímně docela bál, že ho jeho skoro neteř upálí zaživa. Plameny šlehali i kolem něj. Kaito vypadal vyděšeně. Sora byla bůh v kde. Hikumo jí teda nikde neviděl. Pak jí málem probodl katanou, když mu poklepala na rameno. Už otevíral pusu, že jí za vynadá, když v tom se ozval Kaito. Hikumo se zadíval do plamenů a z nich...někdo vyšel. WTF. Jako další ucítil, jak se mu pod nohama hýbe země. Popadl Soru a uskočil s ní dozadu přesně ve chvíli, kdy ze země, kde stáli vyletěl další maník. 
Hikumovi se ti dva nelíbili. Nejen, že přežili tenhle Sořin megaútok, ale ještě neviděl jejich chakru. No a pak si tam z kouře udělaly obřího vlka. To Hikuma trochu urazilo. On tu byl přeci přes vlky. Tahle technika by se mu ale hodila do sbírky vlčích technik. Měl tam už živý vlky, elektrický vlky, blátivý vlky...ale kouřový ještě ne. Hm. Na to teď ale nebyl asi zrovna čas. Běželo to na ně.
Hikumo složil pár pečetí. "Fūton: Shinkū Renpa!" zvolal. Jestliže to bylo z kouře, třeba to fuuton rozežene...když ne...asi byl čas zdrhat.

Kagami-Uchiha Hikumo

A sakra. Vlka to sice rozšlehalo, jenže se ten šupák zase složil zpátky a furt běžel proti nim. Fuuton nezabral. Zkoušet suiton se všemi těmi plameny kolem, tak přivolá max...no asi nic, hned by se to vypařilo. Hikumo naštvaně sykl a zavřel oči. "Promiň, Soro." řekl dívce a následně pravé oko otevřel. Zrovna se mu v něm dotočil jeho Mangekyou, který aktivoval a zaměřil se jím na vlka. "Kōshin Kamui..." pronesl a toho kouřového vlka začal vcucávat vír do jiné dimenze. Už se chystal vcucnout i ty dva šupáky, když v tom zpoza něj vyletěly stříbrné řetězy, které maníky spoutaly a vtáhly do Kaitova svitku. 
Hikumo Mangekyou odvolal a pravou rukou si oko zakryl. Nerad tohle používal. 
Tak jako tak Sora začala hned řešit, že musejí projít bránou a informovat Miyu. Takže...Miya byla na druhý straně té brány...hm. No a pak k tomu dodala, že se musejí rozdělit. "Počkat, počkat. A co ten klíč? Bez něj se vrátit nemůžu." připomněl jí svůj úkol. Akitoshi by ho přerazil, kdyby tohle všechno bylo zbytečný.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikumo už čekal, že ho Sora majzne, ale nestalo se tak. Dokonce se na něj usmála a poděkovala mu. Viděl to...sice trochu mázle, ale viděl. No...co se dalo dělat. 
Kaito tam zatím dočaroval. Hikumovi to připomínalo Kamui...takový velký Kamui. Zvláštní.
Sora očividně zapomněla, že po ní chtěl klíč. Ještěže jí to připomněl. Trochu ho vylekalo, že to pro něj nebude asi příjemné. Už čekal, že mu řekne, že má smůlu a nic mu nedá, protože spěchá nebo tak něco...místo toho k němu jen přešla a....kousla ho do krku? Jako vážně? Sora byla upír nebo co? Hikumo sykl. Přeci jen kousnutí do krku bolí. A pak ho začalo celé tělo pálit. A taky se mu po něm rozeběhly nějaké divné značky a cítil se těžký. Nemluvě o těch prodloužených špičácích. Teď z něj byl očividně taky upír. "Proměním se ráno v hromádku prachu?" zeptal se Sory a mnul si místo, kam ho rafla. Jestli ho takhle uvidí Itane, snad mu nebude zkoušet prohnat kůl srdcem. 
"Takže ho mám rafnout, až ho uvidím, jinak umřu...paráda." povzdychl si nad tím. Také Soru objal. "Také doufám. Rád jsem tě viděl." odvětil jí a pak sledoval, jak prochází branou. Také Kaitovi zamával na rozloučenou. 
Když pak uslyšel ten hlas, zamrazilo ho z toho. Také možná z toho velkého oranžového chlupatého čehosi za branou. 
Hikumo se pak rozhodl počkat, než portál zmizí úplně. Chtěl dát pozor na to, aby Soru s Kaitem nikdo nesledoval. No a pak byl čas na návrat domů a hlavně na zjištění, jestli jeho bratr stále žije.

Kagami-Uchiha Hikumo

Svlékat se z kůže...jasný...hned jak to řekla, dostal nutkání se podrbat na tváři. 
Jakmile se brána zavřela, Přivolal si jestřába a letěl pryč z téhle zatracené země dřív, než se tam stihl objevit nějaký další šupák. 
A tak Hikumo letěl nějakou dobu směrem k místu, kde naposledy viděl svého bratra. Řídil se takovým tím pravidlem, když něco hledáš podívej se tam, kde jsi to viděl naposledy. U jejich otce to uplatnit nešlo, ale u Akitoshiho by to fungovat mohlo. 
Na místě, které se nedalo přehlédnout, našel dokonce bratrovy wakizashi ještě obklopené plamenem. To by mohlo znamenat, že jejich majitel nebude daleko. Hikumo se zrovna chystal prohledat okolí, když uslyšel bublání vody. Rozhodl se podívat tam. Přeci jen, po boji plném ohně člověku vyprahne. To mu připomnělo, že má docela žízeň. No a koho u té pěkné kamenné studánky nenašel...bratra. Opíral se tam o ní. Už se chystal pronést nějakou vtipnou poznámku o odpočívání, když si všiml toho, že je jeho bratr probodnutý skrz naskrz. Hikumo poměrně zbledl a svižně se k němu vydal. Vlastně se k němu rozeběhl a bylo mu jedno, že šlape po ohořelých kostech. Teď ho zajímalo jen to, jak je na tom jeho bratr. "Nii-san!" volal na něj.

Kagami-Uchiha Hikumo

Akitoshi vypadal opravdu špatně. Byl bledý a to nodachi, co ho probodávalo nebylo taky zrovna dobré. Taky očividně špatně viděl, jelikož ho málem z posledních sil probodl těmi svými wakizashi. Naštěstí dost zaostřil a stočil je. 
"Jo, jsem to já. Vydrž, dostanu tě do Konohy..." pronesl k němu a přivolal k sobě toho svého jestřába, na kterém přiletěl. Hikumo sice měl nějaké lékařské znalosti, ale nebyl Aiko a na takovéhle probodnutí si vážně si netroufal. Nemluvě o tom, že ho ten výlet do země vírů docela unavil. Došel k bratrovi a pokusil se ho podepřít z jedné strany a následně ho dostat na záda toho ptáka a pak co nejrychleji směr Konoha a její nemocnice.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikumovi se naštěstí povedlo dostat svého bratra jak na summona, tak do vesnice, tak do nemocnice. Samotného ho to dost zmohlo. Konoha byla totiž dost daleko a mít tak dlouho přivolaného summona nebylo zdravé. Obzvlášť o takové velikosti. 
Hikumo sice byl hrdina, ale nechtěl medikům přidělávat starosti tím, že jim po cestě dovnitř někde zkolabuje. A tak se jim svalil na ty nosítka, co pro něj přinesli. 
Ohledně toho, co se stalo medikům řekl jen, že je přepadla velká přesila ninjů a nijak blíž to nespecifikoval.
O pár hodin později, soudím, že byl Hikumo už poměrně čilý. Tak jako tak chtěl zůstat poblíž svého bratra. Měl o něj strach. Také měl i strach o sebe, jelikož mohl kdykoliv umřít na tu upíří kletbu, co na něj Sora hodila. Itaneho se rozhodl zatím nevolat. (stejně je to šupák z minulosti) Ve skutečnosti ho nechtěl zatím plašit.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikumo se sice necítil dobře, ale rozhodně na tom momentálně byl lépe, než Akitoshi. Byl alespoň vzhůru. Unavený, ale vzhůru. Určitě byl ale dost bledý a ty tmavé znaky na kůži tak asi docela svítily. Zrovna si opět mnul místo, kam ho vampire Sora kousla a odkud se mu táhla ta pečeť, když v tom se jeho bratr probudil a ozval. Hikumo se podíval na bratra a také se uchechtl. "Pěkně jsme si to vyměnili, co?" odvětil mu. Přeci jen tu před pár dny ležel jako pacient on.
"Několik hodin. Jak se cítíš?" zeptal se ho starostlivě.

Kagami-Uchiha Hikumo

Podle toho, co Akitoshi říkal, byl na tom dost mizerně. Ale aspoň se mu vracel smysl pro humor. 
Když se ho zeptal na pečetě, chystal se mu odpovědět, jenže Akitoshi položil další otázku. Hikumo přikývl na souhlas. Pak si ukázal na značky na kůži. "To je ono." pronesl. "Prý ti to mám předat jakmile budu moct, jinak mě to zabije, protože nejsem pokrevně spojen s hadím svitkem." vysvětlil mu situaci.

Kagami-Uchiha Hikumo

Bylo zajímavé vidět bratra, jak o něčem očividně něco neví. "V pohodě. Nemohl jsi to vědět. A mimochodem nejsi jediný. Miyu-nee jsem nepotkal, za to naší malou neteř..." odvětil a pokusil se pousmát. 
Vzal svého bratra za ruku, kterou k němu natahoval. Když poté pronesl svou teorii, jak se klíč asi tak předává, Hikumo přikývl. "Nevím ale, jestli jsi na to momentálně dost silný..." pronesl k němu starostlivě. 
"Hm?" zareagoval, když ho bratr oslovil. "Já se bál taky." odvětil. Bál se o bratra a před pár dny se i on sám bál, že to nezvládne, když čelil své nevlastní matce.  A kdyby ho tehdy Akitoshi nenašel, asi by to opravdu nezvládl. "Teď jsme si vlastně kvit..." pokusil se trochu zlepšit situaci.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikumo se taky usmál. "Stýská se jí, ale jinak se má podle mě dobře." odpověděl mu. Na jeho další otázku zavrtěl hlavou. "Možná to byla ta osob v plášti, co jsem viděl zdálky, ale s jistotou to říct nemůžu." odvětil.
No a pak se jeho bratr zamračil a doslova mu přikázal, aby ho kousl. Hikumo moc dobře věděl, že hádat se s ním nemá smysl. Povzdechl si.
Následně tam začal mít poměrně depresivní řeči. "Takhle nemluv..." zamračil se na něj.

Uchiha Akitoshi

Akitoshi pokýval hlavou. "Vypadá to, že děti nám dospívají," řekl jen na téma Sory. I když jí moc nezáviděl výcvik pod vedením Miyi. Věděl jaká dokázala být panovačná.
Jakmile Hikumo Akitoshiho kousl, jeho pečeť zmizela a taktéž se mu ulevilo. Zuby se mu vrátily zpět do normálu. Na Akitoshiho předloktí se místo toho objevila značka podobné té, co měl Orochimaru a používal jí na Kuchiyose. Vypadalo to, že netrpěl žádnými vedlejšími účinky.
"Musím tak mluvit... ztrácím zrak. A co hůř, potvrdila se zpráva matky. V Konoze je zrádce. Ti ninjové byli past na mě. Byli připravení, věděli jak bojovat proti mě, znali většinu mých technik, co jsem používal veřejně a uměli je dobře odklidit z cesty. Používal jsem Mangenkyou víc než kdy jindy. A nerad to přiznávám, ale víš jak jsem na Sharinganu závislý v boji," pronesl vážným, i když stále deprimovaným hlasem. "Navíc, ty máš poslední dobou k Itanemu blíž. Kdyby byl semnou, budou ho více zatěžovat problémy, které nemusejí... a rozšíří temnotu v jeho srdci," vydechl ještě, zatímco se pravou rukou chytil za hlavu. Trochu se mu ruka třásla.

Kagami-Uchiha Hikumo

"Stala se z ní silná kunoichi..." dodal k tomu ještě. Furt měl v živé paměti, jak ho málem ugrilovala s tou bandou ninjů.
Tak jako tak, když Akitoshiho kousl, začal se cítil hned lépe. A dokonce už neměl ty upíří zuby, které ho škrábaly do jazyka, když mluvil. Trochu ho ale iritovalo, že on sám vypadal před tím, jakoby to přehnal s návštěvami tetovacího salónu a Akitoshi měl jen značku na předloktí. 
"Nejenom na tebe. Šli po nás obou. Když k tomu přidáme i to přepadení po cestě z Kiri, kde šli přímo po mně...Někdo se nás chce prostě zbavit. A ať už bude Itane s kýmkoliv z nás, bude do toho zapletený. Navíc...má ke mně blíž jen proto, že jsem jeho strejda a tak ke mě nemusí mít takový respekt jako k tobě. Je to spíš takovej malej bráška." pronesl Hikumo.
Všiml si, jak se mu třese ruka. "Děje se něco? Bolí tě hlava?" zeptal se ho starostlivě.