Rodinné setkání I.

Kagami-Uchiha Hikumo

Akitoshi tam začal s teorií, že by nějak mohlo být všechno propojeno s věcmi z minulosti a tak podobně. No...Hikumo si to myslel už nějakou dobu upřímně. "Mi povídej..." odvětil mu na to.
"Problém je, že Aiko je mimo vesnici." pronesl ohledně toho, že by se na něj měla podívat Aiko. To už stihl zjistit, zatímco čekal, až se jeho bratr probere.
I tak pak jen přikývl, zvedl se a šel zařídit Akitoshi propuštění do domácí péče.

__________________________________
O několik dní později v sídle klanu Uchiha. (den 7)
Hyuuga Hinami

Hinami dostala zprávu, že se má dostavit do klanu Uchiha. Měla tam Itaneho taťkovi povědět o vzkazu od Sakury-san. No a tak se také vydala k sídlu Uchiha klanu. Nikdy tam nebyla. A jediné, co o něm věděla bylo, že tam bydlel Itane-kun. 
A tak Hinami hledala Akitoshiho nebo Itaneho nebo vlastně kohokoliv, kdo by jí mohl navést na správnou cestu. Ano..byla docela ztracená a skenovat někomu barák jí přišlo silně nezdvořilé.

Uchiha Itane

Itane věděl, že měla Hinami přijít. Respektive, zaslechl strýce a otce, jak se baví o tom, že má přijít. Takže čekal na střeše hlavní budovy klanu a vyhlížel jí. Dokázal si jí živě představit jak bude zmateně bloudit po okolí, zatímco se bude bát aktivovat Byakugan, aby někoho neurazila. Proto počkal až bude poblíž a tiše seskákal z baráku. Pokud neměla aktivní Byakugan, nejspíše si ho nevšimla.
"Ťuk, ťuk," pravil, zatímco jí poťukal zezadu na pravé rameno. "Nepotřebuješ průvodce?" usmál se pobaveně.

Hyuuga Hinami

Hinami tam tak bloudila, když jí najednou někdo poťukal zezadu na rameno se slovy 'Ťuk, ťuk.'. Hinami se prudce otočila a uviděla...Itaneho. "Itane-kun..." vypadlo z ní překvapeně a to i přes to, že ho  tu mohla čekat,když tu bydlí. "Děkuju. To by bylo milé." odvětila mu ohledně průvodce a usmála se na něj.

Uchiha Itane

Itane se usmíval. Hinami se evidentně moc nezměnila. Udělat tohle Rikutovi, tak už nejspíš dostane pěstí. "Tak pojď za mnou, můj idiotský otec na tebe už čeká," řekl na její poděkování. Pak jí začal vést hlavní budovou. Nebyla zase nějak obrovská, vešli přes jídelnu a kuchyni, pak prošli chodbou kolem pracovny. Během toho se k Hinami otočil a položil jí otázku: "Byli jste někde na misi?" Vypadalo to, že on detaily rozhodně neznal.

Hyuuga Hinami

Hinami se nechala vést sídlem. Bylo to tu docela velké. Na to Hinami byla zvyklá. Sídlo Hyuuga klanu také bylo dost velké. Momentálně se jí hlavou tedy spíš honilo 'Takže tady Itane-kun bydlí...'
No a pak se jí Itane zeptal, jestli byli někde na misi. Hinami přikývla. "Byli. Aiko-sensei, Rikuto-kun, já a po cestě jsme potkali Kami-chan, které několik zlých lidí zabili zbytek týmu." odpověděla mu Hinami a poslední část říkala smutně. Bylo jí Kamina týmu líto.

Uchiha Itane

Itane měl svůj pokoj zavřený, ale Hinami ho mohla poznat snadno, když kolem něj procházela, na věšáku vedle dveří zvenku vysela jeho bunda a katana. Uvnitř měl uklizeno, ale to teď neřešil. Měli jiný úkol.
"To mi je líto. Ale hlavní je, že jste vy v pořádku. Co Rikuto? Furt je takový magor?" zeptal se klidným hlasem, zatímco zastavil u jedněch dveří, které odsunul. "Táta je uvnitř, jsi připravená?" mrkl na ní. Sice už Akitoshiho viděla... ale asi ne takto.

Hyuuga Hinami

Hinami se pousmála. "Rikuto-kun je...prostě Rikuto-kun." odpověděla mu. Určitě věděl, jak to myslí. Znal Rikuta. 
No a pak se zastavili u dveře, které Itane odsunul. Jeho otec byl prý uvnitř. Na jeho otázku, Hinami odhodlaně přikývla. Nevěděla sice, co má čekat...ale tak měla jen vyřídit vzkaz. To snad přeci zvládne. 
No a pak asi vešla, pokud tedy mohla.

Uchiha Itane a Uchiha Akitoshi

"Takže vše při starém," usmál se tiše a jakmile Hinami vešla dovnitř, šel za ní a zase zavřel. Uvnitř byl prakticky jen velký futton, na kterém ležel Akitoshi zakryt přikrývkou. Vypadalo to, že spal. Itane si k němu dřepl a drkl do něj. "Hej, vstávej, máš tu návštěvu, co sis objednal," Hinami mohla poznat z jeho tónu, že je trochu naštvaný.
Akitoshi pomalu otevřel oči a podíval se na Hinami. "Omlouvám se, že jsem pro tebe nepřišel sám. Aiko mi vzkázala, že máš pro mě nějaký vzkaz. A zmiňovala to ve spojitosti s mojí babičkou," pronesl směrem k Hinami, zatímco Itane se na Hinami též podíval. "Já myslel, že prababička... už není," řekl překvapeně. Evidentně netušil, o co půjde.

Hyuuga Hinami

Hinami tedy vešla dovnitř s tím klasickým 'omlouvám se, že ruším' po japonsky. I když jí asi obyvatel pokoje neslyšel, jelikož vypadal, že spí. Hinami si začala říkat, jestli je tu správně. Itane šel svého otce vzbudit a upozornit ho, že Hinami dorazila. 
"Dobrý den..." pozdravila slušně, když se hlava klanu Uchiha na ni podívala. Cítila se maličká a to na rozdíl od Akitoshiho stála.
Když zmínil vzkaz a spojitost s jeho babičkou, Hinami přikývla na souhlas. Zrovna někdy v době, kdy se na ni podíval Itane. "Ano. Během mise jsme potkali Sakuru-san. Prý strážila pramen osudu. Říkala, že je klon vytvořený sedmým s její životní silou." vysvětlila Hinami. "A říkala, že máme předat vzkaz jejímu vnukovi, což jste podle shishou Vy. Ten vzkaz zněl 'Vstoupit mohou pouze slabí, nikdo ze silných není hoden. Musíte svěřit osud vesnice novému listí.'....říká Vám to něco?" pronesla Hinami a podívala se na oba Uchihy v místnosti. Celou dobu si tam nervózně mnula ručky.

Uchihové

Akitoshi poslouchal, Itane poslouchal. Itane z toho byl trochu mimo, nějak to nepobíral, zase to byly nějaké schopnosti nad jeho úroveň. "Nejdřív babička a teď prababička... ale aby se objevila máma, to ne," zabručel tiše. Akitoshi po tomhle jeho prohlášení trochu smutně zvedl oči. Říkal si, jestli Itane něco tušil nebo jestli se Hikumo neprokecl. Pevně doufal, že ne.
"Děkuji za zprávu," odpověděl Hinami, zatímco přemýšlel nad jejím obsahem. "Hinami-chan, Itane, kolik vašich spolužáků je teď ve vesnici?" zeptal se vás.
Itane se na otce zamyšleně zahleděl. "Slyšel jsem, že Rin a Taichi se vrátili. Z toho jeden z nich je prý v bezvědomí. Ale Taiyo už by měla být v pohodě.. a taky má furt mojí peněženku," odpověděl otci.

Hyuuga Hinami

Hinami poté byla ticho a jen sledovala jejich reakce. Moc nevěděla, o čem to Itane mluví. Asi jako on moc netušil, o čem mluvila ona. Když jí poděkoval, jen přikývla. Následně se jí i Itaneho zeptal, kolik spolužáků je teď ve vesnici. "Rikuto-kun byl na té misi se mnou, takže on. Vrátil se i Hibiki-kun?" odpověděla a zároveň se i zeptala, jestli třeba Itane něco neví. Byl přeci jen ve vesnici asi déle než ona.
Zároveň jí bylo líto, jak dopadl Taichi. Sice ho moc neznala, ale i tak. Pořád to byl její spolužák a taky senpai...i když teď nevím, jestli o tom Hinami ví nebo ne.

Uchihové

Na Hinaminu otázku pokrčil rameny. Neměl ani ponětí. Naposledy toho šupáka viděl, když se od nich oddělil ještě před Kiri. A to už bylo sakra dní zpátky. Díky tomu přišel o takové vzrůša jako... možná smrt, upálení černým plamenem, Kichiraku rámen, šíleně OP monstra a tak. No prostě sranda.
Akitoshi si zatím vyslechl to, co jste mu řekli. "To by asi šlo. Hinami, přijď prosím zítra v devět. Ostatním pošleme vzkaz. Nikomu o tom prosím neříkej, ano?" požádala tě hlavu klanu Uchiha. Itane se mezitím od otce zvedl. "A ty taky ne," varoval Itaneho. Ten po něm šlehl pohledem. "Budu mlčet... stejně jako jsi mlčel ty a raději se vydal na sebevražednou misi," zanadával si Itane a odešel z místnosti. Počkal na Hinami raději na chodbě.

Hyuuga Hinami

No a prý měla zítra přijít znova. Proooč? Vždyť měla jen předat vzkaz. Nic víc. I tak ale přikývla. "Hai." pronesla. Trochu jí děsilo, že o tom nemá nikomu nic říkat. Do čeho se to sakra připletla?
Když tam Itane zanadával a narážel na nějakou sebevražednou misi jeho otce, Hinami si v tu chvíli přála být někde úplně jinde. Prostě se vypařit. 
Pak se Hinami je slušně uklonila na rozloučenou, rozloučila a vydala ven za Itanem.

Uchiha Itane

Akitoshi se s Hinami ještě rozloučil a pak zase usnul.
Itane čekal opřený o zeď venku. "Omlouvám se za své chování," broukl k Hinami, když vyšla ven. "Máš ještě chvíli čas?" zeptal se jí o trochu mileji, i když na něm bylo poznat, že ho trápí spousta věcí. Evidentně si taky prošel svým, za tu dobu, co jste se neviděli.

Hyuuga Hinami


"V pohodě..." odvětila mu na jeho omluvu a pousmála se. Očividně si taky zažil svoje od doby, kdy ho viděla naposledy. Navíc byl jeho otec zraněný, takže měl určitě starosti. 
Když se jí pak zeptal, jestli má ještě chvíli čas, přikývla. "Mám." odpověděla mu a zvědavě na něj zamrkala.

Uchiha Itane

Itane mávl rukou, aby ho následovala a o kousek dál otevřel dveře do svého pokoje. Byl velmi prostý. Byla tam knihovnička plná knih a mang, skříň na oblečení, stůl s židlí a smotaný futton s černým pyžamem nahoře a polštářkem. Na malé nástěnce u stolu bylo několik fotografií. Itane na Kibovi, když byl malý. Itane s otcem a Hikumem na výletě a několik dalších momentů, kde vystupovaly tito tři Uchihové. Taky tam byla jedna nová, kde krom těch dvou starších a jednoho mladšího byla ještě jedna dívka. Byla jim podobná, starší jak Itane - Sora. Otec mu jí dal až včera, teď když už si na svojí sestřenici zase pamatoval. "Posaď se, jestli chceš," nabídl Hinami, zatímco on přešel k batohu, co byl úplně v rohu. Rozepnul ho a začal v něm cosi hledat.
"Doufám, že se to nerozbilo, zažilo to souboj s nějakou slepou dívkou, co si semnou házela jak maňáskem, pak s mojí přivolanou mrtvou babičkou a pak ještě cestu do nemocnice," mumlal tam Itane tak napůl pro sebe, napůl pro Hinami. No, konečně to vyhrabal a vypadalo to, že to přežilo.
Pomalu se otočil k Hinami, zatímco v rukách držel malý zdobený vějíř. "Em... když jsme byli na minulé misi, tak jsem... přemýšlel, co bych ti mohl přivést. Snad se ti to bude líbit," dostal ze sebe a natáhl k ní ruku s vějířem. V nejhorším se mohl vymluvit na to, že to je čistě kolegiální dárek, že pro Rikuta taky něco má... teda, neměl, ale tomu stačilo koupit limonádu v sámošce a bude happy.

Hyuuga Hinami

Hinami následovala Itaneho. Očividně do svého pokoje. Byl to prostý pokoj. Zastavila se u nástěnky a prohlížela si fotografie. Vypadalo to jako šťastná rodinka. I když bylo zvláštní, že na žádné nebyla Itaneho matka. Ona takovéhle fotky neměla. Řekněmě, že její tatík nebyl zrovna typ, co by se chtěl fotit s rodinkou. 
Když Itane začal mluvit o slepé dívce a mrtvé babičce, Hinami to totálně nechápala a její výraz to jasně dával najevo. No ale tak...ona potkala jeho mrtvou prababičku a pokecala si s mrtvými přibuznými. 
No a pak se k ní otočil s jakýmsi malým zdobeným vějířem. Vzala si ho od něj a usmála se. "Děkuji. Je krásný." odvětila mu. No a pak začala něco lovit v kapse. Když tu věc vylovila, natáhla ruku s ní k Itanemu a do dlaně mu spustila přívěšek. Bylo to něco, co si mohl přidělat na rukojeť katany nebo třeba na klíče. Byl to modrý průhledný kámen, ve kterém byla jakoby z černých blesků poskládaná vlčí hlava. "Asi jsme mysleli stejně." pronesla Hinami a usmála se. Funny bylo, že na rozdl od Itaneho ona měla dárek i pro Rikuta, Hibikiho i strýčka Kenshina.

Uchiha Itane

Jo, asi si teď nedávali moc smysl. To je tím, že si ty mise nemohli projít společně, ale odděleně. No, co se dalo dělat. Itane se trochu usmál, když řekla, že se jí ten vějíř líbí. Byl rád. "To jsem rád," řekl s úsměvem. Pak dostal dárek i on. Tak tohle nečekal, dokonce měl i jeho barvu a oblíbené zvíře. Chvilku nevěřil svým očím, ale pak ho tedy přijal. "Děkuji," poděkoval jí a prohlížel si ho ve světle. "Vybrala jsi úžasný," řekl radostně a prozatím si ho pověsil na nástěnku. Zahleděl se pak na jedno volné místo, kam by se ještě mohla vejít fotka. "Hmm... měli bychom se zase někdy sejít s Kenshinem... a Rikutem. A udělat si týmovou fotku," řekl z ničeho nic. Prostě ho to tak napadlo. Věděl, že i jeho táta měl fotku svého prvního týmu, ať jako sensei tak jako student.
"A jinak... furt ti dlužím to jídlo, které jsem ti slíbil po zkoušce. Možná až skončíme to, co pro nás táta nachystal, tak bychom mohli..." vykoktal ze sebe zase.

Hyuuga Hinami

No...jak jen Hinami věděla, jaká je jeho oblíbená barva a zvíře. Byli spolu v týmu nějakou tu dobu. Nosil často modré oblečení a taky se určitě občas zmínil o vlcích jeho strýce. A ze stylu, jakým o nich mluvil usoudila, že je má hodně rád. 
I tak ale ráda slyšela, že vybrala dobře. Trochu zčervenala, jak měla ve zvyku, když jí někdo chválil. 
"To ano. Nedávno se vrátil domů, tak mu o tom můžu říct." odvětila na to, že by si měli udělat týmovou fotku. 
"To bychom mohli." odpověděla mu s úsměvem.

Uchiha Itane

Itane se na ní usmál. Díky ní měl hned o poznání lepší náladu než za poslední týden dohromady. Ano, Taiyo ho podporovala hodně, když se to všechno semlelo, ale teď se několik dní ani pořádně nepotkali. Hinami byla takovým novým světlem do jeho aktuálního života.
"Um... už tě asi nebudu víc zdržovat. Obávám se, že se budeme muset na zítra připravit. A jak znám strejdu, tak mi tu katanu určitě ztupil," řekl spíš v žertu, ale stejně jí bude muset přebrousit. "A Hinami... ještě jedna věc," promluvil tentokrát už zase o poznání vážněji. "Obávám se, že nás svět dospělých dohonil o několik let dřív než měl," varoval jí. Pak, pokud teda už chtěla jít, s ní vyrazil východu ze čtvrti klanu. Aspoň tam jí hodlal doprovodit.

Hyuuga Hinami

Když řekl, že už jí nebude víc zdržovat a že se budou muset na zítra připravit, přikývla na souhlas. Při poznámce o ztupené kataně, se uchechtla. Už se chystala odejít, když najednou začal mluvit vážně. To, co ale řekl pak, Hinami nějak nepochopila. Taky se tak zatvářila. "Co tím myslíš?" zeptala se ho a nechala se vyprovázet ven.

Uchiha Itane

Když vyšli ven, Itane se podíval na oblohu, jako kdyby tam něco hledal. Pak se otočil zpět k Hinami. "Já jenom... na poslední misi se chtěli zbavit Hikuma, teď někdo takto zranil tátu. A co jsem je včera poslouchal, i další učitelé měli teď nějaké problémy. A teď to vypadá, že nás chce táta do jednoho z těch problémů zatáhnout taky. Jenže... ptám se... jsme připravení?" povzdechl si. Sám o sobě teď někdy pochyboval. Dokud to bylo v rámci zkoušek, tréninků a podobně, tak si byl sebejistý a věřil svým schopnostem. Ale potom, co teď viděl. "Asi to bude osudem shinobi, co?" dodal ještě. A jejích momentální osud byl nejspíše předurčen k rychlému konci.

Hyuuga Hinami

Hinami poslouchala Itaneho. To neznělo dobře. Vlastně až děsivě. Hinami nevěděla, co na to říct. Ale tvářila se překvapeně a zaraženě. 
"Kdyby nemusel, určitě by naší pomoc nechtěl...Nikdy nemůžeš být připraven na všechno...Na poslední misi jsem se snažila vyléčit jednoho kluka...jmenoval se Himuro a bylo mu asi jako nám...zemřel, protože jsem to nezvládla..." odvětila Hinami a dívala se při tom smutně někam do země. Na rozdíl od Itaneho, ona sebejistá nebyla. Pochybovala o sobě většinu života.

Uchiha Itane

Itane si vyslechl to, co mu řekla Hinami. Pak byl chvíli zticha, upřímně, nevěděl, co říct. Jestli jí měl zkusit nějak povzbudit nebo tak. V takovéhle situaci prakticky ještě nikdy nebyl. "Určitě jsi dělala, co bylo v tvých silách. A to je důležité. A neboj, na naší zítřejší misi nikdo neumře, o to se postarám," ubezpečil jí. Ne, nehodlal pohřbívat nikoho ze svých kamarádů nebo spolužáků. Ani jednoho!
Když konečně došli k hlavní bráně, ještě jednou se trochu na Hinami usmál. "Dobře, uvidíme se tu zítra. A zvládneme to!" pronesl ještě jednou povzbudivě a pak jí ještě zamával. Jakmile se otočila od vchodu, on sám mžikem oka zmizel. Měl ještě dost práce...