Ulice Konohy

Kageyama Rin

"Je to tvoje volba." Hlesl. Pak se v tichosti zahleděl do země. Když dneska mluvil s Kohaku-senseiem, věděl, že to byla chvíle, kdy se rozhodl, že si vybere určitou stranu v konfliktu, který je nevyhnutelný. Byla to strana, která stála přímo proti ninjům z Kiri, kteří chladnokrevně zabili geniny z Konohy. A Taiyō se rozhodla. Nemluvila o všech, ale nejsou to její nepřátele. Bojovala by za ně, kdyby jí to vesnice rozkázala? Těžko říct. Rin nad tím radši ani nechtěl přemýšlet. Bolelo ho to. Snad i víc než Hitoshiho odchod. Bolela ho ta myšlenka, že Taiyō dostala zlatou kytici od jednoho z nich. A že jí přijala. Rin se nadechl. Nebyla to úplně vhodná chvíle. Ale měl pocit, že pokud to neudělá teď, neudělá to nikdy. Věděl, že toho bude litovat. Věděl, že to ničemu nepomůže. A že to jeho trápení ještě znásobí, ale už si tím byl jistý. Věděl, co byl ten příjemný pocit v břiše, kdykoliv byl v přítomnosti Taiyō. Už to nebyl malý naivní chlapeček. Byl to ninja, který se dokázal rozhodnout. Podíval se Taiyō do očí.
"Zamiloval jsem se do tebe." Řekl. "Bolí to. Tohle." Ukázal rukou na místo, kam si schovala kytici. Pak se znovu otočil. Tentokrát rychleji. Vykročil dopředu pravou nohou.

Taiyō Kurama

Taiyō začala litovat, že vůbec něco kolem Gina říkala a také, že tu růži nezkovala mnohem dřív. Možná by ale nepomohlo ani to. Taiyō sledovala Rina a čekala, jestli ještě něco dodá. Ona sama neměla co říct. Nevěděla ani co. Nakonec Rin opravdu něco dodal. Taiyō cítila, jak jí srdce poskočilo radostí a zároveň puklo, když Rin začal odcházet. Taiyō zatnula pěsti a zavřela oči. Musela nějak ty slzy zadržet. "Pitomče!" zanadávala si pro sebe. Rin to mohl i nemusel slyšet. "Taky jsem se do tebe zamilovala! Ta růže pro mě nic neznamená!" zakřičela o dost nahlas, aby to Rin určitě uslyšel. "Už nechci spadnout zpět do té samoty a temnoty." dodala ještě, ale už normálním hlasem. Tohle už nekřičela. Pořád měla ale zavřené oči a zatnuté pěsti. Chtělo se jí tolik brečet, už takovou dobu nebrečela.

Kageyama Rin

Fakt si myslel, že bez dalších slov odejde a nebude muset nic dalšího říkat. Jenže Taiyō ho docela dost zaskočila tím, co řekla. Jak na to měl reagovat? Měl se otočit a radostně ji obejmout? Oba dva věděli, že tak to nejspíš nebude. I když by to možná sebevíc chtěli. Rin se neotočil celým tělem. Jen hlavu natočil do strany, aby na Taiyō viděl. "Přesně tam teď ale jsem, Taiyō." Řekl docela vážným hlasem. Jeho tým už v podstatě neexistoval. Měl senseie, který se o něj nezajímal. Hitoshi byl pryč a Tai měl vlastní starosti. Jeho nový tým pořád působil dost uzavřeně. Navíc s některými věcmi úplně nesouhlasil. Cítil se dost sám. A co se temnoty týkalo, začala ho docela dost pohlcovat. Nikdy předtím nemyslel na to, že by ničení mohlo být řešením problému. Až dnes.
Mohl mít Taiyō. Ale postavila by se za něj? Bojovala by za stejnou věc jako on? Nemohl jí do toho nutit. Kdyby to udělala, nakreslila by si na záda terč stejně jako Rin. Ta myšlenka ho ničila.

Taiyō Kurama

Taiyō konečně otevřela oči. Slzy dokázala zadržet, prozatím. Podívala se na Rina. Tedy na jeho záda. "Tak mi nech ti pomoc." řekla. Věděla jaké to je. Věděla, jaké to je být sama a upadat do temnoty. "Nemusíš být přeci sám. Teď už ne." řekla milým hlasem a udělala krok k Rinovi.

Kageyama Rin

"Promluvíme si o tom, až se uvidíme příště." Řekl po chvíli mlčení. "Teď momentálně nejsem ve stavu, abych tohle všechno dokázal zpracovat a rozhodnout se." Zatím ještě nikam nešel. Věděl, že jakmile odejde, nějakou dobu Taiyō neuvidí. Potřeboval být chvíli ode všech. Od svých kamarádů i od své rodiny. "Slibuju ti, že si všechno zkusím srovnat v hlavě. Stojíš mi za to." Jakmile domluvil, pravou rukou Taiyō objal kolem krku a dal jí letmou pusu na čelo. Ještě pár vteřin na ní koukal, než se otočil a šel pryč.

Taiyō Kurama

"Dobře." přikývla Taiyō. Asi to tak bude lepší. řekla si v duchu pro sebe. Vypadalo to, že si to potřebuje nějak srovnat a kdyby na něho teď začala tlačit, tak by to vše jen mohla zhoršit. Ale slíbil, že si promluví, že mu za to stojí. Taiyō se usmála. Dokonce dostala i pusu na čelo. Taiyō už byla o něco klidnější. Věřila, že to Rin zvládne.
Taiyō sledovala jak Rin odchází, tentokrát už ho nijak nezastavila. Teď už to bylo na něm. Jen co jí zmizel z dohledu, tak našla nejbližší lavičku, na kterou se posadila. Musela se posadit. Celou dobu se jí totiž podlamovaly kolena, takže byla ráda, že teď sedí na lavičce a ne na zemi. Zhluboka si oddechla/povzdechla. Těžko říct, bylo to něco mezi.

Kagami Hikumo

Jen asi o deset minut později si někdo přisedl na lavičku vedle Taiyo. "Gratuluji k povýšení." řekla ta osoba, ve které Taiyo poznala svého senseie. "Promiň, že jsem nestihl tvůj zápas." omluvil se jí dodatečně. "Mimochodem...zítra v devět ráno vyrážíme na dlouhodobou misi. Sraz je u východní brány." informoval jí ještě, aby na to nezapomněl.

Taiyō Kurama

Taiyō nečekala, že by si k ní někdo teď mohl přisednout. Ale bylo to příjemné překvapení. Zvlášť, když zjistila, že je to sensei. "Ah. Hikumo-sensei. Děkuji." rozzářila se na senseie. "Ale. To nevadí, stejně jsem prohrála. Hlavně, že jste se postaral o Yumiko." mávla rukou nad tím, že sensei nestihl její zápas. Pak jí ale zaujala zmínka o misi. "Ouu. Dlouhodobá mise? To zní......dlouhodobě." nenašla jiné slovo. Omluvně se usmála. A kdo všechno vyráží? zeptala se ještě.

Kagami Hikumo

"Na prohře nezáleží, jen jsem chtěl vidět jak si s tím poradíš. Bojovat proti někomu, kdo nejsem já, se vším, co máš." Pronesl k ní s úsměvem. "A o Yumiko se neboj, bude v pořádku." dodal k tomu ještě. "No...ty, já, Hibiki a Itane." odpověděl jí na to, kdo všechno jde na tuhle misi.

Taiyō Kurama

"Hmmm, ano. Gin byl těžký soupeř." uznala Taiyō. Sice možná chybělo málo a třeba by i vyhrála. No to je jedno. "Avšak na zkoušku jste mě připravil úžasně. Dala jsem mu i na chvíli zabrat." usmála se a vzpomněla si, jak na chvíli Gina škrtila v genjutsu. "Jsem ráda, že je Yumiko v přádku." oddechla si, ale přesto jí překvapilo, že s nimi Yumiko nejde na misi. Asi měla něco důležitějšího. Itaneho neznala, jen z vidění, ale jistě nebude problém se s ním seznámit. Dokonce slyšela i o jeho souboji v aréně. "Dobře, budu tam." přikývla.

Kagami Hikumo

"Co jsem slyšel, byl to dobrý souboj. Akorát ti dám jednu radu. Když protivníka držíš v genjutsu, měla bys na něj zaútočit i fyzicky a nečekat, až se o to to genjutsu postará samo. Tedy alespoň dokud se nenaučíš udržet ho déle." pronesl k ní. Byl to přeci jen její sensei, dávat jí rady byla jeho práce. "Dobře. Tak se tam zítra uvidíme. Musím ještě něco zařídit. Takže ahoj zítra, Taiyo. A nezapomeň si pořádně zabalit. Nevíme, kdy se vrátíme." řekl jí ještě s úsměvem a pak se vydal pryč.

Taiyō Kurama

Taiyō přikývla. O té chybě věděla. Ale teď už to stejně nezmění a pro příště bude aspoň vědět. Rozloučila se se senseiem a vyrazila domu si zabalit na dlouhou cestu.


Doma si samozřejmě Taiyō zabalila, ale udělala ještě jedu věc. Vzala dopisní papír, na který napsala pár slov. Pár milých a povzbudivých slov. Také tam napsala, že jde na dlouhodobou misi, ale že se těší na den, kdy se vrátí. K dopisu přiložila svou sponku z vlasů. Nic jiného cenného neměla. Byl to spíš takový balíček, pečlivě zabalený..........Ráno ho pak donesla do domů, kde by měl bydlet Rin. Zjistit se dá všechno. Snad si to přečte...
-----------------------> cesty...

Aokawa Fūma

Moźno by som mal trénovať, predsa len som chcel, aby na mňa mamka bola hrdá ale.. "Neeeeh, to počká." Zamrmlal som si popod nos. Sledovanie pekných maminiek ma už dávno omrzelo a tak som len posedával na streche nejakého obchodu s potravinami, v ktorých som si pred chvíľkou kúpil nanuk. Spokojne som si ho otvoril a ešte spokojnejšie som ho začal obkuskávať. Stále som romzýšľal nad tým havranom.. či vranou, či čo to bolo zač. Nikdy som ich nevedel rozoznať. Proste to bol čierny vták a basta. Pohupoval som nohami do rytmu pesničky, ktorú som možno ani nemal tak rád, no momentálne mi utkvela v pamäti ako keby to bol nejaký hit posledného desaťročia. Rozmýšľal som nad tým, že by som možno išiel za nejakými bývalými spolužiakmi z akadémie.. ale oni boli tak o dva - tri roky mladší.. a stále boli na akadémií.. a pravdepodobne tam boli aj teraz. No možno by som im mohol pomôcť? Hádzanie Shurikenov minimálne polovice mojej triede moc nešlo, aspoň spočiatku.. určite by som im vedel dať nejaké typy. Prípadne by sme z toho mohli spraviť hru - kto trafí Aokawu.

Aokawa Fūma

Zastavil som sa v polovici pohybu a.. naše oči sa znova stretli. Pozeral som sa na havrana či vranu, a on či ona sa pozeral či pozerala na mňa. Presne takto sa cítili tí cowboy - hrdinovia z komixov ktoré čítam? Bol to ten pohľad Taketoriho, keď sa stretol zo svojim úhlavným nemesisom ? Bola to výzva? No nie, pravdepodobne som mal len veľmi bujnú predstavivosť. "Znova sa stretávame hav.. eh.. vran.. eh.. vták!" Vyhlásil som rozhodne, teda nie až tak ale istá rozhodnosť tam určite bola.  "Aj keď hovoríme inou rečou, obaja vieme na čo ten druhý myslí .. havran.. toto je chvíľa pravdy. Chvíľa .. kedy  sa ukáže ktorý z nás si zaslúži miesto na vrchole tohto sveta. Budeš to ty? Zo svojimi temnými krídlami prinášajúci pohromu tomuto ľudu? Či ja ? Obyčajný farmársky syn prichádzajúci túto zem očistiť od tvojho zla?" Aj keď som bol od vrany ďaleko, spravil som taký nešikovný šermiarsky výpad s nanukom v rukách, ktorý sa div sa nerozpadol pod svojou vlastnou váhou. No dramatická chvíľka mala ešte len prísť.. predstavivosť mi rozhodne nechýbala. "Nemám úźasné schopnosti, nedokážem nad hlavu zodvihnúť obrovské balvany ktoré si na mňa tak často posielal, no stojím tu, so srdcom, snom a cťou na mojej strane! Straš sa démon! Zažehnávam ťa! Hor v pekle ďalšie miléniá ! ty posol Jashina! Nado mnou nezvíťazíš!!" 

Aokawa Fūma

Vôbec nezáležalo nad tým, či mi ten vták rozumel alebo nie, aj keď naklonenie jej hlavy naznačovalo tomu, že rozumel.. len nechápal. Ruky som založil kupredu, trocha mi chýbala taká tá interakcia z druhej strany. No sakra že som bol zo svojim hereckým výkonom spokojný. Interakcie som sa ale dostal. Bol som trocha vyvedený z miery, keď mi vrana dosadla na hlavu. No páćilo sa mi to, aj som sa zasmial. "Yoo že by som si našiel nové.. au .. jau Wuaa potvora !" Rozmachol som sa rukami, no nechcel som jej nijak ublížiť, skôr ju odohnať. To sa mi aj podarilo? Potľapkal som si vlasy a s otázkou v očiach som sa na vranu znova pozrel. "Čo máš krámy?" Zamrmlal som otázku no, to bolo skôr také podpichnutie. Ani som nad tou otázkou nerozmýšľal. Znova sadla a znova na mňa pozerala, no len na chvíľku, kým nevzlietla kúsok ďalej, kde na mňa znova civela. Vždy mala také červené oči? Znova som sa len poškrabal vo vlasoch a mykol som ramenom. "Čo ? chceš aby som ťa sledoval? No.. prečo nie, aj tak nemám čo robiť." Uśkrnul som sa, po čom som sa rozbehol smerom k nej. "Tak? Kade teraz hmm?" Uškrnul som sa. Teda ak som ju správne pochopil. Možno si len zo mňa robila srandu.

Aokawa Fūma

Povedzme si to úprimne. Kto by sa nepozastavil nad tým, že na neho vrana prehovorila? AJ keď to nevyzeralo priamo. Prižmúril som oči a rozmýšľal som, či som naozaj dnes vstal z postele. Och samozrejme stále sa mohlo jednať o nejakého Kuchiyose, takže ma jej telepatia príliš neprekvapila. Keď som nad tým uvažoval aspoň trocha logicky.. bolo to vlastne dobré vysvetlenie. Sledoval som ju až k nejakému stánku s knihami, kde začala poklepávať na výklad pomerne dosť starých knižiek. "Hee vážne? tie majú tak šesť - sedem desaťročí, možno aj viac." Zasmial som sa a zvedavo som sa na ňu pozrel. "Chceš aby som ti nejakú kúpil?" Odkiaľ tak mladý chlapec mohol poznať takéto knižky? hlavne tak staré? No bolo to pomerne jednoduché. Brat ich študoval ešte viac, než zvitky vlastného klanu. Na to aký bol snaživý nukenin to bolo až.. ironické.

Ayokawa Fūma

Zachytil som bankovky do rúk a s povzdychom som si ich prerátal. "Vieš, nie som z toho práve nadšený." Zamrmlal som až so zamračeným výrazom a sám som zašiel kúsok stranou aby na mňa nebolo vidieť. Ani nie o chvíľku sa len ozvalo tiché "puf" a z uličky vyšiel človek. Vlastne som sa na seba stále hrozne podobal, len som vyzeral o dosť staršie, tak na minimálne jounina. Dokonca som na sebe mal aj vestu. Bolo vtipné že presne takto vyzeral aj môj brat, no ten sa v dedine nenachádzal takže som nemusel mať obavy o nejaký .. väčší prúser. Nakoniec som vošiel do obchodu a začal som si prezerať výlohu. Ak bol ten pán ktorý obchod vlastnil ochotný, čo som očakával že bol, tak ma osloví.

Ayokawa Fūma

Po očku som sa pozrel po starcovi a s ľahkým úsmevom som ho privítal. "Vlastne sám neviem pane, dúfam že by ste mi vedel poradiť." Odvetil som mu a pohľadom som zamieril k trocha inému výkladu, teda na opačnej strane. "Som vášnivý čitateľ kníh ako Karasu no Seika a hľadám niečo podobné, len pravdepodobne staršie." Vysvetlil som. Určite poznal Karasu no Seika, bol to úplný rip-off Icha Icha, len napísaný o niečo jednoduchšie a stlačený do dvoch kníh, nie do šiestich. Hlavne bol omnoho mladší no stále neprístupný pre mládež. Bol tiež pobraný dosť vtipne, nebol to klasický romance a obľubovali ho hlavne muži - prekvapivo napísaný tiež mužom. "V jednej recenzii v "Trendy spoločnosti" som čítal, že bola knižka veľmi inšpirovaná iným dielom, ale nespomínali meno. Len naznačovali že to bolo podstatne staršie." Tento krát som sa rozhliadol priamo k pultu. "Ahá tu to je!" Zasmial som sa a do rúk som zobral jeden z časopisov. Neboli to teda tak úplne noviny, no bolo to tak týždeň staré číslo. Začal som listovať, až kým som nenarazil na danú stranu, kde bola na Karasu no Seika spísaná úprimná recenzia. Na chvíľku som sa ponoril do článku, až kým som nenarazil na daný odstavec. " .. podobne ako tomu bolo už pred niekoľkými desaťročiami. Aj cez fakt, že je toto dielo značne inšpirované jedným z najvýznamnejších sérií tohto žánru, patrí Karasu no Seika k..." No podstatná bola práve tamtá časť. Pravda bola taká, že som mal Karasu no Seika rád a keďže som mal tonu voľného času už aj na akadémií, podobné časopisy som mal prečítané snáď všetky.

Ayokawa Fūma

Yume ? popravde som to nečítal. O čom všetkom sa človek nedozvie keď sa ho vrana spýta, či jej niečo nekúpi. So záujmom som sledoval výklad no bolo vidieť, že je moja myseľ niekde inde. Stále som rozmýšľal nad tým, ako som niečo mohol prehliadnuť. Nakoniec som sa na pána spýtal a s ľahkým úsmevom som naznaćil výklady vnútri. "Vyzerá to dobre, a čo tá Yume? o nej som tiež nepočul. Myslím že by som radšej najprv prečítal to, a potom niekedy neskôr by som si pozrel Icha Icha, aspoň už viem ako sa to volá." Vyhlásil som a no.. teraz som bol minimálne tak nadšený, ako predavač ktorý mi básnil o Icha Icha.