Chūninské zkoušky II. - 2. Zkouška

[morio_jmeno]

Morio stál čelem k tunelu, ze kterého před chvíli vyběhl, stál před ohništěm a pozoroval, jak byly světlušky nucené to obrátit, kvůli dýmu, který tam na ně poslali. [myslenky=morio]"Prosím, ať se nic nepřihodí..."[/myslenky] pomyslel si a musel zatnout svojí ručičku v pěst. Přál si, aby všechno vyšlo podle plánu, a Ichiro, Ashi a Shiromaru utekli někam do bezpečí. Utíkal nějakou dobu, takže snad bude cesta zpět světluškám něco trvat. Navíc by mohl některé ten dým trochu omámit.
Nezmohl teď ale nic, plus, měl tu další problém. Ty dva týpky jeho chycení kunaie dost odzbrojilo, ale ta holčina vypadala, že mu ještě stále nevěří. Mladý Morio se tomu nedivil. Však byli na zkouškách, ve kterých mohli ztratit i život. Musel je tedy přesvědčit definitivně. [rec=morio]"P-Počkej!"[/rec] vyhrkl při pohledu na další kunai. Jeho otevřené a holé dlaně, mířící na ně, tvořili velice tenkou zeď mezi nimi, avšak snažil se tím ukázat, že tu není proto, aby bojoval. Kunai, který chytil předtím, měl pověšený na malíčku pravé ruky a nečině se opíral o jeho dlaň. Nenechal ale spadnout svoji ostražitost, páč svoji váhu přenášel dopředu na špičky prstů nohou, aby když tak mohl odskočit a něčemu se vyhnout. [rec=morio]"Nejsem váš nepřítel!"[/rec] začal s poměrným klišé, [rec=morio]"Jsem ninja z Konohy. Jmenuju se Morio."[/rec] polkl. [rec=morio]"Omlouvám se, že jsem sem takhle vtrhl... ale naháněly mě ty světlušky a neměl jsem moc na výběr. Netušil jsem, že jste tu, ale nebýt vás, tak zřejmě by to všechno dopadlo jinak... "[/rec] rozhodl se mluvit pravdu, protože tak se nejlépe získává něčí důvěra.

[ichiro_jmeno]

Měl co dělat....cítil jak smrděl, jak smrdí úplně všechno. Cítil, že každou chvilku vrhne, ale snažil se to nějak uhlídat. Jen přece nablít zrovna tady by nebylo moc dobré. Shiromaro byl ko, Ashi se nějak držela, ale bylo to jen otázkou času. Viděl jak všechna "zelená mlha" alá smrad stoupá výš - a to do jejich prostoru. Nebylo moc času. Čím déle v téhle průrvě, tím hůře jak pro něj, tak pro Ashi se Shiromarem. Pohlédl na Shiromara a naznačil, že si ho vezme. Opatrně ho chytil do obou rukou. [rec=ichiro]"Jednou rukou si drž nos. Vyskoč mi na záda a chytni se mě kolem krku a nohama kolem pasu, abys nespadla."[/rec] Snažil se mluvit potichu, aby vypustil co nejméně vzduchu. Nechtěl se nadýchnout v tomhle místě. Šel ke kraji a ukázal Ashi záda. Potom počkal. Začal se soustředit na chakru do noh a seskočil spolu se Shiromarem a Ashi dolů. Dopad byl o něco tvrdší kvůli zátěži, ale žádná zlomenina nehrozila. Pohlédl směrem, kterým zřejmě utekl Morio. Šel k té jeskyni spolu s Ashi. Druhým směrem dle všeho utíkali ti původci smradu, tak se chtěl dostat co nejdál od toho, aby byla Ashi schopná normálně fungovat...ale on sám si polk...měl na krajíčku jak skočil dolů a vdechl nějaký ten smrad rovnou do plic.

[rikuto_jmeno]

Rikuto drbnul loktem do Rina a ukázal rukou nahoru. Určitě si i Rin všiml, že borec je opravdu blízko převisu, ale Rikuto už začal plánovat. Rikuto si přidřepnul a pořádně se zapřel. Následně propletl prsty na rukou a udělal Rinovi takový odrazový můstek, ze kterého by měl být schopný se pomocí Rikuta odrazit nahoru a stáhnout borce k nim. Hned by byli ve výhodě a mohli by například s druhým týmem vysmlouvat jeden ze svitků. Přeci jen jestli Rikuto dobře slyšel, tak měli dva stejné svitky. Neměl by pro ně tedy být problém vyměnit jeden z těch svitků za jejich parťáka. Teď jen Rikuto musel doufat, že to Rin pochopí.

[rintaro_jmeno]

Rin na Rikuta vykulil oči. Byli kamarádi od dětství, takže spolu nemuseli vůbec komunikovat verbálně. Vlastně si prakticky dokázali číst myšlenky. Myslel to s tímhle plánem ale vážně? Tohle bylo šílené i na Rikuta. Ukázal na sebe, pak na Rikutovy spojené dlaně a následně rozhodil rukama. Věděl, že se to může kosmicky posrat, ale když už s tím jeho bělovlasý kolega přišel, určitě musel mít v plánu i nějaký další krok. Nacházeli se navíc v poměrně bezvýchodné situaci a v takovém případě si ten východ člověk musí udělat sám, i kdyby to mělo být silou.
Zhluboka se nadechl, položil nohu na Rikutovy ruce a odrazil se. Místo toho, aby stáhl kluka mezi ně, vyskočil do vzduchu tak, že se dostal přímo před něj a narval mu to pěstí přímo do rozkroku. Levou rukou se opřel o okraj skály a pokusil se udělat přemet tak, aby se dostal za omráčeného chcacího kluka. Pokud se mu to podařilo, tak ho následně chytil kolem krku a sebral ho jako rukojmí.
[rec=rintaro]"Mír!"[/rec] zakřičel hlubokým mužných tónem!

[morio_jmeno]

Zůstával ve své póze s holými dlaněmi před sebou a snažil se být co nejvíce pasivní, aby v nich nevzbudil pochybení. Viděl totiž, že ta dívka měla stále připravený kunai, a nevypadala zrovna dvakrát, že by si to chtěla rozmyslet.
[rec=morio]"Uvěznění?"[/rec] řekl zaskočeně, nepředstíral. [rec=morio]"Jak to teď myslíš? Však je tu hodně chodeb..."[/rec] pravil a neverbálně pokračoval sjížděním pohledu z dívky na další dvě chodby vedoucí z síně, ve které se zrovna nacházeli. [rec=morio]"Co se stalo?"[/rec] otázal se laskavě, ale zároveň dost zvědavě. V jeho očích nebyl náznak žádného postranního úmyslu nebo nějaké připravované levárnosti.
Hřbety dlaní přitáhl víc k hrudi a lehce povolil ramena, což mělo za následek, že mu poklesla o pár centimetrů níž. Neptal se dál na nic jiného a upřeně se díval na skupinku mladých ninjů před sebou. Uvědomoval si, že jsou očividně vyčerpaní, takže se nemusel mít zas tolik na pozoru, ale na druhou stranu, byl v početní nevýhodě. Věděl o jednom, že uměl házet oheň, ale to tak bylo všechno... zase mu ale hrálo do karet, že oni nevěděli, co uměl on. A show s kunaiem mohla zapůsobit dost přesvědčivě, aby si jen tak něco nezačali. Ale luk s toulcem asi nebyli zrovna nejnenápadnějšími, co? No, co si budeme, Moriovi to v hlavě šrotovalo o sto šest.

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"K takovým velkým věcem se hned nemusíme uchylovat! Možná to byla trošku silnější rána, než jsem chtěl, sorry kámo. Znám to. Pláclo to přímo na levou, co?"[/rec] Poplácal ho po rameni, aby mu dal najevo, že chápe, v jaké se teď nachází situaci a je mu ho líto. Nemohl to ale přece riskovat! Předtím je přepadli tamti šupáci a pořád se z toho ještě kompletně nevzpamatovali, takže musel využít překvapení. [rec=rintaro]"Podívejte se, nikomu nic nechci udělat a vrátím vám ho hned jak se domluvíme. Říkali jste, že máte dva stejný svitky, že jo?"[/rec] Pohledem střídavě přejížděl přes parťáky svého zajatce a čekal, co mu řeknou. Bylo by fajn, kdyby mohli udělat nějaký rozumný obchod. Za předpokladu, že by samozřejmě měli s čím obchodovat....Což neměli.

[rikuto_jmeno]

Rikuto málem vybuchl smíchy když slyšel ránu a nadávajícího břečícího borce. Moc dobře věděl, že dostal critical hit a pomalu execute. Další věc co Rikuta zajímala byla ta holka, která začala komunikovat s Rinem. Byla to opravdu jejich krevní skupina a jestli byla hezká, tak se bude muset sakra snažit, aby na ní udělal dojem a následně za ním doběhla až se předvede v aréne před celými davy lidí! Třeba mu i udělá nějakou sváču. V tu chvíli si Rikuto uvědomil, že hodně dlouho na jeho poměry nejedl a začal trochu panikařit. Ale teď byl čas na hrdinství, důležité věci počkají. Rikuto se nechtěl ještě ukazovat a chtěl využít případného překvapení i z jeho strany, kdyby to Rikuto nezvládl svojí vlastní diplomatickou cestou vyřešit. No, ale kam když tak bacit holku, aby jí nějak vyřadil jako toho kluka předtím, aniž by měla nějaké trvalé následky? Čas přemýšlet.

[ranzi_jmeno]


Toto ma celkom zarazilo. Sadla som si na skalnatú.. niečo, a so zamysleným pohľadom som sa pozrela na dve telá, ktoré som sprv typovala za mŕtvoly. Prečo tu spali? Len.. tak? Bez krytia? Že by vôbec netušili, že som im bola celý život v pätách? Ak už nič iné tak tieto chuninske skúšky v mojej hlave minimálne vypestujú nezdravú mieru paranoje. 
[rec=ranzi]"No čo už.." [/rec]Povzdychla som sa, zobrazal som zo zeme niekoľko kamienkov a jeden z nich som z celej sily hodila po babe, ktorá ovládala suiton. Snažila som sa jej trafiť hlavu. Nie že by jej to ublížilo, no pravdepodobne by ju to zobudilo. Síce som sa už necítila na to, že budem schopná v prípadnom boji sundať oboch.. tento môj pocit prevážila práve už spomínaná paranoia. Čo ak to bola pasca ? Pokojne to mohlo byť niečo premenené.. nejaký kus skaly o ktorý pripli výbušný lístok alebo niečo.

[hitoshi_jmeno]

Pozorně poslouchal, co mu ninja odpovídá a bedlivě přitom nahlížel na jeho tvář. Snažil se rozpoznat, jestli i v situaci jako je tato, mu dokáže lhát. V podstatě mu neřekl nic, co by mohl nějak použít. Jediný, co dokázal vydedukovat, byl nejspíš volný první kvadrant. Z jeho dumání ho vyvedla dost důležitá otázka. Normálně by vysvětlil Tendovi, že je hodlá pouze použít, ale teď potřeboval zachovat jistou důvěru druhého týmu. A přestože by se mu líbila myšlenka wipu jednoho týmu, tohle byla víc strategicky vhodná myšlenka. [hitoshi_rec]Nepotřebujeme nikoho zabíjet, oni by nás taky nechali. Místo toho uděláme team-up.[/hitoshi_rec] Pak se otočil zpátky na ninju z Kumo. [hitoshi_rec]Půjdete první a budete vypadat zdevastovaně a poraženě, což vlastně jste. A až vás někdo napadne, my vás pokrejeme a porazíme nepřítele. Takhle stačí porazit dva týmy a máme svitky pro vás i pro nás.[/hitoshi_rec] Pak vytáhl z kapsy výbušný lístek a nalepil ho ninjovi na nohy. [hitoshi_rec]Samozřejmě, aby jste nás náhodou neojebali.  [/hitoshi_rec] Vysvětlil vůči jeho vyděšenému pohledu.

[rikuto_jmeno]

A tak nějak postupně zjistili, že ti borci jsou ze stejného těsta jako oni. Takže se i Rikuto odhodlal vylézt ze svého úkrytu a přidat se k ostatním nahoře. Tam nějak pokecali, nakonec jim i druhý svitek vrátili, rozloučili se a každý se vydal vlastní cestou. Ranzi někde sehnala svitek, spíš asi jen našla někoho mrtvého se svitkem, ale hej, našla ho. Stejně byl na ní Rikuto naštvanej, že utekla sama napřed a oni kvůli ní museli jít celou tuhle debilní cestu, kde je někdo málem pochcal. Tým se blížil postupně k věži a bylo potřeba udělat si ještě poslední poradu před cílovou rovinkou. Rikuto skočil před své kolegy a rukou jim naznačil, aby se zastavili.
[rikuto_rec]Myslím si, že dost týmů šlo rovnou ke středu a připravilo zde hromadu pastí. Je to vlastně nejbezpečnější taktika. Jenom se tu na pár dní schovali, jedli si, povídali a čekali, až jim někdo padne do pasti. Nechci vás nějak podceňovat, ale nechte mě jít pět metrů před vámi. Budete mě krýt, zároveň jestli trefíme nějakou nepěknou past, tak jsem nejodolnější. Souhlas?[/rikuto_rec]
Zeptal se Rikuto a natáhl před sebe pěst na odklepnutí. To by samozřejmě znamenalo souhlas a Rikuto by okamžitě vyrazil kupředu směrem k věži.

[rintaro_jmeno]

Pokus o vyjednávání nakonec vyšel a ačkoliv nepřinesl žádné ovoce, aspoň se našim dvěma retardům podařilo najít nové kamarády. Pro Rina to bylo malé vítězství samo o sobě, protože mu to dokázalo, že ne každý na zkouškách má potřebu skočit do jámy a zahrabat se pod tuny písku jen kvůli značce na čelence.
Krátce po tom, co se zase vydali svoji vlastní cestou, narazili na Ranzi. Byl to takový hořkosladký moment. Rin by Ranzi pořád nejradši vrazil pěstí přímo na rypák za to, co předváděla, ale zároveň byl rád, že ji její zbrklost nezabila. Navíc jim přinesla svitek, který je může posunout do další fáze zkoušek a ačkoliv by byl radši, kdyby se jim to podařilo sehnat nějakým trochu týmovějším způsobem, nehodlal jí upírat zásluhu. Taky se rozhodl, že nejlepší bude neptat se na to, jak ho získala.

Už byli na finální cestě ke středu, když se před ně postavil Rikuto a navrhl, že by bylo lepší, kdyby ze sebe udělal návnadu na případné útočníky. [rec=rintaro]"Je pravda, že teď bychom neměli ztrácet na pozornosti. Taky můžeme narazit na tým, který v aréně ztratil svůj svitek a tohle bude jejich poslední zoufalej pokus, jak se dostat dál. Kvůli tomu by klidně mohli být nebezpečnější, než předtím. Stejně tak je ale možný, že už je někdo před náma vymlátil."[/rec] Přidal k tomu svých pár centů. [rec=rintaro]"Uděláme to teda podle tebe, Rikuto."[/rec] Přikývl na souhlas.

[ranzi_jmeno]

Nakoniec sa mi to osvedčilo. Prenasledovať v podstate rozpadnutý tím unavených magorov ktorý sa snažili odhryznúť si väčšie sústo, než by vedeli stráviť.. a teraz nemali zvitok. Samozrejme som nebola úplný psychopat, aby som ich tu ešte aj zarezala, aj keď isté moje "ja", ktoré som pravdepodobne mala v génoch, mi radilo, že to naozaj môže byť dobrý nápad. Predsa len, čo ak sa v budúcnosti budú chcieť za svojho kamaráta pomstiť? Jeden nikdy nevie.

Každopádne sa to zaobišlo bez toho. Neostávalo mi nič iné iba pozoskakovať dolu z obrovskej skaly a zas sa spojiť s Rinom a Rikutom, čo mi netrvalo až tak dlho. Asi sa predsa len rozhodli nakoniec ísť po mojich stopách. Úprimne som sa uškŕňala ako dieťa, v dlaniach pohadzujúc zvitok, ktorí nám ešte pred pár hodinami chýbal k postupu a ktorý som si taktiež nechala u seba, aspoň zatiaľ.

Keď nám Rikuto povedal svoj plán a natrčil päsť, spočiatku som si myslela, že chce hrať kameň papier nožnice, alebo také niečo, no moc mi to v tejto situácií nedávalo žiadny súvis a tak som sa zamerala skôr na jeho vokálny prejav.
[rec=ranzi]"Oh.. jasné, budeme ti kryť chrbát!"[/rec] Poukázala som mu palec hore. Ostatne.. možno to znelo ako irónia či sarkazmus, no jeden u mňa nikdy nevedel. Úprimne som si myslela že nás už moc problémov nestretne, teda nevedela som ako ostatný.. ale boli sme celkom rýchly, nie?

Fūma Morio

K většímu seznamování moc nedošlo, protože hned po tom, co položil Morio otázku, tak se z chodby vynořil Ichiro nesoucí Ashi se Shiromarem na zádech. Byli oba dva v bezvědomí, což posléze pochopil, že bylo kvůli tomu zápachu od té skupinky tchořů. Dva oslabené týmy na jednom místě, k čemu to tedy vedlo? K paktu! Více méně nebylo nic, s čím by Morio nesouhlasil. Ashi už nemohla pokračovat a zapíchnout to teďka by byla neskutečná škoda. Museli pokračovat i přes mrtvoly.
Získali tedy skrz jolly-cooperation druhý svitek a mohli se tak vydat vyraidit tu budovu, co byla uprostřed, kterou teď nevim jak nazvat. Raněné a Ashi nechali na starost tomu druhému týmu a Ichiro s Moriom teď měli na bedrech více než svoji osobní hrdost, sny a cíle. Museli teď nést vůli ostatních, těch, co to nedovedli tak daleko jako oni. Jenomže... Morio to nechalo chladným. Neměl tak šlechetné úmysly a rozhodně se necítil, že by jeho duše stěžkla. Viděl to jako racionální východisko, jak se stále udržet ve hře. Reálně nemělo pro ostatní smysl, zdali projde a stane se chuuninem nebo ne. Byl jenom smítkem v tomto písečném oceánu. "Budeme muset zrychlit, jestliže budeme chtít projít zkouškou," zvolal na Ichira, které nechával pár metrů za sebou. Vytvářel tak rozestup, aby nebyli lehkým cílem, a kdyby se něco Moriovi stalo, mohl by Ichiro reagovat. Morio zase na druhou stranu kontroloval pečlivě cestu před nimi, aby nespadli do nějaké nastražené pasti. Čas jim pomalu ubýhal. Morio tedy zrychlil.

[ichiro_jmeno]

Ashi omdlela společně se Shiromerem - noční můra se proměnila v realitu a po tomhle všem, i kdyby počkali nebylo jisté, jak by na tom Ashi byla a jestli ji to náhodou kompletně neumrtvilo nos na delší dobu a to by pro slepou dívku mohl být sakra problém. Dohoda s druhým týmem nastala jak se situace žádala. Vyběhl za Moriem - sice netušil kam, ale rozdělovat se nebo zdržovat byla kravina. [rec=ichiro]"Stejně myslím, že nás každý tým ucítí když se přiblížíme."[/rec] Zamručel, jelikož moc dobře cítil jak jeho oblečení, vlasy a celkově smrděl jako skunk - nebo dokonce hůř. V myšlenkách byl stále u Ashi doufajíc, že bude v pořádku. Jenže jak na tím přemýšlel dál - uvědomoval si moc dobře, že tyhle myšlenky ho budou jen zdržovat. Rozhlížel se nějak okolo sebe. [rec=ichiro]"Zkusil bych nějaké vyvýšené místo? Netušíme kde nás jeskyně vyplivla a žádnou budovu nevidím. Aby jsme neběželi zpátky na start."[/rec] Zrychlil tempo a pověděl svou myšlenku Moriovy. Odstup byl sice dobrý nápad, ale zase hulákat na sebe nebylo taky zrovna moudré.

[hitoshi_jmeno]

Nechtěl je dodělávat, svému účelu posloužili perfektně. Návrat do cílové rovinky byl horší, všichni byli dost vyřízení a bylo jasné, že se tam s někým potkají. Oni ale už nemuseli bojovat, stačilo utéct k věži a mohli projít dál. [hitoshi_rec]Odpočineme si, každý se vystřídá na stráži.[/hitoshi_rec] Nařídil bez většího váhání, přeci jenom chakru potřebovat určitě budou a energii na nějaký ten útěk nepochybně taky.Stráž si samozřejmě vzal jako první, aby si kluci odpočinuli ihned.

[morio_jmeno]

Odstup nedělal zas nijak velký, aby museli jeden na druhého řvát, ale ani nijak malý, že by si mohli šeptat. Navíc kolem nich nic nebylo, jenom písek, takže komunikace probíhala bez problému. Plus, nepřátelé by je nejdříve uviděli, než slyšeli. [rec=morio]"Dobrej nápad, ale zatím to vypadá, že místo kopců je kolem nás rovinka,"[/rec] vydedukoval z prachu informací. Maximálně už měl z hladu vidiny a vlastně byli někde v horách.
Najednou se před nimi začalo rýsovat pole s kukuřicí. Morio na chvíli úplně zapomněl, že mají naspěch, a zakručelo mu v břiše. [rec=morio]"Co teď?"[/rec] zeptal se Ichira. Místo toho aby ale počkal na jeho odpověď, tak se už nebezpečně přibližoval ke kukuřici. Přeci jenom určitě už měli z toho všeho hlad. A pořádně se nadlábnout, aby měli sílu na to, co je čeká, vůbec neznělo špatně. Natáhl se pro kukuřičný klas a pokud nepřišel o ruku, neosiřel nebo se neprobudil ze sna, zakousl se do něj. Vtom ale ucítil už Ichira... nebylo mu zrovna dvakrát po chuti.

[rikuto_jmeno]

A tak nějak pokračovali úplně v klidu. Ještě aby ne, tady by ještě bylo hloupé na ně útočit, přeci jen ještě nebyli úplně blízko. A kdyby je tady někdo přepadl a vzal jim svitky, tak je velká šance, že někoho ještě potkají před koncem a budou oslabení a ti jim vezmou svitky. No ale najednou se přes Rikutem objevil červený písek. Možná to byla úplná blbost a opravdu to jen značilo, že se blíží ke konci. Ale ten písek jako by si žil vlastním životem. Rikuto se zastavil a otočil se na své kolegy, kteří se snad taky zastavili.
[rikuto_rec]Hoďte do toho někdo něco..[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto během toho co ukazoval na ten písek a podíval se na Rina a následně na Ranzi. Skoro to vypadalo jako by tam chtěl hodit Ranzi, což možná chtěl..ale prvně by začal něčím lehčím přeci jen.

[rintaro_jmeno]

Na Rina přišel zvláštní pocit úlevy, když konečně uviděl cíl jejich dlouhé cesty. Po tom všem se konečně zdálo, že už bude konec tohoto písečného pekla.
Ten pocit ale zase zmizel, když se země začala barvit do ruda a podivně se vlnila. Za tu krátkou dobu, co byl v Suně a jejím okolí, viděl spoustu divných věcí, takže asi úplně překvapený nebyl. O co se ale jednalo, to rozhodně netušil. Stoupnout si do toho ale rozhodně nehodlal.
[rec=rintaro]"Něco zkusím."[/rec] předtím to dělat nechtěl, aby šetřil síly a nepodrážel Rikutovu autoritu, ale tahle situace si o to říkala. Složil pečeť. [rec=rintaro]"Kage Bunshin no Jutsu!"[/rec] Vyvolal jeden klon a nechal ho jít do rudého vlnícího se písku.
Jako asi by bylo jednodušší hodit do něj kámen nebo kunai, ale to by jim ve výsledku moc říct nemuselo. Takhle aspoň uvidí, co se jim stane, když do toho náhodou vlezou. Navíc, třeba se prostě jednalo o něco, co bylo v Suně naprosto běžné. Nějaké moře písku a tohle byly vlny, na kterých mohli surfovat až do konce. To by bylo hodně hustý!

[ranzi_jmeno]

Kroky nás zaviedli až k podivnému červenému .. piesku. "Whoa.." Vyšlo z mojich úst, zatiaľ čo som si čupla v podstate len kúsok od neho a takmer som doň pichla prstom. Ostatne som nečakala, že to bude niečo superjedovaté.. bol to piesok!

Už som chcela niečo navrhnúť, no bohužiaľ moja pozornosť bola horšia, než pozornosť rybičiek a tak ma Rintaro stihol predbehnúť v tom čo teda spravil.
[rec=ranzi]"Uh.. nebolo by jednoduchšie.. " [/rec]Začala som opatrne, aby ma niektorý z mojich kolegov nebodaj do toho piesku neskopol. Teraz by mali dobrú šancu.
[rec=ranzi]"Do toho.. no vieš" [/rec]Naznačila som rukou pohyb, ako keby som držala nejakú tyč a pár krát do piesku "pichla".
[rec=ranzi]" s kosťou? Alebo tak?" [/rec]Teda nemohla som si pomôcť ale prišlo mi ti tak, že pre Rikuta muselo byť oveľa jednoduchšie vytiahnuť si nejaké to rebro, než pre Rintara sa rovno naklonovať, zas.. ale asi sa dalo fungovať aj s tým klonom.

[ichiro_jmeno]

Utíkali směrem který zvolili dokud nenarazili na to prazvláštní pole. [rec=ichiro]"Eh? To je opravdu...vysoká kukuřice na to, že je uprostřed pouště nemyslíš?"[/rec] Promluvil a přišel blíž k tomu poli. Mmm. Hlad měli zajisté oba a kvůli výšce té kukuřice by se mohli jednoduše ztratit. Sledoval Moria a prostě čekal v pozoru, jestli se něco stane když se pokusil vzít kukuřici. [rec=ichiro]"I tak by jsme se měli nějak té kukuřici vyhnout - je dost vysoká a neuvidíme v ní na cestu a ani kam vlastně jdeme."[/rec] Sehnul se pro jeden kamen a hodil ho do kukuřice, jestli se něco stane. Pokud se Moriovy nic nestalo, vzal si jeden klas též a poodstoupil trošku dál, aby viděl kam až pole sahá. Poodstoupil trošku od Moria podél pole. Měl v hlavě pár myšlenek, jenže ani jedna nevedla k určení správného směru k jejich cíli. Povzdechl  a začal loupat tu kukuřici aby mohl ochutnat a aspoň trošku utišit svůj hlad.

[morio_jmeno]

[rec=morio]"Proč si myslíš, že je tu takhle kukuřice?"[/rec] započal otázkou na Ichira. Měl rozhodně pravdu, nevypadalo to dvakrát "bezpečně", co se taktického myšlení týkalo, ale tohle byla zkouška. Morio věřil, že vše, na co tu narazili, mělo smysl. A i tak viděl v téhle kukuřici i něco víc, než jenom klasy, kterými si mohl nacpat břich. Navíc to i vypadalo tak, že je to delší, než širší. [rec=morio]"Stejně nevíme kudy máme přesně jít, abych to uvedl na pravou míru, vůbec nemáme tušení, kde to sakra jsme,"[/rec] trochu uvolnil ten stres, který se v něm nashromáždil během jejich cesty z jeskyně. [rec=morio]"Může se jednat o podobnou lokaci, na jakou jsme narazili v jeskyni. Bude tu někde svitek, ale taky nemusí, už to může být prázdný, nebo to má úplně jiný význam."[/rec]. Nevěděli prostě zhola nic. Otočil se na Ichira čelem a do jedné z dlaní chopil mohutný stonek kukuřice: [rec=morio]"Já bych tím prošel a rozhodl bych se, až to trochu prozkoumáme. Pokud nás to vyplivne někde na druhém konci, můžeme se rozhodnou, co dál, co myslíš?"[/rec] nechtěl to rozhodnout sám. Ichiro hlavně vypadal, že se mu něco honí hlavou a možná ho napadlo něco zcela revolučnějšího, než to, co teď Morio navrhl.
Mezitím co ale čekal na finální rozhodnutí, tak něco zkusil. Stále netušil, jak to přesně funguje, ale tak musel experimentovat. Co když vpustí svoji větrnou chakru do toho stonku kukuřice? Rozpadne se jako ten kámen, o kterém se mu zdálo? Vypadalo to robustně a tak, takže by to mohl využít třeba jako nějakou zbraň... nebo jako módní doplněk.