Chūninské zkoušky II. - 2. Zkouška

Uzumaki Rikuto

A šupáci utíkali a nechali tam svého kolegu. Rikuto měl chuť se za nimi rozběhnout a oběma rozmlátit držky. Ale Rikuto už nebyl jako Rikuto z poslední zkoušky. Věděl, že se musí držet jako tým a proto se rozhodl hned vrátit k Rinovi a Ranzi. Na této misi velel Rin a ten se rozhodl uzdravit zraněného člena jejich týmu. Stejnou věc by udělal i Rikuto, nemuseli ho tu nechat vykrvácet a umřít. V boji nechtěl nikoho zabít, bojoval vždy jen aby člověka dostal do stavu, kdy nebude schopný bojovat.

Rikuto sundal čelenku týpkovi co si hrál na kebab a uvázal mu jí kolem nohy, samozřejmě v té části blíže těla, aby zpomalil krvácení. Rikuto si vzpomínal na všechno, co je učili ohledně zastavení krvácení. Musel se něco naučit, protože u jeho technik hrozilo, že zraní svého kolegu a následně by mu musel nějak pomoct. No a Ranzi a její kecání tomu moc nepomohlo. Rikuto se podíval na Rina, když se Ranzi otočila a rozhodla se jednat na vlastní pěst. Přikývl mu a následně spustil.
"Kost musíme sundat, připrav něco rozžhaveného na zacelení rány.."
Pravil, též se otočil a rozběhl se za Ranzi. Přeskočil pár kostí a držel se pár metrů za Ranzi.
"Hej.."
Křikl Rikuto na Ranzi a naznačil jí, ať se jde podívat k němu. Přeci jen už byli na místě, kde se bojovalo a zde se to stopy jen hemžilo.

[morio_jmeno]

Ichirova brokovnice zpočátku vypadala jako zbraň hromadného ničení, útok který by ukončil bytí té přerostlé světlušky nadobro, avšak pouze trefil a zneškodnil převážně ty svítící koule. [myslenky=morio]"Sakra..."[/myslenky] proletělo Moriovou myslí, jenomže nijak se zoufalým podtextem. V hlavě měl plán, že pokud jim tohle nevyjde, vezmou nohy na ramena a budou doufat, že je nic nepotká nebo nebude nahánět. Ale čím víc nad tím přemýšlel, tím víc mu rašili kapky potu na čele. Nepřišlo mu to jako řešení... zatím.
Moriovo dilema se ale dále neprohlubovalo, poněvadž mu bylo odkryto další tajemství jeskyně. Na samotném stropě zahaleným temným stínem se na krátkou chvíli odhalila průrva, která dost možná mohla vést odtamtud a vypadala asi nejméně bezpečně ze všech ostatních východů. Nom... záleželo, že ano. Věděl, že se nacházel na zkoušce, která měla vyzkoušet všechny jeho dovednosti jako ninja, a z toho důvodu věřil, že se nejednalo o pouhou náhodu. Ta průrva byla řešením.
[rec=morio]"Zřejmě..."[/rec] vydal ze sebe a zareagoval tak na Ichira. V tu chvíli už jenom pozoroval, jak se Ashi se Shiromarem znova vraceli do getsugy. Avšak přitom mu projel jakoby elektrický výboj tělem, který mu říkal, že musí něco udělat. Okamžitě. Dát se do pohybu. [rec=morio]"Věřím ti, Ichiro,"[/rec] řekl ke svému parťákovy a okamžitě se rozběhl k protější stěně přes kraj jeskyně. Protože už nashromáždil nějakou tu chakru ve svých nohách, nemělo by být problémem začít chodit po stěně jeskyně. A tak i udělal. Jak běžel, tak postupně se dostal na okraj a z okraje přešel na stěnu a běžel dál. Víš a blíž ke stropu. Zároveň doufal, že si toho světluška nevšimne, protože tu by měla do jisté míry zabavit Ashi se Shiromarem, kterým se povedlo ji sejmout na zem. Jakmile se dostal více méně nad tu obří světlušku, už měl vytažený shuriken a ten obaloval chakrou ze svých úst. [myslenky=morio]"Fūton: Shinkūjin!"[/myslenky] shuriken měl navlečený na posledním článku prstu a rotoval díky nabalování chakry. Chakra formovala shuriken do jakési tenké větrné diskety, možná podobnost s gramofonovou deskou. Nuže, a v moment, kdy Ashi dopadla na zem a většina očí pozorovala přeměněného Shiromara, Morio mrskl onen větrný shuriken přímo na světlušku, aby jí dodělal a uštědřil tak finální úder.

Tým Ame

Samozřejmě zde vítězila výhoda elementu a drak přejel plameňáka jak nic. Potom útok pokračoval dál a zaplnil tak mezeru zeshora, takže se všechny techniky střetly v menším oslnivém výbuchu. Mohlo se zdát, že tým protivníků byl jednoduše vyřazen, ale když se vodní pára a prach po zásahu trochu odklidil, mohl Hitoshi a jeho tým vidět, že nepřítel byl momentálně v jakési modravé kostce tvořené z chakry. Nejspíše nějaký typ bariery. Jeden z nich totiž seděl, měl zavřené oči a ostatní dva ho chránili. Ve stejnou chvíli poslal ten maník, co předtím, dokonce skrze barieru další tři plameňáky. Tentokrát na každého z Ame sólově.

Tým Kiddo

Shiromaru se v díře udržel jen díky kunai, ale když to tam začal zkoumat víc, mohl si všimnout, že tam byly i mírné výstupky, kterých by se mohl ninja chytit pomocí vlastní chakry. Což bylo jediné štěstí, neboť jinak by to bylo příliš strmé i pro zkušenějšího ninju.
Mezitím Morio dodělal světlušku, která se mrskala na zemi. To byl moudrý tah, neboť kdyby to neudělal, nejspíše by se pokusila ještě o jeden zoufalý výpad. Takhle byl pokoj.
Shiromaru tedy mohl začít šplhat výš, jenže v tu chvíli mohla i Ashi zjistit, že z chodby, kterou jste původně přišli sem mířilo něco dalšího. Nesmrdělo to úplně jako člověk, ale ani jako žádné zvíře, které by Ashi kdy cítila. To mohlo znamenat taky solidní malér. Takže byl tak jako tak čas zvolit si, kudy se mělo jít dál.

Tým R

Ninja z Takigakure na vás koukal trochu jako na blázny a zároveň nehodlal ani odpovídat na otázky. Je pravda, že měl asi dost nahnáno z Ranzi, protože ta jediná se snažila působit jako nepřítel. A taky bylo dost hloupé nepřítele alespoň... nezajistit. "Vy jste tak naivní..." zašeptal, když se k týmu přidal i Rikuto, místo toho, aby sledoval jeho partnery. Po očku sice sledoval, jak se Ranzi začala vzdalovat. V tu chvíli z posledních sil tleskl. "Doton: Chidōkaku!" řekl svá nejspíše poslední slova, když v tom se prostor kolem něj i s vámi obrovskou rychlostí začal propadat několik desítek metrů do země. Do toho tam začaly padat kusy Rikutových kostí a hlavně - díra se začala okamžitě zasípat pískem. Jediná Ranzi byla teď tak na pomezí, aby mohla zůstat "na povrchu".

[rikuto_jmeno]

No a než stihl odejít, tak si ten mladý ninja radši podepsal vlastní ortel a rozhodl se umřít ve snaze zdržet je. Protože proč ne, šlo přeci o chunninskou zkoušku a oni nebyli vůbec mladí na to, aby se ponaučili a příště to zvládli. To je lepší umřít.
[rikuto_rec]Dopr..[/rikuto_rec]
Dostal ze sebe jen Rikuto když se pod nimi začala propadat zem a na ně se začal valit písek s jeho kostmi. Rikuto jako první věc hned přiskočil k Rinovi a doufal, že se nějak chytne nebo něco. Měl totiž pouze jediný nápad a nezbývalo než doufat, že to vyjde. Udělal pečeť a bouchl dlaněmi pod sebe do země. Pod Rikutem a Rinem začala stoupat zem, která je vezla postupně nahoru. Bohužel to nemohlo stačit na to, aby je to dostalo až nahoru, ale pár dobrých metrů navíc to udělat mohlo. Museli jednat rychle, protože logicky je tu zaplavoval písek a bylo to celé dosti nebezpečné.
[rikuto_rec]Sakra...![/rikuto_rec]
Zařval Rikuto rozzuřeně a podíval se na Rina jaký bude asi jeho tah jak je odsud dostat. Musel mít přeci nějaký nápad, nemohli skončit takhle jen kvůli jednomu dementnímu idiotovi, který se odmítal vzdát a nechat se od nich výléčit. To jim opravdu vštípili takové hodnoty u nich ve vesnici? To byl i přes dlouhý mír svět tak zvrácený, že učili jejich mladé shinobi se obětovat kvůli něčemu tak hloupému, jako zkoušce?!

[rintaro_jmeno]

Rin se tam snažil šťourat do té kosti, aby z toho kluka nějak dostal, když v tom se pod nimi začala propadat zem. Byla to jen chvilková ztráta pozornosti. Hloupá ještě ke všemu. Celou dobu si dával pozor na to, aby měl informace o všem, co se na bojišti děje. Chtěl být lepší, aby nikdo nemusel trpět kvůli pitomým chybám, kterým se dalo jednoduše předejít, ale stejně se mu to nepovedlo. Neměl moc času přemýšlet nad tím, proč se tahle trojice dostala do situace, ve které byla, ale jednou věcí si byl jistý. Byla to jeho vina.
Rikuto včas zareagoval a vytvořil plošinu, která jim mohla poskytnout několik drahocenných sekund. Čas na přemýšlení, jak mohl situaci vyřešit jinak, bude později. Teď se musel dívat kupředu. Složil pečeť pro Kage Bunshin no Jutsu a vyvolal tolik klonů, kolik jen dokázal. Ti ze svých těl začali tvořit něco, co připomínalo žebřík. Nebylo to moc stabilní a určitě to nemohlo vydržet dlouho, ale bylo to aspoň něco. A tak se kluci dali do šplhání zpátky nahoru.

[ashi_jmeno]

Tak to pekne vyšlo, Morio svetlušku dorazil a Shiromaru sa tiež dostal kam potreboval a nemusel u toho využiť zbytočne veľa energie, keďže tento presun bol zakomponovaný v jeho útoku. Všimol si, že hore sú výstupky, takže sa nemusí učiť nejaké pokročilé horolezectvo. Zachytil sa za kraj a vytiahol kunai. Následne sa pozrel, kde sú ostatní. On cítiľ, že sa niečo blíži a Morio bol jediný najbližšie k nemu. Zakňučal smerom k Moriovi, zamával si k nosu a ukázal do chodby, pričom sa tváril naozaj vážne, ako to len pes v ľudskej podobe dokáže. Následne ukázal smerom hore k východu, kde sa držal. Snáď Morio jeho posunky pochopil, ak teda získal jeho pozornosť.
Zatiaľ Ashi dole počúvala, čo sa dialo. Bola pripravená na prípadny úskok, ale našťastie sa Morio chytil šance, že bola svetluška zamestnaná a prišpendlená a ukončil jej mrský život. Vydýchla si a usmiala sa.
[rec=ashi]"My sme to-"[/rec] zvolala, ale rýchlo si zakryla ústa rukami, lebo vtedy ucítila niečo z chodby za nimi. Nebolo to nič, čo by poznala z okolia a človek to tiež nebol. To ju znervóznilo. Počula z hora Shiromarove kňučanie, ktorému rozumela len ona. Tiež to ucítil a dával to vedieť Moriovi, aj keď si nebola istá, že mu rozumel. Ashi sa otočila na Ichira, ktorý bol celkom vyčerpaný, čo počula na jeho dych. Pribehla k nemu, aj keď bola prakticky kúsok od neho.
[rec=ashi]"Niekto.. niečo.. sem ide. Nevyčerpávaj sa, ja sa o to postarám,"[/rec] povedala rozhodne a než stihol protestovať, čapla ho za zápästie a bežala s ním k stene. Sústredila sa na presun chakry do svojich nôh, čo našťastie netrvalo dlho a necítila sa ešte vyčerpaná. Potom sa otočila na Ichira a "prehodila" si ho na chrbát. [rec=ashi]"Pevne sa drž,"[/rec] povedala a vybehla po stene. Nebola blízko u nej, keďže potrebovala menší rozbeh. Ako bežala, najskôr strmo, nebolo to zase až také hrozné, ale keď už bola dole hlavou, cítila sa ako človek na mesiaci, kde je gravitácia menšia, takže mala pocit, že sa každým krokom odlepí od steny a zletí dole. A tá zemská gravitácia by nebola príjemná z takej výšky. Mierila až k tej diere, kde pomohla Ichirovi dovnútra a sama tam vošla. Bola však zvedavá, kto prišiel, ale to si ona pozrieť nemohla, takže šla vyššie, aby nechala miesto.
Shiromaru by tiež asi nebol dobrý na opis o koho sa jedná, preto bol momentálne najvyššie zo všetkých v danej diere a postupoval ďalej. Je to na Ichirovi a Moriovi, či niekto ostane dole, aby videl, kto alebo čo tam šiel.

[morio_jmeno]

Shuriken v podobě větrné diskety letěl přímo na nebohou světlušku a když se zdálo, že se pokusí o poslední protiútok, beznadějně byl její život ukončen. Kdo ví, být tohle lehce jinej universe, možná by mohli být kamarádi. Ale byly na zkoušce a věřil tomu, že všechno se je pokoušelo zabít... ať už zkouška samotná nebo zkoušení v ní.
Morio si mohl oddechnout, protože tímto už byl jeden problém vyřešen, avšak neslavil, protože němá Ashi se mu snažila něco říci. Oh, to byl vlastně přeměněný Shiromaru! Nos, chodba a vážný pohled. Morio měl štěstí, že neměl tak dlouhé vedení, a když si spojil všechny indície, tak zpráva byla jasná! Blíží se k nim nějaký smraďoch! A protože jsou v poměrně uzavřeném prostoru, bez jakékoliv ventilace, rozhodně by to mohlo být smrtelné. Kývl s vážným pohledem na psovitou Ashi a otočil hlavu směrem k reálné Ashi s Ichirem, kteří vypadali, že už něco chystají. Dvakrát tleskl dlaněmi, aby si získal jejich pozornost a potom jim gestem jedné ruky naznačil, že by si měli pohnout k němu nahoru. Netušil totiž, zdali si všimli Shiromara, tak je chtěl maximálně ujistit.
No, neztrácel čas a šel skoro hned po Shiromarovi, ale nepokračoval dál jako on a zastavil se na nejbližším stabilním místě, aby měl dobrý pohled dolů a na všechny ostatní východy. Počkal až se tam dostanou taktéž Ashi a Ichiro, a až potom vytáhl další šíp z toulce. Šíp vložil na tětivu luku a pomalu ji začal natahovat. [myslenky=morio]"Tak se ukaž,"[/myslenky] blesklo mu hlavou a mohl být z něj cítit klid. Jakoby čekal na svojí kořist, která má přijít přesně na místo, na které chce. Jestliže si jich všimne, Morio by měl být v lepší pozici a rychleji reagovat.

[ichiro_jmeno]

Bylo po světlušce, paráda. Potom se Morio začal soukat nahoru. On sám se zhluboka nadýchl, jelikož se začal soustředit na svůj vlastní tok chakry, aby mohl stvořit ještě jednu techniku. Zaslechl mírné zakňučení a pohlédl nahoru. Shiromaru a Ashi zřejmě spolu komunikují. Co si říkají neměl tušení, jelikož ani Shiromara moc dobře neviděl. Takže cesta rozhodnutá - lezou nahoru. Uslyšel a a pak to utla. Nechápal proč, proto se na ni podíval, ale její pohled k jednomu z tunelů mluvil jasně. Zřejmě tu brzy nebudou sami. Musí si pospíšit. Chm. Tak jak by postavil bariéru, aby to bylo nejednoduší? Zamyslel se rychle nad tím, že by ji mohl opřít o stěnu a pak by snadno vyběhli. Nedělal by nyní žádnou extra, jen lehkou, tenčí a menší. Pohlédla na něj, jakoby tušila, co měl v plánu. Jen přikývl a chtěl už něco říct, ale opět byl přerušen. [rec=ichiro]"He?"[/rec] Vydal ze sebe tiše a trošku zmateně? Co tím myslela? Nehodí ho snad do té díry..že ne...trochu se bál, ale nezmohl nic, jelikož ho čapla a přehodila přes rameno jak pytel brambor. [rec=ichiro]"Ale o tomhle nikomu ani muk."[/rec] Zamručel....ale ne zle, spíše naopak, byl rád...ale i tak ho to štvalo...že ho takhle tahá. Pevně se drž....ha ha...vtipné. Ale čeho proboha?! Nějak se ji tedy chytil okolo pasu a polkl. Tohle byl blbej nápad. Nějak tam vylezli a on se pak chytil už sám s její pomocí a vlezl tam. Pohlédl jen na Moria a začal pomalu lézt výš. U něj nebylo dobré, kdyby zůstal dole, raději pohne nahoru a kdyby náhodou se ten někdo snažil dostat nahoru, mohl mu připravit překvapení.

[hitoshi_jmeno]

Cítil se velice nervózně, měl pocit, že by útok měl vyjít. Výsledek však nebyl příliš uspokojivý, ihned ho napadlo, že ta bariéra určitě musí sežrat strašnou spoustu chakry. Přeci jenom pohltila dost silných útoků a do toho musí člověk určitě hodně investovat. Ještě větší překvapení bylo, když z bariéry vyletělo hejno plameňáků, to už bylo něco, co se jen tak nevidí. Hitoshi naštěstí stál celkem blízko jednoho svého parťáka a tak mohl zachránit oba daleko lehčí technikou. Suiton: Mizurappa Vodní tryskou sejmul oba dva plameňáky a vytvořil z nich páru vznášející se nad bojištěm. [hitoshi_rec]Půjdu pomoc Tendovi bojovat nablízko. Jeden je zraněnej, druhej nejspíš nebude mít moc chakry. Udržuj je pod tlakem střelbou![/hitoshi_rec] Pokřikl po Tenzovi a zároveň už skládal další pečetě. Mizu Bunshin no Jutsu Dva vodní klony byly v poušti opravdu slabé a možná ani neměly správnou podobu.

[ranzi_jmeno]

Sotva som sa stihla otočiť smerom k Rikutovi. Vlastne som mu mohla poďakovať, pretože mi pohľad znova zašiel k tomu nášmu zajatcovi. Akonáhle tleskol rukami, rozšírili sa mi zorničky a bez váhania som uskočila saltom vzad, dopadla som na ruky, od ktorých som sa zas odrazila znova smerom vzad a tak, aby som znova stála na nohách. Zem, respektívne piesok sa začal triasť a ja som sa ocitla na okraji priepasti a zosuvu tejto tu.. pôdy. Bolo to tesne... no bolo to presne niečo, čo som očakávala že sa môže stať.
Pozerala som sa na mojich dvoch tímových kolegov, ktorý sa snažili dostať von. Netušila som, ako by som im mohla pomôcť a ani som netuśila, či chcem. Zaškrípala som zubami a len som od nich odvrátila hlavu. Nakoniec to vyzeralo tak, že si pomôžu sami. Takto sme aspoň vedeli, že chalan zvitok pravdpeodobne naozaj nemá.
[rec=ranzi]"Idem na pred!"[/rec] Zakričala som smerom k no, nie tak úplne zasypanej dvojice a vydala som sa po stopách našich súperov. Rada by som povedala že opatrne, no to som si príliš nemohla dovoliť. Chcela som ich v prvom rade dohnať.

[hitoshi_jmeno]


Klony začaly kličkovat, aby se nepřítel nedokázal soustředit na originál. Hitoshi začínal pomalu uvažovat o zbývající chakře. Pravda byla taková, že jeho trénink ninjutsu mu stále zvyšoval potřebnou kapacitu. Bylo to jako s posilováním, čím více člověk cvičil a procvičoval svaly, tím více se zvyšovala jeho fyzická statnost. Nechal klony dělat "clonu" a sám začal rychle skládat pečetě. Fūton: Atsugai Použil větrnou techniku v proudovém tvaru a to tak, že vystřelil přesně proti bránícímu nepřítel, pokud se mu podařilo uhnout, technika stejně letěla ve směru bariéry tak, aby ji zničila nebo poškodila. Pokud použil ohnivou techniku, pouze podpořil proud vzduchu.

[morio_jmeno]

Bohužel Morio neviděl jak Ashi donutila, přinutila, možná se ani neptala, no prostě, neviděl jak si Ichira hodila na záda a odnesla ho tak až nahoru po stěně. Určitě by to byl pohled k popukání, ale zároveň i roztomilé gesto a důkaz, že na pohlaví vůbec nezáleží. Jestliže jim měl jak pomoct nahoru, pomohl jim a nechal je bezpečně projít za sebe, za Shiromarem.
Zůstal na své pozici, připraven s nataženým šípem a vyčkával, co se tam dole nakonec ukáže. Přemýšlel nad několika scénáři, do kterých by se mohl dostat. Nejlepší by bylo, kdyby tam přišla už oslabená skupina. Ale jak by to poznal, že? No, asi by se pár rozpoznávacích znaků našlo. Nejhorší by bylo, kdyby přišel někdo podobný Ashi, protože to by znamenalo, že jejich výhoda by byla včudu. A protože zatím netušil, jestli ten "východ" někam pokračuje, znamenalo by to, že by byli v nepříjemné pasti. Uvědomil si, že přemýšlet nad tím co kdyby nemělo moc smysl, takže se spíš soustředil na něco jiného. Jak nejefektivněji zaútočit. Ze své vlastní zkušenosti věděl, že vystřelit pouhý šíp na trénovaného ninju by bylo zcela zbytečné. Musel tím pádem přemýšlet nad alternativami.

[ashi_jmeno]

Shiromaru vyliezol vyššie, takže videl vlastne čo sa okolo deje. Trochu zmeravel, pretože žiaden východ nevidel a zrazu tam začali praskať tie vajíčka. Museli preto jednať rýchlo. Ashi už skoro začínala panikáriť, lebo počula tie zvuky a poznala, o čo sa jedná, ale než by šla nižšie, tak ju Shiromaru chytil za rameno a díval sa pritom na strop. Všimol si toho zvitku hore. Mali teraz jedinečnú možnosť získať zvitok a rýchlo vypadnúť. Ashi si Shiromara vypočula, a niečo jej napadlo. Povedali si to tichým šeptom a viac už neváhali. Shiromaru sa zmenil späť na seba a Ashi ho chytila do rúk. V dospelosti by už toto nedokázala, pretože ktovie do akých rozmerov Shiromaru vyrastie, ale teraz je to šteňa, ktoré nie je problém... presne tak. Ashi sa napriahla ako prak a mrskla Shiromara k stropu, keď chvíľku mierila podľa Shiromarových inštrukcií. Otázne bolo, či sa trafila správne a či ho dohodila.
Medzi tým sa otočila na Ichira, ktorý bol pod ňou prvý, možno to počul aj Morio.
[rec=ashi]"Hore nikam cesta nevedie, musíme rýchlo preč, sú tu ďalšie svetlušky,"[/rec] povedala smerom dole k ostatným, minimálne Ichiro ju mohol počuť.

[ranzi_jmeno]

Bola pravda, že som nebola tak opatrná, ako by som chcela byť. No chcela som ich dohnať. Pracovala som s veľa neznámymi, mohla som dosť vecí len predpokladať. Predpokladala som, že ich najschopnejší člen na blízku vzdialenosť  a teda aj fyzicky najzdatnejší, bol momentálne pochovaný za živa. Ostávalo mi len dúfať, že to bola viac seba-zničujúca technika, než ďalšia ukážka toho, ako sa vie presúvať pod zemou. V prípade dvoch na jedného som si celkom verila, ak by som svoje karty zahrala dobre, ale traja? To by mohol byť seriózny problém, nech už boli v akokoľvek blbom stave. [rec=ranzi]"Prečo púšť.. prečo neviem.. to nemôže byť nejaká príjemná piesočná pláž? Palmy... voda..." [/rec]Povzdychla som si. Bez kimona a piesočnej búrky som pociťovala pálenie slnka na mojej pokožke, celkom intenzívne. Dokonca som zo sebou nemala ani môj dáždnik. Kto by si do Suny zobral dáždnik?

Zastavila som sa až pokiaľ som nezaregistrovala skalisko, respektívne až kým som k nemu neprišla dostatočne blízko na to, aby som ho vedela ako skalisko identifikovať a zároveň dostatočne ďaleko na to, aby pre mňa ešte nepredstavoval extrémny problém.
[rec=ranzi]"No.. toto je celkom v prdeli." [/rec]Zamrmlala som si popod nos. Keby že som ja na ich mieste, utáborila som by som sa presne tu a obkolesila sa toľkými pascami, že by som prenasledovateľovi zo života spravila peklo.
Čupla som si pre to k zemi, skôr kvôli tomu, aby som nabrala trocha sily.. no a mala som neodolateľné nutkanie kresliť si prstom do piesku podo mnou. 
[rec=ranzi]"Majú chrobákov.. aj keď v tejto púšti.. nah. Predpokladaj furt to najhoršie Ranzi, majú chrobákov.. a keďže vieš o chrobákoch úplné hovno, moc s tým nenarobíš." [/rec]Začala som s takou polo-tichou a polo-hlasnou dedukciou. Bola škoda, že som si pri rozdávaní "zbraní" bližšie nepozerala našich súperov. Mohlo by mi to pridať práve v takejto situácií.. mala som očakávať výbušný lístok? ale nepoužili by ho pred tým? Nastražili pascu a s výbušným lístkom by bola rozhodne efektívnejšia. Alebo by ho použil na ten dotonový klon.. no boli tak chytrý aby ich to napadlo. Oboma rukami som si pleskla po lícach, aby som z hlavy vyhnala všetky tie, no nie priamo nepotrebné informácie.. skôr info s ktoré som teraz nedokázala využiť.
[rec=ranzi]"Naah.. nasr*ť.." Z[/rec] piesku som si do dlane schovala malý kameň a následne som si ho strčila do vrecka. Spomalila som, čo už pre nich bolo veľké plus. No jediné čo mi hralo do karát bolo to, že som si myslela, že o ich technikách viem kde čo, zatiaľ čo oni o tej mojej vedia úplne kulové a tak prípadná pasca z ich strany, vôbec nemusí vyjsť. Pozerala som sa hlavne na miesta, kde som šlapala.. a na blízke skaly, kde by bolo príhodné predsa len nejakú shenanigans s výbušným lístkom postvárať.

[rikuto_jmeno]

A jejich plán zafungoval perfektně. Sice se na ně Ranzi vysrala a kdyby potřebovali pomoct, tak je tu nechá oba umřít, ale naštěstí se museli prakticky od začátku zkoušky spoléhat na sebe a opět tomu nebylo jinak a opět jim to vyšlo. Rikuto se dostal konečně na pevnou půdu pod nohami, jestli se písku dá takto říkat, a chvíli stál opřený o kolena a civěl do země. Následně to v něm bouchlo a on začal rozkopávat písek všude kolem sebe.
[rikuto_rec]Proč?! [/rikuto_rec]
Zařval a došel blíže k té díře a začal křičet směrem do ní.
[rikuto_rec]Snažili jsme se ti pomoct a ty uděláš toto?! Kvůli něčemu tak debilnímu jako je zkouška?![/rikuto_rec]
Zařval Rikuto a nakonec padl na zadek, rukou nabral písek a přes pěst ho nechal volně vzduchem téct zpět na zem. Očividně se uklidňoval. Po nějaké chvíli se otočil na Rina.
[rikuto_rec]Ty jsi šéf, je na tobě co budeme dělat. Ale já s jakoukoliv spoluprací s tím člověkem skončil. Stejně jako ona s námi.[/rikuto_rec]
Pravil nakonec a postavil se na nohy.

[ichiro_jmeno]

Byl tak nějak uprostřed, nešel dopředu, ale ani se nezdržel vzadu s Moriem. Nadýchl se. Už se cítil o dost lépe. Zkontroloval si všechno, jestli mu při tom rychlém přenosu nic nevypadlo. Měl všechno, hlavně lístky - které si strážil jako oko v hlavě. Zaznamenal, že tam Shiromaru s Ashi něco vymýšlí a i on si sám všiml té záře, což bylo špatné znamení - pokud to bylo to co si myslel. Pak se k němu Ashi naklonila a on přikývl. [rec=ichiro]"Dobře, děkuji za info."[/rec] Poznamenal tiše. Není tam cesta a tak bylo jasné, kudy se světlušky budou tlačit až tam nahoře začne být plno. [rec=ichiro]"Půjdu to říct Moriovy."[/rec] Pověděl tiše a pomalu šel dolů. Během toho si velice dobře prohlížel místo, kde se nyní pohybovali a snažil se vymyslet něco, co by se hodilo. Byli mezi světluškama a tím, co přicházelo dole a mohlo to být cokoliv. Pomalu a lehce našlapoval jak správný ninja. Pomalu se dostal k Moriovy a vydal letmý zvuk, aby ho zaregistroval a necukl sebou. Pak se k němu nahl. [rec=ichiro]"Nahoře cesta není - naše jediná možnost je jít dolů."[/rec] Pověděl tiše. [rec=ichiro]"A to není všechno...nad náma je armáda světlušek."[/rec] Dokončil myšlenku a sám se zahleděl dolů, jestli náhodou neuvidí nějaký pohyb.

[rintaro_jmeno]

Nával adrenalinu Rinovi pomohl soustředit se na rychlou cestu za záchranou. Vyšplhal se po svých klonech až nahoru a jakmile byla zem pod jeho nohama aspoň trochu stabilní, upadl na zem. Nejdřív na kolena, potom na ruce. Tenhle trik si vyžádal bolavou oběť v podobě velkého množství chakry a Rin věděl, že to bude chvíli trvat, než znovu nabere dost sil, aby mohl pokračovat.
Z obličeje mu do písku odkapával pot. Extrémní horko bylo v téhle napjaté situaci ještě horší, než kdy předtím. Taky měl pocit, že mu bouchne hrudník, ale nedokázal zastavit zrychlené dýchání. Dal by cokoliv za trochu svěžího vzduchu.
Rikutova slova byla takovou ozvěnou Rinových vlastních myšlenek. Nerozuměl tomu stejně tak, jako nerozuměl, proč někdo zabíjel poražené. Jistě, existovaly situace ve kterých by se to dalo nějakým způsobem vysvětlit, ale proč zrovna chuninské zkoušky? Proč byly tak důležité, že v nich smrt byla přijímaná jako běžná věc? Tohle bylo něco jiného, než to k čemu došlo v Konoze, ale hrozné to bylo stejně. Ten kluk byl ochotný položit život pro nic. Jaká mentalita musela vládnout v jeho vesnici, aby byl schopný udělat takovou extrémní věc? Rin si podobné otázky pokládal v podstatě na denním pořádku, ale vidět to na vlastní oči bylo něco trochu jiného.
Mrzelo ho, že si ten kluk nechtěl nechat pomoc. Boj dávno skončil. Tohle byla naprosto zbytečná ztráta na životě a Rin s Rikutem budou muset žít s tím, že se na ní podíleli a nedokázali tomu zabránit.

Rikutova změna tématu Rina znovu vrátila do reality. Měli před sebou úkol a ten byl teď mnohem jasnější než dřív. [rec=rintaro]"Musíme vyhrát. Za každou cenu. Pokud to nedokážeme, tak nic nemůžeme změnit. Nejradši bych se teď sbalil a vrátil se domů, ale vím, co by mi pak řekl jeden z mých učitelů. Řekl by mi, že jsem se rozhodl vybrat si lehkou cestu a ta mě nikdy nikam nedovede nebo tak něco. Navíc musíme zastavit Ranzi, než udělá nějakou kokotinu. Dneska už jsem smrti viděl víc, než bych chtěl,"[/rec] řekl. V jeho hlase byla slyšet znatelná sklíčenost. Zároveň ale věděl, že na tu bude dost času později.
Pořád ještě nebyl při síle a v pohodlí, ale nemohl tu dál ležet. Pomalu se sebral ze země a vyrazil po stopách jejich týmové parťačky.

[ranzi_jmeno]

Najprv som pohľadom narazila na Makibishi. Mala som celkom.. taký ten feel že by bolo dobré si ich zobrať no, nemala som ich do čoho uložiť a navyše by mi zbieranie Makibishi z piesku zabralo hrozne veľa času. Aspoň som vedela, že som na dobrej stope. Alebo aspoň nejakej stope. Kto vie, možno narazím na čerstvý tím a rip Ranzi.

Na kamennej dlažbe bolo stopovanie omnoho horšie, ak nie priam neexistujúce. Každý bol macher keď mal pred sebou stopy v piesku, no ja som v tomto nemala moc tréningu a na skalnatej ploche som bola.. viac menej na prázdno. Mohla som len typovať. Mohli to obísť, mohli ísť okolo. tento krát ma prekvapivo ale zachránilo počasie. Keby že sa nezačne zaťahovať, pravdepodobne by som sa nepozrela na oblohu a rýchlo prichádzajúce mraky. Mraky v púšti.. to bol celkom zaujímavý jav. No tým že som sa pozrela hore, mi náhodou pohľad padol na nejaké poletujúce teleso. Človek by to aj prehliadol, že nejaký vták, sup alebo tak. No do teraz som žiadneho vtáka na tomto mieste nevidela a taktiež som si spomenula, že chalan vlastne vedel lietať, ak použil svojho chrobáka. Pre to som prižmúrila a snažila som sa lietajúce teleso nejak zamerať, zaostriť a identifikovať. Bolo to lepšie vodítko, ako nič. Snažila som sa ho pre to sledovať aj cez stúpajúcu tmu a klesajúcu teplotu. To mi mohlo celkom pomôcť, keďže som neverila, že to ten chrobák, ak to bol chrobák, vydrží pri takom veľkom spáde teploty. Budú musieť zastaviť a spadnúť.

No skôr než som sa na prenasledovanie vydala, som ešte rýchlo zo zeme zobrala nejaký šuter. Rin a Rikuto predsa len mohli mať rovnaký problém so sledovaním stopy na tejto kamennej "podlahe", ako ja. Pre to som s kameňom po ceste pár krát zarila pod svoje nohy a "označkovala" tak smer mojej cesty.

[rikuto_jmeno]

Rikuto během tohoto souboje sám spotřeboval hromadu chakry, takže byla popravdě taky docela úleva si na chvíli sednout. Rin následně dobře argumentoval, proč by se měli vydat za Ranzi a vyskočil na nohy.
[rikuto_rec]Těžká cesta ve dvou, je hned o něco lehčí..[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto s úsměvem, setřel si hřbetem ruky pot z čela a též se s trochou námahy postavil. Postupně spolu pokračovali než došli ke skalisku. Stopy očividně vedli k němu. Zároveň se ukázalo v čem jsou tak zrádné pouště, protože zašlo slunce a najednou úmorné vedro přešlo v zimu.
[rikuto_rec]Měli by jsme pokračovat, sice bude v noci a na tom terénu mnohem těžší ji stopovat, ale zase budeme určitě mnohem víc v bezpečí, než se tu procházet uprostřed ničeho ve dne všem na očích..[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto a protáhl se. Šli docela nějakou dobu, takže už si nepřipadal tak zničený jako ihned po souboji. Ale co by teď tak dal za to, objednat si teplé jídlo, zapít to výbornou vychlazenou limetkovou limonádou a poté si lehnout do postele. Postel, jak hrozně moc ji nedoceňoval když jí měl!

[rintaro_jmeno]

Jo, tohle byla docela nepříjemná nevýhoda pouště. Ne že by o ní Rin věděl dopředu, o poušti věděl maximálně tak, že je na ní písek, co si budem povídat. Teď když se tu ale klepal, tak mu začalo docházet, jak šílené tyhle podmínky skutečně jsou.
Pořádně si kolem krku obvázal šálu a snažil se do ní schovat i půlku obličeje. Taky si říkal, že je docela geniální, že si tak chytře zabalil rukavice. No, rukavici a něco, co rukavici připomínalo, ale ve skutečnosti to vlastně rukavice nebyla, eh. Tričko bez zapínání ve středu teď taky neznělo jako nejlepší nápad. Možná by měl odpustit od té myšlenky, že je skrytý génius. Jo, nechme to být.
Z takové prudké změny počasí si tady říkali o nějaké nachlazení nebo něco horšího a to byla poslední věc, kterou ve své momentální situaci potřebovali.
Stopování Ranzi je dovedlo až k nějakému skalisku. Nezdálo se však, že tu její cesta skončila, protože jejich kolegyně byla stále v nedohlednu. Žádné další viditelné stopy tu ale nebyly a fakt, že se setmělo, jim tohle navíc ještě dost ztěžoval. Rin nebyl stopař a co věděl, tak Rikuto taky ne. Šli v podstatě akorát podle stop v písku.
[rec=rintaro]"Souhlas. Navíc mám pocit, že zmrznu, když se zastavím. Kdo vymyslel takový přechody z nechutnýho vedra do tohoto?"[/rec] zeptal se Rikuta.
Pravou nohou začal nezaujatě hrabat v písku a složil ruce na hrudníku. Bylo toho hodně a Rin cítil, jak mu něco uvnitř říká, že by se měl radši vzdát a nechat to být. Taky ale věděl, že jestli chce uspět, tak se těmto myšlenkám musí postavit a bojovat s nimi.
[rec=rintaro]"Zkusíme se tu pořádně podívat, jestli něco nenajdem. Pochybuju, že by nám tady Ranzi nechala nějaký vodítko k tomu, abychom jí dokázali najít. Pravděpodobně se na místě smířila s tím, že jsme mrtví. Ale nikdy nevíš. Možná za sebou nechala nějakou stopu, aniž by si to uvědomovala."[/rec]
Sám se taky začal procházet po okolí a sledovat, jestli něco nenajde. V tomhle případě tak nějak tajně doufal že by to mohl být třeba táborák a u něj pytel jídla.

[hitoshi_jmeno]

Vypadalo to, že se jejich boj transformoval z týmového na separátní. Každý teď měl jednoho soupeře. Hitoshiho oponent měl velkou nevýhodu ve volbě elementů a Hitoshi si toho byl velmi dobře vědom. Stejně tak měl na paměti, že stejně jako on, může mít i jeho oponent jiný element v zásobě. Při zásahu ohnivých střel se tu vytvořila pára, která poskytovala dobrou clonu ve výhledu. Hitoshi věděl určitě, že nebude chtít bojovat příliš blízko a to i přesto, že jeho soupeř mohl být taky slabý na taijutsu. Zároveň se nemohl stáhnout, protože by nepřítel použil katon a pomohl ostatním. Musel zůstat uprostřed a bojovat s blížícím se nepřítelem. Fūton: Daitoppa Prostřelil páru vzdušnou technikou tam, kde by měl být zhruba nepřítel.

[ichiro_jmeno]

Jak stál u Moria, tak skrz tmu ještě nic neviděl, ale už začal zachytávat pohyby a pak konečně viděl to, co tam kráčelo. Nevypadalo to rozhodně jako člověk...ale byl zde problém, netušili co to umí. Lehce se kousl do rtu. Navíc slyšel ten roj světlušek a jak se to začíná létat všude možně. Byla jen otázka času, než začnou lítat jedinou cestou a to bylo místo, kde právě stáli. Pohlédl na jejich mrtvou matku co tam tak ležela a polkl si. Co teď? Pohlédl na Moria, jak se tvářil on. [rec=ichiro]"Nějaký plán?"[/rec] Šeptl tiše a pohlédl zpátky dolů. Počkat zde dokud odejdou nemůžou. Možná rychlí přesun? Něco mu proběhlo hlavou. [rec=ichiro]"Co takhle na ně nalákat světlušky? Brzy začnou lítat dolů a dole jsou tamhleti...a netušíme co to umí...a probíhat slepě chodbama když budeme mít za zády jak světlušky tak tohleto mi nepřijde moc...dobré."[/rec] Mluvil šeptem. Zatím ho nechal přemýšlet a hlídat a lezl nahoru za Ashi, aby ji obeznámil o situaci. Jak lezl nahoru, tak viděl víc a víc světla a navíc slyšel jak tam začaly řádit v tom uzavřeném prostoru. Našel Ashi velice snadno, ale o to víc ho překvapilo, že si držela nos. [rec=ichiro]"Ashi?"[/rec] Zeptal se trošku tiše, jelikož ještě nic necítil. [rec=ichiro]"Do jeskyně přikráčelo pár zvířat."[/rec] Šeptl. Možná právě ty zvířata zapříčinila, že se držela za nos...a nebo ta pukající vejce....a nebo to jen smrdí tak, že všem veverkám pukly hlavy. Pak ji trošku pobídl, aby šla o něco níž, pokud může. [rec=ichiro]"Napadlo mě ...nalákat světlušky dolů do jeskyně, aby se ti tvorové zabavili na nich a my mohli nepozorovaně utéct."[/rec] Pronesl během toho sestupu...ale sám nechtěl nic rozhodnout. Našel dobré místo, kde by to mohl uchránit bariérou...tam by se mohli vejít a pak je nechat prolítnout dolů...a pak nenápadně zmizet. Jak se k tomu ale postaví Morio a Ashi.