Jezero v lese

Mitarashi Hideyori

Hideyori se pousmál, když Rin tak popisoval toho svého kamaráda. "Jeden nikdy neví." odpověděl pobaveně. Třeba to byl ten, koho hledali. Třeba ne. Ale určitě to nezjistí, pokud se nestane vůbec nic a Rikuto bude dál Genin, co si zapomněl vzít mozek, ale zato svačinku měl pro dvě legie.
Pak si Hide vyslechl další slova, co měl RIn na srdci. Protentokrát to nebyla propast, ale záchyt na útesu, a to bylo důležité. "Jen tak si sednout někdy není odvěci, Rine. Můžeš si aspoň poskládat myšlenky." poznamenal. "Líběj se mi tvoje slova, Rine. Běž. Máš kamarády, se sny, co můžeš pomoct chránit. A máš tenhle svůj vlastní sen. A za ten stojí bojovat." přikývl odhodlaně. "Stejně jako já mám můj. To mi připomíná... kdybys potřeboval pomoc, nebo mluvit... nebo tak. Nemůžu slíbit, že tam budu, protože pořád hledám Kohaka-sensei, ale když už někde zůstávám, nejčastěji je to nedaleko Tanigakure. Tak mě kdyžtak hledej tam." nabídl mu tuhle nabídku. A z té bylo jasné, že i když má přeškrtnutou čelenku, pořád to nebyl žádný vrahoun... no a nebo to byl hlupák, protože dal svojí lokaci někomu z tábora, který ho pravděpodobně hledá.

[rintaro_jmeno]

Rin se postavil na nohy a přišel k Hideyorimu. Nejdřív se na něj jen přátelsky usmál, a pak mu podal ruku. Dřív tomuto klukovi zase až tolik nerozuměl, ale tenkrát byl trochu jiný Rin než teď. Pochopil věci, kterým dřív nerozuměl a dokonce chápal většinu toho, co mu Hide říká. Předtím to byla tak půlka, takže docela dobrej pokrok pro našeho fialového Rintarda. [rec=rintaro]"To samý platí pro tebe. Kdybys mě někdy potřeboval, tak stačí dát vědět."[/rec] Tanigakure, huh? Rin popravdě asi ani nevěděl, kde tahle vesnice leží. Bude se někde muset poohlédnout po nějaké mapě.
[rec=rintaro]"Hodně štěstí s hledáním, senseie,"[/rec] popřál Hidemu. [rec=rintaro]"Dávej na sebe pozor."[/rec] Z celého tohoto setkání měl dobrý pocit. Předtím si myslel, že Hide a Kohaku by se mu akorát stavěli do cesty, ale možná se mýlil. Možná je oba dva potřeboval k tomu, aby byl lepší a nevydal se kompletně sebedestruktivní cestou. Doufal, že až Hide Kohaka najde, zase se s nimi s oběma setká.
Ještě mu zamával, než se konečně znovu rozběhl do vesnice.

Mitarashi Hideyori

Hideyori jen s úsměvem přikývl na to, že ví, kde má kdyžtak Rina hledat. Bylo fajn mít někoho, kde jste alespoň přinejmenším věřili, že se na ně dá spolehnout. I kdyby to doopravdy moc nešlo.. bylo to lepší, než doopravdy nic.
"Hodně štěstí i tobě, Rine." poznamenal mile, a konečně se postavil z toho svého kamene. Dal si na hlavu i tu svojí rozbitou čelenku. "Protože když člověk mění svět, trochu štěstí potřebovat bude. Ahoj. Opatruj se." rozloučil se s ním Hide, a taky se vydal svojí cestou pryč. Kdo ví, kdy, a jestli, ho kdo uvidí příště.

[ichiro_jmeno]

Protahoval se při odpočinku. Byla to vážně už nějaká doba, kdy se dostal na nějakou misi, jelikož ho Kokuryuu ždímal poslední dva nebo tři týdny. Potom mu dal pouze asi půl dne na odpočinek a mise. Někdy si vážně myslel, že se ho chce zbavit, ale i viděl, že s ním jednal jinak než na začátku. Ichiro ho měl rád, jelikož ho naučil víc než dost a stále něco nového...i mu pomohl nasměrovat nějaké myšlenky správným směrem.
Při relaxování dostal pocit...který znal až moc dobře, když se rozhlédl, všiml si gumového medvídka, který na něj mával...jen si povzdechl, ale zasmál se sám pro sebe. Nikdo mu nevěnoval moc pozornosti a tak šel. Ještě si kontroloval, jestli ho někdo nesleduje a naštěstí ne. Nyní neměl moc chuť vysvětlovat, kam vlastně jde.
Přišel ke Kaitovy a poklonil se. Sice to byl šílenec, ale byl schopný a starší. [rec=ichiro]"Dlouho jsme se neviděly Kaito...stále gumové medvídky? Myslel jsem, že Sora je všechny schovala....ale je pravda, že asi není šance je najít všechny...když umíš používat další dimenze."[/rec] S tím se pousmál a pokývl. [rec=ichiro]"Děkuju. Kokuryuu...se snažil no...sice jsem si chvílema myslel, že mě chce zabít ale...ale přežil jsem. Však to znáš...kopí sem, kopí tam."[/rec] Když mluvil, tak mluvil stále s respektem, i když trošku vtipkoval. Nebral ho na lehkou váhu i když nebyl v okolí...nikdy totiž neví.
Přikývl. [rec=ichiro]"Pamatuju. Zjistil si něco? Stále mi to vrtá hlavou...jako dalších asi milion věcí, na které jsem narazil během prozkoumávání...naštěstí jak už víš, se brzy vrátím na místo činnu. Naučil jsem se techniku na přemístění, ale stále na ni musím pracovat."[/rec] Přikývl a trošku se protáhl. Dneska byl celkem hezký den...tak co by se mohlo pokazit? Jenže jakoby mu to právě došlo. [rec=ichiro]"Počkej...tos byl ty? Ale proč si mi nic neřekl?"[/rec] Udělal krok dozadu, jak byl trošku zmaten, ale jen se potom zasmál. O jednu otázku méně....ale zajímalo ho, proč nic neřekl. Nechtěl, zapomněl a nebo? Nikdy netušil, co se mu krom gumových medvídků honí hlavou.

[morio_jmeno]

Tobi měl vždy nějaká tajemství ať už o sobě nebo o čemkoliv jiném. Proto ho ani tolik nepřekvapovalo, že na místo doražení před konožské brány se zastavili u nějakého jezera, a tam ho poslal někam dál. Už to byla taková normálka, kdy si Tobi někam zmizel a vždy Moria našel jako by se vůbec nerozešli. Tentokrát měl ale už trošičku víc infa. Proto když v dálce zahlédl dvě osoby a gumového medvídka, rychle mu došlo, že jejich plán se už rozpohyboval jako starý stroj plný koleček. Získat co nejvíce ninjů a vydat se na záchrannou misi. A musel říct, že jako počátek budoucího týmu to vypadalo slibně. Jak přišel blíž, poznal jednoznačně Ichira a Kaita si už domyslel o kus dál, když poprvé zahlédl právě toho medvídka. No, musel by lhát, kdyby řekl, že nebyl trochu nervózní. Vlastně oba opustil docela na rychlo bez nějakého slova na rozloučenou, takže netušil jak jej přivítají zpátky. Ale přátelství je přeci jenom navždy, ne? Určitě se to tak někde říká.
Jestliže si Ichiro prohlédl Moria, mohl si všimnout, že náš lukostřelec trochu pozměnil vizáž a equip. Nechal si narůst vlasy do dostatečné délky, aby si je svázal za hlavou do copu aka mužského bunu. Kromě toho za ten rok trochu povyrostl, jak už bylo u mladých kluků zvykem. Nejvýraznější změnou ale byl větší svitek po jeho boku. Mohli si společně s Kaitem domýšlet, k čemu ten svitek byl. [rec=morio]"Slyšel jsem 'technika na přemístění'?"[/rec] začal veselým hlasem. [rec=morio]"Yo,"[/rec] pozdravil nakonec. [rec=morio]"Vidím, že ti nějak vyrostli medvídci. Taky se dá jíst?"[/rec] jak nejlépe rozbořit ledy než nevinným žertíkem.

[npc_name=kaito]Uzumaki Kaito[/npc_name]

[rec=kaito]"Jo, to jsem byl já. Ale nemohl jsem ti to říct, protože by ses chtěl určitě pustit po cestě znalostí, na které jsi tehdy ještě neměl možnosti. Dnes se situace trochu mění," [/rec]pronesl až neobvykle vážným tónem. Kaito byl docela lehkomyslný, ale dnes to vypadalo, že sem přišel s určitým úmyslem.
Než se nadáli, objevila se další známá persóna, která se hned pustila do akčních medvídků. No co tihle dva proti nim měli, to Kaito netušil, ale bez odpovědi urval medvídkovi nadlidské velikosti ruku a zakousl se do ní. [rec=kaito]"Zdar, dáš si taky?" [/rec]nabídl Moriovi přes hubu plnou želé. Následně přejel pohledem od Moria k Ichirovi, pak zase zpět a zamrkal.
[rec=kaito]"Začíná to?"[/rec] zeptal se najednou zase naprosto vážně Moria. [rec=kaito]"Děda to musel urychlit,"[/rec] pokračoval spíše pro sebe znepokojeně. [rec=kaito]"Jaké jsou vaše rozkazy?"[/rec]

[ichiro_jmeno]

Poškrábal se na tváři. [rec=ichiro]"S tím souhlasím...spíše bych tě těhdy bombardoval více otázkama a nevěnoval se tolik trénování. Jen díky tobě jsem tam, kde jsem teď a za to jsem neskutečně vděčný ale zase nesmím usnout a pokračovat."[/rec] Usmál se. Jedno tajemství bylo vyřešené, další ho stále čekaly...i když měl pocit, že tohle byla jedna z těch otázek, co ho trápila nejméně, byl rád že už nad ní nemusí přemýšlet.
Ohlédl se s tím, aby se podíval kdo se k nim přibližuje. Neměl moc problémů rozeznat o koho jde, i když zde nastala změna. [rec=ichiro]"Slyšíš správně. Pracuji na jedné takové technice, ale jakmile budu vědět její úplný princip, snad nebude problém si udělat další takovou."[/rec] Přikývl s úsměvem  a přikývl. [rec=ichiro]"Rád tě vidím....z deseti dnů se nám to trošku protáhlo co?"[/rec] Zasmál se a sjel pohledem na Kaita. Už začali něco řešit, ale to se netýkalo jeho. Kaito ho chtěl přece jen vidět...asi? Měl by se vrátit zpátky k ostatním a na misi. [rec=ichiro]"Asi bych se měl vrátit k ostatním, ppokud mě již nezačali hledat."[/rec] Poznamenal a zvedl ruku, aby oznámil svůj odchod.

[morio_jmeno]

Nad groteskní scénkou se pouze křečovitě pousmál a gestem ruky odmítl nadlidsky velikou želatinovou medvídovskou packu. [rec=morio]"Asi si raději dám jenom ty, co máš u pasu,"[/rec] a hned z odmítající dlaně vystrčil prst, který ukazoval na pouzdro u Kaitova pasu. Ichiro mezitím vysvětlil, jestli skutečně Morio slyšel správně, ale to bylo jedno, neboť měl pozitivní informaci, že tomu tak skutečně je. [rec=morio]"Zřejmě nebudeš od takového poznání daleko,"[/rec] tajnustkářsky se usmál, jako by Ichira vábil do něčeho, co by mu mělo změnit svět. Určitě to chytil od Tobiho. No, ale potom zmínil to trapné Moriovo zmizení: [rec=morio]"No... skutečně jenom trošku,"[/rec] poškrábal se ve vlasech a lehkým zasmáním se se v tom už nechtěl dál pitvat. [rec=morio]"Ale hádám, že i tak jsi pokročil, k tomu jsi mě nikdy nepotřeboval,"[/rec] snažil se tomu dát jakýsi nadhled. Přeci jenom zesílit mohli jenom sami. Do toho se ale ozval Kaito a začal pomalu odhalovat skutečný důvod, proč se tu takhle sešli. Lehce kývl na souhlas a otočil se na Ichira: [rec=morio]"Ichiro,"[/rec] začal vážně, [rec=morio]"odteď se už jen tak jednoduše nevrátíme,"[/rec] znělo to až zbytečně dramaticky, ale byla to pravda. Ichiro byl důležitým klíčem k... [rec=morio]"Potřebujeme tvoji techniku na aktivaci portálu, který nás zavede k Rinovi a tím dost možná i k těm maskovaným bastardům, Senkokyuu,"[/rec] vyhrnul to na Ichira už jako danou věc. Byl tu však samozřejmě problém, Ichiro by jim nemusel vůbec chtít pomoct. [rec=morio]"Teda, pokud jim chceš oplatit to, co nám provedli v Suně."[/rec]

[ichiro_jmeno]

Trochu zaklonil hlavou, protože mluvil jakoby znal snad jeho schopnosti lépe něž on. Upřímně se mu podařilo dostat do Uzu vesnice jen dva krát, ale to bylo stejně jen na chvilku, jelikož ho vždy Kokuryuu dostal zpátky během pár minut. Věděl princip, ale stále toho bylo dost co nevěděl.
[rec=ichiro]"Pokročil, zkoušel. Trávil nějaký čas trováním se Sorou a Kaitem. Bylo to zajímavé a sem tam náročné."[/rec] Zasmál se, když se nad tím zamyslel, navazování na svou dimenzi byla sranda a těšil se, až skončí mise a on se tam bude moct opět zašít. Nevěděl, či by mu pomohl nebo ne, jelikož většina věcí reagovala na jeho Uzumaki krev. Byla to dlouhá doba, ale tenhle rok byl jiný než ty ostatní. Užil si každý den i když pár jich bylo dost...náročných.
Už udělal krok vzad s tím, že teda půjde k ostatním. Zastavil se, když uslyšel své jméno a pohlédl na Moria. [rec=ichiro]"Aha? Tohle je dost...novinka pro mě."[/rec] Pohlédl na Kaita, jestli o tom něco ví, nebo jestli to byla nějaká novinka i pro něj. Po tom, co tajil ten jeho hlas no...nedivil by se, kdyby o tom už něco věděl. Pohlédl zpátky na Moria. [rec=ichiro]"Takže...to asi nebude něco jednoduchého...než jen mise na kterou jsem byl přidělen."[/rec] Zasmál se trošku a věděl, že jestli zase zmizí, Kokuryuu ho zabije takže...hurá za dobrodružstvím. Stále mu cpal do hlavy, že zlepšit se může jen když bude sám za sebe. [rec=ichiro]"No, vypadá to, že vyrážíme dnes...takže... jo."[/rec] Byl stále trošku zmaten, ale přijal to. Trochu ho děsilo, že ho potřebují na aktivaci něčeho, ale pamatoval si, že jeden z maskounů uměl též manipulovat s dimenzema, takže ho zřejmě dostal na místo, které nebylo zrovna lehce dosažitelné?
Chvilku zatřásl hlavou. [rec=ichiro]"Já jsem připraven na cestu...ale potřebuju aby někdo dal vědět Kokuryuu."[/rec] S tím pohlédl na Kaita. [rec=ichiro]"Prosím?"[/rec] S tím se usmál, jelikož on to nechtěl být, co mu předá toto info a zase zmizet uprostřed mise by mohlo být celkem...špatné pro jeho stáří.

[npc_name=kaito]Uzumaki Kaito[/npc_name]

Kaito se široce usmál na Moria, tohle byl kluk podle jeho gusta. Odepnul si tedy sáček s medvídky a hodil mu ho. Pro kamarády měl vždycky v menu to nejlepší želé, které se dalo sehnat.[rec=kaito] "Inu, bylo docela ironické, že jsem odeslal tebe na výpravu s dědou a doma pak našel Ichira. Příšel jsem si, jak kdyby neměli v Konoze dost schopných učitelů," [/rec]musel se sám zasmát nad tím, jak se mu kluci objevili v domovině a jak se je s dědou přehazovali. [rec=kaito]"A do toho všeho se do mě ještě pouštěla Sora, že neumýval dostatečně nádobí," [/rec]pobrečel si ještě. No život byl prostě svině.
[rec=kaito]"Jen doufám, že se do toho nehrnete jen vy dva?"[/rec] zeptal se podezřívavě Moria, který vypadal, že přesně ví o co půjde, narozdíl od něj. Cítil se vlastně trochu uražený, že mu děda nesdělil informace jako prvnímu.
Poslední věc, kterou chtěl Kaito řešit, byla jakákoliv komunikace s tím starým paprikou. [rec=kaito]"Dobře, dám mu vědět,"[/rec] řekl však Ichirovi. Inu, Uzumaki museli přeci držet pohromadě.
[rec=kaito]"No hoši, tenhle výlet vám nezávidím. Jediné, co vám můžu popřát je nejspíše, abyste to ve zdraví přežili,"[/rec] pravil však konečně vážně. [rec=kaito] "Chcete někam hodit?"[/rec]

[morio_jmeno]

Netušil, jak měl přesně reagovat na nedostatek senseiů v Konoze. Bylo bohužel až moc ninjů, co potřebují speciální trénink, aby si skutečně sáhli na dno a posunuli se kupředu. A nebo to jenom prostě bylo tím, že Ichiro s Moriem měli štěstí na lidi a potkali ty pravé, co by jim přesně v tom pomohli. Ale to už bylo vedlejší. Morio určitě zesílil, dokázal se srovnat se svojí verzi před rokem a teď.
[rec=morio]"Těžko říct jestli to vůbec i jako misi nazývat..."[/rec] odpověděl trochu neurčitě Ichirovi. [rec=morio]"Spíš je to něco, co musíme udělat,"[/rec] těžko se mu to ale říkalo, neboť tu byla i druhá možnost, [rec=morio]"nebo sedět ve vesnicích a čekat,"[/rec] netušil sice, jak výskyt Senkokyu řešili doposud kagové, ale viděl jak to vypadalo v celé Tsuchi no Kuni. Objevil se mu ale přívětivý úsměv na obličeji poté, co bez nějakých okolků Ichiro přijal Moriův návrh, protože si skutečně nedokázal představit, co by dělali, kdyby neměli Ichira. Do toho se ale ozval Kaito. [rec=morio]"Ne, teď jsme ve fázi rekrutování. Další lidi nabírá ninja z Konohy, Hoshi, podle všeho se už setkala i s Tobim, takže ji v tomhle věřím,"[/rec] přeci jenom Tobi nebyl někdo, kdo by poslal kdovíjakého klacka někam pro něco nebo někoho. Když měl ale chvilku pauzu od mluvení, strčil si z Kaitova sáčku dva mnohem menší medvídky oproti jednoruké variantě, co stála u nich. Bylo trochu zvláštní slyšet jméno Kokuryuu po takové době. Už si ani skoro nepamatoval, jak ta legenda vypadala, ale furt si pamatoval, co o něm říkal Tobi. No, ale to nebylo teď důležité. Kývl na Kaita jako znak vděku za popřání štěstí, protože ho budou potřebovat. [rec=morio]"Potřebujeme se dostat do Tetsuryuu, co nejrychleji,"[/rec] odpověděl Kaitovi s naléhavostí v hlase.

[ichiro_jmeno]

Po tom, co věděl, že se vlasně nikdy neměl setkat s Kaitem či Sorou, ale jeho úkol tehdy byla kovárna, kolem které chodil ty tři měsíce...a vlastně nikdy se tam nepodívat...tak ta myšlenka byla celkem zábavná. Avšak byl rád za to, co se tehdy stalo...nedá se vůbec nic předvídat, o tom žádná. Teď stál tady a sledoval jak oba dva se tváří vážně a jí medvídky. Tím vlastně veškerá vážnost pohasla.
Jen pokývl rameny. [rec=ichiro]"Sezení na místě a čekat...nikdy nebyla moje silná stránka. Sora, Kaito o tom ví svoje.."[/rec] Zasmál se když si vzpomněl, jak ho Sora tahala z dimenze, nebo Kaito...když se něco pokazilo. No co...stát se to může...což o to, že ho to vlastně může vykopnout někde úplně mimo...sice ty rizika znal, ale spíše se vždy snažil tlačit kupředu. Když zaslechl to jméno, nedovedl si ho přirovnat. Možná viděl, nebo slyšel. jen přece tenhle poslední necelý rok nebyl moc mezi lidma když nepočítal mise, kde viděl jen stejnou skupinku pár dní a pak se vrátil opět k jeho trénování a přežití s Kokuryem. Vypadalo, že se všichni setkali s někým důležitým...Snad se dá Sora počítat jako důležitá....jenže se mu do hlavy dostala ještě další osoba? Tvor? Tak jo, určitě se setkal s někým co pro něj bude důležitý a o to víc se těšil, až si vyzkouší jeho dovednosti.
[rec=ichiro]"Upřímně vím jen, že jdeme zachraňovat a to je vše takže..."[/rec] Pohlédl na Moria. [rec=ichiro]"Takže vypadá, že bude zatím leader."[/rec] Pověděl s přikývnutím. On nikdy neřešil vůdčí postavení...upřímně mu to takhle vyhovovalo. [rec=ichiro]"Ale asi než se přesuneme...nemáme počkat na Hoshi?"[/rec]

[npc_name=kaito]Uzumaki Kaito[/npc_name]

[rec=kaito]"Jo, furt jsi utíkal do nějakých dimenzí a já tě z nich musel lovit. Slib mi, že si tentokrát dáš pozor. Nebude tam nikdo, kdo by tě mohl vytáhnout. A pokud narazíš na Tygra, ani se nesnaž s ním v pečetích soutěžit a zdrhej,"[/rec] varoval ještě Kaito Ichira, protože věděl, jakou měl mladík touhu získat informace a vědění a bylo mu jedno z jakého zdroje to bylo. [rec=kaito]"A obávám se, že tam kam jdete, ti bude tvá návratová technika k ničemu, takže to ani nezkoušej,"[/rec] rozšířil trochu své varování.
[rec=kaito]"A ty, kamaráde,"[/rec] usmál se na Moria. [rec=kaito]"Vem mé medvídky na dlouhou výpravu, nemám nic, co bych ti dal. Snad však v dalekých zemích najdeš nějaké další talismany, o kterých bychom si následně mohli vyprávět,"[/rec] pravil k Moriovi. U něj totiž plně věřil, že ho Tobi na budoucí povinnosti připravil. Byl to přeci jen genin, který viděl velký kus světa. A chtěl ho zachránit.
Jakmile si řekl svoje, rozhodil z dalšího sáčku několik medvídků kolem Ichira a Moria. Do toho složil několik pečetí, až se medvídci začali kroutit a želé se natáhlo do všech stran v různých formacích. V oslnivém zeleném záblesku pak oba mladíci zmizeli.

>>> Tetsuryu