Ichiraku Ramen

Kageyama Ranmaru

"Dobře, nebuď pryč dlouho...jinak tě mamka sežere zaživa, až se vrátíš." řekl Ran Rinovi. Pak na něj s plnou pusou rámenu taky mávl a pokračoval v jídle. Když dojedl, vydal se do Konoflaundu pro sůl a pak zpět domů za svou ženou.

Sarutobi Saru
>>> Lesy

Cesta trvala rychle, přeci jen, byli to ninjové, žádné Bčka. "Zdravím, dvakrát rámen prosím," ohlásil jen co vlezl. Ichiraku měl rád. Byl tu v minulosti velmi často s Konohamarem. Kdysi... No, usedl na stoličku a narovnal se. "Když jsme u toho jídla, co si vlastně myslíš o jejích kuchařských schopnostech?" zeptal se z ničeho nic Saru.

Mizuko Taichi

Posadil se na stoličku vedle Saru a mlsně se zadíval na připravující se jídlo.
"Jsou dobré... jenom jsme tam měli opravdu spoustu ryb a byla by škoda je vyhodit," okomentoval to s pokrčením ramen.
Chvíli se díval na pobublávající kastról s nudlema a pak položil svou otázku.
"Čemu se věnoval při tréninku Hitoshi?" chtěl mít trochu přehled o jeho týmu že.

Sarutobi Saru

Jakmile bylo jídlo před nimi, Saru se s přáním dobré chuti, do toho pustil. Nesnídal a vlastně včera ani nevečeřel, takže měl prostě velký hlad. "To asi byla, Aiko na ně má doma akvárko od té doby, co dokončila trénink. Co kdyby náhodou měla studenta," pronesl zamyšleně Saru. Jo, Aiko chtěla vždycky víc učit než on.
Saru zamrkal, když se Taichi zeptal na Hitoshiho. Vypadalo to, že si chtěl shromáždit informace. Samozřejmě, v rámci týmu by mu to Saru říct měl, ale zase v rámci rivality ve třetí zkoušce... no, bylo to trochu těžké. "Inu, řekněme, že zdokonaloval to, v čem je nejlepší?" zkusil cestu neutrální odpovědi.

Mizuko Taichi

Saru mu to asi nechtěl říct, tak pokrčil rameny a udělal něco jako "uh".
Stejně to brzo uvidí... sice asi né všechno ale něco ano. A mezi Taiem a Hitoshim stálo stejně dost lidí...
Pak se po senseiově vzoru pustil do nudlí.
Mmmm zase dobrota...
"A pochopil jsem správně, že není nutné vyhrát na povýšení?" zeptal se.

Kageyama Rin

"Zdravíčko, šéfe," zamával Rin na vedoucího Ichiraku. "Jako vždycky, prosím." Zamával ve vzduchu penězi a posadil se na židli. Tai i sensei k němu byli zády, takže jen nejdřív nepoznal. Původně si chtěl hledět svého, ale pak se nakonec podíval. Byl docela překvapen, že je vidí. Takhle po měsíci. "Oh. Ahoj!" Mávl Taiovi rukou před obličejem. Pak se nahnul víc do strany, aby viděl na senseie. "Zdravím, sensei!" zasalutoval na něj. "Jak šel trénink?!" zeptal se Rin Taie.

Sarutobi Saru

"Ano, pochopil jsi to správně. Zkouška má jen předvést vaší sílu, ale v hodnocení a povýšení hraje roli váš celkový výsledek a schopnosti. Proto jsou taky tři zkoušky a ne jen jedna," potvrdil mu to Saru. Znal spoustu lidí, co nevyhrálo, ale byli povýšení dřív než všichni ničitelé s velkými technikami.
Ve chvíli, kdy si Rin objednal, sensei poznal jeho hlas. Mírně se pootočil. Marnotratný student se vracel na bitevní pole? "Ahoj, Rine," odpověděl mu klidným hlasem. Takticky nic neříkal, třeba se Rin rozpovídá sám, jako vždycky.

Mizuko Taichi

"Oh, ahoj!" pozdravil random Rina, který se tu vyspawnil.
"Mě to šlo výborně, co ty?" zeptal se hned na oplátku.
Pak ale přemýšlel, jestli by nebyl lepší způsob jak vyzkoušet celkové schopnosti lidí.
Možná ano, ale tohle bylo asi nejjednoduší a vyselektuje se tím ta elita no.
Nabral další nudle a vložil si je do chlebárny.

Kageyama Rin

Když se Tai zeptal na Rinův trénink, usmál se. "Myslím, že dobře. Ale to není podstatný." Odpověděl Taiovi. Důležitější bylo, že během toho nejspíš konečně našel sám sebe a svůj cíl. Sice k němu ještě neznal cestu, ale to bylo něco s čím si poradí časem. "Kde je Hitoshi?" zeptal se Rin Taie a senseie. "Snad se taky neflákal. Když už se mě snažil vyprovokovat, tak doufám, že do toho dá fakt všechno."

Sarutobi Saru

"Hitoshi už šel, odpočívá před zítřkem. Trochu zase přeháněl s tréninkem," odpověděl Saru na Rinovu otázku a mírně se pousmál. Nejspíše to bude zajímavý souboj. Pak si nabral další nudle. "Doufám, že vy všichni do toho dáte všechno," prohlásil ještě dodatečně. Měli šanci se předvést, tak proč toho nevyužít. Hlavně oni. Tedy, Taichi zase tolik nemusel, ten měl trochu jiné smýšlení, ale na Rina i Hitoshiho to docela sedělo.

Mizuko Taichi

Už jednou Saruovi na tuhle otázku odpověděl, tak jen při vcucování nudlí pokýval hlavou.
Pak jen na Rina hodil zmatený pohled, nepochopil totiž to s tím provokováním. Co mu Hitoshi udělal?
Nikdo mu nic neříkal, tak dále dlabal svoje nudle.
Snažil se moc nemyslet na zítřek. Nechtěl si zaplňovat hlavu zbytečnými myšlenkami a zbytečnými předpověďmi toho, kdo by mohl vyhrát a tak...

Kageyama Rin

Rin přikývl, když sesnei řekl, že doufá, že do toho dají všechno. Na výhře mu nezáleželo. Stejně tak mu nezáleželo na tom, jestli se chuninem stane nebo ne. Samozřejmě, že by nebylo špatné si tou vyšší hodností zlepšit vliv. Maličko. Nicméně to byl tak jediný důvod, proč to chtít.
Rin do toho ale hodlal dát vše. Potřeboval Hitoshiho zmlátit, aby se vzpamatoval a navíc nakopat někoho z Kiri. A to musel přes Hitoshiho.

Sarutobi Saru

Saru pomalu dojedl a zaplatil. "Dobře, takže pánové, zítra dorazte včas, nechcete přeci řešit diskvalifikaci, že?" oznámil jim ještě dodatečně a pak si je ještě oba přeměřil pohledem. "Budu vám držet palce, všem třem..." řekl a pomalu se zvedl. "Rine, doufám, že tvůj trénink za něco stál," dodal ještě a trochu mu rozcuchal vlasy, tím správným anime stylem. Což vlastně dřív nikdy neudělal. A pak už se s nimi asi mohl jen rozloučit, pokud k němu ještě něco neměli.

Mizuko Taichi

Zámaval Saruovi na rozloučenou.
V jeho misce ještě něco málo bylo.
Ještě tam chvíli seděl a pravděpodobně si s Rinem ještě pokecali.
Tai Rinovi říkal o přerostlém slimákovi, o tom že ho Aiko chce asi zabít a o tom, že poslední měsíc jedl prakticky jen ryby.
Na oplátku ho zajímaly drby a novinky z vesnice...
Po jídle se rozloučili a šli si každý svou cestou...

Uchiha Itachi
>>> Ulice

Itane to naštěstí neměl do Ichiraku tak daleko z toho podniku, kde si našli senseie. Teď by ovšem mohl vypadat divně on, když si nesl holku na zádech. Ale to nějak překousl.
"Tak jsme tu, Ayumi, mohl bych tě poprosit o trochu vody?" zeptal se jen co vlezl dovnitř a pomohl Taiyo se usadit. "Tohle je Taiyo, trochu jí zmohlo hledání našeho nového senseie. Počkej, až ti to budu vyprávět," představil svojí týmovou kolegyni, ale pravda... už se asi znaly. No, každopádně pak přetlumočil celou historku slovo od slova a zakončil jí se slovy: "Dej si na něj pozor, ano?" Nemohl přeci nechat subjekt zájmu strejdy takovému divnému rudovlasému individuu.

Taiyō Kurama

Taiyō neměla žádné námitky proti tomu, aby jí Itane donesl až do Ichiraku. Pořád se cítila gumovitě, takže velmi ocenila i pomoc při usazování. Hlavu si opřela o stůl a ruce nechala spadnou podél těla.
I když to bylo velmi neslušné, Taiyō se v tuto chvíli nezmohla ani na pozdrav. A vyprávění Itaneho celé té historky Taiyō moc nepomohlo, spíše se cítila hůř. Jistě mi to na tréninku vrátí, jak on, tak i ta žába. problesklo jí hlavou.

Ayumi se trochu vylekala, když se Itane vrátil s dívkou na zádech, která vypadala, že jí není zrovna nejlépe. "Propána, co se stalo?" zeptala se polekaně hned jak je viděla. Samozřejmě, že jí tu sklenici vody natočila. Mezitím poslouchala Itaneho, který jí Taiyo představoval. "Takže ty jsi Taiyo-chan. Hikumo-san mi o tobě hodně vyprávěl. Já jsem Ayumi." představila se i ona. Myslím, že se s Taiyo nikdy pořádně neseznámili, ale můžu se mýlit.
Poté se pustila do příprav těch dvou misek rámenu, mezitím co jí Itane vyprávěl o jejich novém senseiovi. Zrovna před oba položila misky s rámenem, když jí Itane říkal, aby si na něj dávala pozor. Ayumi se na něj usmála tím svým klasickým upřímně milým úsměvem. "Jsi stejný jako tvůj strýček...jen roztomilejší." pronesla s tím úsměvem a takovým tím maminkovsým způsobem ho jemně pohladila po hlavě. "Hikumo-san mě tu byl ráno také varovat, když přišel na snídaňový rámen. Děkuji, že o mě oba máte takovou starost." dodala po chvilce.

Taiyō Kurama

Taiyō z doslechu věděla, že Ichiraku Ramen existuje, že tam mají skvělé jídlo, ale sama se nikdy neodvážila sem přijít, takže ne... Ayumi neznala. Co jí velmi překvapilo bylo to, že Hikumo-sensei o Taiyō někomu vyprávěl. Vždyť ani nebylo moc co, ale i tak jí to potěšilo, ať už vyprávěl cokoliv.
Vůně rámenu Taiyō trochu vrátila síly. Už byla schopná se na židli posadit rovně. "Omlouvám se za svůj stav." začala pro začátek a napila se ze sklenice s vodou. V hrdle měla totiž vyschlo. "Moc mě těší Ayumi." usmála se na dívku, která jim připravila skvěle vypadající rámen. Taiyō už začínala vypadat o něco lépe, ale ještě pořád to necítila na 100 %. S přáním dobré chuti se pustila do rámenu. Byl vynikající. "Ten rámen je opravdu skvělý." řekla mezi sousty Taiyō.

Uchiha Itane

"Taiyo není úplně stavěná na vyhrožování učiteli," obhájil rychle to, co se stalo, ale zároveň se na Taiyo usmál, jelikož on to oceňoval. Pak se pustil do jídla, protože měl opravdu hlad. Ayumi ho pak donutila svým komplimentem, aby se začervenal. "Ale kdeže..." snažil se oponovat, ale proti ní mu to nikdy moc nešlo. Vždyť ho znala od malička.
To, že jí varoval před jejích učitelem ho překvapilo. Raději jí varoval, než aby jí pozval na rande. Hikumo se nezměnil. Itane se nad tou situací trochu pousmál. "To je samozřejmé, vždyť po těch letech jsi taková naše rodina, takže si tě musíme bránit," mrkl na ní a do toho se ládoval rámenem.
"Zatím teda z našeho senseie moc pozitivní dojmy nemám, snad bude aspoň tak silný, jak Hikumo sliboval," povzdechl si směrem k Taiyo. bylo na něm poznat, že byl zatím docela zklamaný.

"To je v pořádku." odvětila Ayumi s milým úsměvem, když se Taiyo omlouvala za svůj stav. Následně Taiyo pochválila místní rámen, což Ayumi potěšilo. "Jsem ráda, že ti chutná Taiyo-chan." odvětila na její chválu.
Na Itaneho oponování se jen usmála. No a následně se začervenala zase ona, když o ní Itane řekl, že je taková jejich rodina a musejí si jí bránit. Schovala si červenající se tváře do dlaní a vlastně nejen tváře. Celý obličej. V tom někdo pozdravil a zavolal na ní svou objednávku z druhého konce pultu. "Hai..." zvolala energeticky a popoběhla k onomu zákazníkovi.

Taiyō Kurama

Taiyō si vychutnávala rámen a sledovala přestřelku komplimentů mezi Ayumi a Itanem. Nutilo jí to se usmívat. Jsem ráda, že jsem ninja. napadlo jí při tom. Když tak začala vzpomínat, co zatím stihla zažít, tak to bylo to nejlepší co zažila. A to i když jí šlo občas o život.
"Um..." probudila se ze snění, když na ní Itane promluvil. "No jo... " přikývla a na chvíli přestala jíst. Taky z něho nebyla zrovna nadšená. Povzdechla si. "Nesmíme ztrácet naději. Uvidíme, co se bude dít na cvičišti." řekla nakonec, ale moc o tom přesvědčená nebyla. Zas proč by nám ho jinak dávali jako učitele? ptala se sama sebe, ale odpověď zatím nikde.
Raději si chtěla udělat obrázek až po nějaké době, ale podle vzhledu a prozatímního chování to byl šupák, přesně jak říkal Hikumo-sensei.
Dojedla tedy svůj rámen. Hned jí to přidalo potřebné síly. Už cítila i nohy. Gumový pocit byl pryč. "Asi bychom už měli vyrazit." usmála se na Itaneho. Chtěla na cvičiště dojít v klidu a neběžet zase jako šílenec.

Uchiha Itane

Itane přemýšlel nad tím, co říkala Taiyo. Asi měla pravdu, třeba byl ten rudovlásek neschopný jen v osobním životě, ale v profesionálním byl schopný. Takže dopil zbytek vývaru, co měl v míse a vysolil Ayumi peníze za oba dva pokrmy. "Ayumi-chan, my půjdeme. Děkujeme za oběd a neboj se... všichni se zase někdy vrátíme," mrkl na ní s úsměvem a připojil se k Taiyo. Taky byl pěkně našťouchnutý, takže nepospíchal. "Jak ti chutnalo?" zeptal se kolegyně zvědavě, zatímco volil trasu ne tak frekventovanou. Pak už nezbývalo nic jiného než zamířit na cvičiště.

>>> Cvičiště

Když se Itane otočil na Ayumi, aby jí řekl, že i s Taiyo odchází, všiml si něčeho, co jeho i Taiyo mohlo zarazit. Vlastně už před tím slyšel něco, co by ho zarazilo, ale chvíli trvalo, než se mu to dostalo do mozku, jelikož přemýšlel nad jejich novým senseiem, jestli je to šupák nebo ne. To, co slyšel byl známý hlas říkající "Už vám někdy někdo řekl, že jste velice krásná a roztomilá? V kolik končíte, že bychom někam zašli?..." 
Asi se nebylo čemu divit, když onen zákazník na konci pultu, ke kterému Ayumi odběhla, byl právě nový učitel Itaneho a Taiyo. Co však Itaneho a možná i Taiyo mohlo ještě více překvapit, bylo to, co následovalo potom. Zalesknutí něčeho kovového, svist vzduchem, překvapený a trochu vyděšený výraz na senseiově tváři, pár rudých vlasů snášejících se k zemi a nakonec pořádně velký kuchyňský nůž zapíchnutý pod jedním ze znaků tvořících zvenku nápis Ichiraku a který ještě před chvílí ležel za pultem. Ayumi měla na tváři ten svůj milý úsměv a jednu dlaň položenou na tváři. "Omlouvám se, ujela mi ruka." pronesla. No...maník se žábou na rameni, která měla štěstí, že seděla na druhé straně, než byl nůž hozen, se pomalu a opatrně zvedl ze židle a vycouval z podniku ven. Ten už na rámen asi nepřijde. Tak jako tak to vypadalo, že se Itane o bezpečí Ayumi už bát nemusel....
Itanemu s Taiyo pak zamávala na rozloučenou, když odcházeli.

Taiyō Kurama

Taiyō se zrovna otáčela, aby Ayumi zamávala na rozloženou, když v tom okamžiku uslyšela ten hlas, který nemohl patřit nikomu jinému než ... Červená hlava? ptala se sama sebe. Kdy? Vůbec jsem si ho nevšimla. začala Taiyō horlivě přemýšlet a řekla bych, že ani netrvalo dlouho a přišla na to, že celkem dost velkou chvíli nedávala vůbec pozor. Kruci! nadávala si v duchu. Mezitím červená hlava spustila zas tu svou písničku. Taiyō už už se chystala něco říct, ale to nebylo potřeba. Taiyō jen spadla pusu. "Dě..děsivá." špitla si pro sebe. Kombinace úsměvu a nože byla opravdu ohromná. Nikdy nerozčílit, píšu si. zapsala si Taiyō ve své představě velkým červeným písmem. "Za ... zatím Ayumi." mávla na ní ještě pořád ohromeně.
A raději už vyrazila. Cestou se jí Itane zeptal, jak Taiyō chutnalo. "Bylo to výborné." přikývla s úsměvem Taiyō. "Ale stydím se za to, že za mě vše platíš." dodala na to a zastyděla se.

--------------> Cvičiště

Uchiha Itane

Tak ještě sem! Itane si samozřejmě taky moc nevšiml, že se přiblížila červená hlava. A to by normálně počítal s tím, že si jí všimne. No, chybka. Itane chtěl už zasáhnout, když v tom... Ayumi ujel nůž. Obdivně se na ní usmál. To byla Ayumi-chan jakou znal a jakou měli všichni v její rodině rádi. Zvedl pravačku se zvednutým palcem. Víc k tomu říkat nemusel, ona věděla jak to myslel. Skvěle by doplnila jejích partu... ehm, ehm... pokud se Hikumo někdy vysloví.
"Pane Senseii, tudy!" zavolal na červenovláska, než se jim zase pokusil zmizet a zamířil tedy konečně na cvičiště.
Co se týkalo Taiyny poznámky ohledně placení, pokrčil jen rameny. "Myslím, že moje rodina ti teď něco málo dluží, takže zaplacení ber jako neoriginální kompenzaci z mé strany," řekl trochu omluvně, že momentálně neměl nic lepšího. Během toho ukázal na to její "tetování" a pramen vlasů.

>>> Cvičiště