Budova Hokageho

[ichiro_jmeno]

Jen se mlčky pohlédla na Rikuto. To, že nic neřekl ani neudělal...netušil, či to bylo divné nebo normální? Jen přece ho neznal moc dobře, vlastně ho znal jen z okamžiku, kdy šli všichni do Suny a tam nebyl takhle...potichu. Nedělal předčastné závěry nebo tak, jen se podíval na Hokageho. Spíše ho zajímalo, jestli sám Hokage byl k nim upřímný a říkal jim vše nebo jen to, co potřebují vědět. Pochybovat o někom, jako byl Hokage bylo špatné...ale jsou jen lidi a sem tam si pochyby najdou i mnohem víc blízké. V duchu si zakroutil hlavou. Za poslední dny se stalo toho tolik, že vlastně ani nevěděl, co si má myslet. Všechno se otočilo vzhůru nohama a nevypadalo, že by někdy v blízké době mělo nastat něco lepšího.... a to chtěl po zkouškách navštívit rodiče. Tak zřejmě jindy...a možná, že byl i rád? Ještě se nedostal ani trošku do fáze, kdy by se chtěl ukázat doma. Ještě toho bylo pro něj dost a stále se cítil jen na samém začátku. Kdyby jeho sourozenec něco na něj zkusil, neodkázal by ho zdolat - na 1 vs 1 je stále dost slabí a nezkušený. Yep, byl rád, že tam nešel. S těmato myšlenkama sledoval jak Rikuto uhání pryč a jeho pohled poté zamířil na Moria. [rec=ichiro]"To zní jako plán."[/rec] Poznamenal a trošku se protáhl a vyrazil spolu s ním. Chmmm nemocnice...při útoku, by to bylo jedno z prvních míst, kam se nepřátelé snažili dostat....kdyby je chtěli někam uklidit, aby nerušili, udělali by to. Jen si trošku přikývl a šel vedle Moria.

-> Nemocnice

[itane_jmeno]
>>> Sídlo klanu Uchiha

Jak Itane řekl, tak taky udělali. Oba se dostali v klidu až do budovy Kage. Nikdo tam přímo nehlídal u vstupu, což bylo pozitivní. A taky nelezli do vrchního patra, kde sídlil Kage a ostatní jeho poradci, ale zamířil rovnou dolním vchodem do budovy, kde se nacházely archivy a údajně i vchod do lokací určených pro ANBU. Ale to bylo neoficiální.
[rec=itane]"Tak jo, hledáme archiv nebo tak něco,"[/rec] šeptl k Taiyo, zatímco sharinganoval jejich okolí. Nehodlal se totiž nechat chytit. Sledoval tedy víc okolí, na Taiyo bylo najít dveře do archivu.

[taiyo_jmeno]

[myslenky=taiyo]Do budovy, najít informace, ven z budovy.... aha.[/myslenky] zopakovala si pro sebe. Zásadně se něco musí pokusit. Otázkou bude.. co? Ovšem nic nenamítala.
Taiyo potichu následovala Itaneho. Ohledně budovy Kage kolovalo mnoho řečí. Bude zábava zjistit, které jsou ty skutečné. [rec=taiyo]"Dobře, jdu na to."[/rec] špitla směrem k Itanemu a postupně procházela chodbou a potichu četla názvy na dveřích. [rec=taiyo]"Technická místnost, kotelna, sklad, sušírna... v budově Kage je sušírna? Co tam asi..? Počkat!"[/rec] zrovna nad těmito dveřmi nefungovalo světlo, takže se nápis špatně četl. [rec=taiyo]"To není sušírna... to.. to je mučírna!"[/rec] Taiyo chtěla vykřiknout, ale naštěstí si rychle přikryla ústa, takže snad situaci zachránila. Leknutím však zacouvala, až narazila do dveří, které byli za ní a ty se pod jejím náporem otevřeli. Taiyo skončila s pěkným žuchnutím na zemi. [rec=taiyo]"Au au au."[/rec] nadávali si pro sebe. Jen doufala, že neudělala moc velký hluk. Taiyo honem koukla na nápis na dveřích. Trochu se bála, kamže to zacouvala. A hle! Na dveřích byl nápis "Archiv". [rec=taiyo]"Co za zvráceného architekta navrhne archiv přímo naproti mučírně?"[/rec] protestovala. [rec=taiyo]"Itane, mám to!"[/rec] snažila se volat co nejtišeji. Přeci jenom tu bylo inkognito.

[itane_jmeno]

Itaneho přivolalo už jenom to au au au, přeci jen se držel poměrně blízko. Oči mu přitom taky padly nejprve na mučírnu. [rec=itane]"Vidíš to a já měl za to, že je to v té malé budově u rybníka,"[/rec] řekl překvapeně, když tu místnost viděl. Ale zase ho tolik nešokovalo, že tu něco takového měli. Spíš ho překvapovala kotelna, neboť Hokage dostával víc zapáleno od mladé generace než potřeboval teplo v budově. No, to nevadilo, důležitější bylo, že se dostali k archivu. Ten byl pochopitelně zamčený. Zde bylo potřeba improvizovat. Rozhodně to nechtělo žádný výbušný lístek nebo tak něco, Itane tedy natáhl ruku, která se rozzářila bleskovou chakrou a zámek prostě prorazil svojí rukou. Používal Kakashi nebo Sasuke chidori k něčemu takovému? No, ti asi ne, ale Rin by to určitě ocenil a hned potom by do dalších dveří narval rasengan. Ale ne, teď bylo potřeba se soustředit.
[rec=itane]"Dobře, hledáme cokoliv z poslední doby,"[/rec] hlesl když vklouzl dovnitř.
Uvnitř bylo nečekaně spoustu papírů a složek v kupičkách a podobně. A taky prach, spoustu prachu. [rec=itane]"Eeeh.."[/rec] uniklo mu z úst, když viděl ty hory lejster.[rec=itane] "To som nečekal,"[/rec] řekl trochu deprimovaně. Tak nějak čekal, že nenajdu historii od založení vesnice.
[rec=itane]"Dobře, začnem každý na jedné straně,"[/rec] řekl nakonec a pustil se do toho.[rec=itane] "Hledání kočky před deseti lety... proč mám pocit, že se ztrácí každý rok tak desetkrát a pořád ta samá?"[/rec] bylo první, co našel. Čas na trochu bizárku.

[taiyo_jmeno]

[rec=taiyo]"Přepokládám, že tu bude víc než jedna mučírna."[/rec] dodala trochu smutně. Přeci jenom když se mučilo více lidí, tak by se asi do jedné mučírny nevyšli... raději nemyslet.
[rec=taiyo]"Pfffuu.... vejtaho."[/rec] dodala Taiyo k otevření zámku, ale bylo za to ráda. Sama na to žádnou fintu neměla. V knížkách občas psali něco o šperháku, ale to Taiyo ani nezkoušela a obávala se, že s jejím ujmem by tam stáli ještě hoooodně dlouho.
Taiyo si jen smutně povzdechla, když uviděla ty kupy papírů a složek. Tohle všechno bude na dlouho. Administrativa... blééé. A jak Itane řekl, tak se Taiyo samozřejmě pustila do hledání, ale trochu se bála sáhnout na kokoukoliv kupičku, aby se náhodou nerozpadly. Vypadalo to, že držely jen na dobré slovo. Po chvilce sebrala odvahu a začala se pomalu papíry prokousávat. [rec=taiyo]"Podle mě je to vycvičená ninja kočka."[/rec] dodala trochu pobaveně Taiyo.
Taiyo hledala a hledala a nemohla nic najít. [rec=taiyo]"Tady zatím nic a řekla bych, že se ani neblížím."[/rec] bylo to deprimující. Přešla k jiné, větší kupičce a vzala si jednu ze složek. Koukla do ní.... a nic. Bylo to však zvláštní. Najednou jako by na Taiyo padl stín. Taiyo pořádně nestihla ani vzhlédnout a už byla pohřbena pod kupičkou. Dneska vážně neměla svůj den.

[itane_jmeno]

Nad se ani dlouho nepozastavoval, bylo jasné, že nepřátele vesnice určitě věznili a mučili na více místech. Tohle zřejmě sloužilo k tomu, aby to Hokage neměl moc daleko.
[rec=itane]"A to ještě není všechno,"[/rec] ušklíbl se, když ho nazvala vejtahou. Samozřejmě, mohli to ještě odpálit výbušným lístkem nebo něčím takovým, ale upřímně... raději to prorvat chidorim než se tu dvě hodiny crcat se šperhákem.
[rec=itane]"Další důvod, proč zůstávat v aktivní službě co nejdýl,"[/rec] dodal ještě ke složkám, zatímco se do nich pustil. Bylo tu spousta hlášení, ale všechny byly spíš takového... lehčího rázu. To tu vážně nebylo nic, čeho by se mohli chytnout? Než se dostal k další kupě, ozvalo se zašustění a Taiyo byla najednou pohřbená v hromadě. Itane k ní samozřejmě ihned přiskočil a začal to odrovnávat.[rec=itane] "Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?"[/rec] zeptal se vyděšeně. Už totiž viděl ty titulky - Elitní chuunin zabit papírem. No s něčím takovým nemohl být rozhodně spojován. A tak složky lítaly do všech stran, jen aby našel tu přebarvenou blondýnu.

[taiyo_jmeno]

To s tou barvou vlasů Itanemu neměla říkat. On to teď nějak až moc zmiňuje... sice ne nahlas, ale jako kdyby to Taiyo tušila.
[rec=taiyo]"Ehmm... Ehmm..."[/rec] odkašlala si. [rec=taiyo]"Jo..jo už dobré."[/rec] kuckala Taiyo, zatímco se s pomocí Itaneho soukala z hromady papíru. [rec=taiyo]"Kdysi jsem si pomýšlela i na pozici Hokageho, ale teď když vidím tohle, tak tu myšlenku zakopu někam hooodně hluboko. Koukni.."[/rec] řekla Taiyo a ukázala na pár složek okolo sebe. [rec=taiyo]".. na všech je jeho podpis, takže musel projít snad všechna hlášení.... To podle mě nedělá nic jiného."[/rec] dodala trochu zklamaně. Nějak moc si jeho pozici idealizovala.
Jak tak Taiyo seděla na zemi s hromadou papírů okolo sebe, tak nějak mimoděk zahlédla na jednom papíru Rinovo jméno. Sebrala ho a zjistila, že by mohla být blízko. Byly tam i další papíry s jeho jménem. [rec=taiyo]"Asi jsem něco našla. Koukni."[/rec] řekla a podala Itanemu jeden z papírů.

[itane_jmeno][npc_name=hideki]Sarutobi Hideki[/npc_name]

Kdyby to Taiyo tušila, nejspíše by už Itane čelil jejímu démonímů já a to byla věc, kterou ani jeden z nich nechtěl. Nejspíše by z toho boje nevyšel ani jeden z nich živ a zůstala by tu jen ta pekelnice, která by rozhodně nezůstala jen u jejich zabití. A to jako správní ninjové z Konohy nemohli dovolit. Ale to teď nebylo důležité. [rec=itane]"Ty a Hokage?"[/rec] řekl překvapeně, když jí odebral pár složek z hlavy a chvíli si jí prohlížel. Ve tváři se mu nakonec objevil úsměv, který samozřejmě způsobilo i to, že byla v pořádku, načež pokrčil rameny. [rec=itane]"No proč ne, máš můj hlas,"[/rec] povzbudil jí s úsměvem. Narozdíl od ní a Rikuta on po tomhle postu netoužil asi nikdy. Stačilo by mu, aby převzal vedení klanu a zároveň měl trochu volné ruce, aby v dospělosti mohl víc poznat svět. Podobně jako Sasuke.
Situace najednou nabrala naprosto jiný směr, když zmínila, že to našla. Jeho pohled se stáhl ke složce a začetl se do papíru natolik, že se stáhla i jeho pozornost. A v ten moment se ozvalo: [rec=hideki]"Nebylo by lepší se zeptat, než budete ničit zámky?" [/rec] V tu chvíli jak kdyby do Itaneho vjel blesk a on se celý rozzářil a otočil ke vchodu. [rec=hideki]"Ale notak, notak, nemyslím, že by tvůj otec schvaloval takové chování k představenému vesnice,"[/rec] pronesl s mírným úsměvem Hokage, který teď sledoval jak Taiyo, tak Itaneho, který po tomhle vyhasl, byť sharingan nedeaktivoval. Zároveň pevně stiskl papír, který skrýval odpovědi na jejich otázky.
[rec=hideki]"Takže... jde vám o Kageyamu Rintara?" [/rec]zeptal se hokage.

[taiyo_jmeno]

Když se Itane podivil, že Taiyo chtěla být Hokage, tak se na něho podívala stylem "a proč by ne?". Taiyo nejdříve stačilo být pouze ninja a znovu dostat na výsluní její klan. To byl její velký sen, ale postupně se změnil. Měl na to velký vliv Rin, který je pro změnu režimu a také Rikutovo přesvědčení být Hokage. Tohle všechno dohromady jí postrčilo k novému směru... cíli..... [rec=taiyo]"Děkuji."[/rec] řekla, když tedy nakonec Itane uznal, že ona by zas tak hrozný kage nebyla.
Chvilku na to se ozval něčí hlas. Taiyo se podívala směrem, odkud hlas přišel. Ten hlas znala, ale honem si nemohla vybavit, komu ho má přiřadit. Bohužel kvůli žárovce, která se rozzářila vedle ní, měla znemožněný výhled. Taiyo se ulevilo, když žárovka konečně vypnula. Musela si však trochu protřít oči, aby se vzpamatovala. Po dlouhé době konečně uviděla, kdože to tam stojí před nimi. Taiyo sebou škubla a honem se vyškrábala na nohy. [rec=taiyo]"Hokage-sama".[/rec] řekla s lehkým úkonem. Zároveň si všimla papíru, který hokage držel. Taiyo zavrzala zuby, ale nemělo cenu zatajovat, stejně to už věděl. [rec=taiyo]"Ano, Hokage-sama........ Jde nám o našeho kamaráda.... Nevíme, co se mu tam děje. Může trpět, můžou tam na nim dělat pokusy... s prominutím, ale oči Kohouta byly dost šílené a to měl obličej schovaný pod maskou...... navíc poskoci od Kohouta odnášeli ze Suny i důležité svitky.... třeba bychom mohli získat i nějaké další informace."[/rec] dodala Taiyo. [myslenky=taiyo]Nebo ho už možná přemluvili a on teď patří k nim....[/myslenky] napadla jí jedna myšlenka, kterou rozhodně nechtěla vyslovit nahlas.
Moc však nevěřila, že jim Hokage dá ten papír.. nebo lépe... ty infomrace.

[itane_jmeno][npc_name=hideki]Sarutobi Hideki[/npc_name]

Hokage poslouchal Taiyo, stejně tak Itane, neboť si nevybavoval, že by předtím zmínila nějaké kradení svitků. Evidentně to měli dost dobře promyšlené. Mnohem víc než muž, co nyní stál před nimi a hrál si na představeného vesnice. Itane moc dobře věděl, že taktické manévry vesnice řídí někdo z klanu Nara nebo ten přestárlý Uzumaki, když není zbytí. Ale zase chápal, že ne všechno zvládla jedna osoba. Hokage měl být silný a měl vesnici reprezentovat, ale zároveň měl mít možnost se opřít o další lidi. Jenže když bude přicházet o ty lidi, tak se to brzy celé zboří.
[rec=itane]"Promiňte," [/rec]omluvil se Itane za to jak zareagoval na Hokageho přítomnost a po vzoru Taiyo se taktéž uklonil. Byl přeci slušně vychovaný. I když byl momentálně trochu naštvaný, že po Rinovi nepátrá ani jeden z Konožských týmů.
[rec=hideki]"A věříte si, že dokážete nějaké informace zjistit? Jsou přeci mnohem zkušenější než vy,"[/rec] řekl Hokage, zatímco podal ten papír Taiyo. Byla tam přibližná lokace bývalého úkrytu, kde drželi Rina, Taichiho a Sarua. [rec=hideki]"Ale asi jsem to měl čekat. Před pár hodinami se podařilo utéct dalšímu z vás. Uzumaki Rikuto je nezvěstný, údajně narazili na někoho s maskou na obličeji poblíž Konohy, ale člen jeho týmu skoro odpřísáhl, že mu pak Rikuto podrazil nohy a zmizel. Předpokládám, že jeho vůle zachránit kamaráda byla stejně silná jako ta vaše,"[/rec] sdělil jim informace o dalším vašem vrstevníkovi. Itane se ušklíbl. Rikuto byl zbrklý a jestli to udělal tímto způsobem, tak bylo jasné, že je asi Hokage jen tak nepustí.[rec=itane] "Rikuto to možná nevymyslel, ale je tak tvrdohlavý, že věřím, že má šanci Rina taktéž najít,"[/rec] pronesl k tomu Itane, byť to bylo trochu neuctivé. [rec=itane]"Dejte nám šanci, prosím,"[/rec] požádal Hokageho, neboť tu taktickou část věci už řekla Taiyo.
Mezitím Taiyo zaslechla v hlavě hlas Sarady:[rec=sarada] "Řekni mu, že jste správná volba pro tento úkol, že si narozdíl od něj neukopnete na první misi malíček na noze."[/rec] Evidentně sama o momentálním Hokage něco věděla.

[taiyo_jmeno]

Taiyo zapřemýšlela, jak by mohla Hokageho přesvědčit, ale než stačilo něco vymyslet, tak jí Hokage podal papír s přibližnou lokací toho místa, kde trápili Rina a zbytek. Taiyo překvapeně zamrkala a hezky poděkovala.
Když jim Hokage prozradil, že Rikuto šel také Rina hledat, tak se Taiyo podívala na Itaneho a zase zpět. [myslenky=taiyo]Hmmm... Rikuto o tom mluvil to jo, ale že by věděl něco víc, než my? Když jsem s ním mluvila po cestě do Konohy, tak to tak nevypadalo... hmmmm....[/myslenky] zauvažovala v duchu. Mezitím Itane prosil Hokageho, aby je nechal najít Rina.
Taiyo koukla z Itaneho na Hokageho a v tu chvilku něco zamumlala Sarada. Taiyo měla co dělat, aby smích schovala za kašel. Tohle bylo fakt vtipné, ale opravdu to jen tak může říct Hokagemu? [rec=taiyo]"Pardon... to ten prach."[/rec] blafovala. Nakonec ale sebrala odvahu. [rec=taiyo]"Ehmm.... já... prosím neurazte se.... já Vám mám vyřídit...no.. že jsme správná volba na tento úkol, protože... inu... protože si narozdíl od Vás neukopneme na první misi maliček na noze." [/rec] poslední část prodrmolila co nejrychleji. Teď už je tuplem nepustí.

[itane_jmeno][npc_name=hideki]Sarutobi Hideki[/npc_name]

Itane byl značně znepokojený z toho, že tu proti nim stál zrovna Hokage, avšak Taiyo to vyrušila smíchem, který přešel v kašel. V tu chvíli se v jeho tváři objevil značně nechápavý pohled. Už jí přeskočilo podobně jako Rikutovi nebo se stalo něco jiného? Měl určité podezření, která se v tu chvíli potvrdilo. Když dívka řekla to, co řekla, Itane se obrátil na Hokageho, kterému značně ztvrdly rysy. [rec=hideki]"Sarada-sama?" [/rec]hlesl pak tiše, zatímco se mu ve tváři střídala zlost, překvapení a zároveň i jistá dávka pochopení. [rec=hideki]"Běžte, okamžitě,"[/rec] řekl rozhodným hlasem. [rec=hideki]"Vše, co najdete mi nahlásíte,"[/rec] pronesl ještě rozkazem a ustoupil od dveří.

Inu, Itane se na moc neptal a raději rovnou vyrazil. Už takhle měli evidentně neuvěřitelné štěstí shůry, že je vůbec nechal jít. A ještě k tomu evidentně oficiálně. Ovšem, jakmile zahnuli někde za roh, zastavil se před Taiyo a prostě se musel zeptat: [rec=itane]"Co to bylo?"[/rec]

[taiyo_jmeno]

Taiyo nechápala, čemu se Itane tak diví. Kdyby jemu v takové napjaté situaci někdo řekl něco takového... tak by také jistě padl smíchy.
Po tom, co Taiyo Hokagemu řekla to co řekla, tak přivřela oči, jako když čekáte na pohlavek. Něco takového čekala, nebo minimálně hrozného sprďáka. Takže byla dost překvapená, když nic z toho nepřišlo. Taiyo se pořádně podívala okolo sebe, jestli je furt v budově Hokageho a proti ní stojí Hokage.... a jo stále tam byl. A dokonce jim povolil.... misi? Itane byl v tu ránu pryč. Taiyo zmateně zamrkala a vydala se ke dveřím. Tam se ještě narychlo zastavila. [rec=taiyo]"Děkuji."[/rec] úklona. [rec=taiyo]"A omlouvám se."[/rec] úklona. [rec=taiyo]"Děkuji."[/rec] úklona.... neříkala to už jednou? [rec=taiyo]"O všem pak podáme hlašení."[/rec] úklona. [rec=taiyo]"Děkuji."[/rec] úklona a pak už jen prach. Cestou málem narazila do Itaneho, protože se najednou zastavil. [rec=taiyo]"To.. to byla vzpomínka tvé babičky. Ona vidí a slyší všechno co já."[/rec] Taiyo pokrčila rameny jako kdyby to bylo nad slunce jasné.

[ashi_jmeno]

V sekunde sa strhla zo sna, keď započula tú strašnú ranu. Nepomohlo ani Shiromarove snaženie, keďže zaťahal za jej perinu. To spôsobilo to, že ju stiahol z postele a ona sa kvôli tomu zamotala do periny. Po chvíľke boja s perinou a so Shiromarom, ktorý ju chcel neúspešne oslobodiť, sa nakoniec dokázala dostať z komfortného väzenia. Jej vernému partnerovi venovala len jeden vyčítavý pohľad. Reakciu samozrejme nevidela, ale počula ako na ňu nepokojne zavrčal. Než to stihla nejak okomentovať, počula vo vedľajšej izbe pohyb. Všetko v tú chvíľu hodila za hlavu a rýchlo siahla na komodu, kde si vždy pripravila oblečenie na ďalší deň. Medzitým Shiromaru zdrapol do medzi zuby jej výbavu. K jej izbe sa pomaly blížili kroky, a hneď ako sa otvorili dvere, Ashi so Shiromarom už dávno zdúchli cez okno do ulíc.
Otočila hlavou akoby sa chcela pozrieť ponad rameno na otvorené okno, keby samozrejme mohla. Ale za to počula svoju matku, ktorá povedala, aby si dávala pozor. Od chuuninských skúšok bola ešte väčšmi ochranárska. Samozrejme nie len kvôli Ashi, ale aj kvôli Hitaimu a Senake. Senaka bola väčšinou v službe pri strážení dediny a Hitai bol naopak často na misiách mimo. Tým pádom mala Mineko doma len svoju slepú dcéru, ktorej sa tiež blížili dni kedy bude väčšinou mimo domova. Ashi si len povzdychla, nerada trápila svoju matku a sama mala starosti o otca a sestru.

Avšak teraz na to nemohla myslieť. Akonáhle sa dostala na miesto, v krátkosti pozdravila prítomnných a pristúpila bližšie k miestu činu. Jej veľký huňatý partner v čiernom kožuchu ju už predbehol a začal ňuchať okolo. Ashi sa najskôr rozhliadla okolo, ale neucítila nikde Senaku alebo jej partnera Shumara. Pravdepodobne teda mala patrolu buď u brány alebo na hraniciach dediny. Svoju pozornosť presmerovala späť na dianie. Ako aj ona, tak aj Shiromaru boli obaja šokovaní, že jedným z mŕtvych bol aj samotný hokage. Skoro jej odpadla čelusť a chvíľku to musela spracovávať. Už aj čakala, že by ju niekto odohnal z miesta činu, keďže sa jednalo o samotného hokageho, ale naopak ju aj Shiromara nechali, aby si robili svoju prácu.
Zhlboka sa nadýchla a vydýchla, aby sa upokojila a sústredila chakru do svojho nosa. Následne už konečne pristúpila bližšie a začala preverovať okolie. V nose sa jej miesili rôzne pachy, ale za roky poctivého trénovania v stopovaní ich rýchlo oddelila až jej ostalo pár pachov, ktoré jej tu tak úplne nesedeli. Všetky cudzie pachy jej boli zvláštne povedomé, ale jeden pach jej bol omnoho známejší. Vtedy jej v mysli prebehli rôzne spomienky na hlas a pach osoby, s ktorou bola v tíme na misii aj na chuuninských skúškach. Ichiro. V ten moment si prepojila aj ostatné pachy. Všetkých poznala, aj keď nie vyložene dôverne. Jej rovesníci, ktorí zmizli a po roku ich vyhlásili za nukeninov.

Hneď ako sa jej podarilo si všetky pachy rozoznať, započula u seba hlas, z ktorého skoro naskočila. Tento had sa vždy k nej dokázal dostať bez toho, aby ho cítila alebo počula. Pri jeho otázke sa jej sformoval pot na čele. Ohľadom Ichira a ostatných mala zmiešané pocity, najmä po tých štyroch rokoch, keď sa musela venovať iným veciam a všetky pocity a spomienky vybedli. Tak či tak sa rozhodla si to nechať zatiaľ pre seba.
[rec=ashi]"Áno, pane,"[/rec] prehovorila po tom, čo radnému venovala zdvorilý úklon. [rec=ashi]"So Shiromarom ich dokážeme vystopovať."[/rec]

[hinami_jmeno]

Hinami seděla u stolu v pohotovostní ordinaci. Klasicky jako většinu nocí za posledních pár let měla noční službu na pohotovosti. Službu, o kterou se sama přihlásila. V noci tu nemívali tolik pacientů, pokud se zrovna nestala nějaká větší nehoda. Obvykle jen tak do pěti lidí. Dnes to byli pouze dva. Malý chlapec s kartáčkem v nose a děda, který si spletl léky. Klasika. Pouze další dva lidé, před kterým musela nasadit úsměv nebo alespoň tu masku, která z něj zbyla. Vlastně před třemi, ještě tu totiž byl otec toho dítěte s kartáčkem v nose, který se na ní tak nepříjemně mračil, když se dozvěděl, že nikdo jiný mu tu v tuhle hodinu synka neošetří. Jop. Klasika. Ještěže se na ní skrze prsty nedívala i Shizuka-sama a nechala jí tu dál pracovat. Byla to vážně milá stará paní radní.
Jediný problém na nočních směnách byla ta spousta volného času, kdy se Hinaminy myšlenky mohly ubrat všelijakými směry. Většinou těmi depresivními. K jejím ztraceným přátelům. Odloučení od rodiny. Pohledů lidí, jako byl ten rodič dnes v noci. I pohledů těch, kteří se snaží nebýt vidět, jako třeba zdravotní bratr, který dnes měl službu spolu s ní a snažil se tvářit, že si čte noviny. Hinami však neuniklo, jak po ní pokukuje, co zrovna dělá, ani pohledy na chodbách. Bylo to všechno unavující. Ano, Hinami dnes dělala opět společnost deprese a až přijde domů, jistě se připojí i její kamarádka úzkost.
Teď však Hinami zaháněla mrzuté a depresivní myšlenky prací. Vyplňovala totiž záznam do karty staříka. V jeho věku bylo snadné zaměnit jedny léky za druhé nebo si vzít dvojitou dávku, jelikož zapomněl, že si tu první vůbec vzal. Naštěstí to v tomhle případě nebylo nic vážného a tak si ho tu Hinami jen nechala na pozorování, kdyby se mu přitížilo. Nezdálo se, že by bylo třeba mu vypláchnout žaludek.
V tom se tou tichou nocí ozvala strašná rána, až Hinami ujela při psaní ruka a udělala v záznamu dlouhou čáru. Ups. A po ráně následoval poplach.
Čára nečára, tohle byl stav pohotovosti. Takovéhle rány nepřinášeli nikdy nic dobrého. Většinou spoustu zraněných nebo mrtvých. [rec=hinami]"Dojdi vzbudit ostatní. Do tří minut nástup." [/rec]zadala Hinami práci svému pomocníkovi. Vždycky tu byla v záloze parta mediků, kdyby nastala pohotovost jako právě teď. Hinami popadla své věci a vydala se na recepci počkat na ostatní, aby mohla rozdat úkoly.
[rec=hinami]"Vy dva tady zůstaňte, kdyby se někdo objevil. Ostatní se mnou." [/rec]zavelela Hinami, když se k ní hnaly probuzení medici. Pak se se svým týmem vydala na místo činu.
Hinami se tak brzy naskytl pohled na trosky toho, co bývalo budovou Hokageho. To bylo zarážející. O to víc zjištění, kdo byl jejím pacientem. Sám Hokage. Mrtvý. A viditelně velmi překvapený. Nepřítel ho musel zastihnout nepřipraveného. Objevil se z ničeho nic nebo ho znal a nečekal to? Kdo ví. Byla lékařský ninja, ne člen vyšetřovacího týmu jako Ashi.
[rec=hinami]"Je mrtvý."[/rec] zkonstatovala Hinami a z Kokuryuova pohrdavého pohledu si moc nedělala. Dívala se na ní tak velká část Konohy, co byl jeden starý Uzumaki navíc. Svým Byakuganem prohlédla okolí. Hledala možné přeživší a nenápadně tak i stopy. Zarazilo jí, když zahlédla obří kost a i to jiskřící nebe nad jejich hlavami nevypadalo přirozeně. Když si to Hinami spojila se spirálovitou ránou na Hokageho hrudi.... Až moc jí to připomínalo její ztracené přátele. Hinami poskočilo srdíčko nadějí, než však znovu uhaslo. Pamatovala si sice, že Rin cítil nevraživost vůči postu Hokage, ale nevěřila, že by on, Itane a Rikuto mohli stát za tímhle.  Ano, neviděla již několik let a mnohé se mohlo změnit, ale nesedělo jí to na ně. Navíc by jistě Itane-kun nebyl tak hloupý, aby za sebou zanechali  tolik stop. Byl přeci u ANBU.[rec=hinami] "V budově jsou další těla, vytáhněte je, zabalte a převezte k nám do márnice." [/rec]zavelela Hinami během přemýšlení. To tam mezitím dorazila i Ashi s Shiromarem. Kývla by jí na pozdrav, ale...well...neviděla by to.
Jenže, jaké to mohlo mít jiné vysvětlení? Někdo to chtěl na ně hodit? Ale kdo? A jak by mohl znát a napodobit jejich techniky? Hinamina mysl jela na plné obrátky, zatímco připravovala Hokageho tělo k převozu a naváděla ostatní k tělům v troskách.
Pohlédla na bledého Akitoshiho poblíž. Co kdyby to tam s ním švihlo. Přeci jen tu právě viděl jasnou deklaraci toho, že je jeho syn vrahem Hokageho a dalších lidí v budově. A v tom si Hinami vzpomněla. Zahleděla se zpět na své ruce balící Hokageho tělo. Vzpomněla si, kde už viděla techniky svých přátel, které nepoužili právě oni. [rec=hinami]"Tygr...?"[/rec] vydechla tiše jediné slovo překvapeně, jak jí všechny dílky zapadly dohromady. Akitoshi, který stál poblíž to možná mohl zaslechnout.

[hinami_jmeno]

Hinami si dělala svojí práci, ale nemohla nepřemýšlet i o jiných možnostech toho, co se tu mohlo odehrát a převážně pak, kdo byl pachatel mimo jejích ztracených přátel. Po troše pátrání ve vlastních vzpomínkách, k čemuž jí dopomohl pohled na Akitoshiho-san, si vzpomněla, kde něco podobného už viděla. Tenkrát, když je Akitoshi-san poslal pro svitek ukrytý předchozími Sanniny. Vypadlo z ní tak jediné tiché překvapené slovo. Tygr.
Akitoshimu-san to viditelně neuniklo a hned se jí na to přišel vyptávat víc. I když se jí ptal, co říkala, další věta naznačovala, že jí slyšel moc dobře a chce jen ujištění. To bylo dobře. Rozhodně ta slova tady nechtěla všem na očích a uších opakovat. Hinami na okamžik střelila pohledem k opodál stojící Ashi bavící se s druhým z radních, než se vrátila pohledem zpět k Akitoshimu. Jen krátký moment, kterého si jistě svým Sharinganem nemohl nevšimnout. Pak jemně přikývla. [rec=hinami]"Ano. Tohle rozhodně nemohl přežít. Úplně mu to rozdrtilo orgány v místě zásahu. Rozhodně to nebude hezký pohled při pitvě..."[/rec] pronesla Hinami. Moc dobře věděla, že jí její kamarádka může slyšet a i když jí a Akitoshimu-san věřila...a nemohla vědět, co tam s radním řeší, nechtěla nechávat nic náhodě. To jí ty poslední roky samoty a sledování stihly naučit.

[ashi_jmeno]

Keď sa Ashi vrátila späť k preskúmavaniu pachov, absolútne jej nedávalo zmysel prečo ich cítila len tu. Bolo to akoby sa tu zrazu len tak objavili. Jediné logické vysvetlenie bola nejaká technika, takže možno by ešte mohla zachytiť niečo svojou staro-novou technikou, ktorú sa naučila po chuuninských skúškach. Hrala veľkú úlohu v stopovaní a vyšetrovaní, na ktoré sa hlavne zameriavala. Zhlboka sa nadýchla, sústredila myseľ a snažila sa cítiť chakru vo všetkom okolo seba. Takmer ju chcela dosiahnuť a dotknúť sa jej mysľou. Po chvíľke sústredení sa začala dívať okolo seba. Síce nevidela ako každý iný človek, ale videla chakru a obrysy, čo bolo však pre ňu viac ako dostatočné, keďže s tým dokázala vycítiť a "vidieť" aj do diaľky. Začala skúmať okolie budovy a budovu samotnú, či náhodou na niečo nenarazí.
Mimo toho, pri jej tréningu sa naučila, že vždy má dávať pozor a počúvať. Najmä ako je tu veľa ľudí. Je možné, že je tu nejaký svedok alebo možno aj páchateľ, ktorý by sa mohol prezradiť šepkaním si s niekym druhým. Vďaka tomu jej neunikli slová Hinami, keď obhliadala telo Hokageho. Potvrdila, že hokage je skutočne mŕtvy, ale za chvíľku vyslovila slovo, ktoré zaujalo Akitoshiho. Nemohla si pomôcť, aj keby nechcela počúvať, nemohla si vypnúť sluch. Z jej vyšetrovania ju vyrušil Kokuryuu, ktorý však vyslovil veľmi zvláštnu požiadavku. Na pár sekúnd sa odmlčala, ale v jej myšlienkach tie sekundy ubiehali ako dlhé minúty, keď sa zamýšľala čo teraz. S Hinami sa za tie roky lepšie zoznámili, často chodila po tréningu do nemocnice, kde ju väčšinou ošetrovala ona. Podľa drbov aj reakcii ostatných bola asi jediná, ktorá od nej neodmietala ošetrenie. Dá sa povedať, že obe mali z časti spoločné to ako sa na ne zvýšky ostatní pozerali, aj keď to bolo z iných dôvodov. Podkopnúť kamarátku rozhodne nechcela a našťastie Hinamina ďalšia reakcia jej dala dobrú muníciu.
[rec=ashi]"Rozprávajú sa o stave tela zosnulého hokageho. Niečo mu rozdrtilo orgány v mieste zásahu."[/rec] odpovedala mu dúfajúc, že toto mu bude stačiť.

[hinami_jmeno]

Svět kolem Hinami, jakoby se najednou zastavil, když jí Akitoshi-san říkal, aby našla své přátelé a nevěřila nikomu. Dokonce ani své rodině. Ono taky...těžko jim mohla věřit, když s většinou ani nemohla mluvit, další byli věčně mimo vesnici a otec...ten ztratil její důvěru už hodně dávno. Takže to byl vlastně jednoduchý úkol. Až na tu část s hledáním. Tam ani nevěděla, kde začít a mimo to...jí nebylo dovoleno opouštět Konohu. Ani na hloupý sběr bylin jí nedali povolení. Takže z jeho pokynů byla Hinami spíše zmatená. Stejně tak z toho, proč pokyvuje směrem k Ashi-chan.
Pak zavolal na Kokuryua a s Hinami se rozloučil, načež odešel dál k troskám budovy. Úplně běžná věc. Proč ale Hinami z toho měla špatný pocit. Pocit, jakoby se loučil na hodně dlouhou dobu....nebo naposledy. A v tom uslyšela, co druhému z radních řekl. Hinami přejel mráz po zádech šokem z toho, co právě slyšela. Tygr? Uzumaki Kokuryu, radní vesnice....je tygr?
Mohla to být jen teorie, ale...proč to tak zapadlo do sebe? Hokageho překvapený výraz. Tygrovo objevení na zkouškách v Suně, o kterých jí říkali ostatní. I jeho přítomnost tady v Konze, když hledali svitek Sanninů. Ať už to byla pravda nebo ne. Tímhle prohlášením Akitoshiho-san, Hinami došlo, co měla udělat. Význam jeho předchozích slov i pokývnutí. [rec=hinami]"Ashi-chan."[/rec] pronesla Hinami tiše, aby upoutala pozornost své kamarádky se supersluchem.[rec=hinami] "Musíme rychle pryč z Konohy. Musíme je najít."[/rec] dodala k tomu už pravou zprávu toho, co jí chtěla sdělit a podívala se na ní. Sama se odtud dostat a najít ostatní nedokáže. Společně ale měli schopnosti na to být skvělým pátracím triem. Pokud je někdo mohl najít, byly to právě ony dvě a Shiromaru. Záleželo jen na tom, jestli Ashi bude chtít jít s ní. Přeci jen to bylo velké rozhodnutí. Opustit rodinu a domov. Obzvlášť s tím, jak moc Ashi její rodina milovala. Avšak...potom, co právě vyslechli....kdyby to byla pravda...jaké měli šance, že je nebude Kokuryu chtít umlčet? S tygrem se už před tím setkala. Neměli proti němu šanci. Nemohli tu zůstat.

[ashi_jmeno]

Na slová radného prikývla a znovu sa mu zdvorilo uklonila. Vrátila sa späť pohľadom k miestu činu. Neunikol jej tón hlasu, ktorým prehovoril. Bol to skôr otrávený tón, ktorý aspoň Ashi upokojil, že Hinami neprezradila. Skenovanie chakry jej až tak moc nepomohlo. Po mieste činu sa už pohybovalo veľa ninjov. Premnula si prstami po čele premýšľajúc odkiaľ toto vyšetrovanie povedie. Nie že by niekedy vyšetrovanie priamo viedla ona sama, doteraz u toho bol vždy niekto aspoň rovnako skúsený. No, narozdiel od iných mala výhodu, že presne vedela, kto tu bol. Ak tu teda reálne boli. Kokuryuu ju vlastne poveril, aby ich našla, takže už konečne dostala lístok von.
Od tohto dumania ju vytrhla Hinami, keď ju šeptom oslovila. Z jej ďalších slov bolo jasné, že na to prišla tiež. Predsa len, boli to hlavne jej kamaráti, ona sa s nimi poznala len keď cestovali na chuuninskú skúšku. S Moriom bola v skupine a s Ichirom sa poznala zo všetkých najviac. Záležalo jej však na každom z Konohy, nech už ich poznala akokoľvek. Každopádne, hneď ako ju Hinami oslovila, ohliadla sa za seba. Úprimne ani nevedela prečo, bol to inštinkt. Ešte stále mala aktivovanú techniku, vďaka ktorej videla chakru. Kvôli tomu si všimla niečoho zvláštneho, čo sa však netýkalo miesta činu, ale dvoch prítomných ľudí. A to boli Akitoshi a Kokuryuu, z ktorých sálala chakra akoby sa tu každou chvíľou malo strhnúť k boju. Tá predtucha ju zamrazila, čo z nej vycítil Shiromaru, ktorý hneď dobehol k nej. Ashi na nič viac nečakala, zľahka na Shiromara vyskočila a natiahla ruku k Hinami.
[rec=ashi]"Tak ideme,"[/rec] povedala k Hinami, ktorej pomohla si za ňu vysadnúť. O spôsobe hľadania sa mohli dohodnúť neskôr, teraz museli odtiaľto preč. Za iných okolností by sa rozmýšľala kvôli rodine, ale už takto Kokuryuu mohol prísť na to, že to odhalenie Ashi započula, čiže tu už v bezpečí nie je. Či už Hinami chcela ísť po svojich alebo prijala pozvanie na zvoz, Shiromaru sa vrtko rozbehol k najbližšiemu východu z dediny. Už len dúfať, že nenatrafia na Senaku a Shumara, ktorí bývajú súčasťou patrol. Mohli by ju skúsiť zastaviť alebo horšie - mohla by ich aj ohroziť.

[ashi_jmeno]

To, čo sa u zničenej budovy strhlo, nedokázala Ashi úplne popísať. Cítila a z časti videla čo sa dialo. O to viac bola zarazená, že nepočula okolo seba žiaden pohyb ani prehovorenie od ostatných prítomných. To ju ešte viac znervózňovalo, čakala nejakú paniku alebo... akúkoľvek reakciu. Vyzeralo to, že Konoha nebude už taká bezpečná. Sídlo ich klanu sa nachádzal neďaleko brány, ale nanešťastie nešli okolo. Riskovať to nechcela. Tak či tak bola hrozne nesvoja z toho čo sa k jej rodine dostane. Snáď budú v bezpečí. Našťastie v Konohe na žiaden odpor zatiaľ nenarazili. Veľmi nerada by bojovala s niekym z Konohy, bola predsa len jedným z nich nech už sa k nej chovali a mysleli si o nej čo chceli. Nuž, šťastie im však vypršalo akurát pri bráne, kde ich zastavovala typická stráž, ktorá sa tam vždy nachádzala. Nechcela vyvolávať podozrenie už hneď tak na začiatku, chcela im kúpiť čas dokial sa dalo. Takže ako sa blížili, pokynula Shiromarovi, aby v kľude zastavil.
[rec=ashi]"Ideme na pátraciu misiu. Mám priamy príkaz od radného Kokuryua,"[/rec] oznámila dvojici. Bola pravda, že ju Kokuryuu vyslal na misiu a boli u toho aj svedkovia, ale ktovie ako moc bola táto informácia ešte validná. Avšak iný dôvod na priepustku z Konohy nemohla mať.

[hinami_jmeno]

Hinami viděla a slyšela, jak Kokuryuu Akitoshimu-san potvrdil, že jeho domněnka je správná. Stejně jako viděla jeho masku a slyšela to, co řekl o rodině Itaneho-kun. Na to, kolik bylo kolem lidí...nikdo nehnul ani prstem po tomhle zjištění a Hinami se zamrazením v zádech došlo, proč. Byli na straně Senkokyuu.
To už k Ashi vyskočila na Shiromarův hřbet a nabídla Hinami ruku. Ta jí vděčně s menším pocitem úlevy přijala a naskočila za svou kamarádku, načež se Shiromaru rozběhl pryč z toho místa. Hinami to celé sledovala svým Byakuganem a tak i když se vzdalovali pryč, stále viděla dění u budovy. Tu mohutnou postavu z chakry obklopující Akitoshi-san. Černé plameny. A pak nic. Oba byli jako lusknutím prstu pryč. Jak tak utíkali s Ashi a Shiromarem pryč, Hinami nemohla jinak, nežli mít obavy. Obavy z toho, jak to zvládnout. Jak ostatní vůbec najdou a až je najdou, co by měli udělat pak? Největší obavy teď však měla o Akitoshiho-san. Věděla, že je to silný ninja a že by v top kondici mohl být pro tygra hrozbou...ale také věděla, že jeho oči jsou na tom velmi špatně a ani Shishou s tím nedokázala nic dělat.
Už se blížili k bráně. Kupodivu jim nikdo po cestě nebránil. Asi ještě nikdo nevydal ohledně nich žádné rozkazy. A to se změnilo přesně u brány, kde je strážní vyzívali k zastavení. Hinami objímala Ashi-chan, aby z jejich chlupatého provizorního dopravního prostředku nespadla. A jelikož zrovna Ashi-chan řídila, tak nechala na ní, jestli se rozhodne zastavit a nebo si to prosviští kolem strážných do pryč. Dala Shiromarovi pokyn a ten zastavil. Otázka byla, jestli tohle byla správná volba. Jestli strážní měli nějaké pokyny a nebo tohle Inuzuka Hyūga duo pustí.