Nemocnice

[npc_name=shirazu]Itto Shirazu[/npc_name]

[rec=shirazu]"Téměř správně. S trochou štěstí se nám podaří vytvořit vakcínu, kde nebudeme vůbec potřebovat krev. Bylo by to i výhodnější, protože bychom tím vyřadili problémy s různými typy krve,"[/rec] řekl zamyšleně Shirazu a ještě znovu prohlédl oba krevní vzorky před smícháním. [rec=shirazu]"Spíš to vypadá, že pečeť v tvé krvi přepisuje část té druhé pečeti a neguje jí. Problém je, že pak dojde k extrémnímu srážení krve a stane se... no, tohle,"[/rec] ukázal na finální podobu produktu.
[rec=shirazu]"A to nemluvím o těch dalších reakcích. Na tohle budem asi krátcí. Předáme to někomu, kdo se v tomto aspoň trochu vyzná,"[/rec] rozhodl nakonec, zatímco pečlivě přepisoval formuli, která kolovala v krvi. Pak vyrazil i s Hoshi ven z pitevny. Holčička bude moc být aspoň normálně pohřbena. Zemřít nemusela, ale i tak její oběť aspoň přinesla mnoho odpovědí.

Trvalo to několik dní než medikové vytvořili sérum, které bylo schopné potlačit účinky této uměle vyvolané nemoci. Zjistili však, že protilátka jako taková nemusí být obnovitelná, neboť by mohlo stačit, aby ten, kdo to vytvořil, přepsal jen část pečeti a protilátka bude nefunkční. To se však dozvěděli jen přímo zúčastnění.
Aiko byla na několik dní hospitalizovaná, než se její psychický stav zlepšil. Bylo zjištěno, že ona i dítě jsou v pořádku.

Uplynulo 10 dní od incidentu, Hoshi byla od té doby vždy doprovázena nějakým ANBU z vesnice, aniž by o tom jen tušila. Tohoto dne se měla sejít v nemocnici se Shirazuem a několika dalšími. Sraz byl ironicky na sále, kde se stal onen incident. Dívka si mohla být jistá maximálně tak tím, že tohle nezpůsobil její učitel.

[hoshi_jmeno]

Hoshi naprosto hltala každého Shirazuho slovo. Všechno to byly nesmírně důležité informace a zkušenosti, které by mohly mít dopad na to, jak úspěšná v budoucnu bude nebo ne nakonec. [rec=hoshi]"Dobrá."[/rec] přikývnula souhlasně, když došli k závěru, že na tohle bude třeba experta. Dívka svému senseiovi zvědavě nakukovala přes rameno, když formuli zapisoval, ale jinak se neopovážila cokoliv říct. Mlčky společně s ním místo opustila, věnujíc ještě poslední pohled dívce, která by možná přežila nebýt její zbrklosti.

Těch deset dní od incidentů Hoshi uteklo překvapivě rychle. Aby se její myšlenky nestáčely jakkýmkoliv špatným směrem, zajistila, aby neustále měla co dělat. Samozřejmě každý den věnovala aspoň část svého času tréninku, ale jelikož to není něco, co by mohl člověk dělat bez pauzy, občasně pomáhala mamince doma, sdržovala se svými kamarády nebo po večerech kdy byl Kureto doma poslouchala jeho příběhy z práce. Chvilku to trvalo, ale nakonec se i doma svěřila s událostmi z její poslední mise. Hoshi měla štěstí, že se o ní starali dva tak milující dospělí, kteří ji byli i po takovém fiasku podporou a měli velký vliv na to, že se dostala zpět do své obvyklé nálady tak rychle.

Konečně přišel onen den po takové dlouhé odmlce, kdy se mělo něco stát. Hoshi zrovna vyrazila z domu a zamyšleně sledovala při cestě do nemocnice nebe. [myslenky=hoshi]"Huh, úplně jsem zapomněla na to, že jsem chtěla najít ty lidi z Uchiha klanu."[/myslenky] povzdechnula si smutně. [myslenky=hoshi]"Stejně se to asi nehodilo. Možná bych se mohla zkusit zeptat Itta-san, jestli by se to po té schůzi hodilo?"[/myslenky] po zádech jí přejel mráz. [myslenky=hoshi]"Pokud... to po dnešku půjde."[/myslenky] samozřejmě, že měla trochu strach. Zastavila se až před dveřmi onoho sálu, zhluboka se nadechnula a vyčistila si hlavu. Se zaklepáním vstoupila dovnitř.

[hoshi_jmeno]

Kvůli náhlémů přítmí musela Hoshi několikrát zamrkat, než si její očka zvyknula. Jako první její pohled dopadnul na Shirazuho, což jí aspoň o kapku uklidnilo. Nedala to ale na sobě najevo, přeci jen kolem ní stálo několik ANBU. Zvědavě mrknula na osobu, kterou nemohla kvůli stínům poznat, ale napomenula se, že teď není čas na to být zvědavá. [rec=hoshi]"Dobré."[/rec] přikývnula slušně na pozdrav a sjela pohledem na toho ANBU, který promluvil. [myslenky=hoshi]"Hlavně v klidu, nepanikař. Prostě jen odpověz na jejich otázky. Přeci jen jsme díky Pozorovateli nakonec získali vakcínu, není náš nepřítel. Když o něm řeknu lidem z vesnice... nebude se zlobit, ne snad?"[/myslenky] mihnulo se jí hlavou, než promluvila. [rec=hoshi]"Pozorovatel... se mi nepředstavil jménem, označil se za tichého pozorovatele, tak to jméno vzniknulo. Nebo označila? Nejsem si jistá..."[/rec] Nejistě se poškrábala ve vlasech. [rec=hoshi]"Jeho pomocnice byly dvě krásné kočky, prý měli za úkol přivést mu někoho jiného než mě a tak se celé to nedorozumění s únosem stalo. Hned jak se to vyjasnilo mě propustil."[/rec] nechtěla, aby si o Pozorovateli mysleli něco zlého. [rec=hoshi]"Celou dobu jsem mu do obličeje neviděla, ale byl oděn v takovém šedém až modrém plášti."[/rec] Promnula si zamyšleně bradu, snažíc se vzpomenout na co nejvíce detailů. [rec=hoshi]"Dokázal vyrušit mojí techniku a když jsem mu konečně mohla vidět do obličeje... vypadal jako já. Dokonce měl stejný hlas."[/rec] pobaveně jí při té vzpomínce vyletěl na okamžik koutek rtů, ale hned si uvědomila, že to nebylo vhodné. [rec=hoshi]"Dokázal mi na takových kamenných podstavcích ukázat obrazy lidí, kteří jsou třeba i na druhé straně světa."[/rec] přeháněla trochu.

[hoshi_jmeno]

[rec=hoshi]"Ano, kočky."[/rec] přikývnula na souhlas divoce. Kdyby jen mohli všichni v místnosti vidět, jaké elegentní stvoření společnice Pozorovatele byly. [rec=hoshi]"Nemyslím si, hmmmm..."[/rec] zamyslela se na moment, snažíc se vzpomenout co bylo řečeno o tom, koho Pozorovatel ten den čekal. [rec=hoshi]"Měla být ženského pohlaví. A pravděpodobně hodně silná, protože zmínil, že by určitě neměl startost, že by si neporadila."[/rec] bylo to jediné, na co si dokázala vzpomenout. Asi zrovna tomuto faktu předtím nevěnovala pozornost. Na otázku ohledně Henge jen divoce zakývala hlavou na nesouhlas.
[rec=hoshi]"Bylo hodně tmavé, určitě jsme byli uvnitř nějaké budovy. První místnost prakticky neměla okna a kromě sochy a křesla v ní asi ani nic nebylo. Pak jsme ale procházeli chodbou, která okna měla a zdálo se, že jsme někde vysoko. Hodně vysoko."[/rec] řekla možná lehce nadšeně. Přeci jen ten krátký výhled stál opravdu za to. Pak si ale Hoshi všimla, jak se Shirazu nespokojeně vrtěl na židli. Byla to snad špatně? Pověděla jim něco znepokojujcího? Dívka si začala nervózně potahovat jeden zbloudilý pramen vlasů. [rec=hoshi]"Ano, myslím že ano."[/rec] nejistě mrkla na svoje ruce. [rec=hoshi]"Tedy, přeci jen se s ní stalo ještě i něco po tom útoku..."[/rec] dodala mumlavě a zklopila pohled do země.

[hoshi_jmeno]

Hoshi nervózně těkala pohledem mezi jednotlivými ANBU, zatímco si oni mezi sebou vyměňovali pohledy. Dívka se opravdu co nejvíce snažila působit klidně, ale sečteno a podtrženo byla stále dítě a právě se zodpovídala skupině dospělých, kteří ve svých maskách a pláštích nepůsobili zrovna přátelsky. Jediné co Hoshi trochu uklidňovalo byla přítomnost Shirazuho a myšlenka na svého adoptivního otce, který také ve své masce působil děsivě. [rec=hoshi]"Přesně jak říká Itto-san. Celá vesnice byla pořád v troskách a naše priorita byla ujistit se, že už v nich není nikdo, kdo by byl v ohrožení života."[/rec] odpověděla rázně. Za tímto si opravdu stála.
[rec=hoshi]"Cesta zpět..."[/rec] zamyslela se na moment. [rec=hoshi]"Vydali jsme se zpět hned jak to bylo možné, ale po cestě jsme byli napadeni... ženou v liščí masce, která používala k útoku golemy."[/rec] snažila se co nejvíce přiblížit situaci. [rec=hoshi]"Byli jsme už unavení, Itto-sensei byl zraněn a nebýt jedné neznámé slečny a jejího hadího summona, tak bychom se nemuseli oba vrátit živí."[/rec] Hoshi nechtěla ANBU zatajit její jméno, ale v nervozitě ho zapomněla zmínit. A také si pořád nemohla být jistá, že to byla ona. Musí se později stavit k Uchihům a předat její pozdrav. [rec=hoshi]"Přišla jsem do kontaktu s... technikou našeho nepřítele. I když jen ve vodní formě, celé moje tělo ztěžklo.... Myslím, že v něm muselo něco po tom útoku zůstat."[/rec] povzdechla si dlouze a trochu nejistě tak ukončila svoji výpověď.

[hoshi_jmeno]

V ten moment, kdy šuškání utichnulo, si Hoshi nebyla jistá, jestli ANBU více zajímala přítomnost neznám0 ženy v masce nebo dívky jménem Sora, která je zachránila. Lehce zaváhala, když konečně promluvila ona postava v plášti a kousla se nervózně do rtu. [myslenky=hoshi]"Určitě ji nijak neuškodím tím, že prozradím těmto lidem její jméno, že ne? Jinak by mi ho Aomaru-san ani neřekl."[/myslenky] ujistila se, než opět s hlubokým nádechem promluvila. [rec=hoshi]"S-Sora-san."[/rec] pokusila se při odpovědi zadívat pevně na onu postavu, ale její pohled se nejistě po momentu stočil jinam.
[rec=hoshi]"Děkuji."[/rec] šeptla si spíše pro sebe Hoshi, když se doslechla verdikt. Bylo na ní vidět, že jí padl opravdu velký kámen ze srdce a už v hlavě vymýšlela, co všechno teď chce stihnout, když tohle skončilo. Pokračovat ve svém tréninku, navštívit sídlo Uchihů, najít Soru a Pozorovatele. Z jejího zasnění ji ale vytrhnula poslední věta ANBU. [rec=hoshi]"Pod vlivem někoho jiného...?"[/rec] otočila se s tázavým pohledem na Shirazuho.

[hoshi_jmeno]

Bylo vidět, že se pod úsměvem svého senseie Hoshi trochu uvolnila, ale i tak byla neustále na pozoru. Přeci jen to pořád bylo celé docela nepříjemná situace. Naštěstí však vše konečně dopadlo dobře a krátký moment na to už v místnosti byla jen ona, muž v plášti a Shirazu. Dívka si mohla konečně oddechnout a onoho muže si prohlédnout. Když opět promluvil, začala si v hlavě spojovat jedno a jedno. Její očka se nadšeně rozšířila, když konečně dospojovala.
[rec=hoshi]"Potkali jsme se jen krátce, ale i přesto si dala záležet na tom, abych vás pozdravovala."[/rec] přikývnula teď už s úsměvem. [rec=hoshi]"Takže bych soudila, že dobře. A hlavně... je naprostot úžasná!"[/rec] Hoshi se nechala na moment lehce unést a odkašlala si, svoje nadšení opět pod kontrolou. [rec=hoshi]"Tedy myslím... její schopnosti. Byla velice silná a tím nás zachránila."[/rec]

[npc_name=akitoshi]Uchiha Akitoshi[/npc_name]

Akitoshimu přeběhl přes ústa letmý úsměv, když se tam Hoshi začala vyjadřovat k Soře. [rec=akitoshi]"To by asi vysvětlovalo ten vypálený les,"[/rec] okomentoval popis jejích schopností. Vypadalo to, že se o Soru jeho žena starala více než dobře. Pak se podíval na Shirazua, který stále skákal o berlí.
[rec=akitoshi]"Shirazu-kun, nebude vadit, když bych si na pár dní půjčil tvojí žačku?"[/rec] zeptal se vážným tónem. V očích měl stále aktivní sharingan, což bylo trochu děsivé. Nikdo nemohl s jistotou říct, co všechno sledoval.[rec=akitoshi] "Pokud budeš chtít. Vypadá to, že ses zapletla do nebezpečné hry,"[/rec] pronesl pak i malé Shimizu, neboť do toho měla taky co mluvit.
Shirazu chvíli váhal, ale nakonec kývl. Oproti radnímu nemohl moc vyskakovat a bylo faktem, že jeho noha nebyla ještě stoprocentní. Pak se podíval na Hoshi, zdali bude souhlasit. Mohl to být velký krok vpřed, ale zároveň jí mohl přinést mnohé nebezpečenství.

[hoshi_jmeno]

[rec=hoshi]"Vypálený les?"[/rec] Zhrozila se Hoshi v první moment. Zdání ale může klamat, protože dívku v tu chvíli vůbec netrápil ten fakt, že byl les vypálen. Ten jí bude trápit až později. Teď to ale bylo něco jiného. [rec=hoshi]"Snad se z toho opravdu dostala v pořádku..."[/rec] Zamumlala si pro sebe. [myslenky=hoshi]"Přeci jen, ta žena s maskou. Oba by nás s Ittem-san zabila kdyby chtěla."[/myslenky] polknula nejistě při té představě. Jeho další návrh jí však ze všech těchto myšlenek vytrhnul.
[rec=hoshi]"Já? Vy?"[/rec] vykoktala zaskočeně. Snažila si to v hlavě dát nějak dohromady. Ne, že by byla nějaký expert, ale přeci jen její skromné zaměření bylo léčení a klanové techniky. A v tom se chtěla zlepšovat. Jak by jí v tom mohl zrovna on pomoci? Na druhou stranu byla vůbec v pozici odmítnout někoho jako on. Zmateně se podívala na Shirazuho, jako kdyby od něj čekala nějakou pomoc. Pak jí ale došlo, že ve stavu v jakém teď je vlastně tak trochu její vinnou. Nespokojeně zavrtěla hlavou. [rec=hoshi]"D-Dobrá."[/rec] podívala se na Akitoshiho tím nejvíce odhodlaným pohledem, který v tu chvíli byla schopná předvést. [rec=hoshi]"Ale jen na pár dní. Než bude Itto-sensei v pořádku. Je to můj sensei a ještě mě toho musí hodně naučit."[/rec] Dodala tvrdohlavě, zatímco po očku mrknula na Shirazuho. V jejích očích to byl nejlepší učitel, jakého si mohla přát.

[npc_name=akitoshi]Uchiha Akitoshi[/npc_name]

Akitoshi se trochu pousmál. [rec=akitoshi]"Jo, zdá se, že se její ohnivé schopnosti trochu zlepšily,"[/rec] řekl, aniž by se nad tím nějak vzrušoval. Její požár byl furt méně devastující, než ten jeho když spustilo jeho pravé oko. To by ten les hořel už navždy. [rec=akitoshi]"Žádné zprávy, dobré zprávy,"[/rec] ubezpečil Hoshi tajemně zatímco jí nechal rozhodovat se, jestli příjme jeho nabídku.
[rec=shirazu]"Je šikovná, určitě těch pár dní využije,"[/rec] řekl k tomu pouze Shirazu a podíval se na Hoshi. [rec=shirazu]"Já se dám dokupy a potom se vrhneme dál na medický trénink. Ale Akitoshi-sama má bohaté bojové zkušenosti. Tam ti tolik nepomohu,"[/rec] dodal ještě, aby svojí žačku uklidnil, když viděl její pohled. On sám si však byl dobře vědom svých schopností a zároveň jejího potenciálu. On byl medik, který působil vzadu, ale ona byla studentka, která mohla dosáhnout čtvrtého pravidla Tsunade-dono. Mohla být medik, který šel do přední linie a bojoval za své přátele.
[rec=akitoshi]"Moc mi fandíte, Shirazu-kun. Jsem vždycky vděčný za medika, když skončím prokrojený do půlky těla,"[/rec] odvětil trochu na odlehčení Hoshi. [rec=akitoshi]"Vidím, že ti tvůj sensei hodně věří. Určitě ho nezklameš, že?"[/rec] řekl s přátelským úsměvem a pak pokynul směrem ke dveřím. Samozřejmě se mohli ještě rozloučit.

[hoshi_jmeno]

Poprvé od toho, co vstoupila Hoshi do této místnosti, se jí na rtech objevil její typický široký úsměv, který v plné kráse prezentoval její zoubky. Nebyl přece žádný důvod nechat se tahat dolů tím, co se stalo. Aspoň to dlužila všem, co do ní zatím vložili důvěru. Byl čas zase pokračovat kupředu. Podívala se na Shirazuho přes rameno, zatímco ji pochválil. V nic víc ani nemohla doufat. [rec=hoshi]"Chápu."[/rec] přikývnula souhlasně na jeho slova. [rec=hoshi]"Ale i tak se prosím dejte dohromady co nejrychleji."[/rec] Dodala ještě, nemyslela to nijak zle, a pak se otočila zpět na Akitoshiho před sebou. Divce přitom zavrtěla hlavou na nesouhlas.
[rec=hoshi]"Ne, nezklamu!"[/rec] Následovala velice entuziastická odpověď. Po těch několika dnech nic nedělání se Hoshi nemohla dočkat, až se bude moct vrátit zpět ke svému tréninku. A i když to bude trochu jiný trénink, než si představovala, její sensei měl pravdu. Určitě to bude bohatá zkušenost a takové věci se vždycky pro shinobiho hodí. Než ho však následovala, prudce se otočila na patě a docupitala k Shirazuovi, kterého lehce objala kolem pasu. [rec=hoshi]"Já se brzo vrátím."[/rec] Ujistila spíše sebe než jeho a pak následovala Akitoshiho... kdo ví kam. Nemohla se dočkat, co ji čeká.

[morio_jmeno]

[rec=morio]"Jak si myslíš, že to celé vnímá Rikuto?"[/rec], začal konverzaci s Ichirem. [rec=morio]"Mám na mysli to, že teď v podstatě ztratil dva členy svého týmu,"[/rec], dovysvětlil svoji otázku. Už trochu nad tím začal přemýšlet v kancelíři u Hokageho, ale protože to vlastně bylo jeho první setkání s tak významným člověkem, spíš ho přemohla nervozita než cokoliv jiného. Čas na přemýšlení měl konečně teď, s Ichirem, když se šli hlásit do nemocnice. [rec=morio]"Navíc Hokage-sama nevypadal, že by s tím hodlal něco dělat. Nebylo by na místě ujistit ho, že se vyšle nějaký záchranný tým?"[/rec], rozvil svoji otázku dál. Rozhodně to bylo zvláštní, ale ve své podstatě i logické. Musel teď řešit všechno ostatní a ztráta dvou geninů bylo jako hození oblázkem do oceánu. Ale furt to byli ninjové, kteří chtěli chránit vesnici. Potenciální lidé, kteří mohli změnit budoucnost. [rec=morio]"Ani se s námi nijak nerozloučil... nebo tak něco,"[/rec], moc tomu nerozuměl, ale věřil, že Rikuto byl silná osobnost. Co špatného by se teď mohlo stát? Navíc, jestliže se ta organizace dala takhle oficiálně do pohybu, šance na to, že se s nimi setkají znovu, byly poměrně vysoké.
No, nakonec asi došli až k nemocnici, kde zřejmě bylo hafo, neboť, no, byla situace jaká byla, že? Ale Morio o tom moc nevěděl, takže asi necháme další popis našemu GM. [rec=morio]"Doufám, že jsou senseiové v pořádku,"[/rec], nadhodil jako další možnou cestu. Nebylo by na škodu podívat se za Shikamunem a zeptat se ho, jak se mu daří. Sice s ním strávil poměrně dost málo času, ale furt investoval svůj čas do toho, aby s Moriem trénoval. A jeho dohledu si nesmírně cenil. Proto ho teď nechtěl přehlížet, hlavně ne po tom, co se stalo.

[ichiro_jmeno]

[rec=ichiro]"Jak to bere...chmmm."[/rec] Zvedl pohled k obloze. [rec=ichiro]"Dle toho jak mlčel a skoro nic neřekl, tak asi hodně špatně. Pamtuju si, jak mu pusa jela furt...a nyní ticho."[/rec] Pověděl upřímně a stále sledoval oblohu, ale i reagoval na cestu před sebou. [rec=ichiro]"Je to Hokage a my stále jen geninové, nemusí nám říkat všechno a i kdyby nám řekl všechno...co by z toho bylo? Opět, jsme jen geninové a kdyby nám ti z maskama zajali, bezproblémů by to z nás dostali."[/rec] Pověděl a pohlédl na něj. Nevěřil v to, že se rozhodl nic nedělat, ale proč by jim to měl říkat? Akorát by je zbytečně ohrozil a to nyní nepřipadá v úvahu. [rec=ichiro]"Spíše se bojím, že se rozhodne udělat nějakou blbost a tím ohrozí nejen sám sebe, ale mnohem víc lidí než dva genniny."[/rec] Avšak s těma slovama jen zakroutil hlavou. [rec=ichiro]"Alespoň...já osobně doufám, že neudělá...nepochop mě špatně, ale já ho ještě moc neznám takže nedokážu soudit."[/rec] Poznamenal k jeho poslední větě. Nyní bylo v otázce víc než dva genninové, ale celá vesnice..a nejen ta jejich, ale více vesnic..a on věděl, že se musí stát silnějším.
Pohlédl na nemocnici a přikývl. [rec=ichiro]"Jsou silní...jen Kokuryu-Donno to bere dost zle..jen přece ztratil ruku a ninja bez ruky je...dost oslabený. Nechci říkat slabý, ale jeho schopnosti jsou nyní omezené."[/rec] Pověděl a povzdychl si. Vlastně netušil, jak to nyní bude mezi Ichirem a jeho mistrem... ale něco mu říkalo, že pokud budou pokračovat v tréninku, bude o dost přísnější než kdy dřív... a ta myšlenka ho zamrazila v zádech.

[ichiro_jmeno]
[rec=ichiro]""[/rec]

V moment, kdy slyšel to jméno, tak trošku zuthl. Zřejmě i ten co jim to řekl, neměl z toho zrovna dobrý pocit. Určitě se na všechny mračil jen co se probudil, nebo je všechny seřval na jednu hromadu. Na jednu stranu s ním chtěl mluvit on sám, na druhou - se toho setkání trošku bál. Nyní se nejednalo jen o jeho budoucnost a jestli ho bude Kokuryu-Donno trénovat, ale celkově o vesnici. Pohlédl na toho, co jim to oznámil a přikývl. [rec=ichiro]"Dobrá, myslím...že be nebylo dobré ho nechat čekat."[/rec] Pověděl a jeho pohled sklouzl na Moria a přikývl. Pomalu vyšel ke dveřím. V hlavě se mu promítalo desítky možných případů. Ale jednou věcí by jasný, nesmí se zeptat jak se cítí, nebo na nějakou...dost stupidní otázku. Nechtěl skončit na lůžku vedle něj...přinejlepším. Zkoul svůj spodní ret a zaklepal na dveře. Pootevřel. [rec=ichiro]"To jsme my na vaší žádost. Uzumaki Ichiro a Fuma Morio."[/rec] Poznamenal a vešel dovnitř. Rozhlédl se po okolí a pak jeho pohled namířil na něj. Snažíl se mi nedívat na obvazy, či chybějící ruku - ale zvedl pohled na jeho oči. [rec=ichiro]"Jsem rád, že se s vámi po tom chaosu mohu setkat."[/rec] Pověděl...I když se ho bál, respektoval ho a vždy byl rád, když se s ním mohl povídat a tím - rozvíjet své myšlenky.

[morio_jmeno]

Ichiro několikrát uhodil hřebík na hlavičku. Neexistovala možnost, že by to Rikuto přijal. Ale zároveň nevěřil tomu, že by provedl něco zbrklého. [rec=morio]"Taktéž ho neznám, ale co by dokázal? Nevíme, kde se ta organizace nachází, nevíme zhola nic,"[/rec], pokud by věděli, kam vzali Rina, rozhodně by se k Rikuto připojil, ale takhle? Navíc je rozdělil samotný Hokage. A určitě potřeboval nějaký čas sám pro sebe. Ta vzpomínka byla ještě čerstvá.
[rec=morio]"Nemyslím si, že ztráta ruky je konec,"[/rec], vzal to z toho druhého konce. Slyšel něco málo o legendárním Uzumakim. Z toho důvodu si skutečně nemyslel, že bude ztrátu ruky natolik prožívat. Navíc, neměli už technologie a možnosti, jak takovou ruku nahradit? No, během jejich krátkého  rozhovoru došli až k nemocnici a nemohl přehlédnout všechny ty ninji okolo. Včetně Hyuugů. Naštěstí se nemuseli nikde hlásit a někoho hledat, velitel ochranky si je vyhlédl sám. Podle všeho měli pro ně hodně práce, ale Kokuryuu si je osobně vyžádal. Lehounce to v Moriovi trhlo, neboť chápal, proč by chtěl mluvit s Ichirem, ale proč volal i jeho? Stalo se snad něco Shikamunemu? Když se tedy rozhodlo, že půjdou rovnou za ním, kývl na Ichira a šel těsně za ním. Když vešli dovnitř, uklonil se a zavřel za nimi. Většinu tentokrát nechal na Ichirovi.

[npc_name=kokuryu]Uzumaki Kokuryu[/npc_name]

Rush B byla stejně nejlepší možnost, takže jste vešli ke Kokuryuovi do pokoje. Respektive do pokoje dvou radních, neboť tu s ním v tandemu ležel i Shikamune, který byl však celý omotaný obvazy a evidentně byl stále v bezvědomí. Vypadalo to, že zvláštní pokoj si vysloužil jen Saru, ten tu nebyl. Kokuryuu na vás stočil pohled hned jak jste vešli dovnitř. Mračil se jako obvykle, takže to bylo poměrně povzbudivé. Ruka mu stále chyběla, ale byl při vědomí.
[rec=kokuryu]"Takže jste přežili,"[/rec] pronesl chladně jako vždycky. [rec=kokuryu]"Tentokrát jsme měli opravdu na mále, ale vy vypadáte vcelku v pořádku. To je dobře. Předpokládám, že vám dal Hokage nějaké rozkazy. Ale vzhledem k tomu, že jeho nejlepší poradce leží naproti, tak asi nebude vadit, když je trochu upravím,"[/rec] řekl a ukázal pahýlem ruky na židle v kraji místnosti. "Sedněte," přikázal.
[rec=kokuryu]"Nebudu se vychvalovat, ale s mojí ztrátou, jeho..."[/rec] ukázal na Shikamuneho, [rec=kokuryu]"...porážkou a obětí Saru-sensei přišla Konoha o poměrně velkou bojovou sílu. A to ne jen na poli, tak hlavně taktickou. Uchihové a Hokage možná dokáží udržet hradby, Hyuugové dozor, ale pokud by se objevili nepřátelé, máme vážný problém. Na mě se sice snažili namontovat poslední buňky, co nám tu zbyly po Prvním, ale neúspěšně. Narozdíl od Sedmého nejsem evidentně kompatibilní. A jelikož jsem přišel tak o 70% mých technik, nezbývá mi nic jiného než si sehnat nástupce,"[/rec] loupl pohledem po Ichirovi a pak si rezignovaně povzdechl. Evidentně doufal v něco lepšího, ale musel vzít to, co bylo. [rec=kokuryu]"A pak jsi tu ty,"[/rec] přešel pohledem k Moriovi. [rec=kokuryu]"Klan Fuuma, který vždycky uměl tak akorát házet shurikeny. A přesto tě trénoval osobně taktik Konohy z klanu Nara. Evidentně na tobě něco viděl,"[/rec] tenhle paprika si rozhodně nebral servítky.
[rec=kokuryu]"Předpokládám, že ten pitomec Rikuto se pokusí svého kamaráda zachránit na vlastní pěst a zostudí tak celý klan. Zbytek jeho třídy udělá to samé a co hůř, jelikož ti dva jsou už Chuuninové, dál to oslabí Konohu. Ale občas se stane, že mládí nezastavíš,"[/rec] řekl poměrně naštvaně, byť jste asi netušili o jakých dalších Chuuninech to mluvil. [rec=kokuryu]"Takže teď to nejdůležitější. Co chcete dělat vy dva?"[/rec] padla konečně otázka na kterou jste mohli reagovat.

[ichiro_jmeno]
[rec=ichiro]""[/rec]

Stál tam a nedíval se mu na jeho chybějící ruku. Párkrát přejel pohledem po pokoji a pak se vrátil právě na něj. Zrovna to bylo v okamžik, kdy promluvil o svém nástupci. Tehdy ho dost zamrazilo. Měl by být snad rád?...ale ten povzdech znamenal, že Kokuryu z toho moc nadšený nebyl. Neměl mu to za zlé, ještě se nepředvedl...ale to co předvedl, byl rozhodně slabý výkon - aspoň pro něj samotného. Avšak se nenechal potop svýma myšlenkama. Jestli z něj bude dobrý nástupce nebo ne, ukáže čas. Třeba se zde ukáže lepší Uzumaki s talentem. Nad tou myšlenkou se jen lehce posumál, ale ne tak, aby to viděl...ještě by to mohl vzít trošku jinak. Nakonec to vychrlil úplně všechno, i proti Moriovy. Upřímně...nebál se říct, že nebyl zas tak nevrlí...zažil ho za ty měsíce i v horší náladě a tehdy se báli lidé okolo něj i nadýchnout. Pohlédl na Moria a pak na něj. [rec=ichiro]"Bylo nám nařízeno vypomáhat v nemocnici, takže budeme asi vyčkávat na nějaké bližší informace. Možná se porozhlédnout po okolí, najít nějaké...slabší a nechráněné body? Každopádně se prozatím nevzdalovat moc daleko."[/rec] Pověděl a pohlédl na Moria, jestli s ním souhlasí. Rozhodně neměl v plánu jít někam na výlet po Konoze. Potom se podíval na něj. [rec=ichiro]"Myslíte...že by se rozhodli zaútočit tak brzy po boji v Suně?"[/rec] Zeptal se upřímně a pohlédl na něj. Chtěl věděl i jeho vlastní názor na to všechno.

Fūma Morio

Ulevilo se mu, že spatřil celého Shikamuneho, který ležel u Kokuryuua. Sice vypadal jako můmie, ale to mohlo znamenat jenom jedno, a to, že se z toho vylíže. Mohl si tedy Morio s klidem oddechnout a plně se soustředit na legendárního Uzumakiho. Všechno co říkal dávalo kupodivu smysl. Prolétla mu hlavou i dokonce myšlenka, proč Kokuryuu nebyl Hokage. Měl všechny potřebné věci. Schopnosti a zkušenosti. Ztráta jeho ruky zamrzela i Moria, neboť si skutečně myslel, že se to nějak vyřeší. Bohužel to vypadalo jako složitější problém, který se zřejmě jednoduše vyřešit nedá.
Zahřálo ho i u srdce fakt, že zřejmě Ichiro bude jeho nástupcem. Sdědí tím pádem jeho všechny techniky? Není to jakože fakt super cool? Sice to mělo svoji stinnou stránku, a to tu, že i když by se Ichirovi je všechny podařilo naučit a zvládnout, ani s nimi se nedokáže rovnat těm s maskami. Jestliže se to nepovedlo Kokuryuuovi, byla tu mizivá šance i pro jeho nástupce.
Nakonec přišla řada i na Moria, a no... nebylo to zrovna příjemné poslouchat, i kdy svým způsobem to byla určitá pochvala? Sám moc nevěděl, co si měl správně k tomu výrazu a tónu hlasu přiřadit. "Vy znáte můj klan?", odhodlal se sebrat veškerou odvahu a zeptal se Kokuryuua. Nakonec došla řeč i o Rikutovi. Překvapovalo ho, že Kokuryuu toho věděl daleko více než Hokage. Bylo to poměrně paradoxní a změnilo mu to lehce pohled na tyto dvě osoby. Dostával chuť se ho zeptat: "Co je zostuzujícího na tom, že se snaží zachránit kamaráda?". Nenašel ale v sobě tu potřebnou odvahu. Protože chápal jeho pohled. Mělo to logiku. Chladnou logiku.
Kokuryuu se ale zeptal na velice záludnou otázku. A Ichirova odpověď byla jako podle učebnice. Dělat to, co jim nařídil Hokage. Bránil vesnici. Bránit nemocnici... ale skutečně by zaútočili takhle brzy? Když se jistě zvýší obrana kolem vesnice? Vlastně, Morio si začal vzpomínat. Vzpomněl si na slova toho s tygří maskou. "Ne,", začal lehounce nesmyslně, "na Konohu nezaútočí, protože ten ninja s tygří maskou,", nevěděl, jak moc bylo bezpečné jeho existenci zmiňovat, ", říkal, že "lidé Konohy nejsou jejich nepřátelé", tím pádem... moc nemá smysl se soustředit na obranu vesnice, hlavně když je jasné, že se po takovém incidentu všechny hlídky znásobí," dokončil. "Co ale geninové zmůžou? Obrana nemocnice nezní moc... efektivně,", zeptal se Kokuryuua přímo a podíval se mu do očí.