VĚK: 18
MÍSTO PŮVODU: Konoha
HODNOST: genin/lord Nukenin
POHLAVÍ: Muž
POPIS VZHLEDU: Rin je sto a sedmdesát osm centimetrů vysoký mladý muž s delšími fialovými vlasy v culíku. Pořád má dvě jantarové oči.
Všechno oblečení má aktuálně tmavé a moc nejde vidět, protože ho schovává pod dlouhým černým kabátem.
KLAN: Kageyama / Yami
STYL BOJE: Velmi agresivní. Specializuje se v bojí na blízko a používání ninjutsu. Souboj se zbraní mu je také velmi blízký. Není to žádný génius, ale během boje dokáže přemýšlet dostatečně rychle na to, aby přišel na taktiku, kterou nepřítele porazit.
TAIJUTSU: V bojí na blízko je Rin velmi schopný. Jeho největší sílou v této kategorii je jeho houževnatost a síla. Rin je také velice schopný v používat v souboji svoji wakizashi.
NINJUTSU: Rinova nejsilnější stránka a vlastně i jeho specializace. Díky své skvělé schopnosti ovládat chakru mu nedělá problém používat techniky s menší spotřebou a stejně velkou efektivitou, jako ostatní ninjové na jeho úrovni.
GENJUTSU: Neovládá
Zbraň, vybavení: Wakizashi
Podstata chakry: Žádná
Kekkei Kioku: Tamashi no Reiki
• Dědičná schopnost klanu Yami. Jedná o schopnost, díky které může uživatel nahlédnout do minulosti a naučit se znalosti a techniky svých předků.
• Další schopností Tamashi no Reiki je 'Plášť minulosti,' jak ho nazval sám Rin. Na zádech uživatele se vytvoří dlouhý plášť z chakry. Když je plášť aktivní, uživatel má zvýšenou kontrolu nad svoji chakrou. Plášť také dovoluje využití řady netradičních technik a zvyšuje Rinovu defenzívu.
• Schopnosti, které Rin může využívat
JENOM s pláštěm budou vyznačeny
barvou pláště.Kuchiyose no jutsu - Kočky - Koneko Koneko je ninja kočka, kterou má Rin od doby, co byla kotě. Za posledních několik let však značně vyrostla a její přitomnost dokáže vyvolat strach i v těch nejodvážnějších jedincích.
Shikoku FūinUživatel soustředí chakru do svého prstu, na jehož špičce vyvolá malý horký plamen koncentrované chakry. Rin techniku dokáže aplikovat na pěst a používat ji během taijutsu. Pokud je technika použita na celou pěst, nepálí tolik jako kdyby ji používal jen na špičce prstu.
Kekkei Kioku: ToutatsuTechnika, která Rinovi dovoluje protahovat dosah svých úderů pomocí zhuštěné chakry.
Kekkei Kioku: NawaPlášť se přesune do ruky, ze které Rin následně může vystřelit lano, kterým se může rychleji přesouvat po okolí.
Kage Bunshin Tato technika umožňuje uživateli vytvořit jednu nebo více kopií sebe sama. Chakra uživatele je rovnoměrně rozdělena mezi něj a jeho klony.
Kekkei Kioku: Kako no Tate Rin plácne do země, čímž do ní přesune svůj plášť a ten kolem něj následně vytvoří kopuli, která ho chrání před všemi venkovními faktory.
RasenganTechnika vytvořena čtvrtým hokagem. Uživatel kombinuje rotaci, sílu a tvar chakry, aby vytvořil sféru ničivé surové chakry.
RasenrenganRasengan do každé ruky!
Jinsoku RasenganDíky své vrozené schopnosti se Rinovi podařilo získat nad rasenganem takovou kontrolu, že ho dokáže hodit. Hozený rasengan má nečekaně velkou rychlost.
Yami no Shou Rin se dotkne soupeře a aplikuje na něj svůj "Temný dotek," čímž rozhodí jeho tok chakry. Techniky soupeře jsou kvůli tomu slabší a v některých případech nefungují vůbec. Také tím může způsobit to, že soupeři jeho vlastní technike bouchne do obličeje.
Technika se aktivuje dotekem a na těle cíle zůstává značka v podobě růžové pulzjící chakry.
Kekkei Kioku: Ryouiki Gensoku Při použití exploduje Rinův chakrový plášť a v malé oblasti okolo vytvoří prostor, ve kterém je nepřítel na moment zpomalený. Rin se může pouhybovat normálně.
Kekkei Kioku: Wagami no BunshinTechnika, která Rinovi dovoluje rozdělit svoji existenci na dvě. Oba dva Rinové jsou skuteční, mají propojené vědomí a vnímání.
- Před timeskipem:
Rin je poměrně sebevědomý. Chvílemi až moc. Docela dost často kvůli tomu dostal přes prsty - v horších případech přes hubu.
Jako kamarád a parťák je ale věrný až za hrob. Ačkoliv to tak občas nevypadá. Nikdy dřív moc kamarádů neměl a když jo, tak je celkem rychle ztratil. Neví, jak si je udržet a jeho obranný mechanismus se automaticky spustí, když je ve skupině lidí, na kterých mu záleží, což většinou znamená, že začne říkat pěkné hovadiny a být sprostý.
Rin není fanouškem velkých a známých klanů. Nejspíš na tom má svoje zásluhy i ten fakt, že od mala si přál, aby i jejich klan byl takhle známý. Nicméně nikdo z jeho rodiny nebyl schopný dotáhnout to dostatečně daleko, aby se proslavili na takovou úroveň. Takže je tam nejspíš nějaká ta závist.
Ačkoliv občas působí jako tupec - pravda je opak. Rin je celkem schopný mladý ninja. Když je to potřeba, okamžitě zapojí hlavu a přemýšlí nad taktikou, jak porazit nepřítele. Není ale moc zkušený, takže to občas může působit jako naprosto hloupá taktika. Pokud to ale funguje... No, znáte to.
- Meian Arc:
Za poslední rok se mnohé změnilo. Rin ho strávil daleko od vesnice, kde se narodil. Ironicky na místě, kterému by vlastně mohl říkat domov, protože právě odtud pochází jeho klan.
Ačkoliv mnozí věří, že je aktuálně držen v zajetí, opak je pravdou. Vlastně možná to je i daleko víc než opak. Rin je totiž pánem Země Temnoty.
Nejdřív mu tenhle titul připadal naprosto absurdní. Byl přece jen obyčejným ninjou z Konohy, který ani neměl žádné vlastní ambice někomu velet, natož vládnout. Jenže když mu došlo, že skutečně může pomoct, nebylo těžké oddat se svému novému titulu a přijmout ho, i když hluboko v duši věděl, že skutečnou moc má Kinko - paní v masce kohouta. Nicméně snažím se tím říct, že svojí personalitou poměrně dost dospěl. Musel. Měl velké zodpovědnosti a existují lidé, kteří na něm teď byli závislí.
Stále je to ten mladý kluk, který se snaží udělat dobrou věc a jde to vidět za každým jeho rozhodnutím. Mnohdy jsou naivní, ale v minulosti mu to už několikrát vyšlo. Pomohl vesničanům v okolních vesnicích a ti ho pomalu začali přijímat jako skutečného nástupce klanu Yami.
I když jeho žilách stále koluje horká krev, není už tolik impulzivní jako dřív. Přece jen se teď mnohem častěji dostává do situací, ve kterých musí zachovat chladnou hlavu a přijít s nějakým rozumným řešením.
Depression arc proběhl během tří let, které ještě strávil v Zemi Temnoty. Tečka za tím byla každopádně taky velice nepříjemná a dost se na Rinově mentalitě podepsala. Na tváři se mu úsměv čas od času objeví, ale kdo se dívá pořádně, může za jeho očima vidět obrovskou tíhu a bolest, která ho každým momentem trápí.
Jeho motivace jsou však stále stejné a možná i mnohem silnější než kdy dřív. Ví, že kvůli svému snu musí kráčet dopředu. Není to už totiž jen jeho sen.
Sen: Jeho snem je stále svět, ve kterém lidé spolupracují a snaží se předcházet zbytečné bolesti, která v aktuální době ninjů existuje. Sám se o něco takového snaží ve své vlastní zemi.
Životopis postavy: - Před timeskipem:
Nebylo to za žádných bouří, katastrofických událostí, ani výjimečných sněhů na jaře. Jednoho dne se narodil a najednou tu byl. Kageyama Rintaro.
No, myslím, že můžeme přeskočit trošku do budoucnosti. Do dob, kdy už byl mladý chlapec, který se rozhodl, že jednoho dne bude mužem, na kterého budou rodiče hrdí. Oba byli ninjové. Chunini. Otec rozhodně měl na to, aby se z něj stal jonin, ale při misi, ve které doručoval dopis do Země Jahod, se vážně zranil, když zakopl o větev a spadl na zem. Nějak si přitom pochroumal nohu a od té doby kulhá.
Měl bych vám říct něco o rodině Kageyamových. Ví se o tom, že existují. Mají opravdu dlouhou tradici. Byli tu ve velké válce. Pomáhali při ochraně vesnice, když na ní zaútočili zlověstní Akatsuki, snažili se zničit bariéru, kterou vytvořila Orochimarova zvučná čtyřka (nebo kolik že jich to bylo). Postavili se dokonce devítiocasému démonovi, když se vrhl na Listovou. A byli tu i předtím.
Nicméně nikdy se nedostali výš než na chunina. Skoro jako by to bylo nějaké klanové prokletí. Rinův otec nebyl první, kdo se nějak zneškodnil předtím, než zkoušky mohl podstoupit. Rinův pradědeček se dokonce účastnil joninských zkoušek. Ale kvůli naprosto hloupé chybě, kterou by za jiných okolností neudělal, se joninem nestal.
Proč to tu říkám? Rin se totiž rozhodl, že bude první Kageyama, který to dotáhne na jonina. A talent na to rozhodně má. Je připravený čelit všem zkouškám, které se mu postaví do cesty.
- Poslední ark:
Jak už jsem řekl výš, Rin poslední rok strávil v Zemi Temnoty. Jeho příchod nebyl zrovna slavný, protože to celé působilo jako únos. A ačkoliv skutečné cíle Kinko a jejích kolegů z organizace Senkokyuu nejsou pořád známé, Rin rozhodně nemohl říct, že by mu nějak škodili nebo si žil špatně.
Místo chladné cely dostal prostorný pokoj, který si za dobu svého pobytu pořádně personalizoval a poměrně pohodlnou židli, kteří místní říkali trůn. Zdejší život byl totiž zcela jiný než ten, na jaký byl Rin zvyklý z Konohy. Někdo by možná řekl, že tu byli trochu pozadu, ale to nevadilo. Zdejší lidé byli hodní a většinou se snažili jen žít ten nejlepší život, jaký jim okolnosti dovolily. A on jim k tomu vlastně Rin mohl pomoct, což se mu líbilo.
Jistě, byly tu i věci, které mu v žaludku dobře neležely. Rozdělení na šlechtu a sluhy mu bylo stejně cizí, jako mu to bylo odporné a sám to nikdy nezačal tolerovat. Ke všem se choval stejně a nikdy se nad nimi nepovyšoval jen proto, že mu někdo natloukal do hlavy, že na tu židli si může sedat jenom on.
Ačkoliv se s Kinko nikdy nikterak nesblížil, pomáhala mu s tréninkem jeho dědičných schopností, což oceňoval a díky tomu jí nesnášel o něco míň za to, že se mu snažila zabít Sarua-senseie. Vlastně se i dalo říct, že Kinko docela toleroval a určitě respektoval všechny věci, které pro zdejší zemi dělala.
Pokud se s někým ale sblížil, tak to byla jeho kamarádka Yoko. Kinko jí k Rinovi přidělila jako jeho osobní služku, ale Rin jí tak nikdy nebral. Už od začátku říkal, že jestli, tak je jen jeho pomocnice, která mu pomůže najít cestu v tomhle novém světě, ve kterém se rázem octl. Ne že by Yoko byla jediná osoba, se kterou se tu bavil, ale s ostatními si nevybudoval tak silné pouto. Tai nebyl ten stejný Tai jako dřív, i když se Rinovi trochu otevřel a vysvětlil mu tím vlastně důvody, proč se přidal k Senkoykuu. Rin je dokázal pochopit a nějakým způsobem se s Taiem od té doby tolerují.
Jak nezlomné jsou řetězy skutečného přátelství? To je otázka, kterou si Rin kladl posledních několik let. Uzumaki Rikuto býval někdo, koho si představoval v souvislosti s obrovským nadšeným úsměvem z nějaké hovadiny nebo nedožraného toustu. Byl to jeho nejlepší přítel. Parťák od mala. Měl o něm přece jen to nejlepší mínění, tak proč při vzpomínce na něj cítil chlad a pichlavou bolest v hrudníku. Neviditelná jizva z události ke které zároveň došlo, ale také ne. Byla to komplikovaná situace a abychom jí mohli plně porozumět, musíme se vrátit maličko do minulosti.
Krátce po tom, co skupina z Konohy inflitrovala Zemi Temnoty, se od Kinko Rin dozvěděl, že jeho rodiče zemřeli. Rin byl jejich miláček. Nejmladší dítě. Měl s nimi dobrý vztah a měl je moc rád. A nikdy se s nimi neměl čas rozloučit. A jak se to stalo? Mladá dívka, která do vesnice omylem vypustila jakousi nemoc. Akorát Rinovi nebylo rečeno, že to byla nehoda.
Předtím, než se tuhle zprávu dozvěděl, měl několik pořádně stresujících a hektických dní, což se dost podepsalo na jeho mentalitě a na tom, jak celou situaci vnímal. Kdybych řekl, že se ho zmocnila zbrklá touha po pomstě, jednalo by se o dost slabý výraz.
Nikdo ho ten den nemohl zastavit. Snažili se. Marně.
A tak se Rin po dlouhé době opět setkal tváří v tvář s Rikutem. Když se viděli naposledy, tak mu Rikuto slíbil, že mu dá po hubě, pokud mu tady hrábne. Tenkrát vtipná poznámka, nad kterou se Rin čas od času pousmál, ale když teď stáli proti sobě, jednalo se o dost aktuální výhružku.
Rin ale nechtěl bojovat s Rikutem. Chtěl dívku, která se schovávala za ním. Nevěděl, co přesně s ní udělá, až se mu dostane pod ruce, protože tak daleko prostě nepřemýšlel. A co by se přesně stalo se nikdy nedozvíme, protože Rikuto dělal maximum pro to, aby k ničemu nedošlo. Nejdříve se jen bránil a snažil se Rinovi promluvit do duše, ale pro Rina to byla jen prázdná slova. V ten moment neexistovalo nic jiného než pomsta. A muselo to dojít i Rikutovi, jehož útoky začaly nabírat na síle. Musely, jinak by sám neodešel bez úhony.
Rin neví, jak přesně se to stalo. Možná dokonce ani sám Rikuto netuší, ale stalo se to, že Rin najednou skončil na jedné z Rikutových kostí. Semlelo se to strašně rychle. Žádná poslední slova, žádná dramatická hudba. Jen lapání po dechu a dušení se ve vlastní krvi. Co se Rikuta týče, tak tohle byl den, kdy nechtěně zabil svého kamaráda.
Jak jsem ale řekl, k Rinově smrti zároveň došlo, ale i nedošlo. Rin, který zemřel v náruči Rikuta, byl skutečný Rin. Ale skutečný Rin zároveň seděl i ve svém pokoji na hradě a dusil se úplně stejně. Byla to technika, kterou se nedávno naučil. Neovládal ji dokonale, ale dovolovala mu existovat na dvou místech ve stejnou dobu s propojeným vědomím. V teorii mohli fungovat oba, ale tak daleko zatím nedošel, takže jeden musel většinu času meditovat.
No a co se stane, když do polívky hodíte úmrtí rodičů, přepracovanost, nevyspalost, nával nekontrolovatelného vzteku a svoji vlastní smrt? No přece ultimátní mentální breakdown! Byl tak silný, že to mladého pána odepsalo na pořádně dlouhou dobu, během které nemohl skoro vůbec fungovat.
Jedinou oporou mu byla Yoko, která se o něj v těchto těžkých časech starala a byla pravděpodobně jediným důvodem, proč dál žít.
Postupně se to zlepšovalo a k nějakým činnostem se zase vracel, ale minimálně dva roky strávil v jakési stázi bez tréninků a ninjutsu celkově. Fyzicky na tom byl také hodně bídně. To všechno se ale dalo dohromady v posledním roce, během kterého měl jakési rehabilitační období. Právě v tomhle období se dokázal vrátit ke svému starému já. Tedy, pořádně (vnitřně) zjizvenému starému já.
Aby toho ale neměl málo, tak se stala další tragédie. Rin neví proč se to stalo nebo jak k tomu došlo, nicméně Kinko nějakým způsobem převtělila své vědomí do těla Yoko.
Čtyři roky. Víceméně každý den z nich s Yoko strávil. Byla pro něj jistotou v životě plném nejistot. Světlo uprostřed temné noci. Úsměv, který ho rozveselil v těžkých momentech. Všechno to mu Kinko vzala lusknutím prstu. Nezajímaly ho důvody. Nepotřeboval je znát. Byla šance Yoko zachránit? Těžká otázka, na kterou se sám sebe nedovolil zeptat. Nechtěl, protože by se mu nejspíš nelíbila odpověď.
A tak utekl. Na jediné místo, které znal. Domů.
Předmět: Kageyama Rintaro 
Mon Feb 29, 2016 9:31 am
