Město Okinahashi

[rikuto_jmeno]

Jeden by očekával, že se každou minutu blíží konec světa, protože Rikuto odmítl jídlo zadarmo. Nedokázal to nijak vysvětlit, ale nepřišlo mu prostě fér si brát od Yordona jídlo s tím, že mu zbylo. Bůh ví jak by to pak bylo. Třeba by někdy nezbylo a on by je nechal hlady nebo jim naopak vařil porce navíc ze svého.
[rikuto_rec]Díky, ale to nemůžu přijmout. To dejte někomu potřebnějšímu, my jsme mladí lidi na vrcholu svých sil, musíme se zasloužit![/rikuto_rec]
Pozvedl pravou ruku a zatnul sval. Bylo to takové gesto, které měl naučené z dětství, ale po těch letech se z vtipného gesta stalo spíš fakt machrovací gesto. Což si teď uvědomil a ve studu ruku zase rychle stáhl. On se nějakou dobu takhle volně nebavil a nevtipkoval, ale poslední dny mu do úsměvu zase bylo.
[rikuto_rec]Práci ochranky, než se všechno zařídí, by jsme určitě za nějaké to jídlo vzali. Zajistil bych minimálně dva lidi podobně schopné jak já. Ninja věci mi jdou lépe, než kuchtění, takže čekejte fakt schopný lidi. A věřím, že jou naše schopnosti ideální i na věci, co se dějí kolem. Jsme docela univerzální banda. Budoucí Hokage kolem sebe musí mít ty nejlepší a být připravený v každé situaci![/rikuto_rec]
Usmál se a mrkl na Yordona. Tenhle chlapík mu sedl. Ještě, že se do situace s krůtím na tržišti zamíchal, jinak by tu teď nebyl a Yordona by pravděpodobně nikdy nepotkal. Potom se teda pověnoval ostatním wellingtonům, než za ním přišel Yordon s další otázkou. Setřel si pot z čela hřbetem ruky, vydechl a zadíval se do země.
[rikuto_rec]No, asi jo.[/rikuto_rec]
Jo, nějakou chvíli přemýšlel nad tím, jestli je to dobrej nápad, kvůli svojí držce, která měla prostě mnohem lepší reakční dobu, než jeho mozek. Ale co by tu dělal, seděl a čekal? Chěl být Hokage a to obnášelo i diplomatické věci, takže by měl začít pracovat i na této schopnosti.
[rikuto_rec]Budu tam ale asi muset jako Riccardo, potkal jsem babču tohohle domova a přes ní se dostal sem.[/rikuto_rec]
Pokračoval, ale henge techniku zatím nepoužil, protože tu furt byli kuchaříci, žejo. Najednou ho napadla ještě jedna věc, kterou chtěl s Yordonem probrat, dokud byli ještě tady dole. Sáhl do kapsy a vytáhl papír s receptem na sušenky, které dostal od babči.
[rikuto_rec]Znáte tuhle dobrotu? Co na to říkáte? Změnil by jste něco nebo něco přidal? Chci je připravit pro někoho speciálního, až mi tady skončí mise a musím se vyšvihnout![/rikuto_rec]
Dvakrát nadzvedl obočí a s opravdovým zájmem koukal na Yordona, co z něj vypadne.

[rintaro_jmeno]

Hned po první starostově otázce Rin udělal jeden pořádný mentální facepalm. Na tohle se totiž vůbec nepřipravil a kdyby měl trochu víc času, mohl si něco zjístit o hostech a k jednomu z nich se verbálně připojit. Jenže co teď? Pochyboval o tom, že když plácne nějaké jméno, projde mu to a navíc tu už začal vytahovat celou tu věc s velikostí sídla a to se na nějakého podržtažku někoho jiného nehodilo. Ne, musel to pojmout chytře a chytit se něčeho jiného, čím pořádně odláká starostovu pozornost.
[rec=rintaro]"O tom nepochybuji, ale co když je potřeba přiložit ruku jinde. Mluvím o vnějších faktorech, které vaše město mohou ovlivnit v negativním směru."[/rec] Zkusil se chytit prvních slov starce. Nesnášel, když musel mluvit takhle. Používat všechna ta složitá slovíčka. Bylo to skoro, jako by skrz něj mluvila Kinko.
[rec=rintaro]"Než vaše sešlost začala, měl jsme možnost projít si důkladně vaše město a dozvěděl jsem se několik věcí, které podle mě stojí za pozornost. I za tu vaši, pane."[/rec] Musel jeho pozornost táhnout pryč od Rina a pokud mu skutečně záleželo na jeho pozici lídra všech zdejších lidí, bude dobře poslouchat.
[rec=rintaro]"Řekl byste, že jste dobře připravení na případný útok?"[/rec] zeptal se hodně důrazným hlasem. [rec=rintaro]"Případný je vlastně takové slovíčko navíc, protože co jsem slyšel, tak se v zemi potulují lidé, kteří si násilím berou, co se jim zlíbí a pomoci od feudálního pána se v takovém případě zřejmě nedočkáte. vzhledem k nešťastným okolnostem, které potkaly Amegakure. Co budete dělat pak?"[/rec] Zeptal se a na moment se odmlčel, než mávl rukou a výmluvně se zasmál. [rec=rintaro]"Omlouvám se, pane starosto, hodně jsem se ukvapil. Těšil jsem se na to, že to s vámi všechno proberu a teď když vás mám před sebou, nedokázal jsem se udržet. Jistě to počká na později."[/rec] Navíc si říkal, že by mu měl odpovědět aspoň na něco, aby stařík nedostal podezření, že se jeho otázkám vyhýbá. [rec=rintaro]"A ano, jsem z daleka, pane. Nepocházím z tohoto kontinentu."[/rec] Tohle by teoreticky mohlo pomoct i s tím, k jaké skupině patří. Byl to teda takový výstřel do tmy, ale nešlo nic a Rin mohl jen doufat, že ten chlápek, co vypadal jako dvojčata má nějakou skutečnou spojitost s nimi, která by ho nějak mohla spojit právě s Rinovou domovinou.
[rec=rintaro]"Pokora je ctnost."[/rec] Řekl ještě ke slovům starosty a spíš pro sebe se zasmál nad jeho holí, která určitě levná nebyla. Potom se otočil směrem ke schodům, aby se pomalu vydal nahoru hledat bednu. Ještě se ale zastavil. [rec=rintaro]"Pokud na to budete chtít navázat později, chci abyste jen věděl, že jsem tu pro to, abych vám s tím vším pomohl, takže si nemusíte dělat starosti."[/rec] Počkal však na reakci starosty, protože existovala šance, že ho zaujal dost na to, aby o tom mluvili rovnou. V takovém případě by však Rin ocenil trochu soukromí.

Rikuto -> "Tak budoucí Hokage je dokonce lidumil," pravil Yordon naoko překvapeně, když Rikuto řekl, aby to dali potřebným. No, proti tomu on nic neměl, to dělal už teď, ale měl tak trochu pocit, že Rikutova banda je teď ta potřebná. Ale nechtěl to lehkou cestou, bude to těžší.
"Inu, mám trochu problém s tím, že tam kde se koncentruje hodně ninjů pak většinou nezbude moc budov k provozování. Tady potřebuji pravý opak. Ale když se vám to povede, mohli bychom spolupracovat i do budoucna. Vojensky není Kawa moc silná a já bych rád expandoval dost do světa. Přes privátní společnost to tak půjde líp," okomentoval Rikutovo vychvalování jeho bandy, i když on už viděl jen třísky a rozmlácené talíře. Snad se pletl.
"Usadím tě tam místo mě, řeknu jim, že tě zvažuji jako nového kuchaře a že chci, aby sis zažil i výsledky mého jídla. Starosta na to neřekne ne, jsem jeho oblíbenec," rozhodl Yordon, čímž se on sám vyhnul fyzické účasti na galavečeři a politickým kecům. Vítězství pro všechny.
S poslední otázkou zastihl Yordona trochu na švestkách, ale nakonec se ponořil do receptu, který mu Rikuto předal. "Kde jsi to sebral?" zeptal se zvědavě. "Tohle je velice starý recept, ale je perfektní. Podle jiného bych tyhle sušenky nedělal a nijak bych ho neupravoval," řekl skoro šokovaně. "Nevěřím, že ho někdo prozradil cizinci," vypadal z toho dost odpařeně.

[npc_name=kuchihige]Kawasura Kuchihige[/npc_name]

Starosta moc dobře vnímal každé slovo, co Rin vypustil z pusy, ale zároveň taky moc dobře vnímal, jak se ho snažil odvést od jeho předchozí otázky. V očích se mu trochu zajiskřilo, byla otázka o čem tam teď přemítal.
[rec=kuchihige]"Opravdu? Důkladně jste si prošel mé město? Pěkné, že ano?"[/rec] zeptal se zvědavým tónem, čímž naznačil, že byla jeho pozornost odvedena. Aspoň od otázky, ke které výpravě patřil.[rec=kuchihige] "Žádný útok se konat nebude, nebojte. A i kdyby, naše město je připraveno,"[/rec] řekl zcela sebejistě a otevřeně, protože si byl vědom toho, že lidé kolem je mohli slyšet.
[rec=kuchihige]"Pojďme se trochu projít,"[/rec] řekl nakonec a zamířil ke schodišti o patro výš. Pokud ho Rin následoval, zamířil na malý balkónek, odkud byl skvělý výhled na město. A taktéž téměř nulová šance, že by je tam někdo mohl poslouchat.
[rec=kuchihige]"To jste musel absolvovat dlouhou cestu. Přijel jste z jihu nebo z východu?"[/rec] zeptal se zcela klidným tónem, jako kdyby tu někdo běžně cestoval z jiného kontinentu. Přičemž většina lidí ani nevěděla, že nějaké další kontinenty jsou.
Samozřejmě, pokud Rin vycouval, tahle část konverzace se již neodehrávala, stejně jako předchozí otázka, ale pokud ano, poklepal muž s klidem hůlkou o zábradlí. [rec=kuchihige]"Pokorný člověk by se neúčastnil dnešního jednání, které je zpola jeden velký obchod mezi několika stranami. Proto mě překvapuje, že to zmiňujete, pane Takayamo,"[/rec] pokračoval zcela klidným tónem.
[rec=kuchihige]"A nyní k důvodu, proč jste tady. Skutečně, světem se valí zlé zprávy a i zlé osoby. I do našeho klidného koutku země pronikly jisté živly, o které evidentně jevíte zájem. Nebo patříte k nim?"[/rec] neodpustil si další posouzení. Pak však zavrtěl hlavou. [rec=kuchihige]"Ne, k nim vy nepatříte, ne k těm, ke kterým míříte," [/rec]řekl rozhodným tónem. [rec=kuchihige]"Jižní farmy by mohly mít problém, pokud se ti lidé rozhodnou je ohrožovat. A Amegakure nám nepomůže, tak jak jste říkal. Ale mám snad jinou možnost?"  [/rec]

[rintaro_jmeno]

Pan starosta se rozhodl pokračovat v konverzaci a zřejmě sdílel Rinův názor, že by měla proběhnout v soukromí, protože ho dovedl na balkón, kde žádné zvědavé uši nebyly. Rina zajímalo, jak moc si byl skutečně jistý tím, že je jeho město v bezpečí před nebezpečnými vlivy. Mohl to říkat jen pro jistotu, aby ubezpečil někoho, kdo jejich konverzaci mohl slyšet, ale stejně tak v něm mohla vládnout jistá míra přehnaného sebevědomí. Rinovi bylo už od prvního pohledu jasné, že do infrastruktury města byla investovaná značná část peněz, ale stačilo to, aby se ubránili banditům? Možná ano, ale chtěl to starosta riskovat? Třeba by jejich útok odrazili, možná by je do jednoho dokonce pobili, ale bez úhony by se to neodneslo. A co Senkokyuu? Byl to zapadlý kus země, ale ekonomicky silný. Pod výškou organizace samozřejmě poklekly i velké ninja vesnice, takže tahle malá by sama o sobě neměla šanci. Nejspíš ani celá země by se nedokázala ubránit a byli by nuceni ohnout koleno. Ale co s pomocí Akatsuki?
[rec=rintaro]"Cestoval jsem portálem, takže nevím."[/rec] Odpověděl popravdě. Možná to mohlo působit jako suchý vtip, ale Rin vážně nevěděl, kterým směrem domovina klanu Yami ležela.
[rec=rintaro]"Já pokorný nejsem, pane starosto."[/rec] Zasmál se sám nad poznámkou. Možná se v tomhle trochu nepochopili, ale to nevadilo, protože nebylo potřeba to jakkoliv rozebírat.
[rec=rintaro]"Ne, máte pravdu, nepatřím k nim. Jak hluboko tyhle živly pronikly?"[/rec] zeptal se na informaci, která mohla zajímat jak jeho, tak i jeho kamarády. Tedy za předpokladu, že měl starosta nějaké informace o Senkokyuu nebo o někom, kdo s nimi úzce spolupracoval. [rec=rintaro]"Máte novou možnost, pane starosto. Nepotřebujete pomoc od vašeho pána a jeho placených ninjů, protože uzavřete dohodu se mnou. Postarám se o bezpečí vašeho města a jeho okolí. Oba dva víme, že Země Řek je ekonomicky soběstačná, ale co se stane, pokud si skupinky chamtivých chuligánů začnou dělat, co se jim zachce? Už takhle je tu jedna skupinka, která si v zemi sebrala kus pro sebe, aniž by se kohokoliv ptali nebo se snažili vyjednávat. Co když se jim nevyvede úroda a vrhnou se na nejbližší farmu? Nastřádá se to a všechno se může začít hroutit jako domeček z karet a postupně se to dostane až k vašemu městu."[/rec] Opřel se o zábradlí a zahleděl se do města. [rec=rintaro]"Může se jim to zalíbit, vezmou si pod sebe farmy, lidi, donutí je platit přehnané daně a budou je otročit na polích. Máte krásné město, ale když mu nikdo nebude dodávat, co se stane? Vaše skrytá vesnice je v regresi, Amegakure vám nepomůže a ostatní velké vesnice jsou pod vlivem jednoho velkého černého mraku."[/rec]
Pokrčil rameny a uchechtl se. [rec=rintaro]"Vím, že tady vytahuju ty nejhorší možné scénáře, ale věřte mi, že svět se momentálně blíží střemhlav do nekonečné díry chaosu a slovo se rozkřikne."[/rec] Starosta teď Rina mohl vidět jako nějakého strašáka, který se ho tu snaží zlámat strachem, ale byla to jen projekce skutečných pocitů, který mladý ninja cítil. A chtěl se jim postavit.
[rec=rintaro]"Na stabilitě téhle země mi záleží. Ale potřebuji spojence. Někoho, kdo má vliv a může mi pomoct dostat se k dalším lidem, kteří mají vliv."[/rec] Akatsuki potřebovali spojence. Problém byl trochu v tom, že z konverzace už starostovi nejspíš došlo, že Rin nepatří k nikomu z hostů.

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Nejsem zvyklej dostávat věci zadarmo a ani si na to zvykat nechci. A jo, většinu lidí mám rád. Takže jsem asi to, co jste říkal.[/rikuto_rec]
Odpověděl, na Yordonovu poznámku. Jo, tohle byl asi zrovna další moment, kdy by ho Itane vypleskal, být tady. Přišli sem sehnat zásoby, on tu možnost dostal bez práce, ale stejně si vybral tuhle variantu. Itane tu ale nebyl, vlastně tu nebyl nikdo a tak se o této nabídce nikdo nikdy nedozví. Dostanou zásoby za odvedenou práci, to je přece i víc uvěřitelné, než že je zajistil zadarmo přes kuchtění a mluvení. Podle dalších Yordonových slov Rikuto usoudil, že už nějaké zkušenosti s ninjy u nějakého svého podniku měl. Nebo možná jako mladej někde takhle pracoval. Tak či onak, cítil z toho osobní zkušenost.
[rikuto_rec]To máte právdu, proto vám tam pošlu jenom dva nebo tři lidi. Jsou to specialisti na nenápadné řešení problémů, takže vaši hosti budou moct spoko baštit bez rušení.[/rikuto_rec]
Jo, tohle neznělo úplně jako úkol pro něj. Jeho techniky dělaly přece jen docela bordel. Takovej Morio, Itane nebo Hitoshi byli ale velice dobří kandidáti. Rikutovi se rozzářili oči, když slyšel, že se zaručeně dostane na hostinu a tak bude moct ochutnat všechno to jídlo. Bez přemýšlení několikrát pokýval hlavou a potom použil henge techniku, aby nahodil vzhled jako předtím. Tedy vzhled Uzuika Riccarda. Pak přišlo něco stejně vzrušujícího, jako vidina hostiny. Recept který dostal, nebyl jen tak obyčejný recept opsaný z krabice místních sušenek z nějakého Kawamartu.
[rikuto_rec]Pomohl jsem místní hodné babče, pozvala mě na čaj s těmihle sušenky a po krátké konverzaci jsem se zeptal na recept a hodná babča mi ho dala. Takže perfektní recept, to mám štěstí![/rikuto_rec]
Na setinu Rikuta píchlo, že měl přijmout nabídku jídla zadarmo a misi tady co nejdřív ukončit, aby se dostal co nejdříve zpátky a mohl tyhle sušenky udělat Hinami. Ale byla to fakt jen setina, protože nebyl takovej člověk a takovej člověk by se určitě i Hinami líbil méně. Takže tady tomu dá všechno a pak dá všechno i do těch sušenek.
[rikuto_rec]Díky, šéfe! Za všechno, co jste pro mě dneska udělal![/rikuto_rec]
Prohlásil s vážnou tváří a poklonil se šéfovi. Pak se zase s odlehčeným úsměvem narovnal a polknul slinu. Hostina se blížila.

[npc_name=kuchihige]Kawasura Kuchihige[/npc_name]

Starosta cestu portálem nekomentoval, protože to přičetl k další spoustě ninja věcem, kterým nerozuměl. Rin se tak zároveň vyvlékl z otázky, jak sem cestoval, což zase trochu ulehčilo jeho historku.
[rec=kuchihige]"Netuším, pouze před pár dny prošli naším městem a chtěli si nárokovat půdu. Že prý v Zemi Horkých pramenů už nemohli žít,"[/rec] řekl starosta klidným tónem na hloubku proniknutí oněch živlů. V tu chvíli si Rin mohl uvědomit, že jeden mluvil o koze, druhý o Senkokyuu, ale zároveň, že už tyhle informace vlastně slyšel v hospodě, tudíž tímhle dostal potvrzení, že ona skupinka byla opravdu reálná a nejspíše i platila informace, že směřovali na jih.
[rec=kuchihige]"Uzavřu dohodu s vámi? Však vás absolutně neznám,"[/rec] rozesmál se stařík. [rec=kuchihige]"Ale je vidět, že máte obchodního ducha. A že jste si hodně zjistil o stavu naší země,"[/rec] pokračoval po chvíli zase vážným tónem. Bylo vidět, že oceňoval připravenost se kterou Rin mluvil. [rec=kuchihige]"Vidíte ten scénář příliš černě, takovou jednu skupinu by zvládla i domobrana našeho města. Ale máte pravdu, byl bych špatný obchodník, kdybych riskoval vlastní zdroje místo externích. Jsem ochoten s vámi otevřít nejprve jednoduchý kontrakt. Vyřešíte návštěvníky z cizí země. Způsob nechám na vás, buď si koupí pozemek a budou tu žít s mírem, pošlete o pár zemí dál, nebo si vymyslíte jiné řešení,"[/rec] navrhl, přičemž sám Rin potvrdil, že začal nejčernějším možným scénářem. Potom natáhl ruku k stvrzení ústní dohody.
[rec=kuchihige]"Jsem dost starý na to, abych mohl tvrdit, že pár přátel mám. A někteří jsou i poměrně vysoko. Ukažte mi, že jste takový, jak říkáte a možná v této zemi získáte přítele. Zníte jako muž, který se o zem opravdu zajímá a je ochoten něco budovat,"[/rec] řekl poklidným hlasem a rozešel se směrem ke schodišti.
[rec=kuchihige]"Dokonce vám i za vaše smýšlení odpustím to, že jste se vetřel bez pozvání,"[/rec] řekl se širokým úsměvem. Rin měl pravdu, došlo mu to, ale byl hlava otevřená a ochotná jednat. [rec=kuchihige]"Za trest si teď ovšem vytrpíte obchodní a diplomatický oběd spolu semnou,"[/rec] rozhodl následně.

[npc_name=yordon]Yordon[/npc_name]

[rec=yordon]"Víš, je hezké si věci vydobýt vlastními rukami, ale pomoc se občas hodí! Ale cením tvůj přístup pro věc, doufám, že si spolu příště zase zavaříme!"[/rec] rozhodl se Yordon ještě Rikuta povzbudit do budoucích aktivit.
[rec=yordon]"Snad po jejich nenápadném řešení problémů budu ještě nějaké hosty mít," [/rec]pravil ironicky, ale zároveň trochu v žertu. Nebo to myslel vážně? Ono u našich Akatsuki nikdo nikdy nevěděl, kolik lidí po akci zbude.
[rec=yordon]"Toho receptu si važ a nedávej ho z ruky. Tahle země je velice stará a přes žaludek jsi schopný se dostat na různé místa," [/rec]dal mu ještě poslední radu, kterou by si měl Rikuto velmi dobře zapamatovat. Vypadalo to, že jeho schopnosti byli totiž pro tuto zemi ještě platnější než třeba pro Zemi Ohně. A to by mohlo otevřít cestu dál.
[rec=yordon]"To máš rozhodně zač! A teď vzhůru na hostinu a ne, že mi uděláš ostudu! Ochutnávej a uč se," [/rec]natáhl přitom ruku na rozloučenou, zatímco následně oznámil, že Riccardo bude kontrolor kvality přímo na hostiny. Tím měl své místo u stolu zajištěné.

Nyní se tedy jak Rin, tak Rikuto mohli vydat do předsálí a na chvíli se potkat. Pak měla hostina začít.

[rintaro_jmeno]

Rin se musel sám sobě trochu vysmát, když starosta začal o koze po tom, co on mluvil o voze. Dokonale se ukázala naivita Rinova mládí. Ačkoliv byli Senkokyuu hrozbou pro celý svět, tak tady byli momentálně jen problémem Rina a Rikuta.
[rec=rintaro]"Máte pravdu, neznáte mě, ale naprosto upřímně doufám, že se to změní a najdete ve mě někoho, komu budete moct věřit. Proto jsem s vámi chtěl od začátku mluvit otevřeně a nevodit vás za nos zbytečným tancováním kolem horké kaše."[/rec] Zkusil obhájit, proč rovnou střílel na terč. Ono šlo taky o to, že jejich skupina teď byla ještě v plínách a potřebovali rychle zajistit nějaké zázemí.
[rec=rintaro]"Jsem rád, že to vidíme stejně."[/rec] Reagoval na jeho slova o riskování místních životů. [rec=rintaro]"A přijímám. Tohle nikdy nebyl obchod, ze kterého bych vytěžil víc, než část vaší důvěry."[/rec] Přijal starostovu ruku. [rec=rintaro]"A nějakou rozumnou provizi samozřejmě."[/rec] Dodal ještě s úsměvem.
[rec=rintaro]"Starý je jen jiné slovo pro zkušený, pane starosto. Vaše podmínky jsou více než férové a jsem rád, že jsem s vámi mohl vést tuhle konverzaci."[/rec] Skoro Rina až mrzelo, že před ním falšoval svoje jméno a vzhled, ale tohle všechno mu dalo naději, že ani to nebude muset, protože starosta skutečně působil jako dobrý člověk, který byl ochotný jednat s lidmi, kteří se k němu chovali férově. [rec=rintaro]"Věděl jste to od začátku, co?"[/rec] Zeptal se ještě trochu pobaveně nad tím, jak ho hezky prokoukl. Ono to vlastně dost podporovalo i Rinova slova o staříkově zkušenosti.
[rec=rintaro]"Rád."[/rec] Souhlasil nakonec se svým trestem. [rec=rintaro]"Mohl byste mi cestou říct něco o svých hostech? Zajímal by mě hlavně ten muž s tmavými vlasy a zelenýma očima. Připomíná mi někoho, koho jsem znal."[/rec] Možná to bylo trochu troufalé vzhledem k tomu, že byl Rin nezvaným hostem, ale nějakou tu troufalost už ukázal, tak proč teď brzdit?

[rikuto_jmeno]

Rikuto přikývl na to, že pomoc se občas hodí. S tím on souhlasil, ale přišlo mu, že i pomoc si člověk musel nějak zasloužit. Yordona poznal teprve dneska a jejich vztah přece nemohl být na úrovni, aby si od něj nechal tady zadarmo hned pomáhat.
[rikuto_rec]To se nebojte, všichni jsme studenti z Konohy. Myslím si, že máme vysoké morální hodnoty a k nejhoršímu se uchylujeme pouze, když to jinak nejde.[/rikuto_rec]
Pravil s úsměvem na tváři, ale ve skutečnosti ho zabolela jizva na jeho rameni a v případě Hitoshiho si vůbec nebyl jistej tím, co právě řekl. Nemohl něco takového ale říct, žejo. Kdyby se měl rozhodovat na základě Hitoshiho, kterého viděl před třemi roky, tak by tohle v životě neřekl. Za těch pár dní s ním z něj ale opravdu cítil nějakou změnu. Navíc se snažil prodávat led, mohl se klidně živit lovením lidí. Ale prodával led. I to pro Rikuta něco znamenalo. Snad to nebylo celé jen divadlo, aby s ním Rikuto spolupracoval.
[rikuto_rec]Díky, střežil bych si ho i tak, ale teď na něj budu dávat extrémní pozor![/rikuto_rec]
Potvrdil Yordonovi, že ten recept z ruky nedá a že si jeho radu vezme k srdci. Problém byl s tím, že moc nevěděl jak si takovouhle radu vyložit. Měl lidem dát najíst a nebo měl prostě on hodně jíst? U babči prostě jen jedl a dostal recept, navíc se mu druhá možnost zamlouvala více, takže se rozhodl momentálně více stavět na tuto stranu teorie.
[rikuto_rec]Nebojte šéfe, budu se chovat nejlépe, jak jen to umím. Ještě jednou díky![/rikuto_rec]
Podal šéfovi ruku a během pevného stisku se mu podíval do očí. Yordon neznal Rikuta moc dlouho a tak ho teoreticky tenhle slib o jeho nejlepším chování mohl uklidnit. Šéf mu potom navíc potvrdil jeho teorii, protože mu přímo řekl "Ochutnávej a uč se", co jinýho by to mohlo znamenat, žejo? A tak se Rikuto jako Uzuiko Riccardo vypravil na hostinu, připravenej se projíst ke znalostem a osobnostem téhle země.

[rintaro_jmeno]

Do obchodníka měl Rin hodně daleko a spíš používal metody, které ho naučily zkušenosti z vedení země, ale znělo to trochu jako kompliment, takže to vzal a nehodlal to starostovi nikterak vyvracet.
[rec=rintaro]"Přiznám se, že jsem za to rád, protože se mi nechce hledat způsob, jak vás v tomhle přechytračit a takhle vím, že by to bylo stejně jen zbytečné úsilí, které můžu radši upřímně věnovat budování přátelského vztahu."[/rec] Upřímně bylo taky hodně silné slovo vzhledem k tomu, že Rin vypadal jinak než ve skutečnosti, ale pěkně krůček za krůčkem. Byl nepřítelem Senkokyuu a nemohl si dovolit ukázat se takhle veřejně mezi lidmi, kteří mohli být klidně spojenci maskované organizace. Doufal, že to starosta pochopí, až před něj postaví pravdu.
[rec=rintaro]"Někdo je přijal do služeb, jo?"[/rec] Zopakoval větu, která ho zaujala. Kdopak to asi byl? Rin si troufl říct, že kladivo uhodilo hřebík přímo na hlavičku s návštěvníky, kteří se paktují s maskouny. Taky se zřejmě potvrdilo jeho spojení s dvojčaty, protože co Rin věděl, tak pocházeli z Amegakure. Otázkou bylo, co je zač. Byl to jejich starší bratr? Bratranec? Otec, co vypadal mladě? Těžko říct. [rec=rintaro]"Myslíte ten artefakt, který je schovaný v krabici se symboly ninja klanů?"[/rec] Vyložil další kartu. [rec=rintaro]"Když bude dělat problémy, tak ho zase uklidníme. Z mých velkohubých sebevědomých keců vám to už nejspíš mohlo dojít, ale jsem taky ninja, pane starosto."[/rec] A nebyl tady sám, což Tenko taky nebyl, ale společně s Rikutem si Rin docela věřil. Byli silný tým. [rec=rintaro]"Nejsem tu ale, abych dělal problémy, nebojte se."[/rec] Nechtěl, aby měl starosta nějaké starosti (lol) ohledně Rinova chování u večeře.
Cestou ještě potkali plešku Riccarda a starosta jako by kompletně prokoukl to, že jsou spolu. Tedy, alespoň to napovídal jeho výraz se zdviženým obočím. Rin se na něj začal culit jako panenka a pokrčil rameny. [rec=rintaro]"Máte dobrou intuici,"[/rec] zasmál se výmluvně.

[rikuto_jmeno]

Taky ještě zamával naposledy na Yordona, než se mu ztratil z dohledu. Což bylo dobře, protože Rikuto chtěl jít a věděl, že k tomu musí nechat už Yordona taky pracovat. Pokračoval směrem k hlavním prostorám, než potkal přeměněného Rina s nějakým týpkem. Rikuto netušil, co to je za týpka. Ale byl starej a byl tu s ním Rin, takže to byl asi někdo důležitej.
[rikuto_rec]Dobrý den. Ano.[/rikuto_rec]
Odpověděl jako prvňáček, protože vůbec netušil jak se k tomu chlapovi chovat. Ale protože znal Rikutovo jméno, tak to mohl být starosta. Yordon přeci jen říkal, že to byl jeho kamarád a domluvil to přes něj. Nebo ne kamarád, ale že mu nedokáže říct ne. Takže dost možná jenom nějakej známej. Rikuto se rozhodl, že si ho bude zatím pamatovat jako možného starostu. Možnej starosta tam na ně potom začal házet divné pohledy, podezíravé. Rin jeho podezření potvrdil, ale Rikuto furt nevěděl co přesně. Jestli jenom to, že jsem tady spolu a nebo jejich celou identitu. Jenže zapomněl i Rinovo krycí jméno, takže tam stál s otevřenou pusou, vykulenýma očima a nevěděl co.

[rintaro_jmeno]

Rin si rozhodně všiml a tím to nekončilo, protože se ke krabici s artefaktem hodlal vrátit. A nejen to. Rin se ten artefakt totiž rozhodl získat za každou cenu. Neměl momentálně co nabídnout, ale to neznamenalo, že neexistovaly jiné způsoby. Pokud Tenko chlápek spolupracoval se Senkokyuu, tak Rina ani trochu netrápila myšlenka, že by ho prostě okradl. Ať už to bude jakkoliv, nejdřív potřeboval zjistit víc.
[rec=rintaro]"Uvidíme se na hostině, pane starosto."[/rec] Řekl Rin, čímž Rikutovi zároveň prozradil, s kým mají tu čest a nechal jejich hostitele odejít.
Kluci teď byli chvíli o samotě, což bylo dobře, protože bylo pár věcí, které museli probrat, než budou postupovat dál. [rec=rintaro]"Máme problém a málo času."[/rec] Oznámil Rikutovi po tom, co starosta zmizel za svými hosty.
[rec=rintaro]"V rychlosti. Je tu nějakej týpek z Amegakure a mám podezření, že spolupracuje se Senkokyuu. Na hostině zřejmě proběhne aukce o nějakej artefakt, kterej je schovanej v krabici se znakama všech možných klanů. Mimo to jsou tam ale velký značky klanů Yami a Hikari, což je divný, protože moje země leží někde daleko v prdeli kdo ví kde."[/rec] Rozhodil zmateně rukama. [rec=rintaro]"Ten týpek z Amegakure vypadá jako dvojčata, který cestovali s Hitoshim a se kterýma jsme se potkali na zkouškách v Suně. Nemluvě o tom, že se jmenuje podobně jako oni. Tenko. Dvojčata jsou Tenzo a Tonda."[/rec] To prostě nebyla náhoda. [rec=rintaro]"Stejný dvojčata, který chtěla Kinko pro sebe stejně jako mě."[/rec]
Rikutovi mohlo pomalu začít docházet, kam Rin mířil. [rec=rintaro]"Musíme získat tu věc v té krabici. Netuším, co to je, ale je možný, že je to důležitý pro Senkokyuu. Možná dokonce přímo pro Kinko."[/rec]
Bylo celkem vtipné, jak rychle Rin degeneroval v Rikutově přítomnosti. Se starostou jednal jako slušný mladý ambiciózní muž a s mladým Uzumakim tu štěkal jak pes, kterému páníček mává vodítkem před očima. A asi bych neřekl, že je to přímo Rikutem. Spíš tím komfortem, který pro Rina jeho kamarád představoval.

[rikuto_jmeno]

Neměl nejmenší tušení, co se odehrává mezi možným starostou a Rinem, ale možnej starosta najednou odešel a nechal je tam samotné. Znamenalo to, že věděl, že tu je Rin a Rikuto spolu? Rin mu mezitím potvrdil, že možnej starosta je fakt starosta, takže si ušetřím slovíčko. Radši ale nic neříkal a se starostou se nijak neloučil, radši věnoval veškerou pozornost Rinovi. Ten tam na něj začal chrlit hromadu informací, ve které bylo hrozně moc názvů organizací, klanů a dokonce i lidí. Takže bylo fakt těžký to nějak zpracovat, když u toho ještě musel přemýšlet co je co nebo kdo je kdo. A tak po téhle smršti informací mohl Rin vidět Rikuta, který si rukou mnul bradu, pohledem koukal někam do blba a z hlavy se mu pomalu kouřilo.
[rikuto_rec]Dobře. Tendu, Tandu a Tondu nemám šanci si zapamatovat, ale ten artefakt bych měl poznat. Takže potřebujeme informace o tom, pro koho starosta dělá a podle toho určíme způsob, jakým ten artefakt získáme. Se starostou sis očividně sedl a umíš s ním jednat, tuhle část nechám na tobě. Mohli by jsme si vymyslet nějaké znamení pro klidovej plán a čas nakopat prdele plán.[/rikuto_rec]
Odpověděl Rinovi. Vlastně už stačilo jen domluvit ty případné signály, protože jinak odsouhlasil všechno co řekl. Ono se těžko protestovalo proti něčemu, čemu sotva rozuměl a ještě hůř se vymýšlelo něco vlastního. A taky Rinovi věřil, měl přeci jen o dost víc času na získávání informací během toho, co Rikuto kuchtil. Nojo, na to málem zapomněl! Pěstí bouchl do otevřené dlaně svojí druhé ruky.
[rikuto_rec]Ještě něco důležitýho![/rikuto_rec]
Dostal ze sebe a potom chytl Rina jednou rukou kolem ramen a přihál ho blíž k sobě, aby mohl mluvit víc potichu. Takže to na Rina mohlo působit, jako že se mu chystal říct nějakou fakt tajnou informaci, kterou získal.
[rikuto_rec]Až budeme uvnitř, tak musíš najít wellington. Je to maso, které jsem obalil v takové houbové směsi, bylinkové palačince, sušené šunce a listovém těstě. Vypadá to skoro jako roláda, ale není to sladký. Kamarááááde, neskutečně jsem to vybombil! To musíš ochutnat, protože s takovýma surovinama jsem ještě nedělal. Fakt jako, žůžolabůžo, pusa ti poděkuje.[/rikuto_rec]
Udělal volnou rukou slavné italské gesto.
[rikuto_rec]Jo, a šéfkuchař si najme dva lidi z naší skupiny, aby hlídali jeho nově otevřenou restauraci. Výměnou nám za to bude poskytovat zásoby a když se osvědčíme, můžeme očekávat ještě větší spolupráci.[/rikuto_rec]
Dostal ze sebe najednou jen tak rychle mimo, protože to v tenhle moment nebylo tak důležité.
[rikuto_rec]Ale ten wellington! Maso jsem krásně zatáhl, dodělal v troubě a nechal ho odpočinout. Takže všechno to šťavnatý zůstalo uvnitř, uuuuhm!![/rikuto_rec]
Začal zase vášnivě a na konci už dělal gesto dokonce oběma rukama a chvíli u toho koukal směrem nahoru. Byl si jistej, že si alespoň pro jeden kousek dojde. Jako určitě ochutná i všechno ostatní, ale pro svůj vlastní výtvor se určitě musel zastavit. Navíc když bude mít možnsot ochutnat jídla ostatních a potom hned toho svého, tak může taky lépe porovnat úrovně zpracování. No těšil se moc!

[rintaro_jmeno]

Rin se musel pobaveně uchechtnout nad tím, že Rikuto pořád nemá hlavu na to, aby si zapamatoval něco tak jednoduchého jako jména dvojčat a jejich staršího příbuzného. Ale to byla prostě součást šarmu typického pro našeho budoucího hokageho.
[rec=rintaro]"Nemyslím si, že by nad sebou starosta měl někoho jiného mimo feudálního pána a lidu města."[/rec] Někdo by s Rinem možná nesouhlasil, ale byl toho názoru, že když někdo zastává takovou pozici, měl by sloužit právě svému lidu a jejich blahu. Věděl však, že zrovna Rikuto to vidí stejně. [rec=rintaro]"Nemůžeme však popřít možnost, že si na mě zahrál, jak na housle a ve skutečnosti ví víc, než se na první pohled zdá. Z chvíle, kterou jsem s ním strávil, jsem pochopil, že je to velice inteligentní člověk, který pečlivě zvažuje všechny svoje kroky. Bylo by totálně naivní myslet si, že ho mám prokouknutého. Vím přesně to, co chce, abych věděl."[/rec] Přiznal Rikutovi svoje skutečné pocity ohledně starosty. Nic z toho však neznamenalo, že je proti nim a Rin doufal, že z takového muže dokáže udělat spojence pro Akatsuki.
Rikuto se potom pochlubil svým uměním, kterému se věnoval během toho, co Rin procházel starostovo sídlo. Nad celou věcí se culil jak zamilovaný puberťák a bylo to z toho důvodu, že měl prostě radost. Rikuto měl něco, co ho od srdíčka bavilo. Rin mu to vlastně tak trochu záviděl, protože sám nic takového neměl a trochu ho trápilo, že možná ani nebude mít čas objevit něco, co by Kageyama Rintaro mohl dělat s takovým nadšením.
[rec=rintaro]"Umírám hlady a tímhle jsi mi to akorát připomněl,"[/rec] zachechtal se výmluvně. [rec=rintaro]"Těším se."[/rec] Řekl ještě upřímně, než společně vyrazili dovnitř. [rec=rintaro]"Proč se tomu říká wellington? Je to hodně divný slovo."[/rec] Utrousil ještě poznámku.

Potom tedy vešli dovnitř a Rinovi trochu poskočilo srdíčko, když uviděl, že se čeká na ně. Na dvojici, která tam oficiálně ani neměla být a přidali je nejspíš na poslední chvíli. Rinovi bylo jasné, že ostatní hosté budou mít nepříjemné otázky. Možná se na ně nezeptají nahlas, ale určitě je zajímalo, co jsou tihle dva zač.
Rin každopádně zaujal své místo a vyslechl si starostu. No a nebylo to dobré, protože starosta hned zkraje řekl, že je zakázáno využívání jakýchkoliv ninja technik. Jistě, bylo to "jen" henge a co se Rina týkalo, tak svůj vzhled až tolik nemaskoval, ale ačkoliv k tomu měli dobré důvody, mohlo se to rychle obrátit proti nim. Minimálně ten Tonda-lookalike byl totiž taky shinobi a nic o něm nevěděli. Mohlo se klidně jednat o senzibila nebo něco takového. Pokud by dokázal poznat, že dvojice aktivně používá techniku, mohl by to potom využít proti nim v případném argumentu a tím shodit veškerou jejich kredibilitu.
Nebylo to lehké rozhodnutí, ale bylo to rozhodnutí, které museli udělat rychle, protože každá sekunda teď hrála důležitou roli. [rec=rintaro]"Pane starosto,"[/rec] přerušil ticho a postavil se. [rec=rintaro]"Chci, abyste věděl, že všechno, co jsem vám předtím řekl, byla pravda. Pro bezpečí mé a mého přítele, jsme však museli vzít jistá opatření."[/rec] Nevěřil těm lidem, kteří je tu teď obklopovali. Nemluvě o tom, že minimálně jeden z nich mohl patřit pod Senkokyuu. Nemohli si však dovolit nehrát tuhle hru správně.
Podíval se na Rikuta jakýmsi omluvným pohledem, protože se vlastně rozhodl i za něj, že pro teď byl konec falešných jmen a tváří. Doufal, že to pochopí.
[rec=rintaro]"Jmenuji se Yami Rintaro."[/rec] Představil se a s puffnutím se vrátil do své skutečné podoby. [rec=rintaro]"Jsem členem organizace jménem Akatsuki a hlavou Yami klanu, jehož znak můžete najít támhle na krabici s artefaktem."[/rec] Ukázal přímo na symbol, který doprovázel znak klanu Hikari. Tohle bylo vlastně poprvé, co se Rin představil jako Yami. Přišlo mu to nutné vzhledem k okolnostem a doufal, že mu to dodá nějakou pevnou zem, na kterou se může postavit v rámci situace.
Problém by mohlo být slovo Akatsuki, protože třeba starosta byl dost starý na to, aby věděl, kým tohle uskupení kdysi bývalo. Tedy, minimálně o nich mohl slyšet. Doufal však, že jejich vystupování mu dokáže, že tahle inkarnace rudého úsvitu se snaží o něco jiného. O něco lepšího.
[rec=rintaro]"Omlouvám se, že jsem vám neřekl pravdu hned, pane starosto, ale věřte mi, že to nebylo z důvodu vám jakkoliv uškodit."[/rec] Hluboce se směrem ke starci uklonil.

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]A nebo Senkokoty a tahá nás tu za nos. Musíme být opatrní, jednoho jsem měl pod rypákem celej život. Věděl jsem, že je to hajzl a něco mi na něm nesedělo celou dobu, ale nikdy by mě nenapadlo, že bude součástí tohohle všeho. Zní to ode mě asi vtipně, ale opatrně.[/rikuto_rec]
Uchechtl se, protože oba museli moc dobře vědět, jak se Rikuto chová v soubojích a jak dje po hlavě do nebezpečí. Možná i on přeci jen dospěl. A nebo se tu klasicky projevovala jeho vlastnost, starat se o bezpečí ostatních víc, než o svoje. Nevěděl přesně co očekávat a připravoval se i na to, že může být Rin se starostou zase osamotě, zatímco Rikuto bude někde jinde.
[rikuto_rec]Nevím, třeba to vymyslel nějakej chlap, kterej se jmenoval Wellington. A nebo je to prostě slovo, jako každý jiný. Když se zamyslíš, tak spousty slov zní zvláštně, ale vlastně ti nezní zvláštně, protože už je máš spojený s jejich významem. Ale třeba pepř a vepř. Tak blízko a přesto tak daleko. Důležitý je, že je to fakt bašta.[/rikuto_rec]
Zafilozofoval si na krátkej moment Rikuto. Tuhle otázku si fakt nikdy nepokládal, proč se to jídlo jmenovalo wellington. Zajímalo ho, jak se to připravuje a proč spolu dané ingredience tak hezky hrály. Název mu byl u zadku. A tak vyrazil s Rinem dál do hlavní místnosti.

Jeho vnitřní pochody byly jiné než Rinovi. To, že se čekalo jen na ně dva mu bylo u stejného místo, jako název wellington. Vůbec to takhle nevnímal, spíš se rozhlížel všude okolo, jestli neuvidí víc jídla. Zajímalo ho, co všechno bude na menu a jestli tam bude i něco sladkého. V kuchyni se věnoval jen tomu svému a neměl čas koukat se na to, co připravují ostatní. Žil několik let v divočině, takže tohle pro něj byla fakt super událost. Teplé a luxusní jídlo připravené od někoho jiného, sen. Takhle zamyšlený došel se svým kamarádem ke dvěma volným místům. Rin oslovil pana starostu a Rikuto neměl v plánu ho přerušit. Sice se na tomhle úplně nedomluvili, ale neměl s tím problém. Uvědomoval si od začátku, že jeho tvář bude s jejich novou organizací spojována. Navíc měl svůj sen a k tomu potřeboval být vidět. A tak tedy taky zrušil henge techniku a najednou tam stál úplně jinej člověk. Protože neměl čelenku a naposledy si dával vlasy do copu kvůli vaření, tak byl na jeho čele jasně viditelný znak klanu Kaguya, který byl tedy i na artefaktu, který stál na stole.
[rikuto_rec]A já jsem Uzumaki Rikuto, taky jsem tady jako zástupce Akatsuki. Nejsem hlava žádného klanu, ale jednoho dne budu Hokage.[/rikuto_rec]
Dostal ze sebe klasicky svojí větu o Hokagem, protože nevěděl co jiného říct krom představení. To by bylo takové nudné, říct jenom svoje jméno. Navíc Rin to tu zase docela rozjel, tak nechtěl vypadat jen jako nějaká jeho ochranka. Byli přeci rovnocenní partneři a to musel dokázat hned na začátku. Ještě měl co říct!
[rikuto_rec]A ještě jsem na dnes připravoval wellington. Takže kdyby to někdo chutnal, tak bych pak rád slyšel názor.[/rikuto_rec]
Přikývl spokojeně hlavou, že už to je snad všechno.
[rikuto_rec]Jo a taky se omlouvám, pane starosto.[/rikuto_rec]
Pleskla ho ještě poslední věc a tak se pořádně uklonil starostovi a nějaké dvě, tři vteřinky v tom úklonu zůstal.

[rintaro_jmeno]

Jejich odhalení popravdě dopadlo mnohem lépe, než Rin zpočátku čekal. Přesto to sebou však přineslo jistou řadu problémů. První věc na seznamu - shinobi Tenko z Amegakure. Jeho prvotní protesty nutně nemusely znamenat, že skutečně patří pod Senkokyuu. Dokonce i obvinění ze zabití hokageho, které se světem zřejmě šířilo jak divoký oheň, to přímo nepotvrzovalo, ale když se potom objevil stín, který Rina oslovil přímo, bylo to jasné.
Rin byl celou dobu ticho a poslouchal, co říkali ostatní. To byla vlastně jedna z jeho nejvýraznějších změn, protože v minulosti by okamžitě a velmi hlasitě protiargumentoval.
Předtím než cokoliv řekl, se podíval na Rikuta. Tohle byl jejich moment; první šance, jak veřejně ukázat, kdo vlastně Akatsuki chtějí být. Pohled zakončil drobným úsměvem. Věřil tomu, že Rikuto k celé věci bude chtít také říct svoje a Rin věděl, že mu pomůže přesvědčit ostatní.
Pan starosta každopádně odhalil, že sám není úplně bezbranný a dokáže ostatní odříznout od chakry, což Rin ocenil, protože díky tomu mohl ignorovat slepici a jen si představovat, jak moc ji to musí srát.
[rec=rintaro]"V první řadě bych chtěl poděkovat za slova přijetí. Jak řekl tady pan historik, ujišťuji vás, že s původní skupinou máme společné jen jméno."[/rec] Bylo to samozřejmě jen jeho slovo, ale mimo to nikomu z přítomných nedali důvod k tomu, aby si mysleli něco jiného. Tedy možná kromě pana starosty, který si byl až moc dobře vědom toho, že mu Rin prošel barák a půjčil si od něj oranžovou větrovku. Ale třeba chápal, že to bylo jen v rámci jakéhosi reconu.
[rec=rintaro]"Vaše znepokojení je pochopitelně na místě, pane starosto a stejně jako vy bych nechtěl jednat s vrahy a podobnými zločinci. Proto navrhuji, aby se tohoto jednání skupina Tenka-san neúčastnila."[/rec] S neutrálním pohledem se podíval na muže z Amegakure. [rec=rintaro]"Tímto neobviňuji přímo jeho, ale stíny, které zde reprezentuje."[/rec] Obrátil se na starostu. [rec=rintaro]"Jedním z důvodů, proč jsme maskovali svůj vzhled, byl strach z odhalení skupinou jménem Senkokyuu - tedy předpokládaní zaměstnavatelé Tenka-san. Sám jste před chvílí viděl siluetu osoby, která mi tu hezky otevřeně vyhrožovala tím, že si pro mě přijde. Jmenuje se Kinko a patří k hlavním pilířům organizace."[/rec] Na moment se odmlčel a nadechl se. [rec=rintaro]"Nebyli jsme si jistí tím, zda ve vaší zemi mají vůbec nějaký vliv, ale zdá se, že jste v jejich hledáčku i bez nás."[/rec] Rin se teď obrátil na muže, který se označil za historika daimjóvy skupiny. [rec=rintaro]"Možná někdo z vás ví, co se stalo v Suně před čtyřmi lety."[/rec] Pak se ještě vrátil ke starostovi. [rec=rintaro]"Senkokyuu s námi mají problém, protože jsme pro ně nepříjemný trn v oku. Udělali si nepřátele z malých bezbranných děcek, jenže děcka vyrostly a tak se začali obracet k drastickým metodám. Zabili hokageho a udělali z nás veřejného nepřítele číslo jedna."[/rec] Nakonec ještě pokrčil rameny. [rec=rintaro]"Na konci dne je to však moje slovo proti jeho slovu. Můžeme tu na sebe celý večer štěkat a nebo můžeme přejít k tomu, proč tu dnes všichni jsme."[/rec] Ještě se podíval na Rikuta, jestli k tomu měl sám co dodat.

[rikuto_jmeno]

Starosta vzal celou situaci s mnohem větším klidem, než Rikuto čekal. Zřejmě už něco tušil tehdy v místnosti a možná zákaz ninjutsu byl skutečně pokusem přimět je přiznat barvu. Jenže pak se toho začalo dít opravdu hodně, a k Rinově překvapení Rikuto nikoho nepřerušil. Dokonce ani neměl chuť dát Tendovi pěstí, protože ten jen opakoval zprávu, která kolovala světem. Naštěstí se jich lidé z dalších dvou skupin zastali, takže Tenda přehlasovali. Bylo tedy rozhodnuto, jsou přizváni k této aukci o artefakt, na který určitě nemají peníze. Doufal, že tuhle část plánu má Rin nějak promyšlenou. A i když se dělo hodně, stále to nebylo všechno, protože se toho najednou začalo dít ještě víc! Jeden ze skupinky od Tendy začal skrz sebe nějak přenášet siluety a hlasy, které začaly promlouvat k jeho společníkovi. Rikuto si mohl jen domyslet, o koho se jednalo. Přesto to stále nebylo všechno! Starosta vytáhl eso z rukávu a pomocí nějaké techniky přerušil tu zvláštní komunikační metodu. Podle toho, co viděl, to vypadalo, že celá místnost byla odříznuta od chakry. Šikovné zabezpečení. Tohle už v rámci akčního dění bylo všechno a přešlo se k jejich obhajobám. Prvně šlo o název jejich organizace. Rikuto o nich nic moc nevěděl, ale z toho, co slyšel od kluků, když jim představovali celý plán, se mu také úplně nelíbilo přebírat název někoho takového. Byl ale vždycky přesvědčený, že si půjde za svým a proto ho to netrápilo natolik, aby se ozval. Dokáže lidem, že jsou jiní. Rin tohle vysvětlil dost rychle a pak přešel k hlavnímu esu v rukávu. Jak ty na mě, tak já na tebe. Rikuto se musel pousmát, založil si ruce na prsou a sledoval Tendo chlapce a jeho reakci. Tohle mu přišlo jako sakra dobrá odpověď. Nechal ho dokončit vyprávění o jejich zkušenosti se Senkokoty, během toho mu byla i potvrzena informace o tom, kdo byly ony siluety.
[rikuto_rec]K tomu, co jste slyšeli od mého parťáka, nemám co dodat. Ale věřte mi, že kdyby se mi podařilo porazit někoho jako byl náš Hokage, tak bych o tom nepřestal mluvit, a teď by vás všechny z toho bolela hlava. Fakt.[/rikuto_rec]
Přikývl, aby to všechno potvrdil, a chtěl se podívat na Rina, aby z jeho pohledu vyčetl, jak to všechno zvládl. Jestli to stačilo, nebo má ještě něco říct. Samotného ho pak ale zarazilo, že to vyznělo špatně.
[rikuto_rec]Teda, ne že bych měl mít jakýkoliv důvod ho chtít porazit. Jen je to cool věc na machrování. Teda, to, že někdo umřel, určitě není cool. Ale být tak silnej... jakože, to... áááh, zamotal jsem se do toho. Ale chápete určitě, co jsem se snažil říct.[/rikuto_rec]
Plácl se dlaní do čela a připadal si jako na akademii před tabulí, jedno z mála míst, kde byl nervózní. Zhluboka se nadechl a vydechl.
[rikuto_rec]Je vlastně úplně jedno, co vám tady povíme. Furt to bude slovo proti slovu a vy si můžete myslet úplně cokoliv. Chtěli jsme být féroví a rozhodli se dodržet všechny vaše podmínky, proto jsme odhalili naši identitu. Opravdu jsme nepřišli dělat problémy, a tak vás jen prosím o možnost soudit nás na základě našich činů, ne podle poletujícího drbu.[/rikuto_rec]
Pravil překvapivě vážně, jak tónem hlasu, tak výrazem ve tváři.

[npc_name=kuchihige]Kawasura Kuchihige[/npc_name][npc_name=sayaka]Sayaka[/npc_name][npc_name=tenko]Tenko[/npc_name][npc_name=muriel]Muriel[/npc_name]

Stejně tak jako předtím, nechal starosta prostor, aby chlapci mluvili, i když to tentokrát vypadalo, že do jejich rozmluvy nechtěl vpadnout nikdo další napřímo. I Tenko zachovával klid a jeho společníci byli jak zařezaní úplně, protože k nim nejspíše nemohla žádným způsobem pronikat přítomnost Kinko. To bylo dobré, aspoň tu každý bude jednat s čistou hlavou.
[rec=sayaka]"Pokud byste chtěl vyloučit jeho skupinu, musel byste stejně tak vyloučit tu vaší. Ta osoba vás evidentně nazývala panem, tudíž z toho usuzuji, že spolu máte nějakou minulost. Třeba má důvod k vyhrožování a vy ho skrýváte?"[/rec] promluvila Sayako jako první, aby zachovala předchozí kolečko. [rec=sayaka]"Nadruhou stranu, tomu, co říkal pan Rikuto docela věřím, zní to jako něco, za co by se půlka ninjů vychloubala a druhá si už chtěla v jistých kruzích nechat tesat sochu. Má skupina však přišla za obchodem, ne řešit politiku a nebo ninja věci, kterým nerozumím. Tlachat můžeme u odpoledního čaje,"[/rec] dokončila svojí část, přičemž se zaculila na Rikuta, neboť jeho verzi měla evidentně ze všeho nejraději. A nebo jí to přišlo prostě nejoriginálnější?
Následoval Tenko. Ten se široce usmál. [rec=tenko]"Asi nemusím říkat, kolik krve má na rukou Akatsuki. Ovšem, ano, působili jsme i během incidentu v Suně. Tamní lidé nás požádali o pomoc, proti zkorupované Kazekage a to vedlo k bojům, kde bylo potřeba užít sil ninjů. Ale nejsme tu od toho, abychom řešili politiku a kontrakty, ale kvůli obchodu. O tom zbytku si můžeme promluvit jindy a jinde, protože nemám vhodnější protiargument než ten zmíněný, stále je to slovo proti slovu,"[/rec] řekl nakonec, čímž vlastně naznačil, že tu jejich přítomnost bude trpět.
Následoval historik: "Ano, oficiální verzí," přičemž dal značný důraz na to oficiální, "je, že Senkokyuu pomáhali národu proti korupci. Jenže vždy když se do něčeho zapojí ninjové, je to v něčím zájmu. Vesnice, země, uskupení. Mohli bychom tu sedět celý týden, vychutnávat si dobré jídlo, ale pravdu to nepřinese," řekl klidným hlasem.
Nyní byl verdikt na starostovi. Ten celou věc bedlivě zvažoval, předtím poslouchal. [rec=kuchihige]"Svět vás ninjů byl vždy těžký a mnohé země jimi trpěly. Spousta ninjů má tedy na rukou krev z rozkazu, stejně jako vojáci i politici. Je to o vzájemné domluvě, o kterou se snažíme tady. Dovolím si osobní poznatek. S uskupením Senkokyuu jsem přišel do styku poprvé před čtyřiceti lety a obchodně s nimi nikdy nebyl žádný problém. Splnili své závazky, naše město a země své a většinu dalších let o nich nikdo neslyšel. Závazky, sliby a dohody se mají plnit. Tak jako budeme plnit naše dojednání, pane Rintaro,"[/rec] řekl klidným hlasem a zároveň u toho naznačil mírné mrknutí. Evidentně k tomu tématu měl trochu víc, ale to nepatřilo do obchodního jednání.
[rec=kuchihige]"Tedy souhlasím, s tím, co odsouhlasili všichni, je to slovo proti slovu a dokud mi někdo nepřinese hmatatelnější důkazy, nemám jediný důvod někoho vykazovat z tohoto jednání. Za svůj život jsem viděl nejeden zázrak a jak se říká, mladým patří svět. Třeba ho utvoříte takovým, jakým ho chcete mít,"[/rec] řekl jak směrem k Rinovi a Rikutovi, tak i Tenkovi. Tím dal jasně najevo, že tady nehodlal nikomu stranit. [rec=kuchihige]"Tu osobu Kinko neznám, její tón se mi nelíbil, někdy bych si i možná vyslechl, co si s panem Rintarem udělali, ale obávám se, že to taktéž nepatří do tohoto jednání,"[/rec] dodal k vystoupení chakrové osoby.
[rec=kuchihige]"A pan Rikuto má pravdu, šli s kůží na trh, mohli zůstat zamaskovaní, odhalilo by je místní zabezpečení a skončili by místo na banketu v base. To oceňuji. A taky mu chci sdělit verdikt ohledně wellingtonu,"[/rec] neodpustil si připomenutí, co za dobrotu je teprve čeká. A když byl u toho, pokynul, aby začali nosit předkrmy. Na výběr byla buď miska mořských plodů, pečená rajčata s bazalkou a mozzarellou nebo hřebenatky na másle s hráškovým pyré.

Jakmile všichni dostali první chod, mohli dlabat. Jakmile dojedla Muriel, zvedla se a došla ke krabici. Tu opatrně otevřela a nahlédla dovnitř. Vylovila z ní dva předměty. Jeden byl jakýsi svitek, velmi starý, čert ví jestli čitelný. A druhým pak byl pohár. V ten okamžik se stalo něco divného. Rikuta na moment rozbrněla celá kostra, Rinovi proběhlo myslí v hlavě několik nepopsatelných vzpomínek předchozích já a za Tenkoem probliklo několik světel různobarevné chakry.
[rec=muriel]"Zde můžete vidět předměty aukce. Kompletní sadu jsme našli v ruinách klanu Uzumaki. Účel těchto předmětů neznáme, ale dle znaků na bedně, jsme usoudili, že si musíme pozvat odborníky ninja relikvií,"[/rec] řekla, aby konečně odhalila to tajemství, co se tam celou dobu skrývalo.

[rintaro_jmeno]

Rikuto se do toho trošičku zamotal po svém, ale i přesto to řekl hezky a všichni přítomní pochopili. Navíc přitom podpořil i argument, že se jedná jen o slovu proti slovu, což se později ukázalo, že stačilo.
Rin byl jistým způsobem docela nadšený z toho, že mají možnost utkat se s někým, kdo zastupuje Senkokyuu v trochu jiném souboji. Pořád tu tedy byla šance, že si na ně Tenko počká někde za městem a budou na to muset vlítnout starými dobrými pěstmi, ale pro teď bylo jejich zbraní slovo.
Rin se povzbudivě usmál na Rikuta a kývl na něj hlavou, než se otočil na Sayaku-san, která sama přidala docela rozumné argumenty.
[rec=rintaro]"Máte pravdu."[/rec] Usmál se na ni mile, když zmiňovala, že nezná historii mezi ním a Kinko. Nehodlal si nic z toho brát osobně. Byli si cizí a nikdo tu nebyl proto, aby poslouchal vyprávění osobní historie.
Se stejným úsměvem, který mířil na Sayaku, se teď obrázil na Tenka, který tam hned musel vysvětlovat, jak Senkokyuu bojovali s korupcí v Suně. Speciální operace a tak. Nic k tomu nenamítal.
Historik ze skupiny feudálního pána k tomu také řekl svoje a Rin měl pocit, že ví mnohem víc, než by chtěl dát znát. Ať už to, jakým způsobem zdůraznil slovo oficiální a nebo když na konci zmínil, že pravdu to nepřinese. Rin se na něj podíval, jako by z něj chtěl jeho názor ulovit pohledem. Byl to zajímavý muž. Hned na začátku svými slovy podpořil jejich skupinu, aniž by měl jakýkoliv kontext.
[rec=rintaro]"Mohl bych znát vaše jméno?"[/rec] zeptal se historika, než promluvil starosta.
Rin se k povídání o Senkokyuu nechtěl vracet, ale rozhodně ho překvapilo, když starosta zmínil, že se s nimi setkal poprvé před čtyřiceti lety. Rin věděl, že organizace funguje už spoustu let, tohle bylo víc jak dvakrát celý jeho život. A to pravděpodobně vznikli ještě delší dobu předtím. Něco takového v člověku vyvolá jisté pochybnosti o tom, jestli mají vůbec šanci postavit se takovému obrovi.
Na slova o splněných závazcích souhlasně přikývl hlavou. [rec=rintaro]"Samozřejmě, pane starosto."[/rec]
Starosta se každopádně přiklonil na stranu neutrálnosti, což jen potvrdilo jak jeho zkušeného obchodního ducha a Rinovo přesvědčení, že někdo takový by byl hodně silný přírustek do jejich Akatsuki okruhu, tak i to, že není pod přímým vlivem Senkokyuu. Jen ta představa, že by jejich skupinu někdo takový mohl oficiálně veřejně reprezentovat Rinovi dodávala boost do sebevědomí. Jistě, byl to možná hodně zbrklý úsudek, ale Kuchihige-san zatím neukázal nic, co by jakkoliv naznačilo, že se ve svém domnění Rin mýlí a názor může změnit kdykoliv, tak proč si pro teď neužít tu vlnu nadšení?
[rec=rintaro]"Rád vám o ní všechno řeknu, pane starosto. Třeba u čaje?"[/rec] Mrkl na něj a zvědavým okem se podíval na Tenka, protože to vypadalo, že týpeček pracuje přímo pro slepičku.
Když pak padla zmínka o jídle, připomnělo se i Rinovo břicho. Naposledy jedl ten kebab a ačkoliv byl dost dobrý, nejednalo se zrovna o super výživnou stravu a už to byla docela doba. Takže ano, těšil se na Rikutovu dobrotu. Nejdřív však předkrm! Rin si vybral pečená rajčata s bazalkou.

No a po prvním chodu konečně přišla řada na artefakt. Starostova manželka došla ke krabici a vyndala z ní dvě věci. Svitek a pohár. A jen pohled v Rinově hlavě vyvolal řadu vzpomínek, které nedávaly smysl. Byly neuspořádáné, chaotické a kvůli tomu nečitelné. Navíc to doprovázelo i to, že za Tenkem začala blikat všechna možná světla. [myslenky=rintaro]"Co to..?"[/myslenky] Že by ten rušič chakry nefungoval na Kekkei Kioku? Pokud to tak bylo, možná stálo za zkoušku jít vzpomínkám naproti.
Rin z toho byl docela zmatený. Mohl to nechat být, ale také se mohl pokusit dát tomu všemu smysl a přesně tak se i rozhodl. Však co bylo to nejhorší, co se mohlo stát? Už se chtěl napojit na linku Tamashi no Reiki přímo do minulosti, ale v tom paní Muriel zmínila, že artefakty našli v ruinách klanu Uzumaki.
Rin se zmateně podíval na Rikuta, protože to vůbec nedávalo smysl. Jeho chakra přímo reagovala na předměty na stole, takže z jeho pohledu to muselo souviset s klanem Yami, tak proč je měl někdo z klanu Uzumaki?
Znovu se zahleděl na relikvie a pokusil se skrz ně napojit na svá já z minulosti. Chtěl všechno znát, chtěl se dívat. Chtěl všechno znát, o všem vyprávěj mu.
Také však bylo možné, že ty vzpomínky vypadaly, jak vypadaly právě kvůli rušičce pana starosty a tak se nestalo vůbec nic.

[rikuto_jmeno]

Prvně se k tomu všemu začala vyjadřovat paní s dlouhýmí blonďatými vlasy. Na Rikuta působila mile a navíc tak nějak podpořila jejich případ, takže je to zatím v jeho očích milá paní. Ale jeden nikdy neví, třeba v nich neviděla vůbec žádnou konkurenci a chtěla se co nejdříve dostat k obchodu a to byla tahle cesta. No každopádně se jí zatím rozhodl úsměv opětovat a pak až přejít na dalšího člověka, co začal mluvit. A to byl ten další ninja, kterej dělal pro Senkokoty. Zkorumpovaný Kazekage. Nepotkal se s dcerou Kazekage?
[myslenky=rikuto]Jak se jmenovala..M..m..m..mmmmmm...Méry! Jo![/myslenky]
Vzpomněl si Rikuto skoro na jméno Mari. Byla drsná, ale nepřipadala mu jako špatnej člověk. V ninja světě může člověka potkat několik důvodů k tomu, aby se chovala jak se chovala. Během jejich souboje ale nesáhla po žádné vyloženě zákeřné technice a prostě, neměl z ní špatnej pocit. A na svoje pocity dával Rikuto hodně. A směrem k Senkokotům měl hodně pocitů, takže se mu nechtělo řečem o korupci věřit. Rozhodl se to nekomentovat, nechtěl tu dělat starostovi problémy. Tu držku se ale rozhodl zapamatovat, nekde mimo město by jí slušela jeho pěst. Rozhodl se teda na Tenda taky usmát, ale trošku jinak než na blonďatou paní. Pak se dlouze rozpovídal starosta, ale Rikuto zvládl udržet pozornost a dostal se tak k informaci, že Senkokoti tu jsou už 40 let. 40 let příprav zní docela strašidelně, ale zase na druhou stranu to znamenalo, že se tu neobjevili zničehonic a nepdoařilo se tak úplně neznámé skupině získat moc nad jednou z důležitých ninja vesnic. Něco málo pozitivního na tom bylo.
[rikuto_rec]Děkuji, pane starosto. Verdikt si mile rád vyslechnu![/rikuto_rec]
Přikývl hlavou a předvedl starostovi jeden ze svých velkých úsměvů. Tenhle pán mu taky seděl, i když před ním Rina varoval. Všechny strany se nějak domluvili a tak se šlo na jídlo. Rikutovi se rozbušilo srdce štěstím.
[rikuto_rec]Stále jsem zde jako kontrolór kvality šéfkuchaře Yordona. Budu teda potřebovat ochutnat všechno po jedné porci, jinak to nejde. Děkuji.[/rikuto_rec]
Řekl Rikuto vážně a hned potom se otočil s velkým úsměvem na Rina. Ten musel vidět všechny ty radostné emoce v jeho obličeji. Nojo, luxusní jídlo zadarmo. To znělo Rikutovi momentálně lépe, než artefakt v bedně, který nemá nejmenší tušení jak získají a čím zaplatí. Jídlo byla jistota. Ale třeba až se nají, tak se priorita změní. Možná. Jakmile mu donesli jídlo, tak se do něj s radostí pustil. Při každém soustu koukal zamyšleně do stropu a snažil se odhadovat, co všechno kuchaři použili na tak luxusní chálky! Po baště přemýšlel, co dalšího bude. Věděl o polévkách, ale nevěděl o dalších hlavních chodech, krom toho svého. Z přemýšlení ho dostala zmínka o ruinách klanu Uzumaki. Narovnal se a zpozorněl. Bohužel vytáhli svitky. Sám kdysi svitek našel a byl mu dost užitečný, takže to byl dobrý začátek. No a pak následoval pohár, což měla být nuda, ale jeho kostra si myslela něco jiného. Rikuto byl člověk, kterej si skoro denně tahal kosti z těla a dostal se už dokonce do fáze, kdy si zvládl bez pozvracení vytáhnout vlastní páteř. Ale tohle byl fakt nepříjemný pocit. Celý se oklepal a se zmateným obličejem se podíval na Rina, který na něj koukal stejně zmateně. A tak stejně jako on zase sjel pohledem zpět na ony relikvie a čekal na vyjádření lidí, kteří by k tomu mohli vědět něco více.

[npc_name=kuchihige]Kawasura Kuchihige[/npc_name][npc_name=sayaka]Sayaka[/npc_name][npc_name=tenko]Tenko[/npc_name][npc_name=muriel]Muriel[/npc_name][npc_name=rokuro]Kawahito Rokuro[/npc_name]

Historik se otočil přímo na Rina a zvedl trochu obočí. Evidentně byl v této zemi poměrně známý, ale nemohl tušit, že Rin a Rikuto tyto informace ještě nemají. Takže se jen trochu pousmál a odpověděl: "Mé jméno je Kawahito Rokuro, jsem jeden z poradců našeho daimya, těší mě, pánové." Krom toho, že byl taky starý, sdílel zajímavé pojítko se starostou. Část jeho příjmení bylo spojené přímo s Kawa no Kuni. Mohla to být hloupá náhoda, ale taky to mohlo vypovídat o tom, že některé rody byly se zemí spjaty více než jiné. Jen podmět k zamyšlení.
[rec=kawahige]"Čaj si dám rozhodně rád,"[/rec] odvětil pak starosta k Rinovi, což Tenko neslyšel rád. Bylo to dost zjevné z jeho kyselého obličeje, ale vzhledem k tomu, že si tu už všichni vyhlasovali vzájemnou neutralitu, držel kušnu a raději si objednal jídlo.
Všichni tak dostali všechno, co si přáli, Rikuto hned všechno, takže muselo být jistě komické sledovat, jak se před ním vršili talíře. Zároveň však na jednom z nich našel omáčkou napsaný krátký vzkaz: Dobrá práce, Y.!

Nyní zpět k jednání. Rinovi se už další napojení na vzpomínky nepodařilo, byl od chakry stále odstřižen a tudíž to musela být přímá reakce na odhalení artefaktů. Stejně tak se uklidnila Rikutova kostra i světla za Tenkem. Ten vypadal, že je artefakty ještě víc zaujat.
[rec=tenko]"Co za ně chcete?"[/rec] zeptal se rovnou. Starosta zachoval klid. Bedlivě sledoval všechny zúčastněné strany a vnímal neklid, který vyvolal projev chakry, i přes jeho blokaci, u strany výpravy od daimya. [rec=kuchihige]"Vzhledem ke stáří artefaktů a jejích očividné, byť nespecifikované, schopnosti, začneme na vyvolávací ceně 1 000 000 000 ryo za jeden kousek,"[/rec] oznámil starosta.
Bylo jasné, že Rin a Rikuto finanční znalostí jako takovou nejspíše moc neoplývali, ale mohli vědět, že za S-rank misi se platilo většinou přes 1 000 000 ryo. Za nukeniny vyšší kategorie se vždy platilo v řádech několika milionů.
[rec=sayaka]"Nerada bych kupovala zajíce v pytli, tato částka mi příjde poměrně vysoká,"[/rec] ozvala se Sayaka, která cílila pohled na ten pohár. Evidentně se jí líbil. [rec=sayaka]"Mohu dát za ten pohár 500 000 000 ryo a procentuální zisk z letošní sklizně z celé Země Květin,"[/rec] navrhla kompromis. To otevíralo novou možnost jednání, evidentně tu nepůjde jen o prachy.
[rec=rokuro]"Můj zájem je striktně o ten svitek. Nabízím 300 000 000 ryo a přesunu pod správu Okinahashi dvě severní farmy s výnosem 1 000 000 ročně,"[/rec] navrhl Rokuro.
[rec=tenko]"Za všechny nabízím výnosy z nových plantáží v Kaze no Kuni a Tsuchi no Kuni,"[/rec] ozval se Tenko. Nyní byl příhoz na straně Akatsuki.