Město Okinahashi

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Jasně, spolehnětě se.[/rikuto_rec]
Odpověděl potichu Rikuto s úsměvem strážnému a taky dodal mrknutí. Potom mohli pokračovat a narazili na první kámen úrazu, který je nenapadl. Oblečení. Nemohli se ale nechat takovou maličkostí rozhodit a tak si udržel svůj úsměv na tváři a pozitivní přístup. Bohatší babča vypadala příjemněji než na trhu, ale furt si o ní Rikuto ještě neudělal úplnej obrázek.
[rikuto_rec]Kolega je dopředu oblečený perfektně a za mě mluví hlavně jídlo. Ale nebojte, mrkneme tam a něco vymyslíme.[/rikuto_rec]
Odpověděl babče a šel směrem, kde se měla nacházet nějaká ta šatna. Rin se tam potom začal Rikutovi přiznávat s tím, jak nedokáže udělat ani míchaný vajíčka. To ho pobavilo, ale ani s ním do kuchyně nepočítal. Vlastně dostali úplně stejnej nápad, z čehož měl Rikuto radost, protože to znamenalo, že nemyslel jako úplnej blbec. Kdo by to byl pár let zpátky řekl, že Rin takhle přeskočí v blbec škále z jednoho konce na druhý.
[rikuto_rec]Myslel jsem úplně stejně![/rikuto_rec]
Řekl nadšeně, ale na Rikutovi poměry potichu. Pak se rozhlédl a vzal si nějakou vhodnou velikost rezervního kuchařského oblečení. Pak si z ruky sundal červenou gumičku a chtěl si dát vlasy do copu, aby mu u vaření nepadaly do očí. Jenže zapomněl, že díky henge dlouhé vlasy nemá a tak se jen praštil do čela a gumičku vrátil na zápěstí.
[rikuto_rec]Tak jo, fuuu. Počkej..[/rikuto_rec]
Opřel se pravou rukou o nejbližší zeď, předklonil se a začal zhluboka dýchat. Nervozita?! COŽE?! Nebyl nervózní u žádné z chuuninských zkoušek nebo když se postavili jednomu z maskounů, ale teď to na něj přijde? Neměl nejmenší tušení, co ho v kuchyni čeká. Celou dobu kuchtil jen doma nebo pro nejbližší kamarády, mohli mu kecat o tom, jestli je to dobré a on je popelnice a sežere skoro cokoliv. Navíc věci, do kterých člověk vložil vlastní úsilí chutnali přece jen o něco lépe, takže svůj názor nemůže vůbec brát. A nebo jo? Není přece možné, aby v hlavě změnil chutě tak moc. Už si přeci několikrát dal někde v podniku jídlo, které si pak s maminou udělali doma mnohem lepší. Ne, jídlo tady pro něj vždycky bylo, nemůže o něm pochybovat! Kdyby začal pochybovat o svojí lásce k jídlu, jak daleko by to až zašlo?! Ruku, kterou byl opřenej o zeď sevřel v pěst a lehce do zdi bouchl. Následně se narovnal a na tváři se mu objevil odhodlaný úsměv.
[rikuto_rec]..Počkej, dávej si tam venku pozor, o mě se nemusíš vůbec bát. Lepší chálku tam nikdo neudělá! Přesně to jsem chtěl říct žu na začátku, ale trochu se mi zamotala hlava z toho nadšení.[/rikuto_rec]
Zahrál to fakt hrozně nenápadně Rikuto. Poplácal u toho svého kamaráda dvakrát po rameni na rozloučenou a vyrazil namotivovanej, s Rin klonem za zády, směrem do kuchyně.

[rintaro_jmeno]

Bylo krásné vidět na tváři kamaráda trochu nadšení po tom všem, čím si musel projít. Vaření byla očividně jeho vášeň a bylo krásné, že dostal příležitost trochu se v tomhle ohledu ukázat.
S Rinovým klon plánem Rikuto každopádně souhlasil. Bylo hezké, když se takhle pěkně shodli a během této výpravy se to stalo už několikrát, což jen poukazovalo na to, jak dobrý tým byli. Rin tedy vytvořil klon, který poslal s Rikutem do kuchyně a sám se zkusil vytratit v davu.
První cíl byl jasný - šatna. Když se do ní dostal, našel si bezpečné místečko někde na kraji, kde schoval svůj černý plášť, aby nepřitahoval tolik pozornosti, protože co si budeme povídat, byl to fakt pěknej plášť. Pokud měl chvilku, zase použil henge. Tentokrát se však vrátil do své podoby a jen si změnil barvu očí a vlasů. Byl z něj teď modrooký blonďák. No a cestou ze šatny ještě šlohnul nějaký pěkný top (nechám na Raidym jakej), protože jeho triko vypadalo dost shinobi, což se dalo hezky schovat pod pláštěm, ale bez něj by to působilo dost mimo. Ze stejného důvodu taky stáhl rukávy z palců.
A teď když konečně vypadal jako host, se pokusil dostat dovnitř starostovy budovy.

Klon byl dost zaskočený z toho, jakého experta si tam starosta města přitáhl. Vypadal trochu jako z jiného světa a měl očividně hodně velká očekávání. No a protože byl klon pořád Rin, tak stejně neuměl vařit a pokusil se teda najít si nějakou práci, která moc umu nevyžadovala. Nějaká kontrola ryb nebo tak něco.

[rikuto_jmeno]

No první dojem úplně dobrej nebyl. Rikuto nikdy neměl tu čest nahlédnout do profesionální kuchyně a proto nevěděl, že ej docela normální po sobě trochu štěkat a rozdávat pokyny. Rozhodně neměl v plánu po sobě nechat štěkat, že je idiotskej sendič. To se ale na štěstí zatím nestalo. Jenom si vyslechl, že teď tady pro toho Yordona pracuje. Na moment ho napadlo se ozvat, že Uzuiko Riccardo pro nikoho nepracuje, protože je sám šéfkuchař. Ale rozhodl se to nakonec zatím nechat být a jít s vlnou.
[rikuto_rec]Uzuiko Riccardo. [/rikuto_rec]
Podal si ruku s Yordonem.
[rikuto_rec]Postarám se o ten wellington. Kdyby jste potřebovali pomoct i s něčím dalším, tak křikněte. Kde mám stanoviště, suroviny?[/rikuto_rec]
Založil si ruce na boku a s odhodlaným výrazem se rozhlédl kolem sebe. Byl připravenej vyšvihnout nejlepší wellingotn, který doposud udělal. Jo, znal wellington, protože Rikutova mamina byla fakt gurmánka a pak později, když pro ně často vařil i sám, tak rád dělal nové věci a dostal se tak i k wellingtonu.

[rikuto_jmeno]

Rikuto se podíval na ty dva, kteří mu měli sehnat suroviny a začal si v hlavě dělat seznam potřebných surovin. Počítal s tím, že věci jako sůl, pepř a olivový olej už budou na stanovišti nebo někde volně v kuchyni. Bylo toho fakt hodně, snad nic nezapomene.
[rikuto_rec]Díky šéfe, vrhnu se na to. Vaší nabídku budu muset odmítnout, styděl bych se matce podívat do očí, brát si recept na těsto od někoho jiného. Ale děkuju![/rikuto_rec]
Poděkoval šéfovi a potom se rozešel směrem k těm dvěma, co mu měli sehnat suroviny. Nějak is nedělal hlavu z toho, co tam šéf pak předváděl. Už jednou se přesvědčil, že to zvládne a tak ho teď jen tak něco nerozhodí. Zastavil se před nimi, důležitě si odkašlal s pěstí před pusou a potom začal.
[rikuto_rec]Jmenuji se Uzuiko Riccardo. Bude to dlouhé, vytáhněte si notes. Budu potřebovat sušenou vepřovou šunku, vejce, žampiony, kaštany, cibuli, česnek, máslo, hladkou mouku a mlěko. Jo a pak nějaké bylinky, jako tymián, petržel, pažitka, špenát a rozmarýn. Máte to všechno? Potřebujete něco zopakovat? Je šance, že nemám já všechno a ještě vás budu s něčím později otravovat. Ale máte teď vy všechno?[/rikuto_rec]
Pomocníci museli poznat, že i když se podle surovin Rikuto zdal jako někdo, kdo se v jídle vyzná, tak se určitě nevyznal v profesionální kuchyni a jak to v ní funguje.

[rikuto_jmeno]

A pomocníčci mu donesli všechny nádherné suroviny, o které je požádal. Na tváři měl velkej, spokojenej úsměv z tý nádhery. Šlo vidět, že starosta na vybraných surovinách rozhodně nešetřil.
[rikuto_rec]Pomožte, kde je třeba. Díky![/rikuto_rec]
Poslal pomocníky pomáhat ostatním, teď potřeboval svůj prostor na kuchtění. Bylo pro něj mnohem přirozenější prostě začít sám vařit, než si to usnadnit a zadávat u toho nějaké kroky pomocníkům. Jenže to by mu narušilo systém a mohl by něco zapomenout nebo poplést. No a když si všechno bude dělat sám, tak má stoprocentní kontrolu nad celým jídlem a dochucením všech komponentů. Sáhl po pánvi, nalil do ní trochu olivového oleje a pořádně jí rozpálil. Maso si připravil na tři stejně velké kusy. Když byla fakt horká, tak vzal pomocí kleštiček maso a na pánvi ho ze všech stran zatáhl, než ho odložil vedle a nechal ho pomalu vychladnout. Sáhl po noži, který se mu nejvíc na první pohled zamlouval, a dal se do sekání hub, cibule, česneku a dokonce i dvou jedlých kaštanů. Když to měl všechno na jemno nasekané, rozpálil to zase pod pánví, přihodil máslo a potom do ní hodil onu nově vzniklou směs. Během toho, co se ze směsi pomalu vypařovala voda, si vedle nasekal tymián, petržel a rozmarýn. Sakra, těch věcí bylo. Vejce, mouka, sůl, trochu octa a vymačkání těsta. Smíchat máslo s moukou a do toho přihodit těsto, které vytvořil před chvíli a nechal ležet. Rychlá kontrola restující se směsi, promíchání, přihození bylinek se solí a pepřem. Teď byl čas dát se do trochu neobvyklé věci, ale věci která mu tam mega seděla a rozhodl se to použít i tady. V tom ho ale z jeho tranzu vyrušil Yordon. Ale pouze z jeho myšlenek, protože Rikuto si tam mezitím začínal chystat těsto na bylinkovou palačinku. Nebyl čas ztrácet čas.
[rikuto_rec]Vývar z ptáka nebo vývar z jinýho ptáka je blbost. Co nějakej dýňovej nebo brokolicovej krém? Nebo jsem tam někde viděl hezkou mrkev a čočku.[/rikuto_rec]
Ozval se, aniž by zvedl hlavu od své práce nebo přestal pracovat. Neměl teda nejmenší tušení, jak kdo reagoval a upřímně mu to bylo jedno. Teď bylo nejdůležitější udělat pořádně svoje jídlo a neměl čas ani chuť si tu na něco s Yordonem hrát. Přišel sem vařit a oni udělali chybu, že se zeptali na jeho názor. A jeho názor byl, že dát lidem na výběr ze dvou polívek a na obě pozice dát vývar, byla blbost. Mezitím se mu podařilo udělat bylinkové těsto na palačinky, takže sundal z plotny houbovou směs a začal tam na čisté pánvi švihat palačinky. Potřeboval tři hezké.

[rintaro_jmeno]

Zdálo se, že měl před sebou několik různých možností, jak postupovat dál. Díky popiskům věděl, co přesně mohl čekat za jednotlivými dveřmi. Sejf huh? Co v něm asi starosta skrýval?
Rin prošel kolem dveří a zpomalil, aby si poslechl, jestli na druhé straně někdo je. Pokud to teda byly rovnou nějaké obrovské kovové super zabezpečené dveře, tak tomu vůbec nevěnoval pozornost. A abych odůvodnil tohle chování...Well, Rin ho nechtěl okrást, ale lidé na takových místech často schovávali různá tajemství, která mohla prozradit, kým ve skutečnosti byli. Pokud měl nějaké kostlivce ve skříni, bylo by to dobré vědět pro případnou spolupráci v budoucnosti.
Pokud na zevnitř nic neslyšel, zkusil si počkat na vhodný moment a proklouznout dovnitř.

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Mm, mm. Rozhodně.[/rikuto_rec]
Přikýval Rikuto na souhlas, jaká je to ostuda nechat zásobování na poslední chvíli. Moc dobře věděl, proč krůtí nebylo, ale rozhodně to tady teď Yordonovi neměl v plánu říkat. Radši se dál soustředil na svojí práci. Momentálně už měl hotové palačinky, tak si je rozložil a začal na ně pokládat jednotlivě plátky sušené šunky.
[rikuto_rec]To z čočkové určitě, ale snad předtím bude aj chutnat.[/rikuto_rec]
Odsouhlasil znovu Yordonova slova. Ono bylo těžké to všechno nějak více vnímat a ještě se u toho soustředit na práci, takže se více soustředil na práci a reagoval jen krátce. Na šunku pak začal rovnoměrně nanášet houbovou směs, kterou vytvořil předtím.
[rikuto_rec]Díky, šéfe. Doma, na cestách a dokonce jsem přečetl i čtyři knížky.[/rikuto_rec]
Řekl, jakoby čtyři bylo hodně. Ono když ale vezmeme v potaz, kolik knížek Rikuto za život přečetl, tak čtyři na téma kuchtění bylo fakt hodně. Nyní byl čas dát tam maso a zabalit i to. Poslední krok, dodělat těsto. Vzal tedy odpočaté těsto a začal ho válcovat do tenka. Hodil na něj zabalené maso, vyřízl dostatečný kus a zabalil to ještě do těsta. Na těstu pak nožem na bocích udělal tři zářezy, připomínající tvarově žraločí žábry. Bylo to na efekt, aby šla vidět hezky zelená palačinka. Celé to ještě potřel vejcem, posolil a okmínoval, než to strčil do trouby.
[rikuto_rec]Máte k tomu nějakou vymyšlenou přílohu, šéfe?[/rikuto_rec]
Zeptal se Yordona a využil chvíle klidu k tomu, aby si setřel pot z čela a napil se vody.

[rintaro_jmeno]

Vzduch byl čistý. Super. Rin nevěděl, kolik má času, ale byl si jistý tím, že ne dost na to, aby dokázal rozlousknout sejf. To ale neznamenalo, že se nemohl porozhlédnout po místnosti. Předtím se však musel pozastavit nad tím, jak vážně bral starosta ochranu svého soukromí. Buď skrýval nějaké pořádně špinavé tajemství a nebo byl prostě vážně jen ten typ člověka, který se radši pořádně pojistil, než aby později litoval. Doufal v druhou možnost, protože lidí s tajemstvím měl tak trochu plné zuby.
A tak se dal do zkoumání. Během toho ho však vyrušil zvuk otevírajícího se sejfu. [rec=rintaro]"Vážně?"[/rec] nedokázal v sobě udržet zaskočenou reakci, protože tohle bylo absolutně šílené. Někdo byl uvnitř??? Nechtěl tu takhle zůstat stát a čekat na to, až se dveře otevřou, takže se rozhodl udělat něco, co neudělal už od posledních chuninských zkoušek. Složil pečeť pro henge a proměnil se na .... Hrníček. Předtím se samozřejmě umístil na stolek. A pak? Čekal.

Uzumaki Rikuto

"Ah, hosti!"
Plácl se do čela Rikuto a rychle vyndal wellington zase z trouby, kterou potom vypnul. To určitě nemohl dělat takhle dopředu, to chtělo jíst co nejvíce čerstvé a proto bude lepší, to zatím dát jen do nějaké ledničky a počkat si, až se to teda začne vydávat hostům. Měl by tam být nějaký předkrm a polévka, to je tak akorát k tomu začít to všechno chystat. Nojo, tady se projevila Rikutova nezkušenost s profesionální kuchyní.
"To je dobrej výběr příloh."
Uznale přikývl Rikuto, ale ve skutečnosti neměl nejmenší dušení, co bylo to první slovo, které šéf Yordon řekl. To ovšem nemohl přiznat a proto se rozhodl to nějak zahrát a normálně pokračovat dál v konverzaci.
"Vaření není můj sen, jenom miluju jídlo. Původně to byl způsob jak trávit společný čas s matkou, později se schopnost vařit stala nutností k přežití, ale hlavně mám mega radost, když něco dobrého zbaštím a nebo vidím někoho, jak spokojeně baští, co jsem připravil."
Odpověděl na otázku o svém snu. Přeci jen restaurace opravdu nebyla Rikutův sen a začít tady žvanit o Hokagem by byla blbost. Tak prostě řekl alespoň pravdu o tom vaření a nijak nezmiňoval svůj sen.
"To, že se jídlem neplýtvá jsem poslouchal od mala. Tak jsem rád, že se to na mně nějak podepsalo. Díky, šéfe."
Lehce se uchechtl při vzpomínce, kdy chtěl jako malej vyhodit šlupky z brambora dostal vynadáno, že i ty se dají bez problému zpracovat a následně lekci, jak na to. To co šéf řekl byly víceméně komplimenty a proto mu nezapomněl znovu poděkovat.

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Dobře, šéfe![/rikuto_rec]
Odsouhlasil to a nechal jeden kus v troubě. Ano, dělal tři kusy, protože zhruba na tři kusy mu vycházel ten velkej kus masa, ke kterému sem prvně přišel. Nebyl nervózní z toho, že budou s Yordonem ochutnávat. Vlastně se těšil, protože toho dneska ještě moc nesnědl. Na svoje poměry vlastně hodně málo. Pak poslouchal se zájem řeči o restauracích a kuchařských talentech. Jo, nějaká jeho malá část by se tu asi ráda zakopala a do konce života se věnovala jen jídlu. Ale jeho velká část by tu malou dokopala, kdyby se jen zkusila ozvat. A proto o tom ani na vteřinu nepřemýšlel.
[rikuto_rec]Jo, můj sen je danej a ten změní snad jen moje smrt.[/rikuto_rec]
Odpověděl s velkým úsměvem, protože to tak prostě bral. Dokud si šel za vsým cílem, tak se nebál ani smrti postavit, natož o ní jen mluvit.
[rikuto_rec]Přiznám se, že bych se od vás hrozně moc rád učil a pracovat v takové kuchyni je radost, ale moje láska k jídlu je jiná a nepatří do restaurace. Jak jsem říkal, vařím z chutě a lásky, ne pro peníze. Vařím v klidu, u mě se v kuchyni nekřičí, tady je to pomalu bojiště. Měl bych úplně jiný pocit z vaření pro kamaráda, kterého se rozhodnu překvapit, než z vaření pro platící zákazníky. Navíc zřejmě ještě pár let nebudu mít něco jako domov a budu všudemožně na cestách.[/rikuto_rec]
Pokusil se Rikuto vysvětlit svůj vztah k jídlu. Fakt by nevěděl, jak by se cítil, kdyby na něj Yordon během vaření štěkal jako na ostatní. A kdyby měl do takového podniku pak chodit denně? Nevytratila by se spíš jeho láska k jídlu? Takovou velkou věc nemohl riskovat. Navíc jak už říkal, jeho cíl byl danej. Radši bude z postu Hokageho vyvařovat pro Hinami a jejich tři děti, sem tam zachrání vesnici nebo vyrazí na diplomatickou cestu, ale udrží si tak určitě svojí lásku k jídlu.
[rikuto_rec]Jasně, šéfe![/rikuto_rec]
Cukl sebou najednou, protože se trochu ztratil v myšlence. No a to byla velká chyba, protože v ten moment prostě jednal automaticky a udělal věc, kterou už roky využíval v kuchyni.
[rikuto_rec]Doton: Domu.[/rikuto_rec]
Jeho ruka zčernala a Rikuto tak bez problému chytl horkej pekáč do ruky a vyndal ho z trouby. Jenže jak se tak napřímil před Yordonem, tak mu došlo co udělal. Pohledel sjel z Yordona na svojí ruku a zase na Yordona. Celej šokovanej a vykulenej tam jen tak stál, nic neříkal.

[rintaro_jmeno]

Sejf se otevřel a místo zajímavého zločince, který se nějakým způsobem dokázal dostat dovnitř, z něj vylezla paní starostová. Na jednu stranu lehké zklamání, ale na stranu druhou to bylo dobře. Bude přece jen lepší, pokud dnešní večer proběhne v klidu, protože pozdvižení měli za posledních pár let až až. Další pozitivní věc byla, že neviděl nic, co by budilo nějaké velké podezření ohledně starosty... A tohle si myslel několik krásných vteřin, dokud neuviděl tu krabici. Už jen ten fakt, že tam byly symboly klanů z Konohy, byl dost zvláštní. Přece jen teď byli v nějakém zapadlém městečku v Zemi Řek. Proč tam ale byly i znaky klanů Yami a Hikari? To absolutně nedávalo smysl a Rinova pozornost teď směřovala pouze k tomu, co se uvnitř bedny nacházelo. Počkal, až paní vypadne a proměnil se z hrnečku zpátky. A v momentě, kdy byl vzduch čistý, vylezl ven a snažil se ženu s krabicí najít.

Uzumaki Rikuto

"Heh, díky."
Odpověděl jenom na to, že u něj bude mít dveře otevřené. Kdyby ti tvé sny nevyšly. Jo, něco takového nepřipadalo v úvahu. Jestli Rikutovi nevyjde jeho sen, tak bude pravděpodobně mrtvej. A v takovej moment už je jedno, kde má otevřené nějaké dveře. Přesto to bylo od Yordona ale hezké, očividně ho Rikuto musel během vaření něčím zaujmout, že dostal takovou možnost i po odmítnutí. Pak se ale stalo, co se stalo. Kdyby jen zůstal potichu, možná by za ním Yordon nepřišel a nic takového by se nestalo. Po Yordonově rozkazu začali všichni ukončovat svoje činnosti a odcházet z kuchyně. Jen Rikuto tam furt stál s horkým plechem v ruce a čekal, co z Yordona vypadne.
"Kdybych byl ninja, byl by to problém?"
Zeptal se Rikuto jako úplnej dement během toho, co se na Yordona koukal s přivřenýma očima a pohledem, který jasně naznačoval, že se snaží z Yordona vyčíst, jak by měla znít odpověď na jeho otázku.
"A jak moc by to ovlivnilo možnost ochutnání dlabance, co jsem udělal?"
Položil ještě důležitější otázku a jeho pohled sjel na pekáč, který držel v ruce. Zvládl by se odsud v nejhorším nějak dostat, nevyvolat paniku, nic neudělat Yordonovi a ještě pobrat ten pekáč?

[rikuto_jmeno]

Dost ho překvapilo Yordonovo klidné chování, čekal mnohem horší reakci podle toho, jak všechny vyhnal, když viděl Rikuta použít techniku.
[rikuto_rec]Poslední roky je moje mise se spíš nenechat zapíchnout. Párkrát to nevyšlo, ale hej, furt jsem tady.[/rikuto_rec]
Odpověděl a ledabyle pokrčil rameny. Co si budeme, za ty poslední kruté roky a všemožná zranění, kterými si prošel, bylo nějaké zapíchnutí ještě docela pohodička.
[rikuto_rec]Noo, vložil jsem se na trhu do situace s krůtím, které si pak mohla odnést hodná babča a proto tu dnes není. Za to se teda omlouvám. Ale slíbil jsem za to maso pomoc v kuchyni na dnešní večírek a tak jsem tady.[/rikuto_rec]
Začal nějak lehce vysvětlovat, jak se tu dneska objevil. Mezitím tedy položil jídlo na místo, které mu ukázal Yordon. Vypadalo to, že chálečky se dočká a tak jeden velice důležitej problém v nejbližších minutách nemusí řešit. Podíval se před sebe na porci, co mu nachystal Yordon, ale zatím se do ní nepouštěl. Polkl slinu a podíval se na Yordona, v ten moment se zrušila i jeho henge technika.
[rikuto_rec]Budu k vám uplně upřímnej a očekávám, že se stejně zachováte vy u ochutnávání jídla, které jsem připravil. Ve skutečnosti se jmenuju Uzumaki Rikuto a jednoho dne budu hokage v Konoze! Já a moji kamarádi víme fakt hnusný věci na organizaci Senkokotů, kterým se pár let zpátky povedl převrat v Suně, a stali jsme se v ten moment pro ně dosti..nepohodlnými. Moje mise je jednoduchá, zjistit jestli není Kawa no Kuni pod jejich vlivem, pomoct kde to půjde a pak zajistit pravidelné zásoby jídla. Určitě tu nemám v plánu vyvolávat nějaké nepokoje, spíš naopak.[/rikuto_rec]
Řekl klidným hlasem. Jen co to ale dořekl, tak si ukrojil kus z wellingtonu (skoro půlku) a narval si to do pusy. Nevěděl, jak bude Yordon reagovat a nemohl riskovat, že by z ochutnávání ještě sešlo. Takže pak žvýkající s plnou pusou zvedl pohled zpátky na Yordona. No on byl se svým jídlem moc spokojený, z takhle prémiových surovin ještě neměl tu čest vařit a na chuti se to podepsalo. A nebo možná dlouho nejedl venku nic dobrého.

[rintaro_jmeno]

Lidé Rinovi nevadili. Přece jen si za ty roky na velké davy docela zvykl a v tomhle případě tu ani nebyli kvůli němu. V podstatě se mezi nimi mohl ztratit a být neviditelný, protože tu podle všeho bylo několik velkých hostů a ti budou pravděpodobně veškerou svoji pozornost věnovat sobě navzájem.  
A pár takových hostů se tu už dokonce objevilo. Rinovu pozornost si získal především chlápek, který vypadal jako Tonda a Tenda. Mohla to být náhoda, ale taky to mohl být nějaký jejich starší brácha, což by mohlo znamenat, že pro tu bednu přišel právě on. Určitě existoval nějaký důvod, proč ty dva Kinko chtěla a muselo to být spojeno se zeměmi Temnoty a Světla. Nebo nemuselo. Možná má fetiš na dvojčata a chtěla je groomovat, kdo ví. Pro teď se každopádně přikláněl spíš k té první možnosti, protože ta zněla o něco reálněji.
Když se v jeho směru ukázal strážný, Rin se snažil zachovat chladnou tvář. Prostě vyrazil naproti davu a prošel kolem něj jako by nic. Při tom se snažil najít starostovu manželku s krabicí.

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Na to používám tohle.[/rikuto_rec]
Ze zápěstí si sundal červenou gumičku, na moment použil obě ruce a za chvíli měl na hlavě, jednou přehnutý, culík. Hrdě na to poukázal a lehce se i natočil bokem, aby Yordon jeho dílo viděl. Nebylo to nic extra, ale přehnutí a následující znovuuchopení gumičkou byl dobrej způsob na zajištění vlasů.  I ty vypadlé, nebo vytržené, by se měly držet v účesu, dokud gumičku nesundá.
[rikuto_rec]Taky toho moc nevím, jen že si tak nějak říkají, nosí masky zvířat na obličeji a jsou silní. Můj kamarád od ryb si kvůli nim prošel dost špatnýma věcma, takže jim nakopu prdel. A špatné věci dělají více lidem, takže to bude zaslouženě, fakt. Těm bych neuvařil ani za všechny peníze světa.[/rikuto_rec]
Řekl s vážným výrazem na tváři, ale hned co to dořekl, se mu začaly cukat koutky rtů.
[rikuto_rec]M..m-možná tak dršťkovou! Chápete?[/rikuto_rec]
Začal se smát určitě víc, než by měl a pěstí naznačoval úder na svojí tvář, teda držku. Škoda, že tu zrovna nebyl Rin, ten by takovej vtip určitě ocenil. Dosmál se svému geniálnímu vtipu, zhluboka se nadechl a vydechl a pak se podíval na Yordona zase s vážnějším výrazem.
[rikuto_rec]Děkuju, určitě na tom koření zapracuju na těch dalších osmi! Kdyby jste nějaké slůvko ztratil, tak by to bylo určitě super! Jenom takovej menší problém, naše skupina zatím nemá moc peněz. Máme jakože, nic. Nevíte o nějakém problému, který by jsme mohli vyřešit a zajistit si tak aspoň na nějakou chvíli nějaké ty zásoby?[/rikuto_rec]
Vzal si k srdci rady ohledně zdokonalení svého pokrmu a potom zbytek vlastní porce dojel. Zpátky k méně podstatným věcem. Od Rina věděl o nějaké nepohodlné skupině, ale co když tady toho bylo víc? Za pokus určitě nic nedá. Yordon byl přeci jen určitě dost navázanej na místní farmáře a díky své kuchyni, pravděpodobně i mezi bohatšími rody.

Dalších osm porcí, bude to makačka, ale nic co by nezvládl.
[rikuto_rec]Hej, vy dva![/rikuto_rec]
Křiknul směrem na ty dva pomocníky, co mu předtím nachystali suroviny. Ti museli být díky zrušení henge techniky překvapení, ale tady v kuchyni si to mohl dovolit.
[rikuto_rec]Uzuiko Riccardo musel pokračovat na další hostinu. Jsem jeho záskok, říkejte mi..Rikuto-san.[/rikuto_rec]
Zjednodušil to. Rikutů bylo na světě hodně, vypadal jinak než před lety, Uzumaki nezmínil a nacházel se v kuchyni, ne mezi ninjy. To mu tak nějak svojí reakci potvrdil Yordon.
[rikuto_rec]Potřebuju suroviny na dalších osm porcí, šup, šup![/rikuto_rec]
Popohnal ty dva pár tlesknutími dlaněmi o sebe. Chtěl s nimi mít co nejméně interakcí a taky se chtěl dát co nejdříve do dalšího kuchtění. Jestli mu tedy přinesli vše potřebné, dal se Rikuto do chystání dalších porcí se stejným postupem, jako jsem popisoval kdysi. Jenom si dával záležet na dochucení každého komponentu zvlášť a dal si více záležet na samotných kořenících a bylinkových směsích.

[rintaro_jmeno]

Plán sice nebyl, ale i tak měl Rin jasno. Potřeboval se stoprocentně zamíchat mezi hosty a dostat se k té krabici. Jenže než k tomu dostal možnost, oslovil ho nějaký starší muž, který od prvního pohledu působil dost elegantně a bohatě. Odznak se jménem města? Heh, stejně se s ním chtěl seznámit, tak proč ne rovnou. [rec=rintaro]"Pane starosto."[/rec] Oslovil muže a na projev respektu sklonil hlavu. Ne moc hluboko, protože nebyl žádný poskok, ale dost na to, aby projevil úctu hostiteli. [rec=rintaro]"Na tu otázku bych se měl ptát spíš já vás."[/rec] Pousmál se trochu nad ironií. Přece jen chtěl nějakou práci od něj, aby si něco vydělali a mohli splnit misi.
[rec=rintaro]"Jmenuji se Takayama Haruto, pane a celý den jsem čekal na to, až dostanu možnost se s vámi potkat tváří v tvář."[/rec] Doufal, že starosta nemá kompletní list se jmény hostů a nebude to zkoumat nějak do hloubky a prostě si bude myslet, že Rin patří k pozvaným návštěvníkům. Napadlo ho, jak tomu trochu pomoct.
[rec=rintaro]"Moc hezký dům,"[/rec] pochválil. [rec=rintaro]"Jsem sice zvyklý na trochu větší prostory, ale řekněme, že tohle má taky něco málo do sebe."[/rec] Nechtěl říkat hrad na plnou hubu, ale byl připravený tu kartu vytáhnout.