Město Okinahashi

[rikuto_jmeno]

S nadšeným výrazem pokračoval městem, užíval si už jenom té možnosti, že mohl takhle chodit volně po městě mezi lidmi a nevyvolávalo to žádné pozdvižení. Už byl očividně venku v divočině moc dlouho. Těšilo ho už jen to, že viděl na první pohled příjemné lidské interakce, opečované trávníky a stromy nebo jak krásně uklizeno bylo před jednotlivými domy a obchody. Tak krásná země, takhle blízko jeho domovu a on je tady poprvé. Lidi by měli mít více možností svobodně cestovat a objevovat nové krásy světa, které doma šanci vidět nemají. Byla to chyba ninjů? Ale ninjové přeci byli zároveň i ti v první linii, kteří svou zemi bránili, aby lidé ve městech mohli žít takhle brzy. Zároveň jsou ale destruktivní nástroje války. Ale on přece nemohl mít kapacitu na to měnit celej systém světa od základu, musel se stát prostě silnějším, to pro něj byla reálnější varianta.
[rikuto_rec]Zdravím vás! Zatím pouze obcházím, zhodnocuji zboží a objevuji krásy vaší země.[/rikuto_rec]
Odpověděl babče a po vyzvání ať jde dál, si sundal svoje botky a bosej vešel dovnitř. Jeho botky sice jen těžko dělali nějakej bordel, ale přišlo mu to jako slušnost.
[rikuto_rec]To nestojí za řeč, pomáhat a strkat nos do cizích záležitostí je moje přirozenost.[/rikuto_rec]
Zasmál se a trochu v rozpacích se poškrábal za krkem. Prostě to tak bylo, stačilo aby něco jen zaslechl a už se do toho musel zapojit. Vlastně měl spousty vlastností, které úplně neseděly k tomu být ninja. Už tam zřejmě začínal jejich spor s Itanem.
[rikuto_rec]Víte, jsem kuchař. Ale v mojí domovině se objevil schopnější a zlej kuchař, kvůli kterému se tam nemůžu vrátit, než zlepším svoje dovednosti. A tak cestuju, objevuju nové suroviny, recepty, sem tam někomu něco uvařím, abych něco vydělal a hlavně tak na sobě dál pracuju. V Zemi Řek se ale zdržím delší dobu, máte tady toho opravdu hodně co nabídnout.[/rikuto_rec]
Řekl lež, která vlastně byla částečně i pravda v převleku. Bylo mu nepříjemné takhle hodné babče lhát a tak jen tak trochu zamaskoval jejich skutečnou situaci. Byl rád, že pro babču krůtí vybojoval, protože vonělo fakt hezky a tak to maso nepřijde nazmar. Z toho že budou sušenky v hlavě křičel radostí, ale snažil se to nedávat nijak jinak najevo.

[rintaro_jmeno]

Mistr kuchař no. On možná byl, ale Rin o tom zatím žádný důkaz neměl, protože ten jeho vývar nejedl. No, příležitost k tomu snad ještě bude a potom si udělá názor sám.
Potom každopádně souhlasil s tím, že se sejdou před čtvrtou na místě. A vlastně i souhlasil s těmi sušenkami, protože si to bez nich sám nedokázal po uplynulých letech představit. Možná ho život na hradě trošičku rozmazlil, co si budeme.
Pak přišla Itane imitace a Rin musel přemýšlet nad tím, jestli by se Rikuto neměl vydat spíš cestou divadelního herce, protože to byl dokonalý výkon. Rozhodně se nad tím hezky pobavil.
[rec=rintaro]"Dávej na sebe pozor,"[/rec] řekl Rikutovi ještě než mu zmizel z očí. Z té předchozí interakce musel přemýšlet nad tím, jak by Rikuto vypadal s bradkou. Možná by si mohli dát nějaký vousový souboj s Itanem a vyřešit svoje problémy tak.
No, sám se pak každopádně vydal na svoje vlastní dobrodružství a to ho ulicemi dovedlo až do místní hospůdky. Rin usoudil, že pokud existuje místo, kterým kolují všechny možné informace a drby z celého okolí, tak to bude právě tady. Nebo v kterékoliv jiné hospodě v okolí. Chlast byl prostě takovým univerzálním klíčem k rozvázání jazyku.
Prošel dveřmi a zamířil si to rovnou k hostinskému. [rec=rintaro]"Dobrej,"[/rec] pozdravil a postavil se k pultu. [rec=rintaro]"Prosil bych sklenku umeshu."[/rec] Objednal si a rozhlédl se kolem sebe, aby zjistil, do jaké společnosti právě vešel.

[rikuto_jmeno]

Babča ho vyzvala k tomu ať si sedne a tak taky učinil a s úsměvem na tváři přikývl na poznámku o správné síle mládí. Jooo, tu on fakt měl.
[rikuto_rec]Ten kuchař má pod sebou další spoustu kuchařů, je to taková složitější situace. Ale nic, co by mě zastavilo.[/rikuto_rec]
Okomentoval dění ohledně jednoho kuchaře. Ono to fakt moc nedávalo smysl, aby dva kuchaři spolu nemohli soužít v jedné vesnici a proto to zkusil nějak takhle jednoduše zaobalit a už se k tomu moc nevracet. Vzal si hrnek s horkým čajem a několikrát do něj foukl, než si trochu uskrnul. Furt byl přeci jen dost horkej, ale musel prostě už ochutnat.
[rikuto_rec]Mmmm, výbornej![/rikuto_rec]
Pochválil babče čaj. Joo, naučit se něčemu novému, pomoct potřebným, nasytit žaludky a nezapomenout přitom na svůj, už chybělo jen doplnit osvobození vesnice a získání srdce ženy jeho života a babča tu ve zkratce vystihla Rikutův život. Do toho ho zaujalo, jak se babča chovala k obrázku staříka a to by nebyl Rikuto, aby se nezeptal.
[rikuto_rec]To je váš manžel?[/rikuto_rec]
Poukázal na obrázek staříka a potom se natáhl po jedné ze sušenek, do které se s radostí zakousl. Ale pak přišla novinka ještě sladší, než čaj se sušenkami.
[rikuto_rec]Dobroty? Jaké???[/rikuto_rec]
Na tváři měl nadšenej výraz a oči se mu pomalu porměnily v srdíčka.

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"Možná později,"[/rec] odpověděl s úsměvem hospodskému a vytáhl z kapsy několik mincí, které mu vyšly tak akorát na pití, které si objednal. Nebylo to ideální, ale přišlo mu nevhodné přijít do hospůdky, nic si nedát a vykecávat s místními. Otočil se čelem k prostoru, ve kterém seděli ostatní zákazníci a trochu se napil.
Čtyři staříci mohli být dobrým zdrojem informací a nejspíš město i okolí znali nejlépe ze všech přítomných. Určitě mu mohli nabídnout možnosti, jak si trochu naplnit kapsu a čemu se třeba i vyvarovat, ale na druhou stranu se mohlo jednat o opatrné dědky, kteří by Rina okamžitě identifikovali jako cizince, co se jen snaží míchat do jejich věcí. A vzhledem k věkovému rozdílu by mohli mít chytré poznámky typu - nic nevíš, tak proč se do toho mícháš, když tomu nerozumíš a podobně.
U pracovníků byla zase šance, že nemají moc času a snaží se ve volném čase nadlábnout, než se zase budou muset vrátit do roboty, takže byla šance, že by se na něj akorát zlobili, že je okrádá o drahocenný volný čas.
Ty dvě ženské ho tam víceméně zvaly ke stolu pohledem a možná to byl stereotypní pohled, ale vypadaly jako někdo, kdo se nebojí nejnovějších drbů a z těch se taky dalo ledacos vyčíst, pokud teda nešlo o to, co nového si na sebe zrovna oblékla jejich sousedka.
Než se však rozhodl, jestli zkusí mluvit s kýmkoliv z nich, otočil se zpátky k hospodskému. [rec=rintaro]"Poslyšte, pane, nevíte něco o nějaké rychlé prácičce v okolí, která by dobře platila?"[/rec] Naklonil se trochu blíž a opřel se o pult. [rec=rintaro]"Víte co tím myslím. Nějaké nepříjemné problémy v okolí, které by žádaly rychlé řešení."[/rec] Zkusil to nejdřív u muže, který denně musel poslouchat desítky ukecaných lidí.

[rikuto_jmeno]

Rikuto se nadšeně usmál na babču a několikrát přikývl hlavou, když ho povzbudila v jeho souboji se zlým kuchařem. Tomu i on věřil, musel. Nevěřit ve svůj sen je prakticky přiznání porážky a to nemohl nikdy připustit! Nově namotivovanej sáhl po další sušence a s odhodlaným výrazem jí zbaštil.
[rikuto_rec]Vůbec! Když to tak cítíte, tak to tak bude. Navíc blízkej člověk nikdy úplně neodejde, jeho část bude vždycky s vámi. Všechny ty hezký a špatný vzpomínky, který zformovali váš vztah. To všechno zůstává a my se můžeme jen snažit být člověkem, kterému se nebude stydět pohlédnout do tváře, až se jednou uvidíme tam na druhý straně.[/rikuto_rec]
Odpověděl babče stále ještě s úsměvem na tváři. Tohle přeci jen měla být motivační řeč a takovej pozitivní pohled na svět, tak proč se neusmívat. Otázka na ztrátu někoho blízkého ale Rikuta píchla na hrudi, jako jeho kosti jednou Rina. Když zavřel oči, tak před sebou viděl ten zubatej úsměv. Možná to měl v hlavě všechno srovnané, ale i tak furt těžce zvládat, když sám té realitě čelil.
[rikuto_rec]Ano, velmi blízkou kamarádku. Proto už jsem nad tím vším hodně přemýšlel. Co se stalo nejde změnit, musíme se soustředit na to, co máme.[/rikuto_rec]
Vysvětlil, proč se takhle z jedničky rozpovídal ke ztrátě někoho blízkého, ale nijak dál to nerozváděl. Moc nevěděl, jak by tohle vysvětlil a zároveň si udržel přestrojení. Vzpomínka na Hoshi mu ale připomněla Senkokoty a když si vzpomněl na ně, tak měl chuť do něčeho praštit. Tady se zkusil uklidnit dalšími sušenkami, napitím z čaje a soustředěním na to, že jen včera zjistil, že jeho nejlepší kamarád je naživu a setkal se znovu se svojí osudovou láskou. Což byly strašně velký věci a měl by být nadšenej. Proč měl ale furt pocit, že tam někde v sobě má malé prázdné místo? Babča mu pak popsala různé druhý potravin, které se pěstovaly po koutech Země Řek. Měli tu fakt všechno.
[rikuto_rec]Páni, máte tu fakt hrozně širokou skálu pochutin. A co vy, jak se vám žije v téhle zemi? Dotkli se vaší země nějaké konflifkty z venku? Je to tam venku ve světě teď nebezpečné. Na začátku mých cest jsem si připadal určitě bezpečněji, než teď.[/rikuto_rec]
Jo, fakt řekl skálu. Rikuto se pokusil z babči získat nějaké informace, ale nechtěl vypadat jakože vyloženě vyzvídá a tak to všechno zkusil zaobalit do normální konverzace, kterou by vedl člověk, který takhle po světě cestuje a zajímá se.

[rintaro_jmeno]

Pečlivě si vyslechl slova hospodského, ale moc mu to nepomohlo, protože potenciální práce, o kterých věděl, byly trochu mimo Rinovu specializaci. [rec=rintaro]"Obávám se, že nehledám nic dlouhodobého. Hodně teď cestuji, takže v ideálním případě bych se pár dní zdržel, někde vypomohl a pak šel dál."[/rec] Co se pošty týkalo, tak to neznělo vyloženě špatně. Vyšetřování. Mohlo to jít oběma směry. Prostá krádež z nepříznivých osobních důvodů, ale stejně tak se mohlo jednat o něco kompikovanějšího a třeba by to zahrnovalo nějaké místní skupiny zločineckého podsvětí. Na to by si dost možná troufl, ale byl si dobře vědom toho, že nepatří k těm nejbystřejším, takže hrozilo, že by nikam nedošel a pak by se ve výsledku mohlo jednat o plýtvání drahocenným časem.
[rec=rintaro]"Dělá tu někdo ve městě nějaké problémy?"[/rec] zeptal se ještě na další otázku, která mohla být docela relevantní.
[rec=rintaro]"Nebo vlastně celkově v zemi. Říkáte, že jste využívali služeb shinobi z Amegakure. Jak často jich bylo potřeba? Pokud počty vašich vlastních ninjů klesají a nemáte nadále možnost využívat venkovních prostředků, vaše země by mohla působit slabě."[/rec] Tohle byly doslova otevřené dveře pro Senkokyuu, pokud jimi tedy už dávno neprošli.

[rikuto_jmeno]

Zarazil se, protože se babča začala více vyptávat v tom, koho ztratil. Dala mu čaj a sušenky, měl mega chuť jí prostě říct pravdu. Moc dobře věděl, že by si vyslechl dost řečí, to by mu nevadilo. Problém byl, že by vystavil do zbytečného nebezpečí i babču a proto se rozhodl pravdu zatajit.
[rikuto_rec]Ano, zemí se šířil mor a ten věk ani zdraví nezajímal.[/rikuto_rec]
Odpověděl nakonec první věcí, která ho napadla ve spojitosti s Hoshi. Potom poslouchal dál babču a snažil se chytit nějaké důležité informace. Zatím to vypadalo, že mohli zemi opravdu nabídnout jejich služby ninjů, jenže dali se brát jako síla, která by něco zvládla změnit? Museli by zapracovat na reputaci. Jenže jídlo potřebují teď. Rychle si vytvořit reputaci jen v této zemi? To by možná šlo.
[rikuto_rec]Dokázal plnit přání? Jako jaká? A odkud byl? Kam zmizel? Jak se jmenoval?[/rikuto_rec]
Začal se Rikuto ptát se skutečným zájmem. Muž který plnil přání znělo jako někdo fakt silnej a zajímavej. Ne, že by to teď byla nějaká důležitá informace, když se to stalo před padesáti lety, ale Rikuta prostě zajímali takové příběhy. S nadšením si nabídl další sušenku a doufal, že mu babča dá co nejvíce informací k tomuhle záhadnému cizinci. Babča další poznámkou trefila jedno z témat, která byla pro Rikuta furt citlivá a následovalo po nich píchnutí v hrudníku. Musel si ale držet utajení a tak se snažil emoce skrývat a normálně pokračovat v rozhovoru.
[rikuto_rec]V Zemi Větru líp, než kdy dřív? Kdo vám to říkal?[/rikuto_rec]
Moc dobře si pamatoval na převrat v Kaze no Kuni. Jak rychle a znenadání se to všechno stalo, odvedli jeho kamaráda a jeho život se opět celej změnil. Jen pár dní potom zmizel. Už je to několik let, co neviděl Konohu. A hlavně svoje rodiče. Ne, teď nebyl čas na to být smutnej a zase se ztrácet v minulosti. Byl tu proto, aby byla nějaká budoucnost a musel se soustředit!

[rikuto_jmeno]

Babča to poznala dobře, Rikuto se v tom nechtěl víc pitvat a proto se nijak nevyjádřil k odpovědi o moru a radši pokračoval rovnou dál. Tenhle jejich Zachránce, Prorok nebo Osud, zněl jako hodně silnej a zkušenej ninja, který ovládal i léčicí techniky. Neměl žádného známého, který by tohle před padesáti lety zvládl. Vlastně neměl asi furt žádného známého, který by tohle zvládl. Ono léčicí techniky byly dost specifické a a málokdo ovládal skvěle je a i ostatní techniky. To ho donutilo zavzpomínat na Hinami, která byla jedna z těch výjimek. Tohle krátké zamyšlení mu vyčarovalo zaláskovaný úsměv na tváři, při kterém se na štěstí brzy přistihl a přepnul zase na normální úsměv.
[rikuto_rec]Ty sušenky jsou taky výborný![/rikuto_rec]
Svedl to na svojí další lásku, jídlo. Co si budeme, kdyby babča Rikuta znala více, tak by tomu i snadno uvěřila.
[rikuto_rec]To byl frajer. Není jen tak, aby někdo dokázal takhle pomáhat, natož aby měl ještě tu chuť vůbec jen tak pomáhat. Navíc to zní, že zadarmo a i běžným lidem. Určitě by jste měla o tomhle muži říct nějaké příběhy vnoučatům, něco takového se musí předávat.[/rikuto_rec]
Pak přešla řeč na Zemi Větru a otázka na to, jestli tam někdy byl. Jo, byl tam přímo během převratu. Ne, nevěří, že je to spoko země jen kvůli pár stromům a sadům.
[rikuto_rec]Ano, byl. Ale jen jednou a krátce. Jejich kuchyně je hodně specifická a rozhodl jsem se tam vrátit, až budu zkušenější kuchař. Jinak písek určitě má něco do sebe, ale na něčem zeleném se něco k snědku určitě vypěstuje lépe. Takže to zní hezky. Otázka ale je, nemohli s tímhle zazeleňováním pomoct i bez převratu v celé zemi? Jak říká moje babička, nechvalme dne před večerem.[/rikuto_rec]
Vyjádřil se i k téhle situaci. Zase použil kuchařské krytí k lehkému přirovnání se skutečnou situací a dovolil si trochu vyjádřit se i k tomu, jak dobře se tam lidi mají mít. Nic moc nového se tu asi nedozví, čaj byl dopitej, sušenky snězené a tak byl připravenej vyrazit dál, jestli ho babča teď něčím nepřekvapí.

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"A tušíte, kde se ta banda nakonec usídlila?"[/rec] zeptal se a loknul si švestkového vína. [rec=rintaro]"Sám bych ve své zemi někoho takového nedokázal tolerovat. Vzhledem k jejich přístupu zní jako někdo, kdo by neměl problém ohrožovat slušné lidi pro vlastní zisk."[/rec] Meian no Kuni byla rozvojem maličko pozadu oproti místním zemím, takže tam žila spousta lidí, jejichž smýšlení se víceméně střetávalo se slovy hospodského. Rin by tedy neřekl, že jsou tam jako ve středověku, ale byli tam bandité, kteří se tak rozhodně chovali a s několika takovými se musel vypořádat.
[rec=rintaro]"Možná bych s tím měl zajít za vašim starostou."[/rec] Zahleděl se zamyšleně do sklenice. Mise ve vesnici byly většinou placené a jejich hodnota se odrážela od ranku, jenže Rin nikdy nezažil oficiální misi, která by byla hodnocená výš než C. Nevýhoda jeho nekonečného genina. Přemýšlel nad tím z toho důvodu, že se nechtěl nechat obrat nějakým chamtivým starostou a neměl pořádné zkušenosti, díky kterým by si mohl nasadit vlastní cenu na hlavu těch banditů. Jistě, byla to jen domněnka a klidně to mohl být ten nejvíc štědrý chlápek, co kdy vedl město, ale faktem zůstávalo, že všechny politické osoby, které Rin znal, byly do určité míry zkorumpované, takže do toho hodlal jít s tímhle myšlením.
Bylo to trochu ironické, protože Rin za poslední roky získal spoustu zkušeností a dospěl, ale i tak měl občas dojem, že o světě neví vůbec nic a pořád je jen malá figurka na velké šachovnici.
[rec=rintaro]"Na slovech pocestných něco je, ale nemyslím si, že byste se tím měl nechat strašit, protože je šance, že se to vaší země ani nedotkne."[/rec] Na druhou stranu silná ekonomika mohla být pro Senkokyuu taky jedním pořádně šťavnatým soustem, takže těžko říct. A pokud ne pro ně, tak proč ne pro Akatsuki? Jenže to by si museli promluvit s někým jiným, než jen s obyčejným hospodským. Tam by nejspíš museli mířit i výš, než byl starosta. Z konverzace si Rin přece jen odnesl, že feudální pán si často najímal shinobi z Amegakure. Tak proč by místo toho neuzavřel dohodu s nimi? Stálo to za zkoušku.
[rec=rintaro]"A když už jste zmínil vaši skrytou vesnici. Kde bych ji našel?"[/rec] Taková informace se hodila. Ne že by teď chtěl Rin vyběhnout ze dveří a zamířit si přímo tam, ale třeba se to někdy do budoucna bude hodit. Navíc tady v Zemi Řek byli víceméně slepí a neznali to tu.

[rikuto_jmeno]

Hodná babča mu nabídla recept a to Rikuta hodně potěšilo, protože mu tím vyřešila jeden velkej problém, co měl od začátku cesty.
[rikuto_rec]To by jste byla úplně nejhodnější![/rikuto_rec]
Odpověděl nadšeně, vyskočil ze židle na nohy a dokonce se babče poklonil. Když už bylo po sušenkách a čaji, tak nemělo cenu ani si znovu sedat a tak zůstal stát. Vyslechl si ještě něco k Zachránci a zkusil si tyhle informace zapamatovat. Třeba někdy ve světě narazí na podobný příběh a zjistí ještě něco nového. A nebo to už zítra zapomene, uvidíme.
[rikuto_rec]Vy jste zlatá, když s nimi prohodíte slovíčko, tak se určitě zlobit nebudu. Kontaktovat je dřív nebo později půjdu určitě, proto jsem sem přijel.[/rikuto_rec]
Tohle určitě taky nemohlo ublížit. Byl tu úplnej cizák, takže nějaké přimluvení od místní babči bylo super. Dneska měl docela úspěšnej den, bez plánování se dostal do města, získal informace a dokonce sušenky s receptem!
[rikuto_rec]Moc vám děkuji za čaj, sušenky a ten recept. Než úplně opustíme město, tak vám ještě donesu ochutnat něco z naší kuchyně![/rikuto_rec]
Do třetice se uklonil babče a vyrazil ke dveřím, které otevřel, ale ještě se zastavil a otočil na babču zpátky.
[rikuto_rec]Jste nejhodnější! Uvidíme se![/rikuto_rec]
A pak vyšel, zatáhl za sebou dveře a spokojeně vyrazil směrem do centra. Očekával, že dům starosty by měl najít na hlavní silnici, na které byl, ale blíž centru. A tak vyrazil tím směrem. Kdyby došel do centra a nic neviděl, tak se tam určitě někoho bude moct zeptat. Ale zatím spoléhal na svůj instinkt, dnešek mu přeci jen vycházel. Recept od babči si pořádně přečetl a potom si ho schoval do malé kapsičky v batůžku.

[rintaro_jmeno]

Na jihu, hm? Takže byla šance, že se pohybovali někde v okolí jejich nového úkrytu. To znělo jako nepříjemnost, která by je mohla časem kousnout do zadele, pokud se to nerozhodnou zavčas řešit. Byla tu teda šance, že se tihle drzouni někde usídlili a teď tam žijí naprosto obyčejné životy a nikomu neubližují, ale i tak by to minimálně stálo za průzkum.
[rec=rintaro]"Ne, nebojte se. Promluvím si se starostou, abych získal trochu větší přehled a pokud se skutečně bude jednat o problém, tak ho vyřeším."[/rec] Odpověděl dost sebevědomě, takže tím mohl alespoň trochu uklidnit nervy hospodského.
Potom přešla řeč na skrytou vesnici a podle slov hospodského tam moc rádi neviděli cizince. Udělal si mentální poznámku, která se v budoucnu bude jistě hodit.
[rec=rintaro]"Chvíli se jistě zdržím, ale průvodce nutný nebude, děkuji vám."[/rec] Ne že by jeho služby nebyly užitečné, ale Rin si ho teď prostě nemohl dovolit. Stejně jako další sklenku vína. Ať už finančně nebo v rámci střízlivosti, kterou by si velice rád zachoval. Rukou tedy udělal gesto, kterým dal hospodskému jasně najevo, že jedna mu stačí.
[rec=rintaro]"Rád jsem si s vámi popovídal, ale myslím si, že se pro teď posunu dál."[/rec] Řekl Rikutovi, že zmapuje město a místo toho tady teď seděl v hospodě a chlastal. Od ostatních přítomných by se jistě dozvěděl další zajímavé věci, ale jestli to měl stihnout do těch čtyř, tak si musel trochu pohnout. Dopil, odložil sklenici na pult a dal se na odchod.
Když vyšel ven, zamířil ulici dál a sledoval, co dalšího tohle městečko ukrývá. A pokud nenašel nic zajímavého, tak prostě pokračoval až do doby, než se měl sejít s Rikutem u domu starosty.

[rikuto_jmeno]

Spokojeně si vykračoval ulicí a říkal si, že by mu teď fakt bodla zmrzlina. Jenže neměl peníze a tak o zmrzlině mohl jenom snít. Ne, že by před chvíli nesnědl celý talířek sušenek, ale Rikuto. Díky instinktu a hromadě štěstí, se mu podařilo najít dům starosty a dokonce i spatřit Rina sedícího na nedaleké střeše. Došel klidně ke střeše, rozhlédl se kolem sebe a ve vhodný okamžik se sám dostal nahoru. Tam se posadil na kraj střechy vedle Rina.
[rikuto_rec]Tak co jsi vymyslel?[/rikuto_rec]
Zeptal se rovnou a koukl na dům starosty, který se právě chystal k oslavě. O velikost oslavy nešlo, ona i menší oslava mohla být na úrovni a opravdu jen pro ty nejvýše postavené. Co ho ale od této myšlenky odrazovalo, byl jeden starší strážný. Působil tak, že by oslavu neochránil ani před naštvaným davem místních lidí, natož kdyby se někdo fakt snažil na té oslavě něco udělat. Muselo se tedy jednat spíš jen o nějakou parádu pro místní vyšší vrstu. A Rin tu seděl na střeše a koukal tím směrem, jasně že musel přemýšlet nad nějakým plánem. A ten si Rikuto rád vyslechne, protože když zkoušel plán vymyslet on, tak mu to moc nešlo.

[rintaro_jmeno]

Seděl na střeše jednoho z vyšších domů, odkud krásně viděl na nádvoří, kde se chystala slavnost. Dle snahy usoudil maximálně tak to, že jim fakt hodně šlo o to, aby všechno bylo krásně uklizené a udělali dobrý dojem na své hosty. On sám by to nechtěl jinak. Kdyby měl jeho hrad navštívit někdo vážený, chtěl by, aby všechno působilo reprezentativně.
Všiml si i strážného. To potvrdilo slova hospodského ohledně situace v zemi. Nečekali žádné problémy.
V tom na něj promluvil Rikuto, který ho na střeše bez problému našel.
[rec=rintaro]"Plus mínus mám docela dobrý přehled o tom, kde ve městě co je. Taky jsem se dozvěděl něco málo o situaci v zemi."[/rec] Podíval se na Rikuta. [rec=rintaro]"Nemaj žádnou ochranu. Jejich skrytá vesnice upadá a nemají možnost najímat si pomoc, na kterou do teď spoléhali. Pokud se Senkokyuu rozhodnou, že je čas vzít si Zemi Řek, nikdo se jim nepostaví."[/rec] To, že se jedná o zemi, která je soběstačná díky obchodu, už Rikuto věděl, takže nebyl důvod mu to připomínat. [rec=rintaro]"Na jihu země se prý zabydlela skupina nějakých nebezpečných lidí, takže bychom se mohli zkusit zaměřit na to. Udělat místním nějakou službu a tím si zároveň zvýšit reputaci. Mohlo by nám to pomoct s vyjednáváním."[/rec] A o jakém vyjednávání to Rin mluvil? [rec=rintaro]"Myslím si, že bychom se měli pokusit kontaktovat místního pána země."[/rec] Začít u starosty jednoho z větších měst bylo rozhodně fajn. Hlavně pokud se znal s feudálním pánem, protože to by se za ně mohl přimluvit, pokud s ním navážou přátelský vztah.
[rec=rintaro]"Co ty?"[/rec] zeptal se na Rikutovu čajovou návštěvu.

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Tak to je super, to by se mohlo hodit v případě nějakého problému, kdy by jsme se museli dát na útěk. Takže kdyžtak ty vedeš, já následuju.[/rikuto_rec]
Pochválil Rina za to, že zvládl takhle brzo zmapovat město. Byl hodně rád, že tu nebyl sám a nemusel takové věci dělat on. Možná by se měl cítit blbě, ale mise byla ještě dlouhá a určitě tuhle práci navíc Rinovi ještě nějak vrátí. A nebo ne a i tak se nebude cítit blbě, protože je to Rin.
[rikuto_rec]Jo, slyšel jsem to samé. Takže nějakej obrázek země by jsme měli..[/rikuto_rec]
Odsouhlasil co řekl Rin. Což bylo ideální, protože to víceméně znamenalo, že mají správné informace. Nebylo teda potřeba opakovat, co Rin už věděl a tak se zaměřil na to důležité.
[rikuto_rec]Měl jsem čaj s fakt výbornýma sušenkama. A podařilo se mi získat recept, takže je budu muset vyladit do dokonalosti, než donesu várku Hinami, a tak je možný, že mi jich pár odpadne od huby a zůstanou navíc. Tak se těš, byly toooop.[/rikuto_rec]
Dostal ze sebe nadšeně to úplně nejdůležitější. Možná mohl nějakou sušenku schovat už u babči a donést jí Rinovi, ale na to byly moc dobré, navíc on by to neocenil jako Rikuto a v ten moment co je jedl, ho něco takového prostě a jednoduše nenapadlo. Život, nejde nic.
[rikuto_rec]Hodná babča se za nás prej trochu přimluví u místních farmářů. Ale jak říkáš, nemáme žádnou reputaci a peníze, takže nám přímluva je zatím docela houby platná. Kontaktovat místního pána bude dobrej nápad, ale možná se nám nepodaří ani to, bez toho aniž by jsme udělali něco pro místní. Vykopat teda skupinu nebzepečných lidí, kteří jim otravují život, by mohl být dobrý začátek. Teda spíš pokračování, začít musíme támhletou parádou. Ale kdo ví, třeba nám štěstí bude furt přát a podaří se ti tam navázat kontakt s někým vlivným. Teď přece umíš jejich jazykem, když jsi taky lord.[/rikuto_rec]
Pravil pozitivně se skrytou pochvalou, ale zároveň i nějakým tím rýpnutím směrem na Rina. A bylo tedy asi na čase, aby vyrazili. Dojít na čas bylo přeci jen důležité a mohli by ho vyhodit už jen kvůli tomu a potom by si Uzuiko Riccardo v tomhle městě už neškrtl! Na sucho polknul a vydal se dolů z budovy a potom směrem k domu, v kterém měla být ta paráda a u kterého postával strážný.

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"Jsem rád, že ses nadlábnul,"[/rec] zakroutil pobaveně hlavou, když tam Rikuto začal vyprávět o sušenkách a chvátat se receptem. Hned na to samozřejmě nezapomněl zmínit, že sušenky musí udělat pro Hinami, což bylo docela roztomilé. Nebylo vůbec potřeba mít byakukan, aby člověk viděl, jak moc je ten trouba zamilovanej. [rec=rintaro]"Jistě, jistě."[/rec] Přikývl hlavou na to, že si klidně nějaké zbytky klidně dá, pokud na tom Rikutovi tak moc záleželo.
Přímluva od babičky zněla jako výhra a něco takového se jim rozhodně bude hodit. Plácl Rikuta vděčně po zádech a vyslechl si další věci, které měl na srdci. Víceméně se však shodli na všem.
[rec=rintaro]"Neříkal někdo něco o tom, kdo se tu má objevit?"[/rec] navázal na Rikutova slova o místních vlivných lidech. [rec=rintaro]"Nemluvím žádnou jinou řečí než ty a můj status tady bohužel vůbec nic neznamená,"[/rec] neodpustil si ještě poznámku se smutným povzdychem na konci. Chápal, jak to Rikuto myslel. Nešlo ani o to, kdo Rin byl, ale spíš to, že mohl vědět, na jaké noty zahrát. Dávalo to smysl, jenže proč by něco takového brali v úvahu od nějakého náhodného šupáka, kterého vůbec neznali? A kdyby Rin začal o tom, že je pán země, tak by se mu možná tak vysmáli, protože v těchto končinách o Meian no Kuni určitě nikdo neslyšel, takže tahle zbraň tady střílela slepýma.
Bylo by každopádně krásné, kdyby se místní starosta znal se samotným pánem země, ale to by tu asi nebyl jen jeden strážný. Na druhou stranu, někdo tak vlivný by si asi dovedl vlastní lidi, takže podle toho asi nic soudit nešlo.
Dvojice se každopádně přesunula na ulici a zamířili si to přímo naproti strážnému, kterému jejich přítomnost neušla.
[rec=rintaro]"Měli bychom být na seznamu jako výpomoc."[/rec] Odpověděl a podíval se na Rikuta, který to celé domluvil.

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Vůbec, jenom mi řekli čas kdy máme dorazit.[/rikuto_rec]
Odpověděl na otázku ohledně účastníků oslavy. Rikuto se k tomu připletl dost rychle a neměl čas se bohaté babči zeptat na cokoliv. Vlastně byl rád, že si zvládl zapamatovat čas a místo, kde se ta oslava odehrávala.
[rikuto_rec]Ty si nějak poradíš.[/rikuto_rec]
Poplácal Rina povzbudivě po zádech ohledně řečí o statusu. Samozřejmě že to Rikuto myslel tak, že viděl více do hlavy těchto lidí, ale taky určitě před takovými lidmi zvládal lépe volit slova, než třeba Rikuto. No a tak si vykračovali, než jim stážný postavil kopí do cesty. Rikuto se zarazil, zmateně se podíval na strážného a o půl kroku ustoupil zpět. Na tváři se mu objevil úsměv, protože to byl přeci jen pán, kterej správně vykonával svojí povinnost. A tak se na něj nemohl zlobit.
[rikuto_rec]Uzuiko Riccardo, s parťákem se staráme o spokojené žaludky lidí uvnitř. A jak víte, v žaludku začíná všechna spokojenost. V průběhu večera vám taky doneseme porci, co vy na to?Nemáte žádné alergie?[/rikuto_rec]
Začal si povídat přátelsky se strážným.

[rintaro_jmeno]

Když uslyšel jméno Uzuiko Riccardo, dostal chuť na další víno. Nebo tři. Jak si ale už řekli předtím, je to, co to je a musí prostě pracovat s kartami, jaké měli v balíku.
Rikuto strážnému každopádně slíbil večeři, což se muži velice zamlouvalo a Rinovi vlastně taky. Bylo to od jeho kamaráda hezké gesto, které oceňoval. Ne všichni by si při misi vzpomněli na obyčejného tvrdě pracujícího muže a radši by se pevně soustředili na své cíle. Rikuto ale ne. Spokojený strážný je nakonec nechal projít, což potvrdilo krytí, které jim Rikuto vymyslel. To byla na jednu stranu dobrá zpráva, ale na druhou vlastně vůbec, protože Rin tady na rozdíl od kolegy neuměl vařit. Když bydlel doma, vařila mamka a v Meianu byl pánem a k něčemu takovému by ho vůbec nepustili.
[rec=rintaro]"Ano, to jsem já,"[/rec] usmál se mile na babču a hluboce se uklonil. [rec=rintaro]"Takayama Haruto."[/rec] Představil se a mrkl u toho na Rikuta, jako by mu říkal - takhle se to dělá.
Pokud je potom teda nechala jít dál, tak když byla dostatečně daleko, byl čas říct Rikutovi pravdu. [rec=rintaro]"Jen abys věděl, nedokázal bych udělat ani míchaný vajíčka."[/rec] Dobře, možná jo, ale byla by to těžká improvizace a Rin si prostě nevěřil. A to měl být expert na míchání! [rec=rintaro]"Myslím si, že s tebou pošlu klon a půjdu to tady trochu prozkoumat. Co myslíš?"[/rec] Zeptal se. Pokud si Rikuto věřil za dva, tak mu samozřejmě do nějaké míry asistovat bude, ale trochu se bál, že by se mu akorát motal pod nohy.