Město Okinahashi

[rintaro_jmeno]

Než se historik představil jako Kawahito Rokuro, věnoval našim chlapcům takový pohled, jako by se jich skoro ptal "vy nevíte, kdo jsem?" No, nevěděli. Podle jména, které obsahovalo název jejich země stejně jako u starosty, si mohl domyslet pár věcí. Možná patřili k nějakým místním významným rodům a nebo dokonce i těm, které stály u samotného zrodu země samotné. V takovém případě by dávalo smysl, proč se na ně díval zmateným okem. To však byla otázka, kterou si Rin nechá až k tomu případnému čaji. A když už jsme u něj, tak starosta souhlasil, což na obličej Tenka z Amegakure nasadilo jeden kyselý výraz. Rin si ho možná užíval víc, než by měl.

Tamashi no Reiki se Rinovi použít nepodařilo, což tak trochu čekal a asi to ani nevadilo. Alespoň pro teď ne. Mezitím, co to však zkoušel se přešlo k samotné aukci a starosta ji nastavil na 1 000 000 000 ryo za kus. Ačkoliv byl Rin sám pánem země a jako takový by měl být dost bohatý, tak mu tohle číslo připadalo naprosto astronomické, což bylo pravděpodobně důsledkem jeho skromných kořenů v Konoze.
Narovinu si řekneme jednu věc. I kdyby za artefakty chtěl 1000 ryo, kluci by na to neměli. Ne teď. A proto bylo potřeba přejít k metodě, na kterou se Rin připravoval několik posledních minut. Blafování. Nikdo v místnosti by reálně neměl vědět, že jsou totálně na mizině. Možná teda starosta, kterému Rin řekl, že by za prácičku chtěl nějaký pěkný poplatek. Snažil se neznít moc zoufale, ale přece jen v tom byl docela nový, takže si nebyl jistý.
Když všichni domluvili, Rin se pobaveně a dost nahlas zasmál. [rec=rintaro]"Vážně?"[/rec] Přejel pohledem z jednoho dražitele na druhého a na konci zakroutil hlavou. [rec=rintaro]"Myslel jsem si, že tahle obchodní diskuze proběhne v seriózním duchu."[/rec] Pronesl pobaveně a hulkami z talíře nabral rajče. S naprosto kamennou tváří se podíval na starostu, rajče strčil do pusy, pokousal a nakonec sám přihodil. [rec=rintaro]"Dám vám 4 000 000 000 ryo a chci oba artefakty."[/rec] Ještě než někoho nechal promluvit se opřel do židle a podíval se na Tenka. [rec=rintaro]"Přece nebudete takový skrblík, Tenko-san. Věřím, že paní by neměla radost, kdyby se vám nepodařilo získat ani jeden z předmětů."[/rec] Slovu paní dodal hodně silný ironický podtón.
Ona reálně nebyla moc velká šance, že by se Akatsuki podařilo artefakty koupit. Pokud ale někde nějaká byla, tak že Senkokyuu artefakty skutečně chce a budou ochotní jít s vlastní nabídkou dost vysoko. Vlastně to mohla být taková win win situace, pokud starostu vykoupou v hromadě zlata díky Rinově sebevědomém příhozu. Sice by předměty získali, ale nikdo neříkal, že jim je později nemohou ukrást.
Problém nastane ve chvíli, kdy starosta řekne prodáno. To se pak Rin nejspíš bude muset zahrabat do země.

[rikuto_jmeno]

Tak Rikuto neměl nejmenší šanci si spojit to, že měli dva pánové v místnosti stejný základ příjmení. Jemu ani nedošlo, že starosta městečka v Kawa no Kuni, který tady s nimi byl, měl ve jméně Kawa a tak i kdyby základ Kawa teď právě zaznamenal u historika, což nezaznamenal, tak by si to stejně dohromady nedal. Pohledu historika si moc dobře všiml, ale nebral si ho nějak k srdci. On určitě taky nevěděl, kdo je Rikuto a tak mu neměl nejmenší důvod dlužit to, aby ho znal on. Asi nebyl prostě dost známej, když ho Rikuto neznal. Konečně přišel čas na jídlo a Rikuto se do něj hned s radostí pustil. Na štěstí tu v místnosti bylo dost lidí a tak jedl na svoje poměry dost kulturně a proto si zvládl všimnout zprávy od Yordona dřív, než jí snědl. Zahřála ho u srdíčka a za krátký moment v černé díře Rikutova žaludku.

K jednání se vrátilo před veškerým jídlem, což bylo trochu zklamání, ale tak to jednání taky nebyla úplně nezajímavá věc. To brnění v jeho kostře tomu přidalo dost bodů a proto nebylo mezi tímto a jídlem nějaká extrémní propast, co se Rikutova zájmu týkalo. Bohužel tu maličkou špetku naděje, že by se mohli na ceně za artefakty nějak domluvit, rozbil pan starosta hned v první větě. 1 000 000 000 za jeden kousek. To byla pro Rikuta nepředstavitelná částka. Vlastně nevěděl, kolik nul to vlastně bylo, protože ho nikdy nenapadlo nad takovou částkou vůbec přemýšlet. Nikdy to přece nebude potřebovat. Nejde nic. No ale tak, aspoň se dneska dobře nají a třeba o artefaktech něco málo zjistí. Ostatní pak začali říkat nějaké další částky a různé zisky z různých věcí a Rikuto si čím dál více uvědomoval, že se fakt dostali někam, kde nemají co dělat. No, jenže pak začal mluvit Rin a tohle fakt ani Rikuto nečekal. A to si myslel, že ho fakt zná. Ale jakej tady byl jako plán? Má nějaké tajné zásoby zlata z dob, kdy byl velkej pán a neřekl mu o tom? Mělo to být překvapení? Nebo jak chce takovou částku odpracovat? Byl ztracenej, ale rozhodl se svému kamarádovi věřit a proto na sobě ztracení nedal znát nějak víc, než působil ztracenej tak nějak běžně. Co nebylo běžný bylo to, že nic neříkal a jen se taky pousmál nad Tenkem a lehce u toho zakroutil hlavou, jakože jeho nabídka byla fakt směšná a je to skrblík. Jak říkal Rin.

[npc_name=kuchihige]Kawasura Kuchihige[/npc_name][npc_name=sayaka]Sayaka[/npc_name][npc_name=tenko]Tenko[/npc_name][npc_name=muriel]Muriel[/npc_name][npc_name=rokuro]Kawahito Rokuro[/npc_name]

Starosta bedlivě pozoroval přísedící a jejich příhozy a nabídky. Na jeho tváři byl striktně neutrální výraz, až do doby, kdy promluvil Rin. Na krátký okamžik se mu ve tváři objevil lišácký úsměv. Kdežto jeho žena si z toho sedla zpět na zadek.
Divočejší už byly reakce ostatních. Sayaka se pobaveně zachichotala.[rec=sayaka] "Tohle bude zajímavější než jsem si myslela,"[/rec] neodpustila si, zatímco Rokuro se otočil k Rinovi: [rec=rokuro]"Mladíku, tady nehrajeme poker, aby si dal všechno na jednu kartu. Ale přiznávám, že máš kuráž,"[/rec] zatímco sám stočil pohled k Tenkovi, který tam přetáčel hůlky v ruce a vypadal, že nad něčím přemýšlí. Bedlivě si u toho prohlížel Rina a Rikuta. Především Rikuta a to už od chvíle, kdy Rin vypálil tu částku. [rec=tenko]"Budoucí Hokage, opravdu máte tak velkou částku k dispozici? Souhlasíš s obchodním jednání svého partnera?"[/rec] začal s diskuzí na tohle téma.
Starosta zbystřil a pohledem si přeměřil Tenka. [rec=kuchihige]"Nečekal jsem, že se tak rychle dostaneme k takovým částkám, ale pokud chcete zvážit svůj vklad, přišel čas na polévku,"[/rec] oznámil klidným hlasem.

Na výběr byla čočková a kuřecí vývar. Celá Tenkova strana se na kuřecí vývar dívala skoro jako kdyby jim někdo uvařil kamarádku, takže jejich strana šla čistě po čočce. Snad to Rikuto odhadl správně a opravdu se z toho podělají. Nadruhou stranu, až na Rina a Rikuta, kteří si ještě museli vybrat, si všichni ostatní objednali kuřecí.
[rec=rokuro]
"Pane Rintaro, odkud pochází vaše výnosy?"[/rec] zeptal se zkušeně Rokuro. [rec=rokuro]"Věřím, že úspěšným obchodníkem může být i někdo mladý, zajímalo by mě vaše tajemství, ze kterých budete financovat snažení vaší organizace."[/rec] Tohle zároveň upoutalo pozornost Sayaky, která se po dojedení polévky zvedla a došla si k bočnímu stolku pro pití. Během toho se zastavila u chlapců a tiše zašeptala: [rec=sayaka]"Pokud máte takové finance, mohli bychom obchodovat i jinak než v této aukci."[/rec] Evidentně jí velké částky přitahovaly. A nebo cítila dobrou obchodní příležitost.
Starosta jako takový nic nenamítal, aby se lidé bavili, však o tom toto setkání bylo. On sám se s Tenkem na chvíli pustil do debaty o nových plantážích v Zemi Větru a Země. Zdálo se, že tam se dařilo zavádět nové pořádky, které i jeho překvapovaly.

[rintaro_jmeno]

Rinova nabídka Rikuta nezaskočila. Možná to na sobě chudák jen nechtěl dát znát, ale tak jako tak to bylo dobře, protože teď museli působit jistě. [rec=rintaro]"Přemýšlím, zda by mě měl váš předpoklad urazit, nebo ne, Rokuro-dono. Kdo říká, že nabízím všechno?"[/rec] Odpověděl Rin a podíval se na historika asi nejvíc seriózním pohledem, který za celou sešlost nabídl. [rec=rintaro]"Tenko-san, oběma nám je jasné, že víte, kdo jsem."[/rec] Usmál se pobaveně a opřel se do židle. Byl to jen takový dodatek, který nabídl k Rikutově odpovědi, ale zbytek nechal na kamarádovi.
[rec=rintaro]"Už se těším, pane starosto."[/rec] Předkrm jeho hlad nezahnal dost daleko a teplá polévka zněla přesně jako to, co teď potřeboval. Rin si dal samozřejmě kuřecí, protože nebyl žádný slepičí loajalista.
Rokuro potom víceméně navázal na to, co Rin naznačil Tenkovi. Málokdy se naskytne příležitost, aby člověk dostal příležitost poučit někoho, kdo se celý život věnuje historii, což na Rinově tváři vyčarovalo nenápadný pobavený úsměv. [rec=rintaro]"Můj rod pochází z velmi vzdálených krajin, Rokuro-dono. Přesněji z Yami no Kuni, země, kterou naše linie spravuje už po generace."[/rec] Jelikož se Rin představil jako hlava rodu, nebylo těžké spojit si jedna a jedna dohromady. [rec=rintaro]"Neřekl bych o sobě, že jsem obchodníkem více než vy, Rokuro-dono."[/rec] Teď otázka, kolik toho věděl Tenko. Za celou dobu, co byl Rin v Yami no Kuni o tomhle týpkovi neslyšel a nikdy ho neviděl. Jak však bylo vidět před chvílí, Kinko měla způsob, jak s ním komunikovat na dálku. Co ale mohl mít na Rina? Že zdrhl? To byla pravda. Ale mohl si být jistý tím, že si sebou Rin neodnesl tašku plnou peněz? To potenciálně nemusela vědět ani Kinko.
[rec=rintaro]"Co máte namysli?"[/rec] obrátil se na Sayaku-san, která se tam začala motat kolem nich.

[rikuto_jmeno]

Tendo týpek najednou Rikuta vyrušil a začal mluvit k němu, i když se jednalo o věc, kterou zmínil Rin. Tady bylo Rikutovi až moc jasný, o co mu jde. Co si budeme, už se za život dostal často do situace, kdy někdo usoudil, že je větší blbec, než ve skutečnosti je, a snažil se toho nějak využít.
[rikuto_rec]V naší organizaci jsme si všichni rovni, respektujeme se a navzájem si věříme. Kdybych nesouhlasil s čímkoliv, co můj parťák řekl, tak se dokážu ozvat sám. Co vy a vaše plantáže? Máte nějak podložený, že vůbec nějaký výnos přijde?[/rikuto_rec]
Najednou uhnul pohledem na jiného náhodného člena Tendo skupiny a ani nečekal na Tendovu odpověď. Tak moc mu to chtěl teď Rikuto vrátit.
[rikuto_rec]Ty. Souhlasíš s jednáním tvého partnera? Není jeho nabídka svojí nejistotou výsměch tady všem přítomným?[/rikuto_rec]
Zeptal se s lehkým úsměvem na tváři. Rikuto byl najezenej, takže spokojenej. Rin očividně moc dobře věděl, jak se v této situaci pohybovat a to Rikutovi zpevnilo půdu pod nohama a přidalo dost klidu. Nyní si připadal, jakoby byly zase děti a jen se tu přely s jinou skupinou dětí. A tady chtěl Tendo týpkovi vrátit trochu jeho medicíny. A tím nekončil, protože dostal zase obě polévky a Rikuto opět vyluxoval oba talíře. Zastavil si člověka, který nosil nádobí a začal k němu mluvit dostatečně nahals tak, aby to slyšel každej v místnosti.
[rikuto_rec]Slepičí vývar byl exkluzivní, nedokážu si představit lepší osud pro slepici. Vyřiďte mistrovi Yordonovi mojí chválu a že se za ním určitě brzy zastavím, aby jsme spolu slepičí recept mohli důkladněji probrat. Mám takovej pocit, že se mi bude brzy hodit.[/rikuto_rec]
A přesně v tenhle moment uhnul pohledem z človíčka a podíval se zase s úsměvem na Tendo týpka. Jen krátce, ale dost jasně. Pak se vrátil k človíčkovi od nádobí.
[rikuto_rec]Děkuju.[/rikuto_rec]
Usmál se od ucha k uchu a nechal ho dál věnovat se svojí práci. Do toho se jim tu najednou začala motat zlatovlasá slečna, kterou očividně Rinova nabídka hodně zaujala. Rin se zeptal rovnou k věci a Rikuto byl jedno velký ucho.

[npc_name=kuchihige]Kawasura Kuchihige[/npc_name][npc_name=sayaka]Sayaka[/npc_name][npc_name=tenko]Tenko[/npc_name][npc_name=muriel]Muriel[/npc_name][npc_name=rokuro]Kawahito Rokuro[/npc_name]

Rokuro byl mírně překvapen, když Rin řekl, že to ještě nemusí být všechno. Přejel si rukou po bradě, evidentně tyhle dva mladíky podcenil. Vypadalo to, že by chtěl vědět víc, ale to už je neomaleně vyrušil Tenko. Vypadalo to, že ten vznesl pochybnost na velikost majetku, ale tentokrát mu to hrubě nevyšlo, protože Rikuto se nenechal nachytat.
[rec=tenko]"Velikost úrody daimyové vždy rádi řeší, reporty o úrodě určitě budou a z toho pak lehko vypočteme díl, který do zdejšího města pošleme. Ale ano, může přijít špatná úroda, v tom případě dobu splácení adekvátně prodloužíme,"[/rec] oponoval Tenko, zatímco se naštvaně podíval na člena své výpravy, na kterého mluvil Rikuto. Ten se trochu zmateně rozhlédl: "Výnosy v plodinách počítám sice za méně jisté, ale praktičtější než finance. Můžou lidem více pomoci v čase bídy," vykoktal ze sebe. Evidentně mu nikdo neřekl, že možná bude muset taky mluvit a tak tu vařil ještě víc z vody než Rin s Rikutem. Ale technicky měl v ideálních podmínkách pravdu. Nadruhou stranu, Kawa no Kuni nevypadala, že by se řítila do bídy.
Služebnictvo hned přikyvovalo, že předá zprávy Yordonovi a odnášelo, to, co se snědlo. Zmínky o slepičím vývaru Tenka tolik nepochuchaly, nebo to aspoň na sobě nedal znát.
[rec=rokuro]"O vaší zemi je jen minimum informací v celé historii naší země. Vlastně jen o tom, že možná existovala. Rozhodně bych uvítal více informací, měl byste se někdy stavit v mé knihovně, abychom to všechno zapsali,"[/rec] řekl překvapeně Rokuro na zmínky o Yami no Kuni. Vypadalo to, že se jednalo o něco, co pro něj bylo cennější než artefakty. Znalosti, to bylo o co tu měl pan Rokuro zájem. Další poznámka ho tím pádem pobavila. [rec=rokuro]"Ano, to opravdu nejsem. Jsem vášnivý badatel, ale v obchodu jsem až příliš čestný,"[/rec] řekl popravdě, čímž si možná na sebe upletl bič, protože Sayace přitom hravě zajiskřilo v očích.
A když jsme u ní, byla tu její nabídka. [rec=sayaka]"Snažím se rozjet několik projektů v okolních zemí, v okolí moře. Ať jde o školství pro děti, tak obchodní příležitosti, ba i milice na ochranu těchto projektů. A investoři by se mi hodili. A vy zdá se sedíte na balíku,"[/rec] řekla s přátelským úsměvem. Prostě jí šlo o prachy, aspoň zatím, ale třeba mohlo Akatsuki nabídnout v jejich projektech i něco víc?
Starosta jako jediný zachovával kompletně klid, však jemu šlo jen o to, že vyinkasuje nejvyšší nabídku. Tu zatím nadhodil Rin. Jakmile bylo po polévce, založil si ruce a přejel pohledem ostatní.
[rec=kuchihige]"Takže, největší nabídku nám zatím drží Akatsuki. Ubezpečuji všechny, že pokud vyhrají, budou nuceni podepsat smlouvu, která je zaváže ke splnění finančního, či statkového závazku, stejně jako u vás ostatních. Tudíž, zvažte své vklady,"[/rec] připomenul proč tu vlastně byli.
[rec=sayaka]"Dobrá, 1 000 000 000 za pohár a výnosy ve stejné částce. Tím může dát Akatsuki 2 000 000 000 za svitek a bude to fér,"[/rec] řekla nakonec Sayaka. Ostatní dva zatím mlčeli.

[rintaro_jmeno]

Na Rikutova slova o tom, že si nedokáže představit lepší osud pro slepici zakroutil hlavou a zasmál se. S tímhle pobaveným pohledem se podíval na Tenka. [rec=rintaro]"Já si ho představit dokážu."[/rec]
Rin ignoroval Tenkovu řeč o jeho dokonalém plánu a obrátil se a podíval se na chlápka, kterého oslovil Rikuto. [rec=rintaro]"Uvědomujete si, že tu mluvíme o Zemi Řek, že ano?"[/rec] zeptal se s předstíranou zmateností. [rec=rintaro]"O jakých časech bídy mluvíte? Viděli jste zdejší město vůbec? Země Řek je proslulá svou soběstačností – rozsáhlé farmy, bohaté zdroje, a lidé, kteří se tu mají lépe než mnozí jinde. Myslím si, že je na čase, abyste vytáhli hlavy z prdele a začali se trochu snažit, pánové."[/rec] Rin se rozhodl, že trochu okoření diskuzi a zkusí skupinku Senkokyuu maličko vyprovokovat.
[rec=rintaro]"A nebo je to předzvěst nějakého velkého plánu, Tenko-san? Chystáte se Zemi Řek ekonomicky podkopat, abyste se pak mohli prezentovat jako ti, kdo naplní jejich prázdné žaludky?"[/rec] Nečekal, že by mu Tenko jakkoliv uspokojivě odpověděl, tak se rozhodl, že rovnou přileje do ohně. [rec=rintaro]"Pane starosto, vypadá to, že se sem někteří z nás akorát přišli zadarmo najíst a plýtvat vašim časem urážlivými nabídkami."[/rec]
Nemluvil nikterak agresivně a i přes některá silná slova se snažil zachovat profesionální výraz. Tedy až na ten, když se díval směrem k Tenkovi. Tomu občas věnoval jeden pořádně vintage Rintard provocationé special.
[rec=rintaro]"Rád se za vámi zastavím, Rokuro-dono a dám vám všechny detaily."[/rec] Odpověděl historikovi s přátelským úsměvem. Rin byl teď jako chameleón všech tváří, ale snažil se tím asi jen ukázat, že ač jsou jeho slova ostrá, nejsou osobní, což by snad všichni jako účastníci obchodu měli chápat.... Tedy až na Tenka, tam osobní jsou.
[rec=rintaro]"Takže působíte v oblasti vzdělávání, Sayako-san? Přiznám se, že bych to do vás na první pohled neřekl, ale je to obor, který rozhodně vysoce oceňuji. Jsem toho názoru, že by se všem dětem mělo dostat náležitého vzdělání nehledě na to, z jakých poměrů pochází. Úctyhodné, pokud jsou vaše úmysly dobré."[/rec] Přeci jen byla Sayaka obchodnice, takže to celé nemusela dělat z dobroty srdce a mohlo se spíš jednat o účel světí prostředky.
Sayaka potom každopdáně přišla s dalším vtipem, na což Rin reagoval uchechtnutím, protože to vlastně potvrdilo všechno, co řekl.

[rikuto_jmeno]

Rikuto koukal na Tenda a toho druhého, na kterého začal mluvit. Na tváři se mu postupně objevil pobavenej úsměv. Snažil se jim teď hodně naznačit, že se fakt baví jejich odpovědi.
[rikuto_rec]Tak jo, dobře.[/rikuto_rec]
Odpověděl jen takhle krátce. Tím jim chtěl naznačit, že mu jejich odpověď nestála za to řešit s němi něco dál. Všechno kolo v místnosti pro něj teď bylo zajímavější a důležitější. Vyslechl si blonďatou paní, z nějakého důvodu mu na tom ale něco nesedělo. Nebyl schopnej říct co, protože blonďatá paní působila příjemně, ale popis jejich projektů se mu nějak nezdál. Školství, obchodní příležitosti a milice? Co si pod tím měli jako představit? V tom se slova zase chopil starosta a upozornil všechny, že nejvyšší nabídku zatím dali oni. Připadal si teď docela mimo, protože skoro všichni ohledně těchto záležitostí mluvili na Rina. Což dávalo smysl, ale byl by víc spoko, kdyby měl před sebou aspoň jídlo. Ale pak zaslechl něco a uvědomil si, že by mohl být užitečnej. Začal si před sebou počítat najednou na rukách se zamyšleným výrazem.
[rikuto_rec]No moment, jak je tohle fér? Naše nabídka se stahovala na oba předměty, ne dva za svitek a dva za pohárek. Čtyři za oboje. Jestli chcete řešit nějakou takovou variantu, tak přidejte a nebo se mění naše nabídka. Tohle totiž byla nabídka na celek. Kdo určil, že jsou pro nás oba předměty stejně hodnotné?[/rikuto_rec]
Podíval se na Rina. Docela ho překvapilo, že se na to sám neozval. Šlo přece o jeho peníze.
[rikuto_rec]No je to tak, ne?[/rikuto_rec]
Zeptal se trochu nejistě.

[npc_name=kuchihige]Kawasura Kuchihige[/npc_name][npc_name=sayaka]Sayaka[/npc_name][npc_name=tenko]Tenko[/npc_name][npc_name=muriel]Muriel[/npc_name][npc_name=rokuro]Kawahito Rokuro[/npc_name]

[rec=tenko]"Mluvil jsem o výnosech na našich plantážích, ale to je jedno, evidentně budeme muset zvýšit náš vklad,"[/rec] řekl Tenko na Rinovo osočování ohledně toho, že by se něco mělo stát Kawa no Kuni. Všem v místnosti bylo jasné, že to by musela vypuknout jo velká pohroma, aby zrovna jídlo v těchto zemích došlo. Ale furt byly suroviny, které tu nerostly tak ve velkým. [rec=tenko]"Dobrá, navrhuji, že dodáme drahokamy a zlatý prach v ceně 5 000 000 000, za obojí,"[/rec] prohlásil nakonec Tenko. Zlatý prach byl spojený se Sunou, takže tam bylo jasné, že k tomu přístup měli, ty drahokamy byly ovšem pro všechny novinka.
Rokuro už z toho málem padal na záda, ale naštěstí mu Rin slíbil, že se aspoň zastaví a naučí ho zase něco nového. [rec=rokuro]"Mé muzeum je vám otevřené,"[/rec] řekl pouze a pak si založil ruce pod bradu. [rec=rokuro]"Nabízím 2 500 000 000 za svitek a k tomu zařídím obnovu vodohospodářství v okolí města, aby vzrostly výnosy z farem,"[/rec] řekl nakonec zpět k obchodu. Rinovi tak mohl spadnout kámen ze srdce, protože tu začaly padat ještě vyšší nabídky, čímž dosáhl svého plánu.
[rec=sayaka]"Ne, taková světice nejsem,"[/rec] čímž možná potvrdila Rikutův zvláštní pocit. [rec=sayaka]"V životě jsem hodně ztratila a hodně získala. Jsem obchodnice a především investorka. A příjde mi, že investovat do budoucích generací je jediný způsob, jak zanechat nějaký smysluplný odkaz. Ale opravdu nepodnikám jen v tomto odvětví. Proto jsem taky tady,"[/rec] usmála se klidně. Evidentně ze sebe nehodlala dělat světici. [rec=sayaka]"Ale jestli vás to uklidní, nepovažuji se za zlého člověka. Ale to by o sobě určitě řekl i váš rival naproti,"[/rec] řekla a ušklíbla se směrem k Tenkovi, který jí za to probodl pohledem. Snad si tím nemalovala terč na záda.
Potom se vrátila k příhozům, ke kterým se vyjádřil Rikuto. [rec=sayaka]"To byl jen obchodní pokus, jak ze sebe nenechat strhat i košili,"[/rec] mrkla na něj povzbudivě, ale vůbec se jí nelíbily příhozy. [rec=sayaka]"Ten pohár za 4 000 000 000, můj poslední příhoz," [/rec]řekla nakonec.

Nyní přišel zároveň i čas na hlavní chody. Rikutův wellington s bramborovým pyré,  grilovaný jehněčí hřbet s rozmarýnem a taktéž pyrém, lasagne s hovězím ragú a bešamelem a risotto s hřebenatkami a parmazánem. Jen u Rikuta byl trochu problém, kam mu narvat všechny čtyři talíře.

Aby Rikutovi nebylo líto, že obchodní jednání vede více Rin, Rokuro nyní zaměřil svojí pozornost na něj. [rec=rokuro]"Mladý pane, váš kolega mi o sobě trochu prozradil, ale... možná to bude trochu troufalé, ale nevypadáte úplně jako klasický Uzumaki, byť chováním jste naprosto dokonalý. Když si vás však prohlédnu, vidím určité znaky klanu Kaguya, je to možné?"[/rec] zeptal se zcela bez okolků.

[rintaro_jmeno]

Rikuto ho hezky podpořil a možná právě tím pomohl k tomu, aby se ostatní začali taky trochu činit. Tenko nabídl drahokamy a zlatý prach v ceně pěti miliard, čímž překonal Rinův příhoz a to bylo přesně to, co chtěl. [rec=rintaro]"A já si už myslel, že jste vážně přijel jen na návštěvu, Tenko-san,"[/rec] zazubil se na poskoka Slepice a opřel se do své židle. Dál přihazovat nehodlal. Mohl to samozřejmě zkusit, ale už takhle hodně riskoval a starosta si tak jako tak přijde ke slušnému zisku, který by byl dost možná menší, kdyby nezačal svým odvážným počátečním příhozem.
[rec=rintaro]"Rozumím."[/rec] Takže co se Sayaky týkalo, tak to bylo o penězích a částečně o zachování nějakého odkazu. Možná si tu druhou část namlouvala, aby se nemusela cítit zle, když se na sebe podívá do zrcadla, kde by pak viděla mrchu, která celý svůj život obětovala zisku. Ale asi by ji neměl soudit, tohle bylo přece jen jejich první setkání a skutečnou podstatu člověka můžete poznat až po delší době, kterou s nimi strávíte. [rec=rintaro]"A v jakém odvětví ještě podnikáte, Sayako-san? Proč potřebujete ten pohár?"[/rec] zeptal se tak trochu na plnou hubu, ale doufal, že by to mohlo vést k odpovědi ohledně artefaktů. Byly nějak mocné? Nebo prostě jen vzácné?

Potom přišel čas na hlavní chod, kterým pro Rina bylo právě Rikutovo mistrovské dílo. Nebyla šance, že by to Rin dokázal popsat takovými barvitými slovy jako jeho kamarád, protože jídlu prostě nerozuměl tak dobře. Mohl ale s jistotou říct, že to chutnalo fakt skvěle a rozhodně ho to utvrdilo v tom, že byl Rikuto velice talentovaný a šikovný kuchař. Byla to vlastně taková příjemná tečka za tímhle jednáním. Rinovi už bylo docela jedno, jestli se tam mezi sebou ostatní sežerou nebo ne a v tichosti si prostě užíval sousto za soustem. Mrzelo by ho ale, pokud by pak musel krást třeba od Rokura, takže tiše fandil Tenkovi.

[rikuto_jmeno]

Po pár slovních výměnách se nakonec vrátilo k hlavnímu dění večera, tedy aspoň pro většinu lidí tady, a to byla aukce. Začaly tam opět létat nabídky jedna za druhou a Akatsuki přišli rychle o své vedení. Nevěděl, jestli tohle byl jejich záměr a nebo jestli se Rin ozve ještě s další sumou, Rozhodl se tohle nechat na něm. Začal si tak ale v hlavě zahrávat s další myšlenkou. Potřebovali peníze a podle informací, které tu získali, měli Senkokoti peníze, zlatej prach a dokonce i drahokamy. Oni potřebovali peníze na boj proti nim. Když ty peníze vezmou přímo od nich, tak nejen že budou mít víc peněz, ale Senkokoti budou mít méně peněz a propast mezi nimi se tak zmenší. No chtěl se tu úplně plácat po rameni, s jakou velkou myšlenkou to právě přišel. Blonďatá paní se tam mezitím rozpovídala a lehce potvrdila Rikutův špatný pocit, ale podle něj to nebylo všechno. Něco mu říkalo, že toho mají na talíři už hodně a není úplně moudré začít se zahazovat ještě s dalším byznysem. Na odpověď s trháním košile a následné mrknutí, se jen lehce usmál a nijak se k tomu nevyjadřoval. Všiml si ale, že žena už po několikáté šla vyloženě po tom poháru a očividně nebyl jediný, protože Rin se zeptal přímo k věci. A Rikuto odpověď zajímala, takže si na ní v tichosti počkal.

Nejhlavnější věc celého večera. Hlavní chod. Hlavní důvod, proč tu Rikuto byl. Jeden z hlavních důvodů, proč se dřív víc nepustil do Tenda. Hlavně teď dostat všechny čtyři hlavní chody, to bylo hlavní. Rikuto tam sledoval tu nádheru pomalu se slzami v očích a slinou v koutku pusy.
[rikuto_rec]Děkuju, děkuju![/rikuto_rec]
Poděkoval s velkým úsměvem obsluze, několikrát si o sebe promnul ruce a hned na to se dal do jídla. A byla to fantazie. Jedl jedno jídlo po druhém, zase nebyl takovej prasák na to, aby jídla míchal a každé sousto si dával z jiného talíře. Ale jako jídlo z talířů zmizelo rychle a opět všechno. Rikuto byl už docela kus chlapa, ale i tak se jeden mohl podivit, kam všechno to jídlo nacpal. Teď by si dal nějakej hodně čokoládovej dezert a po něm pak nějakej fresh odlehčenej dezert. Následně by to spláchl něčím dobrým k pití a dal si dvacet na ucho. To teď ale nemohl, tak doufal aspoň v ty dezerty. Z přemýšlení nad jídlem ho dostal až ten pan historik.
[rikuto_rec]Hm?[/rikuto_rec]
Narovnal se v židli a rozhlédl se po místnosti, než našel místo, na kterém seděl pan historik, který právě na Rikuta mluvil.
[rikuto_rec]Jo. No, protože jsem Kaguya. Pravděpodobně poslední přeživší. Nijak se tím netajím.[/rikuto_rec]
Poukázal rukou na červené tečky na svém čele. Doby tajností a schovávání se jsou pryč. Nyní dával hrdě najevo, že je jak z klanu Uzumaki, tak klanu Kaguya. Nemohl zanevřít ani na jednu ze svých částí a proto se rozhodl prostě přijmout obě.
[rikuto_rec]Rodina z Uzumaki klanu mě adoptovala už jako nemluvně a to vysvětluje, proč jsem tak slušně vychovanej. Ale krev se nezapře, objevila se u mě klanová schopnost a ta mě dovedla k tomu, že jsem potomek klanu Kaguya. Což támhle šéfy kolegy taky úplně netěší..[/rikuto_rec]
Hodil hlavou na Tendovu skupinu. Další pozornost jim ale nevěnoval, byla to jen taková poznámka a dále se věnoval panu historikovi.
[rikuto_rec]Kdyby jste pro mě měl jakoukoliv informaci, tak budu velice rád. Nějakou dobu jsem zkoušel pátrat, ale asi se mi jen potvrdilo, co se dlouho tušilo.[/rikuto_rec]

[npc_name=kuchihige]Kawasura Kuchihige[/npc_name][npc_name=sayaka]Sayaka[/npc_name][npc_name=tenko]Tenko[/npc_name][npc_name=muriel]Muriel[/npc_name][npc_name=rokuro]Kawahito Rokuro[/npc_name]

[rec=sayaka]"Záleží na příležitost,"[/rec] odpověděla Rinovi zcela upřímně. [rec=sayaka]"Je pár věcí, které bych chtěla získat, ale ani všechny peníze světa mi je nedají. Existují však legendy, které by však mohly,"[/rec] řekla docela krypticky, ale sušenkově povědomě, ale to v tomhle světě dělal skoro každý. Jenže to jen vypadalo, že nechtěla jít při prvním setkání s kůží na trh tak lacino. Narozdíl od ostatních toho řekla už dost. Ale ještě se rozhodla odpovědět na otázku ohledně poháru: [rec=sayaka]"Je to prosté, znalosti ze svitku nevyužiji, pohár buď můžu nechat studovat, přeprodat nebo využít k dalším jednáním. A toto je pohár s historií, ten se přeprodá snadno."[/rec] Bylo to poměrně jednoduché a asi to i dávalo smysl, obzvlášť, když se netušilo, co bylo na svitku. Tedy, Tenko to nejspíše tušil, když tu tak přihazoval.
Ten teď Sayaku probodával pohledem ještě víc jak Rina a Rikuta. [rec=tenko]"Pět milionů a ty nuly navíc za ten svitek!"[/rec] procedil Tenko nakonec. Evidentně měl taky nějaký mantinel, přes který jít nemohl.
[rec=rokuro]"Tolik dát nemohu, stahuji nabídku, je mi líto,"[/rec] řekl v reakci na to Rokuro, byť vypadal docela smutně. Historik a svitky jdou dohromady a aspoň ze situace nastalé působil, že ho chtěl opravdu jen čistě z badatelských důvodů.

Rokuro si mezitím prohlížel Rikuta od hlavy až k patě, evidentně mu tu seděl výborný exemplář do sbírky. Trochu se pousmál. [rec=rokuro]"To nejlepší z obou světů a jeden klan zajímavější než druhý. Bohužel, žádného živého příslušníka vašeho klanu jsem nepoznal. Máme u nás v držení však dýku, rudou jako krev, ale tvořenou z kosti. Stopy v historii vedou k vašemu klanu,"[/rec] sdělil Rikutovi, zatímco si vychutnával výborného jídla.

Chtělo Akatsuki ještě přihodit?

[rintaro_jmeno]

Rin nic přihazovat nehodlal a Rikuto se do toho zřejmě vůbec nechtěl zapojovat, takže předpokládám, že to od Akatsuki bylo všechno.
Rin na Sayaku zvědavě nadzvedl obočí, když tam na něj vytahovala neurčité odpovědi, po kterých mohl maximálně tak hádat, co tím vlastně myslela, ale nijak se k tomu sám nevyjadřoval.
[rec=rintaro]"To je fér."[/rec] Odpověděl však na její úmysly s pohárem. Tajně však doufal, že se Tenkovi podaří vyhrát.
A když jsme u Tenka, tak jeho poslední příhoz přinesl i podezření, že se mu z toho všeho trošičku uškvařil mozek. To by Rinovi určitě nevadilo.
Rokura mu na druhou stranu bylo trochu líto, ale i přesto ho to trochu uklidnilo, protože od něj krást nechtěl. A nikdo neříkal, že až se jim podaří svitek ukrást, tak se jednou nemůžou podělit o to, co v něm je. Určitě ne zadarmo, ale to už byly jen takové potenciální scénáře, které mohla přinést budoucnost a ačkoliv to Rin plánoval po svém, tak byla pořád neurčitá a hodně věcí se mohlo změnit.
[rec=rintaro]"Akatsuki se pro teď taky stahuje,"[/rec] přidal se k Rokurovi. [rec=rintaro]"To už je moc vysoko a nemůžeme takovou velkou část rozpočtu vyhodit takhle najednou, protože to by nás kolegové hnali s vidlema."[/rec] Zasmál se a radši se vrátil zpátky k jídlu.

[rikuto_jmeno]

I když nechtěl, tak furt po oušku poslouchal blonďatou paní, která tam vyprávěla Rinovi o nějakých legendách. Nevěděl, co přesně jí hnalo za pronásledováním legend, ale věděl, že takové pronásledování často nekončilo úplně dobře. Rozhodl se k tomu ale nijak nevyjadřovat. K čemu se ale rozhodl vyjádřit byl Tendo se svýma nulama navíc. Otočil se na Rina, protože mluvil přímo k němu, ale po Rikutovsku dost nahlas. A tentokrát úmyslně.
[rikuto_rec]No, předmět jsme nezískali, ale aspoň si neodnesu to, čeho jsem se nejvíc bál. A to pocit, že tady dneska budu za největšího idiota. Úspěšnej den.[/rikuto_rec]
Poplácal Rina po zádech. Na tváři měl lehký úsměv, který s radostí ukázal Tenkovi, sotva na Rina domluvil. Tímhle pro ně aukce končila, nehodlali přihazovat.

Historik Rikutovi bohužel řekl to, co každej, kterého se kdy zeptal na nějaké možné informace o jeho klanu. Jeho radostný pohled tedy na moment zmizel, ale historik přeci jen přišel s něčím, s čím ještě nikdo nepřišel. Rudou dýkou. Rikuto vykulil oči a na tváři se mu zase objevil úsměv. A protože byl popelnice, tak už měl skvělé jídlo v sobě. A tak se mohl zvednout od stolu a ze zad si sundal batůžek, ze kterého vytáhl svojí rudou dýku. S tou šel směrem k historikovi. Nesl jí na dlaních, aby bylo jasné, že jí nemá v úmyslu použít a na tváři měl výraz nadšeného štěněte. Takže ten taky nepoukazoval na nějaké vražedné úmysly.
[rikuto_rec]Nějakou takovou?[/rikuto_rec]
Zeptal se nadšeně a nechal historika dýku klidně vzít do ruky.

[npc_name=kuchihige]Kawasura Kuchihige[/npc_name][npc_name=sayaka]Sayaka[/npc_name][npc_name=tenko]Tenko[/npc_name][npc_name=muriel]Muriel[/npc_name][npc_name=rokuro]Kawahito Rokuro[/npc_name]

Starosta se široce usmál, když Rin stáhl přihazování. Vypadalo to, že aukce byla tím pádem u konce, neboť padly nabídky na oba předměty jako takové a nikdo už nehodlal více přihazovat. Ono to vyšlo vlastně mnohem líp než se dalo předpokládat. Rin opravdu vyhnal cenu do výšin a evidentně dohnal všechny strany sáhnout do úspor. To znamenalo i šikovný bonus v podobě Tenkovi nelibosti. [rec=kuchihige]"V tom případě máme dořešeno. Smlouvy připravíme do konce oběda, Muriel to zařídí, prosím,"[/rec] požádal svojí ženu a svojí hůlkou ukončil dražbu.[rec=kuchihige] "Ceny jsou jasné, já vám děkuji za účast a dodržení pravidel. Předměty budou předány ihned po dodání platby,"[/rec] řekl konečné podmínky.
V ten moment Sayaka poklepala na ruku jednoho svého společníka, který z podstolu vyndal dva kufry a otevřel je. Byly plné bankovek. [rec=sayaka]"Chcete si to přepočítat?"[/rec] usmála se trochu provokativně. Tenko v ten moment vypadal ještě víc naštvaně, protože si tu nemohl dovolit takto poflexit. Jestli tuhle aukci někdo opravdu prohrál, byl to on.
[rec=muriel]"Ale jistěže,"[/rec] řekla Muriel a požádala muže s kufříky, aby jí následoval do pokladny. Sayaka to povolila.
[rec=tenko]"Vše dostanete ještě dnes večer, jakmile nás pustíte z této místnosti,"[/rec] procedil Tenko a upřel pohled na svitek. Starosta na to pokýval hlavou, zatímco se zvedl a došel pro krabici, ve které byly oba artefakty ukryty. Byla to prostá dřevěná bedna se znaky nejméně třicítky klanů. Mezi nimi byly ty známé, ale i neznámé. Co to znamenalo, bylo nejspíše zodpovězeno v daném svitku. Starosta pak krabici vzal a přenesl jí k Rinovi a Rikutovi. [rec=kuchihige]"Vím, že jste aukci nevyhráli, ale vemte si aspoň toto, jako připomínku na tento den a obchodní styky, které lze navázat,"[/rec] řekl klidným a poměrně přátelským hlasem.
Zajímavé bylo, že jakmile byla krabice před vámi, pocítil Rikuto opět vibrace v kostech a Rinovi se hlavou prohnalo několik neznatelných vzpomínek. Bylo to slabší než předtím, ale něco tam bylo.
[rec=kuchihige]"A nyní... dezert!"[/rec] prohlásil, načež se zvedl Tenkův tým.[rec=tenko] "Jestli vás to neurazí, vyrazíme pro slíbené finance okamžitě,"[/rec] řekl a omluvně se starostovi uklonil.[rec=kuchihige] "Ale jistě, budu tu, ale podepište u mé ženy tu smlouvu než vyrazíte, nebo nabídka propadne druhé nejvyšší nabídce,"[/rec] řekl starosta klidně a naprosto profesionálně. Evidentně to nebylo jeho první finanční rodeo. Tato skupina pak odešla a tak přišla o tento výběr dezertů - Cheesecake s karamelovou polevou, Čokoládový fondant, Tartaletky s citronovým krémem a Panna Cotta s malinovou omáčkou.
[rec=rokuro]"Nepříjemný mladík,"[/rec] podotkl Rokuro po odchodu Tenka, zatímco si převzal dýku od Rikuta, aby jí lépe prozkoumal. Nakonec pokýval hlavou, protočil jí v prstech a podal jí rukojetí směrem k Rikutovi. [rec=rokuro]"Ano, prakticky totožná, byť tato není tak stará jako ta, co máme v držení. Dělali jsme na ní několik rozborů, zjistili jsme, že jako základní prvek je určitě kost. Ale mnohem pevnější kost než by měla existovat. Co však můžu říct, krom stáří jsou identické. Tvarem, velikostí. Což je pozoruhodné už jen z toho důvodu, že ani kosti lidí nejsou identické. A to leckdy ani u dvojčat, vždy je tam nějaká anomálie. Rád bych je porovnal blíže, pokud byste souhlasil,"[/rec] řekl Rikutovi. Nebyl to žádný zázrak, ani manuál s dějepisnými údaji, ale příslib něčeho. Čeho, to záleželo na budoucnu.

[rintaro_jmeno]

Rikuto se svou poznámkou dost snažil o to, aby bylo obtížné udržet si neutrální výraz na tváři. No co, měl pravdu. Rinovi nejdřív jenom zacukaly koutky, než se zachichotal. [rec=rintaro]"Když je součástí společnosti Senkokyuu, tak to nikdy nehrozí, Rikuto."[/rec] Pokýval hlavou na kamaráda.
Pan starosta následně ukončil aukci, takže tahle kapitola teď byla za nimi a kluci se mohli soustředit na tu příští, která zahrnovala loupež. Problém byl, že jeden z předmětů vyhrála Sayaka-san a s tou momentálně žádný problém neměli. Pokud by se svými činy postavili proti ní, mohli by si vytvořit dalšího mocného nepřítele a jestli si to mohli dovolit nebo ne, byla jedna hodně silná úvaha hodná zvážení. Možná by bylo lepší, kdyby pro teď pohár nechali být a v případě nutnosti se na něj zaměří později.
No a nakonec se ukázalo, že přece jen neodejdou s prázdnou, protože pan starosta se rozhodl darovat jim krabici, která předtím hlídala teď už zakoupené artefakty. Rin se lehce pobaveně pousmál, protože mu to připadalo jako taková malá cena útěchy, ale vzhledem k tomu, že od začátku neměli šanci s žádnou odejít, to prostě přijal jako přátelské gesto. Potom se mu však hlavou prohnalo několik neurčitých vzpomínek a úsměv rychle přešel. To bylo minimálně hodně zvláštní a až budou mít trochu soukromí, tak to určitě prozkoumá detailněji. [rec=rintaro]"Děkujeme, pane starosto, vážíme si toho."[/rec] Skonil na starostu hlavu.
Co se Tenka a jeho skupiny týkalo, tak těm byl momentálně konec. Alespoň do doby, než se vrátí s částkou na zaplacení svitku. A to znamenalo, že je čas vychutnat si dezert, aniž by mu ho kdokoliv kazil svou přítomností! Všechno vypadalo parádně, ale už byl tak plný, že neměl místo, aby ochutnal všechno, takže vsadil na jistotu a šel po tom čokoládovém.
[rec=rintaro]"A teď si představte, jaká je asi jeho šéfová."[/rec] Odpověděl Rokurovi na jeho poznámku mířenou na účet Tenka. Mimo to si ale užíval chvilku klidu a vychutnával si dezert.

[rikuto_jmeno]

Byl rád, že se Rin přidal k jeho popichování Senkokotů. Podle Rikuta si tahle skupina ani nic jiného nezasloužila. Možná se tam bude nacházet nějaký člen, který tam úplně být nechce. Ale tenhle šupák se mu nezdál, jako jeden z nich. A v tom případě si nezaslouží Rikuta respekt ani hezké chování. Vlastně byl rád, že jeden předmět vyhráli právě oni, protože se nebude cítit vůbec špatně, až ho půjdou s Rinem ukrást. Stačí jen počkat na výměnu peněz, než budou moct začít jednat. Pak za nimi přišel starosta a daroval jim aspoň box, ve kterém předměty byly. Rikuto i z boxu něco málo cítil, ale nebylo to srovnatelné s pocitem, který měl když poprvé viděl pohár a svitek.
[rikuto_rec]Děkujeme.[/rikuto_rec]
Odpověděl Rikuto s úsměvem.

Historik mu pověděl něco málo k dýce. Rikuto už jí měl v držení nějakej ten pátek a k souboji jí nevyužíval právě kvůli tomu, že o ní nic nevěděl. Takže se mu určitě pomoc historika hodila a dýka mu nějak chybět nebude. Pro historika měla možná větší cenu, než pro Rikuta. A tak aspoň toho využil.
[rikuto_rec]Dobře, nechám vám jí v držení a jednoho dne se pro ní vrátím, pane Rouro.[/rikuto_rec]
Pověděl s úsměvem a klasicky zkomoleným jménem. Nebyl to úmysl, byl to prostě Rikuto. A teď k jeho geniálnímu plánu. Ruko sáhl po talířku, na kterém donesli Rokurovi dezert.
[rikuto_rec]Berte to jako platbu za vypůjčení.[/rikuto_rec]
Mrknul na staříka s úsměvem, otočil se rychle na patě a spokojeně se rozešel zpátky ke svému stolu, kde už na něj čekal hezky jeden kousek od každého dezertu. Dezert od Rokura zbaštil ještě cestou. Pan Roura už má přeci jen nějakej věk, takže mu obráním o dezert dělal vlastně i laskavost. Usedl ke stolu a spokojeně zbaštil i všechny ostatní dezerty.
[rikuto_rec]Ooooof![/rikuto_rec]
Vyfoukl si a spokojeně si pohladil břicho. Dneska si vynahradil roky baštění v nuzných podmínkách z toho, co se našlo.

[npc_name=kuchihige]Kawasura Kuchihige[/npc_name][npc_name=sayaka]Sayaka[/npc_name][npc_name=muriel]Muriel[/npc_name][npc_name=rokuro]Kawahito Rokuro[/npc_name]

Pan Roura smutně koukal na to, jak mu odcházel dezert v podobě tartaletky. [rec=rokuro]"Ale..."[/rec] snažil se namítat, ale jeho vědecké já ho nakonec překonalo a začal si dýku rovnou prohlížet. [rec=rokuro]"Budete chtít předávací protokol nebo mi budete věřit, že jí u mě najdete?" [/rec]zeptal se za Rikutem zcela profesionálně. Záměny jména si nějak nevšímal, přišlo mu, že tohle setkání bylo takovým malým generátorem jmen, než se všichni představili těmi pravými. Hned potom si vytáhl notes a začal si dělat nějaké poznámky.
Starosta si zatím přesunul svojí židli blíže k Rinovi a Rikutovi, protože Rin řekl magickou větu, která vzbuzovala zájem. Zároveň i Sayaka si poposedla blíž, aby slyšela. [rec=kuchihige]"Když už jste začal... co je zač?"[/rec] zeptal se zcela otevřeně starosta. [rec=kuchihige]"Tohoto muže jsem viděl poprvé, pochopil jsem, že je ninja, který je nějakou formou spojený s těmi předměty, už jen proto, že na ně reagoval i přes tuto speciální místnost. Ale zároveň je tedy pouhým prostředníkem, ve vašem žargónu by se dal možná nazvat... nástrojem. Hrozí, že dohodu nedodrží?"[/rec] zeptal se převážně z pohledu obchodníka.
[rec=sayaka]"Jestli vám nebude vadit, když se zapojím. Vypadá to, že má přístup k obrovskému kapitálu, který ovšem pochází z problematických zdrojů. Vím, že spousta obchodních asociacích má nyní problém s Kaze no Kuni obchodovat, protože nesouhlasí s tím, jak tam došlo k převratu. A přitom z nějakého důvodu má ta země nyní daleko více prostředků k obchodu,´než kdy dřív,"[/rec] vetřela se do toho trochu Sayaka, ale zase to byly použitelné informace do budoucna.

[rintaro_jmeno]

Rin si svými slovy ukousnul sousto, do které se neměl pouštět, protože jestli existovalo něco, co mu mohlo zkazit chuť na ten výborný čokoládový zákusek, byla to právě Slepice. [rec=rintaro]"O Senkokyuu víte, pane starosto a Tenkova nadřízená je jedním z jejich hlavních pilířů. Dost možná bych si troufl říct, že je i nejstarší členkou celé organizace vzhledem k tomu jak dlouho žije."[/rec] Nevěděl dost o ostatních členech, aby to mohl prezentovat jako fakt, takže to zatím nechal u tohoto. Myšlenka to však byla zajímavá. Co když byla Kinko hlavní zakladatelkou? Těžko říct a možná na tom ani nezáleželo.
[rec=rintaro]"Moje cesta je silně provázaná s tou její, protože stojí za zrozením mého klanu, což je na dlouhé vyprávění, jak si asi dovedete představit a je to něco, co bych si nechal na později, pokud dovolíte."[/rec] Zacházet do detailů se mu teď moc nechtělo a potřeboval si pořád zanechat jakousi tajemnost, aby měl Kuchihige-dono nějakou osobní motivaci rozvíjet nějak tenhle vztah. A zvědavost byla dobrá motivace. Hlavně pro muže, pro kterého je znalost cenností. [rec=rintaro]"Můžeme to prozatím nechat u toho, že se jedná o velice nebezpečnou ženu, která dlouhou dobu uniká spravedlnosti za svoje ohavné činy. Svou tvář schovává za masku kohouta a říká si Kinko. Jestli je to její pravé jméno nebo ne, to nevím."[/rec]
Obrátil se na Sayaku. [rec=rintaro]"Prostředky organizace se momentálně mohou zdát téměř nekonečné."[/rec] Znovu se obrátil na starce po svém boku, protože se teď vracel k jeho slovům. [rec=rintaro]"Celý tenhle jejich projekt trvá mnohem delší dobu, než jsem si myslel a to, že o jejich existenci víte nějakých šedesát let nebo kolik jste říkal, pane starosto, neznamená, že nemohli existovat už dlouho předtím. Je to dost času na to, aby se v tomhle směru dobře nazbrojili. Nemluvě o tom, že ve světě mají podporu od různých lidí. Spousta z nich se k nim nejspíš otevřeně nehlásí, ale mají díky nim benefity, k jakým by se za normálních okolností nedostali."[/rec]
Teď se Rin na moment odmlčel, protože si začal uvědomovat jednu hodně nepříjemnou věc. Trochu se mu z toho sevřelo břicho. Rozhodně by preferoval, kdyby svoje následující slova říkat nemusel, ale nešlo to jinak. V tenhle moment v čase neseděl u stolu mezi přáteli. Jednalo se totiž o obchodníky a ti měli priority jinde.
[rec=rintaro]"Je mi jasné, že potenciální partnerství s někým takovým zní jako zlatý důl pro vaše vlastní ambice, ale věřte tomu, že jejich čas se krátí. A kdo bude stát s nimi, s nimi i padne naší rukou."[/rec] Byla to výhružka? Byla. A Rin si za ní stál.

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Uzavřeli jsme pakt jídlem. To je důležitější než nějaká psaná smlouva. Takže vám věřím. Ale jestli se jednoho dne vrátím a vy se rozhodnete mi tu dýku nevrátit, tak vás praštím.[/rikuto_rec]
Houkl ještě s úsměvem na tváři na historika. Rikuto neměl žádné zkušenosti se psanýma smlouvama a v jeho hlavě to byl jen papír,který mohl kdokoliv roztrhat a všechno popřít. Prostě nikdy nebyl v žádném oficiálním byznysu a tak měl svoje vlastní způsoby, jak uzavírat dohody. A zrovna tady se nabídla možnost dezertu, tak se rozhodl pro takový způsob.

Rikuto spokojeně vydechoval a trávil jako had, který právě pozřel celou krávu. Nebo možná dvě. Ale narozdíl od hada, nepotřeboval Rikuto na vytrávení dlouhé měsíce. Stačilo pár hodin. To, že si teď můžou ale ještě chvíli posedět docela ocenil. Přeci jen potřeboval, aby si to všechno v žaludku hezky sedlo, našlo svoje místečko a pak se bude moct pohnout bez toho, aniž by ho tlačilo celé břicho. A tak poslouchal rozhovor mezi Rinem, starostou a blonďatou paní. Oba vypadali, že jim šlo hlavně o byznys a nějaké širší dění jim bylo jedno. Jako asi to dávalo smysl, starat se jen o svoje pískoviště. Rikuto se ale nerad koukal, jak někdo bere pískoviště někomu jinému a tahá si tam vlastní hračky. To byl teď asi hlavní rozdíl mezi starší dvojicí a dvojicí mladíků. A Rin se jim rozhodl to říct dost napřímo. To dokonce i Rikuto koukal, protože snad svého kamaráda takhle vyhrožovat ještě neslyšel. Jasně, určitě už někomu povyhrožoval nebo slíbil, že mu rozbije hubu. Ale tady to bylo něco jiného. Dávalo to smysl, přeci jen podle toho co Rin řekl dost nahrávalo k tomu, aby starosta i blonďatá paní radši párkrát přikýli Senkokotům a zajistili si aspoň něco hezkého pro sebe, než se jim postavit a dost možná přijít o všechno. Bylo potřeba upozornit, že je na scéně další hráč.
[rikuto_rec]Hehe.[/rikuto_rec]
Zasmál se nad slovama Rina s velkým úsměvem na tváři. Pak si znovu vydechl, trochu upravil polohu sedu na židli a pokračoval.
[rikuto_rec]A to nejsou jen prázdná slova. Čas, kdy jsme se jen schovávali, skončil. Cestou sem jsme nakopali zadek jedné člence s Oslí hlavou. Ublížila někomu moc blízkému a to se nezapomíná. A nebyla jediná. Postupně si přijdeme pro všechny.[/rikuto_rec]
Jeho tón hlasu byl furt dost veselej, bylo však jasné, že ty slova myslí smrtelně vážně. Na moment se otočil stranou a rukou si dvakrát bouchl do hrudníku. Měl potřebu si krknout, ale udržel to. Byli přeci jen furt na meetingu a tak by to bylo neslušné, musel vydržet. Otočil se tedy zpátky na ostatní.
[rikuto_rec]Samozřejmě je jen na vás, jak se k celé věci postavíte. Narozdíl od nich, nikoho do ničeho nenutíme. Ani nemáme v plánu obsazovat další země a šířit tam nějakou vymyšlenou ideologii.[/rikuto_rec]

[npc_name=kuchihige]Kawasura Kuchihige[/npc_name][npc_name=sayaka]Sayaka[/npc_name][npc_name=muriel]Muriel[/npc_name][npc_name=rokuro]Kawahito Rokuro[/npc_name]

Starosta se zaujetím ukusoval svůj dezert, zatímco poslouchal Rinovo vyprávění o potencionálně nejstarší osobě vůbec. Vypadal velmi překvapeně, z toho, co slyšel. [rec=kuchihige]"Přiznám se, že o této... Kinko jsem ve spojení se Senkokyuu neslyšel,"[/rec] řekl zamyšleně, zatímco se otočil směrem k Rokurovi, který taktéž zavrtěl hlavou. Ani jemu to nic neříkalo.
[rec=kuchihige]"To co vám teď řeknu, vás asi nepotěší, ale v těch časech, kdy jsem s nimi jednal poprvé, to byla organizace malá. Možná jako vaše Akatsuki, protože netuším, kolik vás je. Měli lidem tendenci pomáhat, nic za to nechtěli, ba naopak, často mnohem víc dali. Nezní vám to povědomě?"[/rec] musel se hned v další větě pozastavit nad určitou podobností. [rec=kuchihige]"Z těch pilířů, o kterých mluvíte, jsem potkal možná jen osobu, která nosila masku Psa. Poprvé před padesáti lety, podruhé poměrně nedávno. Netuším, zdali to byl ten samý, ale zahráli jsme si partičku shogi, mé ženě pochválil kočku a pak si šel zase po svém. Zbytek těch lidí... to byli spíše obchodní záležitosti, protože tak naše země funguje, jak pro operace uvnitř, tak pro operace z venčí,"[/rec] řekl klidným hlasem.
[rec=kuchihige]"To, že nesouhlasím s jejich politikou, která se nyní poměrně ostře vyhrazuje k ninjům jako takovým, to je jiná,"[/rec] neodpustil si však komentář. K tomu se pak připojila i Sayaka, která to taktéž poslouchala se zaujetím, a čím dál víc se usmívala: [rec=sayaka]"Já nedávno jednala s Králíkem. Přiznám se, že jsem ani nepoznala, zdali je to muž nebo žena, ale dovolil mě v provincii, kde bývala Sunagakure no Sato, zaopatřit pár sirotků. Můžete říkat, že to bylo jen gesto, aby si někoho získali. Ale těm dětem to pomohlo. Ale nemyslím si, že je nutno, aby to bylo vykoupeno bojem, který se předtím na tom území odehrál. Pomáhat jde i z vlastních, nesobeckých důvodů,"[/rec] doplnila vyprávění.
[rec=rokuro]"Já do toho možná vložím znepokojivou novinku. V minulosti bylo u Daimya několikrát několik vyslanců, kteří zastupovali buď onu organizaci nebo Amegakure, která s nimi v dané době nejspíše okrajově spolupracovala. Měli velké zájmy na odkupu některých místních pozemků. Pán však tehdy nepovolil,"[/rec] zapojil se do toho Rokuro. [rec=rokuro]"Šlo o určité pozemky, blízko vykopávek, kde bývalo sídlo klanu Uzumaki,"[/rec] doplnil.
Ale tahle informační část se odehrála do momentu, kdy Rin trochu přitvrdil. Sayaka z toho byla překvapená, Rokuro zaujatý, jen starosta se lišácky usmál. [rec=kuchihige]"A nebo z nich můžeme vytěžit, stejně jako jste nám to nyní zařídili vy,"[/rec] přičemž se omluvně zahleděl na Sayaku. [rec=kuchihige]"Pánové, máte velké cíle. Držte se jich, ale nepředbíhejte. Budujte, jděte po krůčkách, tak jak jste to udělali dnes. Naše domluva platí, co bude potom je hudba budoucnosti. Dokažte mi, že nemáte jen hbitý jazyk,"[/rec] řekl opět klidným tónem. Starosta technicky neměl, co ztratit. Respektive měl, ale kdyby je tu teď všechny Akatsuki vykuchali, čím by se lišili od těch nejhorších ze Senkokyuu?
[rec=sayaka]"No, u mě se určitě taky nějaká práce najde, ta je totiž lepší jak slova," [/rec]řekla Sayaka pouze, zatímco přišla Muriel a předala jí potřebné dokumenty a taktéž pohár, který si tu poctivě zaplatila. [rec=sayaka]"Těšilo mě pánové," [/rec]uklonila se pak Sayaka, věnovala vám ještě poslední úsměv a vyrazila se svojí skupinkou pryč.

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"V tom případě se jedná o tragický příběh."[/rec] Odpověděl prostě starostovi a pokrčil rameny. [rec=rintaro]"Nehodlám však měnit svůj názor kvůli tomu, že jejich úmysly byly před desítkami let podobné těm našim. Viděl jsem za oponu a moje perspektiva je díky tomu jasná. Náš svět není černobílé místo, ve kterém proti sobě stojí dobro a zlo. Jsem mladý, ne naivní. Pes může být někdo, kdo vás vyzve na partičku shogi, pochválí vám kočku a zase se vydá na svoji veselou cestu. Králík zase může pomáhat sirotkům, Tygr může pro mě za mě adoptovat opuštěné štěně, ale fakta zůstávají stejná. Jedná o členy Senkokyuu. Pořád patří ke stejné organizaci jako někdo, kdo je ochotný vzít budoucnost dívce, která má sny, přání a celý život před sebou."[/rec] Opřel se o stůl a snažil se trochu potlačit svůj vztek. V hlavě si opakoval, že tihle lidé neviděli tvář, ale jen zvířecí masky, pod kterými se schovává skutečná pravda. [rec=rintaro]"Žena s maskou kohouta dohlíží na moji zemi. Desítky let zdejším lidem poskytuje bezpečí a stará se o jejich potřeby a věřte mi, když vám řeknu, že ji lidé milují. Oficiálně jsem jejich pánem já, ale za celou dobu, co jsem tam byl jsem nikdy nedokázal vylézt z jejího stínu, protože zapustila kořeny tak  hluboko, že to možná bude trvat i pár generací, než se na ni zapomene."[/rec]
Nadechl se. [rec=rintaro]"Nevinním vás z toho, že vidíte jejich pozitivní dopad, ale za každým dobrým skutkem se skrývá lež ve stínu. Z toho, co jsem vám teď řekl, zní Kinko jako světice, ale to nevíte, že za její původní nabídkou spolupráce stála podmínka. Probudím v tobě sílu tvého dědictví, pokud zabiješ svého učitele. Tak nějak to řekla. Můj učitel je muž, na kterém mi velmi záleží a vzhlížím k němu. Naposledy jsem ho viděl probodaného oštěpy, když se před Senkokyuu rozhodl zachránit ohnivého daimyoa."[/rec] Pohledem přejel přes ty, co ho ještě poslouchali. [rec=rintaro]"A jak už asi víte, selhal, protože žena s maskou koně pánovi země následně rozmáčkla hlavu."[/rec] Dovolil si zajít pěkně do detailu, aby si hezky uvědomili, o kom tu vlastně mluví.
[rec=rintaro]"Nepotřebuji slyšet žádné povídání o tom, kolik dobra ve světě udělali, protože to nebude hrát roli. Ani na moment totiž nezaváhám. Ne s nimi."[/rec] Chvíli to trvalo, ale nakonec se dostal k hlavní pointě.
Padlo tam každopádně i pár zajímavých poznatků. Třeba to, že se Senkokyuu snažili získat nějaké pozemky, které předtím patřily klanu Uzumaki. To bylo rozhodně něco, na co by se mohli zaměřit, ale taky to bylo něco, do čeho se Rin nechtěl vkládat. Reprezentant zmíněného klanu tu totiž byl taky a v tomhle nechal slovo jemu.
[rec=rintaro]"Nepochyboval jsem, že si všimnete, Kuchihige-dono."[/rec] Uchechtl se nad tím, že trochu podojili Tenka... A Sayaku teda, ale ta už taky odcházela a nezdála se nějak extra salty, takže snad pohoda. Na její rozloučení kývl hlavou. [rec=rintaro]"Můžete se na nás spolehnout."[/rec] Dodal ještě na starostova finální slova.

[rikuto_jmeno]

Poslouchal příběh starosty, sem tam se přesadil na židli, protože ho něco tlačilo v břiše, ale jinak se zvládal sosutředit překvapivě dobře. Tohle byla přeci jen hromada zajímavých informací. Chtěl poznamenat, že v jejich případě zatím není moc těžké dávat víc, než mají, když vlastně nic nemají, ale rozhodl se to nechat pro sebe a zasmál se nad tím jen v duchu. Příběhy jim tu rozšířily přehled zvířecích masek, proti kterým stáli. Podařilo se jim tak zase něco málo zjistit, jejich mise zatím byla jeden úspěch za druhým! Rin se chopil slova, na dost dlouho, ale taky sakra správně! No ono to i dávalo smysl, že se chopil zrovna tady slova, protože jako jedinej viděl za oponu Senkokotů a měl k tomu hodně co říct. Sem tam uznale přikývl hlavou, všichni v místnosti tohle potřebovali slyšet. Mohlo jim to hodně změnit pohled.
[rikuto_rec]Tady Rin to řekl tak dobře, že k celé věci nemám potřebu cokoliv dodat. Snad jen k tomu přirovnání s jejich začátky..[/rikuto_rec]
Přesadil se pořádně na židli a z jeho tváře zmizel, jinak skoro vždy přítomný, úsměv.
[rikuto_rec]..věřte mi, že si naše přesvědčení prošlo mnoha testy. I těmi nejhoršími možnými.[/rikuto_rec]
Podíval se na Rina a před očima mu prolétl útržkovitě jejich souboj na život a na smrt. Vydechl a pohledem přejel všechny přítomné, až nakonec skončil na starostovi.
[rikuto_rec]Dneska jste se k nám choval hezky a dal jste nám možnost ochutnat Yordonovo skvělé jídlo, proto to přejdu. Ale nejsme v ničem jako oni! Základ jejich organizace je prohnilej. Zatím víme, že na všech místech kde jakože pomohli, měli jako organizace mnohem větší přínos pro sebe. Finanční nebo osobní. A tyhle hodnoty nezastává jedinej člen naší organizace. Sedíme tady, Rikuto a Rin. Žádnej Pes, Slepice nebo Tygr. Naše svědomí a úmysly jsou čisté, nemáme potřebu se za nic schovávat.[/rikuto_rec]
Rikuto věděl, že starosta svoje slova nemyslel špatně. Ba spíš naopak a nejspíš si to vzal celé mnohem víc osobně než měl. Musel se k tomu ale vyjádřit a hned všem jasně říct, že jsou úplně jinej druh organizace. Jak tohle všechno dořekl, tak si zase vydechl, tentokrát z přejezení, a na jeho tváři se zase objevil úsměv.
[rikuto_rec]Děkujeme moc za dnešní den, pane starosto! A paní starostová![/rikuto_rec]
Dostal ze sebe už zase klasicky nahlas a dokonce se odhodlal na nohy a oběma věnoval menší úklonu. I když tu starostovi něco vytknul, tak ho měl rád, dal jim jídlo. Hodně super jídlo. A do toho i pár užitečných informací. Rikuto pak ještě zaklepal na rameno pana historika. Druhou ruku měl nataženou před sebou a v otevřené dlani měl zabalenou čokoládovou tyčinku.
[rikuto_rec]Pane Rokokoro, kompenzace něčeho sladkého po tom všem. Mohl by jste mi prosím říct, kde jsou ty pozemky s ruinami klanu Uzumaki? Moc rád bych se tam podíval![/rikuto_rec]
Jeho oči jasně vysílaly dva signály. Prvně těžké loučení s tyčinkou a následně už jen nadšení z informace o tom, že tu jsou někde ruiny klanu Uzumaki a mohl by o nich vědět něco víc.

[npc_name=kuchihige]Kawasura Kuchihige[/npc_name][npc_name=muriel]Muriel[/npc_name][npc_name=rokuro]Kawahito Rokuro[/npc_name]

Starosta nijak nezasahoval do Rinovi mluvy, stejně jako do Rikutovi, naopak, vypadalo to, že je poslouchal od začátku až do konce. Stejně tak Rokuro a dokonce i Sayaka, předtím než poslechla. Mladíci tu dávali rozhodně spoustu podmětů k zamyšlení, i pro tak staré lidi, jako byl Rokuro a Kuchihige. Na starostovi bylo naštěstí znát, že se mu postavení kluků líbilo. Aspoň podle jeho lišáckého úsměvu. Co ho však zarazilo byla podmínka, kterou dostal Rin k získání síly. Nad tím trochu zakroutil hlavou. Kdy mu však skutečně zatrnulo, bylo, když začali mluvit o daimyovi Ohnivé země. V ten moment se podíval na Rokura a zamračil se. [rec=kuchihige]"Toto jsou velmi znepokojivé zprávy,"[/rec] pronesl. [rec=kuchihige]"Nechceme, tedy spíše... nemůžeme zasahovat do vašich ninja záležitostí, ale co se týká politické rovnováhy ve světě, to už je téma, do kterého se musíme zapojit. Rokuro-san, tohle budeme muset probrat s daimyo osobně,"[/rec] rozhodl Kuchihige.
[rec=kuchihige]"Rád uvidím, že vaše činy povedou přesně k tomu, o čem mluvíte. Jak se zdá, budeme potřebovat brzo i silné ninji na naší straně,"[/rec] povzdechl si, potom, co domluvil Rikuto. Bohužel o nich slyšel poprvé dnes, to se těžko vkládala důvěra. Ale přinesly docela srozumitelné informace, které potvrdili i něčím důležitějším, co tento muž dokázal velmi dobře rozpoznávat a to byly jejich emoce. Už ukázal, že uměl dost dobře číst v lidech.
Rokuro se již chystal k odchodu taktéž, když k němu Rikuto přišel. S úsměvem přijal čokoládovou tyčinku. [rec=rokuro]"Smlouva jídlem, to si budu pamatovat," [/rec]usmál se na něj.[rec=rokuro] "Téměř na severním okraji naší země, u hranic se zemí Deště. Jsou to hodně staré ruiny, ale třeba tam najdete něco víc, než my,"[/rec] sdělil mu tyto informace, pak se mírně uklonil. [rec=rokuro]"Děkuji za skvělé pohoštění a čestnou prohru. Těšilo mě. A Kuchihige, budeme ve spojení," [/rec]pronesl ke starostovi, načež se odebral pryč se svojí družinou.
Jakmile se tak stalo, starosta stiskl zelený krystal na své holi a ochrana proti užívání chakry v místnosti zmizela. Pak kývl hlavou směrem k Muriel, která celou dobu byla překvapivě ticho a ta taktéž odešla.
[rec=kuchihige]"Nuže, pomohli jste mi ke slušnému obnosu peněz, ale zároveň mi připravili několik bezesných nocí. Než odejdete, ať už plnit úkol o kterém jsme se bavili, nebo něco jiného, musím vás požádat o jednu věc. Zahlaďte za sebou stopy. Vědí, že jste tu byli. Nemusí vědět, kam budete mít namířeno dál,"[/rec] dal Akatsuki jednu velmi cennou radu. Byla pravda, že Země Řek byla teď jediným bezpečným místem, kam se mohli Akatsuki vrátit a komunikovat tak spolu. A pokud by se jejich úkryt provařil, nemuselo by to dopadnout dobře.
[rec=kuchihige]"A pak ještě..."[/rec] trochu zaváhal a znovu si je oba prohlédl. [rec=kuchihige]"Nerad bych, aby mi město lehlo popelem. Tenkova výprava přichází a odchází severní cestou z města. A mohlo by se stát, že až se odtud budou vracet se svojí odměnou, tak se na vrcholu vrcholu naší budovy objeví krátký ohňostroj. Chápeme se?"[/rec] řekl naprosto klidně. Sice nevypadal, že by byl nadšený z toho, že jim dává tuto radu, ale zase zároveň tak nějak tušil, co by se mohlo stát. A pro něj to již bude hotová transakce. To jediné mu mohlo být omluvou.

[rintaro_jmeno]

Rin čekal, že taková zpráva se světem prožene jako blesk, ale pravdou bylo, že se to stalo teprve včera. [rec=rintaro]"Omlouvám se za svoji necitlivost, ale teď alespoň víte, že Senkokyuu nemají slitování, když jde o jejich vlastní cíle. Pokud jste překážka v jejich cestě, zbaví se vás bez mrknutí oka."[/rec]
Rikuto měl nějaká svoje vlastní slova, která k věci dodal. Mimo to, že sám nebyl nadšený ze srovnání, tak asi nejpodstatnější bylo to, že jejich skupina se neschovávala za masky a nastavovala světu svoji pravou tvář.
K poděkování se také přidal. [rec=rintaro]"Ano, děkujeme. Byla to velice příjemná sešlost."[/rec] Tohle mohlo vzhledem k Tenkově účasti znít ironicky, ale Rin to myslel vážně. Když totiž vynecháme tuhle černou kaňku, měl tu čest poznat pana starostu Kuchihigeho, pana Rokura a slečnu Sayaku. Ta poslední nad sebou měla pořád takový velký otazník, ale Rin nemohl pominou fakt, že se mohlo jednat o silného ekonomického spojence.
Rokurova skupina odešla jako třetí a ještě než zmizel, tak Rikutovi sdělil nějaké detaily k Uzumaki ruinám.
[rec=rintaro]"Ty bezesné noci budou spíš na Senkokyuu než na nás, Kuchihige-dono. My se budeme snažit o to, abyste mohl spát jako miminko. A to nám ani nemusíte říkat, budeme opatrní."[/rec] Odpověděl na to, aby za sebou zahladili stopy. Rin nikomu nehodlal říkat, kam půjdou dál a ve městě svou skutečnou tvář neukázali.
[rec=rintaro]"Vidím, že vám skutečně nic neunikne. Doufám, že se jednou dožiju dne, kdy budu mít stejně dobrý postřeh jako vy, Kuchihige-dono."[/rec] Otočil se na Rikuta. [rec=rintaro]"Věřím, že můj partner celou věc vnímá stejně jako já."[/rec] Rin Tenka plánoval okrást hned jak to bude možné a nepředpokládal, že by to Rikuto měl jinak.
[rec=rintaro]"Obávám se však, že to budou čekat a možná kvůli tomu změní svoji běžnou trasu. To už je však náš problém. Pokud nás ale varujete dopředu, budeme vám vděční. A samozřejmě máte mé slovo, že vašemu městu se nic nestane."[/rec]
Nemohl bohužel mluvit za Senkokyuu. Jediné, co mohli udělat Rin s Rikutem, bylo potkat je dál od města a zaútočit na ně tam.