Město Okinahashi

>>>> Cesty Země řek

[rintaro_jmeno]

Plán byl tedy držet spolu. Možná trochu méně efektivní, než by si Rin přál, ale na druhou stranu chápal Rikutovy důvody, takže nic nenamítal. Nevěděli do čeho jdou a kdyby se dostali do nějaké nebezpečné situace, bylo určitě lepší držet se pohromadě.
Spravil si rozcuchaný účes, protože to prostě bylo nedílnou součástí jeho přestrojení a na otázku ohledně triků s chakrou rozhodil rukama do stran. [rec=rintaro]"Dá se to tak říct,"[/rec] odpověděl. [rec=rintaro]"Je to moje vrozená schopnost. Ne ta bariéra, ale ta chakra. A není ani tolik vrozená jako spíš uložená v moji paměti. Je to trochu komplikovaný a asi na delší vyprávění. Ale jo, naučil jsem se s tím pracovat na docela dobrý úrovni. Jako všude je tam ale pořád prostor ke zlepšení."[/rec] Byl ochotný poskytnout Rikutovi detaily, pokud si je přál, ale město už bylo přímo před nimi a v něm s trochou štěstí všechno, co potřebovali. Nutno říct, že to zatím šlo až moc hladce, na což Rin nebyl zvyklý a bál se trochu toho, že na každém kroku může přijít nějaké zakopnutí, které celou situaci zkomplikuje.
[rec=rintaro]"Můžeme se někoho zkusit zeptat, ať zbytečně neztrácíme čas blouděním."[/rec] S jejich změnou vzhledu nebyl důvod vyhýbat se kontaktu s ostatními lidmi. Navíc jaká byla šance, že tady narazí na někoho, kdo je hledá? [rec=rintaro]"Část se zásobami nechám na tobě, Hokage-sama. Mluvil jsi tu o pravé ruce, ale jestli s tebou mám někdy v budoucnu spolupracovat na takový úrovni, tak chci vědět, že jsi schopnej dělat víc, než se jen ohánět pěstma."[/rec] Provokativně se na kníráče usmál a skoro to vypadalo, že si svůj nový vzhled Rin vybral jen pro tenhle moment, protože s tímhle obličejem byl tenhle Rinovský úšklebek ještě o trochu víc na pěst než normálně.

----> Cesty Země řek

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]To věřím, že je to komplikovaný když to souvisí s tvojí pamětí.[/rikuto_rec]
Rýpnul si s uchechtnutím do svého kamaráda, přeci jen mu to dlužil za předchozí poznámky na jeho osobu. Nijak víc se v tom hrabat nehodlal, ale bylo dobré slyšet, že má Rin ještě několik es v rukávu a dále rozvíjí svoji specialitu. Bez problémů se jim podařilo dostat do města a Rikuto se nějak nestresoval tím, že by nějaké problémy měly přijít. Až přijdou, tak přijdou a on se jim nějak postaví, jednoduché.
[rikuto_rec]Hmm, hmm. To určitě můžeme, ale nad zásobami jsem přemýšlel včera večer, když jsem visel na větvi, a chce to zajistit stálej příjem zásob. Něco obnovatelného, aby jsme nemuseli chodit shánět zásoby každej týden. Myslím, že naše schopnosti by se daly lépe využít jinde.[/rikuto_rec]
Odpověděl a nenechal se rozhodit Rinovým novým obličejem na pěst, protože i jeho normální obličej byl velice často na pěst a člověk se prostě s takovým pocitem poblíž něj musel naučit žít.
[rikuto_rec]Když seženeme zvířata, který budou snášet, dojit a množit se, tak se o ně stejně musí někdo starat. Takže potřebujeme naverbovat někoho kdo to bude dělat a nebo zajistit stálé dodávky zásob. Jenže na to jsou potřeba peníze nebo jiné služby. A jiné služby se nedozvíme bez toho, aniž by jsme se bavíli s někým, kdo nějaké služby potřebuje? AAAHA?! Jsem od včerejší noci dva kroky před tebou! Směr tržiště![/rikuto_rec]
Zahlásil a rukou ukázal k centru města, odkud cítil jídlo. Možná ho ani necítil, ale jeho přirozený instinkt mu říkat, že jídlo je tamtím směrem. A Rikuto neměl sebemenší problém se s někým bavit, problém byl se s někým bavit na formální úrovni a někdo jeho otevřenost považoval prostě za drzost.

[rintaro_jmeno]

Na tu první poznámku ani nereagoval. Nebyl nijak uražený, ale neměl comeback a to znamenalo, že by přišel s něčím slabým a takovou tvář před Rikutem nastavit nemohl.
[rec=rintaro]"Samozřejmě, že každej týden nepůjdeme na nákup. By nám z toho za chvíli jeblo."[/rec] Souhlasil s Rikutem, ale chtěl mu tím i ukázat, že měl vlastně stejnou myšlenku jako on, což samo o sobě nebylo nic nového, jen dřív ty myšlenky byly v zóně negativního IQ.
[rec=rintaro]"Jste úplnej mistr plánování, Hokage-sama,"[/rec] pochválil svého vůdce a zatleskal mu s pomyslnou slzičkou v oku. [rec=rintaro]"Kde ses všechny tyhle věci naučil?"[/rec] zeptal se, teď už zase vážně. Rikuto navenek působil víceméně stejně jako dřív, když pomineme ten fakt, že všechny přerostl, ale pod skořápkou se skrývalo hodně změn, jizev a osobního růstu.
Otázkou pak bylo, jestli se jim vůbec podaří najít někoho, kdo bude preferovat jejich služby před pořádně tučným pytlíkem peněz, ale jak sám Rikuto řekl, to nezjistí, dokud se nepoptají.
Na tržiště se jim dostat podařilo a po cestě si všimli i několika obchůdků, které mohly potěšit jejich (pro teď neexistující) skříň na pláště. To byl však sekundární cíl jejich mise, protože pokud nebudou mít stálý příjem potravin, pláště jim budou akorát tak k tomu, aby do nich zabalili svoje mrtvé kolegy a sebe.
[rec=rintaro]"Tak se ukaž,"[/rec] vyzval Rikuta. S plánováním byl na dobré cestě a Rin byl zvědavý na to, jak to teď celé bude realizovat.

[rikuto_jmeno]

Když byl doma v Konoze, tak chodil na nákup dokonce častěji než jednou za týden, nakupování jídla ho vlastně hodně bavilo a zařadil by to mezi svých top 5 koníčků. Jenže to byl v jiné životní situaci a mohl si dovolit trávit čas takhle, teď se k takové životní situaci musí zase probojovat.
[rikuto_rec]S časem jsem trochu upravil svojí cestu, není to jen o tom být silnější, ale být i co nejlepší možná verze sebe sama. Ne jen pro post Hokageho.[/rikuto_rec]
Odpověděl prvně dost obecně.
[rikuto_rec]A hned co jsi zmizel, jsem odešel z Konohy a staral se od té doby sám o sebe. To člověka taky donutí naučit se přemýšlet jinak, v mém případě i víc..[/rikuto_rec]
Zasmál se a pak už jeho pozornost měly stánky se zbožím okolo. Na tváři se mu objevil nadšený výraz, který musel s knírem působit docela úsměvně. Stánky napovídaly, že se nacházeli v úrodné zemi, kde se muselo lidem aj dobře dařit, protože množství i typů zboží bylo hodně. Pokukoval po stáncích a zkusil si vybrat stánek, který napovídal o tom, že se jedná o nějakého farmáře. To znamená, že nabízel jak oblioviny, tak i zvířecí produkty. Rin ho ještě podpořil a Rikuto se dal tedy do toho! Nahodil vážný výraz, začal si hladit svůj knír a pomalu si podrobně prohlížel jednotlivé zboží.
[rikuto_rec]Hmmmmmmmmmmmm.[/rikuto_rec]
Hmmnul si u toho, než se s plesknutím rukami narovnal a s nadšeným výrazem se podíval na majitele stánku.
[rikuto_rec]To je zboží prvotřídní kvality, přímo se v něm odráží láska, která byla tomuto produktu věnována! Dovolte mi se s vámi seznámit, mistře.[/rikuto_rec]
Blížil se k majiteli stánku s nabídnutou rukou před sebou a úsměvem na tváři. Dávalo přeci jen smysl prvně navázat nějaký kontakt, zjistit třeba i nějaké informace a nepropálit hned z jedničky důvod, proč jsou tady.

[rintaro_jmeno]

Nejlepší verze sebe sama? To byl rozhodně dobrý způsob, jak procházet životem a Rin neměl nic, co by k tomu řekl, takže prostě jenom souhlasně přikývl a byl v tichosti hrdý na to, jak daleko Rikuto ušel od jejich rozdělení v Suně.
Rikuto se potom dal do vyjednávání a Rin mu nechal prostor. Neuniklo mu ale, že několik obchodníků prodává i jiné druhý zboží. Jeho oči konkrétně zaujaly stánky s všemi možnými látkami a Rikuto by určitě nebyl proti tomu, aby se Rin jen tak nakoukl, že? A tak se tedy vydal k nejbližšímu z nich.
[rec=rintaro]"Dobrý den,"[/rec] pozdravil osobu za stánek zodpovědnou a pořádně zblízka si prohlédl zboží. [rec=rintaro]"Vidím, že máte spoustu barviček..."[/rec] Projížděl jednu po druhé. [rec=rintaro]"Jak jsou na tom vaše zásoby černé a červené? A kdybychom se rozhodli pro nějakou transakci, nevíte náhodou, jestli je v okolí nějaké krejčovství, které by mi z toho na zakázku ušilo, co potřebuji?"[/rec] Rukou si prohmatal látku, aby zjistil z jak kvalitního materiálu je.

[rikuto_jmeno]

Všiml si Rina a jeho vytracení, ale nedělalo mu to problém. Zatím to vypadalo, že je tu relativně klid a takhle na tržnici ve dvou to stihnou vyřešit rychleji a dřív se dostanou z města a je menší šance, že něco pokazí. Navíc Rin se určitě naučil jednat s lidma a rozmazlenost paláce ho určitě naučila i rozeznat kvalitní látky, což se bude hodit. Ten plášť má přeci jen taky nosit a chce něco pohodlného. Mladý pán měl zkušené oko a proto si všiml, jak muž začal přerovnávat květáky. Už na tržiště přivezl nějaké horší a stejně doufal, že je prodá. Kdyby ne, tak je přece rovnou vyhodí a Rikutovi se omluví. Nene, tady se obchody dělat nebudou! Rukou mu ovšem s úsměvem potřásl, pak se ovšem jeho pohled odvrátil ke scéně u masa.
[rikuto_rec]No to se podívejme. Tak později, přeji dobré kšefty, mistře trhovníku![/rikuto_rec]
Rozloužil se Rikuto s pánem už rozhodnutej, že tam se jen tak další kšefty dělat nebudou. Neměl na sebe poutat pozornost, ale to by nebyl Rikuto, žejo. Rychle tam přicupital a do každé ruky vzal jeden z druhů masa a ruce zvedl vysoko do vzduchu, aby na ně babky, ani prodejkyně nedosáhla.
[rikuto_rec]Takhle se přeci takhle šarmatní ženy nechovají..[/rikuto_rec]
Pokusil se o nějakou lichotku, aby se hned trochu více zalíbil a měl tak lepší pozici pro roli vyjednávače.
[rikuto_rec]Nechte mě pomoct vyřešit tenhle váš spor.[/rikuto_rec]
Nahodil úsměv a pohledem postupně přešel všechny tři zúčastněné.

[rikuto_jmeno]

Rikuto nesoudil člověka podle toho jak vypadal, jestli byl bohatší nebo chudší. Moc dobře věděl, že slušní lidé mohli tvrdě pracovat a stát se bohatými a že někteří lidé prostě žili hulvátské životy a proto byli chudí. I taková byla realita. Soudil člověka na základě jeho chování a tady by se určitě dal hned na stranu chudší babičky, jenže problém tohohle sporu spočíval i v tom, že to nebyl spor jen dvou stran. Šlo i o obchodnici a ta mu dala hodně silnej argument. A taky musel myslet na jejich misi. Rikuto tam dál stál, neříkal nic a se zamyšleným pohledem procházel stánek paní trhovkyně. Vypadalo to, že se jednalo vyloženě o stánek s čerstvým kuřecím a krůtím masem a toto byly fakt dva poslední kusy. Odevzdaně položil oba kusy masa na dřevěný stůl stánku zpět před trhovkyni. To však neznamenalo, že se vzdal!
[rikuto_rec]Dobrá, když tedy tady paní trhovkyni připlatíte, maso je vaše. Nemůžu zasahovat do svobody trhu. Dovolte mi se ovšem představit, jsem Uzu-iko Ri-ccardo![/rikuto_rec]
Nějak situaci zachránil a zvládl vymyslet fake jméno. K tomu představení ještě přidal dámě úklonu, než se pokračoval ve svém divadle.
[rikuto_rec]Podle už Vámi zakoupených surovin usuzuji, že se jedná o exluzivní banket. Z těchto surovin si dokážu představit ravioli se smetanovo-houbovou omáčkou, tagliatelle s rajčatovou omáčkou, dýňové rizoto, dokonce i nějaký moučník, nádhera. Výborný vkus. Já a můj přítel, pohybující se někde po tomto tržišti, obstaráváme, nejen gastronomický, zážitek pro nejvýznamnější rodiny po všech zemích, na které si jen dokážete vzpomenout. A protože dnes máme volný večer, dobrou náladu a možnost vařit z takových prvotřnídních surovin je k nezaplacení, jsem ochotný Vám poskytnout mé kuchařské a jeho kouzelnické služby na Vašem dnešním banketu za pouhopouhý poplatek kuřecí..nebo krůtího masa?[/rikuto_rec]
Mluvil s nadšeným tónem a sebejistě, protože se přeci jen jednalo o jednu s pár věcí, který i rozumněl. Takže mluvit o jídle u něj automaticky vzbuzovalo pocit nadšení a ten se zrovna hodil k tomu, tohle celé divadlo nějak prodat. Na konci se podíval na chudší babičku, protože otázka na typ masa byla přeci jen mířená na ní.

[rintaro_jmeno]

Hned jak paní vytáhla osudové setkání, Rinovi se v hlavě zformoval plán útoku. Okouzlit a dostat informace. Nemyslel si o sobě, že je kdo ví co, ale staral se o sebe a vzhledově byl minimálně někde nad průměrem a jako pán země se naučil působit reprezentativně a sebevědomě a to často hrálo tu největší roli. Nad poznámkou se tedy pobaveně pousmál. [rec=rintaro]"Vskutku,"[/rec] souhlasil s osudovým setkáním.
Levou rukou si zajel do vlasů a stáhl si ofinu z obličeje, aby mu nelezla do očí a mohl si pořádně prohlédnout zboží. [rec=rintaro]"Hmm, jasně. Budu potřebovat velké množství látky. Jde o zakázku pro jednu organizaci."[/rec] řekl, avšak nespecifikoval a to z jednoho prostého důvodu. Rin o tom vůbec nic nevěděl. Když si nechal ušít svoje oblečení, tak si neříkal o žádný konkrétní materiál a ani nemusel řešit, kolik metrů bude potřebovat, takže tohle pro něj bylo nové, ale naštěstí se nejednalo o dost vysokou zeď, aby ji nedokázal přeskočit.
[rec=rintaro]"Budu k vám ale naprosto upřímný, slečno."[/rec] Oslovení použil schválně. Byl si vědom toho, že žena je spíš paní, ale mohlo jí to zalichotit. [rec=rintaro]"Zatím se spíš rozhlížím po okolí a hledám, jestli mi něco nepadne do oka. A než uskutečním nějakou transakci, potřebuji mít jistotu, že s mým nákupem budou mít klienti radost. Budou z toho kabáty a bude potřeba pořádně kvalitní materiál, který je schopen odolat nepřízni počasí."[/rec]
Naklonil se trochu blíž ke stánku, jako by chtěl říct něco, co nikdo v okolí nemá slyšet. [rec=rintaro]"Zatím jste můj favorit."[/rec] Mrkl na ní a zase trochu ustoupil. [rec=rintaro]"Poslyšte, nevěděla byste něco o někom, kdo nabízí nějakou nebezpečnou práci, která dobře platí?"[/rec] Udělal jednu pořádně velkou odbočku od tématu látek. Měl však víceméně, co chtěl. Dozvěděl se, kde jsou krejčovství a právě kvůli vysoké ceně se začal zajímat o možnou práci v okolí. Taky sledoval reakci ženy na jeho slova o kvalitě, protože z toho se dalo zjistit hodně. Mohla mít sama nějaké lepší zboží a nebo tu byla nějaká konkurence, na kterou by právě svojí reakcí mohla upozornit.

[npc_name=rikuto]Uzuiko Riccardo[/npc_name]

[rikuto_rec]Tak tedy krůtí, to je pro děti stejně lepší volba. Mějte krásný den madam, na čaj se určitě zastavím! Poslední domek u hlavní cesty.[/rikuto_rec]
Pomohl paní nějak hezky zabalit maso a dát do tašky. To, že mu nabídla čaj bylo milé a pro Rikuta nečekané. Rozhodl se, že se na ten čaj ale určitě zastaví! Za babčou ještě s úsměvem na tváři zamával.
[rikuto_rec]Nebojte se madam, zvládne dokonale míchat a dokonce i šlehat! Ve čtyři odpoledne, u domu starosty. Uzuiko Riccardo tam určitě bude, u domu starosty, ve čtyři odpoledne, na to se můžete spolehnout![/rikuto_rec]
Zopakoval jak čas a místo, kde se měla slavnost odehrávat, tak i svoje vymyšlené jméno. Když si takhle něco řekl vícekrát nahlas, tak se mu to mnohem snadněji pamatoval. Za touhle babčou už nemávl, protože se už nechovala tak hezky jako ta, co ho pozvala na čaj. Tuhle hodlal využít převážně skrz možné kontakty a díky velkému nic v jeho peněžence, neměl ani moc jak jinak vyřešit situaci tak, aby si hodná babča odnesla maso a on nevyvolal poplach po celém městě. Zůstal tam tedy jen on, prodavačka a prázdný stánek.
[rikuto_rec]Koukám, že se vám podařilo všechno prodat, dobrá práce! Poslyšte, mohl bych se vás jenom tak rychle zeptat. Přemýšlíme s kolegou o zřízení povozného stánku s teplým občerstvením, se kterým by jsme tady objížděli okolí. Potřebovali by jsme pravidelné zásoby, ale potřebujeme věci od zeleniny po maso, všecko prostě. Nevíte o nějakých rodinách v okolí, kteří dělají takhle do všeho?[/rikuto_rec]
Bylo jasné, že paní trhovkyně mu neposlouží jinak než jen jako možný zdroj informací. Přece jen protože měla prodaný úplně všechno, tak asi chodila tady na trh prostě každý den s nějakým čertsvým množstvím, co prodala. Neměla potřebu a možná ani možnosti krmit ještě jeho a k tomu dalších X lidí ve skrýši. A jako další problém bylo to, že paní trhovkyně dělala jen do masa. Potřeboval někoho, kdo dělá do všeho, protože tak měli vždycky jistotu, že něco prostě dostatnou, i kdyby umřela třeba úroda okurek nebo slepice chytly nějakej mor.

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"To zní dobře a cena by snad neměla být problém."[/rec] Věnoval prodavačce další ze své knihovny úsměvů, ale dal hodně silný důraz na slovo snad. Ten úsměv byl možná i pro Rina samotného, aby se ujistil, že má všechno pod kontrolou. [rec=rintaro]"Myslím si, že se na něčem určitě domluvíme, ale musím k vám být upřímný a rovnou vám řeknu, že to zřejmě nebude dnes."[/rec] Frustrovaně vydechl nosem. [rec=rintaro]"S kolegou jsme na cestě sem měli takové malé nedorozumění. Víte, moc se ve světě obchodu ještě neumí pohybovat a naletěl jednomu potulnému obchodníkovi. Klasický šejdíř, určitě je vám jasné o čem mluvím."[/rec] Rozhodil rukama, než je složil na hrudníku a s výrazem, který toužil po empatii se podíval na prodavačku. [rec=rintaro]"Támhle ten pitomec nás připravil o většinu peněž,"[/rec] ukázal rukou na Rikuta. [rec=rintaro]"Prý lék na impotenci, věřila byste tomu? Vím, že nechtěl...Takovej mladej chlap a řeší takový problémy. Samozřejmě, že je mi ho líto, ale že takhle naletí?"[/rec] Dokončil to jedním hlasitým povzdechem, než se na ženu zase sebevědomě usmál. [rec=rintaro]"Proto se vás ptám na tu práci, víte. A kdyby jste byla tak laskavá..."[/rec] Zastavil se a chytil si pusu. Zakroutil hlavou. [rec=rintaro]"Ne, to po vás nemohu chtít."[/rec] Ve studu na několik sekund zabořil oči do země, než se zase podíval na ženu. Byl to silný herecký výkon a Rin do toho dával všechno. Doufal, že se ho žena zeptá, co chtěl říct.

[npc_name=rikuto]Uzuiko Riccardo[/npc_name]

A bylo dobře, že se s paní trhovkyní do řeči dal, protože mu poskytla hodně důležitých informací. Takové ty informace, které si měli zjistit vlastně ještě před tím, než se vůbec na nějakou cestu vydali. Ale hej, do města bez problémů došli a teď ty informace získává.
[rikuto_rec]Společenství menších a větších farem, to zní hezky. Celkově jak to popisujete, zní Země Řek jako moc příjemná země. Navíc krásná země. No, budu muset letět, mám přeci jen novou věc na programu. Děkuji za Vaše rady, paní trhovkyně. Jsou mi fakt užitečný a mega si vážím Vaší pomoci. Ještě se určitě uvidíme, mějte se krásně![/rikuto_rec]
Zamával na trhovkyni s velkým úsměvem a pomalu si to začal kráčet směrem k Rinovi. Cestou koukal po okolních stáncích a přemýšlel nad jejich možným dalším postupem. Dnešní večer budou muset využít ke sběru informací o Zemi Řek a nějakých jejich vlivných lidech. Zatím se to zdálo, že tu Senkokoti nemají vliv, jenže jak dlouho to vydrží? Země Řek na pohled a od doslechu působila jako země spoko lidí, kteří mají denně co jíst a zatím si nevšiml nějaké známky vyloženě chudoby nebo míst poničených konflikty. A taková země si přece nebude chtít jen tak někoho pustit dovnitř a měnit funkční systém. To by pak mohli zahrát právě na zachování neutrality Země Řek. Ale oni nemají sílu na to, něco takového teď mohli slíbit. Chůze, sledování zboží na stáncích a do toho všeho ještě přemýšlení. No to nezvládl a tak to vzdal a rozhodl se nechat tohle na debatu s Rinem, ke kterému právě dorazil.
[rikuto_rec]Dobrý den, Uzuiko Riccardo. Uzuiko Riccardo, jméno mé.[/rikuto_rec]
Schválně hned jako první věc přišel se svým jménem, které ještě pro jistotu dvakrát zopakoval, protože mu bylo jasné, že u prvního prohlášení bude Rin více bojovat s tím, aby nevyprskl smíchy a tak mu musel dát druhý pokus na zapamatování. S úsměvem na tváři sledoval, co tu jeho kamarád vymýšlel.

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"Doufám, že máte pravdu, slečno,"[/rec] přikývl na její slova. [rec=rintaro]"Vždycky v tomhle ostatní soudím podle sebe, ale hádám, že ne každý má obchod v krvi jako já nebo vy."[/rec] Zkusil hodit špiku do středu terče, když už zmiňovala rodinný byznys. Třeba se trefí a přidá si nějaké plusové bodíky. Na slova o tom, že Rikuto nikdy nezaskóruje jen zoufale svěsil hlavu a smutně přikývl.
A co se nahozené návnady týkalo, tak se žena taky chytla, ale to byla ta lehčí část, protože teď byl na řadě jeden pořádně velký risk, který taky mohl způsobit to, že se s ním prodavačka dál nebude zahazovat.
[rec=rintaro]"Říkal jsem si, že bychom se třeba mohli domluvit na nějaké malé slevě. Mé srdce obchodníka z toho pláče, protože jsem přísahal, že budu vždy fér, ale situace je teď prostě zoufalá. Nenechal bych to samozřejmě jen tak a jsem ochotný vám za to nabídnout jakoukoliv službu, kterou vy nebo vaše rodina žádáte."[/rec] Mezitím k nim přišel Rikuto a z huby mu vyšlo něco, co dokázalo konkurovat pravděpodobně všem těm sračkám, které za osmnáct let života slyšel nebo sám řekl........Riccakdo?  ..... Ri.....Ri....Riccardo? Borec si prostě nemohl vymyslet nějaké jméno, které nebude budit po zornost, že? Nemohl být Kaoru nebo třeba Nanami, ne, borec musel být Riccardo, vole. Rinovo obchodnické krytí bylo najednou silně kompromitováno, protože borec měl v obličeji výraz naprostého šoku, což si sám zřejmě musel uvědomit, protože zatřepal hlavou a silou vůle ze země sebral svoji duševní vyrovnanost. [rec=rintaro]"Rik- Riccardo!"[/rec] Řekl káravým a trochu povýšeným hlasem. [rec=rintaro]"Zrovna tu téhle hodné slečně vyprávím o tom, jak ses nechal oblbnout tím podvodníkem v naději, že se ti podaří vyléčit tvoje impotence!"[/rec] Dělalo mu trochu problém udržet při tom chladnou tvář, protože si teď sám začal uvědomovat, jak strašně absurdní celá situace je. [rec=rintaro]"Měl by ses stydět. Teď tu kvůli tobě porušuji svoje zásady!"[/rec]

[npc_name=rikuto]Uzuiko Riccardo[/npc_name]

Jak se dalo očekávat, jeho vymyšlené jméno Rina rozstřelilo. Ale zvládl to ještě nějak ustát, v opačném případě by to bylo asi horší. Rikuta napadlo až na poslední chvíli, že se musí představit jako někdo jinej a proto přišel s první věcí, která ho napadla a bohužel to skončilo takhle. Rin tam měl rozehrané nějaké divadlo a on mu musel dokázat, že jako budoucí Hokage si dokáže hravě poradit i v takové situaci! Musel tedy pokračovat ve hře. A tak nahodil smutnej výraz a dvakrát tragicky přikývl hlavou, aby potvrdil Rinova slova.
[rikuto_rec]Je to tak, slečno trhovkyně. To co říkal, mě trápí už několik let. Doporučili mi na to speciální cviky, kterým se mám věnovat po večerech před spaním. Ale ať se snažím co se snažím, dávám tomu maximum, tak stejně nic nepomáhá..no a jak to pak bolí? To si nedokážete představit! A teď...tahle nemoc, dokonce narušila i společný obchod tady s mým přítelem. Nejen můj osobní![/rikuto_rec]
Nedokázal ani zopakovat to slovo, které Rin vyslovil, natož aby tušil jeho význam. Podle situace ale usoudil, že se jedná o nějakou nemoc, protože léčit, a tak zkusil říct něco tak jako obecně, co se mohlo použít snad u všech možných nemocí.
[rikuto_rec]Vidět ho takhle porušovat svoje zásady obchodníka, je ještě horší než žít s mojí nemocí! Omluvte mě![/rikuto_rec]
Schoval si obličej do rukávu a otočil se k trhovkyni zády, aby přidal na dramatičnosti. Navíc si tak mohl schovat obličej a nemohly ho prozradit jeho možné špatně zahrané emoce.

[rintaro_jmeno]

Byla to jednoduchá situace, která po Rikutovi vyžadovala jednu naprosto zřejmou věc. Držet pusu. Nic komplikovaného. Nemluvit. Možná měl nějak jinak nastavený mozek? Pomlčet. Spadl někomu na zem a udeřil se do hlavy, když byl mimino? Silencio, Riccardo. Jenže to by prostě nebyl pan Uzumaki Rikuto, "jsem budoucí hokage Konohy a teď to všichni víte."
Rinovi nad okem vyskočila žilka a podíval se na kamaráda hodně nekamarádským pohledem, který naznačoval, že ještě slovo a přijde rematch.
Naštěstí to nezkazil úplně a paní s látkami s nimi byla ochotna mluvit i nadále, takže veškerou pozornost poslal jejím směrem. [rec=rintaro]"Ten příběh si rád vyslechnu,"[/rec] zachichotal se. [rec=rintaro]"Ale až příště, slečno. A samozřejmě že by se jednalo o větší zakázku. Pokud nás teď ale omluvíte, musíme vyřešit problém, do kterého nás tady RICCARDO dostal."[/rec] Při pohledu na Riccarda se hodně mračil, ale když se pak zase otočil na prodavačku, culil se jako štěňátko. [rec=rintaro]"Všechno je v pořádku, nemusíte se za nic omlouvat. Brzy se vrátím, tak se mnou počítejte!"[/rec] S těmito slovy Riccarda chytil za límec a začal ho táhnout pryč.
[rec=rintaro]"Existuje tolik jmen, který nebuděj pozornost a ty si vybereš Riccardo?"[/rec] zeptal se a sám netušil, jestli se zlobí, je v šoku a nebo je fascinovaný tím, jak Rikuto funguje. Když byli v dostatečné vzdálenosti, pustil kníráče a zakroutil hlavou. [rec=rintaro]"Příště si musíme připravit něco dopředu, protože improvizace zřejmě není tvoje nejsilnější stránka."[/rec] Vypadalo to, že už se docela uklidnil, ale bylo to převážně tím, že dohodu s prodavačkou Rikuto nenarušil i přes svou velkou snahu.
[rec=rintaro]"Na co jsi přišel?"[/rec] zeptal se nakonec. [rec=rintaro]"Já se ptal na nějakou prácičku, u který bychom mohli využít naše schopnosti a prodavačka mě nasměrovala ke starostovi města. Musíme si něco vydělat, než budeme uzavírat dohody, takže bych se nejdřív zkusil vydat tam."[/rec]

[rikuto_jmeno]

Trhovkyně tam najednou zrudla a on moc nechápal proč, ale i přes tohle menší zakulhání, proběhl zbytek interakce úplně v pohodě a podle toho co viděl a slyšel, by mohli dostat slevu na látku. Což se určitě hodilo, až jednou budou mít peníze a slevu tak budou moct využít!
[rikuto_rec]Mějte se hezky, ještě se uvidíme![/rikuto_rec]
Stihl se na poslední chvíli ještě rozloučit s trhovkyní, když ho Rin začal tahat pryč. Hned co se dostali z doslechu, tak samozřejmě padla otázka na jeho jméno.
[rikuto_rec]Řekl první věc, co mě v dané situaci napadla a nebylo to Ri-kuto nebo Ri-ntaro, protože to by podle mě přitahovalo pozornost ještě víc.[/rikuto_rec]
Vymluvil se potichu s omluvným výrazem. Rin ho konečně pustil a začalo něco jako plánování, protože tam dostal za uši, že improvizace není jeho silná stránka. Ale když ho nečekaně vystavil takové situaci, tak se těžko improvizovalo. A protože nevěděl, o čem se posledně vůbec bavili, tak ani nevěděl, jak to pokazil.
[rikuto_rec]Zjistil jsem, že Země Řek funguje jako nějaké společenství farmářů. Navzájem si pomáhají a doplňují, takže je prakticky nemožné domluvit se s jedním farmářem na zásobování všeho. Což nám otevírá nové možnosti, ale zároveň i trochu komplikuje naší situaci. Mám kontakt na trhovkyni s kuřecím a krůtím masem a navíc jsem pozvanej k jiné paní na čaj. No a není to tutovka, ale asi by si měli furt držet svojí neutralitu a místní, si jí určitě budou i dost cenit. Aspoň co jsem já měl tu čest vidět, jednalo se o spoko lidi.[/rikuto_rec]
Řekl Rinovi docela vyčerpávající odpověď. A to ze sebe ještě nedostal to nejlepší. K tomu se až teď chystal, ale chtěl dát Rinovi vteřinku na to to všechno zpracovat a sobě na nadechnutí.
[rikuto_rec]A co se týká starostova domu, ve čtyři odpoledne tam máme být nachystání ohledně pomoci na hostině pro místní smetánku. Toho by jsme mohli využít..?[/rikuto_rec]
Nadzvedl jedno obočí a čekal na reakci Rina. Přeci jen je zase do něčeho uvrtal a bylo na něm, jestli tuhle situaci vyhodnotí jako nějak užitečnou, nebo zbytečnost co je má zdržovat od jejich hlavního cíle.

[rintaro_jmeno]

Teď když už ten prvotní šok přešel, si Rin uvědomoval, že možná trochu přeháněl, ale neměnilo to nic na to, že odteď bude mít vždycky připravený alias jak pro sebe, tak pro Rikuta. [rec=rintaro]"Dobrá. Já jen, že takové jméno bych spíš čekal v Zemi Světla. Možná i v mojí zemi, ale tady nikoho takového nejspíš nenajdeš. A poslední co teď potřebujeme je zvědavost lidí a jejich pozornost. Teď už je to jedno. Zkus se od teď ale představovat přijmením jako Uzuiko."[/rec] Změnit to nemohli, protože lidi spolu mluví a už teď bylo jasné, že se to roznese, takže to bylo spíš o jakémsi damage controlu.
[rec=rintaro]"Takže chceš říct, že musíme vyjednat nějakou dohodu s celým tímhle společenstvím? To zní hodně komplikovaně a najednou by o nás vědělo hodně lidí."[/rec] Moc nadějně to nepůsobilo. [rec=rintaro]"Takže říkáš, že jsou vyloženě soběstační jo? Nedělaj obchody s jinýma zeměma?"[/rec] To by taky mohlo znamenat, že nemají důvod jakkoliv vyjednávat s nimi. [rec=rintaro]"Musíme trochu zapátrat. Zjistit, jestli nemají nějaké problémy, které můžeme vyřešit."[/rec] Promnul si bradu a zamyšleně při tom sledoval Rikuta. [rec=rintaro]"Dobrá práce. Teď máme určitě s čím pracovat a vzhledem k tomu, že nás oba dva navedli za starostou, tak to vezmeme tou tvoji cestou a zúčastníme se tý akce. Můžeme se tam nenápadně poptat, jestli by někdo nevyužil naše služby a zajistit si nějakou přízeň."[/rec] Pokud se akce měli účastnit lidé, kteří stáli na na vyšších pozicích blízko vedení tohoto města, mohli si udělat nějaké místní mocné přátele. [rec=rintaro]"Do té doby si zatím můžeme trochu zmapovat město. Pokud chceš, můžu se o to postarat a potom se sejdeme na místě."[/rec] Rikuto říkal něco o tom, že je pozvaný na čaj.

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Uzuiko-san, jsem přece jen mistr kuchař. Prej..[/rikuto_rec]
Dodal ještě další informaci k celé té situaci. Byl z toho trošku nervózní, protože na té oslavě mohla být hromada kuchařů na vysoké úrovni a Rikuto o sobě mohl zjistit, že si tady jenom hraje vlastně s bábovičkama. Ale zároveň se tam uvnitř sebe na to vaření, jako na každé jiné, moc těšil. Navíc jim i teda hrálo do karet, že on bude udržovat jejich přestrojení manuální práci s relativně zavřenou pusou, nebo plnou jídla, a Rin se mohl věnovat získávání informací s jeho snad nikdy nezavřenou pusou, ale schopná volit slova lépe, než ta Rikutova.
[rikuto_rec]S celým okolím, nebo zemí. Jo, soběstační. Asi taky obchodujou jen uvnitř mezi sebou a nic ven nevyváží, hrajou si prostě na svém vlastním písečku.[/rikuto_rec]
Potvrdil tak nějak Rinova slova. Nebyla to úplně jistota, ale tak nějak to Rikuto pochopil. Dostal od svého kamaráda pochvalu, která ho potěšila. To mohly napovědět jeho oči, i přes schopnost nedat to najevo výrazem obličeje. Rin pak navrhl se rozdělit, o čemž Rikuto původně nechtěl vůbec ani slyšet. Ale měl pocit, že jsou tu v bezpečí a možná se jim informace získávali lépe každému zvlášť.
[rikuto_rec]Dobře, tak se sejdeme před čtvrtou u starosty. Skočím na čaj a zkusím taky ještě něco zjistit. K tomu čaji by mohli být sušenky, žejo?[/rikuto_rec]
Řekl, jakoby potřeboval ujistit a Rinova odpověď na to měla nějakej reálnej vliv. Jo, tuhle otázku měl v hlavě od momentu, co pozvánku na čaj obdržel. Doma by si totiž k čaji dal sušenku nebo nějakej domácí upečenej moučník od jeho maminy. Ta uměla s čokoládou kouzla jako nikdo!!
[rikuto_rec]Mmm..[/rikuto_rec]
Zasnil se tam Rikuto nad vzpomínkami na maminčiny brownies a nebo třeba fondán! Až si musel do hřbetu ruky utřít slinu, co se mu nahromadila v koutku úst. Měl chuť tu ruku jako za starých časů utřít do Rina, ale zvládl s touhle touhou bojovat a neudělat to. Byli přeci jenom na misi.
[rikuto_rec]Tak jo, před čtvrtou u domu starosty.[/rikuto_rec]
Bouchl si pěstí o Rinovu pěst, jak už to musel mít Rin za ty roky u Rikuta naučené a pak se na patě otočil a vydal se od Rina. Po třech krokách se ale ještě otočil rychle na patě směrem na Rina.
[rikuto_rec]Ale prosím tě, neudělej žádnou blbost a nevyvolej poplach po celém městě. Než něco řekneš, zanalyzuj pořádně tu situaci![/rikuto_rec]
Pokusil se o co nejlepší hlasovou imitaci Itaneho. Dvěma prsty jedné ruky ještě během téhle imitace naznačoval, že má bradku. Pak už se teda s uchechtnutím fakt otočil a vydal se zpět k tržišti. Odsud zkusil najít nějakou hlavní cestu, po které se vydal. Jeho cíl, by měl být přeci na jejím konci. A tak se rozhlížel a čekal, kdy dojde k poslednímu baráku, na který určitě půjde bez zaváhání zaťukat/zazvonit.