Brána a hradby Sunagakure

[hitoshi_jmeno]

Bylo jasné, že už Tenda a Tenza nezachrání. Měli je plně v moci a nebylo nic, co by tady mohl udělat. Vypadalo to, že nebude moc splnit kabovo přání, které mu dal než se ponořil do bezvědomí. Na jednu stranu mu to vlastně bylo jedno, protože věděl, že je chtějí využít. Horší byla situace okolo Rina, toho taky nemohli zachránit, protože se vydal dobrovolně jako rukojmí. Hitoshi vlastně přemýšlel, že tady nemá co udělat. Nebylo tu nic, co by mohl rozhodnout nebo aspoň někomu pomoc. Jeho mise skončila, chuuninské zkoušky nevyhrál a dvojčata nezachránil. Kabu nejspíš zatknou až se probudí v aréně a budou ho vyslýchat. Podíval se smutně na Rina. Sotva se našli, tak se zase musí rozloučit. Pokývnul na něj, aby věděl, že chápe jeho ochotu se jim vydat. Čekal co bude dál.

Bylo nutno podotknout, že vesničané ze Sunagakure nebyli pod žádnou nadvládou, to, že zvolili, že můžete odejít byla jejich vůle, kterou evidentně maskouni respektovali. Problém byl, že to byla ta část vesnice, která musela určitě souhlasit s jejich myšlenkami, protože zbylá část teď buď ležela někde na hromadě mrtvol nebo byla raněná bůh ví kde. To samé bylo s ninji. Ani jste nevěděli, co se stalo Raikagemu a Kazekage. Věděli jste jen to, že Kazekage byla poražená. Všechno nahrávalo tomu, že se situace proměnila v to správné peklo pro někoho, kdo nesouhlasil s myšlenkou této skupiny. Ale jaká byla vlastně jejich myšlenka? To nikdo z Konožských vlastně nikdy nezjistil. Byly tu náznaky, ale evidentně jste nebyli ani hodni, abyste tuhle myšlenku věděli. Bylo to prostředím, ve kterém jste vyrůstali? Ohnivá vůle byla světově známým pojmem a byť ne každý ninja z Konohy se jí držel, byla hluboce zakořeněná v každém z nich. A proto se skupinka konožské mládeže tolikrát dostala do křížku s tímto uskupením a nikdy jim nebylo zodpovězeno jednoduché - proč?

Jedinou záchranou bylo, že se Rin rozhodl chovat týmově a vydal se napospas ženě s maskou Kohouta. Tygr v ten moment složil několik pečetí a z dalších portálů vypadl Ichiro, Aiko a Taiyo. [rec=kohout]"Nemusím je ošetřovat, Konoha na to má vhodné lidi,"[/rec] pronesla slepice, zatímco došla k Rinovi a položila mu ruku na rameno. [rec=kohout]"Budeme spolupracovat tak jako kdysi, mladý Yami Rintaro,"[/rec] pronesla klidně a luskla prsty. V ten okamžik zmizela spolu s Rinem i Taichim.
Tygr mezitím sledoval jak se Aiko dala do léčení Shikamuneho. Evidentně byla uvedena do obrazu ještě než se sem dostala. Všichni tři ranění žili. Saru byl jen v bezvědomí, Shikamune reagoval a rány se mu hojily a Kokuryuu jen nenávistně probodával tygra na obloze.
[rec=tygr]"Věnovali jsme vám život. Lidé Konohy nejsou naši nepřátelé, ale žijí příliš dlouho ve snu, který už není realitou,"[/rec] vyslovil tygr, načež vás přemístil na hranice země Ohně a země Větru.

Slovo závěrem:

Hitoshi jako jediný dostal na výběr. Mohl pokračovat se skupinou z Konohy do Konohy, mohl se vrátit do Ame a doufat, že tyto nevysvětlitelné události půjdou použít jako argument a tedy šance na pomstu, navíc měl i svitek od Kaby, který by mohl pomoci. A nebo se mohl znovu vydat na cestu za svým cílem. Kam ho zavede, to byla otázka.

Než se Konožská skupina dostala do vesnice, dorazily tam již i zprávy o tom, co se v Suně stala. Kazekage, její rodina a věrní, co přežili byli z vesnice vyhoštěni a vesnice odstoupila z Aliance. Mrtvých byla asi jedna třetina, co však bylo zajímavé bylo, že nikdo z maskounů ve vesnici nezůstal, aby jí vedl. Vesnice si zvolila nové vedení a prý chtěla vyjednávat o příměří s ostatními v jiné podobě. Celá ta situace byla dost chaotická.

Po návratu byly vydané jasné rozkazy. Jelikož Saru byl v bezvědomí, Shikamune nebyl ve stavu, aby mohl mluvit a Kokuryuu byl též hospitalizován, byl Rikuto, Ichiro a Morio předvoláni k Hokagemu do kanceláře, aby podali svědectví - začínáte ve vesnici tam.
Taiyo nedostala příkaz, aby se tam dostavila, místo toho se ozvala Sarada, která jí sdělila, aby neprodleně dorazila do klanu Uchiha - začínáš ve vesnici tam.

Zde můžete napsat ještě reakce na poslední momenty v Suně!

[rintaro_jmeno]

Nakonec se ukázalo, že Rinovo slovo tady žádnou hodnotu nemělo, což ve výsledku vlastně asi ani nebylo žádné překvapení. Moc času na rozloučenou Rin taky nedostal, takže než zmizel, stihl svým kamarádům věnovat aspoň jeden poslední úsměv plný naděje. Možná byla falešná a už se nikdy neuvidí, ale nechtěl, aby poslední věc, kterou uvidí na jeho tváři, bylo zoufalství a strach.
Mezitím, co se portál zavíral a všichni před jeho očima se vzdalovali, odvázal si z hlavy svou ochranou čelenku se znakem Konohy a prohodil jí portálem k Hitoshiho nohám. Nikdy v něj nepřestal věřit a jeho činy od odhalení jeho identity ve finále Rinovi dokázaly, že to tak bylo správně. Možná že na svojí cestě několikrát narazil a udělal špatná rozhodnutí, ale byl to jen člověk. Stejně jako Rin. Stejně jako hokage. Stejně jako kdokoliv jiný. Všichni chybovali, ale důležité bylo dívat se dopředu.
Tímto činem chtěl Rin ukázat Hitoshimu, že je před ním možnost vybrat si. Jestli si čelenku vezme a nebo jí tam nechá pohřbenou pod hromadou písku, už bylo na něm. A ať to bude jakkoliv, Rin v něj věřit nepřestane.

[rikuto_jmeno]

Rikuta gesto od Rina vůbec nepřekvapilo. Naopak ho motivovalo. Jak mohl vůbec přemýšlet nad tím, že by se nechal Rin zmagořit. Klidným krokem došel k Hitoshimu a položil mu pravou ruku na jeho levé rameno.
[rikuto_rec]Musím si udělat rychlou zastávku v Konoze a potom přivedu Rina domů. Vrátím se s ním i kdyby to mělo trvat roky. Nebo vůbec. A parťák na takovou cestu by se mi hodil..[/rikuto_rec]
Řekl klidným hlasem bez toho, aniž by se na Hitoshiho koukal. Tak nějak stále pohledem propichoval místo, kde ještě před chvílí stál jejich kamarád. Ať se Hitoshi rozhodl jakkoliv, pokračoval Rikuto do Konohy s ním nebo bez něho. No, na výběr přeci jen neměl. Pokud ale s ním, tak mu logicky na těch pár dní nabídl azyl u nich doma.

[ichiro_jmeno]
[rec=ichiro]""[/rec]

Boj v místnosti jako tahle pro něj byla dost obtížná, nejenže byl špatný na boj na blízko ale musel dávat pozor na všechno co použije, aby tím nezasáhl někoho dalšího. Všechno ustalo v moment, kdy nastal všude kolem něj klid...co se stalo...vlastně, něco ho vtáhlo do čehosi. Jenže jakmile uslyšel hlas, jen sebou škubl. Necítil nepřátelství z toho hlasu, ale neznal ho. Co víc pro něj byl děsivé, ten hlas znal jeho. Chtěl se ozvat, jenže v ten moment vypadl na zadek kde si, kde to poznal, jelikož tímhle místem procházel - ale celkově se to tu...změnilo.
Upřímně nechápal, co se zde přesně děje. To že Rin byl na odchodu...jestli vážně sem přišli kvůli němu...tolik lidských životů kvůli jednomu, heh. On sám stále nechápal myšlenku války a spíše, ani nechtěl ji moc chápat. Z knih věděl, že se boje začli kvůli větší hlouposti. Rozhodl se nijak neozývat, jen pozoroval a pomáhal Aiko, když potřebovala někoho přidržet, nebo něco. Atmosféra byla...opravdu těžká nyní. Dost ho překvapilo, jak skončil Kokoryu-Dono. Jenže na druhou stranu, byl rád - že přežil. Jen zakroutil hlavou.
Nastalo další přemístění, avšak byl to trošku jinačí pozit než ten předešlí a nyní - bez hlasu. Atmosféra se moc neměla a pak nastala cesta zpátky do vesnice.

Fūma Morio

Existovali momenty v lidském životě, kdy se dělala rozhodnutí, na kterých lpěla budoucnost. Následně podle důsledků nazýváme tato rozhodnutí špatná či správná. Morio ve svém krátkém a obyčejném životě dělal málokdy kritická rozhodnutí a určitě neudělal žádné takové, které by mělo fatální dopad. Jenomže tento moment byl sám o sobě frustrující. Bezmoc. Strach. Obavy. Všechny negativa v lidské duši začaly vzlínat na povrch. Probourávaly se samotnou existencí lidské bytosti až na povrch a schránku začala zaplavovat vlna za vlnou. Takový měl právě Morio pocit. Jakoby padal nekonečnou spirálou emocí do nicoty a nedokázal najít žádné řešení z této situace. Ve výsledku to byla jenom realita ve své nejčistější podobě. On byl jenom kluk s lukem. To, co ovlivňovalo svět, se ale klukem nikdy nenazývalo. Zmohl se jenom na poslední pohled do Rinova úsměvu. Symbolizoval snad naději? Světlo, které je mělo vést?
Nakonec se objevil i zbytek konožského týmu, naštěstí všichni zdraví a celý. Morio musel od Shikamuneho odstoupit, aby mohla Aiko vyléčit jeho zranění. V jiném momentě by žasl nad silou jejich hlavní medičky. I v jiném stavu dokázala nadále bezpochybně dělat svoji práci. Na co se ale zmohl on? Nedokázali porazit ani blbou větev. Zatracenou větev. Než se ale nadál, všichni byli pryč. Pamatoval si už jenom, jak Rin zahodil svoji čelenku. Asi to bylo něco šlechetného. Udatného a odváženého. Padla totiž k Hitoshimu, se kterým zřejmě měli bujnou historii. Ale když se porovnával Morio se všemi, jeho historie byla spíš páchnoucí mlha. Bez nějakého dalšího vyjádření šel ale se zbytkem. Zpátky. Do Konohy.

[taiyo_jmeno]

Taiyo konečně z černé tmy vypufnula na zemi u brány ze Suny. Nechápavě zamrkala. Byla jak ve snu. [myslenky=taiyo]Co to všechno znamená? Proč jsem tady?[/myslenky] Koukla směrem na oblohu. Tygr mluvil něco o tom, že jim darovali život a Konoha není nepřítel a o dalších kravinách. Pak zahlédla ... Rina? [rec=taiyo]"Rine?"[/rec] špitla nechápavě. Proč s nimi odcházel? Co se tady ksakru stalo?
Taiyo potřebovala prohledat Sunu, aby našla Gina a zkontrolovala, že je v pořádku, ale vesničané jasně naznačili, jak to bude celé pokračovat dál. Prostě tu možnost nedostala. Cestou do vesnice od všech, kdo tam šli, zjišťovala, co přesně se stalo. Když zjistila, co se dalo, tak už jen mlčela. Byla naštvaná. Úplně to v ní vřelo. Chtěla je všechny zfackovat za to, že nechali Rina odejít, ale na druhou stranu tušila, že ona sama by nedokázala to, co dokázala oni... Ach, tohle byla tak prekérní situace.