Hokage-iwa ¦ Hokage Rock

Tady bude časem nějaký epic popisek! A i obrázek.

Kageyama Rin

Naštěstí dostali nějaký čas k tomu, aby si doma vyzvedli věci, pokud si je zapomněli. Rin musel spěchat, protože bydlel na úplně druhé straně od místa, kde byly do skály vytesány hlavy kagů. Vůbec ničím se nezdržoval. Vzal si svoji výbavu, připnul jí k pasu, vyskočil oknem na střechu a už si to mířil na místo setkání.

Když na místo dorazil, někdo už tam určitě musel být, protože Rin rozhodně nemohl přijít první. Momentálně se snažil popadnout dech, protože běžel přes celou vesnici. Stejně jako Rikuto předtím, se tam teď posadil na zadek. Na rozdíl od něj ale nezačal svačit.

Uzumaki Rikuto

Rikutovi se vůbec nelíbilo, jak ten šupák lezl za Hinami. Měl tam zůstat a hlídat jí, ale zároveň si nemohl dovolit přijít zase pozdě. Rikuto takto šel ulicí a levou rukou zaťatou v pěst bouchal do pravé ruky, kterou měl otevřenou a bouchal se do dlaně. Debilní popis, ale všichni se určitě chápeme. Najednou se Rikuto zastavil. Udělal tak pět kroků zpět a tam to bylo. Zářilo to na něj přes celou ulici. Byl to riskantní krok, ale pokud je cena vyšší než riziko, tak do toho člověk musí jít. Rikuto několika rychlými kroky přeběhl ulici a spustil.
Prosím akci 1 + 1 mega Konoha burger se značkou Sedmého s sebou..!
Zakřičel a už vyndaval penízky co měl po kapsách. Naštěstí mu to stačilo, krom jídla neměl prakticky žádné výdaje, takže svůj koníček v pohodě uživil. Pán se velice snažil a Rikutovi dal velkou tašku s dvěma burgery. Rikuto jeden okamžitě chňapl a dal se do jídla. Druhý měl v plánu sníst až k večeři. No a tak došel s napůl snědeným burgerem na místo srazu, kde už seděl ten fialový šupák. Rikuto si ho dlouze změřil pohledem, když zrovna žvýkal opravdu velké a chutné sousto.
Hej Rine..
Pravil poté, co poměrně nasucho polkl sousto.
..co kdybych ti řekl, že mám ještě jednoho takového krasavce v tašce a protože jsem opravdu gurmán a milovník jídla, tak ho nechci nechat trpět a vychladnout..?
Pravil a nahodil šibalský úsměv. Před Rikutem za jeho ninja kariéru stálo hned několik těžkých rozhodnutí a zrovna toto se řadilo mezi ta nejtěžší. Né tak chutné jídlo na večer, nebo projevit úctu kuchaři a předat jeho klenot někomu jinému? Rikuto se za normálních okolností o jídlo nedělil, takže tohle byla opravdu pocta.

Uzumaki Kaen

Dorazil nahoru na horu dost brzo. Nebyl to šupák, co chodil pozdě jako jeden nejmenovaný poloUchiha...nemluvě o tom, že vše co nějak potřeboval nosil vždy s sebou. Výhoda života na cestách. Vždy máte vše po ruce. I tak se ale po cestě coural a obdivoval krásy Konohy, takže mu to chvíli trvalo...
Viděl, že tam už nějací lidé jsou. Dokonce tam byl i Rikuto a....opravdu měl v ruce to, co si Kaen myslel, že vidí? Oh...
Aniž by si ho Rikuto všiml, došel až za něj, jednu ruku si opřel o jeho rameno, druhou sáhl do té tašky, co měl a o které zrovna mluvil a vytáhl z ní tu zabalenou nádheru. Hezky jí rozbalil a chystal se zakousnout, když dostal pocit, že ho někdo sleduje. Ohlédl se a uviděl, že tam stojí Aiko a tváří se....hladově? A nebo zamilovaně. Hm...Podle toho, kam mířil její pohled spíš to první. Zkusil to...trochu s tím burgerem zamával. "Ehm...chceš půlku?" zeptal se jí.

Hatake Hibiki

No, on byl už na misi připravený, ale potřeboval si pořádně utříbit myšlenky, a tak to vzal okružní cestou po Konoze, a to znamenalo, že mu to trvalo nějakou chvíli. Ale protože se nemusel stavovat doma, tak přecijen mohl být mezi prvními kolem hory. Každopádně, protože byl pořád celkem ponořen do vlastních myšlenek, nijak moc se neangažoval s ostatními. Počítal s tím, že se něco bude dít, a počítal s tím, že v Konoze to nebude. Moc si tedy domova neužil.. ale taková už byla práce. Jejeich mise teď a tady ale zněla hrozně důležitě. Nepadal na něj tlak nebo nervozita, spíš... si konečně uvědomil, o co by mohlo jít. Budou muset postupovat opatrně. Každopádně.
Našel si nějaké hezké místo, kde se mohl opřít, aby mohl stát stejně blbě opřený a koukající po okolí jako předtím.. ale protentokrát doopravdy nekoukal, jen tak do blba. Nechal si tam ty ostatní šupáky prát se o jídlo a raději přemýšlel.

Taiyō Kurama

Taiyō věděla, že má čas. Nechtěla tedy zbytečně trapčit na skále a vzala to tedy delší cestou. Zároveň si tak mohla pohlídat, zda jí někdo nesleduje, nebo tak.
Na místo určení dorazila ... emm... to je jedno... prostě tam dorazila. Většina se prala o jídlo a Hibiki byl nějaký moc zamyšlený. Nechtěla ho rušit. Vypadalo to důležitě a tak tam jen tak stála. Pravou ruku si položila na rukojeť dýky od Rina, kterou měla připevněnou u pravého boku. Dobrý, mám jí. řekla si v duchu a pak ještě jednou zkontrolovala i ostatní výbavu. Jen tak pro jistotu. Stejně neměla co jiného dělat.

Senju Aiko

Jakmile se Kaen podíval na Aiko, okamžitě věděla na co myslel. Prudce se pohnula v před a její pěst se zastavila těsně před jeho obličejem. Pak se jen usmála. "No samozřejmě," pronesla klidným hlasem, udělala pohyb ukazovákem a burgr se rozpůlil přesně uprostřed. Její chakra skalpel neřezal jen těla... ale i chutné jídlo. S chutí se do toho zakousla. "Díky, mladej," poděkovala Rikutovi, zatímco se nacpávala.

Uchiha Itane

Itane se nemusel nikde zdržovat, svojí výbavu si sbalil už předem, jen si do lahve natočil čistou vodu a vyrazil přímo na monument, který shlížel na Konohu. Vypadalo to, že většina se sem již stihla dostat, což bylo dobré. Jak očekával, poslední bude určitě jeho táta. Proto se jen opřel o nějakou skálu a čekal. I když, asi by lhal, kdyby řekl, že ho nezajímá jak se otevírá takový průchod do hlavy Hokageho.

Uchiha Akitoshi

Akitoshi to měl s Hikumem trochu těžší a nejspíše fakt dorazili poslední. Akitoshi byl nejspíše rád, že vůbec šel. Nadruhou stranu, už mu zase fungovaly všechny končetiny, takže si asi tolik stěžovat nemohl.
Jakmile se dostavil, došel až na kraj hlavy Naruta, kam museli všichni seskákat. Aiko a Kaenovi naznačil, aby šly k němu. Stál teď u jednoho kamenného bodce, který tvořil vlasy sedmého. "Tak jo, jdeme na to. Připraveni?" zeptal se těch dvou. Už od svých mistrů věděli, že to museli udělat současně, jinak by se jim tu taky mohla objevit nějaká překvapení. "Udržíme to otevřené pouze chvíli. Musíte hned dovnitř!" varoval všechny kiďata, zatímco složil prostou pečeť na soustředění chakry. "Sannin hiketsu kai!" přikázal a otevřel ústa. Z nich se vyplazil had modré barvy a dotkl se skály před nimi. V tu samou chvíli řekla to samé Aiko a zahrála si na Rona, z jejích úst vylezl dlouhý slimák a též se dotkl skály před nimi. Snad to Kaen nepodělal.
Jakmile se tak stalo, za nimi se na zemi odsunulo nějaké kamenné víko. Do teď nebylo vidět. Uvnitř byla tma jak v pytli. A ještě jedna věc... jakmile se víko odklopilo, začala se od něj rozjíždět pečeť Kuchiyose. Měli jste jen několik sekund než se dokončí a průchod zahradí... evidentně něco velkého.
Jakmile proskočil poslední z vás, vyvalil se oblak dýmu, který signalizoval, že nově příchozí dorazil... Ale to už jste neviděli.

Hatake Hibiki

Nikdo si ho moc nevšímal, takže on si nemusel moc všímat nikoho, a s tím byl tak nějak spokojený. Teď po tom, co všechno před misí udělal už by neměl proč se bát skočit do té absolutní temnoty. Nevěděl, jak moc špatné to bude, až si Hinami uvědomí co provedl a vůbec, a jak budou věci dál po tom, co mise bude u konce.. ale věděl, že teď může na tu misi jít s docela čistým svědomím. Věděl, že se může soustředit právě na ní.
No, hlava bývalého Hokage se otevřela a temnota vítala jak Hibikiho, tak všechny ostatní. Hibiki na nic nečekal a skočil tedy dolů.

Kageyama Rin

Rikuto se rozhodl, že bude hodný chlapec a nabídl mu jídlo. Jenže pak přišel jeden z těch lidí, co předtím byli v sídle klanu Uchiha a prostě si ho vzal. Rin se trochu zamračil, ale rozhodl se, že to tentokrát nechá být. Možná to bylo tím, že krátce po tom dorazila Taiyo a Rin si všiml toho, že u sebe pořád má zbraň, kterou jí dal. Podíval se na ní a mile se usmál. Sám potom sáhl do tašky u pasu a vytáhl z ní sponku, kterou dostal na oplátku od ní. Pořád jí měl. Nosil jí sebou pro štěstí. Když se objevil pan Uchiha, tak Rin sponku znovu schoval a soustředil se na to, co se tu dělo.
Dospěláci udělali nějakou společnou techniku a otevřeli průchod. Hibiki skočil jako první. Rinovi se úplně nechtělo skákat na místo, které se muselo otevírat spešl technikou a navíc tam nic nebylo vidět, ale teď už se vracet nehodlal. Nadechl se a skočil za Hibikim.

Uzumaki Kaen

Kaen se upřímně lekl, že dostane zase přes hubu. Naštěstí se pěst Aiko zastavila. 
No a pak přišel Akitoshi a mohli se dát do díla. Kaen dojedl ten burger, aby měl volné ruce na techniku a šel se přidat k Uchihovi a k Aiko. Složil stejně jako oni jednoduchou pečeť. 
"Sannin hiketsu kai!" pronesl spolu s nimi. Avšak na rozdíl od nich mu z pusy žádné zvířátko nevylezlo, místo toho se jeho jazyk změnil na žabí jazyk, který vystřelil proti tomu šutru před sebou.

Hyuuga Hinami

Řekněme, že se Hinami nějak dala do pochodu a došla až na místo střetnutí. Trvalo jí docela dlouho a to ani nemusela domů. Jen byla furt dost v šoku z toho, co se stalo. Byl vůbec zázrak že se dokopala k tomu někam jít. Všichni už tam byli. Rikuto se tam dohadoval o jídlo, Itane stál někde opřený..a stejně tak i Hibiki... Když si ho Hinami všimla, trochu zrudla, jelikož si vzpomněla na tu pusu. 
Naštěstí tam došli Akitoshi-san s Itaneho strýčkem a začalo se něco dít, takže mohla myslet na jiné věci.
Z toho, co tam Aiko-sensei s ostatními prováděl, jí zamrazilo v zádech. Ne proto, že by jí to děsilo...spíš to bylo nechutný.
No a když se otevřelo víko, skočila dovnitř stejně jako ostatní.

Uzumaki Rikuto

V lidském životě dojde k několika momentům, které vám změní život. Ať se jedná o lásku, zradu, či smrt. V historii se stalo už spousty zrad, ale tu, kterou právě zažíval Rikuto...takovou jen tak nikdo nezažil. Rikuto se otočil na Kaena a ošklivě se zamračil.
Když si vzpomenu, že si mě jako dítě používal na balení holek..
Pravil smutně Rikuto. Poté začali dělat nějakou dost nechutnou techniku, při které se člověk až podivil, jakto, že si Kaen s takovou schopností nebyl schopný nějakou holku udržet. Ale to je vedlejší.
Až se vrátím, tak mě pozveš na něco fakt hodně drahého. A já pak budu předstírat, že mě zajímá tvé lovení holek a jak věřím, těm tvým historkám..
Pravil Rikuto se škodolibým úsměvem, k tomu všemu dodal mrknutí a následně skočil za ostatními dolů.

Taiyō Kurama

Taiyō si všimla, že se na ní Rin dívá a pak dokonce z tašky vytáhl sponku od ní. To Taiyō zahřálo u srdíčka. Tváře jí zrudly. Milý úsměv Rinovi oplatila.
"Připraveni?... Vlastně ani ne. říkala si v duchu a přitom pozorovala ty tři, jak jdou otevírat portál. Mo... mo.... moment... dovnitř? Jen tak? Cože? protestovala Taiyō v duchu. Než však začala protestovat i nahlas, tak už ty tři otevřeli kamenné víko a zároveň očividně přicházelo něco nemilého.
Takže jediné co zbývalo bylo skočit do díry, kde jí čekala černo černá tma. Jen doufala, že nikomu ze svých přátel nepřistane na hlavě. Co nejrychleji skočila do díry.

Kagami-Uchiha Hikumo a Uzumaki Kaen

No a objevil se obří Kerbero-had. Well. Jestli se do teď snažili, aby si nikdo ničeho nevšiml...tak tohohle si už všimla minimálně celá Konoha...
A Akitoshi to hodil na ně. "Jak jinak...zase musím uklízet tvůj bordel..." postěžoval si Hikumo. Obvykle se jednalo o úklid kuchyně....dnes to byl fucking obří had. 
"Oooooy! Přicházíme v míru...! Nemohl bys prosím prostě puffnout zase domů...?" zakřičel na toho hada Kaen a mával při tom rukama, aby si ho ten had všiml. Naštěstí tedy šel někam stranou, aby, kdyby ho to chtělo zabít, aby to s ním nevzalo Aiko-chan s Akitoshim. 
"Jak takovej retard může být sannin..." zamumlal si Hikumo pro sebe a povzdychl si.

Kagami-Uchiha Hikumo a Uzumaki Kaen

Had nevypadal, že by chtěl udělat puff domů, jak ho Kaen hezky žádal. Místo toho na něj zaútočil. Kaen si povzdychl. "A to jsem ho hezky požádal..." postěžoval si, přičemž pomalu zavrtěl hlavou. Pak po ninjovsku zmizel, když na něj had útočil. Objevil se nad ním s připravenou pečetí. "Kage Bunshin no jutsu!" Vyvolal si kloníka, takže teď tam retardi byli dva. No a společně začali něco kout. Přesněji takovou velkou modrou rotující kouli... "Ōdama Rasengan!" zvolal a zarazil tu velkou kouli do hadova těla. Přesněji do krku prostřední hlavy. 
No a než zbylé dvě hlavy stihli nějak toho rudovlasého šupáka zakousnout, Hikumo se kousl do prstu složil pár pečetí. "Kuchiyose: Yatai Kuzushi no Jutsu!" zvolal při plácnutí do země, načež nad hadem s puffnutím přistál opravdu veeeelký vlk. Předníma tlapama přímo na ty zbylé dvě hlavy.

Kagami-Uchiha Hikumo a Uzumaki Kaen

Zatímco si Kaen s přiblblým úsměvem na tváři oprašoval ruce po dobře odvedené práci...protože to byl solidně provedený Oodama rasengan...Akitoshi se pustil také do práce a pak padl na hubu. Kaen se na něj ohlédl, párkrát překvapeně zamrkal...nebo teda spíš nechápavě. 
Hikumo na druhou stranu...si takticky skrýval obličej do své dlaně. "Jsem obklopen idioty..." zamumlal si. Vlk, kterého před tím vyvolal do něj šťouchl čumákem. Skoro ho to až srazilo na zem..přeci jen to byl obr. Hikumo si dlaň s tváře sundal a zamračil se na svého bezmocně ležícího bratra mezitím co drbal obří ňufák. "Domů tě nepotáhnu..." pronesl k bratrovi.
"Dobrá práce." pochválil s úsměvem vlka...oprava...vlčici a ta pak puffla domů.

[hibiki_jmeno]

No, a tak se po doteka každého znova někam naportovali, dalo by se říci, že už poněkolikáté. Protentokrát ale na místo, co znal. No, a jestli byl Itane někde na vrcholu kupy, tak i Hibiki, takže by to snad neměl mít těžké. Opatrně se sesunul, aby u toho někomu neublížil. Byl sice absolutně vyčerpaný a jeho chakra nebyla daleko úrovni mého momentálního bankovního účtu, ale fyzicky vlastně nebyl nijak zraněný. A tak se odklidil, aby se mohlo postarat o ty zraněné.
[rec=hibiki]"Chyběli jsme?"[/rec] zeptal se Hibiki, když se odpotácel někam vedle, aby se nepletl, ale rozhodně chtěl vědět, co nového se událo v Marce. Starý Uchiha vypadal, jakoby s nimi už nikdo nijak nepočítal. To se mu moc nelíbilo, ale tak zase na stranu druhou, rád překvapoval lidi. Doufal, že teď překvapili příjemně.

[rikuto_jmeno]

No a svitek je všechny přenesl zpět do Konohy. Vypadalo to, že svým způsobem byli úspěšní a dokonce všichni přežili, i když Itane dostal pěkně na držku. Rikuto vlastně vyvázl bez zranění, takže se nějak taky odplazil z chumlu a vyvalil se na zem. Jeden by nečekal, že bude příjemné občas i ležet a nic nedělat a jen tak pozorovat oblohu. Do toho všeho napětí a ticha se najednou ozval Rikutův dost hlasitý žaludek. Ano, byl čas na nějakou baštu, jenže žádnou u sebe neměl. Tak, kampak si dnes zajde? V tom si Rikuto vzpomněl na rámen, který připravoval. Takže dnes bylo rozhodnuto!
[rikuto_rec]Dobrá práce lidi..[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto během toho co ležel pohodově na zádech. Následně zvedl do vzduchu pravou ruku se vztyčeným palcem, to nemohlo chybět.

[hinami_jmeno]

No a jakmile se chytli Taiyo, vycuclo je to z prostoru a vyplivlo na hoře Hokagů. A to pěkně na hromadu, což nebylo zrovna příjemné...Hinami měla to štěstí, že byla někde na vršku té kopy. Hned jak se vzpamatovala, opatrně slezla a sedla si unaveně na zem. Konečně byli zpátky. To už u nich byl i Itaneho táta a sundal z té hromady svého syna hned potom, co se na ně na všechny díval, jakoby vstali z mrtvých. Očividně nečekal, že se ještě někdy vrátěj.
Hinami se chystala zeptat, co se děje...jenže si všimla, že je Itane zase v bezvědomí. Hinami už pravděpodobně neměla dost sil na to Itanemu pomoct, ale to ani nemusela. Všimla si blížících se mediků. Oddychla si. Ti budou lépe vědět, jak mu pomoci.
[rec=hinami]"Jak dlouho jsme byli pryč?"[/rec] zeptala se pak Akitoshiho-san.

[taiyo_jmeno]

Vypadalo to, že svitek byl vlastně takový cestovní prostředek a hlavně cesta ven. Tedy podle toho co Taiyō během přistání zahlédla. Že by konečně byli doma? Není to jen další zkouška? Jistě už není. Vždyť už mají svitek.... ehmm.... tedy půlku svitku.
Ač se to nezdálo, tak vlastně všichni byli nehorázně těžší. Zvlášť když leželi na chudince Taiyō. Takže prosím všichni slezte pryč.
No a jak Taiyō čekala, na vysvobození, tak pozorovala půlku svitku, který se snažil odhalit sve tajemství. Taiyō na to koukala vyjeveně. [myslenky=taiyo]Co to znamená? A nové listí vyraší? Že by určoval novou trojici? Ale co s tím ma společného šala, věneček a dětský luk? [/myslenky] už natahovala ruku, že jednu z těch věcí vezme do ruky a poradne ji prozkouma. Kdyz se objevil Akitoshi. Vypadal .... mnohem lépe. Ne že by mu to Taiyō nepřála, ale musel v tom být nějaký háček. Hinami byla rychlejší a zeptala se na velmi důležitou otazku. Taiyō doufala, že to budou maximálně týdny. Roky už by byly moc.
Taiyō se mezitím ještě jednou podivala na pulku svitku. Tolik se nadřeli a přesto mají jen půlku svitku. Asi tak trochu i jeji chybou. Přesto tu byla ještě jedna otázka: přes koho se Tygr dostal až ke svitku. Kdyby to zjistili, tak možná zjistí i jak to udelal a příště by tomu zabránili..... ale jak to zjistit? Teď už asi bylo pozdě. Něco uvnitř Taiyō se jí snažilo přesvědčit, že ona by to být nemusela. Vždyť má...... nebo minimálně měla v mysli Saradu-san. Ta by o něm snad věděla a kdyžtak ho vyštipala, ale nic nebylo jisté.

[rintaro_jmeno]

Seběhlo se to hrozně rychle. Nejdřív se drželi za ruce, a pak puf! Najednou tam nebyli a byli zase jinde! Rinovi už tohle přemísťování se lezlo krkem. Nebylo to normální, přenášet se z místa na místo. Kam se vytratilo kouzlo staré dobré chůze? Naštěstí to ale vypadalo, že jsou konečně doma. Po dopadu se sesunul z hromádky a zůstal ležet na zádech. Pozoroval to krásné skutečné nebe a pořádně si oddychl. Když se objevil pan Uchihů, Rina vůbec nenapadlo to, že nevypadá tak špatně jako předtím. Jeho mozek se před chvílí plně soustředil na boj s tygrem a těmi jeho kopiemi. Než bude zase schopen nějakého velkého soustředění a spojování si věcí dohromady, chvíli to potrvá.
Přišlo několik krátkých otázek. Jestli chyběli nebo jak dlouho byli pryč. Proč se nikdo neptal na to nejdůležitější? [rec=rintaro]"Kde je ten šupák, co mi sežral hamburger?"[/rec] zeptal se Rin a zvedl u toho ruku jako slušně vychovaný chlapec.