Naruto text-based RPG game.
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  Seznam uživatelůSeznam uživatelů  Uživatelské skupinyUživatelské skupiny  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  

Share | 
 

 Jak jsem změnil svět // Část první

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down 
AutorZpráva
Red

avatar

Poèet pøíspìvkù : 449
Join date : 29. 02. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Jak jsem změnil svět // Část první    Mon Jun 20, 2016 12:41 pm

Dopředu se chci omluvit všem, jejichž postavy budu vyobrazovat naprosto špatně. Pořád je ale moc dobře neznám, takže pokud se přes to přenesete, děkuji. X3


_______________________________


"Náš svět je vážně zvláštní. Jeden by si řekl, že po tom všem, co už zažil, ho nemůže nic dalšího překvapit. Je to ale pravda? No, hádám, že se k tomu dostaneme. Nejdřív ale všechno pěkně popořadě. Zkuste si představit tohle. Probudíte se. Nebo vás možná probudí slunce, které vás svými paprsky bije do víček vašich nevyspaných očích. Ať je to tak nebo tak, ještě chvíli se převalujete v posteli. Pak jdete do koupelny, umyjete si obličej, vyčistíte zuby, učešete vlasy. Pokud jste stejně výstřední jako já, třeba si i namalujete oči. Oblečete a nasnídáte se. Pak výjdete ven. Je krásně. Slunce svítí, musíte si zakrýt oči. I tak vám možná chvíli zaslzí. Nejsem ranní ptáče, vždycky jsem s tím měl problémy. Všimnete si souseda od naproti, jak na vás mává rukou. I když ho třeba nemáte rádi, stejně ho pozdravíte. Není důvod k tomu být neslušný. Hlavně takhle brzo. A pak jdete na místo, kde se máte setkat se členy vašeho týmu. Když tam dorazíte, už na vás čekají. Protože narozdíl od vás dokážou vstávat jako lidé. Dozvíte se o tom, že v lese nedaleko vesnice se nachází skupina banditů, která přepadává obchodníky, co se snaží poctivě si vydělat nějaký ten peníz. Vašim úkolem je tyhle bandity najít a zlikvidovat. Proč by to pro vás měl být problém? Jste ninja. Dokážete používat techniky, o kterých by se normálním lidem mohlo jen zdát. Můžete vyvolat kopii sebe sama a poslat jí proti nějakému takovému banditovi, aniž byste se zapotili. S trochou námahy můžete vytvořit kouli ze surové chakry a klidně s ní složit větší budovu. A tak tedy vyrazíte. Misi splníte rychleji, než byste čekali, protože banditů bylo daleko míň a neměli žádný pořádný bojový výcvik. Cítíte se dobře. Proč by taky ne. Váš učitel zavolá svoje tým chuninů, kteří se postarají o zmlácené bandity a nejspíš je odvedou do vězení. Nevím, nikdy jsem se o tyhle detaily nezajímal. Nakonec se tedy vrátíte do vesnice, podáte hlášení Hokagemu a máte volno. Můžete ho trávit tím, že budete trénovat. Tajně se scházet s lidmi, kteří plánují změnit svět a nebo můžete být se svojí přítelkyní.
Takový může být každý den. Někdy vyrazíte na dlouhodobé mise, kde nabydete nové zkušenosti. Naučíte se nové techniky. Takové, o jakých se vám ani nesnilo. Potkáte nové lidi. Uděláte si nepřátele. Taky zažijete bolest a ztrátu. V tomhle světě to není nic neobvyklého. Je to skoro jako by jste si prošli vším. Akorát se to po nějaké době opakovalo v silnějších dávkách. Už to očekáváte. Co kdyby to ale bylo jinak? Co kdyby vás ještě něco mohlo překvapit?
Budu vám vyprávět příběh jednoho sedmnáctiletého chlapce. O tom, jak žil a zemřel. O jeho přátelích a nepřátelích. A taky o změně světa. Můj příběh."


______________________________________________________________

"He? To už je zase ráno?" Následovalo hlasité povzdychnutí. "Pitomý slunko." Zavrčel chlapec s fialovou hlavou a peřinou si zakryl obličej. Bylo to nepříjemné. Měl večer stáhnout záclonu. Byl ale unavený z tréninku, takže na to prostě zapomněl. To se přece může stát.
"Rine, jsi vzhůru?" ozval se ženský hlas za dveřmi. "Jdu dovnitř."
Ještě chvíli se nic nedělo, potom se ale otevřely dveře, ve kterých stála žena s dlouhými černými vlasy v culíku. Měla na sobě zástěru a voněla po pečeném kuřeti. Jo. Už byl skoro čas na oběd. Rin si samozřejmě přispal. Vždycky, když neměli naplánovanou misi, si přispal. Nebo když celkově nebylo nic, kvůli čemu by měl obětovat svůj drahocený spánek.
"Neměla bys svýmu synovi chodit do pokoje. Nikdy nevíš, co na tebe může čekat." Ozvalo se zpod peřiny utlumeně.
"Třeba syn lemra, co není schopný vylézt z postele včas, aby na něj jeho přítelkyně nemusela čekat?" odpověděla Rinova máma maličko provokativním tónem.
Rin pomalu vystrčil hlavu. "Je tady?" zeptal se. Matka přikývla. "Jak dlouho?"
"Něco málo přes půl hodinky."
"Hned přijdu." Řekl maličko zklesle, ale nakonec se přece jen usmál.
Když máma odešla z pokoje, Rin se pořádně protáhla, udělal dvacet kliků, a pak se konečně odebral do koupelny. Vždycky když se viděl takhle ráno v zrcadle, říkal si že by možná nebylo úplně marné, kdyby někdy vyrazil na misi v tomhle stavu. Pokud by narazili na nějakého nepřítele, nemuselo by dojít k boji, protože při pohledu na Rinův obličej by zahodil zbraně a utekl. Pustil studenou vodu, hlasitě zívl, umyl si obličej, vyčistil si rychle zuby a namaloval si spodní víčka očí svoji typickou modrou barvou. Pak ještě zaběhl do pokoje, kde se převlékl.

"Pamatuju si na to, jak jsem šel dolů a cítil příjemnou vůni mámina oběda. Jsou to chvíle, které vám připadají jako samozřejmost. Dokud o ně nepříjdete. Až pak si člověk uvědomí, jak moc mu něco chybí. To stejné platí pro vyprávění mého otce."

"... No a já přišel domů jako první. Slyšel jsme hrozně divné zvuky. Moje první rakce byla, že je to zloděj. Tak jsem vytáhl kunai a křičím - Kdo je tam?! Nikdo neodpověděl. Místo toho následovala hlasitá rána. Rozsvítil jsem světlo a všiml jsem si toho, že na kuchyňské lince sedí Rintarova Koneko a předstírá, že neví, co se děje. Celá kuchyň byla totálně rozbordelená, lednička otevřená. Na zemi rozbitá vejce. Tak se na tu kočku koukám, ona se kouká na mě. A ptám se, jestli to myslí vážně. Nejdřív vyjádřila svoje velké překvapení ohledně toho, v jakém je to tu stavu. A po chvíli naléhání se teda rozhodla říct, že je to Rintarova chyba. Prý jí slíbil už několik hektolitrů smetany. Tak si je jen přišla najít sama."
Rin, který pomalu scházel ze schodů, jenom vzdychl. Zase jedna z tátových historek. No, tentokrát to ale byla pravda. Následoval hlasitý dívčí smích. Rin se na chvíli zastavil. Pořádně se nadechl a nakonec tedy sešel dolů.
"Dobré ráno!" pozdravil hlasitě a podíval se na otce. Pak na matku. Tu už sice dneska viděl, ale předtím jí nepozdravil, tak to chtěl napravit. Nakonec se otočil na dívku sedící u stolu. Mile se usmál. "Ahoj, Shiori."
"Ahoj, Rine!" zavolala na něj od stolu a zamávala rukou.
"Promiň, že jsem tě nechal čekat." Omluvil se.

"Yamanaka Shiori. Hrozně milá a hodná dívka. Už si přesně nepamatuju, kdy jsme se potkali, ale bylo vím, že to bylo na společné misi s jejich týmem.Taky byli jen dva. Stejně jako my. Akorát s tím rozdílem, že jejich třetího člena zabili na misi."

Rin se posadil vedle Shiori a podíval se na otce. "Koneko tenkrát nekecala. Fakt jsem jí té smétany slíbil hrozně moc. Někteří ninjové mají zvířecí parťáky, kteří s nimi spolupracují, protože se mají rádi. Koneko po mně chce, abych jí platil smetanou. Dost často na to ale zapomenu. Ona ne. Nikdy. A někdy jí prostě potřebuju." Pokrčil rameny. "Ale i tak jí mám rád." Zašeptal nakonec dost hlasitě na to, aby to ostatní slyšeli, ale jen tak pro jistotu, aby o tom nevěděl jeho kočičí summon.
Shiori se zase zahihňala. Pak nastalo ticho. Z nějakého důvodu působilo docela nepříjemně. Jako by se kuchyní neslo něco zlého.
"Co dnes budete dělat?" zeptal se Rinův otec - Ranmaru. Shiori se tázavě podívala na Rina. Zřejmě to nevěděla. Nebo nic nenaplánovala. Ona taková nikdy nebyla. Žila mottem - Nikdy nevíš, co se zítra může stát. Žij přítomností. "Heh. Ironie."
Rin zamrkal. "No. Nejdřív si dám támhle toho macka." Ukázal na troubu, ve které se peklo kuře. "Pak se uvidí," pokrčil rameny. Nebyla to asi úplně uspokojivá odpověď, ale Ranmaru se stejně asi ptal jen proto, aby řeč nestála.
V podobném duchu se vlastně nesl celý oběd. Rin byl celý takový divný. Moc nemluvil, spíš jen odpovídal. Všimli si toho všichni. Shiori se to ale jako jediná rozhodla ignorovat.
Ranmaru věděl proč. Byly to přesně dva roky od toho dne.

_____________________________________________________________

"Děkuju za oběd, paní Kageyamová!" Zamávala Shiori a chytila Rina za ruku.
"Přijď zase, Shiori-chan!" Zakřičel Ranmaru a zalezl domů. Rinova mamka na dívku zamávala a taky se vrátila dovnitř.
"Jak ses vyspal?" zeptala se blondýnka. Vidíte. Málem bych zapomněl. Shiori měla krásné dlouhé blond vlasy. Nikdy nenosila culík nebo cop, jen je česala. A bylo to vidět. Taky měla pár modrých očí. Pod tím pravým byla malá piha. Rozhodně byste mohli říct, že to byla hezká holka. Zřejmě to byla nějaká normální věc u klanu Yamanaka. Shiori měla sestru, která by taky odpovídala tomuto popisu, ale ta snad vlasy nikdy nerozpustila.
"Možná až moc dlouho."
"Já jsem se vyspala dobře!" odpověděla hned na to. Rin ale nereagoval. Jak dokázala předstírat, že je všechno v pořádku, bylo fascinující. Nejspíš to mělo i nějaký vliv právě na Rina. Cítil se trochu blbě kvůli tomu, jak s Shiori (ne)mluví a i tak je s ním trpělivá. Měla ho vážně tak moc ráda?
"To jsem rád." Začal se usmívat.
Nějakou chvíli takhle šli ruku v ruce, až došli do parku. Tam se posadili na lavičku. Jak už bylo naznačeno na začátku. Venku byl pěkný den. Svítilo slunce, bylo teplo. V parku zpívali ptáci. Hned kousek za jejich lavičkou si hrála skupina dětí na schovávanou. I přesto, že tu bylo tolik hluku, působilo to opravdu hodně klidným dojmem.
Nejdřív tam jen tak seděli. Shiori se ale po chvíli pokusila políbit Rina. Jenže on se místo toho nejdřív odtáhl. Zastavilo jí to. Potom ho ale chytila pravou rukou za krkem a prostě ho k sobě přitáhla.
"Co tě trápí?" zeptala se.
"Přejde to." Odpověděl prostě a opřel se. Shiori vzdychla. "Dobře."
Skoro ve stejnou chvíli se před nimi najednou objevil Rinův týmový kolega - Tai. "Ahoj." Pozdravil. "Neruším?" zeptal se.
Rin se na něj podíval skoro až děkovným pohledem.

"Nevyložte si to špatně. Měl jsem Shiori opravdu rád. Chvíli jsem dokonce i věřil tomu, že jí skutečně miluju a že všechno bude dobré."

"Co se děje, Taii?" zeptal se Rin. Tai by se tu neobjevil jen tak, aby je pozdravil. Ne pokud by viděl, co tu dělají. Rozhodně v tom bylo něco víc.
"Saru-sensei chce, abychom se sešli."
"Teď?"
"Teď."
Rin se postavil. "Omlouvám se." Řekl a podíval se na Shiori.
"To je v pohodě. Uvidíme se potom. Dáš mi vědět?" zeptala se v naději.
"Dám." Odpověděl Rin. Tai pomalu vyrazil. Asi nechtěl rušit nebo co. Už ale nebylo potřeba říkat další slova. A tak se rozběhl za svým týmovým parťákem.
"Docela dost naléhal. Nejsem si jistý, ale myslím si, že to bude něco vážného." Tai vypadal trochu v rozpacích. Rin se nedivil. Pokud byl Saru-sensei vážný, nikdy to nebylo dobré. To už za těch několik let, co spolu byli v týmu, zjistil.

_____________________________________________________________

"Tady jste." Tai měl pravdu. Saru vypadal opravdu vážně. Dokonce ani neměl kruhy pod očima. "Doufám, že jste připraveni."
"A na co vlastně?" zeptal se Tai. "Předtím jste mi nic neřekl."
Saru vzdychl. "Týmy 6 a 7 byly vyslány na společnou výzvědnou misi. Detaily vám řeknu po cestě. Problém je, že se to podělalo. Nevíme, co se s nima stalo. Poslední zpráva musela být napsaná rychlosti. Našli nás. Nic víc tam nebylo. Pokud padli do zajetí, jdeme tam, abychom je dostali pryč. Dovnitř a ven. Žádnej boj. Pokud je zabili..." Odmlčel se.
"Zjistíme to a podáme zprávu."
Rin i Tai byli potichu. Sensei jim neřekl moc, ale stačilo to. Ve zmíněných týmech byli jejich kamarádi. Ne všichni spolu vycházeli super dobře, ale minimálně se respektovali.
Co ale Rinovi a určitě i Taiovi vrtalo hlavou, bylo - kdo? Kdo je zajal. Koho vlastně měli sledovat. Proč o tom nevěděli? V týmech 6 a 7 byli jounini. Možná to bylo tím? Rin a Tai byli chunini. A navíc byli jen dva. Pokud to byla nějaká důležitější mise, bylo pochopitelné, že sáhli jinam.
Nicméně pořád před nimi ležela další otázka. Taky dost důležitá. Proč oni? Proč nepošlou tým jouninů? Rin se ale nehodlal ptát. Dostal šanci pomoct svým kamarádům. A hodlá jí využít.
Bez dalších zbytečných keců vyrazili.

_____________________________________________________________

"Nebude to krátká cesta. Cíl jejich mise se nachází na území Země vody. Spolupracujeme s Kirigakure, ale ani od nich nepřišla žádná zpráva."
"Co byl cíl jejich mise?" zeptal se Tai.
"Skupina nukeninů. Spojili se a zřejmě chtěli vytvořit nějaké hnutí. Organizaci. Měli je jenom sledovat. Podávat informace o tom, co dělají. Popřípadě, co plánují, pokud by to dokázali zjistit. Měli sebou byakugan, takže prostředky k tomu byly."
"A proč se o to zajímá Konoha?" zeptal se Rin.
Chvíli bylo ticho. Nakonec se na něj Saru otočil. "Protože jejich součástí je někdo, koho vy dva moc dobře znáte. A je to problém naší vesnice."
Oba dva zmlkli. Okamžitě jim došlo, proč o tom nevěděli. Tohle s hodnostma nemělo nic společného. Bylo to osobní. A lídrům vesnic se nelíbilo, když si jejich ninjové zabalili osobní spory na mise a pak kvůli tomu ohrozili její úspěšnost a životy svých kolegů. Bylo to pochopitelné. Nebyl důvod se za to rozčilovat.
Rin nebyl zrovna dvakrát šťastný z toho, že se tolik přiblíží k Mlžné. Jeho nenávist k té vesnici se od prvních chuninských zkoušek ještě víc prohloubila. Ale tohle mělo větší prioritu než jeho pocity.
"Jaký je plán, sensei?" zeptal se Tai.
Saru chvíli přemýšlel. "Z informací, co nám poslali, to vypadá, že mají úkryt někde v lese. Nejspíš budou mít hlídky. A určitě se budou maskovat. Bude těžké se k nim nepozorovaně přiblížit."
"Budeme postupovat pomalu." Řekl Tai. "Pokud to uspěcháme, ohrozíme tím ostatní."
"Samozřejmě." Odpověděl Saru. "Rozumíš tomu, Rine?" zeptal se ninji s fialovým účesem.
"Jo." Potvrdil Rin.
Ze všech tří přítomných byl nejvíc zapálená hlava. Nebyl zrovna trpělivý a většinou se do všeho pouštěl po hlavě. Pokud chtěli mít jistotu, že jejich úkol půjde hladce, museli ho krotit.
"Určitě budou mít připraveno hodně pastí. Pokud je s nima Hitoshi, tak prostě budou. Není to žádnej idiot. Vždycky přemýšlel takticky." Řekl Rin.
Tai přikývl.
Všichni věděli, že až se tam dostanou, hodně velkou roli bude hrát improvizace. Mohli se připravit, ale pořádně nevěděli do čeho jdou. Nejvíc informací zjistí až na místě.

_____________________________________________________________

Země vody. Někdo by si možná myslel, že je to jen název, ale opravdu to tu vypadalo hodně jinak. Spousta velkých jezer, řek, ale i bažin a močálů. Místo zelených stromů, tu byly takové víc namodralé. A kam šli, tam byla aspoň trochu mlha.
Byl to úplně jiný svět. Rina to donutilo přemýšlet nad tím, jak to asi vypadá v jiných zemích.
Nemohl ale přemýšlet moc dlouho. Podle toho, co Saru říkal, se blížili na místo. Lesů tu nebylo zase tolik, takže ten obrovský, co byl před nimi se dal jen těžko přehlédnout.
Rin cítil, jak mu buší srdce. Být v Zemi vody bylo těžké. Do toho všeho se mohl brzo setkat s Hitoshim. Po tolika letech. Ale musel taky myslet na to, proč tu je. Byla to záchranná mise.
Na kraji lesa se zastavili, aby si trochu odpočinuli. Několik hodin se hodně rychle přesouvali a to dá zabrat i fyzicky zdatnému ninjovi.
Sensei vytáhl mapu a začal si jí prohlížet. Tai se koukal po okolí, jestli někde neuvidí nějaký pohyb. Rin ze strany nakoukával do mapy.
"Měli bychom být někde tady." Ukázal Saru na kraj lesa. Rin se podíval, kde uvidí Kirigakure. Zajímalo ho, jak daleko od vesnice jsou. Vypadalo to, že ještě pár desítek kilometrů. Ale už by to bylo jen na pár hodin cesty.
"A podle zpráv, co jsme obdrželi. By měli být... Někde.. Tady. Takže.." Vytáhl černý fix, víčko chytil pusou a začal do mapy zakreslovat. V tu chvíli ale přiletěl kunai, ke kterému byl přivázaný výbušný lístek. Ten se začal aktivovat zrovna ve chvíli, kde byl kunai mezi třemi členy týmu 9.
Exploze sebou vzala několik stromů.
No, tohle jim úplně nevyšlo. První věc, která Rina napadla když uskakoval pryč, bylo to, že měli hlídky až na kraji lesa. Mohlo je to napadnout. Pokud ve svém táboře nechtěli žádné nevítané hosty, proč je nechat vejít. Hlavně po tom, co našli několik zvědů z Konohy.
Při dopadu si všiml toho, že ten, kdo to po nich musel hodit, byl jen nějaký mladý kluk. Nejspíš mladší jak Rin sám. Otočil se a začal utíkat hlouběji do lesa. Určitě chtěl informovat ostatní o tom, že tu jsou narušitelé. To nemohl dovolit. Hned se rozběhl za ním.
Saru i Tai výbuch samozřejmě přežili. Všichni tři za sebou měli horší věci než tohle. A měli nadlidské reflexy. Když Saru uviděl, jak Rin utíká do lesa za klukem, málem ho jeblo. Hlasitě vzdychl a podíval se na Taie. Ten zakroutil hlavou. Pak oba vyskočili do korun stromů a začali se přesouvat nenápadně.

_____________________________________________________________

"Nesahej na mě!"
"Nesahej na ní!"
"Dej z ní ty pracky pryč!"
"Ještě jednou na ní sáhneš a jsi mrtvej!"
Ozvalo se ve stejnou chvíli, kdy se jeden z těch zločinců rozhodl, že si trochu osahá Hinami, která byla zády přivázaná ke dřevěnému sloupu. "Slečna má fanklub." Zasmál se chlápek. Byl to takový vysoký zubatý šupák s páskou na pravém oku a  velkým mečem na zádech. Vypadal jako někdo, kdo si už nějakou dobu nesáhl na pěknou ženu. No a najednou tam byla Hinami. U dalších sloupů byli přivázání Hibiki, Itane, Rikuto, Yumiko a senseiové Hikumo a Kenshin.
Museli tu mít pár hodně silných jedinců, když je dokázali porazit všechny.
"A kdo z vás mi v tom zabrání, co?" zeptal se chlápek s páskou. "Můžu si dělat co chci. Klidně vás tady můžu vykuchat. Nejsem spoutaný pravidly vesnic!" Jakmile to dořekl, začal natahovat ruku k poprsí Hinami. V tu chvíli z lesa vyskočil mladý nukenin. Byl celý udýchaný. A ukazoval směrem do lesa. "Tam.. Tam." Říkal.
Pak mu najednou na hlavě přistál Rin a pěsťovkou po poslal do říše snů. "Yo." Řekl a drsně se usmál.
No, v jednu chvíli si možná i mysleli, že jsou zachránění. Nicméně z jejich výrazů bylo naprosto zřejmé, co se jim honilo hlavou. Dovolte mi to vyobrazit následujícími slovy - WHAT. THE. FUCK.
Všichni, kdo tam měli aspoň nějaký smysl pro taktiku - tedy všichni, kromě Rikuta. Byli naprosto pohoršení z toho, že jejich záchranu právě překazil Kageyama Rintaro. Rikuto se samozřejmě usmíval a říkal si, že je to super, že je tu jeho kamarád.
"JAK JAKO YO TY IDIOTE!" Zakřičela Yumiko naprosto mimo svůj charakter. Málem se sama vyrvala ze sevření provazů.
Problém byl, že na Rina začalo nabíhat asi deset ninjů. Tu chvíli se z nebe snesla velká opice s velkou tyčí a začala je mlátit. Saru dopadl za Hikuma a Kenshina a okamžitě je osvobodil. Tai udělal to samé se svými bývalými spolužáky.
Všichni okamžitě zaujali bojovou pozici.
"Dobrá práce, Rine." Řekl Saru.
Rin se uchechtl. "V pohodě."
"To byla ironie. Ve skutečnosti to znamenalo, že jsi idiot a dostaneš za to trest." Řekl Hikumo. Rin se prudce otočil na Saru-senseie. Ten jen přikývl.
"Však jsme je osvobodili!" snažil se aspoň trochu bránit.
"Pozor!" zakřičel Itane, když se proti celé skupině vyřítila obrovská ohnivá koule. Museli se rozdělit.

Tai si všiml toho, že na Hinami zezadu nabíhá ten chlápek s mečem. Rozběhl se jí pomoct. Podcenil ale Byakugan. Hinami se rychle otočila a vrazila mu juuken do obličeje. Chlápkovi se třikrát protočila hlava a dopadl o několik metrů dál. Hinami si ale všimla Taiovy snahy a děkovně mu přikývla.
Měl ale svých problémů dost, protože si pro něj přišel jiný ninja. Podle toho, jak vypadal, musel mít minimálně 250 kilo. A teď nemluvím o tuku. Ten chlap měl snad sedm metrů. A byl svalnatý! Tai uskočil před jeho ránou do země, a pak mu narval pěst do břicha. Ozvalo se nechutné skvišnutí a chlápkovy vnitřnosti osprchovaly všechno, co bylo za ním.
Rikuto a Itane k sobě byli zády. Na oba dva útočili nějací šermíři. To ale byly oblasti, kterým rozuměl jak Itane, tak Rikuto. Měli své vlastní zbraně. S jednou rychlou otočkou si vyměnili pozice a přesunuli se o pár metrů dopředu. Ti, co na ně útočili, dopadli na zem.
Hibiki se přesunul dopředu. Hledal toho, kdo na ně před chvílí útočil ohněm. Nebylo těžké ho najít. Pálil po skupině totiž další kouli. Hibiki se nadechl, složil pečeť a vyplivl. Chlápkova koule byla pohlcená obří hadí hlavou, která si ještě zvala sílu ohnivé koule a spálila toho týpka na popel.
Proti Yumiko běželi ze tří stran. Ale ona jen zaujala pevný postoj. "Shinra tensei!" zakřičela a všichni tři odletěli někam do háje. Senseiové se zatím postarali o zbytek.
Tohle bylo až moc snadné. Podezřele.
"Dejte si pozor. Tohle nejsou ti, co nás zajali. Ti nás jen hlídali." Řekl Hikumo.
"To je pravda." Ozvalo se najednou opodál. Celá skupina se otočila.
A tam ho Rin uviděl. Hitoshi. Nebyl to on, kdo mluvil, ale stál tam. Vypadal o dost jinak. Starší - samozřejmě. Ta skupina vypadala dost strašidelně. Bylo jich osm.
"Napadlo mě, že pro vás pošlou pomoc." Promluvil konečně Hitoshi. "Past sklapla."
Z lesa začalo vycházet několik dalších ninjů. Byli jich desítky. Obklíčili celou skupinu.
"Hitoshi!" Zakřičel Rin.
Ten se jen pohrdavě podíval. "Zabijte je." Zavelel ten, co předtím mluvil. Musel to být jejich velitel.
Ninjové z lesa vyběhli. Bylo to obrovské přečíslení. I kdyby to byli jen slabí ninjové bez pořádného bojového výcviku, měli strašnou převahu.
Následovalo něco, co nebylo úplně přijemné pro oči. Dobrá desítka nabíhajících ninjů byla rozseknutá vejpůl. Pokud někdo neměl rád krev a přehnanou brutalitu, tak se asi necítil úplně dobře. Několik dalších spadlo na zem bez zjevného zranění. Prostě usnuli.
Mezi skupinu z Konohy dopadli tři ninjové. Krvavý meč si do rukávu otíral Gin. Šermíř, kterého si konožáci pamatovali z prvních zkoušek.
Ten další musel být jejich sensei. Vypadal starší. A ten třetí? Ta...
Otočila se na Rina. Oba dva byli dost překvapení. Bylo to vidět na jejich výrazech.
"Taiyō?" oslovil jí dost zakočeně.

"Taiyō před dvěma lety dostala misi, kterou měla plnit v Kirigakure. Bylo to důležité pro dobré vztahy vesnic. Navíc to bylo v době, kdy to mezi Konohou a Kiri bylo docela nahnuté. Taiyō se ze své mise ale nikdy nevrátila. Zůstala tam."

"Rine.." Odpověděla okamžitě. Neviděli se dlouho. Rin si pamatoval, jak se cítil, když se dozvěděl, že je Taiyō pryč. Chtěl jí toho tolik říct, ale zároveň ne. Byl naštvaný. Ona vypadala snad ještě víc překvapeně, jak on. A z jejího výrazu bylo poznat, že se cítí provinile.
Neměli ale čas vybavovat se. Těch osm ninjů včetně Hitoshiho naskákalo mezi ně. A teprve teď začala ta pravá bitva. Rin nevěděl, co má dělat. Byl hodně zaskočený. Snažil se bránit se, ale v jednu chvíli přiletěla rána. Ani nevěděl odkud a skončil opodál. Ten, co vypadal jako jejich velitel v ruce vytvořil zvláštní fialovo-černou kouli. Nikdy nic podobného neviděl. Dívně kolem ní problikávalo okolí. Těžko se to popisuje, ale okolo koule byly takové rozmazané pruhy. Čtverce a obdelníky. Všechno poletovalo okolo a to, co bylo za tím vypadalo jinak. Stromy za tím byly zasněžené. Pak žádné. Ale ve skutečnosti tam pořád stály.
Chlápek se napřáhl a hodil kouli po skupině. Ignoroval to, že tam jsou jeho spojenci. Možná na to byli připravení. Nějaká taktika? Těžko říct. Nejspíš si toho, že na ně letí nějaký útok, nikdo nevšiml. Měli svých starostí dost. Rin vstal, v ruce se mu vytvořil Rasengan. A skočil přímo proti té divné technice. Teď byl jeho úkol ostatní ochránit. Napříhl se a vrazil rasengan do koule. Vytvořilo to tlakovou vlnu, která všechny odhodila pryč. Koule se zastavila o Rasengan. Rin tam pořád stál a přetlačoval se s tím. Bylo to silné. Jeho pravá ruka, ve které Rasengan držel, se začala spalovat. Bolelo to jako čert.  Celkově se teplota dost zvedla. Rin se k tomu otočil bokem. Cítil, jak mu to spaluje levou část obličeje. "Vypadněte!!" zakřičel. Nevěděl, jaký rozsah to bude mít, ale cítil, že se blíží něco destruktivního. Už to dlouho nemohl udržet. Pak se ozvala hlasitá rána a následoval podivný fialový výbuch. Po Rinovi zůstala jenom sponka. Sponka, kterou nosil v kapse.


___________________________

Pokud budete komentovat - můžete tady!

_________________
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Deadwind

avatar

Poèet pøíspìvkù : 468
Join date : 23. 07. 15
Age : 25
Location : Cloud city

PříspěvekPředmět: Re: Jak jsem změnil svět // Část první    Fri Jul 15, 2016 7:22 pm

Proč nosí Rin sponku?

_________________
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
 
Jak jsem změnil svět // Část první
Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto: Shadows of the Future :: Postavy :: Zajímavosti :: Tvorba-
Přejdi na: