Hitoshiho cesta

Hitoshi

Kroutil hlavou, přičemž se stále rozhlížel po místnosti. Někde tu přece něco muselo být. Nevím, co měl v plánu, ale pravda je taková, že je mrtvý. Řekl Hitoshi, už se to v něm zase začínalo pomalu vařit. Nechtěl se tady dohadovat o něčem, co viděl. Navíc všechno se to stalo pro jednu věc. Zanechal tady Nagare něco pro mě? Zeptal se jich Hitoshi, nechtěl se účastnit párty pro někoho, kdo je mrtvej. Věděl, že mrtvé nelze vrátit do tohohle světa(haha)

Hitoshi

Cítil se vlastně zklamaný, že riskoval vše pro nic. Vše, co potřeboval, bylo v domě. Žena umřela pro to, aby Hitoshi mohl říct Nagareho ženě, že umřel. Naštvaně schoulil prsty v pěst. Měl chuť to všechno tady rozmlátit, ale musel se ovládat. Řekněte, že musel odejít a nevíte, kdy se vrátí... to bude lepší. Procedil skrz zuby Hitoshi. Taky se sbalte, musíme zpátky dokud se ve vesnici nedozví o dvou mrtvých strážích, které jsme za sebou nechali proto, abychom vás našli. Hitoshi cítil v sobě nepopsatelný tlak, jako kdyby vyhulil vagón trávy. Chtěl to poslat ven a všechno zničit, ale něco ho stále drželo. Tahle situace, to co se stalo, všechno no nebylo nicotné.

Hitoshi

Byla pravda, že Hitoshi ze sebe vydal všechno. Ještě nyní mu z ran a různých pohmožděnin odkapávala krev. To pouze on díky adrenalinu a napětí, které gradovalo během poslední hodiny, necítil bolest. Ve skutečnosti byl na smrt unavený a vyčerpaný. Sotva Nagareho žena navrhla, že by si měl odpočinout, sesul se na zem, jako kdyby ho někdo doteď držel za pomocí loutkových vláken. Ležel na zemi a nehodlal se zvednout. Oči se mu sami zavřely.

Hitoshi

Přestože spal nějakou dobu, byl stále celkem dost unavený. Možná to zapříčinil jeho duševní stav, nebylo mu zrovna veselo. Odkryl se a pomalým krokem šel k nim. Naprosto ignoroval fakt, že si prohlížejí nějaké album, možná mohlo být s Nagarem, ale se necítil na to, že by tu měl sehrávat nějakou sentimentální chvilku. Oblečte se, vyrazíme. Sykl mezitím, co se protahoval. Dost ho lákalo se podívat zpět na včerejší bojiště, přeci jenom tam mohly být známky něčeho, čeho si nevšiml při boji. Taky ho napadlo, že možná neuklidil mrtvoly stráží, takže je brzo někdo najde.

Hitoshi

Mrzutě se podíval na nagareho manželku s možností, že by ji možná na místě zabil. Samozřejmě, že ano. Utrousil, přičemž v ruce protočil svojí novou tyč a připevnil si jí na záda. Mohli vyrazit. Byl připraven to zvládnout co nejdříve, ale předpokládal, že děckám se chtít moc nebude. Přeci jenom cesta mohla zabrat den, pokud vše půjde dobře. Hitoshi přemýšlel co bude dělat, pokud zase potkají stráže z Amegakure, ale sám si musel odpovědět, že je prostě nesmí potkat.

Hitoshi

Opět se mrzutě zadíval na mrtvolu slamáka. Asi by bylo chytřejší ho někam schovat, aby ho někdo nenašel, ale na to nemohl po souboji myslet. Nyní však ten čas měl, rozhodl se prohledat a zkusit ho okrást o co možná nejvíce věcí. Následně tělo primitivně schoval, stačilo aby to nebylo okaté. Stejně ho dříve či později najdou. Pokračujeme. Utrousil a pokračoval směrem k Amegakure.

Hitoshi

Zdálo se mi to trochu divné, ale zatím jsem neměl žádné podezření. Jeden den tu stráží bylo až až a nyní nikde nikdo. Možná platil nějaký zákaz vycházení, ale to jsme potom nemohli vědět. V nejhorším se na nás sesype a pak bude teprve čas to řešit. Tak nějak jsem si nevzpomínal, co se stalo s nagareho mrtvolou, možná tam ještě je. Alespoň budou mít nagareho děti hezké vzpomínky. Rozhodli jsme se vstoupit.

Hitosthi

Přejel rukou po nábytku, jako kdyby kontroloval, jestli je na něm prach. Pak se podíval na nagareho ženu. Jak jsem řekl, je mrtvý. Poukázal na zaschlou louži krve na podlaze. Potřebuju vědět, zda-li tu Nagare něco pro mě zanechal. Řekl vážným hlasem a pomalu našlapoval po domě. Cítil se celkem divně, už se dlouho zase nic nepokazilo.

Hitoshi

Mírně mě to mělo polekat, ale ve skutečnosti jsem nějakou záhadou zůstával ledově klidný. Hitoshi vešel do dveří naproti, mrzutým výrazem jako když ho právě někdo vyruší na záchodě si měřil slamáky. Tentokrát už by na ně byl sám, byla to jasná sebevražda. Jasně, venku prší... určitě tě to bude lepší, než kdyby jste tam mrzli. Utrousil, ve skutečnosti si ve hlavě přehrával scénáře rychlého boje uvnitř domu.

Hitoshi

Přemýšlel, jestli ti dva věděli o tom, co se stalo cestou na nagareho chatu. Nezjistil, ale nechtěl nyní plavat v možnostech. Pravda byla taková, že je sledovali, museli. Hitoshi se uchechtl a lehce pousmál, asi tak jako když Akimoto někoho chce mermomocí zradit. Samozřejmě, že s vámi rád půjdu. Vyšlo z něj nečekaně.

Hitoshi

Jenom na ženu pokýval hlavou. Moc dobře si dokázal představit, že kdyby proti nim bojoval tady, zabil by je nejspíše všechny a hlavně by sám při tom nejspíše lehce zemřel. Ať už šli kamkoliv, byla tam větší šance a hlavně při tom neumřou nagareho děti. Hitoshi nebyl hrdina, né takový, kterého by chtěli, ale tohle mohl udělat. Jen, aby mu ze mě nezmrzl úsměv... Sykl Hitoshi a následoval hlídku.

Hitoshi

Pozoroval svoje okolí a snažil si zapamatovat cestu. I když moc dobře věděl, že už nedostane šanci k útěku, možná ani k tomu, aby bojoval. Dost svědčilo o tom, že ho ani neodzbrojili, takže si byli jistí tím, že nemůže utéct. Bez nějaký větších oplétaček se rozhodl vstoupit dovnitř. Tohle bylo to, na co čekal, konečně nějaká hlavní budova, kterou si hlídky strážili jako oko v hlavě. Bylo jasné, že tu někdy musí být i jejich šéf.