Třetí zkouška: Ošetřovna

Ošetřovna uvnitř arény, která slouží pro okamžité ošetření zraněných z bojů. Vedoucí tohoto místo je Senju Aiko a u každého lehátka je krom vybavení i jeden středně velký slimák bílé barvy.
Na "návštěvu" může vždy ke každému pacientovi jen jeden člen jeho týmu.

>>> Hibiki & Kirisaki

Senju Aiko

Aiko očekávala, kdy dostane první případ. Nepočítala však s tím, že dostane dva najednou. A k tomu na tom jednom ležel pes! Co to mělo být?! "Katsuyu, vem si toho popáleného, já se postarám o tohohle," přikázala slimákovi, který už začal lézt na ninju z Kiri. K Hibikimu se postavila blondýna s přednostma a podívala se na jeho zranění. Hned na to na to položila ruce a kolem nich se objevila zelená záře. Hibiki byl nejspíše ještě při vědomí, protože se o to medici snažili celou cestu, aby neodpadl. "Kdo vyhrál?" zeptala se tě Aiko, zatímco se ti snažila zachránit život.

Hatake Hibiki

Oči měl po cestě zavřené, ale snažil se vydávat zvuky, aby věděli chudáci medici, že je vlastně ještě naživu. Otevřel je až, když slyšel hlasy něčeho, co předpokládal, že bude tak nějak jejich hlavní doktor. Asi se ani nepletl. Vlastně byla poměrně hezká.
"J...já." pronesl obtížně skrz bolest, ale když se mu to ze sebe podařilo dostat, na tváři měl úsměv. "J..jsem.. Hatake Hib..iki. Dě..kuju.." nezapomněl na svoje vychování, i když to bolelo jako tygr.

Biscuit

Ještě před chvíli byl v aréně na sebevražedné misi, když v tom ho někdo chytil a odnesl pryč. Pak jen viděl obličej Uchihy Akitoshiho a když se chtěl vrhnout zpět do boje na pomoc Hibikimu, tak ho ten šupák uspal. No a teď slyšel nějaké hlasy...jeden co mluvil jen tak tak a druhý ženský. Unaveně si odfrkl, otevřel očka a zamžoural na to, co se tu děje. No a uviděl pořádně zraněného Hibikiho a někoho, kdo mu nehorázně připomínal Tsunade, tak jako tak to vypadalo, že Hibikiho léčí a že ví co dělá...no a pak zahlédl i Katsuyu...tu znal, takže to bude v pohodě. "Yo!" pozdravil je všechny.

Senju Aiko

"Baka Hibiki, je mi to jasný," pronesla Aiko a vypadalo to, že se soustředila. Pomalu zastavovala krvácení a začala zase navazovat vše potřebné k sobě. Hibiki si mohl všimnout, že v sobě měl teď několik miniaturních slimáků. Docela divnej pohled. "Co jste tam prosímtě vyváděli, vypadáte hůř jak ve válce," zeptala se tě přímo. Nechtěla, aby si upadl do bezvědomí. Které by bylo pro tebe sice fajn, ale nejspíš si chtěla rovnou zjišťovat, jestli ještě žiješ. Sušence někdo přinesl židličku.

Hatake Hibiki

"D..Díky..B.iscuite." pronesl zase přerývaně a bolestivě. Nepřipadal si nijak grandiózně, když si z jeho těla udělala sídlo kupa slimáků, ale věděl, že kdyby to byla špatná věc, doktorka by se o to snad postarala. Hibiki věřil místním lékařům.. a teď mu taky nic jiného než věřit nezbývalo.
"Inu..ch..chtěl jsem.. bojov..at..opatrně." pronesl přerývaně, a s grimasou si musel dát pár nádechů přestávku. Bolelo to. "A..Ale pak jsem mys..lel, že zab..il tady Bis..cuita." vykašlal ze sebe. Podíval se nan jě. Byl v pořádku. Hlavně, že tak. "A tak byla o...patrnost v haj..zlu." dodal ještě.

Biscuit

Biscuit se usadil na tu židli, co mu tam nějaké random NPC přineslo. "Jsme přeci parťáci a tohle parťáci dělají." pronesl na Hibikiho poděkování.Mezitím nechal tu Tsunade v2 pracovat a poslechl si Hibikiho pomalé a bolestivé povídání. "Taky jsem už chvíli myslel, že je po mně, ale Akitoshi mě včas odnesl." vysvětlil jeho "výbuch" hafan. "Bude Hibiki v pořádku do dalšího souboje?" zeptal se pak té doktorky.

Senju Aiko

No, Hibiki byl stabilizován, teď bude jen potřeba ho poslepovat do funkčního stavu. Naštěstí byl jen proříznut, takže stačilo pospojovat to, co bylo třeba a sem tam něco doplnit. Kdyby byl vyříznut, měl by větší problémy. "Hmm... takže ty jsi ten, co vyhrál, jo? Nějak to nebylo poznat," uchechtla se Aiko a pak si povzdechla: "Vynasnažím se, ale nic neslibuji," řekla nakonec ohledně uvedení do chodu do dalšího boje. Záleželo, jak se Akitoshi rozhodne, kdy se bude pokračovat. Původní představu, že by to ovšem šlo hned další den mohl rovnou vypustit. Neléčila ho tady jen proto, aby se šel hned nechat zabít. "Mimochodem, nejsi ty jeden z bafanů Kakashiho?" zeptala se Sušenky. Pak se podívala na Hibikiho. "Hele, uděláme dohodu, ano. Dám tě dohromady, aby si nemusel odstoupit, ale příště si budeš dávat většího bacha, ano?" když to říkala, vypadala děsivě.

Hatake Hibiki

Jen přikývl s úsměvem na svého psího přítele. Vůbec se neznali dlouho, ale jestli Hibiki věděl, že se na někoho na světě může spolehnout, byl to Biscuit. Každopádně, Hibiki se konečně dostal do fáze, kdy mohl mluvit alespoň plus mínus normálně, a tak se mohl dát do víc povídání.
"No.. byl jsem oheň proti vodě, tak jsem musel.. zkusit nějaký risky." řekl tak nějak upřímně. Nejen, že byl oheň proti vodě. Taky byl kunai proti libovolně dlouhému meči. Celkově to byl velký souboj Davida z Goliášem, kde si David zapomněl vzít prak, a stejně to dokázal. Když si to uvědomil takhle, byl vlastně docela hrdý. "No..když..Biscuit.....jo, budu opatrnější." pronesl pak trochu smutně. Nejen, že potřeboval opravit, ještě nechtěl nikoho naštvat, navíc byl doopravdy vděčný, že opravu dostane. I tak.

Biscuit

Biscuit přikývl. "To mi stačí." řekl na to, že se Aiko pokusí dát Hibikiho do dalšího zápasu do pořádku. "Jop, to jsem. Pak jsem byl Hikumův a teď jsem tady Hibikiho." odpověděl Aiko na otázku. "A vy jste žačka Sakury, že tu vidím Katsuyu-sama?" zeptal se pro změnu zase on. "To bych ti radil. Víš, v tom publiku jsou lidé, kterým na tobě záleží a nechtějí tě vidět rozsekaného na kousíčky." pronesl k Hibikimu.

Senju Aiko

Aiko si nakonec taky přitáhla židli, teď soustředila svojí sílu do Katsuyu, která stále částečně trčela v Hibikim. Sama si oddechla, vypadalo to, že i tak krátká doba jí unavila. Nejspíše proto, že zranění na kterém pracovala bylo potřebné léčit v tak širokém rozsahu. Škoda, že tu nebyl Taichi, něco by se přiučil. "Ano, žačka Sakury, ráda bych řekla, že dosahuji jejích kvalit, ale ještě do toho mám daleko. Hlavně, co se týká rychlosti a efektivnosti," odsouhlasila Sušenčinu teorii. Znalosti potřebné měla, ale díky službě v ANBU nikdy neměla čas nahromadit si tak ohromné zásoby chakry. A nebo je často používala. "Proč si vlastně myslel, že jsi mrtvý?" zeptala se bafana, zatímco si prohlížela Hibikiho. "No, zkusit risky je jedna věc, ale naběhnout na Hiramekarei nablízko je šílenství," pronesla nad těmi risky, co měl Hibiki.

Hatake Hibiki

Teď už se alespoň cítil jako že neumře, což bylo doopravdy docela fajn. Tu bolest si pravděpodobně dobře zapamatuje.. ale zbabělce to z něho určitě neudělá. Naopak..možná člověka ještě odhodlanějšího. Třeba to bylo špatné, mít takové odhodlání. Určitě nezdravé. Ale, to už byl Hibiki.
Taky mrkl na Biscuita. "No.. ale vyhrál jsem?" odpověděl mu s provokativním úsměvem. Zajímalo ho, jestli kdyby měl rodiče, jestli by byli hrdí a nebo by ho zbili za to, co předvedl. Pak se otočil na jeho léčitelku.
"No, já neměl ponětí, co to umí. Ale..musel jsem do toho přece dát všechno." řekl, v očích neutuchající oheň odhodlání i přesto, že ležel pořád těžce zraněn na lůžku. Takový on byl.

Biscuit

"To sice jo, ale jen o chlup a málem jsi umřel, baka." odvětil na Hibikiho slova pejsek. "Vsadil bych se, že jí jednou překonáte. Máte na to ještě spoustu času." pronesl k Aiko a po psím se usmál. "No...všude byla hustá mlha a ten z Kiri hodil po Hibikim kunai,který se mu zabodl do nohy a na kterém byly výbušné lístky, už se chystaly vybuchnout a já neměl jinou možnost, než je popadnout a vzdálit se s nimi, co nejdál od Hibikiho. No a těsně, než to vybuchlo mě zachránil Akitoshi. Jenže jsem se pak nemohl vrátit do boje a on mě radši uspal, abych tam nevtrhl zpátky. Takže si asi všichni museli myslet, že jsem umřel. Navíc jsem někde ztratil čelenku. Neviděl jsi jí někde Hibiki? Dal by jí Kakashi, když jsem dokončil výcvik na ninkena." vysvětlil nakonec.

Hatake Hibiki

Hibiki se rozhodl, že příběh za Biscuita dopoví i z jeho pohledu. "A protože jsem ho neviděl a byla tam mlha, tak jsem myslel, že ho výbuch... že byl Biscuit pryč na dobro. A to mě naštvalo. A tak jsem začal bojovat příměji..a dopadlo to takhle." pronesl, ale na tváři měl už úsměv. Ten ale zase poměrně rychle vyprchal, když se ho Biscuit zeptal na čelenku. "Viděl jsem ji..byla..zničená." pronesl trochu smutně. Musela pro něj být docela dost, když ji dostal od Kakashiho. I pro Hibikiho by znamenala svět.. "Je mi to líto.. můžu ti.. věnovat tu mojí, i když vím, že Kakashi nejsem.." dodal ještě smutně. Věděl, že kdyby neměl Biscuita riskujícího život, možná by bylo poškození ještě horší.

Uzumaki Rikuto

Probudil se až v ošetřovně. Takže to byla pravda, opravdu prohrál. Rikutovi v hlavě začalo skákat hned několik vzpomínek. Začínalo to tím, jak jako malý trénoval doma a sliboval rodičům žu bude super ninja, na kterého budou pyšní. Pokračovalo to přes akademii, slib Rinovi a až ke včerejšku, kdy přijímal červené jablíčko a slíbil, že vyhraje. Jenže Uzumaki Rikuto nevydržel dostatečně dlouho na nohách, prohrál v tom, čem býval nejlepší, ve vytrvalosti.
Můžu si vůbec ještě říkat Uzumaki..?
Pravil potichu během toho, co zíral do stropu. Měl nějakou speciální postel s dírou na záda, aby neležel na obvazech.
Ne. K čemu by byl klanu Uzumaki nia,ja, který zůstane geninem. Ne. Co ale tedy jsem, jen..Rikuto? Jak bych se jen mohl rodičům podívat do tváře, když jsem je tak zklamal. A svým kamarádům, co řeknu Rinovi? Tolik mě varoval, já tolik sliboval a stejně jsem prohrál. V dalším souboji by mě očekával Hibiki, prohrál jsem tedy i souboj o lásku..
Začal si Rikuto tak pro sebe říkat. Celý naštvaný zatnul pěsti, takže se mu obvazy hned na ruce rudě zbarvily.

Biscuit

Pejsek vypadal překvapeně a zároveň zraněně...citově. "Eh..ne...to je dobrý..to bude dobrý...ještě mám tuhle vestičku...hehe..." začal tam mumlat se sklopenýma ušima a snažil se při tom usmívat, no moc mu to nešlo. Opravdu pro něj ta čelenka tolik znamenala. Pak ale s ušima pohnul a začmuchal. Cítil, že se někdo blíží a to už přivezli Rikuta a nějaký škopek či co to bylo. No a po chvíli udělal to samé a to do místnosti vtrhlo jakési Hyuuga děvče, které Hibiki moc dobře znal.


Hyuuga Hinami

Přiběhla na ošetřovnu. Ano, přiběhla. Celou cestu sem běžela,protože měla plno starostí. No a tak tam doběhla, opřela se rukama o kolena a oddechovala, než dokázala zvednout hlavu a podívat se na ty dva pacienty. No..jako první ale uviděla škopek s divnou vodou..nebo to bylo želé...koukalo to na ní...Hinami polekaně vyjekla a couvla. Pak si všimla Rikuta s Hibikim. "Hibiki-kun...Rikuto-kun..proboha..." vypadlo z ní a no..doslova jí začaly téct slzy, když je takhle viděla. Akorát nevěděla, jestli proto, že je vidí na živu nebo proto, že je vidí takhle ošklivě zraněné. "H-hrozně jsem se o vás bála..." vysoukala ze sebe a párkrát vzlykla. Bylo na ní jasně vidět, že jí je jedno, kdo vyhrál nebo prohrál...byla prostě ráda, že jsou naživu.

Senju Aiko

"Hmm, chápu. To je docela rozumný důvod, proč se naštvat," odkývla to nakonec a místo toho se podívala na Sušenku. "Příště už neber do tlamy nic výbušného, ano!" přikázala mu a vypadalo to, že by si ještě chtěla dál povídat, když v tom jí tam donesli nějakého cvoka s rozervanýma zádama a necky... to čo bolo? Nejprve se vydala k Rikutovi. Vypadala mírně rozladěně. "A tohle je zase co? Vy se fakt neumíte ovládat?!" zabručela podrážděně a místo toho, aby měl Rikuto postel s dírou na záda, byl prostě přetočen na břicho. Ty jeho záda teď byly největší problém. No, takže mu byl věnován slimák. A pořádně velký. Katsuyu ho prostě zalehlo, takže koukal kus jeho hlavy a ručičky. "Koukej ležet!" přikázala mu Aiko přísně. Když zatl pěsti, začala odkapávat krev přímo na podlahu, obvazy ještě neměl. Pak došla i k těm neckám. "A co s tebou? Dát do mrazáku?" zeptala se. Tohle ještě neviděla, takže netušila jak to léčit. "Vodu," dostala se jí odpověď. "Připravte akvárko," přikázala tedy nakonec.
Navíc, dovnitř to už přibaletil první návštěvník. "A co je tobě?" zeptala se Hinami trochu zostra. Bylo vidět, že se Aiko soustředila, protože se jí na čele objevila kosočtvercová značka fialové barvy. Hinami si mohla všimnout slušné přítomnosti slimáků... někteří i lezli z Hibikiho.

Uzumaki Rikuto

A tak byl teda Rikuto převalen na břicho. Nesnášel ležet na břichu, neměl pořádně výhled, bolel ho krk a bylo to celkově celé nepohodlné. No a do místnosti se přivalila Hinami..a..asi měla o Rikuta opravdu strach, protože plakala.
Promiň Hinami, nesplnil jsem slib..ale slibuju, že se to už nikdy nestane..! Jako že se Rikuto jmenu...ssss...!
Pravil a jak bylo zvykem, zase trochu zvyšoval hlas. Což mělo ten efekt, že ho začalo všechno bolet a tak zasyčel bolestí. Jak přišla Hinami, tak se trochu i uklidnil, takže trochu polevil zatnutí rukou. Slimáka na zádech tak nějak ignoroval, byl trochu ve stavu, že si ho sotva všiml. Rikuto se mračil, měl toho teď tolik, co ho trápilo. Místo epického odhalení své schopnosti všem ukázal, jak i přes dar který měl, byl vlastně šupák. Rikuto už v hlavě vymýšlel místo, kam se schová, aby se nemusel podívat do očí už nikomu z Konohy, byla mu hanba. Proto se nepodíval ani na Hinami, ležel tak na lehátku a koukal do země.

Hyuuga Hinami

Rikuto se začal omlouvat, že nesplnil slib a tak podobně. Hinami zaťala ruce v pěstičky. "K čemu je splněný slib, když při tom umřeš, baka!" vykřikla na něj, hlavně tedy to slovo baka, a hřbetem ruky se otřela oči. V tom na ní docela zostra promluvila jakási paní. Hinami s sebou polekaně cukla a vyplašeně se na ní dívala. Vypadala děsivě, měla jizvu a tak. "N-nic...přišla jsem se p-podívat za nimi." odpověděla jí trošku koktavě a poukázala na Rikuta s Hibikim. "Páni..takových slimáků..." pronesla pak,když si všimla těch slimáků a odvrátila pohled od Hibikiho..no asi vnitřností plných slimáků...to bylo dosti nechutné. Pak chvilku obdivně sledovala Aiko při práci. Hinami se vždy chtěla naučit lékařské techniky, ale nikdy k tomu neměla příležitost. "Eto...n-nechcete nějak pomoci. Léčit sice ještě neumím, ale něco podávat, nosit nebo tak...?" zeptala se jí pak. Vypadalo to, že má dost frmol.

Uzumaki Rikuto

Uchechtl se, když Hinami trošku zakřičela. Byla i během toho dost roztomilá. Pak si začal pravou rukou škrábat nějakou záděru na palci levé ruky. Dělal to často, když o něčem dumal nebo tak.
Jenže k čemu jsem já, když nedokážu splnit ani jednoduchý slib. Když jsem pro klan Uzumaki nedokázal splnit to, k čemu jsem byl vychováván. Aspoň že zde otec s matkou nebyli a neviděli mě. Styděli by se. Hned jak se trochu uzdravím tak musím odejít, nemohu být více spojován s klanem Uzumaki, dělal bych přesně opak toho, o co jsem se snažil..
Pravil a pak zase trochu sykl bolestí. Pak se podíval na Hinami, tedy spíš na její boty. Ležel nízko a ani neměl sílu na to, podívat se jí do očí.
Mohu tě poprosit o trochu vody..?
Zeptal se už trošku milejším tónem.

Senju Aiko

Jakmile Rikuto začal zvyšovat hlas, zvýšila hlas i ona. "Neřvi tady, nejsi v aréně!" zpražila ho pohledem, zatímco udělal pečeť Hitsuji. Kolem ní začala stoupat zelená chakra a kolem slimáků taky. Stála teď zhruba uprostřed místnosti a bylo vidět, že na zemi jsou nakreslené nějaké pomocné pečetě. Další medikové seděli v rozích místnosti a taky svítili zeleně.
Aiko se podívala na Hinami, která jako jediná nabídla pomoc. Rikuto chtěl vodu, jak výhodné. "No, mohla by si mu donést pití. Jo a prosímtě, z těch necek ne, nechceme, aby nás Kiri zažalovala, že jim tu pijeme lidi, ano?" varovala ještě Hinami a hlavou kývla směrem k jednomu ze stolů, kde bylo několik džbánů ve kterých nebyla voda, ale nějaký... čaj... a jo, samozřejmě, že bude chutnat pěkně hnusně.

Hatake Hibiki

"Je.. Je mi to fakt moc líto, Biscuite." omluvil se upřímně. Bylo to kvůli němu...a taky, že to Hibikiho pořádně mrzelo. Ale byl rád, že doktorka chápala jeho důvody. On sám je považoval za naprosto...dostatečné.
Každopádně, pak byl přivezen další pacienti. Hibiki nemusel přemýšlet, aby věděl, kdo vyhrál. Takže už znal i soupeře do dalšího kola. Jednou David porazil Goliáše, ale uvidí se, jak přesný jeho prak doopravdy je až příště.
No, a pak se objevila další postava. Hibiki ji rozhodně nečekal. Ale dávalo to smysl, asi tu byla za Rikutem, zvlášť, když se s ním tak bavila. Nechtěl to dát najevo, ale..trochu ho to zesmutnělo.
"Hinami..není se p-přece čeho bát. Já to vydržím, a jestli je Rikutovo tělo alespoň z poloviny tak tuhé jako jeho hlava, tak on taky." pronesl. Byla to nejen zpráva pro ní, ale hlavně i pro něj na lůžku vedle. Vzdát to po jednom souboji..to je přece cesta zbabělce.
"Ještě se i stihnu podívat..na tvůj souboj." zašeptal odhodlaně, a pohlédl na doktorku. Ona ho podporovala, a on by přetrval nějakou bolest, aby to mohl oplatit.

Hyuuga Hinami

"O to nejde...bolí mě vidět vás takhle zraněné." odvětila na Hibikiho slova. "Promiň, že jsem nepřišla dřív. Chtěla jsem, ale chtěla jsem podpořit i Rikuta-kun." řekla mu ještě. "Nevím, jestli Itaneho-kun zvládnu porazit, ale dám do toho vše co mám, tak jako vy dva...jen si dám pozor, abych nedopadla stejně..." pronesla Hinami odhodlaně.
"Styděli? Co to povídáš, Rikuto-kun? Byli by na tebe hrdí, že jsi to dotáhl takhle daleko, na to kým ses stal. Nevzdával ses až do poslední chvíle. Bojoval jsi, i když tvoje záda vypadali takhle...i když jsi věděl, že je tvé taijutsu proti němu k ničemu. Byli by hrdí, tím si jsem jistá, stejně tak i klan Uzumaki. A pokud ne, tak jsou opravdu hloupí a slepí, že si neváží toho, že mají mezi sebou tak skvělého ninju jako jsi ty." pronesla Hinami k Rikutovi vážně.  Pak jí požádal o pití a Aiko jí vlastně zaúkolovala tím samým. "Hai!" pronesla a došla ke stolu s čajem. Hinami už teď věděla, že dobrý to určitě nebude, ale zdraví rozhodně ano. Nalila ten čaj do jedné sklenice a dala do ní i brčko. Pak přešla k Rikutovi a strčila mu to brčko opatrně do pusy, aby se mohl napít.

Uzumaki Rikuto

Hibikiho Rikuto ignoroval, nepochopil pořádně tu narážku na tuhou hlavu, ale nelíbila se mu. Samozřejmě, že se moc hezky poslouchalo a normálně by z toho asi Rikuto skákal vysoko do výšky a křičel by. Ale stále nebyl ve správné náladě.
Děkuji Hinami-chan, ale asi mi neporozumíš..
Odpověděl a pokusil se o lehký úsměv. Pak dostal brčko do pusy, za což byl taky strašně rád, protože by teď sotva udržel pití v ruce. Čaj byl odporný, ale Rikuto byl rád za to, že aspoň pije. I když mu zřejmě dost toho co vypil, vyteklo dírou na krku. Na tu se tu asi zapomnělo.

Senju Aiko

Postup v léčení byl asi takový - Hibiki už neumíral, zacelila se mu zádová část zranění, takže už to vypadalo to mnohem lépe. Katsuyu teď dávala dohromady orgány, které zatím propojovala ona. Kirisakiho popáleniny se hojili jen díky tomu, že byla pomoc aplikovaná tak rychle. Rikutovi nehrozilo, že vykrvácí a i díra v krku se začala zacelovat. A Hozuki byl nacpán do akvárka a byla podle jeho požadavků dopuštěná voda. Jo, ideální čas na další pacienty, že?
"Na to zapomeň," pronesla Aiko stroze, když Hinami začal Hibiki slibovat, že se příjde podívat na její boj. "Ty budeš rád, že budeš moci pokračovat," pronesla a nachvíli pustila pečeť, takže léčení chvíli obstarávali ti čtyři v rozích. Ona se šla sama napít toho hrozného čaje.

Hatake Hibiki

"Dobré. Vždyť jste i z týmu..To si pozor dej." pronesl, a lehce se zasmál. I když, kdyby Hinami měla skončit jako on, on by se už postaral, aby Itane ležel vedle ní v nemocnici taky. A vypadal by hůř.
No, taky si musel vyslechnout jejich dramatický rozhovor. Vadilo mu to. Protože, jak už bylo psáno, tohle přeci bylo normální srabáctví, a ještě kvůli tomu trápil Hinami. "Kdybys otevřel oči před tvojí raněnou pýchou, zjistil bys, že jedinej, kdo si tu nerozumí jsi ty." odvětil mu ještě. nechtěl být nepřátelský, kdyby chtěl, nechal by Rikuta shnít v jeho nejhorším já a ani by si ho nevšiml. Slyšel nepříjemnou zprávu od doktorky, ale jako správný mladý skoro teenager, i na to měl svojí tvrdohlavou odpověď. "Jestli mám pozítří bojovat, to abych začal nejpozdějc za hodinu zase alespoň chodit. Jinak budu pozadu." vysvětlil s lehce ostrou náplní. Na druhou stranu, Hibiki nebyl hlupák.. jen doopravdy chtěl Hinami vidět.