Rin trénink

Cvičiště spíš jednoduché než cokoli jiného, na kraji lesa směrem spíš ke Konoze. To bylo vyznačení místo na mapě a místo, kde se měli setkat Rin a Kohaku na jejich trénink.
Nebylo tam nikdy moc vybavení, spíš tak nějak..klády.. různě upravené. Kohaku už tam byl.. a pro jednou tam nikde ve výhledu nebyl vidět Hideyori. Kohaku sám zrovna masíroval pěstmi nějakou kládu, jak kdyby to byl jeho nejhorší soupeř. Doslova létaly třísky.

Kageyama Rin

Rin si doma zabalil všechno potřebné. Hodně vody, nějakou sváču. Taky si vzal svoje nové rukavice, které si přímo říkaly o to, aby s nimi do něčeho pořádně praštil. Měly vyztužené klouby a chrániče na vrchu dlaní. "Jsem tu, Kohaku-sensei!" Křičel už z dálky. Ten chlápek byl fakt mnohem víc, než se zdál. Taková síla, jakou mlátil do těch stromů. Wow. Takovou by Rin dostal jednu a šel by spát.

Kohaku

"Dobře. Na čas. To rád vidím." dělal krátké věty, mezitím co dál bušil do klády. Pak se pořádně nadechl, a praštil ještě jednou. Solidní kus z ní odpadl, a už moc nezbývalo, než z ní bude půlka. Kohaku se spokojeně usmál. Prokřupal prsty obou dlaní, včetně pak obou stran krku, a konečně se otočil na Rina. Vypadalo to, že ani on nějak neztrácí čas, když může trénovat.
"Takže. Rasengan už jsi viděl. Čeho sis u té techniky všiml, když jsem ti ji předvedl?" zeptal se s šibalským úsměvem a jiskrou v oku.

Kageyama Rin

Rin se nadšeně usmál. Odpověď na tuhle otázku znal. Jeho úsměv přešel do sebejistého. Pak jen luskl prsty. "Easy. Bylo to modré." Řekl tónem jako by právě objevil Ameriku. Teď už byl připraven se to naučit. Zcela jistě.

Kohaku

Kohaku se upřímně a od srdce zasmál. "Dobře!" pronesl, dál vysmátý. Kohaku se rozhodně nebál vyjádřit svoje emoce.
"No, takže.. je to chakra. Rychle se točí, a různými směry. Koukej." pronesl, a natáhl ruku.
V ní se začala doopravdy točit modrá chakra. Skoro hned se stvořila koule solidní velikosti.. akorát protentokrát s ní kohaku nikam nepraštil. Když se ujistil, že to Rin viděl, koule zase zmizela.
"Výhoda je, že to nemá žádný značky, nic, co si pamatovat a dá se to předvést fakt rychle a překvapit tím nepřítele. Nevýhoda.. dá to dost kontroly chakry." vysvětlil ještě, a pokývl s úsměvem.

Kageyama Rin

"Kontrola chakry? Pfu. V tom asi nejsem moc dobrej. Nikdy jsem to pořádně netrénoval. Prostě to šlo samo do teď. Tak uvidíme." Pokrčil rameny. "Takže nebudu muset používat pečetě? To je fajn. Pamatovat si je je strašnej vopruz." Rin lehce rozkročil nohy natáhl před sebe ruku a tou druhou se chytil za zápěstí. "Roztočit chakru různými směry! Hooo-aaaaaaaaaaaaaa!!!!!" Zakřičel bojovně. V dálce se jen ozval nějaký otravný pták. Samozřejmě se nic nestalo. Rin neměl nejmenší tušení, jak k tomu přistupovat a co přesně dělat. Chtěl to ale zkusit. Štěstí začátečníka, jak se říká, no.

Kohaku

"Inu, říkal jsem, že to nebude nic jednoduchého." pronesl ještě pobaveně, když Rin vysvětloval, že v ovládání není moc dobrý. Ono to totiž ani není žádná jednoduchá záležitost! Člověk musí buďto fakt dřít, a nebo mít nějaký talent..
"Takhle se ti to napoprvé nepovede. Pověz mi, máš za sebou vůbec to základní.. chození po stromech, po vodě?" zeptal se ho narovinu. Bylo vidět, že asi doopravdy nedává moc kreditu Saruovi za jakékoli cvičení.

Kageyama Rin

"Nikdy jsem po vodě nechodil. A po stromech jen skáču. Asi nám o tom někdo říkal. Možná že jsme to i zkoušeli, ale nějak si to nevybavuju. Proč? Je to důležité?" zeptal se. Už chtěl umět Rasengan. Bylo to super. A s takovou technikou by si snad troufl i na ty šermíře z Mlžné! Byl zvědavý, s čím se vytáhne Hitoshi. Ne že by Rasengan už uměl nebo tak něco, ale pokud on bude mít tohle, tak to Hitoshi bude muset přebít něčím hodně velkým.

Kohaku

"Jo, jsou to ta nejlepší cvičení. Z toho pak vyjde to, co potřebuješ použít tady. Pojď se mnou." pronesl energeticky, mávnul, a dal se na cestu kamsi víc do lesa. Bylo to zvláštní. Vypadal jako někdo, kdo může kdykoli vybuchnout, nenávidět, nebo se hodně smál, a přitom se při takovémhle tréninku zdál být tak trpělivý.. Možná to byla všechna ta zkušenost, co měl s učením. Možná to byla jeho normální povaha, předtím, než ho vůbec něco štvalo. Kdo ví?

Kageyama Rin

"Ok." Vyrazil tedy za senseiem. Během toho se snažil vzpomenout si na to, jestli to dělali. Měl za to, že na akademii je něco takového učili. Možná. Hm. Jak se snažil vzpomenout si, tak mu hlavou běhaly všechny možné myšlenky, které mu to narušovaly. Rasengan. Ninjové z Kiri. Taiyō. Rasengan. Taiyō. Pitomej Hitoshi. Badass sensei Kohaku. Taiyō. Byl to mladý a velmi zmatený chlapec.

Kohaku

"Ty, Rine, řekni mi.." pronesl, mezitím co si to rychlokrokem pelášil hlouběji do lesa, s Rinem snad po boku. ".. co jsou tvoje motivace, tvůj cíl, tvůj sen?" zeptal se ho na tu klasickou senseiovskou otázku s milým úsměvem na svého nového studenta. Pak se otočil, a pokračoval v cestě lesem. Vypadal trochu zasněně.. byl špatný ve schovávání jakýchkoli emocí, a nebo se je prostě schovávat nesnažil.
Každopádně, Rin mohl vidět jezírko, o kus dál. Tam je taky pravděpodobně Kohaku vedl.

Kageyama Rin

Sensei se ho zeptal na celkem citlivou otázku. Rin vzdychl, pokrčil rameny, výmluvně se zasmál a pak dal ruce za hlavu. "No," začal. "Můj sen. Chtěl bych ... Jsem být první Kageyama, co to dotáhne na jounina. Ale teď. Po tom, co jsem viděl. Jak nikdo nehnul ani brvou, když ti ninjové z Mlžné zabili.. Vaše studenty." Vzdychl. "Já vím, že jsme podepsali ty pitomý papíry, ale pořád mi to nejde do hlavy. Opravdu stojí položit život za pitomou hodnost?" Zeptal se. "Už nevím, co je můj sen. Chci. Chci, aby se tohle už nestalo. Navíc jsem teď poznal jednu hrozně fajn holku. Je hrozně milá a přátelská. A myslím si, že se jí líbím. Samozřejmě má bojovat proti jednomu z nich. A trhá mě to uvnitř. Nikdy jsem nechtěl víc zesílit. Chci jí ochránit, chápete? Trochu jsem odbočil od tématu. Omlouvám se. " Řekl a po cestě se ještě uklonil.

Kohaku

"Jasně, že to chápu. Je to jeden z těch nejvznešenějších cílů, mít někoho.. no, prostě někoho, koho doopravdy chceš chránit." pronesl s úsměvem. "Spravedlnosti dosáhneme.. uvidíš. Je to i můj cíl. A je to cíl i Hideyoshiho. Ani on není žádnej slaboch... i když na něj posledních pár dní vůbec nebylo lehkých." pronesl, konec jakoby znovu s těžkým srdcem. Každopádně, když domluvil, byli jste už u jezera. Znova se lehce protáhl. Dělal to docela často..jakoby si někdy připadal nesvůj. "Nemám tenhle svět plnej papírů rád. Jsem radšej upřímnější." oddechl si ještě.

Kageyama Rin

Spravedlnost. Rin si povzdychl. Bude to hodně práce. Ale tak kdyby to mělo být lehké, tak by to asi byla nuda. Konečně tedy došli k vodě. Rin se začal rozhlížet okolo a pomalou chůzi mířil pořád dopředu. Bylo tu pěkně. Takové klidné místo na odpolední pauzu. Ale na to nebyl čas. Rin se nadechl a vykročil dopředu. A ty stromy! Takové vysoké snad ještě neviděl. Ani si toho nevšiml a už chodil po vodě. "Cože to po mě vlastně chcete? Jsem se nějak zamyslel!" zasmál se.

Kohaku

Kohaku se trochu překvapeně, ale pobaveně díval na svého mladého svěřence. "Jestli ti zamýšlení se takhle pomáhá, tak to bude dobrej trénink. Pojď zase sem.. to stačí." pravil s širokým úsměvem na tváři. Pak odněkud vytáhl balónek, ohnul se a naplnil ho vodou z toho jezera. Balónek pak podal Rikutovi.
"Tohle je nejjednoduší cesta, jak se to naučit. Představ si různé.. směry chakry uvnitř. Představ si to, jako to chození po vodě.. akorát rukou, a chodit musí voda." řekl odlehčeně a znova se usmál.

Kageyama Rin

Ani si nevšiml toho, že stojí na vodě. Hm. Zajímavé! Šlo to samo. Třeba tak půjde i zbytek tréninku? To asi ale bylo jen zbožné přání! Kohaku Rinovi podal nějaký balónek a začal mu vysvětlovat, co má dělat. "To nedává smysl." Řekl a podíval se na balónek. "Jak to mám udělat?" Zeptal se. Nečekal, že mu to sensei řekne. Asi to bylo něco, na co musel přijít sám. Sevřel tedy balónek a začal se soustředit. Snažil se představit si chakru, jak rotuje.

Kohaku

"Hmm.. na to přijdeš. Zkus myslet tak, jak ty myslíš.. mimo klasiku. Ve škole ti asi říkali, že je to špatný, ale.. vlastně to někdy v životě shinobi dost pomáhá." pronesl pobaveně, ale odlehčeně. Sám si vytáhl nějaké kunaie. Hodil jeden směrem strom jednou rukou, pak hodil druhou druhý, a než první stačil zasáhnout strom, ten druhý do něj narazil a strhl ho dolů. Kohaku se spokojeně usmál, a pak znova pohlédl na Rina, jak se mu daří. Nebylo to nic jednoduchého, ale, vypadalo to, že Rin má na něco takového docela talent.. a balónek v Rinově ruce už i vydával známky o rotaci. i když ne uplně moc silné.

Kageyama Rin

Rin se moc soustředil na balónek, než aby poslouchal senseie. Určitě ale říkal něco zajímavého. Na špičkách prstů cítil takové zvláštní šimrání. Nedokázal se rozhodnout, jestli je to příjemné nebo ne. Asi něco mezi. "Rotace." Zašeptal. Zvedl druhou ruku a položil jí na míček z vrchu. Pak rukou začal jezdit dokola. Bylo to čistě instinktivní. Jako by se druhou rukou snažil rozproudit a zrychlit toky chakry.

Kohaku

A jak mu to šlo! Vypadalo to, že si buďto ani neuvědomuje co dělá a jede podle instinktu, a nebo je poměrně vynalézavý a našel si lehčí cestu. Každopádně, obojí bylo dobré..tedym hlavně to, že mu to šlo.
A rotace vznikla. Balónek se začal protáčet jako šílený, ale pořád to bylo všechno v jednom směru. Kohaku přišel trochu blíž, aby si to prohlédl.
"Nedělej vír.. udělej bouřku." pronesl jen, ale protentokrát zůstal. Vypadalo to, že čekal, že to Rin zvládne.

Kageyama Rin

Bouřku. Rin pohyb rukou zastavil a udělej jeden do protisměru. Nespoutanou. Další do strany. Nezkrotitelnou. Pohyby rukou začaly být nepředvídatelné. V očích Rinovi zářilo neuvěřitelné odhodlání. Byl rozhodnutý, že tuhle techniku zvládne. Musí se jí naučit co nejdřív. Aby mohl pomoct Taiyo s tréninkem. A taky si musel promluvit s dalšími lidmi. Nemohl celý měsíc strávit tímhle! Rin míček sevřel pevněji než předtím. A pravděpodobně taky použil trochu víc chakry.

Kohaku

Jakmile Rin zabral, balónek už to nevydržel a rozsypal se na spoustu kousků, až se voda rozcákla kolem. Kohaku na to s úsměvem a obdivem pohlížel. Pak přikývl. "Jeden z největších Shinobi historie se tenhle krok učil několik dní, a podívejme na tebe. Dobrá!" řekl s tím klasickem enthusiasmem v hlase, na který si už snad i RIn musel zvyknout. Rin ale použil..moc chakry na toho chudáka. "To si ten balónek ani nezasloužil. Ale dobrá práce, moc dobrá!" pochválil ještě Rina jednou. "Cítíš se dobře? Síly pořád dost?" zeptal se ho s úsměvem. Pravda byla, že něco chakry Rin vyplácat na tuhle fázi musel.

Kageyama Rin

Balónek praskl. Rin se trochu lekl. Bylo to nějak rychlé. Až moc. A ačkoliv si to nechtěl přiznat, s chakrou na tom byl docela bídně. Nebylo to snad ani 24 hodin, co vyplýtval většinu své zásoby na stínové klony. A teď tu dělal tohle. Jako chvíli by asi něco ještě zvládl, ale hodlal být realistický. Nicméně měl radost z toho, co tu sensei říkal. "O kom mluvíte?" zeptal se Rin. "Cítím se fajn. Ale asi bych něco snědl. Malá pauza snad ještě nikoho nezabila. Pokud na něj během ní třeba nespadl meteorit nebo tak něco."

Kohaku

Zasmál se, sedl si, a opřel si hlavu o strom. Měl hezký výhled na jezero. "Přestávku si zasloužíš.. nečekal jsem, že budeme postupovat takhle rychle." pronesl klidně, koukajíc kamsi do dálky. "A mluvil jsem o Uzumaki Narutovi. Byla to jeho.. oblíbená technika." vysvětlil, a podával se na Rina, s úsměvem. "O to víc to bude cool, až to předvedeš té, kterou chceš bránit." dodal pobaveně. V tom byl asi Kohaku jiný. Normální sensei by řekl, že s tím člověk musí být opatrný.. Kohaku byl možná ale něco jinéhl, než jen sensei. Člověk.

Kageyama Rin

Rin zamrzl na místě. "Počkejte. Chcete mi říct, že tuhle techniku uměl legendární sedmý Hokage?! Táta říkal, že byl považován za nejsilnějšího ninju historie!" Rin vypadal hodně nadšeně. Nikdy by ho nenapadlo, že se bude učit něco, co bývala oblíbená technika jednoho z předešlých Hokage (nemá nejmenší tušení, že to používal i čtvrtý.)
Rin se posadil na nějaký kámen a zahleděl se před sebe. Pak v rychlosti vytáhl svačinu a začal jí hltat jako by nebyl zítřek.

Kohaku

"To teda.. a on jich ani tolik neuměl, takže tahle technika namlátila obličej jiným hodně silným shinobi." pronesl pobaveně. Jó, sedmý Hokage. Příběhy o něm jsou ty nejznámější a nejoblíbenější v zemi, a to snad nejen v Zemi Ohně, ale v nějakých dalších. Jedna z těch legend, na které se jen tak nezapomene. A nebyly to jen příběhy, ale i písemné záznamy a všechno, takže to dost možná byla pravda. I když se někdy těžce věřilo, že jeden z největších Hokage mohl být taky takový derp.
Každopádně, sám Kohaku vytáhl nějaké jídlo, a pustil se do něj. Jestli měl Rin nějaké otázky, možná byl teď čas.. vzhledem k tomu, že Hideyori nebyl nikde nadohled a byl tu takový klid!