Zkoušková místnost

Uzumaki Rikuto

Rikuto nahodil trošku smutný výraz. Takže si budou muset vystačit sami, žádnej super sannin z klanu Kaguya, který se ukrýval pod senseiovou postelí.
No, dobře. Jen bych rád, aby o tom nikdo nevěděl..
Vyhrkl ze sebe ještě. Následně se k nim tedy asi přidala i Hinami. Rikuto chvíli otálel s otázkou, i když Hinami musela vědět, že ho to hlodá a na něco se prostě chce zeptat.
No víš Hinami...o čem...jste si povídali?
Zeptal se a trochu zčervenal. Odvrátil pohled od Hinami a začal se nervózně škrabat na čele.
Víš, je to můj potenciální soupeř, tak aby s tebou nějak nemanipuloval víš..musíme být opatrní a důvěřovat hlavně sobě, jsme tým!
Ze začátku byl Rikuto takový nervózní štěně, ale ke konci věty už měl v očích žhavý jiskry a před Hinami nataženou ruku zaťatou v pěst. To tu dlouho nebylo, klepnutí.

Taiyō Kurama


Všichni kdo měli být na jestřábovi, tak tam byli a hurá, letělo se. Ten startovní cuk byl nečekaný a i když se jestřáb a hlavně sensei, který ho řídil, snažil letět mírně. Taiyō se musela držet zuby nehty. A to i proto, že se snažila na jestřábovi udržet i Rina, pokud to tedy bylo nutné. Vlastně kvůli tomu startu ani nestačila odpovědět Rinovi. Během letu jí zas tak do řeči nebylo. Bála se, že když se usměje, nebo začne mluvit, tak by mohla spolknout nějakou mouchu. To že Yumiko spadla kapuce si ani nevšimla. Všechno sledovat nestačila. Let byl sice nepopsatelný zážitek, ale země je země. Taiyō se na zemi cítila víc sebejistě.

Kageyama Rin

Cesta byla celkem dost rychlá. Rozhodně rychlejší, než kdyby to šli pěšky. Ani se nenadáli a už byli tam, kde jim ta paní s tygrem vysvětlovala, co se bude dít v druhé zkoušce. Rinovi už bylo lépe. Bolest se dala vydržet. Nejspíš už byl schopný i sám jít. Tai už ho tedy nemusel podepírat. "Díky za pomoc," poděkoval svému parťákovi a plácl ho po rameni. "Brzo se uvidíme. Snad. Kdyby ne. Trénuj. Pořádně." Usmál se na něj ještě, zamával ostatním a pomalým krokem se začal belhat k nemocnici. Nevěděl, jestli s ním někdo půjde. Smířil se s tím, že ne. Navíc je s tím nechtěl otravovat, když už byl sám schopný chůze.

-> Ulice (Konoha nebo cokoliv co Eshen založí)

Hyuuga Hinami

"Ani ne." zamumlala Hinami a začervenala se, když o ní řekl, že je šikovná. "Díky." poděkovala za to, že jí bude držet palce. Pak to vypadalo, že jí chce něco říct, ale v tom na ní zavolala strýček. "Už běžím, strýčku." zavolala na něj a čekala, že Hibiki půjde s nimi, ale odmítl s tím, že chce jít raději pěšky...jenže...byli uprostřed lesa...a jeho tým už tu nebyl...Pak se s ní Hibiki rozloučil. "Vážně nechceš jít s námi?" zeptala se ho. Pokud nechtěl, tak se s ním tedy také rozloučila a vydala se za strýčkem a Rikutem. No a Rikuto se jí začal opatrně vyptávat, o čem s Hibikim mluvila. "Jen jsme si gratulovali k postupu a přáli hodně štěstí." odpověděla mu, když z něj konečně vylezla otázka. Z nějakého důvodu jí připomněl štěně. "Technicky vzato jsi i ty můj potencionální soupeř." odvětila na jeho slova a pak si s ním s pousmáním ťukla pěstičkou.

Uzumaki Rikuto

A Hinami to Rikutovi totálně natřela. Rikuto stál před těžkým rozhodnutím. Říct Hinami pravdu, nebo ne? Měl jí říct, že by radši odstoupil? Né, musel si zachovat pověst toho cool týpka, co měl určitě po celé Konoze.
Heh..
Uchechtl se jen a šel prostě dál. Sklopil hlavu a pozoroval špičky svých bot. Nevěděl co říct. A tak šel..a no..čekal že třeba něco nadhodí sensei, nebo Hinami..

Mizuko Taichi

Nechal Taiyo, aby Rina vytáhla sama, aby poznala jaký je život mimo kuchyni.
To samozřejmě ne, s jeho týmovým kolegou jí pomohl, ale během letu nic neřekl.
Prohlížel si povrch pod sebou a byl ním mírně uchvácen. Fakt cool pohled.
Pak se ale středem jeho zájmu stala Yumiko, neboli ta zvláštní divně temně oděná osůbka, se kterou si nikdo nepovídal.
Díval se na ni poměrně dlouho, docela creep, ale zajímalo ho, jestli bude něco dělat a nebo se nějak zasekla.
"Em, jsi v pořádku?" houkl na ni potom, co jestřáb přistál a než stihla někam utéct.

Sonozaki Yumiko

Keď pristávali, tak Yumiko začala premýšľať nad tým, čo bude vlastne teraz robiť. Asi to bude niečo nudné... ako ísť domov, predsa len, mala dlhý deň. Ale aj napriek tomu... ju to domov ako vždy moc neťahalo. A vtedy si uvedomila, ako moc hladná vlastne je. A tak to bolo jasné... pôjde do jednej zo Sonozaki reštauracii a poriadne sa naje. Možno jej to zlepší náladu.
Vtedy ale na ňu teammate hlučného Konožana húkol a s ňou to trhlo. Nevedela prečo na ňu zrazu niekto kričí a vyľakalo ju to. U...um... h-hai... povedala neisto bez toho aby sa na neho pozrela. Netušila, čo iné mu na to vlastne má odpovedať... alebo čo od nej vôbec čakal. Pomaly sa zosunula zo senseiovho vtáka. Nešla ale zatiaľ nikam... čakala či tento človek, ktorého meno nepoznala, ešte niečo chce. Netušila totiž, prečo sa jej zrazu len tak prihováral.

Hatake Hibiki

Doopravdy nechtěl.. a tak řekněme, že vytáhl nějakou tajemnou Sarutobi knowledge nebo něco tak, a vydal se těmi tunely pod věží. Konečně zpátky do Konohy. Musí najít Sarua.

>>> Konoha

Hyuuga Kenshin

Hehe, Rikuto dostal rekt. To se mu semtam stávalo, a vždy to přišlo Kenshinovi vtipné. Každopádně. škoda, že ten kluk s nima nejel. Vypadal fajn.
Inu, nebyl na nic čas. Šlo se ven. Kenshin nemohl být nějak pozadu v coolovosti za tím zatraceným Uchihou, a tak se kousl do prstu, udělal všechny hatlapatičky a fláknul do země při přivolání Kuchiyose.
Byl to havran, nepřekvapivě pro senseie. Překvapivě, byl ještě větší než Shun, kterého vám Kenshin představil předtím.. Vlastně docela dost znatelně větší. "Nasedat děcka, a držte se pevně!" pronesl s úsměvem. Mělo to taky něco, za co se držet, takže by to mělo jít bez problému.

Mizuko Taichi

Snažil se nějak zahájit konverzaci, ale narazil na poměrně dost na zeď.
Rozhodl se, že to zkusí ještě jednou, možná z ní teďka něco dostane. Aspoň dvě slova.
"Jen že jsi vypadala, jako by jsi zahlédla smrtku. Já jsem Tai a chci ti jen popřát štěstí do nadcházející zkoušky," snažil se říct víc věcí najednou aby z ní skutečně dostal více než "ano".
Evidentně si ráda nepovídá...

Taiyō Kurama


Přistáli a Rin se začal belhat do nemocnice. Taiyō ho chvíli pozorovala. Přeci mu řekla, že mu pomůže do nemocnice, má tam i sama cestu, tak proč na ní nepočká. I když s jeho rychlostí má dost času na to, aby se rozloučila s Yumiko. Ohlédla se tedy po Yumiko a energeticky jí zamávala. "Zatím ahoj Yumiko. A ještě jednou skvělá práce." volala na ní. Samozřejmě se rozloučila i s ostatními, jako byl sensei a Taichi. No a pak už třemi.... no možná pěti rychlými kroky dohnala Rina. "Taky mířím do nemocnice, takže jestli neva, tak tě doprovodím. Aspoň budu mít jistotu v tom, že jsi cestou nikde neodpadl do příkopu." řekla Taiyō.

---------> Ulice

Sonozaki Yumiko

A skutočne na ňu ďalej aj hovoril... Netušila, v čo dúfala viac... či sa pokúsi prehovoriť, alebo ju nechá na pokoji. No, to bolo teraz jedno. Musela totiž premýšľať nad vhodnou odpoveďou.
Vhodná odpoveď... hm... "Ja som sa len vydesila keď sa mi odkryla kapuca pretože nie som zvyknutá sa takto ukazovať a hanbím sa"... to je príklad odpovede, ktorá nie je vhodná. Úprimne, nenapadalo ju nič, čím by mohla vysvetliť svoje chovanie a stále v Taiových očiach vyzerať ako mentálne zdravá ľudská osoba... a tak sa rozhodla že na jeho prvú vetu nepovie nič a skúsi nadviazať na zbytok.
Pozrela na Taia a začala hovoriť: Ja som... um... Yu... Yumi...ko... Táto veta začala relatívne smelo, ale veľmi rýchlo ju táto smelosť opustila a jej hlas odišiel do stratena. Po slovách "Ja som" odvrátila aj pohľad. Zhlboka sa nádýchla. No tak... nesmieš teraz vyhasnúť! hovorila si v duchu. Znova na Taia pozrela. T-teší ma!! zvolala dosť nahlas, viac ako mala v pláne. Hrozne sa začervenala a odvrátila pohľad. Toto je katastrofálne!!! pomyslela si a z očí sa jej tisli slzy z toho, aká je nemožná. Nastala chvíľa trápneho ticha. Prečo sa mi musel prihovoriť, preboha!! Však ja... ja sa tu len strapním!! Ako keby toho už nemala dnes dosť na skúškach... teraz musí prejsť ešte peklom nazývaným konverzácia s cudzou osobou.
Yumiko dýchala zhlboka... snažila sa ukľudniť, ale dýchala hrozne rýchlo, takže to znelo ako keby hyperventilovala. Nakoniec spravila veľmi hlboký nádych a rýchlo zo seba dostala. Ďakujemajjatebe!!! Srdce jej divo bilo a už sa pozerala len do zeme. Zvládla to... odpovedala na všetko mimo jeho prvej vety. Ale radšej by si želala, aby ostala ticho... Pretože takýto trapas nezažila už dlho. Toto sa stáva, keď má konverzáciu s cudzím človekom na ktorú sa nemôže mentálne pripraviť. Stres a panika.
Momentálne tam len tak stála, pozerala do zeme a želala si aby bola neviditeľná. Další krok bol na Taiovi.

Mizuko Taichi

Velice rychle začal chápat, proč si s ní nikdo moc nepovídal. Byla velice zvláštní, ale kdo ví, možná se stačilo dostat pod tu neurotickou slupku. Pod kterou v tomhle případě byla asi další neurotická slupka...
Tai se rozhodl, že teď už nebude Yumiko trápit, protože opravdu vypadala, že si nechce povídat.
"No, je dobře že se nic neděje. Já už musím jít, ale určitě se ještě potkáme Yumiko-san," řekl jí a mírně se jí uklonil.
Možná když si dá Yumiko po tomto traumatickém zážitku tak týdenní konverzační rekonvalescenci, příště mu toho řekne víc.
Pak se otočil a začal pomalu odcházet. Začal přemýšlet, jak bude nejlepší zahájit přípravu na poslední část zkoušek...

Uzumaki Rikuto

A tak zřejmě naskočil na toho havrana. Rikuto se těšil, miloval adrenalin a let k tomu určitě patřil! Přál si, aby taky jednou vyvolával něco tak cool!
Sensei, můžu hned jak přiletíme začít s tréninkem? Nejsem po zkoušce vlastně vůbec unavený. Navíc mě čeká souboj proti vrahounovi, tak se musím připravit, abych ho pořádně vytahal za trenky před celou Konohou..!
Pravil Rikuto a začal se smát. Na člověka, který byl právě přiřazený k souboji proti maníkovi s mečem, co na zkoušce zabil pár lidí, si držel podivně dobrou náladu. Ale Rikuto no.

Hikumo-sensei

No...a tak doletěli. Taiyo s Rinem odešli do nemocnice a Yumiko si našla kamaráda. A sensei si připadal trochu awkward, protože to celé viděl. Zároveň ale chtěl s Yumiko mluvit, proto se zatím nevypařil. Za to ale odvolal toho jestřába. No a Tai pak se dal na odchod. Takže si sensei mohl promluvit s Yumiko.  "Yumiko?" promluvil na ní, aby si ho všimla. "Jen jsem ti chtěl říct, že kdyby jsi ode mě chtěla pomoci s tréninkem nebo něco, tak stačí říct. Teď tě ale nechám. Určitě se chceš jít najíst a tak podobně. Tady když tak máš mojí adresu." řekl a podal jí malý papírek.Poté se otočil a chystal se k odchodu. Před tím se samozřejmě rozloučil.



Hyuuga Hinami

Strýček přivolal obřího havrana. Páni. No a na něj všichni naskákali a vzlétli. Tohle bude rozhodně rychlejší než, se plahočit lesem nebo tunely. Avšak...Hinami se trochu bála. Přeci jen byli dost vysoko. A tak se trochu víc namáčkla na strýčka a rozhodně se nedívala dolů.

Hyuuga Kenshin

"Ne.. i kdybys nebyl unavený ty, a já vím, že jsi, tak jsem unavenej já. Půjdeme na to až zítra.. u toho mostu jako předtím. Hinami, ty si s tou nohou dej den pohov.. začneme od pozítří." vysvětlil jim plán. Byl čas to rozvrhnout na tréninky individuální, ne týmové.
Každopádně, pak už se letělo. Byl to let pohodlný se spoustou možností k rozhledu těm odvážným. A za chvilku byli v Konoze, kde se s nimi Kenshin rozloučil.

Hyuuga Hinami

A tak letěli. Hinami se držela strýčka celou cestu, aby nesletěla. Když přistáli a seskákali dolů zase na pevnou zem, rozloučili se s Rikutem a pak se Hinami spolu se strýčkem Kenshinem vypravila domů, kam se jí upřímně moc nechtělo. Její tatík si s ní určitě bude chtít popovídat.

--->Domů(neexistuje)-->Trénink