Knihovna

Jako každé správné město, i Konoha má pochopitelně svoji městskou knihovnu. kromě ticha je tu k nalezení spousta různorodých knih o všech nejrůznějších tématech a problémech..koneckonců, jako v každé jiné knihovně. Vlastně ani tahle není až tak ničím speciální.

Uzumaki Rikuto

Skoro ažvyvalil dveře knihovny, jak rychle do ní zaběhl. Ano, zase nestíhal.
Dobrý den..!
Zakřičel na nějakou paní knihovnici, či něco takového. Evidentně mu bylo fuk, že vknihovně musí být potichu. No a paní byla asi celá vyvalená z toho, že vidí Rikuta v knihovně. Každopádně Rikuto si to okamžitě zamířil do sekce s nějakýma doton technikama, kde hledal jak šupák nějaké knížky a svitky s doton technikama. Přece muselo něco takového existovat, jak by se jinak ninjové o samotě učili. No, pár takových knížek tedy zřejmě našel a vzal si je. Následně pokračovala honba za větším pokladem, potřeboval jakékoliv spisy o klanu Kaguya. Určitě muselo existovat něco o historii tohoto klanu, nějaké legendy, lehký popis technik. No prostě jakákoliv blbost, která by Rikutovi aspoň trochu pomohla. Pobral co mohl a utíkal zpátky k paní k pultu, na který všechny knihy vyložil.

No, Rikuto tam vlétl jakoby zítra měl svět končit, a taky na něj bylo směřován nejeden velmi ošklivý pohled. Pravdou ale bylo, že zatím na něj nikdo nenadával ani ho nikdo nezabil, takže asi ještě v rámci, nebo těsně na hraně.
Každopádně, Rikuto bezpochyby našel nejednu knihu o základních technikách, které mohl doton nabízet. Nic moc speciálního, ale všechno to základní tam bylo.
No, hledat něco o klanu Kaguya, to byl mnohem tvrdší oříšek.
Už to vypadalo, že celá knihovna ani jméno "Kaguya" nezná, když přeci jen Rikuto našel jistou tlustou, soudě dle prachu na balení ne zrovna často půjčovanou knihu, která vyprávěla o známých Kekkei Genkai různých klanů, a co se o nich obecně ví.. a i o klanu Kaguya tam bylo pár stránek.
Ne moc, ale začátek dobrý.
Za pultem stála starší žena, známá jako milá a úsměvná, ale teď se na Rikuta mračila. To bude tím hlukem. "Chlapče," začala větu, "příště potišeji." Pak si prohlédla knížky a zapisovala je, aby věděla, co si Rikuto půjčoval, až její zrak strnul na té poslední. "Na ní je lhůta vrácení jen týden. Jinak přijde upomínka.." pronesla. Za pultem kromě ní stál namakaný borec bez trika a s velkou dřevěnou tyčí v ruce, co se na Rikuta nevraživě díval. Ano, knihovna Konohy má upomínky více účinné, než nějaká knihovna normální..

Uzumaki Rikuto

Podíval se na paní, pak na pána a zase zpátky na paní. Nahodil velikej úsměv. Nebál se, buď byl tak hloupej a nebo věřil ve své zlepšení jakožto ninjy.
Jasný paní, díky..!
Zakřičel během toho, co si knížky nandal do baťůžku a než stihla pomalu paní odpovědět, tak už byl dávno pryč z knihovny. Upaloval s mapou před obličejem k místu, ke se mají setkat se senseiem.

[taiyo_jmeno]


Taiyo samozřejmě nejdříve zamířila domů, kde to všechno proběhlo poklidně. Žádné oslavy, žádné slzy, prostě jen další poklidné jídlo ve společnosti celé rodiny.
Taiyo tedy doma doplnila energii, ukojila hlad a žízeň a ... a vlastně teď neměla nic na práci, dokud si je tedy Akitoshi nezavolá.
Přesto jí události posledních .... ehm... 18 dní.... nedaly spát. No takže vyrazila do knihovny, možná že aspoň tam najde nějaké odpovědi.
V knihovně jako první našla rodokmen rodiny Uchihu. [myslenky=taiyo]Aha... takže jestli se nemýlím, tak dědův luk z dětství znamená... Sasuke Uchiha.....Takže ostatní věci musí patřit Sakuře a Narutovi.... Hmmmm .... to nic nevysvětluje.[/myslenky] zaklapla knihu a šla hledat jiné. Teď hledala knihy, které by jí vysvětlily, jak mohl někdo Tygra přenést až ke svitku a přitom o tom nevědět. Možná, že ve starších knihách nějaké informace najde. Jistě by to pomohlo v budoucnu. Vlastně by se mohla zeptat i Sarady. Ta také nějakým způsobem přebývala v Taiyo. Ono na Saradu bude mít ještě mnohem víc otázek, ale nechtěla jí teď otravovat, sama přeci říkala, že Taiyo vše vysvětlí.

[taiyo_jmeno]

Vlastně bylo super být chuunin. Taiyo nejdříve ani netušila, že díky své hodnosti se dostane i do částí knihovny, kam se normální lidé nedostali. Díky tomu mohla prozkoumat mnohem víc knížek. Některé knihy patřily spíše do koše, protože v nich člověk našel jen nesmysly, ale přeci jenom tu byla jedna knížka o časoprostorových technikách. Taiyo byla nadšená, že konečně na něco přijde, když v tu se jí na rameni objevila vrána. Taiyo se hrozně lekla a pak jí snad i na chvíli vysadilo srdce (samozřejmě nevysadilo, ale Taiyo si tak přišla). [myslenky=taiyo]To ne! Dostanu sprdunk mnohem dřív než jsem čekala. Ještě... ještě na to nejsem připravená.[/myslenky] říkala si vyděšeně. Nakonec vráně přikývla. [rec=taiyo]"Dobře."[/rec] ale nadšená z toho nebyla. Nu měla ještě nějakou tu hodinku a půl, chvíli si musela nechat na cestu..... takže rychle opatrně otevřela knížku a snažila se z ní něco vyčíst.

-------------------> za hodinu a půl vyrazila směr sídlo klanu Uchiha

[hibiki_jmeno]

Hibiki nikde neotálel, takže hnedka došel i do knihovny, kterou měl v plánu navštívit už nějakou dobu předtím, takže teď to dávalo smysl. Jakmile tam došel, nešel pochopitelně full RIkuto, ale zašel si za někým, kdo tam pracoval, aby mu mohl zkusit pomoci.[rec=hibiki] "Dobrej."[/rec] pozdravil polohlasem a s úsměvem. [rec=hibiki]"Můžu vás požádat? Potřeboval bych cokoli o Hatake Sakumovi, Kakashim, a hlavně meči, který podle všeho používali."[/rec] vysvětlil hned, co potřeboval. Když nebudou vědět, tak se podívá sám, ale je lepší se zeptat. Pokud vědět budou, tak neztratí hodiny jen hledáním.

[hibiki_jmeno]

Hibiki byl rád, že narazil na někoho, kdo vypadal, že v téhle knihovně už pár...set...let přebývá. To bylo v tuhle chvíli ideální, protože koneckonců, chtěl hrabat už docela dalekou historii. Sice to nebylo nějakém prvním Hokage nebo něco, ale.. i tak už to bylo pár generací zpátky. [rec=hibiki]"Chūnin, Hatake Hibiki. Těší mě."[/rec] identifikoval se Hibiki úplně. Alespoň se tak vyhne otázce, proč ho to vlastně zajímá. [rec=hibiki]"Dobře. Nazveme to 'zbraň', raději než meč. Měli tihle dva nějakou, která by byla alespoň trochu známější a.. pro ně typická?"[/rec] zeptal se pak prostě Hibiki trochu jinak. Třeba nějkou odpověď takhle dostane.

[hibiki_jmeno]

Hibiki mu ukázal pořádný palec nahoru. [rec=hibiki]"Jo, tak to budu já!"[/rec] oznámil pobaveně, skoro až hrdě. Hej, nebylo to sice to nejlepší, čím by si ho kdo mohl zapamatovat, ale alespoň si ho někdo pamatoval. Suck on that, haters!
Hibikimu se rozzářili oči nadějí, když slyšel, že je tam přecijen nějaká možnost. [rec=hibiki]"Ano!"[/rec] zahlásil jen, jak energeticky to polohlasem šlo, a následoval dědulu. [rec=hibiki]"Dobrá. Jdu na to."[/rec] prohlásil, a pak počkal, až dědula odejde. U toho pochopitelně se pustil do nějakého hledání předem, ale když odešel, rozhodl se, že se alespoň pokusí urychlit to. Možná to bude k ničemu, ale tak ey. [rec=hibiki]"Kuchiyose no Jutsu"[/rec] zahučel po udělání potřebných pečetí. Tohle sice nebyl vyloženě ten druh hledání, ve kterém byli specializovaní, ale lepší dva než jeden.

[hibiki_jmeno]

[rec=hibiki]"Ahoj! Tebe neznám! Já jsem Hatake Hibiki."[/rec] pozdravil vesele Hibiki svého nového společníéka tady. Nevěděl, jestli mu pejsek doopravdy může nějak pomoci, ale tak, bylo lepší to zkusit, než ne. Nic neztratí. [rec=hibiki]"Jasně.. potřeboval bych si zahrát hru 'Kdo najde něco o Hatake Sakumovi, vyhrál!'"[/rec] navrhnul energeticky Hibiki. Nenápadně tak chtěl přesvědčit chudáka psíka o tom, že to bude sranda, i když pravděpodobně moc ne.

[hibiki_jmeno]

[rec=hibiki]"Těší mě, Inuyo!"[/rec] pozdravil Hibiki psíka. Vypadal vtipně, docela energeticky a vcelku mile, takže se Hibikimu pochopitelně zamlouval. Pak ale musel v překvapení nadzvednout obočí, když na něj promluvil s tou náhodonou věcí, se kterou přišel. [rec=hibiki]"Vůbec nevím... o čem to mluvíš?"[/rec] zeptal se zvědavě. Tohle byla zajímavá reakce na jméno "Sakumo", třeba bude vědět něco uplně jiného.

[hibiki_jmeno]

Hibiki si vyslechl, co se od Inuya dozví. Takže socha, kolem které běhali.. prý byl první, který je našel. No. To odpovídalo tak akorát tomu, co Hibiki potřeboval. [rec=hibiki]"To bude ten, kterýho hledám, jo."[/rec] odpověděl s lehkým pokývnutím. [rec=hibiki]"Je to můj předek. Potřeboval bych se o něm co nejvíc dozvědět."[/rec] dodal k tomu ještě prostě. No, byla to pravda. A potřeboval jeho zbraň, ať už to teda bylo cokoli.

[hibiki_jmeno]

[rec=hibiki]"Velký šéf."[/rec] zopakoval Hibiki. No.. to začínalo znít docela zajímavě. Někdo, kdo ho znal osobně..ten by mu mohl pomoci. Ale.. Hibiki vlastně ani nevěděl, kam nesmí. [rec=hibiki]"Proč by ne? Mám se nějak prokázat?"[/rec] zeptal se pak prostě odhodlaně. Potřeboval získat nějaké informace, jinak se nepohne, a tohle najednou vypadalo jako jasně nejlepší možnost.

[npc_name=inuyo]Inuyo[/npc_name]

Inuyo se dál nervózně drbal za uchem.[rec=inuyo] "No... spíš... nevím jak tě tam dostat. Já udělám puf a jsem doma,"[/rec] řekl vcelku nervózně. [rec=inuyo]"Ty by si musel psí boudou..."[/rec] dodal ještě, zatímco vypadal, že nad tím fakt přemýšlí. Taky to potvrzovalo to, že začal běhat dokolečka za svým ocasem. [rec=inuyo]"To by asi šlo!"[/rec] zvolal a zastavil se před tebou. [rec=inuyo]"Dovedu tě tam!"[/rec] zaštěkal odhodlaně! [rec=inuyo]"Ale budeme potřebovat nějaké věci!"[/rec] doplnil.

[hibiki_jmeno]

Hibiki poslouchal, co všechno mu pejsek tedy sdělí. Prý nevěděl, jak ho tam dostat... a pak se zamyslel.. a pak ho něco napadlo. Že prý bude muset psí boudou, a že bude potřebovat nějaké věci. Hibiki se na tu boudu samotnou raději neptal. Někdy je lepší vědět co nejméně. No.. ale o těch věcech už bude muset vědět nutně.
[rec=hibiki]"Jakýpak věci teda budeme potřebovat?" [/rec] zeptal se prostě zvědavě. No. Znělo to jako...ne ani tak jednodušší, jako spíš zábavnější cesta, jak něco zajímavého zjistit, než se tady hrabat v tisícech svitků.

[npc_name=inuyo]Inuyo[/npc_name]

Jakmile se Hibiki začal ptát, zamířil psík ke dveřím. [rec=inuyo]"Nejprve batoh, velký batoh! Máš nějaký?"[/rec] zeptal se zvědavě, zatímco něco zavětřil ve vzduchu. [rec=inuyo]"A máte tu nějaké místo, kde se dá sehnat maso?"[/rec] chrlil další otázku, aniž by moc přemýšlel, co a jak. Zamyšleně se podíval na dveře. Pak se o ně opřel tlapkou a ony vypadly z pantů. Zděšeně nadskočil. [rec=inuyo]"Kam jsi mě to přivolal?"[/rec] zvolal, zatímco si Hibiki mohl všimnout, že původně dveře držely poměrně pevně. Tohle evidentně nebyl pes určený jen k běžnému stopování.

[hibiki_jmeno]

[rec=hibiki]"Jeden mám, na tréninkový cesty."[/rec] poznamenal Hibiki, a zamyslel se nad i další otázkou. [rec=hibiki]"No, jsme v Konoze, dá se tu sehnat takřka všechno."[/rec] dodal k tomu. Měl pocit, že neptat se na co to všechno je bude nejlepší cesta, protože by tomu stejně pravděpodobně snad ani nevěřil. Jen kývl. Pes pak vyhodil z pantů dveře. Hibiki se jich rychle chopil a pokusil se je narovnat zpět. [rec=hibiki]"Tohle je knihovna Konohy. Co ty jsi za psíka?"[/rec] zeptal se ho pak napřímu, pln překvapení. Takhle neviděl žádného ze svých summonů vyvádět.