Naruto text-based RPG game.
 
PříjemCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Hitoshiho příběhy

Goto down 
AutorZpráva
Deadwind
Nukenin
avatar

Počet příspěvků : 596
Věk : 26
Lokace : Cloud city

PříspěvekPředmět: Hitoshiho příběhy   Wed Aug 01, 2018 12:27 am

V předaleké galaxii....

Hitoshiho příběhy #1


Kaba už nějakou chvíli čekal. V ruce žmoulal zabalený svitek s pečetí, který už chtěl otevřít. Jeho trpělivost nikdy nebyla veliká, většinou si s časem hlavu nelámal. Hitoshi měl spoždění a to v Amegakure znamenalo problémy. Přeci jenom zprávu o tom, že se tady sejdou už mu Kaba poslal před pár hodinami a tak toto neplánové spoždění vyvolávalo pochybnosti. Kaba se rozhlédl po mostě. Tohle místo měl rád, kdysi se tu setkal s jeho prvním týmem a nyní tu chtěl odstartovat jejich novou misi. Z pouzdra se rozhodl vytáhnout dalekohled a podívat se k ubytovně, která byla nedaleko. Přes vydatnou mlhu nebylo téměř nic vidět, až na malou černou tečku, která se povážlivě zvětšovala. Kaba spokojeně zaklapl dalekohled a vrátil ho do pouzdra. "Tak si konečně dorazil, huh!" Přivátal Hitoshiho spokojeně, aniž by zmínil, že přichází pozdě. Hitoshi svého druha popasoval úsměvem. Po chvilce plánování se nakonec dvojce vydala do nedalekých bažin. Území, které spravovala Amegakure jako svoje území, mělo poslední dobou povážlivé problémy s přísunem pitné vody. To souviselo s mohutnými protesty proti současným vládcům z Amegakure, kteří nedokázali zajistit dostatečné zásoby. Mezi další problémy se začínala drát kriminalita a také loupeže. Rok před příchodem Hitoshiho byla krize na svém maximu, když dočasně vznila Vesnice skrytá v bahně jako odpověď na neochotu Amegakure, která po tomto vyhlášení zareagovala staným právem. Popravila všechny, kteří se účastnili výstavby vesnice, čímž připomněla časy Krvavé mlžné vesnice. "Jaká mise to bude?" Začal se vyptátvat Hitoshi, když došli na první křižovatku. "Je to lehká mise, máme doplnit zásoby vody pro naše lidi a zjistit, jestli jsou všichni spokojení", pravil Kaba. Ve skutečnosti věděl že zdejší lidé, po všech těch událostech, ninji z Amegakure vysloveně nesnáší. Vyvstávala otázka, odkud vezmou zásoby vody. "Ukradneme je", vypadlo z velkého černocha, když se ho na to Hitoshi zeptal. Nedaleko bahnitých území se totiž nacházela hranice se Skrytou listovou a vesnice, kde bylo vody více než dost. Spoustu hitoshiho protestů utlumil Kaba tím, že vesnice není hlídaná a pokud se chce Hitoshi učit od něj, měl by vědět, že všechno co se dá ukrást, je mnohem lepší než vlastní zásoby. Ostatně Amegakure takhle žila od velké války ninjů. "Jaké oslovení by bylo správné? Kaba sensei?", ptal se Hitoshi trochu s ironií v hlase. Oba věděli, že jsou jenom parťáci než nějaké duo, které by bylo výukové - nebyla to Konoha. Kaba se pouze uchechtl, správnou odpověď však neznal. Většinu života se zabýval tím, jak z lidí informace dostat a ne jak je oslovovat. "Kaba senpai by mohlo být správně", poznamenal Hitoshi. Kabovi to evidentně nevadilo, protože nic nenamítal, pouze dál sledoval mapu spolu s cestou, po které kráčeli.
Slunce zapadalo nad stromy a proto se rozhodli utábořit. Nedaleká hranice s Konohou pro ně mohla být osudná, protože Hitoshi byl stále hledaný, ale v doprovodu Kabi se cítil v bezpečí. Při rozdělávání ohně si nešlo nevšimnout zvláštních oblasků, které se nacházely po lese. "Jsou to kameny z Amegakure, po válce byla spousta budov zničených a trosky se odklízely na hranice s listovou. Hezké baráčky z nich byly....". Oheň začal plápolat a lesem se rozléhalo praskání dřeva. Hitoshi se zrovna zabořil hlavou do pytlíku cukrovinek, který měl sebou. Kaba se pousmál a přiložil nad oheň větvičku, na které opékal maso. Po chvilce koukání do ohně se Kaba probral, aby zjistil, že jeho maso je téměř na uhel. Smutně si prohlížel část stehna, které připomínalo uhlí. "Kluku, pověz mi něco o tvém mistrovi", vysoukal ze sebe Kaba, aby zahnal nudu. Hitoshi se vybořil z cukrovinek celý obleptaný. "No... Sarutobi sensei? Je to génius, ovládá všechny elementy! Svolává opice a ovládá spací mód!", začal Hitoshi vypovídat o svém bývalém mistrovi. "Je velmi chytrý a rád testuje své nepřátele. Je velmi oddaný Konoze a chce ji ochránit za každou cenu. O to menší smysl dává, proč mě pustil", při tom posledním Kaba zvedl obočí. Hitoshi pochopil. "Když jsem utíkal z vesnice, dostihl mě jeden z jeho klonů a chtěl vědět, proč chci utéct. Když jsem se rozhodl na něj zaútočit, nechal mě vyhrát a klon se rozplynul", vysvětlil mu. Kaba chvíli přemýšlel, ale ani on sám neviděl do plánů těch druhých. "Je to velký ninja, jeden z vašich nejznámějších. Byla chyba od něj utéct", řekl nakonec suše. Jelikož mu připadalo, že je pozdě, nařídil Hitoshimu hlídku a zabalil se do spacáku. Divné ticho naplnilo jejich tábořiště. Hitoshi sám nevěděl, co si o tom má myslet. Ano, byla nejspíš chyba utéct z Konohy, ale on už se tak rozhodl. Teď už nezbývalo nic jiného, než čelit nebezpečnému světu sám.

Ráno ohlásilo hejno havranů, kteří se rozletěli směr na východ. Hitoshi a Kaba už byli také na nohou a po snídani již měli věci sbalené. "Vesnice se jmenuje Houkyo a je proslulá tím, že se v ní nacházejí samí staří lidé. Většinou vysloužilí ninjové na prahu smrti, pro které není domov důchodců tím pravým místem k odpočinku. Starají se o chod vesnice po staru. Ráno dojdou do nedalekého potoka pro vodu a doplňují tím velký sud, který mají ve vesnici. Můj plán je ukrást ten sud v momentě kdy budou všichni po obědě si dávat hezky šlofíka, jasný?", zasvětil Kaba Hitoshiho do jeho plánu. Normálně by to nejspíš dokázal Kaba všechno sám, ale v rámci zaučování, tu byl i Hitoshi. Cesta utíkala dál a duo se přiblížilo na hranice, což ohlašovala malá dřevěná cedulka přitlučená na strom. "Teď se změníme na dva staříky, aby jsme se mohli lépe inflitrovat, jasný?" zašeptal Kaba a sám si sundal batoh, aby se mohl přeměnit. Hitoshi chvíli koukal a pak sám pomocí henge změnil svojí podobu na staříka. Vypadal tak trochu jako starší Saru, akorát měl dlouhé bílé vousy. "Koukám, že nemáš moc fantazie mladej", vysmíval se mu Kaba, který vypadal jako elegantní stařík s udržovanými vousy a lesklou plešatou hlavou. Spolu pak vyrazili k vesnici, ze které se již kouřilo. Vypadalo to, že již započla příprava oběda, což odpovídalo plánu, který Kaba vymyslel. Pomyslným vůdcem vesnice byl vysloužilé ninja, kterého všichni znali jako Atsuya. Ve velké válce ninjů byl velitelem jedné z informačních jednotek. Sloužil také jako člen jednotky pro získávání informací v Konoze. Možná, že by se jeho dráha dala přirovnat k té kabovo, ale o tom naše dvojice neměla ani ponětí. "Jsme Tomisura a Jashin, zrovna jsme byli na výletě a vracím se na oběd", pravil Kaba jako spokojený senilní stařík jednomu ze strážců, kterému mohlo být přinejlepším šedesát. "Vítejte zpátky", vysoukal ze sebe nakonec strážce, který nosil černou pásku jako znamení hlídače. Po poplácení po zádech, jak v táboře bývá zvykem, mohli vstoupit. Spousta jednoduchých domků, jež měly střechy z rákosu, tvořila kruh okolo velkého ohniště. Zde se naskýtal pohled na největší houf staříků. Ti se na domnělém nádvoří koupali v plechových vaničkách a vesele si broukali při muzice, kterou vydávala partička muzikantů u ohně. Chvíli se Hitoshi s Kabou ještě toulali po vesničce, aby nakonec našli toužený sud. Pravda, byl větší než Kaba předpokládal. Vypadalo to totiž, že od vládců Země ohně dostali novou nádrž. "To je první problém, který máme", houkl Kaba na Hitoshiho, který se ještě stále rozkoukával. "Náš druhý problém je, že na rozdíl od minule, si tu teď hrají na nějaké stráže". Skutečně, během posledních měsíců totiž nebyl Kaba jediný zloděj, který se tu ukázal. Společenství se rozhodlo, že alespoň na oko bude vesnici strážit. "Takže potřebujeme přenést tu nádrž do bažin?", tázal se nevěřícně Hitoshi, protože ho nenapadal způsob, jakým by dva ninjové byli schopni něco takového unést. Kaba to nerad přiznával, ale i on měl pochybnosti nad jejich plánem. Pokývnutím Hitoshiho vybídl, aby se hnul směrem ke strážím. Museli spoléhat na všudepřítomnou senilitu a lhostetejnost.

Hitoshi nakonec velice pomalým krokem došel k dalším strážím, podíval se jim hluboce do očí a nakonec spustil to první, co by nejspíše starce napadlo. "Potřebuju na záchod...", vydal ze sebe se značným chroptěním. Jeho herecké umění vlastně nebylo tak špatné, chtělo to pouze být dost přesvědčivý. Stráž se skládala ze dvou mladších staříků, kteří evidentně neměli problém se tu nějakou chvíli opírat o své oštěpy. Oba si prohlédli hitoshiho dědčí postavu a nakonec usoudili, že s tím vlastně nemají problém. Podívali se na sebe a pak souběžně řekli, "za rohem je nejbližší mísa". Hitoshi byl vnitřně strašně rád, že se mu podařilo projít, ale nesměl to dát nijak najevo. Pomalu tedy prošel a vydal se směrem k baráku, který mu ukázali. Uvnitř se skutečně nacházelo něco, čemu by se v civilizovaném světě rozhodně nedalo říkat záchod. Za chvíli po něm prošel i Kaba, který se však tvářil znechuceně. "Když si představím, že takhle můžu jednou dopadnout, radši bych chcípl", nebral si servítky prostorný černoch. "Takže nyní oba dojdeme k nádrži a zkusíme s ní vypadnout z tohohle skladu senility. Mám jednu techniku, která by nám měla pomoc". Nakonec se oba vydali směrem k nádrži.

Baráky byly většinou dřevěné a střechu měly ze slámy, jako správné chatrče. Před každou takovou hrůzou seděli většinou dědkové, někteří se dokonce koupali v různých lavorech a jejich nepřítomné pohledy často doléhaly do prázdna. V jejich očích se nacházela spousta neštěstí, které zažili v časech minulých, přesto pokuď jste se zrovna podívali, tak jste viděli pouze prázdnotu. Často se vyplížil i nějaký jedinec o berlích bez nohy nebo nějaký přízrak s ovázanou hlavou. Bylo to celé jedno velké odpadiště ninjů. "To, co chcete udělat by tady spoustu ninjů zabilo", hlesl chraplavý hlas za Hitoshim a Kabou. Oba dva se okamžitě otočili, aby se mohli zděsit. Stál tam stařík s jedním okem a čelenkou Konohy, víc než cokoliv jiného připomínal roztomilého dědu s páskou přes oko. Kabu zalil pot, moc dobře věděl, že tento roztomilý děda není nikdo jiný než Atsuya. A vzhledem k tomu, že za nima přišel, zřejmě už věděl co mají v plánu. Oba stáli jako opaření a nevěřícně sledovali smrtící tempo, kterým se k nim Atsuya blížil. Spolu se sebou měl dva strážce, kteří se taktéž pomalu sunuli k naší dvojce. "Pokud příjdeme o vodu, spousta z nás zemře během následujícíh dní. Vím, že chcete zachránit svoje lidi a také vím, že vodu potřebují více než cokoliv jiného. Upřímně, měl jsem dost času si přečíst i Hitoshiho příběh, když jste se tu nyní takovou dobu vydávali za staříky. A nabízím vám variantu, za které budete úspěšní vy i my. Máme totiž v naší vesničce na návštěvě mojí vnučku a ta má před sebou chuuninské zkoušky a možná by se jí hodilo, kdyby trénovala proti někomu, kdo ji může nabídnout opravdový souboj", díval se na Hitoshiho a prohlížel si ho od paty k patě, jako kdyby dokázal prokouknout jeho henge. Jeho vnučka se jmenovala Akira a byla geninkou v týmu, který vedl hidekiho příbuzný. Už od útlého věku byla velmi chytrá a co více, měla přirozený talent. V akademii si našla spoustu kamarádů a sama se stala velmi oblíbenou pro svoji poctivost a pracovitost. Každý večer ji vyzvedával na hřišti její otec a zdravil ji tím, že ji pokládal polibek na čelo. Byla vším, čím by Hitoshi ve skutečnosti chtěl být. Kaba se už natahoval po kunai u své nohy, avšak byl přerušen Hitoshiho napřeženou rukou. "Přijímáme", pravil sebejistě a zároveň pufnul mráček jeho henge. Pokuď si byl Atsuya byl do teď jistý téměř vším, co dělal, nyní byl na jeho obličeji znát překvapení. Kaba několikrát zakroutil očima, ale nakonec bylo vidět, že není úplně proti. Když už byli odhalení za pomoci čtení myšlenek, nebyl důvod ukrývat svojí podobu.

Chvíli to trvalo, ale nakonec se celá vesnice přesunula do venkovního divadla. To nyní spíš připomínalo arénu pro řecké zápasy, ochozy zaplnila parta zombie, která se těšila, že konečně zažije po dlouhé době něco vzrušujícího. Hitoshi stál na pravé straně arény a vyčkával. Nedokázal si vzpomenout, o jakou holku jde. Přeci jenom v akademii jich byla spousta a o černocha zatím žádná nejevila zájem. Atsuya nakonec praštil do zvláštní železné trubky, která udělala zvuk velmi podobný gongu. Obecenstvo se ztišilo, přeci jenom nikdo moc netoužil o další takový šeredný zvuk. Z druhého kraje jeviště byly slyšet kroky a i Hitoshi nyní zbystřil. Z druhého konce přicházela malá dívka, co do výšky neměla, to vynahradila svojí krásou. A Hitoshi začal vzpomínat, kdo proti němu stojí. Akira byla o ročník níže než byl on sám, přesto byla vybrána do týmu, ve kterém chtěl být původně Hitoshi. Už tehdy měl vlastně smůlu, mohl být v týmu velmi nadaných ninjů. Místo toho nyní stál v provizorní aréně plné senilních zombie a proti němu stála nejspíše nejtalentovanější konoichi za poslední dekádu. Hitoshi se s bezmocí podíval na Kabu, který nyní seděl vedle Atsuyi. Vypadal narozdíl od Hitoshiho celkem spokojeně, dokonce se dalo říct, že si to užívá. Přeci jenom dlouho neviděl souboj mladého černocha s blonďatou balerýnou. Rozhodčí přispěchal mezi Hitoshiho a Akiru, prohlédl si je, tak jak mu pravidla soubojů udělají. "Připraveni?", otázal se jich. Oba dva jenom pokývli hlavou, nikdo se odvážil vydat hlásku. Ve vzduchu bylo cítit napětí, které by se dalo krájet. I dědkové, kteří normálně nedokážu chvíli mlčet o svých zážitcích, nyní mlčeli. "Začnětě!"

Hitoshi musel okamžitě rychle uskočit, pač na něj přiletěla sprška kunaiů, následovaná letkou hvězdic. Už při prvním skoku si připadal příliš těžký a pomalý. Její hody byly přesné a rychlé a dokonce u toho nejspíš stihla přemýšlet, protože se jí povedlo Hitoshiho dostat hned do rohu arény. Doton: Tsuchi Nami no Jutsu, zakřičela. Hitoshi konečně slyšel její hlas. Byl stejně sladký jako spousta sladké rýže namočená v karamelu. Tu měl Hitoshi moc rád, což byl dost veliký rozdíl oproti tomu, co se dělo dál. Země se zavlněla a Hitoshi při svém posledním odskoku neudržel rovnováhu a začal padat na zem. Nyní seděl na zemi a jediné co viděl, byla Akira plující vzduchem přímo k němu. Měla rychlost, Hitoshi se nemohl hýbat a do toho měla v ruce kopí. "Koukej vstávat mladej, tady nejsi na dovolený!", dolehlo k Hitoshimu z druhé strany pódia, kde seděl Kaba. Celý ten souboj byl děsně rychlý a popravdě, Hitoshi nikdy nebojoval proti tak krásné holce. Rychle do pokusil odvalit stranou, což se mu povedlo na poslední chvíli. Na místě, kde před chvíli ještě seděl, dopadlo s hlasitý zapraskáním kopí. "Když to poděláš, tak půjdeme v Amegakure maximálně tak okopávat tuříny.... ale v Amegakure žádné nejsou, víš co to znamená?!", povzbuzoval ho Kaba. Akira mezitím vyndala kopí z popraskané země, nyní už vypadala vcelku spokojeně. Asi z ní všechna ta nervozita vyprchala. "Takže... používáš doton, jo?", vypadlo nakonec z Hitoshiho. S holkama moc mluvit neuměl, přeci jenom mluvení nebyla jeho nejsilnější stránka. Musel se prostě zeptat na nějakou očividnou hloupost. Akira naštěstí o něco takového nejevila zájem a pokračovalo v jejím útoku, několikrát kopím máchla směrem k Hitoshimu, který se mu celkem hbitě vyhnul. Nyní si už připadal při vědomí i on, dokázal myslet. Mizubinshin no jutsu! Vedle něj se vyřítilo několik vodních klonů, které se okamžitě rozeběhli proti Akiře. Ta jeden klon propíchla, vyhoupla se kopím vzhůru jako závodní tyčkařka a přeskočila zbytek z nich. Nevěřící klony nakonec zdevastovala jedním silným švihnutím. Hitoshi stál nyní stranou a sledoval jí jako nezaujatý divák. Možná kdyby nestál uprostřed arény, nevšimla by si ho. "Jsi dost dobrá s tím kopím, byla by dost smůla, kdyby se ti s ním něco stalo...", řekl s patřičnou ironií v hlase. Ve stejný okamžik kopí doopravdy prasklo v půlce. "První klon ve skutečnosti nešel po tobě, ale běžel ti poškodit kopí.... takže když si se zhoupla, tak si mi vlastně dost pomohla", pravil s úšklepkem. "Myslím, že si nedáváš pozor na pusu", opáčila mu. Hitoshi na to jistě chtěl něco říct, ale uslyšel pod sebou bortící zem. Z ní nakonec vykoukly dvě ruce, které Hitoshiho zatáhli do půlky těla pod zem. Celá aréna se začala hlasitě smát a na Hitoshiho tváři bylo znát, že si přijde velmi trapně. Možná kdyby tolik nežvanil, nemusel by nyní hrát debila. Akira už se nyní proti němu rozebíhala, evidentně to tady chtěla ukončit rychle. "Tak rychle to nepůjde", odfrkl si Hitoshi. Ruce přiložil na zem a začal hromadit větrnou chakru do doby, než ruzsekla hlínu, která ho držela v zemi. Právě včas, Akira akorát přiletěla s oštěpem v ruce. Ten Hitoshi s tlesknutím chytil a změnil jeho směr, takže ho nebodla. Druhou rukou ji chytil za zápěstí a zatočil s ní. Měl nyní trochu navrch. "Smím prosit?", vypustil z pusy první debilovinu, která ho napadla. Na to konto schytal ránu loktem do břicha a následně se mu Akira vyvlíkla i z jeho sevření. Na cestu mu uštědřila kopanec, takže se Hitoshi trochu proletěl. Bylo více než jasné, že v taijutsu měla navrch a co víc, nepotřebovala k tomu oštěp, o kterém měl Hitoshi velké mínění. Potřeboval si odplyvnout, cítil měděnou pachuť krve, zřejmě ho zasáhla dost dobře.

Hitoshi trochu zavrávoral, ale postavil se zpět na nohy. "Jsi dobrá, kdo tě trénoval?", zeptal se nyní trochu víc vážně. Akira se jenom usmívala, evidentně jí Hitoshi nepřipadal jako člověk, s kterým by o tom mohla mluvit. Byla to chytrá konoichi, nevěděla důvod proč by si měla brát svojí výhodu. Její chování celkově bylo oříšek pro Hitoshiho, zatím bojoval jenom se samýma hlupákama. Tady to byl opravdový souboj dvou ninjů. Pohlédl na Kabu a pak zpátky na Akiru. "Není jiná možnost", hlesl potichu. Suiton: Kirigakure no jutsu. Po bojišti se začala rozprostírat mlha, což nejspíše spoustu staříků vylekalo, protože popadali ze svých lavorů, které si na představení přinesli. Akiru to nezaskočilo, složila si svůj oštěp záhadně zpět a začala s ním točit jako s větrákem. Po chvílce se jí podařilo mlhu kompletně odfouknout a prozradit hitoshiho pozici. Toho to mírně překvapilo, protože byl uprostřed skládání pečetí, měl však sebou dva klony, které na to připravení byly. Suiton: Mizurappa! Vystřelily dva silné proudy vody přímo proti Akiře. Bojištěm pronikla hlasitá rána a silné zatřesení. Kaba dokonce musel zkontrolovat, jestli na něj nepadá přilehlý altánek se střechou. Chvíli nebylo vidět, ale nakonec byla viděna velká zeď s opičí hlavou, zpoza které vyšla Akira. Doton: Doryuheki, pomyslel si Kaba. Doře viděl její skvělé provedení. Dokonce to vypadalo, že má velkou zásobu chakry, protože ta zeď byla opravdu masivní. "To mě nazastaví!", křičel Hitoshi. Oba klony nyní pouze stáli u něj a hlídali ho. Fuuton: Atsugai! Od Hitoshiho byla slyšet obrovská rána, jak se valil neuvěřitelný proud vzduchu vztlačený do jednoho bodu. Mířil přesně na zeď, kde byla schovaná Akira. Bojištěm opět otřásla obrovská rána, doprovázená skřípením vzduchu. Oblohou začaly lítat kusy hlíny a trosek dopadající do hlediště na přihlížející staříky. Hitoshi nyní odchychoval a hledal skrze kouř, co se vlastne stalo. Všichni přihlíželi, ale ani jejich stařecký zrak nedokázal prohlédnout skrz zakryté bojiště. Kaba se narovnal na své židli, nyní i on chtěl vědět, co bude dál. Co se stalo s Akirou?

Stále nebylo nic slyšet, ale když konečně mlha opadla, odkryla skutečnou zkázu. Zeď byla rozervána na kusy a většina trosek se nacházela roztroušená v aréně. Spousta zeminy v oblasti za zdí byla doslova vyrvaná a roztroušená. Uprostřed vší zkázy stála v pokleku Akira, z hluboka oddychovala. Její levá ruka byla evidentně zasažená, protože vypadalo jako kdyby jí škrábl tygr. "Tahle technika není úplně častá v Zemi ohně....", pravil Atsuya. Bylo vidět, že i on má nyní starosti. Možná kdyby to bylo na něm, souboj by přerušil. Ale nyní měl všechna práva v hrsti rozhodčí a ten o konci nepřemýšlel. Hitoshi také nebyl spokojený, viděl že ji zasáhl, ale souboj určitě bude pokračovat. Připravil se tedy k dalšímu boji spolu s klony. Naproti tomu Akira si nyní připadala velmi zvláštně. Věděla, že Hitoshiho podcenila a také, že její arogance nezanechala nejlepší dojem. Jako zraněné se jí bude těžko bojovat na blízko a zároveň se nechtěla s Hitoshim předhánět v ninjutsu, když to byla evidentně jeho silná stránka. Byl tu už jenom jeden plán. Kuchiyose no Jutsu! Plácla do země a arénu opět ovládl tentokrát bílý kouř. Hitoshimu se to nelíbilo a když se kouř rozplynul, nebyl na tom o moc líp. "Jiroaseki...", zašeptal nevěřícně. Akira vedle sebe měla obrovskou černovlasou opici, která se dost podobala Enmě. Chvíli se ještě nevěřícně dival a pak to nevydržel. "Jakto?! Jaktože je to Jiroaseki, je to jeden z největších summonů opic! Ani Saru sensei si nikdy nebyl jistej, že ho dokáže přivolat. Možná tak hokage by to dokázal!", křičel jako malé dítě, které si právě usmyslelo, že tenhle souboj není fér. Akira se usmívala, sice takovým tím bolestívým úsměvem, ale usmívala. "Můj mistr je Sarutobi a Jiroaseki je první summon, kterého jsem přivolala po tom, co mi nabídl podepsat svitek. Dalo by se říct, že to Jiroaseki je nyní můj mistr", odpověděla mu. Cítila se nyní o dost bezpečněji, kdyby mohla, určitě by svojí oblíbenou opici i objala. Hitoshi zuřil, cítil jak se mu skřípou zuby. Bylo to nefér, ale zároveň vzrušující. Suiton: Mizurappa, Fuuton: Daitoppa! Vyslal proti Akiře proudy kombinovaných technik. Vzduchem zasvištěla voda zrychlená větrem a mířila přímo Akiře na hlavu. To bylo však něco, co Jiroaseki určitě neviděl rád - s výskokem se proměnil do velkého oštěpu, který Akira chytila a namířila ho přímo proti proudu technik. Následoval další výbuch, ale Hitoshi mohl jasně vidět, že jeho technika byla odkloněná vzhůru do oblak.

Kaba měl celou dobu obličej zabořený do svých velkých dlaní a i nyní pozoroval boj skrze rozevřené prsty. Cítil, že je nejvyšší čas se vytratit. Hitoshi mezitím, co Akira odkláněla jeho techniku, bežel přímo proti ní. Podporován klony s kunaiem v ruce vyrazil proti svému oponentovy. Akira však neztratila ani trochu ze své mrštnosti, několikrát se ohnala kopím a podařilo se jí oba klony zničit, takže nyní bojovala pouze z Hitoshim. Ten několika solidními výpady ohrozil její bezpečnosti, avšak když přistoupil blíž, pocítil nebezpečí. Několika rychlými skoky se dostal zase pryč. Možná právě včas, protože na oštěpu zahlédl rozevírající se oko se žlutou duhovkou. Jiroaseki byl stál přítomný na bojišti a to mu nahánělo strach. Hlasitě oddechoval, ale v jeho hlavě už se rodil nápad. Nebyl moc pravděpodobný, že uspěje. Přesto cítil, že je to to, co by měl udělat. Kirigakure no jutsu! Znovu ponořil celé bojiště do mlhy, což nepotěšilo diváky. Byly to takové chuuninské zkoušky číslo dva. Naproti Akira s tím neměla problém, pozvedla svůj oštěp a několikrát ho rychle roztočila a mlha opět začínala brát za své. Místo pohledu na bojiště se však Akira se svým zrakem dívala do obrovské vlny, která se začínala formovat do výšky několika metrů. Byla tak velká, že pokryla většinu šířky jejich bojiště. Arénou se rozléhalo hlasité vlnění, jako kdyby někdo právě stál u moře. "Ta je obrovská!", neudržel se Atsuya a prozradil tak Kabovi to, že je hodně překvapený. Kaba již taky nekoukal skrze prsty na svého parťáka, naopak nyní citil, že by měl dávat pozor. Akira, před kterou stála obrovská vlna, tak nekontrolovaně nevypadala. Položila vedle sebe oštěp a začala formovat pečetě pro svojí vlastní zeď. Přesně to byl okamžik, na který Hitoshi spoléhal. Z vlny vyskočila pětice vodních klonů, která se nejspíš ve vlně schovávala nějakou chvíli, protože měla nazelenalou barvu. Přeci jenom ani klony být bez vzduchu nemůžou. Dva klony skočily po překvapené Akiře a schodili ji na zem, takže musela pustit pečetě a trojice doskočila přesně na místo, kde položila oštěp. Přesným fotbalovým kopem se jim podařilo oštěp vykopnout do vzduchu mimo dosah. Pravda, byl to jejich poslední počin, protože následně zmizely. Nevěřícně koukající Akiře se podařilo ze sebe dostat trojici klonů a několika silnými kopy je roztříštit. Ale ona sama si moc dobře uvědomovala, že tohle byl všechen čas, který měla. Obrovská vlna na ni dopadla jako kladivo na kovadlinu a přišpendlila ji na druhém konci arény. Přesně v místě, kde na začátku jejich souboje byl Hitoshi. Po nárazu vyplyvla pár kapek krve, cítila se dost špatně. Přeci jenom naletěla na dost ubohý trik a teď tu ležela přišpendlená na stěně arény. Voda pomalu odtékala pryč z arény. Kaba chvilku přemýšlel, proč vlastně jejich problémy s vodou nevyřešil Hitoshi sám, když jí dokáza tolik vyrobil. Tázavě se díval směrem k rozhodčímu, jesti je již konec. Rozhodčí však marně hledal Hitoshiho po bojišti. Přeci jenom Akira sice dostala tvrdý zásah ale už se pomalu sápala zpět na nohy a ukazovala směrem k rozhodčímu, že je stále bojeschopná. Oklepávala si zrovna kolena, když uslyšela pod sebou třást zem. Z té nevyletěl nikdo jiný, než Hitoshi. Suiro no Jutsu! Okolo Akiry bylo dost vody, takže jeho vodní vězení se zformovalo téměř okamžitě. Nyní již byl souboj u konce, potvrdil to i Jiruaseki, který dopadl v podobě oštěpu do písku a s hlastiým pufnutím zmizel. Rozhodčí si nebral servítky. "Vítězem je Hitoshi Kanagawa!", zařval do davu staříků, kteří nevěřícně koukali na představení. Spousta z nich se pokusila vydat zvuk podobný tleskání, ale přeci jenom nebylo to ono. Kaba se nyní zvedl ze židle a postavil se před Atsuyu. "Nemůžu říct nic víc, než že jste dneska zpestřili den několika staříkům, Za to vám děkujeme a jako náš vděk si můžete vzít potřebnou vodu", kvitoval Atsuya, který byl stále ještě překvapený. Nikdy neviděl tolik odhodlání, které museli oba aktéři předvést.
Hitosi svoje vězení nakonec uvolnil a přistoupil k Akiře, chtěl jí podat ruku na důkaz jeho respektu. Dost ho překvapila tím, že to vzala. Vlastně mu tak nějak připadala štastnější i přestože prohrála. "Snad se ještě někdy potkáme..", hlesl nakonec Hitoshi při odchodu ze zničené arény. Jeho slova se však reakce nedočakala, nejspíš bylo příliš brzo něco takového řešit.

Kaba si to s Hitoshim štrádovali po cestě. Na zádech měli každý přivázaný jeden sud plný vody, což bylo obstojné. "Myslíš, že nás nenapráší?", ptal se Hitoshi celkem se strachem. "Víš... nikdo z těch, kdo zažili velkou válkou, netouží po další válce", vykouzlil Kaba jednu ze svých moudrostí. "Navíc teď si myslí, že nám dali jenom to, co chtěli oni... ale pravda je taková, že to tak úplně není", Kaba na Hitoshiho zamával malou mapkou. Hitoshi netušil, jak se to Kabovi povedlo, ale měl takové tušení(je to raidyho postava). "Takže teď se musíme vydat do bažin?", ptal se dál zvědavě. Čekalo je další dobrodružství, tentokrát bez armády staříků.

Akira stála u ohně a stále něvěřícně koukala do hlubin prázdné arény. Vedle ní stál její děda, opíral se o hůl a usmíval

_________________
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Deadwind
Nukenin
avatar

Počet příspěvků : 596
Věk : 26
Lokace : Cloud city

PříspěvekPředmět: Re: Hitoshiho příběhy   Sun Oct 14, 2018 8:21 pm

Hitoshiho příběhy #2

Hitoshi se neustále otáčel, měl takový zvláštní pocit, jako kdyby je někdo sledoval. Jediné co však viděl, byla cesta pokrytá různými větvičkami z opadaných stromů. Kaba to ignoroval, byl si jistý, že je nikdo nesleduje a hlavně, že chce dorazit do bažin ještě před setměním. Nebylo by lepší přidat do kroku místo paranoidního ohlížení? Vydal ze sebe nakonec Kaba, protože ho to přeci jenom začalo iritovat. Hitoshi na to samozřejmě neodpovídal, jen přidal do kroku. Před nimi se už nacházelo rozhlehlé bahniště jako předzvěst rozlehlých bažin. Stůj! Houkl Kaba směrem k Hitoshimu. Tam, kde nyní končila cesta, začala bublat kaluž bahenní lázně. O chvilku později se z bahna vynořila postava s čelenkou Amegakure na čele. Urostlý muž měl u opasku velký meč ve zdobené pochvě. Jeho uniforma byla poškozená. Různé trhance a popálené části oděvu na něm doslova vysely. To je Iwabe, ochránce bažin. O Iwabem se toho vědělo celkem dost. Byl jedním z chuuninů, kteří bojovali proti rebelující Skryté bažinné vesnici. Vůdce si ho oblíbil především pro jeho schopnosti a dal mu na starost znovudobyté území pod jeho správu. Kabo, neviděl jsem tě od našeho posledního výletu. Uchechtl se takovým zvláštním chraplavým hlasem. Bylo evidentní, že byl s Kabou na nějakém podobném výletě jako je Hitoshi, tedy vykrádačky. Neseme zásoby vody do bažin, podařilo se nám je náhodou získat. Tu lehkou ironii v Kabově hlase mohl vysledovat hlavně Hitoshi, který znal pravdu. V Tekoucí láhvy už na vás čekají. Poslední dobou mám pocit, že ti nejvěrnější pochybují o naší práci. Najděte Juru, to on má nyní na starosti zásobování a vodu mu co nejdříve předejte. Iwabe nebyl zrovna charismatický chlapík. Kromě svého chraplavého hlasu měl na nose černou bradavici. Vypadal jako velká bahenní ježibaba, kterou někdo zapálil. Kaba se netvářil šťastně, vypadalo to, že ho trápí nastalá situace. Hitoshi si taky mohl domyslet, že Kaba se podílel na zásahu Amegakure proti vzpouře. Bouře se blíží znova, že Iwabe? Zeptal se Kaba v prapodivném kódu, které by rozluštilo i pětileté dítě s mentální obrnou. Iwabe jen nešťastně pokývnul hlavou a pak plácl rukou do země. Přes bahnité pláně se zvedla kamenná cesta. Nyní se dalo projít, aniž by se člověk utopil v bahně a také mohl najít cestu. Dovede vás to na začátek bažin, tam se držte červené značky. A v žádném případě si nesviťte na cestu ohněm. V bažinách jsou výpary v podobě plynu. Varoval je nakonec jejich setkání. Přeci jenom by byla smůla, kdyby jediná voda byla odpálená takovou hloupostí. Hitoshi nejdříve nedůvěřivě našlápl a pak vstoupil na jejich nové kamenné molo. Spolu s Kabou se vydali po jejich nové cestě.

Akira stála přikrčená na cestě a prohlížela si stopu v cestě. Kromě jejího talentu v boji byla také schopná stopařka, což jim nahrávalo. Věděla, že jsou na stopě, ale také věděla, že jsou již blízko bažin. V bažinách bude těžké je chytat i s nimi bojovat. Jejich šance se zvyšovali na suchu už jenom proto, že tam na ně aspoň viděli. Kazuki. Zavolala jméno svého týmového kolegy. Vysoký černovlasý ninja okamžitě přispěchal. Byl trochu nevrlý od jejího věčného komandování, ale věděl, kdo je tady šéf. Budeme potřebovat vyslat pár brouků, myslím, že už jsou v bažinách. Usoudila svojí dedukcí. Dala si dohromady rychlost, jakou se pohybují, a polohu bažin. Šance tu byla opravdu veliká. Možná, že bychom je měli chytit, až se budou vracet. Sice bez vody, ale aspoň je můžeme předvést. Zachrchlal hlubokým hlasem jejich třetí. Byl trochu menší než Kazuki, ale za to byl o dost vypracovanější. Jeho svaly vypadaly jako přifouknuté olejem, ale on sám věděl, že je to pouze obraz jeho tvrdé práce. Chtěl Hitoshiho chytit, stejně jako Akira. Možná o trochu víc, Saru pro něj představoval uznání, které by mohl získat. Ne, pokud šli dál, musíme za nimi než dosáhnout jejich cíle. Odsoudila ho okamžitě Akira, která se již zvedla a pomalu šla dál. Kazuki to moc nekomentoval, přeci jenom tady byl ten, který odporoval nejméně. Rozhlédl se k nebi a následně z jeho rukávu vyletěl roj malých broučků. Jak si přeješ. Okomentoval to lehce ironickým hlasem, který naštěstí Akira nepostřehla.

Kaba koukal do své ukradené mapy. Vypadalo to, že se v ní moc nevyzná, přesto zkoušel najít nějaký záchytný bod. Neměl by si spíš dávat pozor kam jdeme? Opáčil na něj Hitoshi flustrovaným hlasem. Nelíbili se mu bažiny a mlha, který se tu všude potulovala už vůbec ne. Pomalu se dostávali do části skutečných bažin, kde to smrdělo různými plyny. Také se ztratilo nebe a vyměnilo se to s šedivým hadrem, který se nad nimi vznášel. Dokud můžeme jít jenom dopředu, tak jsme v such… Kaba se dalším krokem zabořil do země. Jejich původní most skončil a oni nyní stáli na křižovatce. Z nohy zbyla část nad kolenem, to vzhledem ke kabovo váze nebylo ideální. Tmavý ninja se nakonec rozhodl pomoc si fuutonem a zemi rozšlehat. Bylo evidentní, že tady už pozor dávat musí. Tady je červená značka, náš cíl už nebude daleko mladej. Zazubil se nad svojí hloupostí a neopatrností a pokračoval jednou ze tří cest.

Začínalo se již pomalu stmívat. Kazuki si snažil očistit si nohavici od bahnité louže, do které se mu povedlo šlápnout. Ty si vážně kus nemehla Kazuki, větší smolař už je jenom nějaký Rikuto. Hecoval ho jeho namakaný přítel, který se snažil dívat po bahnitých planinách. Akira na tom byla podobně, nechápala kudy pokračovat dál, něco tu nesedělo. Navíc ztratila stopu, takže se nemohla řídit ničím jiným, než jejím instinktem. Škoda, že nesvoláváš ponorky. Zazubil se znovu namakanec, jehož jméno vám nyní prozradím. V Konoze žije klan lidí s příjmení Fujizaki. Tito lidé nejsou původní obyvatelé Konohy, nicméně často se za ně vydávají, aby zapadli. Jejich nynější vůdce je otcem našeho namakance a rád by, aby jeho syn tento neznámý klan konečně proslavil. A tak už od útlého věku na svého syna velmi dbá, však to znáte. Ten mu jeho péči vrátil už tím, že se vůbec dostal do takového týmu. Jeho jméno je Taiki a je přeborníkem ve špatném humoru. Možná bychom tou bahnivou lázní mohli projít, když využijeme tvůj doton Akira-nee chan. Navrhl vlastně dost dobré řešení. Akira by byla schopna takový most přivolat. Konečně dobrý nápad. Vykřikla Akira, celá šťastná, že se konečně dostanou z bezvýchodné situace. Její radost však netrvala dlouhou, jelikož když se chystala dát ruce k sobě, začala se země třást. Silné zemětřesení eskalovalo a do toho bláto na Kazukiho noze začalo tvrdnout. Chudák Kazuki se nestačil ani podivit nad tím, co se mu stalo s nohou, když z louže pod ním vylezla obrovská ježibaba, která ho do louže vtáhla. Kazuki! Zařvala Akira zoufale ze země, na které se sotva držela kvůli zemětřesení. Ninpou: Kai! Zařval Taiki hromovým hlasem, který již nepřipomínal hlas zoufalého klauna. Zemětřesení vymizelo lusknutím prstu a on bleskurychle přiskočil k Akiře, aby se jí dotkl. Mají tady někoho, kdo tu hlídá a nechce, aby si tu používala svůj doton. Musíme získat Kazukiho zpět. Zanalyzoval ji situaci. Jestli nechce můj doton, má ho mít! Zařvala naštvaně Akira. Hitoshi neměl šanci ji vidět takhle naštvanou, ale i naštvaná byla velmi krásná. Doton: Tsuchi Nami no Jutsu! Země se nyní doopravdy začala třást jako při zemětřesení a začaly vznikat praskliny. Spousta prachu nyní stoupala vzhůru a bylo velmi špatně slyšet přes všechno to praskání. Taiki si dal dohromady okolnosti a několika rychlými pohyby vyrobil pečetě. Katon: Endan! Vystřelil velkou ohnivou střelu, která se zaburácením dopadla na louži. Ta se začala vypařovat a nakonec z ní opět vylezl chlápek, tentokrát i se spoutaným Kazukim. Ninjové bez čelenek útočící na bažiny, huh? Ano, nebyli hloupý, před vstupem na pláně si čelenky samozřejmě schovali. To byl asi hlavní rozdíl oproti ostatním geninům. Jste na území Amegakure, okamžitě se identifikujte! Měli štěstí, že Iwabe nebyl nejbystřejší, stačilo se totiž podívat do kazukiho kapsy. Na druhou stranu on tady čelil třem neznámým ninjům. Akira se podívala na Taijiho, ten na ni také pokývl. Iwabe neměl dobrý pocit z téhle invaze, zuby se mu klepaly a on se mračil, jak jen to šlo. Dokonce kunai, který držel u kazukiho krku, je neodradil. Vypadalo to, že se s nimi bude muset vypořádat jako s dospělými. Napřáhl se a prorval kunai kazukiho krkem – jeden byl ze hry, dva zbývaly. Doton: Ganchūsō! Ze země vystřelily špičaté skalky, kterým však dvojice uskočila. Iwabe spoléhal na rychlost, přeci jenom zabil před jejich očima kamaráda. Z omylu ho vyvedl brouk, který proletěl okolo jeho nosu. Když se otočil, viděl spoustu brouků ve tvaru lidského těla, kteří seděly na zemi. S jeho poslední akcí se rozletěly pryč. Broučí klon? Zeptal se spíš pro sebe, přestože nyní věděl, že byl oklamán. Nyní proti němu stála opět trojice. Pokud si myslíte, že projdete…kch…tak se pletete. Větu mu přerušil spolknutý brouk.

Oba naši tmavý ninjové stály před dřevěnou brankou. Před nimi se rozléhala malá vesnička. Většina obydlí vysela na bažinných stromech, spojovala se prkennými můstky s provazy. Všude možně také vysely lucerničky se svíčkou, nejspíš dobře izolované, aby nevznítili okolní plyny. Hitoshi našlapoval po prknech položených na bažinné zemi, na cestu mu svítila blízká lucerna. Přestože začala noc, vládla tady skotská idylka. Na velkém stromu se nacházela nejspíš hospoda, protože se z něj ozývala muzika plná hraní na dudy. Také byla slyšet spousta veselých hlasů, které doplňovaly jinak klidné panorama. Nevypadá to, že by měli problémy. Sykl Hitoshi na Kabu, stále učarovaný zdejší atmosférou. Ta holka ti dala celkem nakládačku. Rýpl si Kaba mezitím, co začal šplhat do vyšších pater. Máme najít Juru a ten se většinou pohybuje v támhleté zhasnuté boudě. To je jejich středisko pro zásoby. Dovysvětlil Hitoshimu, jak se věci mají. Bouda zásobování byla otlučená cedulí „zásobování“ a bohužel měla vysklené jedno okno. To se Kabovi moc nelíbilo a tak Hitoshimu přikázal ozbrojit se. Chvilku se pokoušeli poslouchat, ale nic neslyšeli. Uvnitř bylo ticho jako v hrobě. Takže na 3…. 3! Zařval Kaba a svým obrovským tělem dveře vyrazil. Hitoshi sekundu po něm vběhl dovnitř, tam však nic neviděl. Tma jim dovolovala vidět jenom obrysy. Jdete pozdě. Sykl hlas linoucí se od jednoho z regálů. Mezitím, co jsme strádali, dostali se sem obchodníci z Kumugakure a prodali sem spoustu vody a alkoholu. A ty Kabo víš, co to znamená. Kaba nyní vypadal velmi překvapeně. Tenhle hlas neslyšel už léta a vlastně nevěděl, že je živý. Znamenalo to také, že Jura je mrtvý, což se rozhodl Hitoshimu neříkat. Proč o tom vůdce neví? Opáčil mu nedůvěřivě Kaba. Vůdce se soustředí na svůj plán. Bažiny pro něj nejsou tak významné, potřebuje pouze, aby tu byl klid. Chlápek nyní pomalu začal rozsvěcovat lucernu, která byla na stole vedle regálů. Zřejmě nechtěl, aby světlo šlo vidět i pro někoho venku a tak bylo pouze šero. A i přesto toto šero mohl Hitoshi vidět staršího může s jizvou na bradě. Kromě jizvy Hitoshiho upoutalo i to, že byl holohlavý. Kumugakure teď ovládá všechny tři vesnice ukryté v bažinách. Dokonce přes Iwabeho propašovali pár vojáků do Černé třísky a teď plánují obnovení Vesnice skryté v bažinách s jejich loutkami ve vedení. Takže mi Kabo řekni, co s tím chceš dělat? Opáčil se ho s lehce ironickým hlasem. Vypadalo to, že je zoufalý z toho, co se tady děje. A jediné co vůdce udělal, bylo to, že poslal dva černochy pro vodu. Může dítě a jeden tlusťoch změnit osud lidí v bahnitých zemí?

Akira oddychovala, její medový hlas by nyní sotva dolovala. Nemůžu uvěřit, že nám zdrhnul. Takový slizkých parchant. Rozčiloval se Taiki nad kaluží bahna, která tu zbyla po Iwabem. Ovládá bahno, dokonale se sem hodí. Opáčil mu Kazuki, který si konečně mohl očistit svojí nohavici od bláta. Ještě stále nemohli uvěřit, že tenhle litý boj zvládli. Bohužel jejich jediná odměna byla další práce, museli se dostat skrz bahnité země dál. Možná bychom měli počkat do rána, stejně nám utekli mezitím, co jsme bojovali. Řekl Taiki a na to kývla i Akira. Sama byla dost vyčerpaná na to, aby tu vyvolávala kamennou cestou.

Kaba už nějakou chvíli flustrovaně jedl jídlo z plechovky. Byl to nejspíš nějaký druh tuňáka, který plaval v oleji, ale pro dlouhou misi ideální. Nazlobeně zabořil vidličku do plechovky a nabral si pořádný kus jídla. Co když se vrátíme do Amegakure a řekneme to vůdci? Zeptal se naivně Hitoshi. Iwabe vás ven nepustí, chtěl vás sem pouze nalákat. Vysvětlil mu jejich nový přítel. Ten nyní seděl na zemi opřený o stěnu skladu. On vás měl zabít. Ukázal na srolovaný koberec v rohu, evidentně v něm bylo něco srolovaného. Kdo je vede tentokrát? Zeptal se Kaba s pusou plnou tuňáka. To nevím, nosí masku bažinných kmenů, takže mu není vidět do obličeje. Je to spíš velitel, než bojovník. Nikdo ho neviděl ještě bojovat, pouze jim dost dobře velí. O novém vůdci povstání se toho v bažinách opravdu nevědělo mnoho. Ani lidé, kteří ho následovali, nikdy neviděli jeho obličej. Lucerna na stole pomalu začínala vyhasínat. Tentokrát je to mnohem větší než minule. Pochop, lidé jsou flustrovaní a naštvaní. Amegakure nesplnila nic z toho, co slíbila. Jediné, co přinesla, byla válka. Pro tuhle zemi je daleko přínosnější nechat tu vládnout Kumugakure. Mají vodu a dostatek lidí, dobrých lidí. Zdálo se, že pro bažiny je voda extrémně důležitá. Jídlo se tu dalo sehnat, zdejší obyvatelé dokonce byli zvyklý na horší stravu. Ale čistá voda, ta se tu získat nedala. Situace byla nanejvýše kritická. Jejich pozice byla uprostřed nepřátelského území, ze kterého se nelze dostat. Jejich nepřítel měl obrovské přečíslení a blokoval veškerou jejich komunikaci. Máme jednu výhodu – myslí si, že jsme mrtvý. Kaba poukázal na srolovaný koberec. Kdo to byl? Chlápek o tom evidentně moc mluvit nechtěl, ale po chvilce ticha spustil. Byl z mlžné, utekl sem do bažin, aby se tu skrýval. Když přišli, přemluvili ho za nějaký peníz, aby se k nim přidal. Moc toho neuměl, ale zlákala ho vidina peněz. A takových je tady spousta. Pravda, bažiny byly ideálním místem pro spoustu nikeninů ke skrývání. Většinou se do nich neodvažovali ani lovci uprchlých ninjů. Spousta z lidí, kteří sem uprchli, po čase zatouží po jejich bývalé slávě. Mám ještě tak dva lidi, kteří tu pro Amegakure dýchají. Jeden inflitroval jejich řady a ten druhý je pod zámkem. Pochopitelně tady v Tekoucí láhvi vězení nemáme. Je to pár baráčků ve stromech, které většinou slouží jako hospody. Původní obyvatelé nedělali nic jiného, než chlastali. My jsme ten zvyk po nich převzali. Na Kabu zamával s bílou lahvinkou saké, zřejmě už něco takového Kaba pil, jelikož se kysele ušklíbl. Zdejší rostliny poskytovaly spoustu nových chutí, některé měly i léčebné účinky. Teď brzo nad ránem, dokud slunce ještě nevyšlo, máme největší šanci se s nimi spojit. Lucerna již úplně zhasla a ponořila sklad do úplné tmy, kterou vyplnil pouze zvuk povolené zátky.

_________________
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Deadwind
Nukenin
avatar

Počet příspěvků : 596
Věk : 26
Lokace : Cloud city

PříspěvekPředmět: Re: Hitoshiho příběhy   Sat Oct 27, 2018 7:20 pm

Hitoshiho příběhy #3

Kaba pohodlně seděl na větvi, pod kterou se nacházela malá dřevěná chaloupka. Možná, že by ji spousta lidí přehlédla, kdyby se z této chaloupky nelinul do okolí hustý černý kouř. Slunce se již pomalu loučilo a nastupující noc ohlašovalo v bažinách pouze zahoukání nočních ptáků. Chroustání kukuřičných placek naplnilo okolí a to do doby, než z chaloupky vyšel Hitoshi a další tři ninjové. Vypadá to, že jsme všichni. Utrousil Kaba s plnou pusou kukuřice, která mu občas z úst vypadla. Celý den se nakonec rozhodli zasvětit osvobozováním svých posil, což je připravilo o dost sil. Tato chaloupka, která ležela mimo Tekoucí láhvy jim však posloužila pro potřebný odpočinek. Dokonce tu bylo schované nějaké to potřebné jídlo a pití. Takže, abychom si rozuměli. Začal vyprávět ninja, kterého potkali ve skladu. V bažinách existuje místo, kterému říkáme Žabí kámen. Je to původně svatyně s oltářem, která tu je vybudována od pradávna. Najdete tam spoustu starých soch, ale hlavně tam jsou schody vedoucí do věže. Je to ideální místo pro jejich setkání, protože tam obyčejní lidé z bažin nechodí. Také mohou využít své posily z Kumugakure a rozmístit je po okolí tak, že nikdo neprojde. Jsou tam jenom pěší cesty a žádné stromy, tudíž se není za co schovat a z věže mají výborný rozhled. Přičtěme k tomu, že posádku Kumugakure vede Hachiro Konosuke, což je velmi známý chuunin z oblačné a také kabův bývalý parťák. Při těch slovech se podíval na Kabu, který dál vesele jedl. Nevypadalo to, že by ho to nějak vzrušovalo. Potom, co utekl do Amegakure, se s nikým z oblačné nepotkal. Proniknout na jejich schůzku by bylo bez většího počtu nemožné, avšak se zdá, že máme tentokrát štěstí. Pod svatyní je krypta, do které vede podzemní chodba využívaná poustevníky. S trochou štěstí ji budeme moc použít a na jejich sněm se vloupat. Já a Hitoshi se proplížíme do věže a pokusíme se odposlechnout jejich plány. Kaba a ostatní budou hlídat, případně odvedou pozornost, jasný? Dovysvětlil plán, se kterým všichni záhy souhlasili. Do jejich plánu zbývalo pár hodin a tak se rozhodli odpočinek podpořit spánkem.

Již téměř svítalo a nad svatyní ještě stále plály pochodně. V okolí se však již rýsovaly stíny stráží, které byly připravené zastavit kohokoliv. O tom, že je tohle vše popud Kumugakure, se nedalo pochybovat kvůli uniformám. Posádku Kumugakure doplňovali ninjové z bažin, kteří však žádné uniformy neměli. Aby je šlo poznat, dostali pouze šedé nárameníky, které signalizovaly jejich příslušnost. Vypadalo to na nádherný den, který doprovodí jasná obloha a lehký vítr. Myslel jsem, že o místo Numagakeho stojíš víc…. Iwabe. Hluboký hlas vysokého muže v uniformě Kumugakure očividně nezněl příliš spokojeně. Tlusťoch a dítě těžko ohrozí plán jedné z pěti velkých ninja vesnic. Touhle dobou již čuchají hlínu. Odbyl ho Iwabe, který vypadal dost nervózně. I jeho babkovská bradavice se třásla, což šlo poznat díky chloupku. Jeden z vašich vězňů uprchl, naše hlídka našla vaše mrtvé stráže. Vypadalo to, že mu někdo pomohl a já nemíním ohrozit mojí misi nějakým pochybením. Proč si je sem vůbec vpouštěl? Okolo dvojice prošla poslední patrola, která vycházela ven. Snad se nebojíš menšího shledání, Hachiro? Uchechtl se Iwabe svým strašným hlasem, až mu z pusy vypadlo trochu bláta. I kdyby přežili, nechceš snad potrestat někoho, kdo vás zradil? Raikage by měl určitě radost. Iwabe se podpíral dřevěnou holí, takže nyní působil jako opravdový stařík. Raikage by měl radost, kdyby jeho spojenci nebyli takový přizdisráči. Procedil mezi zuby Hachiro a nasadil si na rameno šedý nárameník se zlatým bleskem. To on byl velitelem hlídky a za nic na světě nechtěl svůj opravdový úkol zkazit. Stejně jako kdysi Kaba, i on byl nějakou chvíli v Raikageho osobní eskortě. Po tom, co Kaba opustil vesnici, začala jeho hvězda stoupat a on se dostal na nějakou chvíli k ANBU. Když mu Raikage nabídl vést misi na získání bahen, neváhal. Tahle důležitá A+ mise ho totiž vynese na pozici jounina a on si splní svůj sen. Zkontrolujte pozice, nikoho nepouštějte a všechno mi okamžitě hlašte. Nařídil blízkým patrolám a sám se přesunul před vchod do chrámu, kde měl perfektní výhled. Iwabe se pouze kysele ušklébl a vydal se po schodech nahoru do věže. Jeho cvakání hole bylo jediné, co bylo slyšet. Když dorazil do místnosti, uviděl připravené osazenstvo. Tři vůdci baheních vesnic a v popředí stolu sedící muž s maskou baheních kmenů. Doufal jsem, že naše malé povstání se obejde bez pomoci velkých hráčů. Vypadáme slabě. Zazněl tlumený hlas z pod masky. Do chvíle, než se zbavíme Amegakure, na ně nevztáhneš ruku. Řekl Iwabe naštvaně, skoro jako kdyby chtěl vyhrožovat. To muže s maskou evidentně překvapilo. Tentokrát máme dost mužů na to, abychom je porazili sami. Poslal nám tolik žoldáků, že žádnou ninja vesnici nepotřebujeme! Zařval fanaticky z pod masky, kterou si záhy musel narovnat. Skončeme tuhle frašku. Sykl Iwabe a dal ruce do společné pečetě. Všichni tři vůdcové vesnic se jako na povel rozplynuly v bláto. Muž s maskou se okamžitě zvedl ze židle, evidentně se mu bláto pod nohama příliš nelíbilo. Vidím, že už si stihl jednat ve svůj prospěch. Řekl s o něco tišším hlasem. Kolik mužů můžeš nyní mít? Osmdesát? Víc jich z těch vesnic těžko dostaneš. Vylinulo se z pod masky posměšně. Je jich zhruba tolik a moje maličkost. Zasmál se Iwabe, který se nyní cítil o dost lépe. Přeci jenom musel zabít všechny tři vůdce a nahradit je baheními klony, aby získal všechny na svojí stranu. Z pod masky se najednou začal linout smích. Nejdřív potichý a pak následně hlasitý a nekontrolovaný. Skoro až to vypadalo, že se zamaskovaný muž dusí. Medvěd mi posílá skoro dvě stovky žoldáků ze Země větru, opravdu si myslíš, že si vyhrál? Teď už bylo jasné, že další vůdce bahenních zemí bude tento maskovaný muž.

Hitoshi se plížil temnou chodbou, aniž by věděl, jak dlouho ještě musí jít. Za ním se plížil zbytek jeho doprovodu. Z chodeb nikdo nebyl moc nadšený, obzvláště když se nacházely pod bažinou, která prosakovala. Vidím dveře. Houkl Hitoshi tichým hláskem, který mu nebyl vůbec podobný. Masivní dveře, které zahaloval závoj prachu, tu nejspíš stály zavřené celé desetiletí. Ninjové se rozhodli vsadit na to, že je nečeká žádná past a Hitoshi mohl otevřít. Klika v podobě žabičky cvakla a družina mohla vidět tlumené světlo – vypadalo to, že východ vede skrz dlažbu do některé ze žabích soch. Kaba ještě na všechny kývl, aby si připomněli plán a následně Hitoshi jako nejmenší, šel první. Jemným posunutím žabí hlavy zjistil, že ji může odmontovat. Po chvilce váhání tedy párkrát pootočil a hlavu velmi potichu položil na dlažbu. Vypadalo to, že si toho žádná stráž nevšimla. Hlavně veškeré hlídky byly venku a ani někdo tak zkušený, jako byl Hachiro, by si nevymyslel podzemní chodbu pod bažinou. Kaba s jeho hlídkou se okamžitě přesunul do popředí, aby mohl hlídat. Hitoshi se zase přesunul s jeho pomocníkem na schody. Museli být velmi opatrní a tichý. Tohle nebyla mise pro Rina ani pro Rikuta. Hitoshi přiložil ucho ke dveřím a napjatě začal poslouchat. Čekal téměř vše, ale rozhodně ne hrobové ticho. Na mysl mu okamžitě přišlo, jestli tohle celé není past. Tázavě se podíval na svého druha, ale ten mu odpověděl stejně tázavý pohledem. Co se tady dělo?

Hachiro hledím zrovna kontroloval přístupovou cestu na severu. Stále u ní stála jeho stráž a stále se nikde nic nehýbalo. Jednání už běželo dobrou hodinu a nevypadalo to, že by se jeho domněnka potvrdila. Dokonce ani jeho pasti v okolí zatím nic nezaznamenaly, což byl ještě spolehlivější mechanismus než lidi. Přesto vnitřně cítil nervozitu, která ho nahlodávala. Tahle mise trvala již čtvrtý měsíc a on by se ve svém životě rád posunul dál. Jeho perfektní hlídku narušili až dva ninjové z bažin, kteří se nepochopitelně rozhodli pro rozdělání ohýnku. Nejspíš si chtěli upéct ryby, které nachytali. Seberte se a běžte zpacifikovat ty amatéry. Přiveďte mi jejich velitele a ….. Zbytek už nedokázal dopovědět, protože jeho rozkaz přerušil výbuch, který rozmetal vrchol věže. Koutkem oka zahlédl, jak z věže padá chlápek v hnědém hábitu. Nemusel být příliš bystrý na to, aby věděl, že to byl Iwabe. Poplach! Všichni dovnitř! Zařval a tasil dvě dlouhé katany, které už na první pohled říkaly, že jsou z Kumugakure. Několik stráží se rozeběhlo okamžitě ke vchodu, aniž by věděly, co je bude čekat. Fūton: Fūryūdan no Jutsu! Ze vchodu se vyřítil obrovský vzdušný drak, který rozmetal všechny stráže v dosahu. Jejich křik vyděsil několik stráží z bažin, které se schovaly za několik větších kamenů. Ještě nikdy v jejich životě neviděly takovou techniku. Manipulace s tvarem přesáhla jejich vlastní představivost. Ze vchodu samozřejmě nevyšel nikdo jiný než Kaba, který se nyní tvářil celý zamračený. Zdravíčko…



_________________
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Hitoshiho příběhy   

Návrat nahoru Goto down
 
Hitoshiho příběhy
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto: Shadows of the Future :: Postavy :: Zajímavosti :: Tvorba-
Přejdi na: