Hibikiho cesta po Kiri

Hatake Hibiki

Vodopá,d taky znám jako "ta fucking mrcha na které jsem tu pracoval 20 postů," konečně padl pod nátlakem Hibikiho tréninku. Tedy, konečně je velmi nepřímý pojem. Hibiki na tom totiž pracoval dobrý týden, než to dokázal, a začínal správně chápat, jak se ten vítr ovládá. když kupoval talisman, uvědomil si, jak dlouho už nebyl doma. Jestli na něj třeba už Hinami nezapomněla.. a všichni ostatní.
Tuhle myšlenku nějak zabil, aby mohl dál trénovat, ale byl to takový strach vzadu v hlavě. A přitom tady bylo ještě tolik práce k udělání...
.. no, další den včas přišel, jak to Hibiki dělal vždycky už nějakou tu chvíli. Měl na tváři úsměv a ruku v kapse, přemýšlel.

Daiki už na místě čekal. A už neměl sádru! Měl nohu jen obvázanou obvazem a dokonce mu sebrali jednu berli! A byl tam i Ryo. Vypadal zamyšleně.
"Dobré ráno." pozdravil ho a Ryo mu na pozdrav kývl. "Dneska začneš konečně trénovat přímo techniku. Ookami mi řekl, co ho pro tebe napadlo. Zní to zajímavě." pověděl mu.

Hatake Hibiki

Hibiki vzpomínal na to, jak se učil svojí první techniku. Saru mu pomohl vymasterovat oheň, a on pak měl vlastně den na to, aby z toho udělal něco pořádného. A na zkoušky tehdá poprvé přišlo osm ohnivých hadů. Byla to velmi nezapomenutelná chvíle, když se to povedlo a když soupeř z Kiri nevěděl, co ho trefilo, když si arogantně odkládal meč před sebe.
Teď ho někdo z Kiri měl učit jeho další. Krásná ironie osudu.
"I vám." pozdravil oba dva, postavil se s úsměvem proti nim a dal si ruce v bok. "Tak.. jsem jedno ucho!" řekl nadšeně a s očekáváním v hlase i v očích. Byl na to pořádně zvědavý.

Hibiki vypadal natěšeně jak dítě o Vánocích. Daiki se nad tím pousmál. "Ookami mi to popsal jako takové větrné brnění s drápy na rukou a aby to prý vypadalo...jak jen to řekl...fancy?...tak to prý má mít hlavu tygra. Pojmenoval to Byakko." pronesl Daiki. "V podstatě jde o to obalit své tělo fuutonem napuštěnou chakrou a dát tomu určitý tvar. Zní to jednoduše, ale pravda je taková, že když své tělo obalíš špatně, můžeš si dost ošklivě ublížit." dodal ještě.

Hatake Hibiki

"Oh... to zní dobře!" pronesl Hibiki s prudkým máchnutím ruky zatlé v pěsti. Dokonce ani nebude muset upravovat techniku na svoje zvířecí themes, jak měl vždycky u svých technik v plánu. Kagami-sensei asi pochopil, že by to nakonec Hibiki přetvořil tak jako tak.
"Dobrá, takže.... nějaké rady, nebo mám začít zkoušet?" zeptal se Hibiki nadšeně a připravil se s pokývnutím hlavy.

Hibiki se zdál nadšený. Hikumo by měl jistě radost, že se jeho studentovi jím vymyšlená technika líbí. No a rovnou chtěl i začít trénovat.
"Ze všeho nejdříve se musíš naučit rozmístit chakru do celého těla a vypouštět jí při tom kolem sebe. Je to jako chůze po vodě, jen se nesoustředíš jen na nohy, ale na celé tělo. Zkus to." pronesl Daiki a vyzval ho, aby začal.

Hatake Hibiki

Heh... jakoby měl takovouhle podobnou lekci někde v Eshenovském podvědomí. Každopádně, přikývl. Začal si to tak nějak představovat. S ohnivou chakrou tohle nikdy nezkoušel z celkem pochopitelných důvodů, ale teď u větru to dávalo víc smysl. Rozhodl se, že zezačátku si zkusí obalit ruku, a že až pak to vydá na celé tělo. A tak se tedy pustil do snažení!

A tak Hibiki začal zkoušet. Rozmístit chakru po ruce a následně jí i uvolňovat. Bylo to složitější, než se zdálo. Daiki neměl sharingan a tak nemohl Hibikimu pomáhat kontrolovat kolik chakry do toho dávat. Musel si na to přijít sám. Trvalo to nějakou dobu, ale nakonec se mu to podařilo. Daiki ho celou dobu jen tiše pozoroval.

Hatake Hibiki

Hibikimu se to po nějaké době přecijen povedlo, a jeho ruka byla tak nějak obalená chakrou, jak měla být. Sám pro sebe přikývl. Pak ho napadla další věc. Normálně by se pokoušel jet dál přes celé tělo, jak měl taky původně v plánu, ale místo toho začal rukou hýbat. Nejdřív pomaleji, potom rychleji, potom hodil několik úderů do vzduchu. Bylo to proto, že Hibiki věděl, že technika nebude "jednorázová", ale něco, co v boji bude muset vydržet, aniž by se na to musel soustředit, aby byla nějak efektivní. A tak chtěl první s ní potrénovat nějaký ten pohyb, nějakou tu výdrž té techniky. A až když se mu podařilo zanechat to i při úderech, pustil se na rozšiřování z ruky dál.

Hibiki zkoušel hýbat rukou.Chvíli mu trvalo si na to zvyknout. Ale i to zvládl. Takže začal své "chakrové pole" rozšiřovat dál po ruce. Teď ho měl až k rameni. 
Řekněme, že do večera uměl obalit obě ruce. No a do tří dnů zvládl celé tělo. Teď byl asi čas zkusit do toho pustit fuuton.

Hatake Hibiki

No, teď už byl schopný dostat chakru tak nějak kolem těla. To už by skoro mohl zvládnout Kaiten, hehe. No, o to se on ale rozhodně nepokoušel.. jeho práce tady bylo naučit se úpně jinou, další vlastní a netradišní, taktiku. Těšil se na další den, i když věděl, že to bude fuška.
"Mám do toho prostě fouknout, huh?" pronesl v dobré náladě, než se začal snažit. A protože to nebyl zbrklý Naruto nebo blázen, pokoušel se to dělat znova od rukou i s fuuton chakrou, a znova pomalu. Nechtěl se u toho ještě nějak rozbít zbytečně... to může později u taijutsu, nebo tak něco.

Daiki se pobaveně pousmál. "Můžeš to zkusit, ale nic se nestane." odpověděl mu na to jeho fouknutí. Moc dobře věděl, že si Hibiki jen dělá srandu a sám moc dobře ví, co má dělat. A taky, že se do toho pustil.
"Hlavně opatrně. Když to přeženeš, můžeš si oddělat ruku tak, že už tě žádný medik nedá dohromady." varoval ho Kiri ninja. 
No a tak Hibiki zkoušel hezky pomaloučku od ruky. Šlo to pomalu, nebudeme si lhát. Hibiki musel být velmi opatrný, jinak by si mohl vážně ublížit. Když už začal být vyčerpaný, povedlo se mu fuutonem napustit obě své ruce.

Hatake Hibiki

Jen lehce přikývl, když ho Daiki varoval před tím, aby si nezlikvidoval ruku. Moc dobře věděl, jaké jsou risky. Stejné risky byly ale vždy u tohohle druhu učení. Oheň nebyl absolutně o nic bezpečnější. Bylo to takové.. riziko celého toho povolání. Hibiki o něm věděl a byl více než připravený se s ním tváří v tvář utkat.
No, byl opatrný, pro jednou nebyl nijak ve spěchu, a tak si mohl dovolit dělat to pomaleji, ale správně. Byl už unavený, ale podařilo se mu nahodit obě ruce. Pořádně si zapamatoval, jak to bylo, jak to udělal, a jaký to byl pocit. Hibiki totiž zjistil, že pocity, "znalost" toho co do té doby bylo neznámé, bylo pro učení nového hrozně důležité. Pak chakru z rukou vypustil a s lehkým úsměvem si sednul.
"Je to vyčerpávající, ale líbí se mi to." pronesl do vzduchu, jakoby nic. Byl to dobrý pocit, učit se něco nového. Nemohl se dočkat, až to bude umět.

"Je to pěkná technika, to ano. Až se jí naučíš lépe ovládat, už to nebude tolik vyčerpávající, neboj." pronesl k němu Daiki, který si tam klasicky seděl pod stromem s tou jeho zraněnou nohou. 
"Myslím, že bys měl pokračovat zase zítra. Dneska už na to máš stejně málo chakry." dodal ještě a pomalu se začal zvedat.

Hatake Hibiki

"Hmm." odpověděl trochu smutně na to, že už má končit s trénováním pro dnešek. Ale co se dalo čekat. "No, hádám, že nikam nespěchám... budu pokračovat zejtra." pronesl nakonec s úsměvem, a protáhl se. "Jdeme?" zeptal se ještě. netušil, jestli Daiki plánuje jít s ním zpátky, nebo ne. "Můžu ti pomoct." dodal ještě, pochopitelně myslíc zraněnou nohu. Sice to už nebylo v sádře, ale pořád to nebylo dobré.

"Kdybys pokračoval, jen by sis ublížil. Správný ninja musí vědět, kdy přestat." poučil ho Daiki trošku. Nemyslel to nijak zle. Byl to sensei, měl to v popisu práce. 
Na to, jestli jdou a zároveň i na to, že bude Hibiki pokračovat zítra, souhlasně přikývl. 
"To je dobrý. už jsem si na tu berli zvykl." pronesl, když sahal po berli, kterou měl opřenou o strom. Bylo fakt, že s tou berlí trávil spoustu času no.

Hatake Hibiki

"Já vím.." odpověděl ještě, ale ani z toho nebyl nijak moc naštvatý nebo otrávený.. prostě to tak bylo, co se dalo dělat. "Jak myslíš. Co Ryo, jak jde trénink teďka jemu?" zeptal se najednou jakoby z ničeho nic. Byla pravda, že neměl ponětí, tak proč se nezeptat. Byl to jeho kamarád, koneckonců... Hibiki tak nějak celkově nevěděl, jak se má většina jeho kamarádů. To bylo mrzuté.. ale on to brzy dožene!

Daiki se zhluboka nadechl a povzdychl si, když se Hibiki zeptal na Ryoa. "Pomalu. Ryo má velký talent, jen se ho bojí pořádně využít a to ho táhne zpátky. Chápu ale, že má strach z možných následků a že nechce dopadnout jako Ryuu. Jen...měl by se pokusit ten strach překonat." pronesl Daiki a ještě jednou si povzdychl. Asi to neměl nejjednodušší.

Hatake Hibiki

Hibiki se lehce zasekl na té informaci, co dostal, protože jí předtím rozhodně neměl. "Ryuu?" zeptal se lehce zvědavě, ale rychle nahodil trochu vážnější a méně zvědavý obličej, aby to vypadalo, jakože ho to vlastně ani tolik nezajímá... i když zajímalo ho to dost. Hibiki musel být trochu opak Rya. neměl tak nějak talent až tak moc na nic, ale nebál se pořádně dřít a to, co uměl, využít na maximum. Ale kdo ví.. třeba, kdyby se narodil s takovým kekei genkai, i on by byl opatrnější. i když spíš ne. Byl to Hibiki.

Daiki se taky trochu zasekl. Asi mu nějak nedošlo, že zmínil Ryuua. Na tváři se mu mihl stín něčeho špatného z minulosti. Teď už ale bylo pozdě. Už to jméno řekl a Hibiki se na něj i zeptal. "Ryuu je Ryoův starší bratr. Dvojče. Bývali spolu v týmu pod mým vedením." odpověděl mu Daiki. Hibikimu tak mohlo dojít, že Ryuu je ten bratr, o kterém mluvil Ryo. Ten, který se ztratil.

Hatake Hibiki

"Bývali. To mě mrzí." pronesl, a rozhodl se, že dál nebude bodat do viditelné rány svého senseie. Zas tak moc ty informace nepotřeboval, byla to jen jeho zvědavost, a tohle bylo viditelně téma, o kterém Daiki nechtěl mluvit. Nějak si teda nespojoval to, že zmizel, a to, že to přehnal se svými schopnostmi... ale co se dalo dělat. Pokud někdy bude Daiki chtít, řekne mu to sám. Pokud ne, nebylo to něco, co by Hibiki potřeboval k životu. A tak šel dál.

"Jo. To mě taky." dodal k tomu ještě Daiki a pokračoval v cestě zpět do vesnice. No a skipneme to na další den tréninku. 
Daiki už tam byl. A tvářil se starostlivě a zamyšleně.

Hatake Hibiki

Hibiki si z nějakého důvodu tady v Kiri dokázal udržovat poměrně velmi dobrou náladu. Asi to ale bylo tím, že dřel každý den. Z toho měl radost, a ještě víc vzhledem k tomu, že každý den viděl pokrok. A tak se budil s pocitem, že další den bude stejný, že se pohne někam blíž k větší síle. Se kterou jednou bude moct ochránit své blízké, nakopat zadel komukoli, kdo bude dělat problémy Konoze a kdo ví, třeba se jednou stane tím Jouninem.
"Dobré, sensei. Dneska vypadáte nějak ustaraně." pronesl Hibiki, když viděl na tréninkovém místě už senseie. Ten naopak vypadal den ode dne více chmurný.

Daiki zvedl hlavu, když na něj Hibiki promluvil. Překvapeně zamrkal. Vážně vypadal ustaraně? To asi jako ninja, co by měl na sobě umět nedat nic znát, asi trochu podělal. No...měl k tomu dobrý důvod, který se Hibiki následně i dozvěděl. "Ryo je v nemocnici. Zranil se při tréninku." pověděl.

Hatake Hibiki

Hibiki se lehce zasekl. Tohle úplně nečekal, obzvlášť vzhledem k tomu rozhovoru, co tu o tomhle vedli včera. "Oh... bude v pořádku?" zeptal se tedy Hibiki. Jasně, moc dlouho Rya neznal, ale přesto by ho určitě nazval kamarádem, takže tahle zpráva ho mrzela. Technicky byl i teď členem jeho týmu, i když to byl zvláštní tým, s jedním členem z úplně jiné vesnice a jen ve třech lidech. Hibikiho napadlo, jestli ho organizace v Konoze jako Chuunina jakkoli postrádá.. ale viditelně ani trochu.